Original subtitles

Dobrý den. Jmenuji se Petr Bajza. Chodím do 4 třídy.

A tohle jsou naši s bratrem Láďou.

Na harley teď nejezdíme, jelikož je krize a nejsou peníze.

Moji nejlepší kamarádi se jmenují: Bejval Antonín, Jirsák Čeněk.

Kemlink Eda, Pepek Zilvar z chudobince.

My chlapci, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství.

Letos byla velice dlouhá zima, nikdo si takovou zimu nepamatoval.

Jednoho dne přišlo jaro, a všichni jsme očekávali dobrodružství.

A to přišlo velmi brzy.

Hele, krasojezdkyně.

A naši zrovna kupují valník, ti mi peníze nedají.

Já možná dostanu od tatínka pětikorunu.

-Mně táta dluží za noviny. -Klid, něco vymyslíme.

Do přírodopisu bych se mohl poučit cirkusem o cizokrajné zvěři.

Vstupné je pro děti za polovinu.

Také tam mají krasojezdkyni Dianu.

Aby nám ten chlapec nakonec neutekl k cirkusu.

Nebyl by první v téhle rodině.

Co je?

Co by bylo.

Co?

Nech toho.

Vendo.

Ještě jsi nám neřekl, kolik stojí lístek.

-Děti a vojsko za polovinu. -Kolik stojí celý lístek?

Na plakátu píší 6,-Kč.

Pro toho, kdo sbírá peníze na ulici, je to nic.

Možná, když nebudeš zlobit, se tatínek rozmyslí.

Náš táta utekl opravdu k cirkusu?

Když byl v tvém věku, tak utekl z domova.

Chtěl jít do Afriky. Měl s sebou jídlo a knížku.

-Jakou? -Rádce pro dívky dospívající.

A jak to dopadlo?

Večer se vrátili domů, aby rodiče neměli strach.

Vždyť jim mohli poslat pohled, že jsou zdrávi.

Už spi.

-Neměla bych mu to už říct? -A co?

Aha. Nech to na mně, já to s ním proberu.

A kdy?

To jsou citlivé věci, nesmíme to uspěchat. Čekám na vhodný okamžik.

Milý Pane Bože, dopusť, ať mohu navštívit cirkus.

Za to ti slibuji, že budu chodit do houslí a všechny zdravit.

Třeba i pana Pajsta.

A budu milovat své bližní. Dokonce i Habrováky.

Toto je modlitba, kterou jsem sám vynalezl. Amen.

Díky tobě, Bože, za ty dary.

-Není nemocný? -Vždyť mu chutná.

A nebo něco provedl, a teď se bojí, že se to dozvíme.

Nic jsem neprovedl, a takový už budu stále.

Vy se ale zmáháte, pane Pivodo.

Rukulíbám. Nechcete ke mně jít za prodavačku?

O ten váš motocykl mám stále zájem.

Neposlouchej ho.

-Kde jsi? -Nemám čas na zlobení.

-Cože? -Nemám čas na zlobení.

-Ty už s ním nekamarádíš? -Ne, neboť se musím učit.

-Děkuji. -Na shledanou, slečno.

Rukulíbám, přijďte zase.

-Co to je? -Nic.

Proč sis bral tenkrát do té Afriky toho Rádce?

-Jakého rádce? -Toho pro panny, maminka to říkala.

Co jsem měl dělat, když jsme doma jinou knihu neměli?

A s prázdnýma rukama jsem tam přijít nechtěl. Jdi cvičit.

A já si myslel, že tatínek byl vždycky rozumný.

A on nebyl. Za to ho mám radši.

Dost toho hraní.

Dost, vždyť mně tím vrzáním odrazuješ zákazníky.

Petře!

Už jdu!

Ano, tati!

-Jsem k službám. -Ty neumíš pozdravit?

Dobrý den.

Nekřič!

Služebník, prosím.

Tohle všechno odneseš k milostivé paní domů.

-Určitě chodíš do skautu. -Ne, do sokola.

Do sokola? Paže tuž, vlasti služ! Zastavit stát.

Tady? Vy bydlíte s Fajstem? Panem?

Pan Fajst je můj bratr.

-Julie! Kdo to přišel? -Mladý Bajza mi pomohl.

Dobrý den. Jsem rád, že už jste zase zdravý.

Dobrá. Nech na hlavě.

Nehty i uši mám čisté.

-Tady máš. -Děkuji.

Ta je krásná.

-Nezašel bys do Habrové pro mléko? -Pro kozí?

-Ano. Bratr ho má rád, viď? -Ano.

Koza jako koza. Proč bych šel tak daleko.

-Jenom desetník? -Řeklo se půl na půl.

Jenže u Bejvalů na to přišli, že je koza vydojená.

A bylo po obchodu.

Táto!

Táto!

-Ne! -Ale ano!

-Kvůli tobě jsem dostal. Blbče! -Ty jsi blbec, a vaše koza také.

Ty jsi blbec!

Copak je to tady?! Sednout!

Na místa!

Už s Tondou do smrti nepromluvím.

Sám se budu muset ještě cvičit v hodnosti.

Chci si zasloužit lístek do cirkusu.

Stůj, nebo uvidíš!

Stůj!

Opustili jsme své přátelé, když se přestěhovali do nového domu.

Jé!

Když budeš křičet, nebudu moct číst.

Bouře trvala po celou noc a neustávala...

Spadnu!

Neboj se, když jsem tady já, nemůže se ti nic stát.

Dobře, já s tebou strach už nikdy mít nebudu.

Ale výskat budu, protože je to moc vysoko.

Starý bodrý muž nesl pod paždí dalekohled...

-Už umíš přebalovat miminko? -Cože přebalovat?

Moje teta má také miminko, já tě to naučím, chceš?

-Jaké miminko? -Vaše miminko.

Vám, mužským, než něco dojde.

Chyťte ji!

Chyťte ji!

Počkej, až tě chytíme!

Počkej, ty uvidíš!

Za ní, ať nám neuteče!

-Co tady chceš? -Neprozraď mě, prosím.

Kam lezeš, Habrováku? Jdi pryč!

Počkej, Bajza, ty dostaneš!

Neviděl jsi ji, ukradla slepici.

Jakou čepici? Mně žádná nechybí.

Třeba tam opravdu není, třeba utekla tamhle.

-Půjč mi to, useknu jí hlavu. -Ne. Nebo je zavolám zpátky.

To ne. Já se ti odměním. Jsi můj zachránce.

Péťo!

Péťo!

Co blbneš?

Kde je?

Kde jsi?

Raz, dva, vyrovnat!

Raz, dva!

Zastavit, stát!

Nastoupit!

Podle velikosti.

Řekl jsem podle velikosti.

-Jak se jmenuješ? -Marika Slepičková.

Ticho!

Tvůj otec říkal, že v cirkuse cvičíš každý den. Co děláš?

Ona je voltižérka.

-A copak to je voltižérka? -Jezdí na koni.

Správně.

Uvidímě, jestli jsi tak pilná i v tělesné výchově.

-Umíš výmyk na hrazdě? -Nevím.

Pozor!

Čelem vzad! Raz, dva.

Ticho!

Toto není cirkus, ale škola! Proto všeho s mírou!

Tohle je můj táta, signore Rudolfi.

Má ale problém, že zde nenajdeme pochopení pro naše umění.

Tady se všichni do cirkusu jen pohrnou.

Jak to, že se jmenuješ místo Marika Diana.

My umělci si dáváme všichni jiná jména, kvůli reklamě.

To bys nepochopil, ale jinak jsi chytrý.

-Chytřejší než slon Jumbo? -Ne.

Slon Jumbo by už dávno pochopil, že bych chtěla cigaretu.

Na, táta kouří Zorky.

Promiň.

Dej mi to, musíš se šetřit.

-Ona kouří? -To všichni z cirkusu.

Její maminka byla hadí žena na létající hrazdě.

Vypadá starší, než na 4. třídu..

Protože oni hodně cestují, a tak nemá na učení čas.

-A co Eva? S tou už nekamarádíš? -Ta neumí ani kotrmelec.

To jsi mi neřekl. To od tebe není hezké.

Vy jste mi také neřekli, že budu mít bratra.

-To ještě není tak jisté. -Jak to?

Vždyť to také může být holka.

Alespoň bude někdo na domácí práce.

Řekl jsem - nic!

-Když já musím vidět Dianu. -Dítě nemusí nic.

-To mám za to, že jsem hodný? -Ty máš být hodný jen tak.

To není pravda, nikdo není hodný jenom tak.

Jsi na něj jako na cizího.

A on se tolik snaží.

Tak, a teď budu ten nejhorší.

Přijde si pro mě četník a budou mít ostudu.

Ty mi nerozumíš. Mně také nebaví, muset stále počítat a počítat.

Už je velký, mohl by pochopit, že jsme na tom špatně.

Kdyby přišel a řekl: Tati, když je to tak, tak já mohu být bez cirkusu.

Já sám mu pak ty peníze dám.

A budu dojatý, že mám citlivého syna.

Stále mi jen lžete. Na cirkus nemáte, ale na kočárek ano.

Na jaký kočárek?

Na jaký kočárek?

Snad nechceš nosit to miminko na břiše jako klokan.

-Ty jsi mu to řekla? -On má být rozumný, a ty ne?

Už dávno jsi mohl prodat motorku.

Ne. Víš, co mě stála odříkání?

-Vždyť jsme s ní byli šťastní. -To bývalo. To ještě jezdila.

Máš revma. Přece se na ní nechceš zabít jako ten, co ji měl před tím.

-To byl vůl. -Jenže nebyl ženatý a neměl děti!

Vidíš ji, ta je jako Marika.

-Hlavně ať mě nevyklopí. -Oni tě nevyklopí.

Budou dávat pozor.

Tak jdeme.

Pane PFajst, kolik nám zaplatíte?

Na to se zeptejte mé sestry. A jeďte rychleji, jedete jak s hnojem.

Co naložili, to vezou.

Pozor, ať ho nevyklopíte!

Habrováci, blbí ptáci!

Dělejte!

Neulejvejte se!

Co je?

-Kam jdete? -My hned přijdeme.

Pustit se.

Zalehni. Ruka vpřed.

Noha.

A ještě jednou.

S úsměvem.

Nekoukej se na zem.

Haló, pane.

Mistře.

Vlezli vám tam dva kluci.

Petře, pojď.

Bravo. Hodný. Lepší.

A jdeme!

Au.

Uličníci.

-Ahoj. -Dobrý den.

Jak tě provětrali? Nebyla ti zima? Kluci vy jste silní.

-Kdy už něco dostaneme? -Kolik nám dáte?

Vyrovnáme to potom.

Hele. Váš harley.

-Kam to vezete? -Už to není vaše.

Vy jste ho koupil?

Taková zřícenína.

Náš milovník cirkusu.

Jak jsi to mohl udělat? Prodat ho Habrovákovi.

Jak to se mnou mluvíš? To se tě netýká!

Jdi do houslí!

Stálo prase na terase... (zpívá)

-Co to děláte doktore? -Noha.

-Tady? -Ano.

-Vstávejte. -Děkuji vám, pane lékárníku.

-Je to dobré? -Není.

Tak přijďte do lékárny, já vám něco dám.

-To je moje berla. -Teď jsem mrzák já.

-Chceš? -Děkuji.

Tedy Kemlinku, že se nestydíš, krádež je těžký hřích.

My už musíme do houslí.

Ahoj.

Ahoj, Mariko.

Prosím.

-Kam jdeš? -Nechej nás.

-Ještě je to vidět? -Už ne.

Táta říkal, že takovéhle ženy byly za války horší než tyfus.

-Víš, kolik bylo nakažených vojáků? -Ne. Kolik?

Strašně moc.

Že bych odjel s tebou do světa.

Mohl bych hrát v kapele, přimluvíš se?

-A co za to? -Za to přimluvení. Co chceš?

-Dáreček. -Jaký?

Takový, abych podle něj poznala, co jsi pro mě schopný obětovat.

-Podívej. -Ty trenýrky?

-Ne, výš. -To tričko?

-Ne, výš. -Ten deštník.

-Nekřič. Kolik stojí? -Zeptám se strejdy.

-To patří tvému strýci? -Ano.

-To by nám mohl dát slevu. -Ten? Jedině v bezvědomí.

-A kdybych si ho jen vyzkoušela. -Jak vyzkoušela?

Jak vydrží ve větru.

To by nešlo. On to nedovolí.

Tak si ho nech.

Počkej!

O něčem bych věděl.

-Jdi dávat pozor. -Ano.

Rychle se schovej.

-Dobrý den. -Ahoj.

Pěkné dorostenky, že ano?

Ale máš smůlu, jsou dřevěné.

Mám ho.

Počkej, ty zlodějko.

Počkej, já tě chytím!

Au.

Co povím doma? Táta mě zabije, a vás také.

Tak.

Vážené publikum, dnes večer bude k vidění velká sláva.

Podívejte se, děti, to je medvěd brtník.

Toto zde je světová krasojezdkyně Diana.

Marika, koukej.

Mariko!

Račte poctít návštěvou náš bohatý zvěřinec.

-Hezké, že ano? -Ano.

Na vlastní oči můžete spatřit Iva indického.

Ahoj.

-Přijdeš k nám na pomlázku? -Ano. Marice to sluší.

Cirkusanda. Zasluhovala by na holý zadek.

-Na holý. Ano, na holý zadek. -To je ohavnost, zpustlost.

Ahoj, trpaslíku.

-Zaplať jim, ať už je nevidím. -Pojďte, mám pro vás odměnu.

Za to, že jste se starali o bratra, namalovala jsem vám sokolské bratry.

Tyrše.

S Fuůgnerem.

Děkuji.

Tak mi pojď pomoct.

Chce se mi spát.

Na shledanou.

-Já už nemůžu. -Chtěl bys hodně do toho cirkusu?

Na, a dávej pozor, abys s té Diany neoslepl.

Když se musím obejít bez harleye.

-Je hrdý. -Také jsem býval.

Pozor.

-Co děláte? -Už má jen jeden lístek.

Ten dostane, kdo nanosí nejvíc kýblů vody.

-Jsou dobré. -Ty jsem pekla sama.

-A co on? -Já už lístek mám.

-Mohu si vzít také kbelík? -Můžeš.

Neulejvejte se.

Já už nemůžu.

Uhni.

Pozor!

Osmý.

Čtvrtý.

Devátý.

-Mariko, můžu také? -Ty mi dojdi pro rezavou vodu.

-Pro co? -Pro rezavou vodu.

-Já pro ni dojdu. -Tady máš peníze.

A ne aby ti spadla pěna.

Jste mladý, tak si toho harleye užijte. A pozor na olej.

Dobrý den. Jednou plnou.

Ještě jednou a na mě.

-Pane Bajza, hrajete. -Děkuji.

-Já být vámi, já bych to stáhl. -Já to udělám podle sebe.

-Kristýna se zase vrátí k nám. -Já vím, už mi psala.

Děkuji.

Jdeš s tím ven? Co jste měli k obědu?

-Šlejšky. -A měli jste jich hodně?

-Ne, málo. -Správně.

Kde jsi s tím pivem?

Pojď.

-Odkud to máš? -Co?

-Tu sochu? Kde jsi ji vzala? -Dárek.

-A od koho? -Fuj, vždyť je to teplé.

-Kdo ti to dal? -Jdi pryč!

-Ty jsi to ukradla. Vrať to! -Buď ticho!

-Tu sošku vrátíš! -Mlč!

Já to všem řeknu. Otevři.

Co je?

Pomoc!

-A co vy tady? -Co si to dovolujete?

-Policie! -Co se děje?

Zaútočil na mě. A ty domů.

A vy nekoukejte.

Oto, doma dostaneš.

Já nevěděl, že mladý pán je z lepší rodiny. To je omyl.

Udělal jste to špatně.

-Pardon, madam. -Mademoiselle.

Ano, mademoiselle.

Doma dostanu.

A co vy tady? Domů!

Lumpové!

Vy jste lump, my jsme velevážené publikum.

Vy dogo bengálská, pitomče dubejský.

Ty krajto tygrovitá.

To je tedy krasomluva, vy parchanti.

Pánové, mám prima hřích, musím ke zpovědi.

Nadával jsem cirkusákovi.

Ahoj.

-A ještě jeden hřích si napiš. -Jaký?

-Že kradeš jako straka. -To odvoláš.

-Neodvolám, zloději. -Ty jsi v tom se mnou.

-Ty jsi chodil k Fajstům také. -No a co?

-Já si to vyřídím u zpovědi. -Ale já nic neukradl, zloději.

Kradaři.

Necháte toho!

Bude to!

No tak!

Nebo pošlu rodičům dopis.

-Máš to u mě. -Běž si žalovat, ty zrádče.

-Kdo je u tebe zrádce? -Ty.

-Ty. -Ty.

-Jdi se vycpat. -Ty se jdi vycpat, nádivo.

-Co jsi to řekl? -Ty.

A oba jsme věděli, že se jednou budeme muset pořádně poprat.

Zařekl jsem se, že s Jirsákem nebudu chodit.

Vzpomeřň si na páté přikázání. To je ostuda, před celým městem.

Já nic. To Bajza.

Byla to sice památka, ale na druhé straně jsou to jen děti.

Bajza, Bajza...

Do hlavy ne, pane Jirsáku.

Povídám, že do hlavy ne.

Ruce pryč.

Když my jsme chtěli do cirkusu, a dostali jsme jenom vajíčka.

-Ještě jednou se omlouvám. -Vy za to nemůžete.

Na shledanou.

Já jsem se tady díval.

Dnes Tyrš a Fůgner už moc neznamenají. To byla moje chyba.

-Kolik vás vlastně je? -Pět.

A nyní, dámy a pánové, vrcholné číslo našeho programu.

Světoznámá akrobatka Diana.

Písk!!

A tak jsme si řekli, že už cirkusákům věřit nebudeme.

Cirkus je jen samá lež a žádná solidnost.

Proto cirkusáci musí stále jezdit z místa na místo.

A jen slibují a slibují, ale stejně nic nesplní.