Original subtitles

A nový den je tady. - Jo.

A za almužnu.

Řeknu Cowleymu, ať nám přidá. - Ty se chceš nechat zabít?

Víš, co ti na to řekne? - Co?

- „Doyle, máš ponětí, jak je obtížné vést CI5 s tak malým rozpočtem?!“

- Fantazie. Zopakuj to. - No a když to nezabere, pověsí tě.

A ne za krk!

Třeba tu ještě není, je teprv půl sedmý.

- Ten tu bude. Dělá jak ďas.

Vida… - Nová, co?

Cowley.

- Máte v kanceláři nálož, a k tomu třicet vteřin.

- Pak rána do stolu a půjde z něj pára…

PROFESIONÁLOVÉ

v hlavních rolích

ÚTOK NA CI5

Tam mě nenajdete.

Co přesně říkal? - Že je tu nálož a že mám třicet vteřin.

- A za třicet vteřin to bouchlo? - Jak je milej, aspoň dal vědět.

- Máš pravdu. Je to sice útok, ale předem ohlášený.

- Zřejmě vás nechtěl hned zabít, jinak už by bylo po vás.

- Pane Cowley. - Ano?

- Aha, dobře.

Včera se sem musel někdo dostat. A povolení ke vstupu má jenom…

- Murray! - Ten sotva. Aspoň neodpovídá popisu.

Pravda ale je, že Murray byl jediný, kdo sem mohl přijít.

Radši ho prověřte.

- Jo, pane …

Nechtěl ses na něco zeptat? - Já?

Teď ne.

- Proč jsem si ještě nevšim tý holky, co je ti v patách?

- Hele…!

- Jak to mohl udělat? - Třicet vteřin je přesný údaj.

Mohl to nastavit tak, aby se zvednutím sluchátka spustilo časové relé.

Nebo to byla jen časovaná puma a on zavolal na poslední chvíli.

- A co myslíš?

- Telefon to nebyl.

Kdyby to nastavil včera odpoledne, odpálil by to kdokoli, kdo by sem zavolal.

Bylo to časované.

I podle té škody. Na tom jste seděl?

- Hej, Murray! - Co?!

- Měl bys chvilku? - Ne.

- Vylez nahoru. - O co jde?

- Máš u sebe propustku? - Jo.

- Kdepak jsi byl včera odpoledne? - Dělali jsme v těch nových kancelářích.

Byli jsme tam tak od jedný do půl šestý.

Byli jsme čtyři, já, Dave a ještě dva.

- Tohle jsi měl pořád? - Jo.

Tak o co jde?

- Nebyl někdo z vás u Cowleyho kanceláře? - Aby mu Cowley ještě přidal práci?

- Cowley tam včera nebyl. Někdo využil povolení a dostal se dovnitř.

A Murray, povolení máš jen ty.

- Mohl to být někdo jinej. Vzal si overal, přes rameno hodil brašnu a šel.

- Jo. Neúcta k uniformě, co?

- Já to vážně nebyl. Ověřte si to. - Taky že jo.

Prej jste včera dělali v nových kancelářích.

- Je to tak. - A kde?

- Máš tam kafe? - Jo.

- No, … měl jsem tu někde adresu. - Byli jste pořád spolu?

- To ne, chvíli jsme dělali taky odděleně. - A kdo tam byl?

- Bernie Brightweit a pak …

Podívám se, co chtěl.

Znělo to naléhavě. - Ale minule jsme kvůli tomu

měli Cowleyho celej měsíc za patama. Nemusí si ze mě někdo střílet každej den.

- Nikdy nevíš, co se z toho může vyklubat.

- Z tohohle se může vyklubat tak akorát parchant.

Crisi?

Crisi, vylez, copak se chceš válet do oběda?!

4-5.

- Jeďte do obecních bytů na New Port Street. Hned!

- Rozumím, 4-5 konec.

Co se stalo? - Byl tam Willie Hemsey.

- Těžko takhle posoudit, ale je to stejné. Je to dost snadný.

Cristopher byl pryč už dost dávno.

Pořád jsem mu říkal, že Cris je pobuda, ale jemu bylo všechno fuk!

- A měl známost? - Jistě že měl.

-Tak snad abych… - Řeknu jí to sám, ode mě to bude lepší,

i když to bude šok. - Dobře.

- Jsi v pořádku?

- Pane, co s tím Cristopherem? - Susan to nahlásila ústředí.

- Pane, máte dole telefon, prý velmi naléhavý.

- Dobře.

- Už tu pro vás nic není.

Tady Cowley. - Nazdar, Cowley. Jak se daří Williamsovi?

- Kdo je tam? - Ráno jste dostal svou malou lekci,

ale Williams nezůstane sám, budou i další.

A pak se jednou dostane i na vás.

Nebudete vědět kdy ani kde,

ale ten okamžik přijde, Cowley. To se vsaďte.

No paráda!

- Co říkal Billy? - Že nám tohle pomůže v postupu.

- To mám na Billym rád, je konkrétní.

Běž támhle.

Pozor, vyhlašuji pohotovost!

Opakuji, vyhlašuji pohotovost! Informujte ihned všechny agenty CI5!

- Vidíš něco? - Jenom prach, pár tarantulí, rakev…

Nemůžeme se dovolat Mathesona a Kinga. - A kam jeli?

- Moment, … Nádražní 32. - Dobře, konec.

Matheson a King!

No, prožili jsme tu aspoň pěkný dopoledne. - Ztráta času.

Je to divný. Co měl sakra Billy za lubem? - Každej se někdy splete.

- Možná.

- Sakra. Takovej bordel! To se mi snad zdá.

Tohle Billymu nedaruju.

- Dělej, nechci tu tvrdnout!

- No jo, už jdu.

Billy.

Billy.

Podrazili nás.

Ten hajzl!

To měl v kapse. Teď je jen otázka, jestli to písmeno B …

je Billy. … Je tu adresa.

- Můžem to zkusit. Radši hned, nebo se Billy vypaří stejně, jako nám zmizel Cris.

- Nechápu, proč tyhle lidi tolik chráníte. - Někdy to přece za to stojí!

Jo, našli to tam prý strážníci.

- Víš to jistě? - Je tam i Crisovo auto.

- Lake našel Crisovo auto nedaleko železnice u Olden Fields.

- Billy počká.

- Šťastnej Billy.

- Jak dlouho tu je?

- Tak 15 minut. Strážníci zjistili, že to auto hledáme. Volali mi z ústředí.

Poslal jsem je hned pryč, byli nápadný.

- Prohlídls to? - Ne, a ani dovnitř nepolezu.

Cris tu asi nebyl, ale jestli jo, tak ho najdu.

Tady.

Moh střílet z vlaku.

Už vychlad. - A vrah je pryč.

Asi tisíc liber.

- Za tisíc liber.

- B jako Billy. - Mrknem se na to.

Jaký má číslo? - Patnáct.

Kdo je to? - Billy!

- Oblíkám se, co chcete?!

Sakra! Co to děláte?!

Ne!!

- No tak!

Dobrá, tak někam pojď.

- O co jde? - Tohle je jenom začátek, Billy.

Vždycky vylézáš z okna, když někdo klepe? - Jenže vy jste ty dveře vykopli!

- Neměl bys dělat v tak neklidný profesi. - Pořád nevím, co jste zač!

- Mathesona a Kinga snad znáš, ne?

- Mathesona a Kinga? - Jo, Mathesona a Kinga!

- Á, jste z CI5! A za co si mě podáváte?!

- Netušíš to? - Vůbec ne.

- Asi tak před hodinou vlezli Matheson a King podle hlášky svýho milýho práskače

do starýho baráku, aby tam našli něco zajímavýho.

- Ale ty víš, Billy, že pak zjistili, že ta hláška byla falešná jak stará pětka.

- A tak sedm minut zbytečně prolézali tu barabiznu,

a když se vrátili k autu, zjistili, že jim tam někdo nechal milej dárek.

Byla to časovaná bomba!

A bohužel byla dost účinná.

- Proboha!

- Hraješ to dobře, ale Oscara nedostaneš. - Spíš to bude třicet let.

- V tomhle já nejedu! - King si to nemyslel.

Umíral trochu dýl než Matheson. - Bylo to hrozný.

- Ale než zemřel,

jmenoval tě.

- Dobrá práce, Billy. Kolik ti dali? - Nic. Já vážně nic neproved!

- Stačilo, žes je tam poslal! - Já fakt myslel, že tam něco je.

- A proč?! - Řekli to!

- Kdo? - Nějakej chlap! Neznám jeho jméno!

- Tak ty neznáš jeho jméno? - Tak trochu ho znám.

Potkávám ho, zdravím ho.

Právě on mi řek, že v tom domě jsou možná drogy nebo zbraně…

- Nic bližšího? - Ne, ale mluvil právě o tom domě.

- To je jasný. - A kde ho potkáváš?

- Neznám jeho adresu. Prostě se vždycky ukáže,

vždycky si mě nějak najde.

- Rychle.

Napiš popis toho chlapa a dej to do počítače.

A pak …

pak ho pusť. - Co?

- Čeká ho ještě nějaká pochůzka, Susie. V jeho vlastním zájmu.

- Neměla bych s ním zůstat? - Ne! Ten maniak tě může znát.

Williams, Matheson, King… Nejsi výjimka.

Tak ho pusť, ať tě nevidí, jasný? - Dobře.

Ale jeden z vás to určitě taky řekne panu Cowleymu, že?

- Jistě, jeden z nás.

- Snad je dobře, že jsme mu neřekli o Crisovi.

- Jo, přece nechceme, aby nám zdrhnul. Hele, … nemyslíš, že …

Bože. - Co?

- To okno. - Šlo jim to líp.

- Ano.

Ne ne, lituji, ale musím své muže odvolat.

Ano, máme tady problém.

3-7.

- Ano. Dobře, děkuju.

Zavolám později. - Je to tu čistý, jo?

Nové místo je připravené. - Dobře. … Cowley.

- Máme Billyho. - Dobře. Kdy ho můžete přivézt?

- Prý taky dostal od někoho hlášku. Takže ho natáhli, aby do toho spadli naši lidi.

- Chápu. Kdy ho přivezete?

- Teď ho Susan …

Susan ho vzala k počítači, aby jí pomoh najít …

toho chlapa. Potom ho pustí na ulici,

aby se po něm mrknul.

Bylo to asi jediný řešení vzhledem k naší situaci.

Ten druhej chlap je teď pro nás důležitější.

Aspoň jsme si to mysleli.

- Souhlasím.

Jděte po něm. Spolupracujte dál se Susan,

a jakmile budete mít jakoukoliv stopu, dejte mi vědět. Konec.

- Jo.

- Jak to vzal? - Šlo to, dokonce to pochválil.

Jo, dobře jsem to vymyslel.

- Stoupnul by sis na druhou stranu?

Není třeba, abychom to koupili oba. - Strč to tam.

- Jak chceš.

- Vidíš? Není se čeho bát.

Leda že by to vybouchlo až ve třicítce.

- Volal jsi Joan? - Já?

Ne, vypadlo mi to z hlavy. - Jo, a co dneska večer?

Nemůžeme jít tam, co jsme chtěli.

Dostali se ke Cowleymu, a to nemá ani stálou kancelář, že? Co asi všechno vědí?

- Jo. To máš pravdu.

- Znáš první pravidlo? - „Být záměrně nevypočitatelný.“

Tohle je živobytí.

- A pospěš si!

Joan.

Doyle, rychle sem!

- Co je? - Telefon.

Má na sobě víc plastiku, než měl dnes ráno.

- Nic víc?

Kolik čísel jsi vytočil? - Kolik myslíš? Jedno.

- Zkus to, uvidíme. - Neblázni, mám tady všude obrazy.

- Říkal jsem ti dávno, abys je prodal.

- Pozor, možná je tam rozbuška. Možná.

- Zneškodňování trhavin byl vždy můj oblíbený předmět ve škole.

Tak. Spouštěč bude na zvonku. - Nebo na skříňce.

- A nebo na číselníku.

- Pomalu…

- Číselník. - Jo.

- Podívej, všude plno plastický trhaviny. - Ukaž to.

- Zřejmě miniaturní detonátor. - Připadám si jak dítě, co staví přehradu.

- To taky jsi, tak tam dál drž prst.

A teď se modli.

Měl jsi štěstí. Kdybys to pustil, byl by to tvůj poslední levný hovor.

- Někoho by potěšil.

- Haló? Tak ho mám. Jmenuje se Parks a je v kanceláři přes ulici.

- Billy, kde jsi?

Zůstaň tam, Billy, hned jedu za tebou.

- Známá trhavina, Compalm C. Ne moc, ale jim by to určitě utrhlo hlavy.

- Co jsme podle tebe měli dělat?! - A co vysílačka.

- Neměli jsme čas. - A začal mi umdlívat prst…

- Tak dost, teď máme důležitější věci!

Phillipsi, ty projdeš se svými muži všechny byty agentů CI!

- To zabere spoustu času. - No to se nedá nic dělat!

- Dobře.

- Zřejmě nebudeme mít dočasně kde bydlet. - Tady je čisto, ne?

- Vědí, kde bydlíš, Bodie, můžou sem něco hodit oknem.

Jdeme, rychle!

Cowley. … Vy dva!

Susan už má toho muže. Kanceláře v Bentley Street, severozápad.

Jela tam sama.

- Víš vůbec kudy? - Ne.

- Kdepak máme Bentley Road?

- Druhé patro, Masson’s Electronics. - To doufám, Billy.

Vstupte.

- Pane Parksi!

Promiňte, prosím.

- Že vám to ale trvalo. - Promiň.

- Vstávej!

- Nevzdával se snadno, to tedy ne.

- Teď dej ruce hezky dozadu! - To měl u sebe.

- Podívejme, naše propustka.

Spraví telefon a nechá vizitku. Slušnej padělek.

Chceš to zkusit znova?!

Hodí se, má dokonce klasifikaci A.

- Susan, my už se o něj postaráme, ano? - Nehrajte si s ohněm!

Patřil k nim i Wilson, tak nedělejte žádné hlouposti!

- Kdo je Wilson? - Co?

- Ta holka mluvila o nějakým Wilsonovi.

- Ale, jeden chlap.

Vypadnul z okna.

- Ze mě ale nic nedostanete. - To ani nechceme, Parksi.

- Ztrácíte čas, stejně vám nic nepovím. - Nechceme s tebou mluvit!

Vy … to nechcete? - Je to tak.

Stejně je už nic nevrátí.

Williams, Matheson, King.

To byli naši kamarádi.

To je vtip?

To nesmíte!

Blázni!

Mathesona a Kinga neznám, já byl jenom u Cowleyho.

Jen dodávám zařízení.

Zabil je Wakeman!! - Wakeman?

- Znáte ho? - Myslím, že ano.

- A kdo je to? - Wakemanova skupina byla aktivní

v době začátků CI5.

Sedí se ti pohodlně, Bodie?

- Pardon. - Wakemanovi se povedlo proniknout do CI5.

Věděl toho dost, než byl odhalen. - Takže to do sebe zapadá.

- Je v tom háček, Doyle, Wakeman je mrtev. Zabil ho granát.

- Určitě? - Odjišťoval jsem ho sám.

Wakemanova skupina, šest mužů.

David Wakeman, ten už nežije.

Robert Perry, zastřelen před sedmi lety v Jižní Africe za pašování.

Servio Donati, sebevražda v italském vězení.

Sylvio Fernando, dostal doživotí na Floridě.

Jonathan Shey a Denis O’Connell, oba zastřeleni při útoku SAS.

Wakemanova skupina už neexistuje. - Ty informace zmizely?

- Ne, mohli je předat dál, Wakemanovu příteli,

Angličanovi Philipu Catrellovi.

Krátce po Wakemanově smrti odjel do USA. Před šesti měsíci ho viděli tady v Anglii.

Třeba Parks lhal. - Nevypadal, že by si vymýšlel pohádky.

- No jasně. Wakemanův úkryt, tady, uprostřed ničeho.

- Proč zrovna Wakeman? - To nám řekl Parks.

- Penningtone, slyšíš?

Penningtone! Slyšíš?!

- Tady Pennington. - Děje se něco?

- Nikoho jsem neviděl, ale těsně před setměním tam asi pět minut svítili.

- Dobře.

- Stojí tam bez hnutí. - Chce, abychom k němu šli, že jo?

- Přesně to my taky uděláme. Připrav ty přístroje, Phillipsi.

- Miluju, když říká „my“.

Uslyšíš tam spoustu zvuků, musíš je interpretovat.

Především hledáš kysličník dusíku.

- Plastickou trhavinu, jasně.

- Když tam nic nebude, zavoláš, když ano, jděte zpět.

- Jasně. - Za to riziko platím Phillipse, ne vás!

- Bez obav. Podej mi to.

Doyle!

Tak nic!

- Můžu ti věřit? - Jo. Ó, časovaný zapínání světel.

- Tak zahání zloděje. - Zjistils něco?

- Uhlík, …

taky trochu fosforu. Někdo tu nedávno vařil.

- Všude pavučiny, a pavouk nikde.

Tady jsi už byl? - Jo, tam už jo.

Vypadá to dobře, ne? - Ale trvá to dlouho.

- Tohle taky. - Jo, prohlídni to všechno.

- Všechno? - Jo, všechno.

Někdy mě překvapuješ.

4-5 Alfě 1. - Ano?

- Je to tady čistý, žádný výbušniny. Zatím.

Poslyš.

Už se mi o těchhle mašinkách i zdá. - Jo, koukám.

- Jak se to pouští?

…pak se jednou dostane i na vás.

Nebudete vědět kdy ani kde,

ale přijde to, Cowley. To se vsaďte.

- Jaký má smysl nahrát si hlas na magnetofon a pak to pouštět do telefonu?

Když už to tu někdo nahrál, proč rovnou nezavolal sám?

To je zvláštní.

- Pozor, někdo vás sleduje za karavanem! - Zpátky!!!

Co se děje?

- Výbuch, dva zasažení. Připravte kyslíkový stan!

- Pospěšte si. Rychle, tudy.

- Víš, co máš dělat?

Jak je ti?

- V hlavě mi někdo píská a asi zapomněl, jak to má být dál.

- Já mám zase strach, jestli si osoby oficiálně prohlášený za mrtvý

můžou jít za týden pro plat.

No, doufám, že mi zůstala penze. - Rayi, jak teď můžeš myslet na peníze!

- A na co myslíš ty? - Já?

- Tak na co myslíš?! - Myslím?

- Jo, na co myslíš ty?! - Jestli ještě někdy uslyším Joan.

A na co myslíš ty?! - Co?!

- Wakeman. Rodiče: John, úmrtí 1971,

Alice Wakemanová, úmrtí 1975, sestra: Lisa Wakemanová…

Spojte mě hned s Alfou 1, opakuji: spojte mě hned s Alfou 1.

Lisa Wakemanová.

Narozena ve Westminsteru, Londýn.

V době bratrovy smrti pobývala v Chicagu, USA.

Podezřelá z účasti na žhářství,

její pravděpodobný spolupachatel Philip Catrell.

Philip Catrell?!

- Nějaký podezřelý? - Nikdo.

- Schovejte bouchačku.

- Chcete pomoct? - Ne, děkuji.

O vaši pomoc taky nestojím, doktore!

Netušil jsem, že jste byl Wakemanovi tak oddán, Catrelle!

- Moc nemluví, že jo? - Ale v telefonu má pěkný hlas.

- 4-5.

- Prověřila jsem si Wakemanovu rodinu.

Něco jsem našla: měl sestru, co se zřejmě vydala v bratrových stopách.

Je možné, že se v New Yorku setkala s Catrellem.

- To bude ono. … Hlídej ho!

- Pořád mi tu něco nehraje. - Ano, já vím.

- Cowley!!

Vystupte! - Tak honem!

- Konečně jsem si užil i střílení.

- Máme ji. - Jak je vám?

- Výborně. Po tom všem mi nakonec můj vlastní člověk zlomí zápěstí!

- To máš za všechno. - Jo.

www.Titulky.com