Original subtitles

Zdravím.

- Posílá nás major Cowley. - Už vás čekám, hoši.

Tady je.

Pěkný kousek nábytku.

- Tohle? - Jo.

- Páni! - A uvezete to?

Musíme. Tak pojď. Jdeme na to.

Tak to zvedni.

Moment! Nemůžete to přece naložit bez podložky.

Je to drahocenný kus, hoši.

- Co stojí? - 825! Velmi výhodné.

- To bude omyl. - Chce snad Cowley vykoupit banku?

Odepíše to z daní. To se může, ne?

- Tady je. Podložte to. - Díky.

Máme náhradní volno a on nás udře.

Co s tím asi bude dělat?

- Vždyť nosí všechno v hlavě. - Zvětší se mu hlava, uvidíš.

To auto tam je vaše?

Stůj! Ani hnout!

Nehýbej se!

PPROFESIONÁLOVÉ

TAJNÁ ZBRAŇ

Ten stůl nás převrátí. Dáme ho dolů.

Šílíš? Za 800 liber?! Cowley nás roztrhne.

- 4-5, slyším. - Odvaž to. Slyšíš mě?!

- Co to bylo? - Asi jsme přišli o zásuvky.

Ale netrap se, seženeme stěhováky a ti to přivezou. Teď sebou ale hoď!

Tak jsem sebou hodil!

- Do domu! - Padejte dovnitř!

Tak slyšíte mě?!

Dělej! Hoď sebou!

Běž dozadu!

- Pomoc! - Zamkni dveře!

Vedle taky!

- Kolik je tu telefonů? - Tady.

- Tak kolik, sakra?! - Tady a nahoře.

Tak nahoru! Rychle!

Ticho! A lehnout na postel!

A ležet, nebo vás odprásknu!

Zůstaňte tam, jasný?

- Když sem vlezete, tak všechny odprásknu. - Dobře.

Zatím zůstaňte v autě.

Ustupte.

Jen klid!

Co budeme dělat?

Požádám je o pomoc.

9-5 pro ústředí: slyšíte mě?

- Slyším. - Pošlete sanitku a hasičské vozy.

Rozumím.

- Je tam klid. - Na jak dlouho?

- No, to je radost. - Jo.

Cowley už jede.

Co? Že jsme jako měli čekat?

Dostaňte nás odsud, jo?!

To nevím. Jaká je to ulice?

- Sattenclose. - Sattenclose.

- Jakej dům?! - Gatewasse.

Co uděláte?

Jo, naše chyba, ale… Co?!

Dvě hodiny a potom co?! Ten dům obklíčili!

Dobře. Hoďte sebou, jo?

Když nás chytěj, mluvíme, jasný?

Teď je to na vás.

Zvonění, pak dvě.

Jo, jasný.

Dva muži. Ulice uzavřeny.

Teď už jenom počkáme, co chtějí.

- Dobře. Co se k čertu stalo? - Kdo ví. Vystrašili jsme je.

- K smrti. - A čím?

Ničím! Volali z budky, uviděli mě a mazali pryč.

Jeli jako šílení.

- Tohle měli v autě. - Ano?

Telefonní číslo. Asi tam chtěli volat. Nechám to zjistit.

- Jinak tam nic nebylo? - Ne.

- Zjisti, komu to auto patří. - Jo, už jsme to nahlásili.

Pošlete ho na soudní. Chci vědět, kde s tím jezdili a co tam prováděli.

Jasně.

- Pane Cowley! … - Moji muži zůstanou do povelu ukryti.

Přesně tak. … Ano?

Narazili jsme na velkou věc. To číslo patří firmě Apex McInross.

- Zbrojní výzkum. - Jo, odštěpný závod.

- Provolba přímo na ředitele. - Ten, co vyvinul vůz proti demonstrantům.

- Mám tam jet? - Ano.

Ano, oba dva.

Jo a mimochodem, vyzvedli jste ten stůl?

- Vyzvedli. - A taky ne.

- Tak ano, či ne? - Nejdřív vyzvedli…

Ale pak jsme spěchali… Ale vy to můžete klidně reklamovat podle vyhlášky.

- Jo, dosvědčíme to. - Jo, pardon.

Jeďte na Reynold Avenue.

- Neohlížet se. - Co?

- Neohlížet se! - Proč?

Cowley tě promění v solný sloup.

Nebýt toho stolu, tak jsme je měli.

Nechceš to auto vrátit a vzít naše?

Ne, jedem rovnou tam.

Nějak to nemůžu pochopit. Ti dva nebyli nebezpeční.

Ale zbraně měli.

Jo, a byli hodný na ženský a na děti.

Jo, krása. Milá a tichá čtvrť.

A vlítnou sem banditi.

Útulná rezidence u maličké zátoky.

Veškerý komfort k mání.

Jo, ve Státech ještě s elektrickým ohradníkem a se psy.

Za chvíli to tu máme taky.

Zdravím! Pan Gatrey, prosím.

- Už vás čeká. Druhá vpravo. - Díky.

Jsou dojemní s tou jejich ochranou.

- Jo, a není to fasáda? - To nevím.

Ale určitě tady dělají stovky lidí s přísně tajnými materiály.

Co asi dělají, když jsou na druhý straně brány?!

Tam je. Mág zbrojního průmyslu. Podivnej chlap.

Třikrát ženatej, dělá do večera, a ještě má energii navštěvovat noční podniky.

- Třeba bere vitamíny. - Nebo tak něco.

- Pánové? - Zdravím.

- Tak o co jde? - Máme pár otázek.

Týká se to mě, nebo snad provozu?

Pravděpodobně obou.

Dobře. Co to má být?

Dva muži obsadili dům a mají tři rukojmí: muže, ženu a dítě.

Dítě?

Bylo to potom, co jsme je vyrušili při volání k vám do kanceláře.

Ano? A co jsou zač?

Ještě nebyli identifikováni.

A jak víte, že chtěli mluvit se mnou?

Nevíme. Ale víme, že zkoušeli volat k vám do kanceláře.

Ach tak. A co byste chtěli přesně vědět?

Jestli mi sem volal někdo podezřelý? Odpověď zní: ne.

- Ale sekretářka bude vědět víc. - Pane Gatrey…

Teď ne, Richarde. Tak za pět minut.

Moje sekretářka mě má pod dohledem. Tak se na to zeptejte jí.

To je číslo, které máte. A to je dáma, která přijala hovor, pokud nějaký byl.

Slečno Candelová, to jsou muži od CI5. Pomozte jim, prosím.

- A spojte mě se zámořím. Pan Lesing. - V jakém pořadí?

Ty pány dřív.

Tak všechny hovory přebírá ona?

Ano. Kromě mých soukromých hovorů,

to je jiné číslo.

Máte ještě něco? Mám dost práce.

To chápu. Výzkumný program laserových zbraní.

- Tank poháněný vodíkem. - Vy to víte?

My máme informace o všech utajených projektech.

A?

Trochu mi vadí, že je jich tolik pod jednou střechou.

A co má být? Máme přejít na prací prášky?

Všechny naše tajné informace jsou tady.

Tady na ně dobře vidím. Celý arsenál.

- Určitě? - Sem se nemůže nikdo dostat!

- A co klíče? - Jeden.

A při nemoci?

Přijde šéf bezpečnosti, sedne si do křesla a nevstane, než přijdu.

Stačí vám to?

Zatím ano.

- Co je to? - Seznam dnešních hovorů.

- U některých je napsáno C. Proč? - Ty přepínám rovnou na pana Coplanda.

To je tajemník pana Gatreyho. Sedí vedle.

- Je tady? - Dneska se už nevrátí.

- Ty volající znáte? - Většinu. Nebo jejich společnosti.

Označila byste mi, které neznáte?

- Dík, můžu si to vzít? - Ano. Mám kopii.

- Moc děkuju. - Není zač.

Sbohem.

Maminka řekla: Koblížek už má zlatou barvu.

Tak to bychom ho už mohli hezky sníst,

řeklo sedm synků. Ne, řekla maminka.

Ale koblížek už vůbec nechtěl čekat…

- Tak? - Negativní, pane.

Negativní nebo ne, je tady spojitost, ne?

- Mají všechno utajený. - Vede to jeden chlap.

A je chytrý jako Einstein.

Je tam dvanáct let a nic mu neuniklo. Ale takové podniky jsou zranitelné.

Jedno přesně zamířené vydírání, a domeček se zhroutí.

Jo, a to auto je kradené. Mají ho teď na soudním.

- To je ono. Dohodli nám cestu ven. - Konečně!

Správně. Gatrey. Pořád sledovat.

- Majore Cowley? - A ať mu napíchnou všechny telefony.

Pane, chtějí mluvit s tím, kdo tu velí.

To jste vy, jo? Tak pozor!

Jdeme ven. Venku se vám vzdáme.

Ale dřív stáhněte svý muže, hned teď,

nebo je po všem! A vyčistěte ulici!

- Zařiďte to, inspektore. - Tak pohyb!

- Opusťte všichni prostor. - A vy tři taky zmizte pryč.

Rychle! Pohyb!

Rychle, prosím. Rozejděte se.

Dobře. Odhoďte zbraně.

Stůjte! Řekl jsem, odhoďte zbraně!

Táhněte pryč! Hned!

- Co je to? - Támhle je!

Všichni pryč!

Sakra!

Zdrhli.

- Kdy tu byli naposledy? - Včera.

Odešli ráno. To bylo neobvyklé.

- Jak vlastně zemřeli? - Jak se u vás chovali?

No jak, všechno dali za chlast a desky, holky a tak.

- Pracovali? - Kdo ví!

Možná o prázdninách.

- Jinak žili ze stipendia. - Co?

- Byli studenti. - Rozumím.

A auto?

Promluvte s majitelem, ať vám řekne, kolik měl najeto.

Dobře.

- 4-5? - Doyle.

Ti mrtví studovali druhým rokem na Londýnské ekonomii.

Nemají žádným záznam v počítači. Čistý.

Čistý nebyli, podle toho, jak se chovali.

A taky jak je zabili. To nebylo jen tak.

- Co jste tam našli? - Vůbec nic.

Jede tam policie. Skončete.

Nechte to na nich. Spěcháme. Konec.

Poznámky. Biologie.

Metabolismus vitamínu A u velryb.

- Když byli tak chytrý… - Já ti teda něco řeknu:

Kdo moc študuje, zešílí.

Asi jo.

Rozumím. Zatím nikdo nehlásil žádný zločin.

- Na něco se ale chystali. - Zřejmě to byli amatéři.

Potkali se s někým v hospodě a nechali se najmout na nějakou špínu.

Správně. A souvisí to s Apex McInross

a taky s utajenými zbraněmi.

Tak co už máte?

Přehled Gatreyho činnosti.

- Je u sebe? - Právě ho sledujeme oknem.

- Něco diktuje. - Něco podezřelého?

To je těžko říct, pane. Nevím, co hledáme.

To je nás pět.

Tak nám to přehrajte.

Už jste slyšel, co tihle dva provedli s mým stolem?

- Mluví o tom všichni, pane. - Roztřískali ho na kousíčky!

- A ztratili zásuvky! - Hrůza!

Nemůžete je za to obvinit z násilného únosu?

Jsem připraven, pane.

Jeho dům. Pěkný, že?

Určitě tam bude mít nějakej stůl navíc.

7:59, odjíždí z domu.

8:14, příjezd, žádné sledování.

První prohřešek. Měli by prohlédnout každé auto.

Dokonce i ředitelovo.

- Kdo je to s ním? - Jeho tajemník. John Copland.

- Jak dlouho tam dělá? - Šest let, pane.

Dříve na ministerstvu zásobování.

- Prý velmi efektivní. - Co se tu děje?

Jistě, pane. 9:46, schůzka s ministrem pro palivo a energetiku.

- Říkal jsi efektivní? - Zastav.

- A couvni. - O co jde?

Jo, zastav.

Ještě kousek. Tak!

Myslel jsem si to. Vidíte?

- Podal mu klíč. - No a?

Možná od trezoru.

- Ten klíč… - Kde je teď Copland?

Odešel po obědě.

Ten v práci neztvrdne, že jo?

Na bráně říkal, že má jeho dcera sportovní den.

Tohle asi nebude státní škola, co?

Musí to stát jmění, posílat ji sem.

A kde jsou auta a lidi?

Haló?

Dobrý den.

Co potřebujete?

- Jsme tu moc brzo? - Nevím. A proč?

- Má tu být sportovní den. - To těžko.

Kdo vám to řek?

Hledáme pana Coplanda.

To je otec jedné dívky. Sandy.

Teď tomu rozumím. Vy jste od policie?

- Proč si to myslíš? - Včera totiž utekla.

Tak jste, nebo ne?! Nosíte teď civilní šaty,

- znám to z televize. - Takže utekla.

No, spíš to tady sbalila. Nezmizela odtud.

Šla domů. Nejspíš nějaké citové problémy.

- Kvůli tomu… - Čemu?

Slyšela jsem mluvit pana Plumera s jejím otcem.

Říkal, že se Sandy vrátí za pár dní.

- Odvodila jsem si to. - Tak odvodila.

- Děkujem. Pomohla jsi nám. - Jo, vážně.

Až tady jednou skončíš, jdi k policii.

Ne, díky. Pozorovala jsem to.

- Dřina! Jsou lepší cesty, jak si vydělat. - Jo, jaký?

Vzít si milionáře.

Moc práce.

- Je milá. Má pravdu. - Klid, hochu.

Platíš nízký daně. Zkrátka jsme někde jinde.

Jo, zapomeneme na to.

To budou oni.

Nedokážu to. Přijmi je prosím sám.

No tak! Pomoz mi.

- Pan Copland? - Ano. Pojďte dál.

Tady je můj průkaz.

- Tisk? Vy jste od tisku? - Jo.

- A co chcete? - Chystáme krátkou reportáž.

„Muži za moderními zbrojními systémy“, mysleli jsme, že byste…

To je ale drzost! Jak si dovolujete sem přijít bez předběžné domluvy?!

My jsme vám včera volali do firmy, ale nebyl jste tam.

A dnes jsme tam volali znovu a řekli, že jste na sportovním dni s dcerou,

- tak jsme byli ve škole a… - Ještě tohle! Šli jste do školy?!

Jo, ale sportovní den nebyl.

Správně. Zřejmě jsem se spletl.

Jo, to jsme si také řekli. Oni říkali, že máte dceru doma.

Ano, vzal jsem ji na pár dní ze školy. Necítila se tam moc dobře.

Dnes se mi to nehodí, ale víte co?

Zavoláte mi, řeknete mi, o co jde, a já si to promyslím.

Dobře, pane Coplande. Ozveme se.

- Díky. - Sbohem.

Poznal jsi to auto?

Je to ono.

Mohl byste mi ukázat…?

4-5 ústředí, dejte mi Alfa 1.

Moment!

Alfa 1, co se děje?

Copland je pozitivní. Právě jsme vyplašili ty vrahy.

- Zřejmě jsme je ztratili. - Nechte je být.

- Co? - Říkám, nechte je být.

Volali z laboratoře.

V autě zavražděných našli v kufru dlouhé černé vlasy.

Coplandovy dcery? Zpomal!

- Tak to je ono? - Ano.

Ti dva, co sledujete, ji zřejmě unesli a odvezli někam pryč.

Jedu do Apexu. Zařiďte hlídání Coplanda a přijeďte.

Dobře.

Tak pojďte. Slečno, přineste nám čaj a nic nepřepojovat.

Stačí čaj, pánové, nebo něco silnějšího?

- Ne, dáme si čaj. - Co se děje, Georgi?

Musím přiznat, že vím, že tenhle závod nebo mě někdo neustále sleduje.

Už jsem si pomalu říkal, že zavolám ministerstvo.

Jde o vašeho tajemníka pana Coplanda.

Myslíme si, že se pravděpodobně pokusil vynést utajené materiály.

Ale no tak! Je poctivý! Navíc jsme ho několikrát proklepli!

- Pokud vím, právě tu není. - Ano, jeho dcera má sportovní den.

Ale my jsme byli ve škole a žádný sportovní den se nekoná.

Otec ve škole řekl, že dcera utekla, stýskalo se jí,

a že teď pár dní zůstane doma. Ale tam také není.

- Co chcete naznačit? - Myslíme si, že za ni chce někdo výkupné.

- Ale to ne! - Velmi pravděpodobné.

- Ten telefonický hovor s tím souvisel? - Určitě.

Zkontrolujte prosím trezor, zda nic nechybí.

Volali zřejmě Coplandovi. Řekli, co se stalo, a čekali na instrukce.

Předpokládám, že mu to potom řekli.

Že vymění život jeho dcery za nějaké plány.

A on si vyzvedl ty plány dneska ráno v práci.

Lituji, že vás zklamu, ale nic tam nechybí.

- Tak je okopíroval. - Neměl klíč.

Dovolíte?

Plastelína. Je to snadné.

Můj bože!

Co budeme dělat?

Pošlu vám experta, aby zjistil, co se tu dnes kopírovalo.

- Moment! A co Copland? - Budete mlčet!

Na svědectví rodičů unesených dětí totiž nelze dát.

Bodie, vezmeš velení nad našimi lidmi u Coplandových.

Doyle, ty pojď se mnou.

Á! Tak je to pohromadě.

- Ale ještě bohužel zbývá prochodit terén. - Mluvil jste o jílu a pneumatikách.

Ano, měli jsme štěstí. Ten jíl se vyskytuje jen někde.

Tak tady.

To je okruh, kam mohlo podle majitele auto dojet.

Zde je největší vzdálenost, kam se mohli dostat.

To je váš revír. S malou tolerancí je to tak 100 čtverečních mil.

- Vážně? Jenom? - Jen klid.

Kopečky jsou z vápence. Musíte do údolí.

A potom. V tomto suchém počasí

je bahno jen na přechodu přes řeku.

Takže hledáme brod.

Když tedy najdete dům nebo farmu nedaleko brodu, máte to děvče.

No jasně! Nech to!

Same, jsi tam?!

- Pojď upevnit okno! Nedivte se, vy!

Zůstaň tu ležet a neřvi tady!

Joe už jede. Udělej kafe.

Chtěla jsi upláchnout, co?

Co bude, když to nedostanete?

Počkáme a pak uvidíme.

Všechno klape?

Kdy ji povezeme do města?

Změna. Zůstane tady.

- Nebyl tu někdo? - Ani noha.

- Proč? - Copland možná volal poldy.

- Nevíme přesně. - A když ano?

- Co uděláme? - Zabijeme ji.

A když Copland podmínky splní?

Je tam ticho. Vážně jsou tam?

Jsou tam.

Jsou v obýváku a nesvítí.

Telefonovali někam?

Ne. Za poslední dvě hodiny měli čtyři hovory, obvyklé.

- Copland je rychle ukončil. - Tak to čeká na kontakt.

3-6-9-8.

Zdravím, pane Coplande, tady Nancy.

- Mohu mluvit se Sandy? - No, už asi spí.

- Co je? - Nějaká holka je na lince a chce Sandy.

Propojím tě.

- A mám něco vyřídit? - Ne, díky, pane Coplande.

Jen, že se tu na ni dneska někdo ptal.

Chtěla jsem jí to říct.

Nancy, ty teď voláš ze školy?

- Ano. - A o co šlo?

To bych jí raději řekla osobně.

Tak to můžeš říct mně. Nechci ji budit, byla v depresi.

- Ano, já vím. - Co víš?

Říká se tu, že utekla pryč.

Jak o tom víš?

- Od policie. - Policie?! To není možné!

Myslím, že to byli oni.

- Byli, nebo ne? - Promiňte, možná jsem se spletla.

Ne, nic se neděje. A co se vlastně stalo?

Byli tu dva muži a vyptávali se.

- Řekli, že jsou od policie? - To vlastně neřekli.

Tak promiňte. Jen jsem chtěla Sandy potěšit.

To je v pořádku, Nancy. To nic.

- Řeknu, že jsi jí volala. - Děkuju, pane Coplande.

- Nechtěla jsem rušit. - Ne, to je v pořádku.

Sandy se brzy vrátí.

- Nashle! - Nashle.

Ti vlezlí novináři!

Už zase přijíždí to auto.

Už potřetí, co?

Teď rozsvítili.

Zatahují záclony.

Tak teď se můžeme dozvědět, co se děje.

Jasně.

Ještě jednu.

- Proč ještě nevolali? - Netuším.

- Ty myslíš… - Ne!

- Nemyslím. - A co když…

Ne! To, co chtějí, je pro ně příliš důležité.

Wif!

Jen klid.

To nejde. Kdybych alespoň věděla, že je v pořádku.

Je v pořádku. Věř mi!

Jediné, co chtějí, jsou plány od toho tanku.

Já jim je prostě dám.

Už aby to bylo za námi.

- 3-7 pro Alfa 1. - Alfa 1.

- Jde o ten tank. - Zkusili navázat kontakt?

Ještě ne.

- Kdy ho pronajali? - V posledním čtvrt roce.

To jde. Vyhláška pronájem ztížila.

Farma, nebo dům?

Jo, na samotě u vody.

Nevzpomínám si.

- Ale kouknem se na mapu. - Dík.

Taky je možné, že je tu vůbec nemáme.

Soukromá dohoda?

- Tak to je celkem osm. - Tak je vytřídíme. Označil byste mi to?

Nemalujte mi do mapy.

Přinesu špendlíky.

Drahá?

Nedáš si čaj?

- Kolik bude hodin? - Brzy bude osm.

Nakonec jsem usnula.

To je dobře. Udělám čaj.

Macu, jsi vzhůru?

Jo.

- Jsem úplně tuhej. - Lucasi, zprávu.

Zprávu o čem? Je tu klid jak na hřbitově.

Moment!

Lucasi?

Slyšíš?

- Byl u tebe mlíkař? - Jo, byl tady. Proč?

Tak nebyl. To nebyl on. Ten skutečnej leží tady.

Tak už se ozvali. Má jet k telefonní budce ve Fristonu v jedenáct dopoledne.

Tady 3-7, chci Alfa 1.

Drahá, ozvali se.

- Kdy? - Teď. Tohle bylo přede dveřmi.

- Pojedu s tebou. - Ne! Píšou sám.

Zase musíme čekat. Myslíš, že to děláme správně?

Co policie? Třeba je to lest.

Proč myslíš? Z jejich pohledu je to celkem snadná transakce.

- A co když chtějí víc? - A proč?

Řekli by, kdyby ještě něco chtěli.

- Pojedu s tebou. - To ne! Musíš být tady.

Nesmíme udělat nic mimo dohodu.

Jiná možnost není.

- 4-5. - Alfa 1. Jak to vypadá?

- Šest farem. Zbývá mi pět. - Musíš si pospíšit.

Náš muž si vyzvedl instrukce. V jedenáct je konečný termín.

Jenže ty farmy jsou rozházený po celý oblasti.

- Hoď sebou! Život té dívky je v sázce. - A co asi dělám?!

Ještě čtyři.

- 10:30. Jdu na to! - Zlom vaz, Bodie!

Je čas jít.

Buď opatrný.

Neboj se!

Nedávej jim to, když nebudeš vědět, že je v bezpečí.

Ne. O žádných Ramplingových nevím.

A to tu známe všechny stáje v okolí.

Jack jezdí, jenže já jsem na koni nemožná.

Promiňte, že jsem obtěžoval.

Nic se nestalo. Ale pojďte dovnitř a zavolejte si svému šéfovi kvůli adrese.

- Právě jsem udělala kávu. - Jste moc milá, paní…

Dorinda Forbesová. Tak pojďte!

Nebo byste chtěl raději pivo? Je hrozné dusno.

Jo, to je. Jste opravdu laskavá, paní Forbesová,

ale ještě mám několik dalších adres k vyřízení.

No, když máte další adresy. Možná že jindy.

Jo.

- Copland. - Jeďte dvě míle, pak doprava.

Narazíte na telefonní budku. Jděte dovnitř.

Máte pět minut.

Ano? Jsem tu.

Jednu míli, pak doleva přes ulici směrem k Mill Lane.

Na konci zase budka. Máte čtyři minuty.

Je tady někdo?

Haló!

Ano? Kam dál?

Nechte auto stát. Naproti na ulici vidíte modré auto.

Nasedněte a podívejte se pod sedadlo.

Nastartujte a jeďte. Rovně.

Řeknu vám, kde zatočíte.

3-7 pro 6-2. Záloho, jeďte podle signálu a neztraťte ho.

Vyzvedněte mě rychle.

Jakmile dojedete na New Ween, otočte doprava.

Jeďte další půl míle, pak doleva, dál vás povedu.

Někdo přijíždí. Jdu pro holku.

- Vstávej! - Nechte mě!

No tak dělej!

- Zdravím! - Dobrý den.

- Pan Rampling? - Ne.

- Kde ho najdu? Vevnitř? - Ne!

- A je to farma Windových? - Ridgeových.

Sakra! Tak kde může být? Vezu jim tady koně.

- Znáte pana Ramplinga? - Ne.

- Nejsme tu moc dlouho. - Jo, to vidím.

Koukal jsem se na vaše tašky. Máte tu dost práce, že jo?

A támhle taky. Tak vy nejste odtud?

- Ne. - A vy jste kdo, pane?

Taylor. Rozvážím koně.

- Vede odtud z údolí ještě jiná cesta? - Já myslím, že ne.

Jo, dobře. Raději se vrátím na hlavní a zeptám se.

Moc děkuju.

4-5 pro ústředí.

Slyším, 4-5.

Zjistěte mi co nejdřív podrobnosti o autě se značkou Oskar, Foxtrot, Julie.

Tak, a teď vidíte vlevo starou továrnu.

Jeďte tam a zastavte. Já vás najdu.

Kde je?

- Kde je dcera? - Nejdřív plány.

Tak kde je? Proč není s vámi?

Je támhle. Ukažte plány.

Ukážu, až uvidím dceru.

Dobře.

4-5, co máte?

Vlastník vozidla je známý politický aktivista se spojením na východní blok.

Joe, Elo, rychle!

Jo, zavolám.

Vše vyzrazeno. Máme rychle vypadnout.

A co ta holka?

- Znáš rozkaz? - Kdo?

No kdo myslíš? Vyneste věci do auta!

Stůjte!

Zabiju ji!

No tak, jen klid.

Neboj se.

Dítě!

Hezká holka.

A hezká rodina.

A když si pomyslím, že za pár let přijde domů s někým, jako je on…

Tím spíš by měli být spolu, dokud to ještě jde.

Slyšels?

www.Titulky.com