Original subtitles

Tam je!

Dávejte pozor!

To nic, promiňte. Ale vraťte se zpátky.

Pozor!!

PROFESIONÁLOVÉ

v hlavních rolích

PODEZŘENÍ

- …a najednou se odtamtud vynořil. - To je smůla. Chtěl jsem ho živého.

Fajn, ale ani jste nám neřekl, proč jsme ho sledovali!

Jaképak sledovali!

Poslední, co jsem chtěl, byla střelba!

To jste měl říct jemu! Mířil na Doyla, co jsem měl dělat?!

Já vím. … Chceš svézt?

Jo.

Hele,

měj se hezky.

Jste v pořádku?

- Je to naše práce. - Co?

Najali vás na zabíjení lidí?!

Jo, platí nás za to. Bylo to buď já, nebo on.

- Jen mě zajímalo, jak vám je. - Dobře.

Ne, není.

Máte tu něco k pití? Skotskou, brandy?

- To je váš zvyk, komandovat lidi?! - Jen když je to nutné.

Prosím.

Pijte.

Všechno.

- Teď byste si měla lehnout. - Vy umíte dokonce i radit!

- Jo, to ano. - A jak se jmenujete?!

- Jsem Ray Doyle. - A zabíjíte lidi.

Utrpěla jste velký šok. Možná začnete plakat, třást se…

Zvládnu to. Nejsem ubrečený typ.

No možná ne.

Možná jim pošlu kytku se vzkazem: „Každej den nezabíjím někoho neznámého!“

Jmenoval se Walter John Conroy.

- Ve službě zřejmě nepijete, že? - No, jednu skleničku si dát můžu. Díky.

Jsem ve službě pořád.

To musí být pro vaši dívku těžké.

Děkuju.

Dostal jsem tip, že ví o někom, kdo jede v hodně špinavém kšeftu.

- Něco jako my, jo? - Možná.

Nebo je to možná jenom tuctový zločin pro policii,

ale člověk nikdy neví.

Šokovalo mě to, ale co jsem si měla myslet?

Někdo mě zatlačí za dveře, zazní výstřel, a leží tam mrtvý.

Bylo to proto, aby se vám nic nestalo. Ten muž chtěl sám zabít.

Jak se říká: Na hrubej pytel hrubá záplata.

- Proč to děláte? - Co?

No CI5.

Šel jste tam, protože jste chtěl?

Násilím mě tam, pravda, neodvedli.

Děkuju za skleničku.

Já děkuju.

To patří k službě.

- Vaše jméno? … Pro mé hlášení. - Ann Hollyová.

Ann Hollyová.

- Máte něco? - Conroy byl profík, nic nenašli.

- Žádnej účet z nočního klubu? - Na soudním ho prohlédli důkladně.

Nic moc. Kromě toho, že měl rád italské jídlo. Našli po tom stopy.

- Na kravatě? - Na obou botách, podél švů.

- To šlapal v těstovinách?

Jistě to nebylo v restauraci, ale co třeba vzadu v kuchyni?

To je pro Doyla, ten má italský kontakty.

Hmm.

Možná že si rád zakouřil, trávu. V italskejch kuchyních se to stává.

Při tom si ale nenabereš do bot špagety.

- A jak jsi vlastně dopad? - Co?

- No s tou kočkou. - Jo tak.

- Je chladná. - To je co?

- Tvrdohlavá, zarytá. - Tebe zajímaj její vlastnosti?

- Šlo mi o to, jestli je v pořádku, jasný? - No jasně…

- A nemá ráda tajný. - To zní pěkně.

Je to vlastně výzva.

Hej, zastav tu.

Hej, Tony!

- Hledám Bennyho. - Ten tu není, ne?

- To vidím. A víš, kde bych ho našel? - Já? … Nevím.

- Tony, když to říkám, tak to víš! - No tak …

možná bude v Neapoli, jo? - V Neapoli?

- Jo, nejspíš tam… - Tony!

- Máš zbraň? - Já a zbraň? Přece mě znáte.

- No jistě, tak proč jsi nervózní? - Nejsem nervózní. Proč taky?…

- Za ním. - Jo.

- Co se Benny v Neapoli pohádal, tak tam nebyl.

Haló? Luigiho restaurace. Haló…?

Nech ho!

Luigi, Jacobova ulice.

Rayi.

Bodie!

Benny!!

Seženu sanitku.

Je v kómatu.

Šance deset procent.

Zřídili ho, že jo?

Proč?! Varování by mu stačilo, bál se vlastního stínu, tak proč tohle?!

- Rayi. Děláš v tom. - Jo, dělám.

Jedem. To chce panáka a dámskou společnost.

Ne, já chci domů.

- Možná že měla pravdu. - Co?

Nic.

Prosím.

- Tady. - Děkuju.

- Na zdraví. - Na zdraví.

- Tak vy jste jel náhodou kolem? - Ne, chtěl jsem vás vidět.

Ano, to je lidská slabost. Všichni chceme být milováni.

- Připouštíte, že jsem možná člověk? - Tak trochu ano.

Chtěl jsem pobýt s někým upřímným.

- Myslela jsem, že tohle nechcete. - Vy mě nemáte ráda.

- Neznám vás. - Ale přesto děláte unáhlené soudy, že jo?

Co prosím?

Chápu, že vás sebralo, co jste viděla, ale to by sebralo každýho.

- Chtěl bych vám říct, jak to cítím já. - Promiňte.

Ráda vás vyslechnu.

Fajn. Dáme si večeři.

- Nejsem na to oblečená. - Já taky ne, tak co špagety u mě doma?

- Otevřu láhev vína. - Zase jste jako tank.

Tak to řeknu jinak: Udělala byste mi laskavost a povečeřela dnes se mnou?

Prosím.

Ráda.

Otevřu to víno.

- Jestli chcete hudbu, desky jsou tam. - Nemáte tu žádné naše tituly.

Co?

Dělám v redakci, víte? Třídím zrno od plev.

Tak to máme společné.

Já taky.

- Třídím zrno od plev, ne? - Ne, jste jiní. Vy plevy ničíte.

Tak uzavřeme příměří, jo? Moc adrenalinu škodí mému vaření.

Pane?

Ale já mu to říkat nebudu.

Tak prosím.

- To je paráda. - Jo.

- Špagety á la Benny. - A to je kdo?

-Jeden známej. - Řekla jsem něco?

Ne, je to kámoš a dneska ho někdo zbil.

Promiňte.

- Byla to náhoda? - Ne, nebyla.

Myslel jste to vážně s tou mou společností?

Jasně že jo. Hezká dívka je tu vždycky vítaná.

- Máte Bennyho rád? - To jo.

Kdysi jsem ho chytil, jak krad jabka. To jsem byl ještě policajt

a on dítě, tak jsem mu dal na zadek a poslal ho domů.

- Mockrát mi pomoh, měl dobrý uši. - Takže byl informátor?

- Technicky ne. Nikdy za to nevzal žádný peníze.

Já mu říkám „můj tajnej muž“, to má strašně rád.

Myslí, že je něco jako tajnej agent.

- Prosťáček. Přitom je jen informátor. - Nikdo není jen něco.

- A co je s ním? - Chce to ještě parmezán, že jo?

Jste paradox.

- Jste jiný, než jsem si myslela. - Ano?

- Jo? - Tady Cowley.

Jo.

Můj šéf.

Promiň, že tě ruším…

- Máš chvilku? - Jo.

Promiňte.

Pardon.

- Promiň, Doyle. Vím, žes ho měl rád. - Je to moje práce.

- Stejně byl jenom informátorem, že jo? - Ano.

Ale než umřel, řekl …

… „dumbo“. Je to něco? - Ne. Jumbo, to je něco velkýho.

- Benny měl rád kódy. - Rozuměl jsem dumbo. Takže něco velkého?

- A pak říkal „vánoční muž“. - Vánoční muž? Ne.

- Určitě? - Jistě, „vánoční muž“ ne.

Ale něco velkého?

Dobře.

Bennymu samozřejmě pošleme věnec.

Ovšem.

- Jak to vzal? - Ten se těžko čte.

- Co ta dívka? - Dívka?

- Zrzka, zelené oči, pěkná. - On je tam s ní?

Ten starej chtivej kozel.

Je to nejspíš ta holka, co jsme potkali, když jsem zastřelil Conroye.

- Zdál se smutný. - Jo.

- Ten kamarád, Benny, … - Hm?

… umřel.

To mě mrzí.

Nevím, proč mě to tak vzalo. Nebyl to přece můj brácha.

Nejste lhostejný. To je dnes vzácné.

Jo, a taky pitomej při mý práci.

Hele,

někdy si můžem zatancovat, a budem při tom dobře oblečený.

Ne?

Ale vy jste taky paradox, víte?

- Tancujete tu s hrozným poldou. - Přehodnotila jsem vás.

A…?

Řekla jsem si, že ten, kdo dělá tak dobré špagety, nemůže být úplně špatný.

Tak jdem na to!

Pojď, frajere, pojď!

No tak, udělej mi radost, a nezlomím ti ruku.

Co to děláte? Neubližujte mi! Nic jsem neudělal!

- Tak proč jste ujížděli? - Myslel jsem, že jste zloději.

A chceme špagety, viď? No tak, Marli, přece mě znáš, že jo?

Teď už to vím. Ale já vážně nic neudělal.

- Neříkám, žes něco udělal. - Ne? Ale mohl jste mi zlomit ruku.

- To mě mrzí. Hledám Tonyho. - Tonyho?

Jo, Tonyho Arnelia. Myslel jsem, že mi naznačíš, kde je.

- Vy jste chtěl jen tohle? - No jasně.

- Doyle! - Co?

Moc hezký.

- Řekl ti něco o Tonym? - Ne, znáš Tonyho, ten se ztratil.

Všichni kluci ho hledaj, najdem ho.

Jaký bylo včera rande?

- Cowley zase pěkně kecal, co? - Nevěděl, že je to tajný.

- Že to byla ta holka z toho baráku? - Jo.

A…?

Co?

- No jak jsi dopad? - Bylo to fajn.

- To znamená ne? - To znamená fajn.

No tak, já tě znám! Když nějakou dostaneš, máš plamínek v očích.

Kdybys chtěl poradit od znalce, tak jsem tu.

- Moc děkuju. - Kdykoliv, stačí říct.

- Haló? - Ahoj, Rayi, jsi sám?

Jo. Tak pojď dál.

Óóó! To zírám.

- Přišel jsem tě pozvat na skleničku. - Stůj! Tak co?

V kolik tam máš bejt? Óó, moc pěkná kravata.

- Jdem na večeři, tam bez toho nesmíš. - Nestyď se.

Není proč.

Koupil sis kočku?

Ty jsi ten chlap, co zabil romantismus, že jo?

- To je kolínská. - Jo.

- Vypadáš naprosto úchvatně, Rayi. - Proč sis nic nenalil?

Ne, díky.

Co je tohle? Rayi, hele, nepřeháníš to trochu?

Copak ona neví o tvejch nočních návštěvách rychlýho občerstvení?

- A co ta kytka? - Neměl jsi holku, jako je Ann, víš?

…jenže oni utíkali kvůli něčemu jinýmu. Měli spoustu kradenejch kožešin.

Tak to měli smůlu.

Jo, to patří k tomu. Člověk v tý špíně najde i červy, který nehledá.

- Dnes jsi veselejší. - Díky tomuhle.

- Cos dělala ty? - Á, hrůza.

Víš, o čem bývají ty hororové povídky. Dnes jsem četla jednu, která byla…

Promiňte, spletl jsem se.

- Dobrý? - Dobrý.

Nezlob se, někoho hledám a myslel jsem…

- Ty nikdy nevypneš, co? - Jo, vypnu. Hned teď!

Jaký chceš jídlo? Čínský, italský, sendvič?

- Nechci nic, žádné jídlo. - Dobře.

- Zůstaneme tady. - Dobře.

Kdyžtak ti ulovím kachnu.

Poslyš, Rayi, …

možná odejdu pryč. Nabídli mi práci v newyorské pobočce. Mám si to rozmyslet.

- Kdy? - Za měsíc.

- A ty chceš? - Myslím, že je to skvělá příležitost.

Já nevím, já …

já nevím.

Jo?

Už jsem vážnou známost měla, byli jsme zasnoubeni.

Rozešli jsme se, protože jsem si myslela, že mě ten druhý opravdu nepotřebuje.

Jen trochu.

- Já jo. - Znáš mě jenom pár dní.

Sedm dní, víš?

Bude to důležité, musím jít, ale vem si klíče od mýho auta, jo?

- Vezmu si taxi. - Prosím, vrátíš mi je večer, jo?

Zatím pa.

Měj se.

- Ahoj. Není čas, abys nás představil? - Tos mi chtěl říct jenom tohle?

Jsme přece tým a o všechno se dělíme…

Tentokrát ne.

- Našli jsme ti toho Tonyho. - Fajn.

- Až nahoře, první dveře napravo. - Jo, jdeme na to.

Dejte pozor, ať nešlápnete špatně.

Na to poctivě nevydělal.

To snad nemyslíš vážně, máme zbraně. Ani Bruce Lee neodráží kulky.

Ve filmech je to lehčí, co?

Víš, na co myslím?!

Víš, jak to vidím?!

Benny …

vypadal přesně tak, jako by ho shodili z balkonu!

Věděl o něčem velkým! Jumbo! Jaký jumbo?

Já … já … já nevím.

- Viděls to taky, Bodie? - Jo.

Vtrhli jsme sem, leknul se a pak skočil rovnou dolů!

- Nemohli jsme vůbec nic dělat. - Zásilka. Ale víc nevím!

- Drogy? - Jo, možná.

Jo jo, drogy!

- Kdo je přiveze? Loď, nebo kurýr? - Jumbo bude letadlo, ne?

- No tak, letadlem?! - Jo, jo!

Fajn. Tak vstávej!

Tak zkus tohle, poslouchej!

- Vánoční muž. - Co?

Vánoční muž.

- No vánoční muž, kdo je to?! - Rayi!

On to neví.

Dám ho Cowleymu.

Co je s tebou, Doyle?

Jindy uklidňuješ ty mě, ale to je tou holkou, co? Ne kvůli Bennymu.

- Začíná tě ovládat. - Nech toho!

Jasně že jo.

Příště už mi řekneš, že si ji budeš brát.

Jo, možná to udělám.

- Ten už nám nic neřekne. - Protože už nic neví, co?

Myslel jsem si to. Malá ryba.

- Tak to předáme drogovýmu, že jo? - Ne, zabili Bennyho,…

- Doylova informátora. - …tak to patří nám.

- Tak co máme? - Zásilku drog, která sem přiletí …

možná soukromým letadlem. - Takové neunikne radaru

a po přistání se musí registrovat. Ti přistanou v Heathrow, v Gatwicku.

Jo, zřejmě brzy. Tony byl dost nervózní.

Možná neví kdo nebo kdy, ale určitě ví, že brzo.

Jistě. No, to je pro Doyla. Pošlu ho do ulic mezi ně.

Ale pospěšte si, protože tam bude dost nápadnej.

- Co tím chceš říct? - No, nejspíš nic.

Myslím, že na něj letos přišlo jaro trochu dřív.

- Ta dívka? - Jo. Je milá, víte?

Myslíš, že je to vážné?

- Ne, je to jen přechodná věc, ale… - Ale co?

Možná tady nechce skončit, ale rozhodně už slyší zvony.

- No tak dělej. - Co?

- Tak ji prověř. - No tak! Doylovu přítelkyni?

Stejně bychom to udělali, kdyby se ženil.

Žádný agent se nemůže oženit bez souhlasu.

- Opravdu? - Musím to schválit.

- Tebe by se to netýkalo, že ne? - Dobře.

- Ale chtěj se vůbec vzít? - Uvidíme.

Když bude chtít, tak se chci laskavě usmívat a říkat ano. Chápeš? Prověř ji.

Nevěřím, že byste se laskavě usmíval.

- Tak se do toho hnedka dej. - Voní to dobře.

Žije váš otec?

No … já … asi …

jo, nikdo nic neříkal.

- Můžu? - Jistě.

A co dělá?

Do investic. Nemovitosti, myslím.

Prosím.

- Děkuji. - Za nic.

- Zajímá vás pan Holly? - Ano.

Je pilířem této farnosti.

Nechodí sice pravidelně do kostela, ale pomáhá nám. Má velké kontakty.

Ale kdo nemá.

Například loni tady uspořádal leteckou přehlídku.

Letos bude letecký cirkus. Jen doufám, že se slony.

- Těší mě váš zájem, pane … - Cowley.

Je potěšující, že jste jeho dobré skutky nepřehlédli.

- Takže životopis? - Podrobný.

Teď zajdu za panem Hollym. Takže první doprava?

Hned doprava, to uvidíte. Krásný dům.

Díky.

Ale dnes tu není.

- Zdravím, je pan Holly doma? - Lituji, pane, není tu.

- Co mám vyřídit? - Děkuji, přijdu jindy.

- Jen pojď dál, broučku. - Už jsem tady, puso.

- Nevadí? - Ne, čekám Ann na večeři.

- Co je tohle? Ty vaříš sám? - Jo, vařím.

Řeknu ti jedno tajemství. Nevaří.

Já vím. Je to její jediná chyba.

- Kde jsi byl? Zvláštní úkol? - No, rutina.

- Jo? - Prověrka.

- Znám ho? - Ne, spíš ne.

- Je to dobrý. - Jo. Doufám, že nezůstaneš na večeři.

- Nechci ti dělat křena, víš? - Fajn.

Poslyš, ten její otec bude asi trochu divnej, že jo?

- Tak bohatej, a nestará se o dceru. - Jak víš, že je bohatej?

Nemovitosti, investice. To zvoní prachama, ne?

- A ona přesto nezatrpkla. - Nemluví o něm.

Mezi váma je to asi vážný. Smrtelně vážný.

Nádherně vážný.

- Proč jsi přišel? - Chyběls mi.

Když vidím tvůj obličej, mám pocit, že jsem krásnej.

Tak ahoj. Užij si to. Bon apetit.

- Pozdravuj Ann. - Budu.

- Opatrně, jsou ještě vlhké. - Dík.

Díky, Christie.

„Věř všem, ale buď opatrný,“ to je staré čínské přísloví.

Docela to vyšlo, že jo? Mělo by to být výš.

Tady je, znáte ho? Ten se přece nemohl zaplést s gaunerama.

Slušným mužům se to občas stává nevědomky.

- Bože, co ještě budu muset udělat. - Jen je sleduj dál, Bodie.

Po rozmluvě s vikářem víme, že je čistej. A vikáři vědí, co říkají.

Tohohle chlapa jsem už viděl.

- Přijdeš hned? - Jo, hned. Máme přece rande, ne?

Jsem tu hned.

Nazdar.

- No? - Doyle, zavři dveře.

Tohle poslouchat nebudu!

Tys …

ji prověřil?! Tys nás sledoval?! Máš štěnici i v ložnici?!

Jen jejího otce Charlese Hollyho. Musíš vědět, co Teddy zjistil!

- Pak si to rozeber sám. - To je před Hollyho domem.

- Neviděla otce léta! - Odkud ji znáš?

Vždyť víte! Honili jsme Conroye a on … !!

Tohle je přece směšný! Prostě zapadnul do nejbližšího vchodu. On tam byl taky!

Do domu, kde náhodou bydlí taky Ann Hollyová! A náhodou u ní v patře!

- Ne! - Conroy souvisí s Tonym a Bennym!

Vzpomínáš na Bennyho? A tenhle se teď stýká s jejím otcem.

Jsou to zatím jenom dohady, ale ty bys to tak nechal, Doyle, ano?!

- Ona v tom nejede, já ji znám! - Neodpověděls mi, co bys dělal ty!

A ještě něco.

„Vánoční muž“ … Holly.

Ne, ne!! Věřte si, čemu chcete, ale já to nemusím poslouchat!

- Dám výpověď! - Nemůžeš!

Jsi dočasně vyřazen ze služby.

- Odkdy? - Už třicet vteřin, Doyle.

Dobře.

Doyle!

Průkaz a pistoli.

Co je ti?

Je mi fajn.

- Dáš si? - Nejsem opice.

Promiň, že žiju.

Budeš slavnej fotograf.

Charles Holly ošetřuje rostliny.

Růže.

Holly a sekretářka, Penny McCayová, čistá.

S bývalým šéfinspektorem Spyem.

Tady vikář uplácí návštěvníky.

Paní Talmagyová z místního ženskýho výboru.

Pro všechno na světě.

Teď jede s kapitánem Vincentem hrát golf.

Všechno jsou to lidi, kterým byste svěřil i svou osmnáctiletou sestru.

- Vrať tam ten poslední. - Jak jede na golf?

Teď mi přibliž tamtu část.

Ještě.

Ještě.

- Doyle! - Ten blbec.

Mnohem hůř. Možná se rozjíždí velká akce.

- Jestli to zkazí… - Já s ním promluvím.

Jsem volný agent, a občan!

I když teď nesloužíš, jsi pořád v CI5.

Teď se nám pleteš.

- Nedovolíme, aby ses tam motal! - Dohlídneš na to, co?!

Myslíš si, že to dělám rád? Copak z toho mám radost?!

- Čehos myslel, že tam dosáhneš?! - Jen jsem se díval!

Raymond Doyle! Superpolda vyřeší to, v čem jsme my neuspěli, co?!

Měl bys zas používat mozek, a ne ho nechat tam, kam ho dala ta buchta!!

Je ti líp? … Je, že jo?

Fajn, óóó…,

ale co by člověk neudělal pro dobrýho kámoše.

- Nejede v tom! - Já vím, ale ty ses mě nikdy neptal.

Rayi, mám rád Ann, jasný? Ale je pro tebe moc dobrá.

- Promiň. - No nic.

Chceš mě potěšit?

- Tak používej hlavu. - A tohle je zas co?

- Ann je podezřelá, můžeš ji špehovat. - To je podlý.

- Realistický. - Nemůžu!

Budeš muset, chtěj totiž vydat zatykač.

Alespoň buď milej. Třeba dokážeš její nevinu.

- Zdá se šťastný. - Třeba se těší na Vánoce.

Opravdu se mnou nepůjdeš?

Jednou se to musíš naučit.

- Vejce, cukr, třešně, co dál? - Banány.

Chceš dělat flambovaný banány bez banánů?

- Banány. - Tvrdý y.

Jsem tu hned.

Ahoj.

Zapomněla jsem peníze.

- Tak jak to jde? - Na letišti nás dnes moc rádi nemají.

Kontrolují každého cestujícího, zpožděné lety se hromadí.

- A co ty? - Běžnej, průměrnej den.

Nejdřív ten negr…

černý džentlmen,

holič, dvě hodiny s dívkou, sázková kancelář, hodina s jinou dívkou…

- Tak běžný, průměrný den? - Jo, to dělá ta zdravá výživa.

Řekla jsem ti o mužích, které jsem znala dřív, řekla jsem ti všechno!

Jestli chceš vědět něco víc, tak se zeptej, a tohle už nikdy nedělej!

Tuhle fotku bys vidět neměl.

- Strašně se stydím. - Jo, od tý doby ses dost změnila.

- Tohle je matka. - Jo.

Je pěkná, že jo? Koukni, odkud to je.

Tady jsme na pláži na Mallorce.

Na jiné pláži.

A na další pláži, jo.

Hele, to je otec!

Je to vlastně jediná fotka, kterou mám. Je mu tady tak něco přes dvacet.

Tehdy byl ještě příslušníkem RAF.

Kdo je tohle, nevím.

- Je prima. - Mám ještě další.

Ale když si je všechny prohlídneme teď, co budem dělat za dlouhých zimních večerů?

- Však něco vymyslíme. - Jo, to určitě.

Rayi, moc tě miluju.

- Tak dneska v noci? - Ano, nebo v příštích 24 hodinách.

- Tady, lásko. - Díky.

- Co tam máš? - To je mapa okolí Hollyho domu.

- Máš nějaký nový nápad, co? - Víte, co říkal ten vikář?

- Z tý vesnice, kde bydlí Holly? - Co říkal?

Mluvil o tom, jak Holly osobně organizuje leteckou přehlídku.

- Už jsem takové viděl. - To já taky.

Když se budu mýlit, opravte mě.

Když je letadlo nízko, může na chvíli zmizet z dosahu radaru, že?

Řekněme, že dvě stejný letadla z tý přehlídky s vycvičenejma pilotama

poletí velmi blízko u sebe, takže se jejich křídla budou překrývat.

- Radar je zachytí jenom jako jedno. - Přesně, a pak se jedno z nich odlepí.

- To s tou zásilkou! - Pak tajně přistane. To druhý oficiálně.

Je to nezjistitelné. Bodie, tys na to kápnul!

Koukněte. Tady je malý údolí mezi kopci, ale dost velký na malý letadlo.

- Určitě ho přikryjou před radarem. - Jedeme tam! Zavolám zásahovou jednotku!

Pojedu s váma. Holly znal Conroye.

Viděl jsem je na fotce, byli spolu kdysi v RAF.

RAF?!

- Je ráno, měl bys to vědět. - Jo, díky.

- Ráno? - Technicky vzato, určitě.

Znám pár nočních klubů, které ještě nezavřely.

- 7-1 Alfě. - Příjem.

Nic nevidím, ale slyším právě za domem startovat auto.

Odjíždí.

- Zřejmě vaším směrem. - Dobře.

- Kdo myslíš, že…? - Pššš!

Támhle je.

Jsou dvě.

Zásilka za dne?

Soukromé letadlo za denního světla, menší podezření.

- Kontrola leteckého provozu. - Příjem.

Možná mám to vaše letadlo, je to typ AV-99, směřuje přesně k vám.

Propojím vás.

- Volám kontrolu! Tady AV-99, letová hladina 70, letíme v kurzu 279,

přílet na Pigin Hill za 10 minut. - AV-99, slyšeli jsme. Udržujte výšku a kurz.

Už se přibližují.

Bodie, měl jsi pravdu.

A mám pravdu určitě i v tom ostatním.

Všem jednotkám: Bandita přistává, nechte ho být. Opakuji: nechte ho být.

Nic nepodnikat!

- Už jsou tu. - Jo, už nebudou daleko.

- Otevřít dveře, vyložit náklad, to je … - Třicet vteřin.

- Jo? - Do takovýho kufříku se vejde dost drog.

Nechte jenom jednoho přijet k nám!

Zdá se, že sem jedou obě.

Doyle!

Stůj! … Dělej!!

- Nazdar. - Ahoj.

Ty černá, velká …

bedno!

Chci hned mluvit se svým právníkem!

Nejste obviněn, zatím ještě ne!

Nejdřív si promluvíme.

Mluvte o Ann!

- Tak co řeknete o Ann? - O kom že?!

- O vaší dceři přece! - No jo, Ann.

- Jo, Ann. Jak je v tom zapojená? - Zapojená? Neviděl jsem ji léta!

- Conroye ano! - Znal jste Conroye?

- Jistě že ano, ale … - Tak proč utíkal do toho domu,

- tam, kde bydlí ona?! - Do jakého domu? Kde?!

V Cansingtonu, Stanford Court!

Ona tam ještě bydlí? Jo, tak asi jo.

Zřejmě ho dostala od své matky.

Koupil jsem v tom domě dva byty v rámci mých investic

a po našem rozchodu si jeden nechala. Ten druhý jsem prodal.

Conroyově sestře, myslím.

- Vdala se, její jméno neznám. - Tak proto tam Conroy byl?

Je to důležité, očistí to Ann… - Hej.

Ne, nechte mě. Pusťte mě!

- Ann!! - Myslel jsem, že poslouchá.

Bodie!!

Nech je být.

Co se tu sakra děje?!

Ann!

Musel jsem si být jistý, pochopíš to?

Tohle ne, Rayi. Dala jsem ti slovo a myslela jsem, že mi věříš a miluješ mě!

- To jo. - Ale málo!

- Nikdy jsem nevěřil, že v tom jedeš! - Ale prověřil sis mě, ne?!

Já jsem tolik věřila, že se změníš.

Nešlo by to, Rayi. Určitě ne.

Já jsem taková a …

ty jsi takový, jaký jsi. - Ann.

Sbohem, Rayi.

Bodie!

Jo, já vím: „Nepleť se mezi muže a jeho ženu.“

A co má dělat chlap, kterej má strašnej smutek? Na to taky znáte citát?

vyrobila ČNTS Nova

www.Titulky.com