Original subtitles

Dobrý den. Jmenuji se Petr Bajza.

Dobrý den. Jmenuji se Petr Bajza.

Tohle jsou naši s bratrem Láďou, jenž se učí příručím v Teplicích.

Teď na Vánoce ho čekáme, protože je to dost, že se ukáže doma.

Moji nejlepší kamarádi se jmenují: Bejval Antonín, Jirsák Čeněk.

Kemlink Eda a Pepek Zilvar z chudobince.

My chlapci, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství.

Ahoj.

Ahoj, Péťo.

Ten je lehký.

-Co jsi mi přivezl? -Uvidíš.

Láďa.

-Mařeno, jak se máš? -Mařeno řekni "ř".

Tady ho máme.

-Ahoj, mami. -Láďo, jsi celý pohublý.

-Pusu mi nedáš? -Já jsme se neholil, takže škrábu.

-Co děláš? -A jsi oholený.

-Cvičíš? -Poctivě.

Na půlnoční si tě přijdu poslechnout.

Pan regenschori na tebe spoléhá.

-Co je tohle? -Co?

Co je tohle?

-To se teď nosí. -To musí dolů.

Ani tvůj dědeček to takhle nenosil.

Nic.

Nic se nezměnilo.

Jak to, že ne? Kupec Bubrle se položil.

Vždyť se pověsil.

Napřed se položil a pak se pověsil.

Ona to teď chce prodat, ale kdo si dnes koupí železářství.

-Už ses naučil německy? -Ano.

Jak se řekne: "Co jsi mi přivezlI"?

Nicht fůr dich.

Co to máš? Ukaž mi to.

-Prosím. -Vydrž to do Štědrého dne.

Uctivá poklona. Přijďte zase.

-Poroučíme se. -Ahoj, Láďo.

Na shledanou.

Chtělo by to modernizovat celý obchod. Uspořádat to a osvětlit.

Osvětlení. A co tahle záznamní pokladna? A nebyla drahá.

V Teplicích to je samozřejmé. Tím nikoho neomráčíš.

A ty nás chceš omráčit všechny.

Naši mi dávají k Ježíšku jen to, co potřebuji.

To neplatí, jelikož by mi to museli stejně koupit.

Vzpomeň si, cikánko, že měl jsem tě rád...(zpívají)

Dobrý den.

-Dobrý den, strejdo. -Ahoj, Láďo.

-Přijel jsi na svátky? -Ano.

Jsou svátky, tak jsi přijel.

Kam bych to dopracoval, kdybych to dělal jako ty.

Chodit k holiči, je hrozně drahé.

-A to se mám dřít žiletkou? -Slyšíš ho maminko, pána.

Až ti zaplatí všichni, co ti dluží, tak budeš boháč.

-Proč dáváš lidem na dluh? -Kdybych nedal, šli by jinam.

Obchod dneska není lehký. Kolik stál ten pulovr?

To je dárek od jedné slečny.

-Už jsi spočítal, kolik to dělá? -To je marné, s nimi tady nehneme.

-Ty máš slečnu? -Slečnu-svlečnu.

Já také říkám, aby vymáhal dluhy.

-Já znám lidi, to je marné. -Tak se vsadíme.

Dělá to 156,-Kč.

-Cože? -156,-Kč.

-156,-Kč. -Tolik? Ale za co my koupíme kapra?

My také nebudeme mít kapra, jelikož nám všichni dluží.

Snad přece nepůjdeme k rychtáři.

Vezmi si.

To víš, to jsou věci.

-Tak co? -Nic.

-A řekl jsi mu to přesně? -Nepomáhá to.

Tak zkusíme variantu B.

A nepovoluj.

Červená se line záře... (zpívá)

-Co je to tady? -Tábořím.

-Cože? -Přespím tady.

Bez peněz nesmím domů.

-Tati, můžu tady spát s ním? -Viděl jsi tohle někdy?

To nemohl vidět, jelikož je to originál.

Jestli mě vyhodíte, tak venku čeká bratr, a zavolá policajta.

Mohu dostat vodu na čaj. Jenom mi u vás vadí ten průvan.

Jak jsi krásné, Jezulátko... (zpívají)

-Na. -To ještě nic neznamená.

-Tak to uvidíš zítra. -Co chceš ještě dělat?

-Co když mi to nedají? -Dají.

Musíš mu to říct přesně, jak jsem tě navedl.

Ahoj.

Evo, pojďsi ho poslechnout, jak mluví a mluví.

-Já nemluvím zbytečně. -To jsem pekla sama.

Já jsem cukrářka.

Tatínek říkal, že když ty peníze nepřinesu, budeme dnes o hladu.

-My se také na Štědrý den postíme. -Jenže kvůli zlatému prasátku.

My se však postíme kvůli vašemu dluhu.

Řekni tátovi, že mu vzkazuji o té huse a klasu. On už bude vědět.

-Ale on je potřebuje na daně. -Já také platím daně.

Jak myslíš, Láďo. Tady je to písemně.

Veleváženým manželům Svobodovým, zde! Co to je?

Vyřiď tátovi, že nejsem žádný velevážený manžel, zde!

Já jsem cukrář Svoboda Jan, jelikož obchod je psaný na mě.

-To řekl? -To si nemůžeš nechat líbit.

Vyřiď mu, že u mě zůstává velevážený manžel Svoboda.

Na, a jdi!

Vendo!

Vendelíne, pojď už je čas. Ty jsi k tomu nejšikovnější.

No jo, no. V tom je mé prokletí.

Řekni, že veleváženého hokynáře Bajzu pozdravuji.

Na, vezmi si.

Tohle si za rámeček nedá.

Dej mi to.

A že mě manželem Svobodovým nazýváte, ačkoli jsem býval...

Po "b" napsal měkké i.

-Nemám raději zavolat Láďu? -Na co?

Tak. Kdybych ho mohl zastřelit, tak je to hned.

Je zajímavé, že ta ryba má takový tuhý kořínek.

1.

2.

To je blbec.

Tatínek vzkazuje, abyste si to laskavě opravil.

Tak tohle ne!

Ze mě si nikdo legraci dělat nebude.

A je to přesně. Děkuji.

Ven!

Veselé Vánoce přeji.

Dobré, ale doma nic neříkej.

Ke mně už nechodte, pane Bajza.

Oslavíme zrození Spasitele zpěvem, cukrář řevem.

Ty také Zilvare.

-Moc jsi mě potěšil, chlapče. -To jste měli udělat už dávno.

Ty jsi chytrý.

-Vezmi si ještě. -Já už nemůžu.

Tak se napij, to je šťáva z těch letních pomerančů.

-Nevede se ti špatně, synu. -Pan šéf si mě chválí.

-Místo mám už jisté. -Vše může být ještě i jinak.

Co myslíš, tatínku, jako bych už slyšela Ježíška.

Ticho!

Víš, maminko, že máš pravdu. Za chvilku tady bude.

Jsou Vánoce! Nehraj Ramonu.

Náš tatínek, ať dostane, co dostane, má velikou radost.

Letos opět dostal bačkory a řekl:

To je překvapení.

A políbil maminku.

Maminka dostala šál a řekla:

To nemuselo být.

A políbila tatínka.

Já jsem věděl, že dostanu rukavice. A také jsem je dostal.

Děkuji pěkně.

Ale v duchu jsem řekl: "To jste se nepředali".

Ale pak to přišlo.

Hurá!

Moje první dlouhé kalhoty.

Ty jsou krásné.

Musíš mu je ještě trochu založit, maminko.

Ten je krásný.

Ta je hezká.

No, Láďo.

Gratuluji, zvládl to na jedničku. Jenom zdravit se ještě nenaučil.

Bravo, pane Ladislave.

Náhodou, čeští muzikanti znamejí ve světě víc než hokynáři.

-Bylo by krásné hrát na lodi. -Zámořské?

Suchozemský červe, a to bys plul na moři se svou manželkou?

A jak jste spolu daleko? Už se držíte za ruce? Takhle?

Kluci! Jídlo!

Udělal jsi mi včera radost.

V lázeňském orchestru je volné místo na druhých houslích.

Ano? Napřed chci vidět výuční list.

-A komu bych předal živnost? -Upozorňuji, že jsem už dospělý.

Nařezat ti mohuji tak. Muziku si dělej, ale ve svátek.

Péťo, kde jsi? Pojď jíst!

Zemští červíci, zlá novina. Jde sem strýc Vařeka, i s tetou.

-Co tady chtějí? -Honem.

Nechci zase slyšet, co všechno jsme projedli.

Jdi větrat.

Pozor.

-Kam s tou husou? -Do ložnice.

-Dělej hladového. -Nejsem doma.

Dále.

Příjemné svátky přejeme.

Vendo!

-Vy jste už po obědě. -Zrovna jsme dojedli.

Nějak brzy.

Přišli jsme poblahopřát Láďovi, hrál krásně.

Všem se to líbilo. Je to hřích, s takovým talentem být obchodníkem.

Moc dobré. S mandlemi, že ano?

Vy musíte projíst tolik peněz.

Jedeš!

-Co jste měli k jídlu? -Uvařila jsem škubánky.

Škubánky...

Obchody nejdou. Všude o tom píší. Je krize.

Ale tyhle noviny jsou půl roku staré.

Já si nové nekupuji, a u holiče si je přečíst nemohu.

-Musím šetřit. -Prostě žiješ v blbosti.

Čepičář Jirsák říkal, že Péťa chtěl u nich přenocovat.

Nehodí se, aby zoufalství propadaly děti.

Vybírat dluhy od lidí o Vánocích. Já se ti divím.

Doba je těžká, to je pravda. Máte hypotéku na domě.

A teď ještě čekáte další dítě.

To jsi nemohl přijít za mnou, půjčil bych ti.

Také se nemáme dobře, ale půjčili bychom vám.

-Ty mi chceš půjčit? -Ano. 1 000,-Kč.

-To nemůžeme přijmout. -Já myslím...

-Dobrý den. -Ahoj.

V těch kalhotách vypadáš jako opravdový maturant.

Stromeček máte pěkný.

A ta vůně.

-To jsi pekla? -Ano.

Maminko, postav na kávu. Pojďte do kuchyně, tam je tepleji.

Tady my netopíme, bylo by to drahé.

-Mně zima není. -Péťo, zahraješ tetě v kuchyni.

Myslela jsem, že nám zahraje Láďa. Kde je?

Petře, dojdi pro něj.

To jsi mě zaskočila. Máš to zapotřebí? Vendo, ty nemáš rozum.

Máš jít dolů, tetě zahrát. Pojď, strejda chce tátovi půjčit.

A já mám k tomu hrát? Ne.

-To mu mám říct? -Řekni, že nejsem žádný hudebník.

Spí.

-Já ho zvednu! -Chudák, ten koncert ho vyčerpal.

Tak zahraješ tetě ty!

-Nemá náladu. -Má zkřehlé prsty.

-A co ten šmytec? -Co šmytec?

-Je jako holinka. -Říká se smyčec.

Mně je tady zima. Jdu do kuchyně.

Ne. Počkej, Péťo výš.

Výš.

-Copak to necítíš? -Cítím.

Nešaškuj!

Kam to pořád koukáte? Něco hledáte?

Po kom to dítě je? Do našeho rodu určitě ne.

Ano.

-Ty bys mi půjčil 1 000,-Kč? -Ano.

Já koncertuji na piano dodnes.

Vždyť máš revma.

Revma, nerevma, ale trénují.

Hele.

Ještě že se toho tatínek nedožil.

-Pojď. -Nech mě.

Tvůj tatínek ti zakázal se mnou mluvit?

Dospělí jsou někdy horší než děti.

Jsi vozembouch.

Nepřekážej! Uhni!

Přece nebudu chodit zarostlý, jak Zilvar z chudobince.

Stejně tam nic nemáš.

Musíme stále dělat, že se nám vede stejně.

Jinak by to uškodilo obchodu.

Láďo, dělej.

Dobrý den.

Naši studovaní přišli.

Přeji všem šťastné a veselé svátky.

Pane vrchní dvě piva.

Kulečník nám zahálí.

Kdo si se mnou zahraje? Nebo máte strach?

Myslím, že není čas na legraci.

Tak o kolik, když jste si na Štědrý den nahamounil.

Platí.

Kdo prohraje, platí prkno a půl kila.

Takovéhle mědvědí tlapy eskymáci ještě nejedli.

-Co to znamená? -Co?

Vždyť je zabitý, to jsou mědvědí tlapy.

Oto!

Nech mě, já chci dělat ledního medvěda.

Pak budeš nemocný.

Všechno vidím.

Bejval, Bajza, Jirsák, Zilvar, Kemlink, známé firmy!

Co kdyby zmrzl?

Ty jsi měl zmrznout, ty stará vykopávko.

Všechno slyším!

Právě jsem vynalezl takovouhle legraci. To budete koukat.

Vezmi to takhle tripletem takhle do rohu.

Nemluv do toho, hrajeme o peníze.

Ajaj.

Myslíš?

To snad ne.

To je snad křivé.

Ty máš křivé oko.

Tohle bude těžké.

-Tady to musíš kopštosem. -Čím?

Půjč.

Jak to, že hraje on?

Bajza jako Bajza.

Výborně.

To máme devět.

Klid.

Stejně vyhraješ.

Deset. Je to můj syn.

-A žádné lumpárny s tím. -Nebojte se.

-Už táta prodal toho harleye? -Ne. Proč?

Tak mu řekni, že zájemce tu stále ještě je.

-Až naprší a uschne. -Počkej.

Ještě vám píše ta holka, co u vás sloužila?

-Kristýna. -Nemáš její adresu?

-Ne. K čemu? -Chci jí poslat novoroční přání.

Výborně, tak to máme 43.

Na Bajzu jste krátcí.

-Jsme prostě lepší. -Lepší co?

Zasluhujete oba trojku z chování.

Na zaplacení toho dluhu jste měl dost času, jestli jde o tohle.

Vy, vy, vy hokynáři! Vy mě nemáte co poučovat.

Vy mi dopisy známkovat nebudete.

-Jaké dopisy? O čem to mluvíte? -A co je tohle?

Tady přestává legrace, to je na soud.

Jaký soud? Psal jste to? Bývalí po "b" s měkkým i.

Vy jste snad chodil za školu.

To už ve škole se říkalo: Bajza, Bajza, dej si na něj majzla.

-To je sprosté. -Ne sprosté, ale na propadnutí.

Já bych se s tím moc nechlubil.

-Kolik? -49.

Skonči to.

Padesát.

Konec.

Tak, jak si to rozdělíme? 50 je mých, ty jsem do toho dal.

Kolik jsi měl šťouchů? Ty jsi jich měl 45 a já 5. Tak půlku.

Já nemám dvě pětikoruny, tak si vezmi 20 a já si vezmu 30.

Který z vás mu to oznámkoval?

Tak to jsem zvědavý.

-Smrdí to jak česnek. Co s tím? -Na chleba. Ukaž.

Drž to.

Na co asi svítí karbidová lampa?

Pozor!

-Sledujte! -Teda, to koukám.

Pane vrchní, tohle pití platím já. Kdo si dá?

Jakube, pojď sem.

Na, vezmi si.

Na to, co všechno jsme přežili.

Kastelo, Monte Piko, pamatuješ. A ta vedra, hrozná.

Zilvar! Nástup!

Ta tvoje noha tam také zůstala, viď?

Tak na zdraví.

Pane doktore.

To vám pomůže, dejte si.

Kdepak, celý jazyk mám potažený, ledviny mi nefungují.

-Nechte mě umřít. -Tak to vás nebudu nutit.

-Ale jednu bych možná snesl. -Vždyť jsem to povídal.

Tak na vaše zdraví.

A ještě do druhé nohy.

To je ale švagr.

Já bych raději něco k jídlu.

Co je? To jsi legionář?

Ty hlupáku.

Kašli na něj. Kdo jim vybojoval republiku? My.

Hoši od Zborova... (zpívají)

Pozor, už jde!

-Myslíte, že mrazy vydrží? -Ano, pane Fajst. Zima bude tuhá.

-Není sám, někdo s ním jde. -To jen tak dělá, protože se bojí.

-Hvězdy svítí jasně. -Ano, je to jako ve dne.

Tak pozor, pánové.

Fajste, chystej se do pekla.

Kdo to byl? Já vás vidím!

-A já si tě upeču. -Modli se.

Pojď sem. Já tě vidím!

Pan Fajst, buřta zblajzl, pak koupil koninu pro celou rodinu.

To je Bajza Petr, udělal hop na metr.

A Bejval Toníček, to je jeho nočníček.

Pánové, slyšeli jste to?

Nevezmu, nevezmu, ty jsi prase, včera jsi chtěl...(zpívá)

Táto, ještě si to budou lidi myslet o tobě.

Láďo, já to nemám lehké. Tady není žádná kultura.

Má roztomilá Maruško, vem mě s sebou na lůžko...(zpívá)

Kde ses naučil hrát kulečník? Měl jsem ho nechat vyhrát.

-Proč? -Proč? On tě život naučí.

Ticho!

A máme po Vánocích. Vstávej.

Co se ti to zdálo, celou noc jsi se smál.

-Ten Fajst je čuně. -Jak to mluvíš?

A nekřič, tatínka dneska bolí hlava.

Tak se mějte moc hezky, už musím jet.

-Opatruj se tam. -Myslím, že to tak bude lepší.

Oni tady nemají rádi, když je někdo provokuje.

Byl jsi v právu? Byl. Máš peníze? Máš. Tak co?

Ale všichni lidé se mnou nemluví.

Ty se mu snad půjdeš omluvit nebo co?

Uč se synu a polepši se, znemožnil jsi mě před celým městem.

Raději už jeď.

Ahoj.

Musíš hodně cvičit.

Edův táta bere za večer ve vinárně víc než za týden v úřadě.

Na, našel jsem to u tebe v houslích.

Neboj, nikomu neřeknu, že po večerech chodíš hrát.

Máš pravdu, když tě to baví víc než v obchodě.

-Nech si to. -Děkuji.

A to s tím ženěním sis vymyslel, že ano?

-Nepij kafe, moc ti to blafe. -Stejně ti vousy nerostou.

Je mi jasné, že Láďu nikdo nedonu- tí, aby si přijel domů pro výprask.

Takže místo příručího v tatínkově obchodě zůstane na mně.

To se ale ještě uvidí.