Original subtitles

Dobrý den. Jmenuji se Petr Bajza. Chodím do 4. třídy.

To jsou naši s bratrem Láďou.

Harleye tatínek prodal, protože byl bez peněz a hrozil mu bankrot.

Moji nejlepší kamarádi se jmenují: Bejval Antonín, Jirsák Čeněk.

Kemlink Eda a Pepek Zilvar z chudobince.

My chlapci, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství.

Ahoj.

Ahoj.

Ty se na mě stále zlobíš? Kvůli té cirkusačce?

Vždyť jsem písknul, a ona spadla.

Jestli chceš, svezu tě.

-Půjč mi kolo, prosím. -Ne.

-Proč? -Proto.

Tak si ho nech.

Nejsi spravedlivý. Řekni si svému tátovi, ať ti také kolo koupí.

-Já si nenechám své kolo zničit. -To si budu pamatovat.

Nasedni.

Ahoj.

S Tondou už do smrti nikdy nepromluvím.

Tonda byl vždy takový. Já jsem si toho všiml už dávno.

Náš harley.

6 x 80.

Druhý den mi Čeněk poslal důvěrný vzkaz.

Bylo na něm napsáno: "Založíme spolu tajný spolek. Chceš?."

A já mu odepsal: "Ano."

Nechte se! Jak se to chováte?

-Dej mi ten papír? -Jaký?

-Jirsák si začal. -Bejval, Jirsák - ty sem a ty tam.

Oba dnes zůstanete po škole.

-To je kvůli tobě, šlejško! -Kdo je u tebe šlejška?

-Já za to nemohu. -Jdi pryč!

Nebudu si vás všímat.

-Řekl jsi mu něco? -Ne.

-Ale Edovi bychom to říct měli. -Já nevím.

A Tondovi pošleme z Kalkuty pohled, aby měl vztek.

A já mu řeknu:"Kdo spatřil řeku Gangu, a kdo ne?"

A kdo jezdil na slonu, a kdo ne?

A kdo jezdil jen na svém kole a nechtěl ho nikomu půjčit?

-My jedeme do Indie, mami. -To se musíte na cestu posilnit.

Děkujeme.

Já být mladší, tak bych jel také. Mladý člověk musí poznat svět.

Pak si víc váží domova.

Já prostuduji doma mapy, a povedu vás.

Není třeba, na cestu se zeptáme.

-Petr obstará zásoby. -Vezmu z obchodu šumáky.

Já vezmu své kolo a nějaké zbraně.

Co tady chceš? Ty se s ním bavíš?

-Ne. S kým? -Půjčím ti kolo, když budeš chtít.

On mluví, i když ho nikdo neposlouchá.

-Vynalezl jsem bezvadný vynález. -Já nic neslyším.

-Budete koukat. -Na to ti neskočíme.

-Kolik by to vyneslo? -Tisíce.

-Kolik tisíc? -Co?

-Tisíce. -Záleží na tom, kolik jich ochočíme.

A tak jsme šli, a byli jsme čtyři. Pak jsme potkali Zilvara.

-Kam jdete, pánové? -Jsi moc zvědavý.

-Budeš brzy starý. -Počkejte na mě.

A tak nás bylo pět.

Tamhle.

Poradíme se, jak je přemůžeme.

Ty něco vymyslíš.

Navalíme na tu díru roští, a pak to zapálíme.

Chci je vidět.

Jenže to by umřely, a my potřebujeme, aby nám sloužily.

Musíme je vykouřit.

Vykopeme hnízdo s mladými, a je budeme chovat u Petra v králíkárně.

Proč u mě?

Pozor!

Nedrážděte je prudkými pohyby.

Au!

Au!

Au!

Au!

Pomoc.

Pomoc.

Mami!

Au!

Au!

Au!

Pepku.

Petře, mám je.

Neboj se, Pajdo, dáme na to olej.

-Vymýšlíš samé blbé vynálezy! -Nemluv!

Jen aby se jim to nevrazilo do hlavy.

Svatý Floriane, velmi jsem zhřešil, neboť jsem vosy utiskoval.

A za to jsi mě spravedlivě potrestal.

Ukaž.

Dobrý večer.

Kde jsi byl?

V houslích.

Tak proč máš křivou pusu?

Naštěstí doma nepoznali, že jsem celý mokrý.

Ale protože mi byla zima, šel jsem si lehnout.

-Jak to sedíš? -Co?

-Jak to sedíš? -Dostal jsem přímý zásah, sem.

-Kdo chybí? -Eva Svobodová.

-Je nemocná? -Jela za nemocnou babičkou.

A sežral ji vlk.

Jakpak jste si připravili na dnešek básničku? Kdo nám ji řekne?

Boženko, pojď k tabuli.

Harley, náš harley.

Bajzo! Co je to s tebou?

Na hanbu!

Rychle!

Petře!

No tak. Nejsme v hospodě! Čím budeme utírat tabuli?!

Chlapče!

Vždyť ty celý hoříš.

Harley.

Harley.

Já jsem viděl Kristýnu.

Ahoj, to se dělá být takhle nemocný?

Rampepurdo rampepurďácká.

Petře.

-Už nemáme Evičku. -Ona umřela?

Ne, odjela k babičce do Lomnice.

A poslala mi tohle.

Post of India - ale to je z Indie.

Poslala to nevyplaceně.

Ty nespíš?

Napij se.

Ještě.

-Už je ti lépe? -Je tady velké teplo.

-Je vězněná u maharadži. -Kdo?

-Evička, unesli ji. -To se ti jen zdálo.

Jenom nevím, v kterém městě to je.

Tati, poznáš to město? Já se tam musím hned vypravit.

To nám tak ještě scházelo.

Omlouvám se, naléhavý případ.

Jumbo, řekni mi, co je to za město?

To je lehká hádanka. To je přece Kalkuta.

Proč jsi mi zatajil, že mluvíš lidskou řečí?

Pane řediteli, vy byste pak chtěl, abych se naučil ještě číst a psát.

-A ty to v Kalkutě znáš? -Ano, mám tam mámu.

A můj táta byl tím prvním slonem v přístavu.

-Jak se vede, mladý muži? -Právě jsem mluvil s Jumbem.

-To je pes? -Ne, slon.

Já pojedu do Indie, vysvobodit Evu.

Ta řídítka jsem vám srovnal. Ještě že jste dopadl takhle.

To je hrůza, jak ti lidé dnes chodí.

Měl byste si pořídit něco na čtyřech kolech.

To by mi museli lidé platit.

Vy mi to můžete dát ve zboží.

-Co tam máte? -Ledasco.

Je to zápal plic.

Ještě k vám přijdu.

Tak co si dáte?

-Tohle si vezměte. -Děkuji.

Tak co, ty kůže líná.

Jak pravil Pán, nemocné se patří navštěvovati.

-Na. Vystřihuj si. -Vždyť má horečku.

Tak to vystřihne křivě.

Vy jste za toho doktora zase utratili tolik peněz.

-Zdraví je přednější než peníze. -Na nemocném dítěti šetřit nebudu!

Nemusel být nemocný, kdyby byl dobře vedený.

To chceš říct, že za to můžeme my.

Kdyby nejedl mastnou husu, nebyl by nemocný.

-A stejně pojedu do Indie. -A ty jsi chtěl jet do Afriky.

Tati, viď, že mi dáš na rychlík do Indie.

-Dám. Stálo by to moc? -Ano, je to daleko.

-Nevadí, pojedeš druhou třídou. -A co letadlo?

-To je ta vaše výchova. -Nevidíte, že má horečku?

A stejně pojedu.

Tohle nemá to dítě ze sebe, pak se jeden diví, že nemáte peníze.

-Já ti nerozumím. -Ale já ano. Jdeme.

-Už nikdy nepřijdeme. -Nepřijdete, neodejdete.

Tati!

Co je?

Kdybych nepřišel k večeři, tak jsem už odjel.

-To je jasné. -Slíbil jsem to panu Svobodovi.

-S tím přece nemluvíme. -Nemohu tam Evu nechat.

Klidně jeď, jídlo ti schovám.

-Ona je světýlko mého života. -My ho zhasnout nenecháme.

Hašlerky, proti nachlazení.

Tohle posíláme panu maharadžovi. Bačkory.

Pivo!

Pivo!

-Nevím, kde se tam mohu vyzpovídat. -Tak si piš hříchy do sešitu.

Soda.

Doufám, že mluvím za všechny, když vám popřeji mnoho štěstí.

Ani v tropických krajích nezapomeň- te, že jste synové své vlasti.

A pozdravujte pana maharadžu.

Šťastnou cestu.

Nastupovat!

-Je hrozné teplo. -Dávej na sebe pozor.

-Sláva ti, synu vlasti. -Děkuji.

A nezapomeňte v Indii slušně zdravit.

My zdravit nebudeme, a řekneme, že jsme vaši příbuzní.

Jste nevychovanci!

Hele, velbloudi.

Indie, vystupovat!

Péťo.

To je lék, uleví se ti.

Je hrozné teplo, nedá se to vydržet.

Jé.

Dítě ubohé.

Do indické metropole Kalkuty přijelo pět vzácných hostů.

To jsou moji nejlepší žáci.

Na dotazy novinářů odpověděli jazykem, který nikdo neznal.

-Aby tu krabici moc nepomačkal. -Ale ne. Je šikovný.

Jejich návštěva je soukromého rázu. Byli ubytováni v hotelu Ritz.

Do nich, Pepane!

Bravo, Eduarde.

Pak se vydali do maharadžova sídla.

Jen aby se mu nic nestalo, je tak vážně nemocný.

-Kolik má teplotu? -39,5 stupňů.

Tolik bývá na Riviéře, ve stínu. Tam pojedu s orchestrem.

-To určitě. -Proč by nejel?

Mně jsi zaplatil cestu do Indie, tak ho nech také cestovat.

Tak ano.

Teď půjdeme s chlapci za maharadžou.

-Jak se řekne indicky "dobrý den"? -How do you do.

Hosté z Čech.

Vítejte.

How do you do. Jmenuji se Petr Bajza.

To jsou chlapci, co s nimi chodím.

Pěkní mládenci, hlavně čistí mládenci.

Tatínek vás moc pozdravuje a posílá vám dárek.

Druhou bačkoru mi ukradli ve vlaku.

Poměry na železnici jsou hrozné. Cestující se neumějí chovat.

Cítím se jako ve vatě. Kolik je vás?

Pět chlapců.

Pět limonád, a rychle!

-U vás ještě padá sníh? -Ano.

-Je to tamta. -Ne, je to ta za ní.

Ne, ta nalevo.

To jsou moje spolužačky.

Dámy, představte si, že v zemi našich hostů stále padá shíh.

U nás v Indii nikdy sníh nepadá.

Ona vám tady také dělá andělíčka-policajta?

Ty všechny.

-Čímpak je tvůj otec? -Je almužníkem, chodí žebrat.

-To se při tom pěkně napije. -Ano, on pije hodně.

-Teď ty. -Můj otec píše na berním úřadě.

-A naši mají povoznictví. -A kolik máte koní?

-Čtyři, a dva valníky. -A teď ty.

-My máme obchod. -A kolik je vás doma dětí?

-Dva, ale čekáme třetí. -To se musí pan otec moc snažit.

V tomto oboru je velká konkurence.

Je pravda, že máš konkurenci? Až se uzdravím, tak ti budu pomáhat.

-Ve dvou konkurenci zaženeme. -Dobře.

-Viď, že už od nás nikdy neodejdeš. -Ne.

Spi.

Doneslo se mi, že je u vás násilím držena jistá dívka.

Ona je mému srdci více než blízká.

Jak vidíte, máme mnoho dívek.

Každá vyniká v něčem jiném.

Některé nám jsou dcerou či manželkou. Ale bez násilí.

-Co když je s ní ženatý? -Není, to by se už vědělo.

-Je to Eva od cukráře. -To je přece naše chráněnka.

-Peče nám výborné kremrole. -To je Eva Svobodová.

Eva byla unesena, a za to je vězení.

Co to má být? Zaplatili jsme za ni 1000 rupií. Teď je naše.

Chopte se jich!

Pusťte ho!

Je to lhář, stejně jako jeho otec.

To není pravda!

Prý jste zadlužení a hrozí vám bankrot.

Jen se podívejte na jeho ruce, kolik má špíny za nehty.

Na mýdlo ještě máme, táta prodal harleye, a krize brzy pomine.

Jenže při obchodování podvádí, a navíc neplatí dluhy.

Takový hokynář bankrot zasluhuje.

-Tati, ty přece nelžeš, že? -Ne, nelžu.

-On lže! -Ty lžeš!

-Bajzové jsou všichni stejní. -To není pravda.

MlIč! Nás neoklameš!

Naši chráněnku nedostaneš.

Zavolejte lékaře, bolí nás hlava.

Pusť!

-Jak ses vyspal? -Jako ve vězení.

-Co jsi provedl? -S tím Fajstem je to hrozné.

To je pravda, není na tom nejlépe.

-Krize brzy pomine? -Ano, musíme doufat.

Tati, ať se pan doktor přimluví, abychom na slunci neumřeli.

Musíme být velkorysí. Dejte těm Čechům šanci.

-A navíc ještě kufr rupií. Ne! -Radím vám, zbavte se té cukrářky.

Je to pro vaše zdraví. Od té doby, co tady peče, jste ztloustl o 35 kg.

Ahoj.

-Kde je Ota? On zůstal v Indii? -Ano.

-1 s andělíčkem-policajtem. -Co s jedním? Má jich celé procesí.

-Oni tam chodí na procesí? Kam? -Do Kalkuty. Ano?

To bychom mohli hrát častěji.

-Vy si na nic nepamatujete? -Jasně, a na co?

-Vždyť jsme spolu v Indii. -Ale jdi.

Raději už jděte.

-Co se děje? -Na shledanou.

-Co se stalo? -Oni lžou.

Dělají, že o ničem nevědí. Jsou tam se mnou.

Můj rádce vám položí tři hádanky.

Když neuhodnete, budete o hlavu kratší.

Kdo uhodne všechny tři otázky, musí si ji vzít za ženu.

Jste připraveni?

Co to je? Má to břicho stejně velké jako hlavu, a neslouží to k ozdobě.

Prosím, je to trojka.

-Ano, ale neslouží k ozdobě. -Trojka z mravů.

To bys zasloužil ty.

Druhá hádanka: Utíká to, a nemá nohy. Co to je?

-Jsou to hodiny, ne? -Ne, ne.

-Je to čas. Jen ten utíká. -Protestuji, bylo to na druhý pokus.

Nevadí, tu třetí hádanku dám sám.

Co je to?

Já jsem z jaké čeho čí co? Já mám, kde kolik co, až je co, budou co.

Já jsem z jaké čeho čí co. Co je to?

To je něco jako... Už jsem to měl na jazyku, právě jsem to zapomněl.

Ví to někdo? To je ale vzrušení.

To je přece:"Já jsem z Kutné Hory koudelníkův syn".

Já mám v Praze tři domy... (zpívají)

Vyhrál jsi. Jste volní.

Cukrářka je tvá. Pozdravujte vašeho pana prezidenta.

-Co ještě? -Já nevím, která to je?

Chytrý chlapec neví? On neví.

Tak se ji pokus najít.

Hledej.

Ty ne.

Anebo ji zde nech. A ona nám bude do smrti péct.

-Je to ta nalevo? -Nevím.

-Ne, ta vedle. -Nenapovídat!

-Nemohl by někdo jiný? -Ne.

-Kdyby alespoň měla znamení. -Nebo kdyby nad ní létala vosa.

Je to ta druhá zleva.

Uhodneš?

Je to tato.

Pepku.

Je to Evule - křivule.

Já ji našel, ne on.

Dělá se hezkým, a pak tě podvede.

-Hlavně, že jsi ji vysvobodil. -A máji Pepek.

-Budou se brát. -Ale on nic neříkal.

On to tají, jelikož by se mu hoši smáli.

Ale když byl včera u nás, tak se nemůže ženit v Indii.

On je mazaný.

Počkej. Co je ti? Pojď jíst!

Chci se podívat ještě do Indie, ale nejde mi to.

To je dobré znamení, že už se uzdravuješ.

Budiž mu země lehká.

Už nebudeme mít, komu nedávat.

Pan Fajst nedovedl tak utíkat jako my, protože byl starý.

Dej, Bože, abych každého, kdo mi bude nadávat, dokázal chytit.

Péťo.

Péťo.

-Tak už to na světě chodí. -Já vím.

Bude mu lépe.

-A jak jsi mě v té Indii poznal? -Poznal bych tě vždy.

Krásně voníš vanilkou.

Ty jsi ze všech nejchytřejší.

Dobrý den.

Péťo, a opravdu jsem se měla v té Indii vdávat?

-Ano. -A za koho? Řekni mi to.

-Ne. -Proč?

To bys stejně neuhodla.

Mami!

Byl ten ženich z královského rodu?

Mami!

Mami.

-Kde jsi? -Nikde.

-Podívej, to je naše Manšinka. -Jak se říká?

-Pán Bůh naděl. -Požehnej.

-Pán Bůh požehnej. -Nekřič tolik.

To jsme velká rodina, že ano?

Už je nás pět.

Pojď.

-Dobrý den. -Ahoj, občane.

-Nejsem žádný občan. -Tak co jsi?

-Já jsem já. -To začínáš brzy, zbojníku.

Tak jdeme.