Original subtitles

Ano? Kdo je to?

Pokojový servis, pane. Snídaně.

Hm, dobře. Moment prosím.

- Tak pojďte. - Dobrý den.

Ne, ne!

PROFESIONÁLOVÉ

NA ÚTĚKU

- Kdo to byl? - Wilfred Silverstein.

Ze CIA, její špička.

Už na to neměl žaludek, tak to sám skončil.

To by dokončil holení.

To je ona.

Anna Loisnová. Pomáhá v knihovně.

-Vypadá neškodně. - Půjčoval bych si u ní každý den.

Kdybys uměl číst.

Ve skutečnosti je to Christina Herzogová,

jedna ze zakladatelek teroristické buňky Dreisinger Herzogová.

Zmizela před dvěma lety po pumovém atentátu na frankfurtském letišti.

U nás se objevila před pěti měsíci.

Od té doby je stále sledována.

Zdá se, že o tom zatím neví.

Získává sebedůvěru a začíná být neopatrná.

Mimochodem, dělá s ní jedna z našich dobrých známých.

Ano, kdo?

- 6-7. - Á, Julie. Proto ji není vidět.

Hezky ji před tebou schovali do knihovny.

Donedávna se nic nedělo, jen nám několikrát zmizela přes noc.

- To ji dobře sledovali. - Je čas ji předvést.

Ta hotelová událost nese pečeť Wernera Dreisingera.

A hned v sousedním pokoji bydleli Němci.

- Jedna z fotografií sedí. - Předvést.

Ano, ale nemusíte jí hned nasazovat pouta.

- Zatkněte ji slušně a na úrovni. - Jasně.

Rád zase po čase uvidím Julii.

Budete potřebovat pár knížek.

Pro 6-7 tyhle.

- Co jsi dostal? - Středověk v Anglii, básník Chaucer.

Já mám Konec semestru a Toužící Ema.

Tys byl vždycky romantik.

- Dobrý den. - Dobrý.

Zahájení operace Návrat. Ihned.

Knihy pro děti najdete naproti v uličce.

Díky.

Jak vás uchvátil básník Chaucer?

- Obejdu se bez něj. - Hm.

- Dvanáct pencí za zpoždění. - Co? … Dobře.

Tady jsem se nezačetl. Nuda.

- Nuda? Je to středověk. - Jen znásilnění a loupeže. Nuda.

Říkala jsem ti, ať za mnou nechodíš. Nikdy!

- Jen proto jsem souhlasila! - A jak jinak. Bylo to fér!

- Chtěla jsem jen pomoct Wernerovi. - Nemělas na vybranou.

Ignorovalas nás, jasný?

- Tak jasný?! - Ano.

- 3-7 Alfě. - Slyším.

Má přítelkyni. Potřebuju pomoc.

Počkej. Nikoho nepošlu. A nezasahuj. Opakuju: nezasahuj.

Když odejde, jdi za ní.

Werner říkal, že zatím nebudeš muset spolupracovat.

Jenže, Šípková Růženko, je čas vstávat.

Teď odchází. Končím.

- Máš rozkazy, tak proč voláš? - Werner slíbil, že mě vynechá.

Nechci, aby mi ta děvka říkala, co mám dělat.

Počkej, řekni mu to.

Christino, slyšíš mě? Poslechni, teď nemáš na vybranou.

Na vybranou? Vůbec jsi se nezměnil.

Pro nás je změna přepych. Na to nezapomínej.

Byly doby, kdy to bylo možné.

4-5 Alfě. Volá z automatu. Máte ho?

Tenhle právě ne.

Měli jsme dohodu, koťátko. Vzpomeň si.

Jo, vzpomínám si.

Promiňte!

Hej vy, pane!

3-7 Alfě. Volám pohotovost.

Zdroj je ve vlaku směrem do Wembley, 9:32.

- No? - Za minutu a půl se dostala do metra.

Než jsem se dovolal, tak ujela nejmíň tři stanice.

Zpozorovala tě?

Ne. Jen běžná taktika. Mění autobusy, vlaky. Prostě standard.

Ale máme její fotku, rozešlu ji všude.

Třeba bude v archivu mezinárodně hledaných zločinců.

Promiňte.

Hej, lásko! Kde jsi se toulala?

Různě.

Proč nezajdeš na kus řeči, co?

Jsem raději sama, díky.

To mi nesedí. Máme u jejího jména jinou adresu.

Patrně nějakej úkryt. Kdo ví.

Dost barevnej okrsek.

- Zůstaň tam. Prověřujeme tu druhou. - Jasný.

Vypadá jako moje účetní v bance.

Je Skotka, víte?

Bodie, to bych si nemyslel, že právě ty budeš podporovat znevažování Skotů!

- Velkorysejší národ těžko najdeš. - Vážně?

- Není to pravda? - To víš, že ne.

Jo, víme. O Vánocích.

Pánové!

- Čekal jsi na mě? - Jo, čekáme na tebe celej den, lásko.

Hezký, moc hezký.

- Tak co, lásko? - Jo.

Pěkný, pěkný.

Líbí se ti to?!

Jsi nádherná kočička.

Stůjte!

Jako vždycky.

Příště namířím přímo na vás!

No tak, madam, zahoďte to, než dojde ke zranění.

Střílela jste osmkrát. Je po všem.

Mohla jste přijít k úrazu.

Proč to neskončíte?

Aby o mně lidé říkali, že střílím bezbranný vrahy?

Tudy.

Cigaretu?

Děkuju.

Slečno Herzogová, vy jste měla ten druhý byt na jméno Freemanová sedm týdnů?

- Šest nebo sedm. - Skoro jste tam nespala.

- Jednou dvakrát. - Takže jste žila na Páté Severní?

Ano.

- Celou dobu? - Ano.

- Ale pod jiným jménem? - Ano.

A další krycí jména?

Už vás nějakou dobu sledujeme.

- To vidím. - Jak dlouho jste v zemi?

Rok, možná patnáct měsíců.

Kam jste šla po atentátu ve Frankfurtu?

Holandsko, Německo, Francie, Německo, Belgie… Kam chcete.

- Pod ochranou svých přátel? - Ne.

Ale ano, ano.

- Zkoušela jste začít znovu. - Svým způsobem.

Jakým způsobem, slečno Herzogová?

Netvrdím, že jsem od té doby nějak změnila své názory. Myslím, že jsme měli pravdu.

Ale nikam už to nevedlo.

Tak jste přišla vybudovat základnu, novou buňku.

Novou buňku? Přišla jsem začít nový život.

Kdo byl ten Werner, o kterém jste mluvila s vaším známým?

- Byl to Werner Dreisinger? - A co ta dívka, co za vámi byla?

Patří k vašemu novému životu?

Ne.

Takže když jste hodila zbraně do vody, začala jste nový život, ano?

Ano.

A proč byly tak dobře zabalené?

- Dostala jsem je tak. - Odkud?

Vaše shledání s Dreisingerem bylo víc než jen nové politické spojenectví.

- Ano? - Bylo.

A zřejmě stále je.

Heinrichu, zajdeš tam den předem.

Budeš se vydávat za elektrikáře. Máš pas?

Jo, to šlo snadno.

Nálože dáte do čtvrtého, šestého, devátého a třináctého patra a taky do výtahu

a odpálíte po deseti minutách po jedenácté zítra dopoledne.

To je tedy v pátek. Ten den vyrazíme i na konferenci se samopaly a granáty.

- Které nemáme. - Christina přijde.

Chtěla bych mít tvou důvěru. Ty jí pořád věříš, že jo?

Jo, věřím.

Tady jsou cíle: Cavendish, Bella, Zarbeck a Weinbach.

Už tu dávno měla být.

Víme vůbec, kam ty věci dala?

- Bez nich nemůžeme nic dělat. - Wernere, kde se tak zdržela?

- Čeká, až se setmí. - Myslíš? Ona nepřijde.

Je hezká, příjemná a v bezpečí.

Cítím z ní formaldehyd.

Dobrý den, mohu mluvit se slečnou Loisnovou?

Bohužel, slečna Loisnová je s naší knihovnicí mimo. Mám něco vyřídit?

Ne, díky. Zavolám jindy.

- Automat? - Úžasná intuice.

Jo, pípalo to. Němec?

Možná, slabý přízvuk.

Říkal mi: „mohu mluvit ke…“ namísto „se…“.

- Úžasná intuice. - To jsem tak dobrá?

Copak vím, jak to teď myslíš?

Nemluvil jsem s ní. Je někde s knihovnicí.

- S knihovnicí? - Zavoláme za hodinu.

Wernere, nevěřím jí.

Je lepší než my všichni.

Možná byla, ale už není.

- Někdo by měl dojít k ní domů. - Kdo to chce zkusit?

- Já půjdu. - Dělej, co máš.

Je už málo času.

Klausi, jdi tam a zjisti, kde ty zbraně jsou.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Prosím, posaďte se.

- Jak Jste spala? - Spatně.

- Máte nové šaty, jak vidím. - Ano, děkuji.

Obstarali je ze soudního.

- Tak kde jsme byli. - To dobře víte.

Ano. Vyšetřování Christiny Herzogové zahájeno v 11:19.

- Nevíte, kde je ornitologie? - Cože?

Ptáci, studie o ptácích.

Zeptejte se té mladé dámy.

Jo.

Okamžik, pane!

Má zbraň, vedlejší schodiště.

- Mrtev? - Vypadá tak.

- A Jack? - Břicho.

Klid, bude zase dobře.

Zemřelý byl Klaus Bruckman, hledaný ve třech zemích.

Ve dvou odsouzen v nepřítomnosti. Výbuchy aut, únos Rauchnera.

- Vražda pokladníka v bance. - Tak to mě snad omlouvá.

- Co ta druhá holka? - Američanka.

Karen Wandenbergová, ubohá rebelantka z bohatých vrstev z Bostonu.

Jo, Silverstein byl z USA.

Asi je k němu zavedla.

- Třeba má plantáže. - Jo.

Ta Karen byla naposledy viděna s rudými brigádami v Miláně.

Dolce vita.

To ale nebylo od Dreisinger nějak extra daleko.

Že by se nestýkala s naší milou Herzogovou?

Mám takový zvláštní pocit, že dali Christině až donedávna pokoj.

Už se mi to zdálo divné.

Obvykle takovéhle chyby nedělají.

Však je znáte. Najdou někoho na univerzitě, kde tráví mládí, a je to.

Jo, musela se s nimi spojit, když byla tady.

Říkala si Anna Loisnová, jako feťačka, co před časem zmizela.

Její přítel jí zřejmě obstaral pojištění. Nenechal ji být.

Víme, co skrývala, ale k čemu to bylo?

Tři nejhledanější teroristé se spojí se čtvrtou zrovna na Ostrovech.

Co za tím může být?

A kdo říká, že jsou jen čtyři?

Záznam rozhovoru s Julií ukazuje, že je ve hře ještě další chlap.

- Dreisinger? - Mladší?

Asi máš pravdu,

bude tu pátý.

- Dva máme, tři chybí. - A máme taky jejich zbraně.

To znamená, že budou shánět další. Do sedel, hoši!

- Trvalou, nebo přeliv? - Velmi vtipné.

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Boby je volný. - To je jasný.

- Rádi bychom mluvili s panem Slaterem. - Ale já nevím, jestli má čas.

Já myslím, že bude.

Ano. Dobře.

- Ano, vím. Vzpomínám na něj. - Jistě s hrdostí.

- Co chcete? - Není na takovou otázku moc brzy?!

Ne, tak co si dáte?

Milé, společenská záležitost. Já velkou skotskou, jestli ji máš.

Jo, mám. A ty?

- Já chci malou Cuba libre. - Jo.

A já růžový gin.

- Námořnictvo? - Přímo královský.

- Armáda? - Výsadkář.

Tak je to pěkně v rodině, co?

Nejde o společenskou věc?

- Napadá tě něco jiného? - Tak co chcete?

Znal jsem jednoho chlapa. Přišel k baru, spatřil barmanku a zapomněl, co chtěl.

Tak si rychle vzpomeň.

Všechno, co dělám, je zákonné.

Jo? Mluvil jsem s lidma, co jsi poslal do Angoly.

Hele, jsem agent a musím plnit kontrakty.

Kontrakty? Jak to slovo slyším, mám osypky.

Takže ty nikdy neporušuješ zákon?

Legitimní obchody mezi legitimními výrobci.

A legitimními vládami. Pohádky.

Jsem agent.

Chcete tank, houfnici, škorpiona, laserem řízenou střelu?

- Stačí říct. - Jenom klid.

- Co ruční zbraně? - Co samopaly?

M-60, FN, Beretta, nebo Armalite?

- Co takhle teroristi? - Složil jsem jich řadu.

- Teplejch? - Taky, ha ha.

Všechno podezřelý chceme vědět, jo?

- Od tohohle až po tarasnici. - Všechno v mezích zákona.

Tak na nás nezapomeň, nebo tě natáhnem na skřipec.

- Dobrý den. - Dobrý.

Zvolili jste jinou vyšetřovací metodu?

Abych si uvědomila, co to znamená být na svobodě.

Nemám rád uzavřený místnosti.

A pak, je dneska hezky. Projdem se?

Štěnice jste dali do křoví?!

V křoví můžou být nanejvýš mšice.

Mám pro vás špatnou zprávu.

- Ano? - Máme jednoho z vašich lidí.

Ale.

- Tušíte koho? - Vy mi to řeknete?

Možná.

Nechcete mi tvrdit, že on či ona mluvili?

On či ona je mrtev.

Zastřelen při pokusu o útěk.

Řeknete mi, co se stalo?

Někdo si pro vás přišel do knihovny.

Ulevilo se vám?

Jak víte, že to nebyl on, kdo přišel?

Pokud mluvíme o stejné osobě, tak je to vůdce.

- Těší vás to? - Myslíte?!

Dobře. Řekněte mi, proč jste chtěla jít od toho.

- Já od toho šla. - Našli si vás.

- Jako vy. - Vědí, kde hledat.

Takže po tom, co jste hodila zbraně do vody, zabalené, tak jak byly,

co jste chtěla dělat dál?

Pokusit se zase zmizet, ovšem s větším rozmyslem.

Někam na sever. Ne do města, ale na venkov.

Londýn byla chyba.

- Co ty zbraně? - Copak? Vrtá vám to hlavou?

Vaše vydání je jen otázkou času.

Když se vrátím, zabijou mě.

I v bezpečném vězení?

Nebuďte naivní.

Útok na konferenci ministrů zahraničí.

Ano, slečno Herzogová, chci vědět, co bude dál.

- Já také. - Odveďte ji.

- Děkuji za procházku. - Není vůbec zač.

Usnadňujeme jim to.

Všechno je známo týdny předem. Ten člověk od CIA vyhledával kontakty pro USA.

- Bez zbraní nemůžou nic dělat. - Když nějaké neseženou.

- Karen! Znervózňuješ mě. - Jsem nervózní.

Nejsme tu v bezpečí, mají Klause.

- Jestli ho mají, nedostanou z něj nic. - Začíná nám to skřípat.

Nejspíš ho v knihovně do toho dostala ona. Naběhnul si.

- To by neudělala. - Ty se s tím nechceš smířit.

Chladná, krásná Christina.

Nikdy jsi na ni nezapomněl.

- Rozdělili jsme zbraně. - A o polovinu jsme přišli!

- Potřebujeme jenom samopaly. - A granáty.

Máme prachy a za ty v Londýně koupíme všechno.

A kdo je použije? Tři tuhle operaci nezvládneme.

- Víš, že o to nejde. - Zrušíme to.

Ne. Budeme pokračovat.

- Podle plánu. - Ta tvoje čarodějka mě zničí.

Ty toho moc nepotřebuješ. Jen se přiznej, Karen.

Díky, soudruhu.

- Dvojitý gin. - Jistě, pane.

- Prosím. - Ještě jednou.

To je dobrý. Děkuju.

- Snad vám to bude chutnat. - Tady tomu říkají Matčin pohřeb.

- Zatím se vás to netýká. - Otcovské pozdravy od Julia.

Julio!

Mě nerozhází ani Alibaba, dělám obchody.

Já tu jsem kvůli obchodům.

Zdá se, že jim kamarád Slater právě potřásá pravicí.

Jo, už se řítíme. Bohužel je tady menší zácpa.

Je to ona, nebo nějaký náhodný kupec?

- Dalo mu dost práce setřást naše lidi. - Jo.

No uvidíme.

Platí?

Jo, platí.

Jo.

- Hej, Slatere! - Pobryndal jsi se.

To jsi dělal vždycky, že jo?

Potřeboval jsem to.

Nebyl moc nadšený.

- Ale my to zboží potřebujeme. - Co byl ten chlap zač?

Hnusnej. Smrděl jako výčep.

- Třeba chce zapomenout na krev. - A, nejsi filozof?

- Prosím? - Chtěla bych dva giny s tonicem.

- Citron? - Ano.

- Už ne. - Dej si ještě jedno.

Zdravíčko.

- Kdo jste? - Váš muž nemohl přijít.

Máte prachy?

O čem to mluvíte?

Rozmyslela jste si to? Nechcete to zboží?

- Dobře, dík za skleničku. - Moment!

Nikdo nemluvil o třetí straně.

Jo, žádná nebude. Jsme pořád spolu.

Tak máte prachy?

A kde je to zboží?

Nemohl jsem to přece přivézt až sem.

Půjdem?

- Do auta! - Který?

Zelený volvo.

- Čistej vzduch? - Jo.

- Ale musíme sebou hodit. - Hodíme, hodíme.

- Kdo je to? - Má zbraně.

- A co dělá tady? - Neměla jsem na vybranou.

- Kde jsou zbraně? - V bezpečí.

- Počkáme do setmění. Sleva za hotovost. - Díky.

Ale nejdřív zboží, jo?

Jo, kolega si ho může vyzvednout. Řeknu mu, kde je.

- A vy? - Já se zatím u vás chvíli ohřeju.

- Dobře. - Co to chystáte?

- A na kdy? - Proč?

Protože se chci prostě vypařit. Proto!

- Za den za dva. - Jo, tak zlomte vaz.

Díky. Snad s námi nesympatizujete?

- Nevím, o co vám jde. - Naše cíle jsou určitě různé.

- Ale slevu na zboží berete. - Poslouží správné věci.

No to jsem rád.

- Kdo je to? - Má zbraně.

- Nazdar. - Jo.

- Měli jsme potíže, musel jít se mnou. - A zbraně?

- V bezpečí. Bodou později. - Dobře.

- Co se stalo? - Prostřílel nás, jednoho dostal.

- Dobře, o jednoho míň. - Správně.

- Vem mu zbraň! - Ale… - Ticho! Kde nechal auto?

Karen, byl jsem tam. Všechno se to sype.

- Tak kde nechal auto?! - Asi pět minut odtud.

A vzalas ho sem?!

- Našels něco? - Ne.

- Moc toho nemáš. - Vytahuje to kapsy.

- Jestli chcete ty věci… - Jo jo.

- Víš, co se stalo s tím mrtvým chlapem?

Prostě vstal a odešel.

Našli to auto. Motor byl teplej, rádio hrálo!

- Pojedu tam. - Ne ne,

- ty jsi přece mrtvý. Pošlu tam lidi! - Snad nás neprozradí!

Neboj!

Začneš konečně mluvit?

Tak znova. Co je s ostatními?

- Nebojíte se sousedů? - Strach bys měl mít ty!

- Tak co je s Klausem? - S jakým Klausem?

Někdy si pletu jména a příjmení.

Nemůžeme čekat do tmy. Určitě nás tady vykouří.

Zabijem ho. Udělám to s chutí.

Ne ne. On nám ještě poslouží.

Heinrichu, máš pravdu. Operaci zrušíme.

Dojde na ni později.

Můžete mi na chvíli rozvázat ruce?

Tak ne.

To je dobrý, já to zvládnu.

Uteč!

Karen, prohlídni auto.

Rychle!

Jdeme.

Pozor!

Mám zastavit?

Ne, jeď dál.

Haló? … Moment, prosím.

Máte hovor, pane.

- Haló. - Jak se vám tam líbí?

Kdo je to?

Velvyslanec Německa, jak jinak. Poslouchejte mě.

Máme vašeho muže. Vyměníme ho za Christinu a Klause.

- Podrobnosti ještě sdělím. - Jenomže to bohužel nepůjde.

- Pokud vám nestačí tělo. - A Christina?

Je ve vazbě, než dojde k vydání do zahraničí.

Dobře. Přímá výměna.

Instrukce ještě sdělím.

Tak, Doyle, nabízejí výměnu Bodieho za Herzogovou.

- A…? - Co myslíš?

- Radši bych to nekomentoval. - Vaši přestřelku zřejmě někdo sledoval.

- Učí se rychle. - Ano.

Říkal jste přece, že půjdu před soud.

- Projednávání bylo odloženo. - A dokdy?

- Dokud nepřijde souhlas z vyšších míst. - Tedy dokud se mnou neskončíte?

- Našli jsme vaše přátele. - Jsou zatčeni?

- Kruh se uzavřel. - To jsem slyšela stokrát.

Slečno Herzogová, říkala jste Doylovi, že vás po návratu nejspíše zabijí.

- l ve vězení? - Ano.

Ne snad hned, ale dřív nebo později.

Vaši přátelé chtějí, abychom vás propustili.

Takže mají někoho nebo něco na výměnu.

Kdyby mysleli, že jste zradila, proč by vás chtěli zpátky?

To nevím.

Naše zdroje říkají, že jste měla poměr s Dreisingerem.

Naše zdroje také říkají, že máte s Dreisingerem dítě

a že se o něj, o syna, nyní starají otcovi rodiče.

Co ještě říkají vaše zdroje?

- Že vás pořád miluje. - Ten plamen Karen dávno uhasila.

Jste si jistá? Opravdu jistá?

Předpokládejme, že bychom uvažovali o obchodu.

O obchodu?

Myslíte výměnu zajatců a volný odchod?

Podmínky ještě nebyly stanoveny.

Já se pouze ptám, co byste tomu řekla, kdybychom vás předali Dreisingerovi?

Když vím, že nejsem v bezpečí nikde, ani ve vězení, je to lákavé.

To je ale morbidní.

Věnec a v něm požadavky.

- Chtějí provést výměnu? - To určitě.

Nechtějí jen Christinu, ale taky letadlo, palivo na 2 tisíce mil a pilota.

- Už víme, co chtějí. - Bezpečný vzdušný koridor.

- A co Bodie? - Pustí ho, až to dostanou.

Až to dostanou, shodí Bodieho třeba do Biskajskýho zálivu.

- Jaké máme záruky? - Jejich slovo.

- A když to nevezmem? - Dáme mu věnec.

Připrav se.

- Výbušnina? - Sedm kilo.

Stačí, aby ses rozletěl na tisíc kousků.

A vy se mnou. Nemohl bych si přát lepší společnost.

Jak se to odpaluje?

- Na to má Heinrich svůj vlastní patent. - Dálkové ovládání pro modely letadel.

Otočíš číselníkem, a když to dosáhne frekvence…, vyletí.

Úspěšně to použila už řada skupin.

Jak smělé.

Co budeme dělat?

- Čekat. - Neměl byste cigaretu?

Nekouřím.

- Beru si vůdce. - Jasný, Tygr 2 na pozici.

Dobře.

Už jedou.

- Vypadá to dobře. - Jen vypadá.

Dávej pozor.

Nemaj na spěch, co říkáte?

To ano. Drží v ruce karty.

I esa.

- Jste připraveni k výměně? - My ano.

- Chci vidět Christinu. - Ať jde ven.

- Christino, jsi v pořádku? - Ano.

- Kolik je mužů s tebou? - Viděla jsem jenom dva.

- Jaké mají zbraně? - Nic zvláštního. Ruční, patrně.

- Dodržel jste naše instrukce? - Do písmene.

Zkontroluj letadlo a pilota.

Nevím, zda je náš muž živ.

Jo, ještě žije.

- Jak je, Bodie? - Už mi bylo líp.

- Nehledě na to, že… - Zmlkni!

Chtěl bych vám ještě říct, že má na krku výbušninu.

Jestli k něčemu dojde, vyletí do povětří.

Jistě víte, jak se odpalují výbušniny rádiem.

To platí pro ty, kteří by snad chtěli používat vysílačky.

Nebezpečná věc.

- Co uděláme? - Nic.

Všechno v pořádku. Pilot, mapy, plná nádrž.

Dobře.

- Pošlete k nám Christinu. - Jděte.

Velice dojemné.

Heinrichu, jdi dopředu,

potom Karen a on mezi nás. Christina bude u mě.

Varoval jsem tě. Jdi!

- Snad to Bodie zvládne. - Určitě.

Spíš se bojím toho rádia.

Teď nemůžeme nic dělat.

- Utíkej pryč, Doyle! - Stůj!

Lehni si na záda! Na záda!

- Dělej! - Tak se otoč!

www.Titulky.com