Original subtitles

Dorazili jsme na místo, jsme připraveni na akci. Přepínám.

Rozumím, 13. Konec.

Dobře, jedeme. Rychle!

Kolik je?

- Copak je?! - Fízlové!

- Jdou sem? - Jo!

Drž dveře! Co nejdýl!

Vypadněte!

- Co jste zač? - Drž hubu, ty krávo!

Pozor všem! Utekl nám.

- Ztratil se! - To nic, Skipe.

Jen klid, vidím ho.

Fajn.

Prohledávání okolí pokračuje, zbytek jednotky jede zpět.

Všechno.

Tak pojď, frajere. Támhle.

Jedou sem se psy.

Jo, pro dobro Anglie.

Možný je všechno.

- Co máš? - Diář. Schoval ho Johnny Chong.

V běhu.

Jen samá čínština.

Ty se divíš?

Ale! Jméno.

Anglicky. Ray Doyle.

- Znáš ho? - Ne.

Najdi ho, fofrem. Ať si s panem Doylem promluvíme.

PROFESIONÁLOVÉ

v hlavních rolích

ÚKLID

Ahoj.

Jimmy.

Killroy.

Jsi všude.

- To jo. - Předtím ne.

Jo, jsem tu asi tak šest tejdnů.

Čas letí, když se člověk baví.

Kdes byl? U královny?

Ne. V base.

Výkrm, co?

Hledáš něco?

Američanku.

Lisu.

Je tu ještě?

Byla tu, když jsi přišel?

Proč jsi tak protivnej?!

To je výstižný slovo. Protivnej.

Nevytahuj se na mě. Jsem nepřizpůsobivej, ale ne blbej!

Všechno se změní, že jo?

Banky, pojišťovny i mezinárodní okrádání!

To světu chybí, další revolucionář.

Hele, Lisa…

Víš o ní? Odpověz mi.

Ta tvoje holka jede v drogách?

No jasně.

- Když říkám drogy, myslím… - Jo, herák!

Herák do žíly. Víc už to snad ani nejde.

- Nikdo ti nic neřekl? - Neřekl co?!

- Co se mezi váma stalo? - Tak už mluv, ty hajzle,

nebo ti udělám díru do hlavy! - Hochu,

čtu jenom noviny, jestli se ti to nelíbí, tak mlč.

Promiň.

Tak už mi to řekni, prosím.

Je mrtvá.

Cože?

- Přebrala. - Kdy?

Tři tejdny, možná míň.

Nevěřím ti.

Nevěř.

Věděla o tom všechno.

Jak to rozdělat, jak to naředit, věděla…

Našli ji ráno, ještě měla jehlu v noze.

Herák 90 procent, to by zabilo i koně!

Když mi nevěříš, zeptej se poldů.

Co udělali …

s jejím tělem?

Přijel sem její otec.

Američan. Malej vrásčitej chlap.

Ptal se na spoustu věcí,

ale nepochopil nic.

Pak odletěl.

To se prostě v Seattlu nestává.

Slíbila, že počká.

To nikoho nezajímá.

Hajzlové.

Kde je to?

Parkoviště u Tempelhofu, Berlín.

Já vím, kde je Tempelhof.

A ten Němec?

To je Helmut Brenick, seržantko.

- Záznam? - Čisťounký.

Omluvte to horko. Nesundáte si sako, Georgi?

Ne.

Scotland Yard by to udělal jinak, že, Georgi?

Ne zcela.

KT Pacific do Londýna nelétají, že ne?

Ne, do Londýna neletí.

- Co znamená ten nápis? - „Pozor na podvrhy.“

A motiv slona používají jako razítko na všechny balíčky, že, seržantko?

Kousnout slonem znamená být závislý na heroinu.

Bohužel heroin má hodně atraktivně znějících názvů.

Rudé kuře, drak s bílými perlami.

Proč je tady takové horko?

To je kvůli počítačům.

Pro lidi hrozné, ale ty mašiny to milují.

Co vyvětrat?

Okna nejdou otevřít,

aby sem nikdo nevlezl.

Byly tam tři libry heroinu.

Každý balíček má cenu 1 500 000 dolarů.

- Přesně. - Číslo 4?

- Ano. - Číslu 3 říkají „hnědý cukr“,

heroin ke kouření, čistota 44 procent.

Číslo 4 má 99 procent, píchá se do žíly.

Jde tu o něco jiného, seržantko.

Kdyby to bylo určené pro evropský trh, tak by to byl hnědý cukr.

Tenhle heroin je pro Američany.

Pro Američany? Co tím myslíte?

Vojáky v Německu.

Pro všech 180 tisíc.

Když nepřijmeme nějaká opatření, mohlo by nám hrozit případné ochlazení

anglo-amerických vztahů.

Proč by se o to jinak zajímala CI5?

Na co se ptá?

Na osobní údaje, datum a místo narození a tak.

- Víte o něm něco? - Jen že má prosperující podnik.

Žádné záznamy, žádné dluhy.

A on taky nic neřekne.

Vydírání. Víte to jistě?

Patrně. Má strach cokoli říct, protože vyhrožovali jeho rodině.

Je ten heroin určitě ze Zlatého trojúhelníku?

Ze státu Shan jde do Hongkongu a pak do Bangkoku.

Proč ne lodí přímo do Německa?

V Londýně je 50 tisíc Číňanů,

což znamená 50 tisíc potencionálních kurýrů.

V Německu už jich tolik není.

Zřejmě máte pravdu.

Chtějí způsobit rozkol mezi Británií a Amerikou.

Náš vztah je mezi politiky zvlášť populární.

- Kdo to chce? - Němci.

Východní Němci.

Dieter Kroll byl nedávno v Londýně.

Ten se asi nepřijel najíst nudlí a fazolových klíčku, že?

Přesně.

Jste spokojená s přeložením, seržantko?

Velice, děkuji.

Alfa pro 2-4.

Ano, pane?

Jeden vyšetřovatel chtěl informace o Rayi Doylovi,

řekněte mu, kde se teď 4-5 nachází, ano?

Padesát pět pencí. Děkuju.

Tak a 45, to máme do libry, děkuju.

- Tak, pane, chcete ovoce? - Jo.

- A co? - Co máte?

Španělský melouny, francouzský jabka, marocký pomeranče, všechno čerstvý.

- A máte broskve? - Jo, po deseti.

Dejte mi dvě.

Jo, dvě broskve. To si teda dáte.

Nikam nechoďte, slečinko, hned se vám budu věnovat!

Jako starej Noe. Nakupuje páry.

- Dvacet pencí, díky. - Tady.

- Něco novýho? - Nic zvláštního.

Znám nějakýho Jimmyho. Je na dně, předávkovala se mu holka.

- Ví něco? - To zjistím.

Hele, ty tvoje broskve jsou potlučený!

Abys nebyl ty, dej si odchod.

- Stačí to? - Jo, takže zejtra ráno.

- Díky - Jo, zejtra.

Měj se!

Přihrajte!

Už tu bude.

- Čau. - Salam alejkum.

Bruce Lee, že jo?

Co tu chcete?

Hádej.

Jdete na kus řeči?

Už jsi dohrál.

Copak máš s Číňanama, Rayi?

Nestačej ti bílí?

Ne, to ne.

Je jich málo.

Tohle milujem, že, Charlie?

- Strašně. - To žerem, že, Chralie?

Jako kočky myši.

Kdo je tenhle papoušek?

Vidíš, Charlie? On si z nás asi střílí.

To bych ani neřekl.

To by přece neudělal.

- Povolení máte? - Jistě, neměj strach.

- Že jo, Charlie? - Jo.

Tak sem s ním.

Asi ho máš ty, Skipe.

- Ne, bral jsi ho ty. - Ne, kdepak.

Promiň, nevzali jsme ho.

Nějak se kluk vyzná,

na bezúhonnýho občana. - Máš postřeh, Charlie.

- Nějak moc chytrej, co? - Ještě jste neřekli, proč jste tady.

- Tvoje? - Jo, „jin seng“.

Nebude ti vadit, když to nechám otestovat, že?

A co když jo?

Cos to říkal?

Před pár hodinama jsme zatkli pár tvejch čínskejch kámošů.

A Johnnyho Chonga. Znáš ho?

- Neznám. - On tebe jo.

- Pech. - Kdo ví?

Měl takovou knížku.

Jako měl Velkej Mao, ten měl přece knížku, ne?

Psal tam o drogách.

A moc. Data, místa schůzek, jména…

Všechny byly čínský, jen jedno ne.

Tvoje. Ray Doyle.

- Nejsem jedinej Ray Doyle v Londýně. - Ne,

ale jsi jedinej Ray Doyle, co bydlí tady.

Tak kde je Mai Wongová?

Dělá.

Děláš jí pasáka, co?

Za čínský prachy.

Studuje angličtinu na fildě.

Filda. To je filozofie, Charlie.

Moc vzdělaný muž, ten pan Doyle.

To se jí bude moc hodit, až se bude muset zase vrátit do Ebreenu, co?

- Ty znáš Hongkong, Rayi? - Ne, neznám.

To bys měl, hezký místo.

Dvacet tisíc žlutejch jako krysy na skládce,

každej má pro sebe pár čtverečních metrů.

Jdi k věci.

- Nejsi nějakej drzej? - Jděte k věci!

Já tě varuju.

Velkej bratr má trénovaný oči.

Příště s sebou možná vezmeme psy.

Haf haf!

A možná najdeme i něco jinýho než jin seng.

Tak jo, doběhni pro auto.

- Strážník Jack. - Dobře, auto je tu hned!

Seržant Colin.

Teď máš černej bod.

Ahoj, Jimmy.

Nic nesmrdí tak, jako ukradenej párek.

- Jak jsi to poznal? - Vím, že máš sekyru v místím obchodě.

Měls pravdu. Víš, o Lise.

- Jo. - Měla kremaci.

Otec si odvez její urnu.

Ten hajzl!

Kdyby nebyl idiot, tak mohl mít svou dceru

místo toho svýho živočišnýho uhlí.

- Jde o to, co teď uděláš. - Co můžu dělat?

Myslel jsem, že jsi muž revoluce. Buď připraven, počítáme s tebou,

musíš nastavit krk!

Jestli něco víš, Jimme, tak nastal čas promluvit.

- Kdyby šlo o mou holku… - Tak co?!

- To je fuk. - Tak to řekni.

Nesnáším lidi, co věci nedořeknou.

Já bych asi chtěl, aby ty hajzly chytli

a zabásli. - Koho?

Dealery. Ty hajzly!

Dodavatele toho svinstva, co přebrala!

Někdo tu odfláknul domácí úkol.

Nebo ne? - A co?

Půlka z nich jsou cvoci, a veliký.

Rozdávat tyhle smrtící nášlehy jim dělá radost,

jsou to přece dokonalý vraždy, ne?

Na někoho ukážu, jo?

Třeba ho dostanu pryč,

a druhej den tam bude někdo jinej. Je to kruh.

To, co víš, musíš říct lidem, co s tím něco udělají.

- Poldům? - Proč ne?

Já nejsem práskač!

Velký zlí poldové, co? Fašistickej nástroj kapitalistickejch baronů.

Tak to je!

Za mou holku by platili krví!

Chtěl bych vidět díry, kde budou,

i kdybych to měl jít řvát do ucha samotnýmu řediteli policie!

Mluvíte anglicky?

Chci mluvit s panem Ngan Hungem.

Není tu.

- A kdy se vrátí? - Je teď v Hongkongu, pracovně.

Je v berlínském vězení. Čeká na soud za pašování drog.

Koupíte si nefrit, slonovinu, hedvábí či krajku?

Když někdo nepromluví, je s ním konec.

Kdo necítil bolest, směje se jizvám.

Víte, studovala jsem tu a zvítězím.

Myslíte nad západní policií? Je to tak?

Před dvěma lety můj strýc, otec i starší bratr byli tady v obchodě.

Nejdřív strýc.

Napadli ho přímo na Lester Square před kinem Odeon.

Sekáčkem na maso.

A málem ho zabili.

Byly tam stovky svědků, a všichni se koukali jinam.

Nemůže pracovat.

Vloni v lednu se bratr utopil v Amsterdamu.

Prý tam spadl do vody.

Policie řekla, že byl opilý.

Zvláštní. Byl abstinent!

Minulý týden to potkalo otce.

Tak to jsou ty vaše policejní metody.

Máte přece dost starostí s vlastní zločinností.

A my jsme jen menšina.

- To není pravda. - Nemáme tu vliv.

Nemáme čínské poslance, zastupitelství ani odbory.

Jsme jen terč!

- Dobrý den. - Ahoj.

- Rayi? - Ahoj!

- Ahoj, jak se máš? - Ahoj.

Melounový semínka.

Pouilly-Fumé a chlazené, jo?

Proč ne.

- Co slavíme? - Oheň, co vypálil Jackmanovi vinárnu.

- To není hezké. - Jo, ale jak říkal starej Jackman:

Co dělat?

- Nemám pravdu? - Co jsi říkal?

Říkám, že to není naše věc.

Je mi líto, že jste vyhořeli, povídal prý jednou jeden známý muž.

Hořet má až zítra.

Klasický západní vtip, víš?

Spíš západní nevyzpyťatelnost.

Jo, to jo.

Bodie prý na něco narazil.

- Jo? - Jo, určitě.

Viděls nějakého Colina?

Jo, krátce.

- Jen sing! - Když jsi Kantoňan.

- A když ne? - Je to jinak.

- Třeba? - Kan bei.

- To je? - Mandarín.

- Vzdávám se. Na zdraví. - Na zdraví.

Není to tak špatný.

Máte taky v Hongkongu víno?

Samozřejmě, ty drzoune.

- Nemáme jen džunky. - Do Francie daleko, ne?

To jo, ale ne do Austrálie.

Australský víno neberu.

Ty vykuku.

Dám si pivko a holku. Tuhle šťávičku pro teplouše nepiju.

Hotel Peninsula v Hongkongu znáš?

Před ním stojí osm hnědých Rolls Royců,

aby vozily hosty na letiště nebo na ostrově.

Největší hromadná objednávka Rolls Royců všech dob.

S tím se zřejmě nedá polemizovat.

Viděla ses s Cowleym?

Na americké ambasádě, viděli jsme tu kazetu.

- Co ty na to? - Hrůza.

Jo, Němci by mu mohli dát doživotí, co?

V tom není rozdíl.

Vydírání?

Mluvila jsem s jeho dcerou. Má londýnské školy,

je jako právník. - A…?

Nic. Nechte nás být.

- Je to jak mafie. - Horší.

- Nejsi oholený, 3-7! - Radši si stoupněte po větru.

- Viděls ho ráno? - Dal jsem mu noc na rozmyšlení.

- Kdo myslí, že jsem? - Muž z ministerstva.

Jak se známe?

- No? - Řekl jsem, že jsem pro vás dělal.

- Co? - Holčičky.

No díky, nemohlo to být nic legálního, co?

To by mi nevěřil.

Co to páchne? Prádlo nebo jídlo?

Jídlo.

- Měj se. - Čau.

Dneska jsou ponožky.

- Kde jsou ostatní? - Nahoře.

Mám tam nějakou nesrovnalost v tvých nákladech.

- Jo? - Restaurace v hotelu Hilton,

trochu nestřídmé, ne?

To je jediný místo, kam mě pustěj.

- To tě obslouží i takhle? - Jo.

Myslí, že jsem americkej herec.

Pozor na schody.

Nevíš, co tady mají proti schodům?

Jen s nima topěj.

- To je on? - Jo.

A že zrovna dneska.

- Asi náhoda, že? - Koho je ten dům?

Co to bylo? Sebevražda?

Jasně, nejdřív se předávkuje, pak vyleze nahoru po ničem a pověsí se.

A uzel má na straně.

Divná barva obličeje, špatně uvázanej provaz, všechno najdeš ve zprávě.

Vy tedy vlastníte pár domů na Talgard Road?

Popravdě, je ještě několik domů, které mi tam nepatří.

- Ne moc. - Třicet sedm v Chesteton, pro přesnost.

- Prosím, nemluvme o tom. - Nějaké potíže?

Potíže? Já nemám potíže. Obvodní úřad to brzdí.

- Mohu vám pomoci? - Slyšel jste o Bratrství prerafaelitů?

Skupina malířů a básníků.

Ano, kdysi tam nějaký bratranec Williama Morise,

neznámý člen, strávil několik nocí.

- V čísle 37? - Ano.

A stalo se to, že mi nějaký mizerný úředník zaslal příkaz na zachování domu

z architektonických důvodů.

- Proti squatterům? - Proti squatterům.

Uvědomujete si, že tam v posledních šesti týdnech zemřeli dva lidé?

Pane Cowley, rád bych vám pomohl. Vážně rád.

- Ale nejde to. - Pomohl bych vám s vystěhováním,

neoficiálně ovšem.

Vy asi nerozumíte obchodování s pozemky, že?

Já čtu Londýnskou stránku, ale tajemství velkých financí neznám.

Chci tam ty lidi asi tak, jako vy chcete zvýšení kriminality.

Má být neobyvatelný?

Učíte se. Ano, nebezpečný …

pro zdraví, nebezpečí ohně! No hrůza!

Říkáte, že zemřeli dva lidé?

Kdybyste řekl dvacet dva, to by bylo něco.

Moc toho nepotřeboval.

Podepíšeš to?

To za podpis nestojí.

Díky.

Ve třinácti nosil krásnej černej oblek.

Smoking, kalhoty, černá kravata a kapesník. Byl jak ředitel kina.

Závodně tancoval.

Měl stříbrnou medaili.

Ještě šlapeš, zlato?

Ne! Nevíš to?

Teď dělám grafiku pro Financial Times.

Jo, promiň.

- To nic. - Vědělas, že jel brácha v drogách?

Půjčoval si moc peněz.

Nedokázal si ani dojít do banky.

- Zabili ho, víš to? - Jo.

Kvůli ponožkám? - Ne, aby mlčel.

Znáš jména?

Obličeje?

Teorie? - Ne.

Vzpomínej a ptej se, ano?

Víš, jak to je s vraždama. Všichni 24 hodin lítaj,

pak se to zpomalí a na konci týdne se to strčí do šuplíku jako nevyřešený.

Pořád stejný.

Každá podrážka jiná.

Tak kde je?

Jak vypadá?

Překvapeně.

Jdeme? - Jo.

- Riskujem. - Na nic chytrého není čas.

Místní případ. Jedna Číňanka vedla své dvě děti do školy.

- Dneska? - Vrátila se k autu a unesli ji.

To není vše. Policie to auto našla,

vrátila ho majiteli restaurace, ale ten to popírá.

Prý jde jen o nedorozumění.

- A co jeho žena? - Byla v kuchyni a grilovala žebírka.

Co ty na to? - Jak jste to zjistili?

- Svědek. - Spolehlivý?

Mlékař, bývalý dopravák.

Řekněte mi podrobnosti, Esther se do toho dá.

- Co děláte v Londýně? - Studuji angličtinu.

- A chcete si přivydělat? - Ano. Mám stipendium,

ale dnes ho mám, zítra není, jak říkají studenti.

Budete dělat od půl sedmé do půl desáté kromě neděle.

Libra na hodinu plus procenta z baru. - Mohu vám to říct zítra?

Zítra bude pozdě.

Pardon.

Takový je vždy?

On je ženatý?

- Nazdar. - Ahoj.

Sluší ti to, fakt.

Kde jsi byla?

Pojď sem.

- Co to jíš? - Grepy.

- Na salát, co? - Pořád pršelo.

- Jaký byl den? - Pořád leje.

Jo, tady jsou noviny.

Díky.

- Taipan restaurant znáš? - Jo, v Lamber Street.

Mají tam ve znaku tři páry tyčinek. Proč?

- Dali inzerát na číšnici. - To je práce jako dělaná pro tebe.

„Promiňte, to jsem nechtěla, uklouzla jsem.“

Poslyš, jeho žena není ta, se kterou jsme ho viděli jít.

- Opravdu? - Ne.

Všichni Číňani přece vypadají stejně.

Jo, ale ne, když jsi Číňan.

Tady 4-5.

2-4. Příjem, 4-5.

Dám vám adresu v Čínský čtvrti. Lamber Street, podnik Taipan.

Budete ho sledovat. Vede to tam nějaký Chi Sang.

Mám ti to hláskovat? - C H I , S A N G.

Jsi dobrý, 2-4, konec.

Spíš dobře?

Jo, jako poleno, copak chceš?

- Dej mi napít. - Jo.

Děkuju.

To je víno.

Jo. Když trpíš nespavostí, vyřeš to stylově.

Ta Chi Sangova žena.

Aspoň, že je v Anglii.

Jo, to říká imigrační.

Ty tomu nevěříš?

- Myslíš, že je mrtvá? - Ne.

- Jseš si jistý? - Neunášíš někoho, abys ho zabila.

Kdyby ji zabili, tak by to všechno nemělo cenu.

Nezdá se ti, že mám pravdu?

Zajímalo by mě, kdy se vrátím do Cowlonu.

Neboj se, brzy.

Vždy jsem snil o tom, že bych měl nevěstinec jako Suzi Wong.

- Suzi Wong? - Ne?

To bylo tak před dvaceti lety.

Vloni nám Angličané do Hongkongu poslali delfína.

Víš, jak se jmenoval?

To bych moh leda hádat.

Auto značky Dudson, nastoupil tam podezřelý Chi Sang.

Odjíždí od restaurace.

Poznávací značka je FLA 941-T.

Vsaď se o libru, že jedou do Heatheru.

Teď jedou k letišti. Informujte o nás letištní policii.

Podezřelý odlétá v 10 hodin do Bahrainu.

Tam přesedá ve 22:30 na let CX 740 společnosti KT Pacific do Hongkongu.

Co jeho letenka?

Hongkong, cestovní třída, zpáteční.

To by měl Tai Taku dorazit tak zítra ve 3 odpoledne.

Zavolám do Hongkongu, ještě než dorazí domu.

S těmi lidmi nemůžete bojovat sami. Potřebujete pomoc.

Pomůžete mi, když mě necháte být.

Mám manžela a dvě děti.

Pane bože! Vy snad chcete, aby žili ve stejném strachu jako vy?

Platíte jim ochranku, že?

Prosím, nechte mě být. Chci, aby se vrátil manžel.

Pak můžeme žít v míru, jako jsme žili dříve.

Dřeli jsme, zasloužíme si to.

- Nazdar! - Co bylo v práci?

Šlo to, a ty?

Pojď sem, řeknu ti to.

- Ahoj. - Ahoj.

- Pro mě? - Pro tebe.

Čím jsem si to zasloužil?

Sappelt Arrow.

- Australské. - To vidím taky.

- Máš rád čínskou kachnu? - Já mám rád všechno čínský.

Ty nikdy nemluvíš vážně.

Vždycky jsem vážný.

Polož to. Polož to!

- Jsi v pořádku? - Jo.

Hej, na okamžik!

Co si…?

CX 731 do Bahrainu.

Mám to.

Pak let AR 100 do Londýna.

Dorazí…, v kolik to bylo?

V 6:40 ráno.

Dobře, Alexi, dík za pomoc. Zatkneme je.

Až se objeví něco nového, ozvu se ti.

Letí odpoledne z Hongkongu.

Dále.

- Myslel jsem, že nevidíš. - Málem.

Tam je varování.

- Tušíš něco? - Víc tu nenechali.

Co je to to H2 a tak dál?

Nějakej druh kyseliny, možná sírová.

Víš, já už z chemie dost zapomněl.

Mohli mě zohyzdit.

Radši vypadnu, než nosit bílou hůl.

- Neznáš důvod? - Nemám ani ponětí.

A neznepokojuje tě myšlenka, že tu někde jsou Jimmyho vrazi?

Vůbec ne.

Víš, že mi něco dlužíš.

Vím to.

- Dostaneš mě zpátky a celou? - Jo.

Myslela jsem, že jsou všichni zločinci světa kolem New Street Station.

Chceš doprovod?

Mohl bych někomu zavolat.

Jediný, s kým jsem nic neměla, jsou tajný.

Já bych spal.

3-7 pro 2-4.

2-4 příjem, 3-7.

Chi Sang je tu, nikdo na něj nečekal. Sledujeme ho od terminálu 3.

Zřejmě pojede metrem.

Muž z taškou vystupuje. Je z Orientu.

Divné, divné…

Teď vystoupil, konec.

Jsem na parkovišti u metra, náš muž nastoupil do Datsunu. Přijeďte pro mě.

3-7. Teď stojím před hotelem, podezřelý je uvnitř i s kufříkem, přepínám.

Vzpomínáš si, komu šel Cowley na poslední pohřeb?

- Komu? - Ministrovu poradci.

Jo, matně.

- 3-7. - Vzkaz pro vás.

Ano, 2-4.

Chi Sang právě teď dorazil do motelu.

Muž, kterého sledujete, se jmenuje Cheng. C - H - E - N - G.

- Díky, konec. - Dostal infarkt v autě.

Jo, to říkali, ale podle mýho kámoše v expresu ho to prý ranilo při souloži.

Nekecej.

To umřel s úsměvem na rtech.

Už sem někdo jede.

Teď to nech na mně.

Kdo vymyslel tyhle převleky?

Nadřízený.

To musí mít velkou fantazii, ještě jsem neviděl tak čistý popeláře.

To jde.

Máte zbraně, kromě těch svých košťat?

Ano.

Fajn a jděte všichni dozadu. Když to zvoráte, tyhle šaty už nesundáte, jasný?

- Vaše jméno? - Strážník Jack, pane.

Tak Jack.

Dobře. Strážník Jack a seržant Colin.

Mám černej bod.

To je on. Dieter Kroll!

Ztratil se východoněmecký obchodní delegaci.

Zpestření nabídky, o to jim jde.

Teď zůstanete tady, dokud se vše nevyřeší.

Nikdo neví, že jste tu, nikdo vám neublíží.

Majitel je bývalý policista seržant Murdock, takže jste v bezpečí.

Hned, jak zatkneme celý gang, se můžete vrátit do vaší restaurace a žít v klidu.

Nezdá se, že by byli nadšení.

Rozuměli mi?

Rozuměli, pane. Ale rozumět není to samé jako věřit.

Už nastal čas.

Jo.

Zjistíme, kde jsou a zbytek domu vyklidíme.

Pospěš si.

Budu hned.

Mám začít bez tebe?

Jo?

- Ven, prosím. - Co?

- Lituji, musíte ven. - Ale jsme tu teprve chvíli.

Může se střílet.

- Střílet? - Jo, bum bum.

- Co je tam?! - Kdo je to?

Já nevím, jak se…

- S kým to mluvíš?! - Hej!

Co vaše rodinný album?

Dík.

Pardon.

Po tom panáku vypadáš líp.

Lituji, že jsem vás vyrušil, ale musíte odejít.

- Co se stalo? - Jsou tu nějaký problémy.

Tak prosím, běžte dovnitř.

Jen klid, omluvte nás.

Prosím.

Dík.

Pan Cheng? Já jsem Bodie.

Jsem z CI5 a mám na vás zatykač.

Jste zcela obklíčen, Chengu!

No tak, vzdejte se, nám neutečete.

Ty stoly.

Dělej.

Chengu, vidíte ty stoly na trávníku? Dívejte se na ně.

Zbyl tam.

Nech to, střelče.

No tak, Chengu, už nám věříte? Jděte ven.

Co teď?

Vsaď se, že se vzdají.

Myslíš?

- Začni. - Dobře.

Nestřílejte!

My jdeme ven!

Zbraň pryč!

Pozor!!

- Na zem! - Jo.

Vyhrál jsem.

- Hádejte. - Co?

- Blbá diplomatická imunita! - Kdo?

Kroll!

- Kdo to řekl? - Cowley!

Nechte ho, ruce pryč, řekl!

- Měl heroin za milion dolarů, ne? - Mně to neříkej, já to vím!

Bože!

Kam chceš jet?

Rayi!

Do hospody.

Můžu ti pomoct?

Chi Sang se ženou nesvědčí.

- Nedivím se. - Jo.

Cowley ale chce rozhlásit, že i po tom všem svědčili.

Vážně?

Ne, jen blafuje.

Takový důkazy, a jsou nám na nic.

- Budeš mi chybět. - Ty mně taky.

- A co ten tvůj hotel Wanchai? - Co?

No Suzi Wong.

No jo. Až ho najdeš, zavolej, jo?

No tak. Nebreč.

Poldové nebrečí, oni nesmějí.

Znáš to z knih.

www.Titulky.com