Original subtitles

Dobrý den, jmenuji se Petr Bajza. Po prázdninách půjdu do 4. třídy.

To jsou naši s bratrem Láďou.

On se učí příručím až v Teplicích, aby se procvičil v němčině.

Moji nejlepší kamarádi se jmenují: Bejval Antonín, Jirsák Čeněk.

Kemlink Eda a Pepek Zilvar z chudobince.

My chlapci, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství.

Jsi šikovný, že se ti tam všechno vešlo.

Myslela jsem si, že to nenaložíš.

Já málem zaspal, snídat nebudu. Jedeme.

Moment!

Ty jsi zapomněl, co jsi včera provedl?

Máš přece domácí vězení!

-Nebo jsi zapomněl? -Nezapomněl.

Žádný výlet na motocyklu. Celé prázdniny budeš doma.

Budeš cvičit na housle. A uklidíš sklad a dvůr.

A jeď pomalu, ať se nemusím o tebe bát.

Nejpozději do oběda budu doma.

Bez motocyklu bych byl nula.

A dobře pořiď.

-Co říkáš? -Dobře pořiď!

-Co je lepší - příliš nebo moc? -Píšeš domů?

Ano. Píši, že na pouť nepřijedu, že mám moc práce. Nebo příliš?

Klidně napiš obojí.

Jé, ukaž.

-Ten je krásný. -Vůbec mi nepomohl.

A to jsem ho prosil.

To je přece svatý Jan, toho ještě nemám.

-Chceš ho? -Ano.

Ale uklidíš za mě dvorek.

-Kam jdeš? Máš domácí vězení! -Jen na chvilku, za Tondou.

Ale nejdřív umýt!

Takhle se radovala pařížská lůza, když vezli panovníka na popravu.

To jsou ty novoty.

Šmejd jeden! Pomeranče po poli, motorka v prdeli.

A milostivá paní v kostele.

Jak se vám to stalo?

Najednou, z ničeho nic, jsem vjel do brambor.

Teďto trochu štípne.

-Bolí to? -Bolí, ale já to vydržím.

Vy jste pašák.

Bolelo to?

Co noha?

Kalhoty dolů.

Ano? Pomůžeš mi?

Jen aby to nebylo zlomené.

Vašeho pána potkalo neštěstí. Táhla ho kráva.

Vendo!

Vendo!

No Vendo!

-Co jsi prováděl? -Stroj mě zradil, ani nevím proč.

Protože se v něm neustále vrtáš, montuješ a hrabeš.

Ještě že si toho kluka s sebou nevzal.

Je to skvělý stroj, ale má své mouchy.

Nemám zavolat doktora?

To není potřeba, milostpán žádnou bolest uvnitř nemá.

Je náhodou moc statečný.

Kristýno, jděte udělat oběd.

Tady bude klid!

Říkal jsem, že tady bude klid!

-Já nevěl, že jsi tady. -Jo, nevěděl.

Kristýno, hůl!

Vždyť jsi mi přikázal, abych cvičil.

Snad ho nebudeš bít!

Dej mi tu hůl.

Jsem lazar já nebo ty?

Stejně z něj žádný výborný houslista nebude!

Cvič něco jiného.

Jak to tam patří.

A potichu.

Nyní jsem velmi hodný, nejsou na mě žádné stížnosti.

Stále čtu, abych byl vzdělaný.

Dobrý den. Kilo hrubé mouky.

Kilo hrubé mouky, pane Bajza.

-K službám prosím. -Ahoj. Kilo hrubé mouky.

-Prosím, a co ještě? -Zrnkovou kávu, jestli je čerstvá.

Zajisté.

Kávu nám právě dodali lodí z Brazílie.

Také máme čerstvé pomeranče a mandarinky až z Indie.

Všechno prima extra zboží.

-A co dělá váš mladý? -Myslíš Čendu?

Pomáhá doma šít bačkory.

Má domácí vězení.

Vy jste to tedy vyvedli, lotři.

Dělá to deset korun a padesát haléřů.

Na dluh může dávat pouze tatínek.

Dobrý den. Copak, něco je v nepořádku?

Ne, vše v pořádku.

-Máte moc šikovného chlapce. -Je tak vedený.

-Ještě ty pomeranče. -Ty až příště.

-Ale já je už zaúčtoval. -Ten bude dobrý pro obchod.

-Na shledanou. -Přijďte zase.

Řveš jako pavián.

Tak to tady máte! Půl centu krup a pytel hrubé mouky.

Doufám, že platit budete hotově.

Já zrovna včera odnesl celou hotovost do záložny.

Maminko, nemáš 200 korun?

Vidíte, nemá, dokonce není ani doma.

-Co s tím uděláme? -Nevím. Tak si tu mouku odneste.

Víte co? Tak mi to tady podepište.

Bajza Vendelín, bude napraveno.

A je to.

Na shledanou.

To jsem na ně vyzrál, co? Oni si myslí, že si snad peníze tisknu.

Ty musíš být vzdělanější než já. Jinak ti uši utrhnu.

Připadal jsem si jako otrok na plantážích.

Ale doufal jsem, že přijde vysvobození. A ono přišlo.

Oťásku-ocásku, nazdar!

Jednu lahev Sidolu, honem, navaž kilo cukru.

Milostivá paní, máme tady čerstvé pomeranče z Maroka.

No tak, Otakárku.

4 tabulky hořké čokolády a pro Otakárka oříškovou.

Oříškovou za odměnu.

Otakárku!

To se stane.

-Šikovný hoch. -To víte, musím ho mít v obchodě.

Jinak bych byl na vše sám. Co si přejete dál?

Nechtěl by být Otakárkovým kamarádem a ochráncem?

To myslíte jako on?

Víte, on je Otakárek jemný hoch, a některé děti jsou na něj zlé.

Neříkejte?

Půjčím ti knihy od Verna, mám je všechny.

Co ty na to? Budeš s ním chodit?

Mám přece domácí vězení.

O tom potom.

Náš chlapec bude rád, zvlášť když je ten váš takový milý hoch.

Normálně bych vám nákup dovezl domů, ale motocykl mi nejezdí.

-A jaké je značky? -Harley Davidson.

Made in USA.

-Náš šofér se vám na něj podívá. -Ano?

Chutná?

Neumaž se.

Opatrně.

Poklona, milostivá paní.

Oťásku-ocásku.

Vidíte tu úroveň. Jakpak má ten náš dobrák mezi takovými obstát?

-Petře, večer se jde plavat. -Ano?

Ty nikam! Umyješ se v umyvadle.

Dobrý den.

S tímhle dojdeš k cukráři Svobodovi. A žádné nezbednosti!

Půjdeš pomalu a důstojně, paty k sobě a špičky od sebe.

Dobrý den.

-Nechej to být, Petře. -Tebe nechám být.

-Ten oheň byl nápad z blbé hlavy. -Už ti nikdy nepůjčím kolo.

Stát!

Dobrý den.

Syn velkoobchodníka a má špinavé uši. Umýt!

Prosím, teď nemohu, protože mám poslání.

Ale jakmile jej splním, oba zvukovod si vyčistím.

To je chlouba národa!

Dobrý den.

Tak jak jdou obchody? Čím mohu sloužit?

Tady nesu vše, co jste si objednal. Vanilka, čokoláda, kakao...

Výborně.

Ahoj.

Včera jsme byli na třešních. Závodlili jsme, kdo jich sní nejvíc.

-Ota vyhrál. -To se nedivím.

Jenže on potom dostal průjem a děsně zapáchal.

Aha, proto se ho bojí pustit ven samotného.

Ten ale musel zapáchat, když teď dolejzají.

Vezmi si.

Děkuji.

Můžeš mít mandlí, kolik chceš, ale musíš se mnou mluvit.

Ty jsi tady ještě?

-Ty čekáš na ten koš? -Ne, na peníze.

Jistě.

To nebude stačit, to je problém.

Kdybych věděl, že to doneseš, tak jsem s tím počítal.

-Evo, brala máma ze šuplíku? -Nevím.

Kam se ty peníze poděly, to by mě zajímalo.

-Á, náš mladý? -Dobrý den, strejdo.

Co jste měli k obědu?

-Mám geniální nápad, maminko. -Neříkej, Vendelíne.

Nejstabilnější teplota, nejlepší uskladnění.

To by mě nenapadlo.

Pojď mi pomoct. Tak co, zaplatil?

Musel by do záložny, a tam už mají zavřeno.

-To jsou dneska lidi. -Dej pozor, ať je neutopíš.

Neraď stále!

-Co to děláš? -Tomu se říká dračí smyčka.

Tenhle uzel kolikrát zachrání horolezcům život.

A ptal se mě strejda Vařeka, co jsme měli k obědu.

-A co jsi mu řekl? -Brambory na loupačku.

Dobře, stejně nám bude závidět i šlupky z brambor.

Já mu řekl, že jsem snědli ty šlupky, že je mám rád.

Povoluj.

Já ti dám dračí smyčku!

Ne, táto!

Necháš ho!

To dítě za to nemůže!

Kvůli tém tvým pomerančům bys týral dítě!

Péťo, pojď ke mně.

To jsem zvědavý, kdy tihle dlužníci zaplatí!?

Samé pohledávky, maminko.

Však ty si s tím nějak poradíš, poradil sis vždycky.

Poradil, ale dneska je jiná doba.

-Mami, ty jsi jako ten Fajst. -Pan PFajst se říká.

Fuj, to smrdí.

Pamatuj si, Petře, že my jsme obchodníci, a musíme být zdvořilí.

Paní továrníkové řekneš rukulíbám.

Ani za pytel buráků.

Budeš Otakárkův kamarád a budeš říkat rukulíbám. Jasné?

-A pozdrav hezky. -Na shledanou.

Kupuji továrnu a tady další tři, a teď to má hodnotu 13 milionů.

Jsem boháč, mami. Házej!

-Koupíš zámek? -Ne, já šetřím.

-Jsi podělaný škrob. -Krize je na krku, a co pak rodina.

Na dluh ti dnes nikdo nedá.

6 a ještě 3. A teď se dívej.

Vypůjčím si v bance 10 milionů.

A koupím dráhu, nádraží i kiosek.

Správně.

Házej.

Teď budou drahé lístky.

Výborně, Péťo. To je hotel, kup ho. Za zbytek peněz ho rozšiř.

Nerad, mami, stejně mu to nepomůže.

-1, 2, 3, 4, 5, vyhrávám na burze. -Žádných pět, byla to trojka.

-Chceš snad říct, že Ota podvádí? -Mám oči.

-Z kašparovy krávy. Nemluv a hraj. -Mluv slušně, Oto.

To je malér, ty už neplatíš daně. Máš nějaké peníze?

-Nemám. -Exekuce, takový je obchod.

-Jdeš do vězení. -Skvělé, tatínek bude mít radost.

-Já už musí domů. -Ale proč?

Počkej, a co kniha?

-Mohu jít s Petrem? -Ne, teď máš hodinu francouzštiny.

Péťo, počkej, nevzal sis koláče.

Mersi, rukulíbám.

Honem, půjč mi to kolo. Potřebuji za nimi.

Ty už stejně nikdo nedohoní.

Dobrý den.

-Dnes je hezky, že ano? -Ano.

A pak se řekne - pes, nejlepší přítel člověka.

-Choval ses tam slušně? -Víš, Ota stále podvádí.

-To si nesmíš nechat líbit. -To jsem mu měl dát facku?

To ne, ale slušně ho upozornit, že to na něj víš.

Mami, proč mi pořád všechno zakazujete?

Protože tatínek chce, aby z tebe vyrostlo něco pořádného.

Viktoria se dostala do výše asi 300 metrů.

Slabý západní vítr hnal balón nad město.

Po půl hodině, když uviděl pod sebou zpustlý kraj, přidal plamen hořáku.

Balón se začal vznášet a vzdaloval se od země.

-Co děláš? -A je to tady, železniční neštěstí.

-To je dobré. -Rychle, musíme zachraňovat lidi.

Tady, v kupé 1. třídy, poznávám ho, je to továrníkův syn Otakar.

Já jsem jako záchranná služba, a dávám ti umělé dýchání.

Ticho!

Tišeji!

-Petře, chováš se jako pavián. -Copak řvu já? To on.

-Pusť, to lechtá. -Musíš do nemocnice.

Přišel jsi o ruku, už jsi vykrvácel.

Pusť mě, nebo to povím mamince.

Co je? Myslel jsem, že si hrajeme.

Ota si musí odpočinout, dostane medicínu.

Nechte ho.

Pusťte ho!

Nechci.

Já ho mám za úkol ochraňovat.

-Vždyť on to nechce. -Kluku ošklivá, co si myslíš?

-Strkejte si do svých dětí. -Oto, na.

Oto, nebuď srab.

-Co je to srab? -To jsi ty.

Dobrý den.

Ten váš pes krade buřty z uzenářství, pane rado.

To se dozví úřad.

Chcete tím říct, že mu nedáme pořádně nažrat?

Víte, já si myslím, že vy byste mu nejraději toho buřta snědl.

-To mám za dobrotu. -Nic ve zlém.

-Baf! -Ty jsi utekl?

-Jdeš za Edou? Co podnikneme? -Nic. Nechci abys se mnou šel.

-Dobrý den. Kde je Eda? -Eduard odjel k babičce.

-Děkuji. -A pozdravuj rodiče.

Počkej!

-Nepočkám. -Mám tě přece hlídat.

Já si mohu dělat, co chci.

Pozor, jedu!

-Uctivá poklona. -Poklona.

Který blbec to byl? Uctivá poklona, pane doktore.

Děkuji vám chlapci.

Hele Oťásek-ocásek. Kdepak máš andělíčka-policajta?

Pánové, ztratil se mi táta, už dvě noci se neukázal.

Ukaž.

A jak jinak, pane doktore.

-On je Pivoda uvnitř? -Asi ano.

Tak ukaž, kolik máš?

-Uctivá poklona. -Ahoj.

Rampepurdo rampepurďácká, tak tohle se tedy řekne.

Podej mi peroxid.

Ne, alkohol, ale kysličník.

Au!!

Klid, to je jen náš pan doktor.

-Á, mladý. Co jste měli k obědu? -Dneska?

Polívku s mozečkovými noky a šunkové trubičky s křenem.

-A dál? -Svíčkovou na smetaně.

-Pravou? -S kapelaty a s brusinkami.

A pak jsme měli štrůdl s oříšky.

A pak se má k něčemu kloudnému dopracovat.

A táta pil portské víno.

Máš hlídat Otu, a ne mě! Já mám do večera volno.

-A mohu si dělat, co chci. -A já mohu být, kde chci.

Takhle ti to nepřijde.

Takhle už vůbec ne.

-Tak ať hrají oni. -Ten to pokazí úplně.

Co jsem říkal?

-A kde ho chceš sehnat? -Našel ho sodovkář u Habrové.

-Tak jdeme do Habrové. -Nikam, máš být brzy doma.

Kluci, pryč!

Pojď sem!

Kdo to byl?!

Já tě vidím!

To bylo ale vzrušení. Kam jdeme teď?

Nikam, jdi domů.

Ty bys nechal svého tátu na poli, okradeného, beznohého.

-Uhni! -Já se s tebou trápit nebudu.

Ale já jdu zachránit člověka.

-Zilvare, dej mi potáhnout. -To doma nemáte, co?

Jestli se ti něco stane, kdo si to odnese?

Co by se mu stalo? Nanejvýš se zase pokaká.

Habrováci jsou naši největší nepřátelé.

Jsou to sprostťáci, jejich mravy jsou špatné.

-Mě bolí břicho. -Ticho!

Běda tomu, kdo by se odvážil bez doprovodu rodičů na jejich území.

-Už nemám šťávu. -Málo piješ.

Plížením vpřed!

Na ně!

Hurá!

Musíme pryč, než přivedou posily.

-Co mu je? -Má sraženou krev, od rány z děla.

Zaber!

Ana ně!

To bylo vzrušení, co?

Kdyby ses nepokakal, mohli jsme je úplně porazit.

Pozor, za tebou je močůvka.

Přilož ruku k noze!

Hej rup!

To je také vzrušení, co?

Fuj, to je smradu.

Pane Bajza!

-Pane Bajza! -Vy jdete jako na zavolanou.

-Je tady Ota? -Potom, slečno.

-Copak? -Potřebuji vaši pomoc.

Takhle ho neuvezeme. Dáme ho tamhle.

Není rum, není útok.

Jdeme do města pro povoz.

-Půjč mi ho. -Tak ano.

Tak nasedni.

-Tohle je kvůli tobě. -Ne, zavinil sis to sám.

To rozbité okno zaplatíš, viděl tě.

-Jendo, zastav! -Až řekneš, že mě máš ráda.

Nemám tě ráda. Zabiji se.

Žádná škoda.

Na ně!

Z cesty!

Jendo!

Pojď sem!

Co to je?!

Co tady děláte?!!

Oni začali, přepadli nás.

Lžeš, vy jste začali.

Kdo to hodil?!

Pusť ho!

Zavolám na vás četníky.

-Co tady děláš? -Co ti je do toho.

-Jdi domů, hledají tě. -Lžeš, ty Rampepurdo!

-Chceš facku?!! -Nech ho, vždyť je to náš Petr.

Ty jdi domů, a ty pojď.

Haló, slečno, dejte si na něj pozor, je to záletník.

On už jednu má.

Pojď.

Tebe příště osobně utopím.

Já tebe osobně utopím v močůvce.

Bajza, na tebe si počkáme!

Jděte domů.

Dejte si na nás pozor!

Habrováci, blbí ptáci!

Habrováci, blbí ptáci.

-Pěkná mládež. Naděje vlasti! -Dobrý den.

-To se zakouslo. -Jak zakouslo?

-Zadřený píst. -Proč zadřený píst?

-Vy jste tam nenalil olej. -Nalil, lil jsem tam shell.

-Já vás mám až dost. Jdeme! -Já se z ní zblázním.

-Co teď s tím? -Vyhodte to.

Ale to je americký stroj, to je kvalita.

Tak ho dejte do dílny, nebo si kupte nový.

Jdeme!

To je kvůli tobě!

Tak už se nezlob.

-Slíbil jsi, že budeš poslušný. -To já ne, to slíbila máma.

Matko Neposkvrněná, oroduj za nás.

Matko Stvořitelova, oroduj za nás.

Matko Spasitelova, oroduj za nás.

Matko Obdivuhodná, oroduj za nás.

Matko Dobré rady, oroduj za nás.

Matko Chválihodná, oroduj za nás.

Copak se ti stalo?

-Odkud jdete? -Z Vambeřic.

-Jak k tomu přišel? -Přišla mu noha do žentouru.

-Ať ukáže. -Nesahat!

-A kdy? -Loni o žních.

Chudáček, jak je zelený.

Strčte nohu do žentouru, a budete také.

Děkuji mockrát.

-A ty jsi také chromý? -Já s ním jen chodím po žebrotě.

Tady mi slabostí klesl, budu ho muset nést na zádech.

Pán Bůh naděl.

Matko Lásky hodná, oroduj za nás.

Matko Obdivuhodná, oroduj za nás.

-Kolik? -3 koruny, 25 haléřů.

Jsem boháč, koupím si sbírku známek.

Jak to? Žebrali jsme přece spolu.

To ne, a proto si mohu s penězi dělat, co chci.

Podívejte se na ty holomky.

Pán Bůh vás potrestá!

-Ale to oni si jen tak hrají. -Oni ale žebrají o peníze.

Ten váš a syn pana továrníka.

Přece mi nechcete tvrdit, že u továrníků mají bídu.

Bůhví, koho jste viděl.

Vás sem tam také nedávno viděl, to by se vaší paní nelíbilo.

Starý Fajst, buřta zblajz.

Víc než 3 koruny!

Syn továrníka, a vydělává na dřevěné noze válečného invalidy.

-Jak jsi to mohl dopustit? -Proč já?

-Jsi přece jeho andělíček-policajt. -Zase jenom já.

A je to pravda. Syn továrníka přivedl žebráka na mizinu.

Je to vaše vina.

-Oto! -Počkej.

-A spadl do močůvky. -Ale fuj. Teď zase zapáchá Petr?

Ano.

-3 koruny, a 25 haléřů. -A za co?

-Za to okno. -Tak to jsi byl ty?

A pozor, dávám ze svého.

Na shledanou.

Petře!

Tati, je to pravda.

Abys věděla, tak s tebou do smrti nehraju.

Hele, přísahej, že nic nevyzradíš.

Že se nestydíš! Chodit s Habrovákem!

Ty smrdíš.

Tak vstávej.

Od čeho máš modřiny?

Neotáčej se stále.

Paní továrníková si tě chválila, že máš na Otu dobrý vliv.

Zklamal jsi mě, a paní továrníkovou také.

Ale Otu jsem zachránil. A kdyby jim nepomohl Pivoda, porazili bychom je!

To je ten, co nám vozí bublinky? Prý je to sukničkář.

Prosím tě.

-Proč ji trápíš? -Jen aby nezplakala nad výdělkem.

Víš, co si přeji k Ježíšku? Dřevěnou nohu, jako má pan Zilvar.

Nestarej se o starého Zilvara.

Nic si z toho nedělej, ty jsi můj Petineček.

A ty jsi můj mamineček.

Myslíš, že se s ním Kristýna ožení?

Záleží na tom, jak je to mezi nimi vážné.

-A jak se to pozná? -Třeba tak, že se drží za ruce.

Takhle.

Víš, co mi řekl?

Že kdybys ty byl ve válce trefený kanónem, dnes by možná hledal tebe.

Alespoň v něčem mám zastání.

Nekuř tolik.

Jsi celý unavený.

Ty jarmarky by nás držely nad vodou, ale takhle...

-A co s tím tedy je? -Prý jsem ho dost nemazal.

Ale olej jsem tam dával, vždyť jsi u toho byla, když jsem ho tam lil.

Abyste věděli, Ota dopadl hůř než já. Má domácí vězení.

Ne za to, že se pral a rozbil okno, ale za to, že žebral.

Co z toho má, že je bohatý, když ani žebrat nesmí.