Original subtitles

Titulky od TGTT Top Gear Barmský Speciál

Dobrý večer, ahoj všichni, díky, díky všem...

Vítáme vás!

Vítejte a děkujeme!

Vítejte v dnešním výjimečném díle

protože je to náš Vánoční speciál.

Ano a letos je trošku jiný.

- Ano, protože ve skutečnosti je polovina března. - Ano, je.

Hlavním důvodem je to, že nám naši produkční řekli

že bychom si měli vyzkoušet dálkové řízení nákladních aut.

Přesně tak si představuji nebe!

Jo... Řekli nám, abychom si každý koupili nějaký náklaďák

a nahlásili se v místě, které BBC nazývá Svazová republika Myanmar

Ale všichni ostatní ho nazývají Barma.

Sraz byl na velkém seřadišti

uprostřed starého hlavního města, Rangúnu.

A já přijel první.

Koupil jsem si stereo.

Na stropě jsou reproduktory

sedadlo spolujezdce bylo nahrazeno subwooferem,

a mám tu dva zesilovače o celkovém výkonu 2 300 Wattů.

A nejlepší na tom je, že v ceně byl tento hřeben a...

celý náklaďák

Vyrobili ho v roce 1959...

nebo 1976. Je v tom trochu nejasno.

Co víme jistě je, že v Isuzu vyrobili zástěrky,

což je divné, protože na na středech kol je logo Mitsubishi.

Je to James? Je to James!

Tomu se ve skutečnosti nedá říkat náklaďák.

- Brýtro. - Dodávka, kámo. - Co?

- Měli jsme si koupit náklaďáky. - To je náklaďák.

- Je to dodávka. - Technicky je to vlastně autojeřáb.

- Tak co je to? - Podívej se na to.

Jeřáb, dva navijáky, hydraulické písty, výsuvné stojany...

A také nejnovější high-tech palubní deska.

To je ale bordel.

A co tvoje obsedantně kompulzivní porucha...

Dal jsem si nápisy na tlačítka, abych věděl, co asi tak dělají.

To je co? Taky to tam mám.

- Musel jsem tam dát otazník. - Moje auto je sporťák.

Šestiválec, pohon zadních kol, dvojité výfuky.

BMW 325i a tohle, v podstatě stejná auta.

- Super stereo systém. - Vážně?

- Vážně. Chceš ho slyšet? - Snad ani ne. Čekám, že bude trochu...

No, jsem si jistý, že ti to ani trochu nepoleze na nervy.

- Musím se tě na něco zeptat. - Na co? - Proč máš kravatu?

Protože jsem moderní řidič nákladního auta a ti musí být jako ze škatulky.

Pryč jsou ty doby, kdy měli řidiči

přihrádku plnou porno časopisů a na triku flek od vajíčka.

V tu chvíli přijel Hammond

s přihrádkou plnou porno časopisů a s flekem od vajíčka na triku.

Tak co myslíte?

Co to je? Náklaďák, nebo hinduistický chrám?

- Tohle je fakt vytuněný auto. - Opravdu?

Nejen po stránce vzhledu, jak můžete vidět...

Světla, tady ty malý věci, ale podívejte...

Ach, bože.

Celý ten rám.. je to farmářský náklaďák.

To proto, aby se daly naložit velké lehké věci.

- Velké náklady čeho? - Plodin. - A jakých? Tady, v Barmě?

- Ve středu zlatého trojúhelníku. - Seno. - Ne. - Nebo tuříny. - Ne.

- Kapustu. - Ne, heroin.

Roste tu jen mák. Je to heroinový náklaďák.

Vejde se ho tam hodně, že?

Hammonde, tohle sedadlo, narovinu, to je kostelní lavice.

Vypadá to jako kupé vlaku, ve kterém jezdila Agatha Christie.

James si koupil dodávku.

Zaparkoval ho tak daleko, nebo je tak malé?

Zatímco jsme obdivovali lak na Jeremyho autě, dorazil náš úkol.

Jsem docela nadšený, popravdě řečeno. My tři tady, s našimi auty.

"V roce 1943 byli britští, australští a holandští váleční zajatci

"nuceni svými japonskými vězniteli stavět barmskou železnici

"přes celou jihovýchodní Asii.

"Jejich úsilí a utrpení bylo zvěčněno ve filmu

"Most přes řeku Kwai. A to je to, co uděláte vy.

"Postavíte most přes řeku, dostatečně pevný na to,

"aby unesl váhu vašich aut."

- O stavění mostů nevím vůbec nic! - Postavit most?!

Jak velký most budeme muset postavit?

- Kolik váží tvoje auto? - Asi 1000 tun.

- Obávám se, že tím to nekončí.

- Víš, jak tam psali o dálkové jízdě? - Ano.

"Jediný problém je, že řeka, ke které musíte dojet,

"se nachází v Thajsku."

- Řeka Kwai není v Thajsku. - Ano, je.

- Je v Thajsku. - Vážně? Kde je Thajsko?

Máš mé slovo, že řeka Kwai, o které si každý myslí, že je v Barmě, je v Thajsku.

Takže pojedeme k řece Kwai a postavíme přes ni most.

- Jako Alec Guinness (hlavní hrdina filmu). - Vůbec nevím, jak takový most postavit.

Vyrazili jsme v povznesené náladě.

A jdeme na to.

No jo.

Vypočítali jsme, že nejlepší způsob, jak se k ní dostat,

je přejet celou Barmu

k jejímu nejsevernějšímu hraničnímu bodu s Thajskem.

Na této nezapomenutelné 2000 km dlouhé cestě,

pojedeme přes zvláštní neobydlená nová města,

překročíme pohoří jako vystřižená z Jurského parku,

přebrodíme řeky plné nemocí a navštívíme party,

proti které vypadá film Apokalypsa jako klidný večer.

A to všechno v nákladních autech,

které už od začátku nefungovala úplně na jedničku.

Mám tu pár budíků. Ale žádný nefunguje.

Ani jeden jediný.

Neukazuje to benzín, olej, tlak v oleji, stav baterie, podtlak,

teplotu, nic nefunguje.

Bože na nebesích!

To není ono.

Ta převodovka je naprosto nesynchronizovaná,

takže, když řadíte z trojky na dvojku, musíte...

A sakra. .. dvakrát vymáčknout spojku.

Nějak takhle. Jenom jemněji.

Ach, Bože.

Jak rychle jedu? Tachometr nefunguje.

Do prkenný ohrady! Ta jízda je příšerná.

Volant má docela vůli.

Dovolte, abych vám popsal brzdy. Vůbec nefungují.

Na 3 cm sešlápnutí pedálu se nic neděje.

a pak následuje milimetr, kde brzdy zablokují kola.

Není tu ruční brzda. Nejsem hloupej, díval jsem se všude.

Není tu žádné... žádná páka, ani přepínač.

A ke všem mechanickým problémům

jsme se museli vypořádat s Rangúnskými chodci.

Necourejte se po silnici!

A děda právě zavedl svého vnuka přímo pod náklaďák.

Páni. A další.

Chodci tu nechápou myšlenku silničního provozu. Vůbec.

A přišel další problém.

Jedním z důvodů, proč je tu jízda tak složitá,

je to, že všichni jezdí v autech s volantem napravo

a zároveň jezdí na pravé straně.

A to jen proto, že Barmě 46 let vládl

generál jménem Ne Win, který byl neuvěřitelný šílenec.

Řídil se buď svými sny, nebo svými astrology.

Jednou ráno se probudil a řekl si:

"Moje země směřuje politicky příliš doleva,

"takže to spravím tím, že všechny přinutím,

"aby jezdili vpravo."

Tohle ztěžuje život hlavně cestujícím autobusů.

Za chvíli uvidíme zastavit autobus na zastávce

ale všichni cestující budou vystupovat do silnice,

protože tu jezdí autobusy s dveřmi nalevo...

To je dokonalé šílenství!

Možná se divíte, proč si dnes lidé nekoupí

auta s řízením vlevo.

A upřímně řečeno, divím se i já.

Naším největším problémem ale bylo, že navigátora dělal James.

Jamesi, tohle asi nebude správná cesta.

Promiňte! Promiňte!

Ó Bože!

Jak vůbec James přistává se svým letadlem tam, kde chce?

Dobře, mělo by to být tudy.

Ale nebylo.

Vejdu se tam vůbec?

- Pozor na tu značku napravo, Hammonde. - Je to neuvěřitelně těsné.

Ve chvíli, kdy jsem vyřešil kompenzaci za zničené ovoce...

- Díky. - Ne, ne! - Aha, chápu, to nebylo dost.

..Hammond poprvé zažíval, jaké to je jezdit v tak vysokém autě.

Vydrž vteřinu, ty dráty jsou strašně nízko.

Ach můj Bože.

- Přemýšlím, že to zkusím zvednout jeřábem. - Jsou to jen tyto, že jo?

Zvednu to, ty podjedeš, a pak je spustím na tebe

- a dráty sklouznou po rámu. - Do toho.

A co takhle 5 voňavých britských liber?

Ještě kousek, ještě kousek.

Ještě nejsem popraven elektřinou. Stále nejsem popraven elektřinou.

To se mi nelíbí. Všichni tu zemřeme!

Vytrhl jsi mi nahoře na náklaďáku díru!

- Jamesi. - Proč... - Tvůj náklaďák se hýbe, Jamesi!

- Přitahuješ se do... - Proč jsi nezatáhl ruční brzdu.

- Protože jí to nemá. - Jak to myslíš, že jí nemá?

Nemá to ruční brzdu!

Způsobili jsme chaos.

Je to rozbité.

Pane jo! Co to bylo?

Jamesi, bolí mne hlava! Nikdy jsem se takhle nesoustředil!

- Promiňte. - Myslím, že tudy neprojede, kamaráde.

Promiňte. Promiňte.

A dobrá zpráva je, že jsme urazili 3,2 km.

Naštěstí jsme se nakonec z těch úzkých uliček vymanili.

Jsem v agónii. Levá noha, nekonečné řazení...

Bože na nebi.

Zpátečka.

Trojka... Ach Ježíši!

Tak počkat.

Když zapojím redukci, můžu tam dát trojku

a v podstatě ji tam celý den nechat.

No není to geniální?

No jasně.

Už žádné řazení.

To mi moc jako redukce nepřijde.

Co to tedy je, když ne redukce?

Ach, můj Bože!

Náklaďák se mi rozpůlil vejpůl.

Poté, co jsem Jeremymu vysvětlil, že si koupil sklápěčku,

musel jsem se vypořádat s CW McCallem přes síbíčko.

- Hej, Jamesi. - Haló.

- Mám to. - Máš to?

Jo, můj volací znak.

Budu si říkat: Bojující kohout.

Můžu si to zkrátit na: kokot?

- Co budeš ty? - Myslel jsem, že budu James, protože tak se jmenuji.

Bojující kohout!

Na okraji Rangúnu jsme narazili na památník 27 000 vojáků Commonwealthu,

kteří tu padli během 2. sv. války.

Připomínka toho, že Most přes řeku Kwai

je něco více, než jen film na nedělní odpoledne.

"Japonský seržant se přesunul na místo, zdvihl násadu krumpáče"

"a zasadil ránu, která by položila býka přes Smithova záda."

"Všichni to teď mysleli vážně."

"Brzy nebylo vidět skoro nic jiného, než zdvihání a padání násad krumpáčů nad hlavami skupiny,"

"a ozývaly se odporné tupé údery jak rány dopadaly na kroutící se a kopající tělo,"

"pravidelně se vytahující zpět na nohy jen aby mohlo být zase sraženo k zemi."

"Bill Smith opakovaně vykřikoval, že mu bylo 50 let, žadoníc o slitování,"

"ale bez úspěchu..."

Tragédií je,

že všech těch 27 000 mužů padlo v boji za osvobození Barmy

a hned po válce se jí Británie zbavila,

a tak padla do rukou samozvaného diktátora a šarlatána.

Zatímco James stále četl v mapě, vydali jsme se na venkov,

kde jsme doufali, že bude řízení méně stresující.

PÍP sakra!

Můj první problém, velký problém.

Přišel jsem o dvojku.

A tady je.

Jeremy, ten autobus tě předjíždí a zlobí se.

Dívej, nemůžu, snažím se přeřadit.

Kilometry a hodiny ubíhaly.

Proboha živého, sedím na kostelní lavici.

Moje koleno...

Moje koleno! Au!

Takhle je to lepší.

Západ slunce.

Je nádherný. Podívejte se na něj.

Nicméně, když slunce zapadlo,

věci už tak báječné nebyly.

Ta holka na tom kole, je jako neviditelná.

Tamhle je neosvětlený moped

a kolo bez světel, a já je vážně nevidím,

protože mám světla, no, jsou to zářící červi ve sklenici.

Hammonde, vidíš něco?

Vůbec nic.

Doslova jen můj pitomý odraz v předním skle.

Bože...

Jsem tak vyděšený, že přejedu chodce,

že už mi ani moje koleno nedělá starost.

Panečku!

No, kdybych měl přepnout na tlumená světla,

vypadalo by to, jako kdybych nesvítil vůbec.

Náklaďák s jedním světlometem uprostřed, takže si člověk myslí, že to je motorka,

a to až do poslední sekundy, a pak, ne! Je to obrovský kamion!

Jsem pěkně unavený. Dnes jsem řídil přesně 12 hodin.

To by bylo v Británii nezákonné.

Ale už jsme hodně blízko k hotelu, kde přespíme.

Po dvou trýznivých hodinách později jsme k němu dojeli.

- Víte co? To je jako místo pro tiráky. - Tady jsme ubytovaní?

Producenti řekli ano, a že náš pokoj je nahoře.

- No, není to tak špatné! - Není to špatné? - Jo.

Ach Bože.

- Nejhorší spánek v historii. - To nebyl spánek.

- Tidleti. - Co dělali?

Tohle.

Podívej, co jsem udělal.

Co to je?

Je to dlaha, abych mohl řadit. Podpírá mi koleno.

Jedeme. Prostě jedeme dál, vymažeme to...

Znáte ty řidiče tiráků ze zamrzlých jezer,

co pořád říkají: "Máme fakt tvrdou práci..." Můžou sklapnout.

Protože si myslím, že nemusí spát jako tenhle chlápek tady.

Podívejte se na něj.

Před odjezdem jsem zkontroloval mapu, abych zjistil, jak daleko jsme dojeli.

Ne? Tady?

Jste si jistý?

Tady.

- Ukaž mi to. - Hammonde.

Odtud jsme vyjeli.

Míříme tímhle směrem, sem nahoru, tady kolem.

Tak kde si myslíš, že na téhle silnici jsme?

Ne.

Jsme tady.

Vzpomínáš si na to rozvětvení při odjezdu z Rangúnu, kde James jel doleva?

Celý včerejšek jsme jeli sem. Kolik to bylo, 14, 15 hodin?

- Jo, ale... - Jsme na cestě do Bangladéše.

James navrhoval jet zpátky do Rangúnu

a začít znovu, ale já ho, jako navigátora, vyhodil a řekl jsem,

že bychom měli jet po silničkách přes kopce a dostat se zpět na správný kurs.

To by znamenalo jet hluboko do neznáma.

Zdá se, že tu mají tradici jezdit spíše na náklaďáku,

než nutně v něm. Právě jsem viděl 3, nebo 4 chlapíky

na střeše kabiny náklaďáku.

Takže když náhle zabrzdí,

všechny je myslím přejede.

To nažloutlé zrní po straně silnice je zřejmě sušící se rýže.

Auta...

prostě jedou, nemají žádné výčitky, když tím projedou.

A nikdo není naštvaný. Očividně se to tu takhle děje.

Podívejte. Ta motorka támhle právě jede po rýži.

Čerpací stanice také nebyli jedny z nejmodernějších

a nebylo moc z čeho vybírat.

To je všechno?

Hotovo?

Stačilo to?

- Takže tu nemají diesel? - Ano.

Měli jeden... dva a půl litru...

- Dobře. - ..a ty jsou teď v mém náklaďáku.

Byl jsem sobecký.

- Takže tys dal všechen dostupný diesel do svého náklaďáku? - Ano.

Pokud bychom jeli na raftu a měli tři sušenky...

Všechny bych snědl já.

Ale pořád by mohlo být i hůř.

Nejsem mladík a nejsem ani ve formě, budu upřímný.

A trpím tu. Tahle jízda je opravdu brutální.

Problém je, že sportovní náklaďák byl navržen tak,

aby měl vzadu pět, nebo šest tun nákladu.

Bez té váhy sebou prostě kmitá sem a tam.

Samozřejmě, že jsem to svým kolegům nechtěl přiznat,

takže když jsme zastavili na čaj, pokusil jsem se tento problém nenápadně napravit.

Dává si na náklaďák cihly, aby ho zatížil a zlepšil si svezení.

Vidím to. Bude potřebovat hodně cihel.

Dospěl jsem ke stejnému závěru,

a tak jsem se rozhodl půjčit si Jamesův složitý jeřáb.

Nemůžu se na to dívat.

Dobře.

Co se to sakra děje?

Co jsi to udělal, ty pitomče?

Myslím, že jsi chytil svůj vlastní náklaďák.

Stop! Pomoc! Moje koleno!

Zachraňte situaci!

Ach jo. Stop! Dej to dolů!

Zlomíš rameno jeřábu. A zrasil jsi mi náklaďák.

Zachránil jsem to zvednutím sklápěčky.

Cihly vypadly a nemám zataženou ruční brzdu.

- Co jsi to provedl? - Už je zatažená.

V tomto bodě jsem se rozhodl pro méně high-tech řešení.

Jdu se podívat, jestli tu nemají takové ty stimulující ořechy.

- Betelový ořech. - Betelový ořech?

- Jak se to řekne v Barmštině? - Betelové ořechy.

- Vážně? - Myslím, že jo.

- Vsadím se, že ne. - Nebo jen betel. - Nebo ořech.

- Doufám, že se vrátí s nějakým broukem. - Myslím, že je to: "Kopněte mě do..."

Když jsme si koupili čerstvé betelové ořechy, náš Barmský kamioňácký oběd mohl začít.

Je to mírný stimulant s oblohou z cvrčka.

- Co s tím máme dělat, žvýkat? - Hodiny a hodiny.

A pak co?

Nic necítím. Žádné potěšení. Prostě nic.

Mám halucinace... strašné. Ne, to jsi ty.

Do toho mého nedali ořech ale kamínek.

Vylámu si na tom zuby. Taky tam máte kamínek?

Nic to se mnou nedělá.

Nebudeme radši čuchat lepidlo?

- To by bylo lepší. - Určitě ho tu mají.

- Mají tu pervitin? - Pravděpodobně.

Radši bych byl Perníkový táta...

- U mě v náklaďáku nějaký bude. - Mám tam nějaké čili.

Já tam nic nemám.

A kruci! Mám to na kravatě.

- Vyplivneš to, ale... - Tohle asi moc do televize nepatří, že?

Zalepí vám to pusu, všimli jste si? Mám jí úplně zalepenou.

Hele, plivu červeně. To už jsem u lidí viděl.

Cože?

Rozhodli jsme se vynechat zákusek a vrátili jsme se na cestu,

kde byl Jeremyho sportovní náklaďák, s tunou cihel, jako vyměněný.

Není to dokonalé, ale je to mnohem lepší.

Když naložím ještě víc, bude to ještě příjemnější.

Takže jsem v příští vesnici koupil pár regionálních speciálních semen.

Co to dělá?

Myslí si, že koupil heroin.

- Koupil jsem. - Koupil?

- Je to rýže. - Není to rýže. - Je to rýže.

Richarde Hammonde, v tomhle mi věř, na Londýnských ulicích

má tohle hodnotu 12 mil. liber. (396 mil. Kč)

Ne, kámo, v regálech Tesca to má hodnotu asi tak 165 Kč.

- Není to rýže! - Řízneš to hráškem?

S naloženým heroinem jsem našel starý těžký pařez

a poprosil Jamese, aby mi ho jeřábem také naložil.

Je tak neuvěřitelně šťastný.

S plně naloženým sportovním náklaďákem to už bylo o něčem jiném.

První výmol, ale vůbec jsem ho necítil, jelikož jede fantasticky.

Jede jako Rolls-Royce Phantom.

Nicméně v kopcích to mělo menší nevýhodu.

Haló, Jamesi a Richarde?

Co je?

Tohle je moje nová maximálka.

Ach Bože, myslel jsem, že se vláčíme za mopedem, který nevidím.

Takže tak to je?

Ano.

Ty jsi skutečný vůl.

Ano.

A protože cesta byla moc úzká, nemohli jsme jej předjet.

Strmé stoupání.

Plyn na podlahu.

Jemine, máme problém.

To je směšné! Sotva se hýbeme.

Ne, dál to nejede. Musíte trochu couvnout.

- Musím to trochu rozjet,... - Co? - ..tenhle kopec nevyjedu. Musíte couvnout.

Ne, už asi kilometr stoupáme serpentýnami. Já nikam couvat nebudu.

Jamesi, mohl bys mu to vysvětlit? Dále jet prostě nemohu.

Taky teď nemohu couvat.

Za A: Hammond mi stojí v cestě, a za B: se tím nebudu obtěžovat.

..všude v zatáčkách jsou lidi na kolech, takže ne.

Pak je jen jediná možnost. Musím snížit svou váhu.

Ale ne.

Ne! Jeremy, to není...

Chováš se úplně jako dítě, podrážděné dítě.

Chtěli jste, abych vám uhnul z cesty. Teď jsem toho schopný.

Podívejte. Ano!

Tenhle náklaďák teď do těch kopců peláší.

Dobrá. Takže...

Jedna, druhá...

Při zastávce, kvůli opravě mé korby, mě ostatní mohli dojet,

a když se tak stalo, nebyli zrovna v nejlepší náladě.

Mám pro tebe novou přezdívku do tyrácké hantýrky: sobecký bastard.

A nezlepšilo se to ani po několika kilometrech,

kdy se cesta, kterou jsem vybral, poněkud zhoršila.

Tvoje cesta vlastně není cesta, že? Buďme upřímní.

- Vlastně to není cesta, ale spíš brod. - Je to brod, nebo řeka.

- Tak, co vás napadá? - Musíme jí přebrodit.

Přeplavat? Podívej se na ní!

- Můžeme si procvičit stavbu mostu. - Nebuď směšný.

- Nebo můžeme postavit trajekt. - Ne.

- Tady máš dřevo. - Když pojedeš na jedničku...

Dobře, hele, můj motor...

..je tady

Když bude voda přesáhne hranici mých...

boků,...

Chtěl jsi říct tvůj penis.

- Zhruba v polovině penisu. - Takže si na něm uděláš rysku?

Já vím, kde mám penis!

A když bude voda nad ní, tak je pro můj náklaďák příliš hluboká.

Kde jí máš ty?

- Bradavky. - Bradavky.

Vážně?

- Kde ty, Jamesi? U kolen? - Je vlastně někde tady.

Když jsme si vše vysvětlili, vydali jsme se na průzkum.

- Už tady mám problém. - Já jsem v pohodě.

Moje sportovní dodávka tady pořád pojede.

Velmi brzy se spustí můj bradavkový alarm.

- Od tohohle místa se musíme držet dál. - Jo, je...

- Pevný kámen. - Studí to.

Stojím na pevném kameni.

Když jsme dokončili průzkum, Jeremy vyrazil jako první.

Jdeme na to, přímo do vody.

Dost se mi protáčí kola, hodně to klouže.

Ó, ano.

Sportovní náklaďák to zvládl, projel skrz.

Je čas na arogantní výraz.

Kapitán šnek jel jako další. V jeho dodávce.

Je to dost neohrabané.

Něco tam uvízlo. Cítím to.

Odrovnáme přední nápravu.

Hammond se ihned přiřítil Mayovi na pomoc.

Strčím tě.

Zastav!

James se poté pokusil přitáhnout navijákem připoutaným k Hammondovu náklaďáku.

Ted Nugent a George Michael si navzájem pomáhají.

Po tomto neúspěchu jsem se ho pokusil vytáhnout.

Tři, dva, jedna, teď.

Ale ani to nepomohlo.

Zastav!

Poté se rozhodl, že použije jeho jeřáb, který se ihned rozbil.

Opravdu tam byl zaseknutý, a tak jsme se rozhodli pro drastický čin.

Hammond a já jsme měli takový menší rozhovor a ...

no, necháme ho tady.

Koupil si dodávku, která nemá žádnou trakci,

bez schopnosti jízdy v terénu a nyní i bez hydrauliky,

takže mu nic nefunguje.

Za těchto okolností musíte být nemilosrdní.

S jeřábem byl užitečný. Ale bez něj je to jen další hladový krk.

Já si začal zvykat na řazení s nejlépe spolupracující převodovkou na světě.

A sakra, zase vedle.

Tady nic není. Tady taky ne, tady to je.

Věděl jsem, že Hammondovi bylo, na těchto klikatých cestách, daleko hůř.

Je to opravdu otravné.

Ale aspoň jsem stále jel.

Aktuální situace...

Byl jsem zachráněn velmi ochotným místním mužem s jeho náklaďákem.

Pořád neznám jeho jméno. A ten mi půjčil svou svářečku,

abych opravil hřídel pohánějící čerpadlo, které pohybuje jeřábem.

Po dokončení oprav mě můj kolega ve zbroji odtáhl zpět na pevnou zem.

Konečně svobodný.

Nesmím zapomenout poslat tisíceré chei-zu-boos tomuto muži.

Na míle před ním. Jsme my, skupinka vyvolených, začali opravdu stoupat.

Páni!

Výhled byl ohromující.

Nahoře na kopci jsme zastavili, abychom se trochu pokochali výhledem.

Víš, jak vždycky říkáme, že Itálie je závodní trať Pána Boha?

Kanada jeho spíž a Německo zase dílna?

Tohle je jeho zahrada.

Naprosto ohromující.

"Kapitán trakce" by si tenhle výhled opravdu užíval, nicméně...

Kruci.

Místní bagrista mi trochu pomáhá s rozjezdem.

Úžasné, že ano? Tohle musí být Buddhismus v praxi.

Možná, že konvertuju. Ze své momentální víry.

Mezitím jsme s Hammondem velmi daleko konečně objevili silnici,

po které jsme měli původně jet.

Řadím nejvyšší převod.

A je tam, paráda.

Zní to příšerně.

Jako bych byl zpátky ve Španělsku. Nikde nikdo.

Sjeli jsme se a pokračovali dále.

Našim cílem bylo Barmské zbrusu nové hlavní město, Naypyidaw.

"Buďte stále ve střehu"

Tady nám producenti opět naplánovali spaní v chatrči.

My však byly zpocení, špinaví a utahaní.

Takže jsme je ignorovali a zamířili do nejlepšího hotelu ve městě.

Splachovací záchod.

Odpočinek pro mou utahanou hlavu, kterou nejdříve naplním ginem.

Slyšíte ten déšť?

Za 30 sekund se promění v šumění sprchy.

Náš jediný problém byl, že dva z nás

nebyli na takovéto místo vhodně oblečeni

Nechte mě mluvit.

- Dobrý večer, pane. - Dobrý večer.

Tři pokoje prosím.

Promiňte, už nemáme volné pokoje.

Máme plno.

Je mi to líto, pane.

Následující ráno po další příšerné noci,

jsme se rozhodli, že už je toho moc, a měli bychom upravit svá auta tak,

aby se v nich po Barmě lépe cestovalo.

Stavím dům.

Takže potřebuju nějaké ozdoby, jako vázu.

Ne, ne, ne.

Rukojeť jako u pistole.

Ležet. Ne.

Prostě ležet.

- Mingalaba. - Mingalaba.

Tohle je vaše?

Ne, ne, ne, ne, ne. Ne, ne. Promiňte.

Tohle.

Představte si slona. Slo...

- Toho přece znáte. - Slon?

- Slon? - Jo Jo, ale malý,

takový aby se vešel na stůl.

- Odejděte. Odejděte - Mám odejít?

Konečně se někam posouvám.

Jaký to má průměr?

Tohle...

..osmkrát.

Nejdříve potřebuji jednu do kuchyně, kde můžete...

- Kuchyň? - ..vařit a udělat si šálek čaje.

- V kuchyni. Jasné? - Ano. - Kuchyň.

Zase tak moc ten držák na hrnek nepotřebuji.

800? To je... něco kolem 50 pencí. (16 Kč) Je to správně?

Ale ne, není dost dlouhý. Nepochopila mě.

To nevadí, seženeme jiný někde jinde.

To je prostě ta nejlepší věc, jakou jsem kdy viděl.

Dětský katapult. Dobrý. Ještě jednou.

Honem! připravený? A...

Běž.

Očivině se jednou dostal až na konec chodby. Vynikající!

Když jsem ukončili nákupy našli jsme dílnu,

najali nějakou místní pomoc, dřeli celou noc

a druhý den ráno byla naše práce hotová.

Každá úprava, kterou jsem provedl, je inspirována touhou nepřejet nikoho z místních.

Takže je tu například Buddha, koukající na cestu,

Šťastný slon, šťastná slova, která je velmi důležitá.

Taky mám lepší zrdcátka, lepší světla a na sobě má reflexní vestu.

- Jako ty. K čemu je ten bojler vzadu? - Vaříš tam pivo?

Bohužel ne. To je vodní nádrž pro systém chlazení brzd.

- Jako mají závodní dodávky? - Přesně tak.

Stříká vodu na bubny brzd, takže z kopce jsou efektivnější.

- To mě nenapadlo. - Mě taky ne. - A co ta krabice?

- Klimatizace. - Co ta má společného s bezpečností? - Udržuje mě v pozoru.

- Vážně? - Ano. - Ale to i jeho.

- Protože mi ji bude chtít rozbít. - Ano.

Potom nám Jeremy ukázal svou práci.

- Proč byste nemohli mít dodávku kabriolet. - Protože prší? - Podívejte se na to!

- Vlastně docela dobré. - Je to skvělé.

Shelbyho pruhy. Sportovní štítek na boku.

A vzadu mám obytnou část. Je to vyrobené z olova a rhodia. - Vážně?

Ano, kvůli váze navíc, aby se líp řídilo. Pojďte sem.

Jednoduché, svěží ubytování. Shelbyho povlečení a podlaha z ebenu.

- Další váha navíc. To je, co? - Vypadá to úžasně.

To samé můžeme říct i o Hammondově náklaďáku.

- Hammonde, ty máš bílé kola! - No jasně, jasně!

- Z ošklivého káčátka je labuť. - Páni.

- Mrkněte na ty komíny. - Prosím, řekni mi, že to nejsou výfuky. - Jo, jsou.

- Po obou stranách. - A fungují? - Jo, je tam rozbočovač.

- Moment, ty jsi ho ještě zvýšil. - Ano, čím vyšší, tím lepší, ne?

Ale pojďte se podívat sem. Upřímně...

- On si trochu poskočil, jak je nadšený. - Poskočil si. - Jsem velmi... ehm...

Tak tady mám svoji koupelnu.

Sprchu.

- Ono to má sprchu. - Kde bereš vodu? - Čemu se směješ?

Tady nahoře je nádrž. Asi takhle velká.

- V mojí pozorovně. - Hammonde, to je kyblíček. Kyblíček!

Je to přenosná nádrž.

A ta právě teď chytá krásně čirou, čerstvou a osvěžující dešťovku.

- Tohle je část s kuchyní a linoleem. - Co je to?

Támhle je šatník, houpací síť s moskytiérou a nápojový glóbus napravo.

A to ještě neskončil.

Nahoře, ve slunečné večery, si můžu sednout,

hledět na hvězdy a užívat si pití z mého glóbusu.

- Bereš hosty? - Jo.

- Myslím, že bude muset, protože mi právě něco došlo. - Co?

Ty žádné obytné prostory nemáš.

- Dobrá poznámka. Na co jsi myslel, idiote. - Ne, to nemám.

- No, vlastně máš. - Ty spíš v kabině?

- Protože to nebude moc pohodlné. - No... uvidíme.

Předtím než jsme vyrazili, předal jsem klukům nějaké dárky.

- Tys nám koupil méďu? - Ne, to je pro mě. - Vážně?

- To je ozdoba mé masky. - Cítíš se osamělý? Co že to?

Ozdoba masky jako zátěž. Je to nejtěžší méďa v Barmě.

Měl jsem ozdobu také pro Hammonda.

Páni, to je nádherné.

Vím, že nemáš hodiny, tak je budeš mít na kapotě

a budeš schopný říct čas. - To jsou opravdové...

Je to dar vysoké kvality.

Fantastické. Díky.

- Vždy jsem chtěl Shuanglinské kladivo. - Je z mé osobní sbírky.

Po křtu mého médi Rudyarda a jeho připevněním k sportovnímu náklaďáku, jsme vyrazili.

Už se cítím lépe.

Tak počkat.

Richard Hammond dělá remake Dobrodružství Poseidonu.

Ještě nás čekaly spousty kilometrů

ale nejdříve jsme se museli dostat přes ranní dopravní špičku v Naypyidawu.

Takhle dopravní špička není až tak hrozná, jak jsem si myslel.

Cesty byly úplně prázdné. A obrovské.

Jeden, dva, tři, čtyři, pět šest, sedm, osm. Jo, 16 pruhů.

Počkat, ono se to rozšiřuje.

Pět, šest, sedm, osm, devět, deset. 20.

Právě teď 20 pruhů.

Může to vypadat hloupě a nesmyslně, ale to skutečně není.

Problém většiny měst je, že když začnou růst, tak se nestíhají přizpůsobit.

Tohle se stalo v Londýně, Římě, Paříži, Bangkoku, všude.

Ale tady se to nestane.

Asi to musí být první město postavené zcela podle očekávané budoucnosti.

Ale ta budoucnost sem ještě nedorazila.

Takže teď je celý prostor kompletně opuštěný.

I zde ve stínu budovy parlamentu,

jsme byli schopní se zahrát uprostřed silnice fotbal.

Strážníku.

- Barmská policie proti Top Gearu. - Ale ne.

- Dopravní špička, konec hry. - Pozor, provoz.

Na fotbal bylo opravdu příliš mokro

a přes Hammondovo otravování, jsme uspořádali závod ve sprintu.

Nezdá se to moc fér.

Mám stejný 6.4 litrový Isuzu řádový naftový šestiválec jako Jeremy,

a zřejmě i James, ale můj rachotící autobus je větší.

Tady si slávu nevyjedeme, stará holka.

- Katastrofální start. - Je to tady!

Tohle bude bolet, budu tě muset pěkně z ostra prohnat.

- Sportovní náklaďák mě dojíždí. - Dojíždím ho! - Dojíždí mě! - Dojíždím ho!...

Ne!

115 km/h!

- No ták! - Ano!

Sladké vítězství.

Druhé místo. A to mám jeřáb.

Musím brzdit, musím brzdit.

Pod brzdovým pedálem mám míč. To je zlé.

Hammonde, už jsi v cíli?

Stále jedu.

Poté, co jsem konečně dojel do cíle jsme pokračovali dál

a navštívili jsme Naypyidawský neuvěřitelně skromný chrám.

- Můžeme jít nahoru? - Jo?

- Tam nahoru? - Můžeme se tam podívat?

- Boty. Bez bot! - Bez bot?

- Bez bot. - Budeme mít mokré nohy.

- Haló! - Dobře.

Říkám ti, Budhismus je krokem vpřed.

- Dobře, ano, dobré? - Můžeme?

- Ne! - Mám je dole. Tohle jsou moje nohy. - Kolena ne.

Žádní lidé z Birminghamu. Nikdo z Birminghamu tam nesmí.

- Budeš si muset obléct sukni. - Nesmíš mít odhalené nohy. - A kolena.

- Kolena? - Co s tím? - Kolena? - Ano!

- Bez kolen - Ale já je mám!

- Tak dobře. - Prostě si oblékni tu sukni.

Richard Hammond si právě oblékl sukni.

A také ho obléká chlap!

Můžeme? Vše v pořádku?

Vypadáš jako rozporuplný transexuální buran.

- Richarde Hammonde, chtěl bys vědět něco zajímavého? - Ano, Jeremy Clarksone.

- Starověký chrám. - Ano.

- Jak starý myslíš, že je? - To nevím.

- Postavili ho před šesti lety. - Pro motýla je to věčnost.

Pokud by zde mělo bydlet 8 miliard lidí, tak rozhodně mají co uctívat.

A něco ohromného.

Zajímavé je, že jdeme už půl hodiny a vůbec se nepřibližujeme.

- Jako hory v dálce. - Vršek je nad mraky.

Mám mokrý lem sukně.

Jsem vyčerpaný.

Sakra, kluci, kluci. Provoz je tu.

- Páni. Měli bychom jít rychle dolů. - Tím provozem myslím jednu motorku.

A pořád je od nás dvě míle.

Uvnitř to bylo stejně ohromující, jako zvenčí.

A když jsme se toho nabažili, vrátili jsme se zpátky na silnici...

Kde několik mil za Naypyidaw

jsme začali objevovat závady našich vylepšení.

O můj... Ne...ne, počkat.

Právě k vám mluvím zpod mého podnikatelského deštníku.

Vodě trvalo asi 15 minut, aby se dostala dovnitř

a už je tady a je v ohromném množství.

Slyším, jak můj výfuk právě srazil strom.

Hammonde, děláš veřejně prospěšné práce, kámo.

Je to jako bych projížděl spouští po hurikánu.

Přejmenujeme ho na: Kohout Prořezávač.

Brzy byl James za své posměšky potrestán.

Copak, Kapitáne šikulo.

Je to jen hadice topení. To mě moc netrápí.

No, máme své tradice.

Ale ne, jak jen to bez nich zvládnu.

Nechávajíc Jamese dávajícího zajímavou přednášku za sebou...

Pokud jste strojař, nebo student technické školy,

víte, že nepoužívám správný nástroj.

.. jsme pokračovali v naší cestě.

Můj oběd.

Bože, my v Top Gearu si žijeme v luxusu, fakt že jo!

Myslím, že spousta zplodin přichází zespod mého nového komínu.

Ne všechny mé vylepšení se ukázaly býti vylepšeními.

Prostá tradice britských popelářů,

dávání medvídka na předek nákladního auta,

přináší radost Barmským dětem.

Milují Rudyarda!

Odpoledne jsme se opět shledali

a James využil mé služby mobilní údržby.

Vůbec to není riskantní!

Budou stačit tak tři, nebo čtyři palce.

To je moc daleko.

Brzy se cesta začala zvedat, a jak padla noc,

zapnul jsem střešní světla, kterými jsem se vybavil.

Ó, ano!

Jedu a současně jsem na koncertu Pink Floyd.

Tohle miluji! Ten hluk, chaos, to teplo...

Myslím, že jsem asi ztratil jeden ze svých... Jo, ztratil jsem výfuk.

Pojedu dál.

Budu předstírat, že se nic nestalo.

V temnotě mezitím James začal mít pochopení pro všechny Budhisty.

Moment, mám zde osobní psí doprovod.

Hni zadkem, pse.

O můj Bože, dej mi sílu!

Myslím si, že tělo toho psa obýval hodný duch. Vážně.

Kdyby to ten pes neudělal, najel bych na most

a mohl jsem srazit autobus.

Bohužel, budhistický pes nebyl poblíž o pět mil dále,

kde došlo k další poruše.

Tohle odešlo. Stářím se to roztrhlo na kousky,

a pak to vytrhlo konektor teplotního čidla,

takže jsem o něj přišel.

Tenhle náklaďák je k ničemu.

Vpředu jsme se Richard a já stále těšili

na noc v našich nových příbytcích.

Ale díky naší britské říši je nebudeme potřebovat.

Po noci strávené zde, 1.2 km vysoko v horách,

v malé vesničce uprostřed Barmy,

v tomhle podivně zvláštním, ale pohodlném Bournemouth hotelu,

jsme se cítili zotavení.

A s Hammondem v čele,

jsme byli pryč z vesnice za pouhých pár hodin.

Zadrž.

Ach, Bože...

Jeď pomalu.

- Dobré? - Díky.

Pokračuj. Zadrž.

To celý den pojedeme krokem pod telefonními kabely?

Ne, protože tobě se nakonec něco rozbije.

Hele, teď kolem vás pojede motorkář.

Podívejte se, co má za helmu.

To je docela drsné sdělení.

Po rychlém nahlédnutí do mapy jsem se rozhodl,

že bychom to měli vzít lákavě vypadající zkratkou.

Dobře, pojeďte za mnou.

A kam to jedeme?

Tímhle směrem je myslím menší provoz.

To protože tady s ní neumíš jet!

Silnice je jen o 15 čísel širší, než můj náklaďák.

Ale je na ní asfalt.

- Špatné zprávy, chlapy, špatné zprávy. - Jaké?

Asfalt skončil.

Ty zatracenej idiote!

No, aspoň že je dobrej povrch.

Ve sportovním náklaďáku teda není.

O můj Bože.

Jeremy, připravil jsi si pro nás ještě nějaká dobrodružství?

Sesuvy půdy nebo lavinu...?

Je to jenom sprcha z tropických hor. Hned to přejde.

Nebo také ne.

Ne, tohle vypadá opravdu hrozně.

Nakonec nás moje malebná cesta přivedla do vzdálené osady,

která byla úplně odstřižená od civilizace.

Dobré na tomhle městě je, že tu nejsou žádné nízké vedení.

Místo nich zde bylo něco mnohem horšího.

Ale ne!

Ale ne! Tohle je špatné.

Uvízl jsem, uvízl jsem.

Vydrž, zaparkuji a hned přijdu. Počkej chvilku.

Znuděný Hammondovými problémy s komíny, jsem šel na průzkum.

A našel pár místních, kteří hráli něco podobné fotbalu.

Tohle je perfektní nápad.

Používají mnicha jako rozhodčího.

A on kouří.

Zpátky na mostě mezitím vesničané rozbalili jejich nářadí.

Vážně? Jestli jste si jistí. Tak fajn.

Posuňte celou ceduli.

- Já bych tak nápomocný nebyl. - To víme.

Mezitím jsem narazil na scenérii jako z Indiana Jonese.

Jsou jich tu tisíce!

- To znamená: "Pospěš si. Je to těžké." - Aha, jasně.

Tak jak, Jamesi, já nic nevidím.

- Dobrý... - OK! - Ano. Projel jsi?

S městem za námi se nám dařilo dobře postupovat vpřed.

A pak... zase ne.

Můj palivoměr je... přesně na rozhraní červeného políčka.

No... Já žádný nemám.

A to mám stejný motor jako ty

a o hodně těžší auto, takže jsem musel spotřebovat víc.

A nikde na mojí zkratce

nebyly vůbec žádné čerpací stanice.

Ručička je teď skoro celá v červeném poli.

Snažím se strašně jemně pracovat s plynem,

jen proto, abych jel dále.

V příští vesnici jsem se spolu s Jamesem rozhodli zastavit

a prozkoumat naše nádrže.

- Nemám žádné palivo. - Žádné?

Skvrnu na konci klacíku.

Jakou neseš zprávu?

Nic. Chci říci, je suchá. Nevím na co vlastně jedu.

Když ti dojde nafta, musíš odvzdušnit systém, ne?

- A to trvá hodiny. - Jo.

Tak proč prostě nejdeš pročenichat vesnici, jestli něco nenajdeš?

- Proč já? - Jsi nejmladší a nejvíc fit.

- Za tohle můžeš ty. - Já jsem starý a je mi vedro.

Je to tvoje zkratka. Vážně. Jestli má někdo jít, tak ty, kámo.

Dobře, dobře, půjdu.

- Palivo. Naftu. - A co nejvíc seženeš. - Ano.

Jak se řekne barmsky "nafta"?

- Jak člověk napodobí "nafta"? - Napodob náklaďák.

A pak udělej tohle.

Dobře, takže jsem sluha s Parkinsonem a mám zbraň.

Jeremy tedy vyrazil.

A byl pryč docela dlouho.

Je to pořád celkem teplé.

- Olej zkontrolován. - Jo? - Čteš Most přes řeku Kwai?

- Jo, právě vešel do chaty... - Cože? - Špatné zprávy. - Jaké?

Žádnou naftu jsem nesehnal.

Avšak, napadla mne chytrá alternativa.

Ne, ty pitomče.

V téhle vesnici naftu nemají. Ale v další ano.

Tak tam sjedeme na koních, seženeme jí a přivezeme sem.

- Nejsme ve westernu. - Neumím jezdit na koni. - Cože?

- No, v osmi jsem jezdil na poníkovi... - To člověk nezapomíná, ne?

- No, nepoužíval bych tamhle toho. - Svatá prostoto!

- Proč mají v Barmě pět nohou? - Možná, aby se sám podojil?

Budeme se celý den dívat na koňského ptáčka, nebo vyrazíme?

Tak to se nepovedlo...

Jako nejzkušenější jezdec jsem si vzal hravého pětinohého hřebce.

Jdeme na to.

Ach, Kriste všemohoucí!

Ahoj koni.

Budu ti říkat Tesco.

Připravit, pozor, jedem.

Koupil jsem ustájeného koně.

Jde pozpátku. Koupil jsem couvajícího koně.

Myslím, že by nás mohl následovat.

- Jamesi, mohl bys zatočit doprava a vyrazit? - Otoč se.

- Jak ho mám přinutit? - Neví někdo, jak ho nastartovat?

No tak, sleduj svého kámoše. Ano. Výborně.

- Uzda je obráceně... - Už jedu!

No Jo.

Jo!

Brzy James ochutnal, jaká je jízda v mém sportovním náklaďáku.

Dostávám pěkné rány do koulí.

Podívejte co se tu děje za anální akci.

Můj kůň projíždí tvému zadkem.

- Ach, Bože, měli jsme nehodu. - Jeď napřed.

Mám strach.

Moje kulky mne zabíjí!

Přestaň, prosím nebojuj!

Přestanu ti říkat Tesco, když mi slíbíš, že nebudeš bojovat.

Jeď!

- Jdi. - No vidíš.

- Ach, Bože na nebi! - Už to není daleko Jamesi.

Ježíši! Teda vlastně - Buddho!

O několik set metrů dále se Richardův hřebec rozhodl

obšťastnit Jamesovu klisnu.

A kur*a!

Je pryč?

- Co se stalo? - Splašil se. Pozor, ať tě nekopne.

Všechno se rychle zvrtlo.

To je doktor, který přijel ošetřit Richarda,

ale dodávka zapadla.

Právě jsem sesedl z mého couvajícího koně

a skutečně si poranil varlata.

Chápu, proč by tyhle věci měly být lepkavé.

Bylo mi diagnostikováno podezření na zlomené zápěstí

a vydal jsem se na čtyřhodinovou cestu do nejbližší nemocnice.

Takže Jeremy doprovodil svého koně do vedlejší vesnice pro palivo.

Vidíš? Kvůli palivu už pro tebe není žádné využití.

Ano! Víš, auta jsou lepší, než ty.

Dobrý den. Mohu koupit tyhle kanistry?

Ano.

Mayi!

Podívej co nesu.

Dobrá práce.

- K čemu je ta plastový kytka? - Silniční bezpečnostní opatření.

Když máš koně, který nese diesel, musí s tím jít před tebou. - Jo tak.

Myslel jsi i na trychtýřek?

- Jo. - Vážně?

Ne. Podrž ho.

Nazdar, kamaráde.

Nakonec James a Jeremy našli místo, kde se mohli na noc utábořit.

Zatímco jsem si užíval výhled,

James odhalil svojí úpravu na přespání.

Horolezecký stan, který mohl zavěsit na svůj jeřáb.

Zavěsím ho před předek kabiny, aby mě nesežrali ti kousaví mravenci.

Možná to bylo odolné proti hmyzu...

...ale zvukotěsné?

Ne.

Chci jít spát.

Ale nemůžu, když běží ta raketa. Poslechněte si to.

Druhý den ráno jsem zjistil, že je Hammond zpátky.

- Takže to je jen naražené? - Jo. Není zlomené, nic zajímavého.

- Takže jak to bude s řízením? - Jo, v pohodě. - Jen...

- Jo. To ještě zvládnu. - Dobře.

A jak se ti spalo v náklaďáku?

- No, nebylo to špatné. Co ty? - Dobrý.

Kde nakonec spal James?

No, má nějaký stupidní high-tech stan na svém jeřábu.

A proč je takhle nahoře?

No...

- Víš, že chrápe? - Jo...

Docela nahlas. Tak jsem ho posunul trochu víc na stranu.

Ježíši...

Clarksone!

- Co je? - Vtipné.

- Opravdu vtipné. - Ano. - Nemám rád výšky,

- Nemám rád táboření... - A já zase chrápání.

No nic, můžeme vyrazit?

Ale nejdříve jsme museli spustit Jamese dolů.

Ano, to je ono.

Jsou mimo.

Dobrá práce, Hammonde.

- Očividně z toho dělali matrace. Jsou pohodlné. - Vážně?

On tam zahnizďuje!

Podívej se na to!

Poté, co mne Pat a Mat spustili dolů,

vyrazili jsme na náš sedmý den dálkového řízení nákladních automobilů.

Ještě pořád nechápu, že mi načepovali naftu.

Velkorysé gesto. Za předpokladu, že to je opravdu nafta.

Ale ne.

- Hammonde... Co se stalo? - Ztratil jsem druhý komín.

No, jak víš, nejsme Mariňáci, necháváme muže v poli.

Jo, je moc horký.

Tak fajn...

Jsou na tom mravenci... Je to mraveniště!

To byla chyba.

Daleko před Hammondovým rozkládajícím se náklaďákem

jsme se s Jamesem chystali vjet do barmské tajnůstkářské oblasti

známé jako Šanský stát.

60 let zde zuřila občanská válka.

Žádnému TV štábu nikdy nebyl povolen vstup.

Byli bychom první.

K tomu tajnůstkaření je velmi dobrý důvod.

Cestovní kanceláře by vás přesvědčovaly,

že Zlatý trojúhelník je, no, je to turistická atrakce

v místech, kde se setkávají Thajsko, Barma a Laos.

Ale Zlatý trojúhelník spolu s, jak to co nejlépe vyjádřit,

se svým speciálním zemědělstvím, to je Šanský stát.

Jedno odvětví je známé jako "horse" (kůň, ale také herák),

zřejmě nějak pěstují koně. Musím se po nich podívat.

Pole, kde rostou koně.

Jdeme na to. Vřelé srdečné přivítání. Tak jsme tu. Jsme tady.

Vjíždíme do Šanského státu.

Skutečně reprezentujeme západní svět.

Ještě že mám kravatu.

Bohužel, jak silnice začaly stoupat,

zapomněli jsme s Jamesem na význam tohoto místa.

Ne!

Jeď, náklaďáčku!

Vítejte na Šanském zahajovacím závodu náklaďáků do vrchu.

Závod, kde jedno zpackané přeřazení může znamenat vše.

Jsem v závěsu.

Blíží se.

Ne, ne, ne! Ten pick-up mě odřízl.

Žer mou hlínu.

Získal jsem vnitřní stopu.

Tohle je nejlepší závod na světě.

Zablokoval jsem ho, zablokoval.

Nevyhlásíme skrz město dočasné příměří?

Až se nás MI6 po návratu zeptá: "Jaké to bylo v Šanském státě?"

Budeme muset říct: "Nevím, závodili jsme s náklaďáky."

Stydím se, že jsem tu prvním člověkem ze západu

a řídím sportovní náklaďák s růžovým medvídkem na kapotě.

Abychom vypadali důstojněji, vzal jsem Rudyarda do kabiny

a pak jsme vyrazili do neznáma.

Bože na nebi.

Myslím, že jsem to omylem vzal zkratkou na natáčení Her o trůny.

Tady, v oblasti větší než je Anglie a Wales dohromady,

je pouze jediná silnice, postavená Brity před 150 lety.

Ale není tu elektřina, signál, TV, hotely, nemocnice.

A na obloze nejsou žádná letadla.

To je obrovské.

Vyřízení tím vším jsme s Jamesem zastavili,

a poté, co nás Hammond dohnal...

20. léta přijíždějí.

..jsme se snažili přijít na to,

proč nám třem, jako prvním, povolili vstup.

Přemýšlejte o tom.

Kdybyste byli Severní Korea a chtěli byste vylíčit svému lidu,

jak zkažený a k ničemu západ je, pozvali byste si nás tři, že ano?

Protože bychom putovali a oni by říkali:

"Proč bychom měli být jako oni? Hele, jak jsou hrozní."

- Máš na rameni ptačí hovínko. - Mám.

Takže co v podstatě vláda lidem říká je,

"Proč byste chtěli žít jako oni? Podívejte se na ně"

Ještě něco děláme. Tohle jsou jen vedlejší služby.

Moc zápaďáků tu neviděli.

Neskončí to snad tak, že řeknou, "Všichni vypadají podle mne stejně," že ne?

- To přeci nevypadáme. - Očividný rasismus.

Říkáš spíš, že tady všichni vypadají stejně.

- Ne... očividně. - Ano. - To ano.

Předpokládáš, že si myslí, že všichni vypadáme stejně,

protože si to my myslíme o nich.

Teď nějak přeskakuješ, já neříkal...

Doplňuješ tam něco, co jsem tam já nedal.

Ano, to děláme, ale je to docela legrace.

Horlivý vidět ze Šanského státu více jsme pokračovali dál.

Kluci, podívejte se na řidiče toho tuk-tuku.

Co udělal?

Nevím, co to bylo, ale dělal toho hodně.

- Ten je úplně mimo. - Ach Bože.

Ach Pane, vím, co myslíš.

Jamesi, nevidíš nějaká pole, kde rostou koně?

Ne, ještě jsem neviděl ani jednu koňskou plantáž.

Co jsme však viděli, byly důkazy něčeho,

co bylo oficiálně nejdéle probíhající občanskou válkou.

Tady je docela dost armády.

Zdálo se ale, že James měl na mysli méně důležité věci.

Čas vyzkoušet můj systém vodního chlazení brzd.

Jsem připraven. Otočím přepínač.

Myslím, že to funguje.

Radost byla ale předčasná.

Sakra.

Právě se mi zablokovalo řízení.

Nejsem si jistý, jestli blokovat armádu je dobrý nápad Jamesi.

Problém byl veliký. Přední náprava se zlomila.

Nenapadá mě nic lepšího, co v takovou chvíli pustit, než tohle.

- No, tak jeďte. Sbohem. - Je to špatné, že ano? - Uvidíme se.

Čím jsme byly v Šanského státu hlouběji, tím horší cesta byla.

A důvod, proč tomu tak bylo, se brzy vyjasnil.

To bylo vážně dítě, co stavělo tu silnici.

To není dobrý způsob, protože povrch vozovky je hrozný.

Děti nejsou v budování silnic moc dobré.

Spolu s cestami z hračkářství tu byly také strmé kopce.

Což byl problém pro Hammondův těžký rachotící autobus.

Bože, to je mučení.

Nesnáším to, nesnáším to, nesnáším to.

Přeřadit...

Ne.

Chroust, chroust, chroust.

A až dojedeme na konec,

musíme postavit most přes řeku Kwai.

Nakonec jsme museli nechat naše unavené kosti odpočinout,

takže jsme zastavili v odlehlé osadě.

Víte, v obci, jako je tato,

je opravdu možné, že vůbec nevědí, že nějaký západ existuje.

- Nikdy neviděli obličeje, jako jsou ty naše. - Ne.

Divím se, že se víc nediví.

- Bude to jejich kulturou. Bylo by neslušné, kdyby to přiznali. - Jo.

Bylo by to neslušné.

Rozhodně jsme první bílé obličeje, které kdy viděli.

O mnoho kilometrů zpátky

jsem opravil nápravu pomocí ráčnového popruhu,

který ji držel na místě.

Nesnáším svůj náklaďák.

Co řídím je velké psí lejno s jeřábem vzadu.

Ach Bože, ať už tento den skončí.

Když odpolední slunce kleslo níž, shledal jsem se s kolegy

a rozhodli jsme se utábořit v malém městečku.

Podívejte na to místo. Nezastřešené komunální přírodní koupaliště.

Dobrý den.

Jsme uprostřed Šanského státu. Měli bychom být k smrti vyděšení.

- Není to ale vůbec děsivé, že ne? - Je to tu krásné.

Když jsme stavěli tábor, zdálo se, že i místní mají napilno.

A Jeremy zjistil proč.

- Hammonde, Mayi. - Ano? - Co je?

Vypadá to, že jsme pozvaní na večírek.

- Dobře. - Kam? - Tady ve městě.

Víš, že tu řádila občanská válka?

Všichni, kdo mezi sebou bojovali,

dnes večer přijdou, aby nás zde přivítali.

Znáš Velkopáteční dohodu, kdy byli Gerry Adams

a Paisley v jedné místnosti a bylo to úžasné?

Tak tohle je tady, v Barmě, stejně tak úžasné.

- Kdo si myslí, že jsme? - Nevím.

Asi Richard Dimbleby, James McNulty a Jeremy Paxman. (angl. novináři)

- Neznají Top Gear, že ne? - Evidentně ne.

Jediná věc, nad kterou přemýšlím je, že bychom tam neměli jít oblečení takhle.

- To ne. - Já s sebou formální oblečení nemám.

Nahý by bylo lepší, než takhle.

Protože se Hammond nechtěl podělit o svou sprchu,

museli jsme s Jamesem jít tam, kam chodí místní.

Mají tu skvělý systém.

Ženy chodí tam

a muži sem.

Když jsme dokončili naši očistu...

..začaly přicházet různé frakce.

A Jeremy nás pozval na koktejly před večeří.

Poslouchejte, nabídněte si pití, protože mám nápad.

Je možné, že MI6, nebo DEA, nebo nějaká zpravodajská agentura bude

s námi o tomhle chtít mluvit až se vrátíme. - Jasně.

Pozor na způsoby - zdvořilí, britští, zástupci BBC, ale všímejte si.

Ale ať není poznat, že něco zkoumáte...

Jedna z věcí, které tu například mám, je tenhle zapalovač.

Takže kdyby se ke mně připlížila nějaká dívka jako v Bondovkách,

a neměla si čím zapálit cigaretu, mohu jí pomoci.

A jak můžete vidět, je na tom obličej Rogera Moora, 007.

Máte rádi oheň?

Udělej to o kalhoty... Ukaž, zkus tohle.

- Ty hraj tu dámu. - Jasně, dámu.

Promiňte, monsieur. Jsem hraběnka, nemáte oheň?

Pěkný.

S posledním varováním pro Hammonda...

- Neopij se. - Dám se jen jedno, než půjdu.

..jsme vyrazili na večírek,...

Z Británie, televize BBC.

..kde nám byly nabídnuty místní speciality...

To je housenka?

Přesně tak, přesně tak, housenka. Housenka.

Sbohem, housenko.

Jelikož housenky nebyly podle Hammondova gusta,

odešel si najít něco, co by bylo.

Ahoj, ahoj. Ahoj, ano. To můžu. Ano, to bych mohl.

To je dobré. Jdu sem, to se mi líbí.

Jak přicházely další chody...

To je cikáda, cvrček.

..zjišťoval jsem, že místní speciální zemědělství

se nezdálo až tak speciální.

Takže jsou to slunečnicová semínka, sója, nic víc. - Nic, nic.

Pořád jsem toho ale zjistil víc, než James...

..nebo Hammond.

Kdo má whisky? Máte skotskou?

O půlnoci jsem prošel už každou plodinu z této oblasti.

- Sezamová semínka. - Jo, jo. - Kukuřice.

Tak jsem se inspiroval Hammondem...

Na zdraví, na zdraví, na zdraví.

..a spolu s Mayem a polovinou štábu, se připojil k večírku.

(Bobby Brown:) "Jsem pěkně oblečen a chovám se v klidu,"

"mám tu roztleskávačku..."

No, jedna věc je jistá.

- V této části Barmy nejsou vůbec žádné drogy. - Ne, žádné.

Mluvil jsem se všemi a...

Mluvil jsem s prodejci a distributory papírnického zboží,

s farmáři, lidmi z armády, plukovníkem Kurtzem.

Taky jsem s ním mluvil. Dělá v zelenině.

Takže můžeme po návratu MI6 říci,

"Hledáte na špatném místě."

Viděli jste... Našemu kolegovi není dobře.

Budeme mít ráno spoustu volného času, než bude tohle schopno řídit náklaďák.

O mnoho, mnoho hodin později jsme byli zpět na cestě.

Bolí mě klouby na ruce.

Asi jsem dal pěstí plukovníkovi.

Nebo ho políbil.

- Hammonde? - Jo? - Jak že se to jmenovala ta tvá whisky?

Hankey Bannister.

Hankey Bannister. Třetí nejlepší whisky v severní Barmě.

Nicméně brzy byly naše vzpomínky na náš vrchol konce Apokalypsy

zastíněny naprostou krásou tohoto nedotčeného ráje.

Nikdy v životě jsem nevyfotil tolik krajinek.

Je to prostě...

Musíte sem přijet. Musíte sem jet, abyste to viděli.

James by si výhled užíval také, ale dle očekávání

měl opět další poruchu.

Sakra.

Problém je, že nevím, kde je problém,

v kopci jsem ztrácel výkon, nechtělo to jet ani na trojku

pak běžel na dva, a pak rozhodně jen na jeden válec,

protože zněl jako ten generátor, který lidé zapínají na noc.

Slovo nehodící se pro BBC 2.

Jakmile jsem problém odstranil, což byly volné vstřiky,

zase jsem byl v pohybu.

Bože, tenhle náklaďák je otřesný.

A netrvalo dlouho ostatní dohonit, protože cesta byla strmá

a Hammond jel vpředu.

Ach, Bože. Na jedničku.

To je zlé.

Takhle pomalu jsem nikdy nejel.

Hammonde, už nemám nižší rychlostní stupně.

Nemůžu uhnout, cesta je moc úzká,

nemůžu jet rychleji, jsem v náklaďáku.

Je to skoro svislé.

Bože, podívejte se na ten kouř.

Mám onemocnění plic z těžby.

Začínám si představovat, jak by Hammond vypadal bez kůže.

Co teď?

Myslím, že když všichni couvneme, mohl by se sem vejít.

Hammonde, nemůžeme... tím nic nezískáme...

Hammonde, ty idiote, nacouval jsi do sportovního náklaďáku!

- Zničil jsi ho. - To jsem nevěděl. Skutečně to byla nehoda.

Neujížděj, Hammonde. Hammonde! Hammonde!

Zničil mi světla, chladič. Výztuhy zničené.

Neviděl jsem tě v zrcátku.

Co, prostě couváš a doufáš?

Kde sis myslel, že jsem?! Celý den jsem za tebou.

Nevěděl jsem, že jsi tak blízko.

Teď už chápu ty nálepky, "Pokud nevidíte má zrcátka, nevidím já vás."

Přestože byla nehoda technicky mojí chybou,

stále jsem dodržoval standardní postup.

No co? Zná pravidla. Žít mečem, musíš...

vařit mečem... Nepamatuji si to. To je jedno. Prostě něco s meči.

Celý den mě zdržuje, pak do mne nacouvá,

takže myslím, že by se mu mohlo, dnes v noci, zlomit druhé zápěstí.

Nicméně, když jsem dojel na místo noclehu,

napadla mě ďábelštější myšlenka.

Nápad, který obsahoval kbelík, do kterého sbíral dešťovku

do své sprchy.

- Myslím, že tím zaplatí za naše celodenní zdržování. - To jo.

- Jo, je toho víc. - Druhé kolo.

Pak jsem začal pracovat na vodárně mého náklaďáku.

- Chladič drží masivní 22mm matice. - Jo.

Ty jo, ta je teplá. Tak teplá, čerstvá dešťová voda.

- Zlatý déšť. - Cítím tu dobrotu zvenčí.

A ani jeden z vás na tohle nemyslel.

Po večeři z pečených kobylek

jsme trávili večer hraním si s mými čínskými lampióny.

- Chceš je odsud vypustit? - Proč ne?

Měl bych říci, že zde hodně lidí žije v domech z...

- Co to je, sušená tráva? - Buď v klidu. - Bez problému.

Šance, že se ti podaří zprovoznit jednu z těch věcí...

A je to, nech ho letět.

Ano. Hammonde, vy malověrní.

Leť a najdi stodolu nebo doškovou střechu.

Dám si pivo a vychutnám si ten okamžik.

- Je to... Mobilní táborák. - To je.

Kdyby, například, přistál v makovém poli,

představ si tu krásu.

S pocitem spokojenosti a štěstí, jsme šli spát. Tedy, jeden z nás šel.

Jaká je myslíš šance, že ho vzbudíme?

Neprobudíš ho, spí jako zabitej.

- To je neutrál. - Jo

Co to...

Ježíši Kriste!

Druhý den ráno, i přes klid našeho okolí

vyrazil Jeremy s popudlivou náladou.

Proč jsi mě vyklopil z mého náklaďáku?

Protože jsi mě vyvěsil v mém stanu.

To sis zasloužil, protože jsi otravný. To já nikdy nejsem.

Dobrý otázka, Jeremy, teď je mi to líto,

protože kdy byl Jeremy někdy otravný?

Aby se má nálada ještě zhoršila,

nekonečná tvrdá jízda měla katastrofický dopad na mé brzdy.

Myslím, že teď fungují jen na levé straně.

Nic, všechno.

Pohnete nohou o tolik, to je rozdíl.

Naštěstí jsme byli jen 128 km od hranice s Thajskem.

Ale naneštěstí žádný z těch kilometrů nebude příjemný.

No, je to tu špatné a bude o dost horší v Jeremyho náklaďáku.

Bylo to zoufale nepohodlné a bylo mi horko.

A před námi leželo doposud největší pohoří.

Přesně takovéhle stoupání v náklaďáku s děravým chladičem nechcete.

Pane jo, z toho srázu se mi stáhly trenky.

James May je muž, který nemá rád výšky.

A také muž, jehož přední náprava drží na kusu stahovacího popruhu.

- Co tvé závratě, Mayi? - Nedívám se tam.

Ale díky za připomenutí.

Postup byl extrémně pomalý,

protože jsem musel doplňovat chladicí kapalinu.

Vytéká to přesně tam, kde bývalo těsnění.

Jsem přesvědčen, že jde o pouhou povídačku, ale uvidíme...

Mezitím, James zažíval svou první poruchu dne.

A kruci!

Ne.

Tentokrát to byla skříň převodovky,

která se uvolnila ze svého upevnění.

Tohle je ona a tohle je vzpěra, na kterou je přišroubována,

tyhle dva šrouby byly vytřepány.

Sakra.

Stále jedeme, stále více a více do hor.

Kdy už to skončí?

Ach, Bože, je to ještě strmější.

Musím stále jet,

pokud bych zastavil, rozjezd by zničil spojku. Tím jsem si celkem jistý.

Dobře, teplota motoru je teď opravdu velmi vysoko.

Dívám se po nějakém potůčku.

Přesto, byla nálada stále veselejší,

než nálada na konci konvoje.

Dvojka nejde, a teď je v prd... i PÍÍP PÍÍP motor!

Ty jeden...

S trochou opatrné péče

jsme s Jeremym nakonec dojeli na vrchol,

a tam nás čekala ale pořádná odměna.

To je neskutečné.

- Nikdy jsem neviděl takové výhledy. - Ne tak rozsáhle. - Ne tolik najednou.

- Co to tam je? Himaláje... - Jo. - ..Rakousko.

- Taky trochu Skotska. - Docela dost Skotska.

A ta obloha.

- Obrovská. - Jako obloha v Texasu. - Texaská obloha. - Ale vetší. - Mnohem vetší

Naprosto ohromující.

Ale bohužel, náš úchvatný moment byl zničen.

Dodávka A-MAY přijela.

Je celkem naštvaný.

Kámo, máš tady jeřáb.

PÍÍP! Do psí PÍÍP!

- Nic neříkejte. - Myslím si, že je šťastný.

Znáš to staré Buddhistické přísloví, že?

Ten, jenž vyklopí muže z jeho náklaďáku, bude trpět mnoha poruchami.

Odtud až k hranicím s Thajskem, cesta celou dobu klesala.

Což, alespoň pro mě, bylo docela znepokojující.

Ach, Bože. Vidíte tu cestu.

Jsem bez brzd, nemám brzdy.

Pokud by ti přestaly fungovat úplně, zůstaneš v autě a dáš to, nebo vyskočíš?

Ve skutečnosti už tady nad tím přemýšlím.

Já už plánuju, jak vyskočím.

Dokonce jsem už trénoval otevírání dveří.

Představuji si, jak James mlátí svůj náklaďák zatímco padá ze srázu dolů.

Kupodivu jsme to všichni zvládli až do úpatí hor v pořádku.

Téměř.

A byly už jen 60 kilometrů od hranic s Thajskem.

No a je to tady. Chystáme se opustit Barmu.

Bude mi chybět.

Spousta úžasných momentů.

Brzy jsme překročili hranici do Thajska, což znamenalo,

že jsme byli již jen 30 kilometrů od našeho cíle, řeky Kwai.

30 snadných kilometrů po hladkých silnicích.

Hammonde, tvoje pneumatika Tvoje pneumatika...

..vybouchla, kámo.

Těžko se ti to popisuje...

Nevzdám se. Nebudu zastavovat. Kolik kol potřebuju?

Naštěstí, zbytek mých pneumatik zůstal nafouknutý a jak padala tma...

..konečně jsme dorazili do našeho cíle.

Věřím, že jsme u řeky Kwai.

Jeřáb je tady, přátelé.

Je sice na PÍÍP náklaďáku, ale to nevadí.

Můj mozek má dost.

Už se tady nechci potit, nechci poslouchat,

jak náklaďák bojuje a řve při stoupání do dalšího kopce.

Teď budu spát tak tisíc let.

Nevylezla mi už páteř z hlavy?

Nevidím, protože mám úplně rozklepané oči.

Myslím, že se mi pootočila pánev.

- To mě nepřekvapuje. - Nefunguje to.

Máš každý pedál jinde, stejně jako ty.

Takhle pouštím spojku.

Je to jako rituální tanec svobodných zednářů.

Znáš ty power plates v posilovnách, co z tebe dělají hlupáka?

A je to taky o psychice. Vždy, když slyším startovat diesel,

tak mám tik.

Manuální převodovka je...

Co je?!

Zničili jste mě, i celý můj život.

Převodovka je moc daleko...

"Váleční zajatci šli až k mostu pěšky,"

"vy jste tam dojeli, tak sklapněte."

- "Práce na mostě začínají v 0500..." - Cože?!

"..v 0500 a nesmíte domů,"

"dokud přes něj nepřejedou všechny tři náklaďáky."

- 0500. - Jaký to má význam? Už přece nejsme ve válce.

- Tak proč těch 0500? - Jde přece jen o malou řeku.

Následující ráno, přesně v 0500.. a 11,

jsme zjistili, jak strašně moc jsme se zmýlili.

Je mnohem širší, než jsem si myslel.

Myslel jsem, že jde o jeden z těch komických potůčků.

Tohle je 100krát širší.

Potřebovali jsme postavit asi 60 metrový most, takže James šel plánovat

zatímco Hammond a já jsme se rozhodli změřit hloubku vody.

Tedy, když říkám Hammond a já...

Už to budu mít u koulí.

Je to tam!

Je příšerně studená.

Nesnáším svou práci!

Skuhral Alec Guiness takhle i ve filmu?

"Ach, je tak studená"?

Vsadím se, že jo. Určitě to ve skutečnosti řekl.

Naneštěstí v tu chvíli začal mého kolegu unášet proud.

- Plav chlape! - Vždyť plavu!

Jsi ten nejhorší plavec na světě!

A jelikož nepodával žádné užitečné informace,

šel jsem zkontrolovat Jamesovy plány.

Tohle mě napadlo.

Břehy se svažují na obou stranách, samozřejmě,

takže nejdříve na oba břehy umístíme koše s kamením.

Pak kolmé pilíře z bambusu, asi takhle, tyhle podélníky,

jak jim říkám, z bambusu, tyhle přijdou takto...

Dvě stopy pro kola, více nebudeme potřebovat,

a pak nějaká nástavba, která vše zpevní, asi takhle,

Tak, aby to vypadalo jako v tom filmu.

V podstatě musíme začít s kameny a vyrobit na ně klece z drátů.

- Kde seženeme kameny? - To je tvá práce,

protože máš sklápěčku.

Já se pustil do výroby drátěných košíků,

uvolnil jsem prostor na... Jeremyho korbě

Mayi, ty imbecile!

..a když se Hammond konečně vrátil,

poslal jsem je oba do nedalekého kamenolomu.

Nalož je dopředu, sem.

Jo, vyklop je až vpředu.

Vezmeme i tyhle tady.

Jeremy... Budeš taky něco dělat?

- A co? - Třeba naložit korbu. - On už ji nakládá.

Když bylo naloženo, Jeremy konečně zvedl zadek

a okamžitě na mě začal křičet.

Hammonde! Ty idiote.

Co je?

Naložil jsi mi 400 tun kamení a já se zahrabal.

Já tě budil a ptal se, jestli pomůžeš s nakládáním.

Ty jsi ale řekl: "Vždyť není co dělat!"

Právě proto jsi neměl spát.

Jak mám vědět tvojí nosnost?

Jediným řešením bylo vysypat některé naložené kameny.

Ale, ne, ne, ne!

No páni, tohle je mi ale pozoruhodná nehoda. Podívej...

Ach Bože, ne.

Vypadlo ti okno.

Tohle je...

..katastrofa.

Ten vánek bude příjemný.

Jak se dalo čekat, tak James při návratu překypoval sympatiemi.

- Ty jsi ho vyčelil? - Sleduj...

Richard a James začali nakládat své košíky ručně.

To je pořádný šutr.

Ale já jsem na manuální práci alergický, a tak jsem raději použil koňské síly.

A pak jsem se vydal do města koupit večeři..

Zajímalo by mě, co je tohle za zeleninu.

To je ta nejdivnější zelenina, jakou jsem kdy viděl. A hýbe se.

Úhoř!

Jsou to vaši mazlíčci, nebo večeře?

Na můj vkus jsou moc kostnatí.

To je dýně?

Fak, jmenuje se to Fak.

Jmenuje se to Fak.

Tohle je... No panečku. Myslel jsem si, že to je dýně.

Konečně jsme se něco přiučili. V Thajsku je slovo... ano, tohle.

Takhle se řekne dýně.

Co je tohle?

- Prik. - Prick? (Čur*k)

No pro Richard Hammonda bych to mohl vzít...

Prick?

Jsou všechna vaše slova sprostá?

Tits. (Kozy)

Arse. (Prdel)

Cestou zpátky jsem přivedl skupinu místních dělníků.

Co to děláš?

Není možné, abychom ten most postavili vlastníma rukama.

Má pravdu, Hammonde.

- Ty a já ten most nepostavíme. - Já vím, a proto...

Tak pozor, důstojníci nepracují.

Alec Guinness to ve filmu vyjádřil zcela jasně.

To je hlavní zápletka celého filmu, že důstojníci nepracují.

- Kdo tě za něj zvolil? - Jo, ztvárňuji Aleca Guinnesse přeci.

- Jen proto, že máš hůlku. - Ta hůlka možná co nevidět zmizí.

S pomocí místních jsme s Jamesem docela dobře postupovali.

Nicméně, zatímco my jsme dřeli,

samozvaný důstojník pořádal dětskou čajovou party.

Co to děláš?

Je to trik, který jsem se naučil od britských vojáků v Barmě v 19. století.

Zaměstnali místního mladíka, celého ho namazali marmeládou

a měl za nimi celý den chodit a lákat na sebe hmyz.

Říkali mu marmeládník.

- Tohle je můj marmeládomedvěd. - To mi nepřipadá moc fér.

Ale bylo, protože na konci dne si mohl tu marmeládu nechat.

Na konci dlouhého, únavného dne jsem uvařil skvělou večeři.

Voní to opravdu dobře, co je to, Clarksone?

Pošeptám ti to, protože to nemůžu říct před diváky.

- Cože? - Podívala se na mě a řekla…

Co to říkáš? No táák!

Dokonce jsem si pro Hammonda připravil úplatek.

- Jako zákusek pro tebe mám něco opravdu speciálního. - A co?

- Vím, že máš rád thajskou whisky Black Cock. - To mám.

Takže jsem ti sehnal...

Ty můj hrdino.

- Paráda. - Black Cock. Pěkně píše, dáš si? - Ano, prosím.

- Kopni to tam. - Na zdraví.

A do dna.

Něco vám řeknu. Dneska budu spát jako dřevo. Natuty.

Jsem sedřenej.

Druhý den ráno...

..rozbřesk odhalil, jak málo jsme pokročili.

Takže, než se rozplynula ranní mlha, všichni tvrdě pracovali.

No, když říkám všichni...

- Brýtro, Mayi. - Dobré ráno.

Hodláš dneska vůbec pracovat?

Vysvětloval jsem ti to už asi stokrát.

Důstojníci nepracují.

Chlapi!

Mayi?

Neslyšíš něco?

Potřebuju na velkou!

Trochu jsem to přehodnotil. Ukázalo se, že důstojníci také pracují.

- Hned poté, co mě propustili… - Takže do práce. - Je jí dost.

jsem se roz..hodl, že potřebujeme více strojů, které nám ušetří práci,

a tak jsem si půjčil bagr pro Hammonda a odjel pro něco, co zesměšní Maye.

James naprosto plýtval časem, když jsem dovezl ten autojeřáb.

Clarksone!

Ale né...

- Co to bylo? - Převrátilo se to, Jamesi. - Co jsi to udělal?

Viděl jsi, kde skončilo rameno tvého jeřábu?

Jen jsem odstoupil, abych zkontroloval dřevo.

Kdybych tam ještě stál, tak by mi to urazilo hlavu!

Jaký "Převrátilo se to"? Autojeřáby se nepřevrací.

- Alespoň na silnicích ne! - Jak to jako myslíš?

Tvůj autojeřáb je moc malý,

tak jsem dovezl větší, abychom dosáhli dál přes řeku.

Jasně. Můj jeřáb je moc malý. A to se trestá smrtí?

Poté, co James trošku vychladnul, jsme se rozhodli vyřešit problém

spojením síly Hammondova bagru a Mayovy dodávky.

Tři, dva, jedna...

Zvedáme!

Se silnějšími lany se nám nakonec jeřáb podařilo narovnat.

Výborně. Zpátky do práce!

Používám to jako velké kladivo...

Hlavně jemně.

Hej!

Ten malý jeřábek, co sem May dotáhl, se nám pořád plete do cesty.

No výborně, Hammonde.

Vydrž.

- Tak je to správně. - Hammonde! - Pojeď, Jamesi.

Je to pěkně špičaté.

I když jsme teď pracovali jako tým

a most se začal rýsovat, stále jsme byli proti Jamesovým plánům pozadu.

Tyhle modré kolíčky ukazují, jak daleko máme být.

A ty červené ukazují, jak daleko ve skutečnosti jsme.

- Očividně moc daleko ne. - Jsme na tom hůř, než jsem si myslel.

A tak jsme všichni tři makali dlouho do noci.

- Takhle dlouhé? - Takhle dlouhé

Tohle dosáhne až k Hammondovi.

- Zastav. - Trošku dál. - Mám to, mám to.

A ačkoliv jsme šli spát úplně vyčerpaní…

.. tak ani já, ani Jeremy, jsme prostě nemohli usnout.

Clarksone!

Fakt sranda!

Ty vtipálku!

Ještě vtipnější bylo dostat ho zpět.

- Myslím, že je to ten červený, že jo? - Nevím.

Je tu jeden knoflík s kolečkem. A tenhle vypadá jako cibule.

To spodní tlačítko otáčí...

- Ne, to spodní... - Aha, to s tou vlnkou.

Jamesi, vypadl jsi ze stanu!

Spadl do vody! Pomoc!

- Tak tomu říkám budíček. - Promiň, Jamesi!

Dno řeky je plné fekálií.

Jo, snaž se nevypít víc jak půl litru.

Jak mě proud unášel pryč, všiml jsem si,

že konec mostu už je mimo dosah našich jeřábů.

Takže když jsem se vrátil, vyrobili jsme si domácí beranidlo,

připevnili ho na podomácku vyrobený říční člun

a pokračovali ve stavbě.

Ale ne!

- Chyť to, zastav to, Jamesi! - Nemůžu to zastavit!

Mám to, mám to.

Náš most!

- Musíme zachránit, co se dá! - Takové práce nám to dalo!

Mám to! Mám to!

Držte se!

Ach ne!

Ne!

Ne!

Tady je to hluboké! Topím se v hovn*ch!

Ale ne!

Muž přes palubu! Muž přes palubu!

- Jak tohle sakra... - Beznadějné.

Tohle je ještě horší!

- Opusťte můstek! - Vracím se...

Jakmile jsme byli zpátky na břehu, svolali jsme nouzovou poradu.

Předpokládám, že to vzdal jeden z těchto pilířů.

- Pilíře. - Ale proč?

Silný proud.

Pomohlo by nám se více soustředit na problém

kdybychom si dali panáka Hong Thongu?

- Jasně. - Nebo whisky Red Cock. - Radši Hong Thong.

- Nemáš trochu White Spiritu? (terpentýn) - Ano, mám.

Já to prostě nechápu.

Mohl to způsobit jeden vadný pilíř.

Co kdybychom použili...

více těch... jak se tomu říká těch pytlů s...

To mu na kašel nepomáhá. Co kdybychom použili víc pytlů s kamením,

abychom ochránili bambusové pilíře před proudem řeky?

Ten White Spirit, je mimochodem skutečně terpentýn!

- Děláš si srandu?! - Čistí se s ním štětce.

Pokračovali jsme ve stavbě a jak dlouhé a horké dny plynuly,

most se kousek po kousku přibližoval k druhému břehu.

Je to tam.

Oni to potřebovali!

Projel skrz rampu.

- Dal by si někdo vychlazené pivo? - Jasně, že jo.

- Hammo? - Ano?

Ano, prosím! Jsem tvůj zákazník.

- Ty ho vážně máš? - Vychlazené.

- Díky! Kde jsi ho sehnal? - Vynikající práce.

Jak vám pořád vysvětluji, důstojnící se o své lidi starají.

Já jsem pracující důstojník, který myslí na své lidi.

Včera to byl gin s tonikem, v tom horku bude tohle lepší.

- Báječné. - Jsi dobrý důstojník. Na zdraví!

Zvláštní je, že si ho po dlouhé době můžu vychutnat,...

To ano.

..protože vím, že jsem si ho zasloužil. Vím, že zrovna teď ležím,

ale to, kde ležím, jsem postavil.

- Na místě, kde to není možné. - Přesně tak.

Nejdříve jsem musel tohle postavit, abych si ho vychutnal...

Pití piva závisí na situaci.

To ano, a je studené.

- Nechladil jsi ho v řeče, že ne? - Cože?

- Nechladil jsi ho... - Ne. - Dobře. - Ani ne.

Když jsme měli hotové dvě třetiny mostu,

byl jsem nucen svolat další nouzovou poradu.

Co se děje?

No, víte, mysleli jsme si, že stavíme most přes řeku Kwai,

- ..což by bylo ušlechtilé? - Však stavíme. - Ne, nestavíme.

Jméno téhle řeky...

Kok?

Top Gear staví most přes řeku Kok.

Dobře se to pamatuje.

To jo, z internetu by si člověk neobjednal špatný film.

- Byl bys velmi opatrný. - Jak BBC prezentuje...

Znáte tu paní před začátkem každého pořadu.

"Dnes večer Jeremy, James a Richard staví most přes řeku Kok"...

No, stěhovat ho nebudeme!

V tuto chvíli jsme tu už byli zdá se celou věčnost

a zoufale jsme se těšili domů,

takže jsme pracovali celý den a celou noc.

- Máš to? - Jo. Je to těžké...

Ten je trochu hustší tenhle ten.

Nesnáším bambus.

Nesnáším bambus.

Strašně moc.

Víte co,

po tom průjezdu Barmou

musím před dálkovými řidiči kamionů obrovsky smeknout.

Ale...

Tady a teď,

mám ještě větší respekt k válečným zajatcům...

- To jo. - Jo.

Chci říct, buďme upřímní,

- ..stravujeme se po nocích. - Jo.

- Nedostali jsme úplavici, ani choleru. - Ne.

- A denně nás nikdo nemlátil. - Ne, ne.

Myslím, že je to těžká, tvrdá, horká práce...

- Ale nic... - Ne... - vůbec nic...

- Znáte tu kovovou krabici. - Jo.

Existoval muž jménem kapitán Drauer,

který rozbil stůl velitele tábora.

Byl odsouzen k životu v podzemí a pohřbili ho

v takové té kovové krabici s kovovým víkem na slunci

- ..a nechali ho tam 76 dní. - Ach Bože.

Když ho tam strkali, měl zlomenou ruku, a když ho vyndali,

měl od krys sežranou skoro celou jednu nohu.

To je neuvěřitelné.

15. den, při východu slunce,

po nejtěžší práci, jakou kdy kdo z nás dělal,

byl most hotov.

Tři, dva, jedna...

Prohlašuji...

..most za otevřený.

Nádherná chvíle.

A Jamesi Mayi, ty ho přejedeš první.

Proč já?

- Protože jsem to právě řekl. - Jo, řekl to.

- Řekl jsem, že ano? - Ano, řekl. - Rozhodně.

Dobře....

Slon pro štěstí, sova pro štěstí,

Buddha, jdeme na to.

Zatraceně.

Jsem na mostě přes řeku Kok.

Tohle je ta nejvíc nervy drásající věc, jakou jsem kdy podnikl.

Jamesi, jsi nebezpečně... Uvědomuje si to?

Je o hodně víc vpravo.

Stačí zachovat klid,

zachovat klid.

Ach můj Bože! Praská to.

Sakra! Ohýbají se.

Jsem za půlkou.

Teď už jen sjedu.

Musím se tu dostat dolů.

Už tam skoro jsem.

Prosím...

Přejel jsem přes řeku Kok přes náš vlastní most!

Pojeďte!

Můžeš teď jet ty?

- Ano, teď pojedu já. - Ano?

Protože tvůj náklaďák je o dost těžší než můj a oslabí most.

Na to jsem nepomyslel

Mám plán, rychlost a výkon.

Protože podle mě rychlost nadlehčuje.

Už vidím most.

Jdeme na to.

První historické přeřazení na mostě přes řeku Kok

a zmáknul jsem to!

Blíží se k půlce.

Sakra, ty tříštivé zvuky.

Oslabuji ho pro Hammonda!

Ano! Pojeď sportovní náklaďáku!

Ano!

Můj sportovní náklaďák si rozbil dveře,

ale je přes a skáče na oslavu této chvíle.

Ano!

Teď byl na řadě nejtěžší náklaďák ze všech.

Ach Bože.

Je to most, který jsme postavili my.

Samozřejmě, že chci, aby spadl do Koku.

Ano…

Ale když se to stane, nemůžeme jet domů.

Úkol zněl, že všechny tři náklaďáky to musí zvládnout. - Já vím.

Tenhle náklaďák má vážit 7,5 tuny.

Nevím, jestli to zahrnuje všechny ty přidané věci na něm!

Ach, můj Bože!

Slyším, jak křupe.

Cítím, jak se hýbe.

Ach ne, co se stalo?

Ale ne!

Co jsem to udělal?

Na tomhle konci také ujíždí.

Ztrácí strukturu!

Rozpadá se!

Neuspěchej konec, Richi. Jeď svým vlastním...

Pěkně po špičkách.

Pomaloučku.

Po špičkách na druhou stranu.

To je ono. To je ono.

Lehké myšlenky.

Sem, sem.

Trochu sem. Trochu sem.

Trochu sem.

Sem, sem, spadneš.

Spadneš tam!

Jo!

Ano!

- Hammonde! - Richarde Hammonde!

Nikdy jsem tě ještě neviděl naživu tak rád, až doteď.

- Byl jsi tak blízko smrti. - Zvládli jsme to. Zvládli jsme to.

- Promiň. - Kámo...

Víš, jak blízko jsi byl tomu tam na konci spadnout?

- Půl pneumatiky. - Půl pneumatiky přes okraj.

Faktem je, že...

Jsme to všichni tři zvládli.

Přes řeku s našimi náklaďáky. Tady jsme.

1920 km, postavili jsme most...

přejeli ho se všemi třemi náklaďáky. Nespadnul...

Na rozdíl od původního filmu Most přes řeku Kwai...

..tak nemáme žádnou pecku.

- Ne. - Ne. - Ne.

Ale máme konec.

Díky za pozornost.

To byla ale cesta.

Bože, byl jsi tak blízko...

TGTT - 2014 topgear.sovicka.net