Original subtitles

Dobrý den. Jmenuji se Petr Bajza a chodím do 4 třídy.

To jsou naši s bratrem Láďou, jenž se učí příručím v Teplicích.

Moji nejlepší kamarádi se jmenují: Bejval Antonín, Jirsák Čeněk.

Kemlink Eda a Pepek Zilvar z chudobince.

My chlapci, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství.

-A ten dort je můj. -A moje jsou ty věnečky a kremrole.

Ne, ty největší jsou moje a ty bonbony také.

-Moje jsou ty zákusky se šlehačkou. -Ale ty jsou moje.

-Nejsou, já si je už zabral včera. -Ale já u toho nebyl.

Dobré ráno, strejdo.

Vlasti zdar! Nebylo by malé spropitné?

A co takhle něco dělat?

Že vám není hanba, já jsem válečný invalida.

Bereš důchod. Nemáš ho propít!

Pozdravit neumíte?!

-Válenpanštus. -Až na věky.

No tohle. A to je, prosím, dnešní mládež.

-Dobrý den. -Nazdar.

Zloději, zloději ve dne, v noci chodějí.

Všechno vidím i slyším.

Jakube! Svez nás!

Hije!

-Jakube, uděláte nám draka? -Ale já na vás nemám čas.

-Prosím vás. -Dejte mi pokoj.

Pánové, to je ale vzrušení.

Honem, už máš to lepidlo?

-Ta náušnice vám sluší. -To je proti uhranutí.

-A pomáhá to? -Ano.

Zatracená práce!

Ne, Jakube!!

Madona mia!!

Čeledín Jakub od Bejvalů moc nemluví, ale rozumí koňské řeči.

Koně si před ním musejí dávat pozor, co si šeptají.

My chlapci si postavíme draka sami.

Prvotřídní, Edo.

-Ahoj, kluci. -Dobrý den.

Pane Bajza! Sodovka!

Dobrý den.

-Tak co? -Tak co?

-Odpoledne u kapličky? -Mám toho dnes ještě moc.

-Tak u Šutů? -Tak ano.

Sní tě! Celý pan Fajst, že ano?

Spíš jako ty, když sedíš na nočníku.

Cože? To odvoláš!

-Neodvolám! -Odvolej to!

-Pusť mě. -Já tě chytím.

Pomoc, Jendo!

Honzo, pomoc!

Jendo!

-Co je? -Ať mě nechá.

Vždyť vám nic nedělá.

-Petře, pojď na oběd. -My máme rozdělaného draka.

Doděláte to potom. Kluci jdou také na oběd.

Na shledanou.

Nech toho!

Promiňte.

Kristýno, kdy vy dostanete rozum? A to už máte kluka namluveného.

Nechápu, co na něm vidí. Že za ním stále chodí, a na mě je protivná.

Je to za sto korun.

-A co ten váš harley? -Co je s ním?

Nic, jen je škoda, že nejezdí. Je takový nevyužitý.

Vlastně ho nepotřebujete.

Tati, máš jít k obědu.

-Já jen, že bych měl o něj zájem. -A kdo ho prodává?

Představ si, že si řekl o náš motocykl.

To není špatný nápad. Rozhodně má víc elánu než ty.

-Prosím. -Já nemám chuť.

-A na co máš chuť? -Na okurku. Máčenou.

-Ke krupičné kaši? -Ano.

-Tak já vám pro ni dojdu. -Dojdu si pro ni sama.

Mňam, je moc dobrá.

-Pane Bajza. -Povedla se ti.

-Mňam. -Jen to zkus.

-Je dobrá. -Zkus, a hlava ti uletí.

Plácnu! Nemám tě ráda.

Přišel ti doporučený dopis.

-Kam šel? -Šel si asi pro draka.

To je z Hradce, z banky.

Copak nám asi píší?

Že prý litují.

-Mohu jít s vámi pouštět draka? -Já nevím.

Holky nebereme.

-Ale já jsem vám lepila. -Lepit může každý.

-Tondo. -A hele.

-Slané mandle, ty jsou dobré. -Vezmeme ji?

Tak ano.

-Můžu tedy? -Ano.

-Můžu vzít s sebou kamarádky? -Tak ano.

-Víc mandlí nemáš? -To se uvidí.

Holky mohou být občas užitečné.

-Kam zase šla? -Na schůzku.

Starej se o své. Zajímalo by mě, z čeho ji zaplatíš?

-Neboj se. -Bojím.

-I kdybych měl přestat kouřit. -Raději prodej motocykl.

No tedy!

-Kolik ti nabídl ten Honza? -Deset tisíc.

Tisíc korun hned a zbytek na splátky.

Na to, že to nejezdí, to je dobrý obchod.

-To je. -Ty jsi tak šikovný, Vendelíne.

Já vím, nejezdí, ale to má čas.

-Jaký čas? -Uděláme to jinak.

Zajedu do Prahy, a z banky určitě něco dostanu.

Kam jdete?

-Něco k jídlu nemáte? -Hele.

-Chléb, ten mě nadýmá. -Povidlové buchty.

Buchty, tak to je něco jiného.

Ty modravé hory, ty rozkošné roviny....(zpívají)

-Kdo ji s těmi mandlemi navedl? -Já ne.

-Jsi do ní zamilovaný. -Lžeš, já se ženit nebudu.

Zůstanu vdovcem.

Čeněk Jirsák je velice pobožný, proto se v neděli nikdy nepere.

Má strach, že by ho čerti v pekle šťouchali vidlemi.

Proto ve sváteční dny slibuje pomstu, a ve všední dny se pere.

Dnes je všední den.

Nechte se!

Počkej, až budu po zpovědi.

Habrovanda planda, že ti není hanba. A řeknu to na tebe.

Tato dýmka se v indiánském nářečí nazývá kalumet.

Kouříme bramborovou nať, a pan učitel se to nesmí dozvědět.

On totiž říká, že kouření škodí zdraví.

Cikánko ty malá... (zpívají)

Hele, nesněz nám to všechno.

To dělá nezvyk. Indiánky i cikánky kouří, a nic to s nimi nedělá.

-Příště s námi můžeš zase. -A nezapomeň na ty dobré mandle.

Ahoj.

Pivodo, máš to píchlé.

Sakra!

Kluci, počkejte mi u toho.

Podívej.

Ahoj.

Ahoj.

Hele Oťásek-ocásek. Jak jsi nás našel?

Ten drak je vidět až z náměstí.

-Kde máš andělíčka-policajta? -Je na dovolené ve Francii.

Tondo, půjč mi ho.

-Nech toho! -Půjč mi ho.

Nech toho!

-Podívej, co jsi udělal. -Neřvi na mě.

-Ty jsi osel. -Až po tobě.

Dej mi to.

Nesnědl jsi mi ty buchty?

Tak co je?

Vy jste to zase zamotali!

Netahejte za to!

Pomoc!

Rozvažte to.

To je ale blbý vtip.

Holky, podívejte, co tam bylo.

Au.

To bolí.

Vy blbí Habrováci!

Bude mi špatně.

Jděte domů!

Kdo se tě o to prosil?

Starej se o toho svého sodovku!

Řekla jsem, domů.

Jsi zamilovaná do blbého Habrováka.

-To bylo ale vzrušení, že ano? -Vždyť to je jeho kolo.

-Kde je? Viděl jsi ho? -Ne.

Jendo, vylez.

S kým tam je?

Vylez!

Ukaž se!

-Vždyť tam nikdo není. -Ne? Tak se pořádně podívej.

Slečno, už je moc hodin, jdu domů!

-Slečno. -Přestaň!

Nikomu ani slovo.

-To sis tam nechal. -Kde jsi ji našel?

Co to je?

To je jak na Ježíška.

-Půjdeme? -Ano.

Zvukový týdeník. Přinášíme vám zajímavosti z celého světa.

Náš pan prezident se i nadále těší dobrému zdraví.

Při této vyjíždce čerpá nových, zdravých sil.

Do indické Kalkuty zavítal lord Koin. Zde jednal s maharadžou.

Na okruhu Le Mans se jel slavný závod.

Ty nemáš na lístek? Chceš, já ti ho koupím.

Kdo se tě o to prosí?

My hoši, co spolu chodíme, navštěvujeme kino zdarma.

Chodíme všichni na jediný lístek, vynalezl to Zilvar z chudobince.

Jeden z nás zaplatí vstupné, a až zhasnou, otevře okno na verandě.

Jenže tentokrát nám to nevyšlo, protože na Edu není spolehnutí.

-A já se tolik těšil. -Já také.

Dobrý den.

-Ahoj, vy nejdete do kina? -Utíkej, ať ti to nevykoukají.

Evo, počkej. Moment, pánové.

Evo, dej mi korunu a zažiješ dobrodružství. Chceš?

Ano.

Tondo, máš ji na starost, potom půjde s námi.

Dobrý večer.

Chovej se mravně.

-Péťo, tady jsem. -Ahoj.

Oto, chovej se společensky.

No, no...

-Kde máš Evu? -Cože?

-Kde jsi nechal Evu? -Tahej se s ní sám, ty jsi ženich.

Neplač.

Já nepláču.

Přepadení teprve začne. Pojď.

-Kam? -Uvidíš.

Pojď. Poběž, ať to stihneme.

Tudy.

Pozor, někdo jde. Jdi napřed.

-Děkuji. -Polez.

Střílej! Ježíši, vždyť tam má milion.

Do něj!

Vstávejte!

Za co?

-Au, to bolí. -To je dobře.

-Vstávej! -Proč?

Ty víš dobře, proč.

Ani jeden z nich nezaplatil.

A tady je pátý.

-Neoprávněné vniknutí oknem. -Vždyť jste mě sem sám vtáhl.

-Co to říkáš? -Já jsem sem vůbec nechtěl.

A bez vás bych sem vůbec nevylezl.

Jděte ven!

Já jsem byl jenom u okna.

A ven, parchanti!

Pozor, ty parchanty si nechte. My vám také nenadáváme.

-Slyšel jste to? -Ještě jednou a dáme to právníkovi.

-Co si to dovoluješ? -Tady pan Letovský je náš svědek.

-Ruce vzhůru, nebo střelím. -Já ti dám, střelím. Jdeš!

-Je to možné? -To je dneska mládež.

Kdybys do toho netahal ženskou, mohli jsme to vidět do konce.

-Řekni to ještě jednou. -Klidně, vole.

"Vole" si říkej své babičce.

Evi, nezlob se.

Pane pokladníku, řekněte nám, strefili lupiči toho pokladníka?

-Vás nikdy v záložně nepřepadli? -Chovej se slušně!

Tak to abych vás strefil.

No prosím, mladý jsou dnes samý přepych, a kázeň žádná.

Svatá pravda.

Za trest to napíšete stokrát, a dáte to podepsat rodičům.

Bajzo, zamysli se nad sebou.

-Ale to jsem právě dělal. -Opravdu?

-Ano. -Tak piš.

Kvůli pitomému Pajstovi.

Pomoz mi.

Tak, a je to.

Sprosťáci!

Hulváti!

Kriminálníci!

To je parádní hřích, z takového jsem se ještě nezpovídal.

-Z jakého? -Právě jsem sesmilnil.

Pane Fajste. No tohle?

-Já bych přece nikdy... -Ale. Co říkáte?

-Ahoj. -Copak?

Kde jsi byl?

Ty si myslíš, že když táta odjel, že můžeš chodit, kam chceš?

Počkej, až se vrátí.

Darebák, poškolák...

Habrovácká nevěsta, má trenýrky od těsta.

Pivodice palice, ta jí svrbí nejvíce.

Pomsta bude sladká!

Říkal jsi něco?

Těš se, Rampepurdo!

Kristýno!

Ano, milostpaní.

-Máte telegram z domova. -Ježíši.

Maminku operovali, mám přijet.

Milostpaní, ona umírá.

Neblázněte, sedněte si.

Běžte se nahoru sbalit, a zůstaňte doma, jak bude potřeba.

Přece vás tady nemůžu nechat samotnou.

Když si pospíšíte, stihnete ještě vlak v půl sedmé.

Kristepane, co se to na nás valí?

Áááá...

Milostpaní, dejte mi knížku, já už tady nebudu.

-Co se stalo? -V tom kufru je myš.

Uklidněte se. Musela se tam dostat náhodou.

Dal ji tam Petr.

Hlavně, že se vám nic nestalo. Až ho chytím, tak uvidí.

Petře! Něco pro tebe mám!

Ten ale uvidí.

Petře!

Edo!

Edo!

Dobrý večer.

Rukulíbám.

Vítám vás, slečno.

Já to vezmu. Jak bylo ve Francii?

-A co počasí? -Počasí?

Kristýno!

Kristýno! Kam jedeš?! Nejezdi pryč! Prosím tě!

Já to tak nechtěl! Vrať se! Rampepurdo rampepurďácká.

Ne. Prostě ne. Na takové procento si z banky půjčit nemohu.

Kdybychom neměli na domě hypotéku, mohli bychom s ním ručit.

To nevím, co bude po Novém roce, až přijde daňový výměr.

-Máš hotovou večeři. -Co?

-Večeři. -Já vím.

Pane Bože, jsem zločinec, neboť jsem moc zhřešil.

Způsobil jsem neštěstí s myší a také, že Pivoda byl s kufrmankou.

A to nemohl, neboť ona byla tou dobou ve Francii.

Moc tě prosím, udělej zázrak, aby se Kristýna vrátila.

Co ty tady?

Abych tě tady nezamkl.

Pozdrav Pán Bůh.

Ty nevíš, kdy se chodí domů? Kde jsi byl?

-Já jsem byl... -Pojď sem.

-Jsem tady. -Pojď sem.

-Čípak je to práce? -Nevím. Kocoura.

A ten ji strčil Kristýně do kufru? Nebo jsem to byl já, nebo maminka?

-Ne. -Celou větou.

Ne, maminka to nebyla.

Nebo si ta myš vlezla do kufru sama, a tam chcípla?

Péťo, lhát je veliký hřích.

Tatínku, já už budu hodný.

-Maminko. -Tatínku.

Pan prezident řekl, že pravda vždy zvítězí.

Aby sis to pamatoval, to řekl Tomáš Garrigue Masaryk.

Co je tohle? "Nemám se posmívat starým lidem."

-Co to je? -To se má podepsat.

Ono se to má podepsat.

Myslím, že se podepíši na tobě.

Tady to máš, dělá si legraci ze starých lidí.

Zítra si bude dělat legraci ze mě. A nakonec nás bude bít násadou.

A jíst budeme z dřevěné mísy. Jako je to v Nerudově básni.

Synáček nám ji už vyřezává, dřevo si nakradl v panském lese.

Hlas vichřice podoba, pojď Polednice, vem si ho.

Jdi spát!

Pojď, Péťo.

Neboj se, tatínek je už klidný.

To nemám zapotřebí.

-Nikdy jsi takový nebýval. -Já vím.

To je z toho, že jsi v Praze neuspěl, že ano?

Když já jsem chtěl pro vás to nejlepší, teď jsem zničený.

Pane Bože, slibuji ti, že se od zítřka dám na mravnou cestu.

Jen aby tatínek nebyl zničený a aby se Kristýna vrátila a odpustila mi.