Original subtitles

Poškozená Petra Roubíčková, 29 let.

Její manžel Václav Roubíček.

-Robert Protivanský. Vymyslel si, že Petra je týraná,

a potom se ji snažil pronásledovat.

-Já jsem jenom vyvíjel aktivitu, abych paní Roubíčkovou zachránil.

-Petra byla z něj úplně hotová. Byla kvůli němu i na policii.

-Případ 3 zavražděných žen z počátku 90 let

patří mezi největší pomníky pražského oddělení vražd.

Ty 3 litery byly shodou okolností počátečními písmeny

profesí poškozených. Doktorka, návrhářka, atletka.

-A včera přišlo tohle. Ten hajzl se mi vysmívá,

že jsme ho nedokázali zastavit, ani mu neposlali ty prachy,

tak vraždil znovu. Nechtěl byste se na tom podílet s námi?

-Mám nápad. Co exponovat do popředí týmu ženu.

-Třeba jen naoko. -A co třeba Fousovou?

Fousová nikdy. Jinej nápad.

-Vyprovokovat hajzla, který zabil mámu čtyřletýmu klukovi,

není problém. -Ale přesně podle zadání!

-Člověk, kterej přepadne samotnou ženskou v parku,

je podle mě srab a hajzl.

-Ona to myslí dobře, ale ve své horlivosti je dost nebezpečná.

-Náš vyděrač!

-Jako manžel poškozené mám právo na informace. I nahlédnout do spisu.

-Proto jsem tady já.

-Minule jste nám tvrdila, že v době té vraždy s váma

pan Protivanský seděl doma? Proč jste nám lhala?

-To je kdo? -Nevím. Od nás není.

-Měli jsme tam klienta pana Bureše.

Na terapiích kreslil takový zvláštní obrázky.

-Jak často sem chodily? -Já nevím. Sotva jednou za měsíc.

-Na tenhle detail, že návrhářce chyběla jedna bota,

jsem v žádných novinách nenarazil.

-Tady ty vyřezávané cetky já znám. Takovej náramek nosilo moje teta.

-Myslíte, že ten náramek někdo pozná?

Většina chlapů už je v důchodu nebo po smrti.

Viděla jste bráchu? To nic. On o vás neví, je v komatu.

-Už tomu taky věřte. Někdo si o případu D.N.A. něco načetl

nebo něco zaslechl a zkusil to na nás.-Další nápad?

-Rozloučím se. Tady už vám s profilováním nepomůžu.

VÝKŘIKY DĚSU A BOLESTI

VYZVÁNÍ MOBILNÍ TELEFON

-Ano?

Dobrý den.

V tom samém lesoparku?

-Čau. Jak to vypadá? -Poškozená Zdeňka Slobodová, 23 let

Studentka práv. Trvale bytem Zlatníky.

Zatím žije. Odvezena do nemocnice. Neschopná výslechu.

-Díky. -Je to tady kousek.

-Místo činu Roubíčkový je 5 minut pěšky odsud.

-Ve 2 ráno zaslechla svědkyně támhle z baráku ženský výkřik.

Z lesa nikoho vyjít neviděla, ale zavolala 158.

Přijelo PMJ. Naštěstí tady se na to kluci nevysrali,

prošli s baterkou a našli ji v bezvědomí.

Takže první pomoc a zavolali rychlou.

-Takže všechny stopy v hajzlu. -Jasně.

-Ahoj. -Ahoj. -Ahoj.

-To leželo vedle, jak jsme ji našli.

-Šahal na to někdo? -Jsme potřebovali zjistit, kdo to je.

Ale mobil, peněženka, všechno tam zůstalo.

-Takže loupež asi ne.

-Mohla bejt znásilněna? -Kalhoty měla zapnutý, spíš ne.

-Ale říkal doktor ze záchranky, že byla škrcená.

-Škrcená, nebo rdoušená. -Škrcená. Že jo?

-Škrtidlo tedy ale žádné nikde žádný nevidím.

-Si ho pachatele asi odnesl. -Přinesl i odnesl. Opět.

Co ten stalker Protivanský? Říkali jste, že bude sledován.

-Je. -Je. Ale za celý večer vyšel z baráku tak na 5 minut.

-Dobrý den, já jsem tady... -Vy jste zapomenutej mobil

ze včerejška? -Jo. -Pojďte.

-Díky. Měla bych průser, kdybych ho tu nechala. -To chápu.

-Do prdele!

Dík!

-Ty vole! Kdy byl ten mail poslanej?

-Ve 3. Cirka hodinu po tom, co tady byla přepadena Slobodová.

-Co to je na té fotce? -Nevím. Šperk stříbrnej.

-Možná nějaká brož. Takže zase trofej.

A píše, že boty hledat nemusíme. Opět důkaz, že případ D.N.A. zná.

-Ty vole, to je teda mega průser.

-Jsme si slušně naběhli na vidle, že jsme ho

tou tiskovkou vydráždili. Výsledek? Další skoro mrtvá ženská.

Výborná myšlenka.

Co teda ten Bureš?

Někde tady ho nedávno potkal ten vychovatel z léčebny. Dvakrát.

-Pokud vím, tak k němu nic moc nemáte. -Nebylo kdy.

Můžeme na něm začít dělat hned. -Ještě jsme nevyrozuměli rodinu

té holky. Nebyli jsme za ní ve špitálu. Nemáme potvrzený,

že ten šperk z pachatelova mailu jí skutečně patří.

-Veliteli, já postup znám. Myslel jsem začít se mu věnovat,

jak se ověřej tyhle základní věci. -A co kamery, svědci z okolí?

-To snad může oběhat někdo jinej, ne?

-Musím na barák seznámit s tím ředitele. Prosím.

-Kdy se probere? -Tejden, měsíc?

-Rok, 10 let, nikdy?

-Tady máte nafocenej ten krk. A oblečení. -Díky.

-Co nahoře? Křičeli hodně? -Hodně.

Udělala se opatření. Budeme to teď v těch Bohnicích skrytě hlídat.

Už nesmí dojít k žádnému dalšímu přepadení. -Můžu jim vysvětlit,

že to vyprovokování pachatele byl můj nápad.

-Jak jste mohl s tou vaší slušností a férovostí vydržet u policie

tak dlouho, to bych chtěl fakt někdy pochopit.

-Můžu pro vás něco udělat? -Můžete.

Nenechte mě v tom průseru samotnýho. Přinesu vám

k přečtení to málo, co na toho Bureše máme.

-Paní Burešová, jsem z agentury Šťastné bydlení.

A my bychom rádi koupili váš byt.

-A kde budu bydlet já? -My vás tady samozřejmě necháme dožít.

A během toho budeme hradit všechny opravy bytu. To je dobrý, ne?

-Asi byste měl zavolat spíš mýmu synovi,

protože až umřu, tak to bude jeho.

-My mu samozřejmě seženeme náhradní bydlení.

-To není problém, to my umíme. -No tak to on by potřeboval.

-Jo? Kde ho najdu? -Dělá na stavbě.

-Aha. Dáte mi na něj telefonní číslo? -Dám.

-Bydlela tam poblíž v podnájmu. Tím parkem chodila v noci často.

Její máma se na ni kvůli tomu zlobila.

Asi nemusím říkat, že rodina je z toho úplně v prdeli.

-Vystoupila na zastávce z nočního busu.

Nikdo za ní nešel, nikdo ji nesledoval.

-Modus operandi stejný jako u Roubíčkové. Napadení zezadu.

Podle té strangulačky. Škrtidlo prádelní šňůra nebo něco podobného.

Našlo se něco takového v tom lese?

-Popelnice, kanály prohledaný?

-Promiňte. Takže pachatel si to skutečně opět přinesl i odnesl?

-Šperk z mailu. Dane! -Jo.

-Její rodina to poznala. U toho Bureše už víme,

že prachy by se mu docela hodily.

-Pane docente.

-Je inženýr, takže asi bude inteligentní.

Z přijímací zprávy z léčení vyplývá,

že pod vlivem alkoholu je konfliktní.

Gamblerství ho přivedlo do osobního bankrotu. Co je ale zvláštní,

že o něm nelze najít nic staršího než za posledních 5 let.

K placení zdravotního a sociálního pojištění se přihlásil

až v roce 2018. Co dělal předtím? Kde byl?

Pak je tu nový e-mail. Pachatel ho opět píše z nové dočasné adresy.

Je ale stručnější. A hlavně zapomněl požadovat peníze.

A ještě jsme si všimli, teda přesněji, Monika si všimla,

že při psaní na rozdíl od těch předešlých emailů

udělal mezi slovy několik dvojmezer na 4 místech.

-Ale teď to psal bezprostředně po vraždě, takže v silném rozrušení.

-Asi nečekal, že mu bude někdo známkovat úpravu.

-Ještě nedávno jsi tvrdil,

že série D.N.A. a Bohnice nemůžou souviset.

-Napište mu, že vás zajímá jako osobnost.

A že s takovým formátem jste se ještě nesetkala.

A pošleme na všechny adresy, z jakých nám dosud napsal.

-Neměli jsme z něj dělat debila. Je to moje vina.

-Není explicitně jenom vaše vina.

Zabil nebo přizabil minimálně 2 ženy. Možná i 5.

-Stejně je divný, že se po tak dlouhé době vrátil.

Proč se vrátil?

-Kdo jiný by nám napsal?

Odkud může znát detail o té ztracené botě?

-Bureš? Ten tady skončil ze dne na den.

-Důvod? -To bylo po tý oslavě.

Vožral se a dal facku naší účetní. Ostuda. A pak už jsem ho neviděl.

-Kdy byla ta oslava? -2.10.

-Ty vole! Den před vraždou Roubíčkový.

-Nevíte, kde ten Bureš bydlí? Nějaká ubytovna nebo tak něco?

-Kamarádil se s někým? Bavil se tady s někým?

-Já nevím, s kým se tady kamarádil. To není moje starost.

-Mě zajímá jenom, jestli umí řídit náklaďák. A to uměl.

-Říkal, že se to naučil v Americe. -A kde?

-Nevím. Říkal, že žil v Americe, ale mohl taky kecat.

Z RÁDIA : Posloucháte aktuální zpravodajství.

Policie pátrá po útočníkovi, který napadá v pražských Bohnicích ženy.

Náš reportér má slovo.

-Dobrý den od bohnického parku, kde byla v noci na dnešek přepadena

další žena. Policejní mluvčí Ivona Jánská nám řekla,

že policisté v místě ukončili rozsáhlé pátrání.

Z taktických důvodů nechtěla prozradit, jestli jsou pachateli

na stopě. Zatímco před 3 týdny ve stejném lesoparku

žena přepadení nepřežila, tak dnešní případ je kvalifikován

jako pokus vraždy. Mluvčí pražské záchranné služby

potvrdil, že ženu v noci v kritickém stavu převezli

do jedné z pražských nemocnic.

-Neviděl jste ho někdy?

-Co ten Protivanský?

-Máme víc směrů.

-Souvisí to nějak s tím, co se v noci stalo?

Na internetu píšou, že zase přepadli dívku.

-Prý je v nemocnici. -Hm. Ta nám toho moc neřekne.

-To je ona. Neznal jste ji náhodou nebo vaše paní?

Studentka práv.

-Pánové, vy musíte víc komunikovat. Myslím jako policie.

-Za A s veřejností, protože tohle už je kritická situace.

Takže mimo pátrání po pachateli byste měli dělat denní brífinky.

A za B s rodinami poškozených, abyste získali jejich důvěru.

Od návštěvy vaší kolegyně mě nikdo nekontaktoval.

-Pane Roubíčku budete první, za kým půjdem, až budeme něco vědět.

Máte mý místo.

-Ukažte mi ho ještě.

Mám pocit, že jsem ho někdo potkal, ale musel bych ho vidět naživo.

-Potřebuju mluvit s někým z kriminálky.

-Potřebujete něco ohlásit? Stalo se vám něco?

-Potřebuju něco říct někomu.

-Tak mi dejte občanský průkaz. Nebo doklady máte?

-Tak jméno?

-Bureš Aleš.

-To je všechno?

-Pomalu, v klidu. -Jo.

-Ssss!

-Nepatřím mezi slušné lidi.

Když se napiju, tak mám takový zatmění.

Udělám něco blbýho.

V tý Americe to nejdřív šlo.

Začínal jsem v Georgii Tam pití normálně neseženete.

Docela jsem se držel. Jezdil jsem s dodávkou.

I green card jsem získal. Ale pak jsem o ni přišel.

Tak stěhování. Začal jsem zase pít.

Pak jsem zmlátil družku.

Pak další atack na ulici.

Dostal jsem dvakrát public violence a skončil jsem...

-Jako v base?

-Takže deportace.

Když jsem se vrátil, tak jsem se chtěl léčit.

Ale spadl jsem do toho znova a znova.

Napiju se a pak tma.

Mně se nedá pomoct. Se to jenom zhoršuje.

-Ale kvůli čemu jste teda přišel? Vy jste chtěl o něčem mluvit.

-Musí se to zastavit.

-Co? -Já.

Ty ženský.

Včera jsem pil zase.

Jsem to chtěl rozchodit, tak jsem šel ven.

-Ale zase tma.

-A potom?

-Chtěl jsem se podřezat,

ale bál jsem se, že se to nepodaří,

tak jsem se šel utopit.

Ale prostě se nějak nepovedlo.

Už bylo ráno jsem šel k silnici, že skočím pod náklaďák.

-Ale došlo mi, že ten řidič za to nemůže.

Je to jenom další člověk, kterýmu ublížím.

Tak jsem tady.

-Chybí škrtidlo. -Mohl ho vyhodit.

-Říkal, že ty ženy v Americe fyzicky napadal.

Jednal v alkoholovém opojení bez předchozího plánu.

Ty naše 2 napadené ale jiné zranění než tu strangulační rýhu neměly.

Jeho profil naprosto neodpovídá našemu neznámému pachateli.

-A co bylo předtím? Myslím mezi tím,

když jste se napil a pak se šel utopit.

-To mám zas v takový mlze.

Byl jsem někde v parku. Viděl jsem ženskou,

tak jsem po ní šel. -A dál?

Viděl jste ženskou a...

Něco jste si tam přines?

Pak jste si to asi odnesl, ne? Kde to je?

-Heleďte, pane Bureši, jestli se vám o tom blbě mluví,

tak se to dá třeba předvést.

-Až mu vezmeme genetiku, tak uvidíme, na co všechno vyjde.

Možná že budeme překvapený.

Ale jestli byl fakt celou noc z baráku,

tak odkud by psal ty maily? Jako z mobilu?

KLEPÁNÍ NA DVEŘE -Ano.

-Hele, byli jsme u něj a není tam nic.

-Prohledali jste to pořádně? -Tam není co prohledávat.

-To je cimbra 4x3 metry. -Postel, lednice, rádio

a skříň s hadrama. -Na té ubytovně ho od včera večera nikdo neviděl.

Mají ho tam za podivína, kterýho zajímají jenom burzy a kryptoměny.

-Ale moc mu to nejde, jak říkají. A tohle jsme vzali s sebou.

-Fajn. Díky.

-Co je? -Je ochotnej to ukázat na místě.

Pane podezřelý, nacházíme se na místě,

kde byla včera nalezena poškozená Zdeňka Slobodová.

Poznáváte to tady?

Vzpomenete si, odkud přišla?

-To je těžký.

Byla tma a já měl tu svoji tmu.

-Dobře. Tak dejme tomu, že poškozená bude stát tady.

Vy jste šel za ní? Odkud?

Ve výpovědi jste uvedl, že jste ji napadl?

Pamatujete si, jak jste ji napadl?

Zkuste nám to ukázat. To napadení.

-Jako jste to udělal včera. -Jako úplně?

-Jenom naznačte.

Ještě něco jste dělal?

-On ji rdousí.

-Tohle jste udělal?

Určitě?

-Bránila se nějak? -Bránila.

Křičela. Tak jsem pustil tu sukni a utek.

Sukni? Jste si jistej, že to byla sukně?

-Nebo šaty. -No. Tak tímto končím prověrkou výpovědi na místě.

-Pane Bureši, vy jste žil dlouho v té Americe.

-Jak byste přeložil tohle slovo: Headshot.

No. Hlava a úder.

Jako bouchnutí. Rána do hlavy.

Nebo když se střílí, tak trefa do hlavy.

-Díky.

To je z jednoho z těch mailů?

To je netaktický, takhle odkrýt karty.

-Jardo, všichni víme, že to není pachatel. Přiznal by vám cokoliv.

Bere to na sebe, protože v tom vidí šanci, jak se dostat

do výkonu trestu, kde bude mít klid. Je úplně na dně.

-Ale to slovo zná. -Jistě. Význam chápe.

Ale nezdá se vám, že ho musel pracně skládat?

Ten výraz nezapadá do jeho spontánního slovníku.

-Já bych to ještě nevzdával. Ještě je tady přepadená ženská z Motola.

-Tý můžeme Bureše ukázat. -Co ten Protivanský?

Pokud byl celou noc doma, tak ho asi můžeme škrtnout.

-Jestli se jím teď napodruhé někdo neinspiroval.

Něco mě k tomu napadlo, ale chci si ještě ověřit.

Dobře jste při té prověrce zareagoval s tou angličtinou.

-Díky. I kdyby Bureš na pachatele nevyšel,

možná je dobře, že nám vstoupil do cesty.

Přivedl mě na jednu myšlenku.

Rád bych to ještě zkonzultoval s Monikou.

-Vlastně mě na to nevedla ona. -Fajn, dejte vědět.

-Dcera není doma. Šla do práce.

-Aha. To je škoda. A nemohli bysme si spolu promluvit my dva?

Pan Protivanský. Jak dlouho on s vámi tady takhle společně bydlí?

-No, co si ho dcera přivedla. Od jara.

-To už ho asi znáte dobře, ne? -To si pište.

Já jsem věděla hned od začátku, že to je nebezpečný blázen.

Jenomže holka je blbá, tak se od něj nechá ovládat.

-Jo. -A jak on se chová poslední dny?

-No divně. Řekla bych, že divnějc než dřív.

-Jo. Já se vás teď na něco hodně důležitého zeptám.

-Ale zůstane tu jenom mezi náma. -Jo.

-Včera večer kolem desátý nevyšel on náhodou zase nějak ven?

-No. To vyšel.

-Když se vrátil, to bylo asi hodně pozdě v noci nebo brzo k ránu,

zaznamenala jste to? Vzbudil vás třeba klíč, jak odemykal?

-No vlastně jo. To máte pravdu. Něco takovýho mě vzbudilo.

-Jo. Vy jste ho teda ráno zahlídla? -Jo.

-Jo?

-Jak na vás působil? Nebyl nějakej nervózní, nebo naopak málomluvnej?

-Taky vlastně jo. Teď jste mi to připomněl.

Přišlo mi, že je nějakej divnej. Jo, jo. Teď si to uvědomuju.

-Tak jo. Tak vám moc děkuju.

Já si myslím, že bysme si to měli projít celý ještě jednou.

Ale začneme úplně jinak, protože vy moc dobře víte proč.

Tak Bureš ten Motol přiznává.

Bál se, že po něm půjdeme, a tak přestal chodit do práce.

Obvodu jsme udělali radost, že jsme jim chytli pachatele,

ale náš problém to neřeší.

A Protivanský je jenom hodně, ale hodně neoblíbený podnájemník,

kterého se jeho potenciální tchyně chtěla zbavit

a využít toho, že o něj máme zájem. To mi přiznala,

když jsem jí vysvětlil, co znamená křivá výpověď.

A co vy dva? Co k těm mailům?

-Pachatel nám poslal celkem 4. Při prvním čtení mě to nenapadlo,

až časem mě ale zaujalo, že se v nich sem tam

vyskytne výraz, který běžně v anglickém slovníku neví.

Náš pachatel totiž preferuje výrazy z počítačových her.

Tady. Nebo tady. Nebo tohle.

My bychom napsali I off your deal, on napsal challenge.

-A pak je tu vyděračův podpis. -Camper.

-S mojí průměrnou angličtinou jsem to překládal nejběžnějším způsobem.

-Kempař, táborník.-Ale podle Moniky to má ještě další význam.

V hráčkém slangu se tak říká soupeřům, které nikdo nemá rád.

-Jsou záludní, schovávají se... -Jsou vychcaný prostě.

-Nebo tak. Nás dva by to nenapadlo. Nejsme počítačoví hráči.

-Navíc podle Moniky jsme boomři. -Hm.

-A tesilové? -Fosilové. -Fosilové.

-To je snad ještě je horší. -Ona ale střílečky zná.

Pro ní je to běžný slovník. Co to hrajete? Géesko?

-Céesko. -Céesko.

-Ale v posledním pachatelově e-mailu žádný hráčský výraz není.

Jistě. Je stručnější, nejspíš ho psal v emočním rozrušení,

takže to nemusí nic znamenat.

Nicméně co kdyby měl k počítačům a hrám reálně vztah?

Anebo co když je to úplně jinak?

Co když si nějaký psychopat kazuistiku série D.N.A.

někde nastudoval a teď nám tu vraždí ve stejném modu operandi,

aby z nás dostal ty bitcoiny? Což by vysvětlovalo,

proč vraždí, ale neznásilňuje. Znásilnit nesvede.

Netrpí totiž reálně sexuální deviací.

-To je hodně odvážná hypotéza.

-Já jsem vám říkala, že se nám na to vysere.

-A kde by sehnal nezveřejněné detaily ze série D.N.A.?

To jako spisovej archiv třeba?

Třeba.

-Nemohla se stát nějaká chyba

tenkrát v devadesátkách při tom případu D.N.A.?

Se tu genetiku teprve učili.

-Já jsem četl, že v Německu řešili sérii vražd.

A genetika jim pokaždý vyšla na neznámý ženský profil.

Tak vytvořili obrovský tým a hledali sériovou vražedkyni.

A nakonec se zjistilo, že ta genetika patří ženský,

která v továrně balila ty tyčinky na stěr.

Dělala to nehygienicky, ty vole!

-Daníku, možný je všecko.

Ale jestli chceš nějakou slávu na konci případu,

tak laskavě otevři plánovač a piš úkoly.

Výpisy hovorů poškozených, výslechy jejich spolužáků

a tak dál a tak dál. -Jak je na tom ta přepadená holka?

-Proč jako? -No tak. Zajímá mě to.

-Návrh. Někdo je tady od toho, aby se předváděl na tiskovkách,

a někdo od toho, aby řešil případy.

-Dalo by se zjistit, kolik lidí přede mnou ten spis studovalo?

-Ano. Podívám se vám do počítače. -Buďte tak hodná.

-A budete to chtít i vytisknout. -Hm.

-Ještě učíte na akademii, pane docente?

-Ano. -Byla jsem u vás na zkoušce.

-Jo? Vyhodil jsem vás? -Dvakrát. Proto jsem v archivu.

-Ty jsi ty fotky nepotřeboval kvůli přednášce.

-Já vím, na čem teď děláš. -Na čem?

-Chystáš o tom knížku. Už jsi taky najel na tu módní vlnu,

jak všichni teďka zpracovávají ty skutečný kriminální případy

jako třeba ten Mareš, to První oddělení.

-Protože to lidi chtěj. -No a?

Jak no a? Vydělávat na cizím neštěstí!

Já jsem tajně doufala, že s tím máš jiný úmysly.

-Jaký? -Že ten případ znovu otevřeš.

A chytneš toho, kdo to Ireně udělal.

-No tak já to s tou knížkou ještě zvážím.

-Dobrý den. -Dobrej.

-Pan doktor říkal, že nesmíte, než vám injekce zabere!

-To už je dobrý.

-Na shledanou. -Na shledanou.

-Jsem tady autem. Pojedu do centra, takže vás vemu, jestli chcete.

Dali mi vybrat.

Nechat to být a do půl roku budu na tuty ležák,

nebo operaci co nejdřív.

Tam je šance pade na pade.

Ale tak jako tak bych jako mrzák na vraždách jako šéf musel skončit.

A já přeci nemůžu skončit s neobjasněnou věcí na krku.

S největším průserem svýho života.

-Co Fousová? Je pod kontrolou? -Ano.

-Pane docente, ten dnešek zůstane mezi námi, viďte?

-Jistě. -Děkuju.

-Policie! Vylez, ty hajzle! O nic se nepokoušej, rozumíš?

-Do prdele!

-A nesvěřila se vám Zdeňka někdy, že by měla problém s někým?

NA CHODBĚ -Fousová! Fousová!

-A na tý vaší vysoký škole, neobtěžoval ji tam někdo?

NA CHODBĚ -Kde je Fousová?

-Tady se nedá vyšetřovat.

NA CHODBĚ -Najděte mi okamžitě Fousovou!

-Jak vás to napadlo, že jste do toho lesa lezla?

Můžete mi vysvětlit?

-To jste si představovala, že napíšete pachateli,

že ho vyzýváte souboj, on přijde na místo činu

a vy ho jako samm zatknete?

-No. O tom jsem si právě s vámi chtěla promluvit.

-Hele, jestli se chcete omluvit, jako by se stalo.

Ale, Moniko, sakra, jestli já teď něco opravdu potřebuju,

tak je to, abychom všichni makali a měli výsledky.

-Rozumíte? Je to jasný? -Jasný.

-Ještě tady musím sedět? -Ne. Běžte.

-Díky.

-On mi řekl Moniko! Poprvý za tu dobu, co se známe, mi řekl jménem.

On je snad nemocnej nebo co.

Já jsem si zrovna říkala, že bych mu navrhla...

-Teď není vhodná chvíle na nové nápady.

Šera chce od nás jasné výsledky,

tak mu zkuste aspoň jednou bez řečí vyhovět.

Domluvil jsem se s ním, že odchozí poštu s vyděračem máte zamčenou.

Přístup a heslo má velitel. A nesmíte za volant služebního auta

Naše dnešní práce: Já začnu skládat psychologický profil pachatele,

vy lustrujete těchto 8 badatelů,

kteří v minulosti studovali spis k sérii D.N.A.

Pak lustrace kontaktů a výpisů hovorů poškozené Slobodové.

-To je zbytečný. Kdyby ji chtěl pachatel zabít,

proč by předtím zabíjel Roubíčkovou?

-Třeba se napoprvé spletl. Jistě, je to málo pravděpodobné.

A možná se ukáže, že zadaný úkol nemá žádný výsledek. Možná.

Ale jedno vím jistě. Jestli vám na té dívce ve špitále opravdu záleží,

tak kovbojskými hurá akcemi ji nepomstíte určitě.

-Moc vám děkuju, pane doktore, že jste přišel.

-Vracíte se na Moravu? -Ano, do Brna.

-Tak opatrně po tý D1. Tady je výtah. Na shledanou.

-Kdo to byl? -Novej nejvyšší státní zástupce.

-Ty vole! Tady začíná bejt horko.

Tady podpis, vás poprosím.

A ještě tady.

Díky. Prosím.

A kdybyste si náhodou na něco vzpomněl s tou Slobodovou,

tak nám dejte vědět. -Jasně. Když tak se ozvu.

-Na shledanou. -Péčko. Jako přízemí.

-Že nesmím za volant služebáku. To je teda trest.

Tím potrestal Šera nejvíc vás.

Kdo vás teď bude vozit po svědcích, po archivech?

Dvojčata vám taxikáře dělat nebudou.

Si začněte shánět čísla autobusu a tramvají,

co, kdy, kam do jakýho prdele jezdí?

Co je?

Tuhle mapu rovnou vyhoďte. Ta má po sezóně.

Autobusy a tramvaje se furt měněj.

Si běžíte koupit novou?

-Víme, že u série D.N.A. si pachatel patrně tipoval oběti

v prostředcích veřejné dopravy. Můžu?

-Ovšem. -Jsme v roce 1990. Prosinec.

Místo činu první oběti. Doktorka.

Staveniště Zebrastavu. Jistě. Může to být náhoda.

Místo činu Návrhářka.

Tramvajová linka číslo 8.

A vida! Staveniště Zebrastavu.

Místo činu Atletka a tehdejší trasa autobusové linky 164.

Staveniště Zebrastavu. A teď mi řekněte, že to je náhoda.

Obcházení bývalých stavebních dělníků s fotkou toho náramku

už jsem vzdal. Teď mám větší motivaci zkusit to ještě jednou.

Vím, že s nimi kriminalisté tehdy mluvili, všem odebrali genetiku.

-Co když se ale někde stala chyba? Hloupá banální chyba.

-A co ti badatelé, co studovali ten spis?

-Monika zatím nehlásila. -Monika? Ona něco dělá?

Myslím, že se v ní hnulo svědomí.

Sedí v kanceláři a lustrujete ty badatele.

-Holky, můžu na moment.-Že vy jste ta šéfka, co byla v televizi?

-Jste hustá. -Díky. -Ale jestli jdete kvůli té naší spolužačce,

tak my už všechno řekly vašim podřízeným.

-A my s ní nechodily do ročníku. -Jsem tady kvůli někomu jinýmu.

-Docent Našic. -Docent Prase?

-Proč Prase?-Já to jenom slyšela. Když chce holka u něj áčko, tak...

-Já měla c, protože jsem neměla zájem nechat na sebe šáhnout.

-Kde sedí? -Sedět by měl správně v chládku.

-Bohužel zatím sedí o patro vejš. -Dík.

KLEPÁNÍ NA DVEŘEPane docente, já jsem paní říkala...

-Podplukovník Fousová, kriminálka.

-Těší mě. Petr Našic. Jsem váš velký obdivovatel.

Viděl jsem vás v televizi. Kačenko, dvě kávy prosím.

Vidíte? Jako bych tušil, že budu mít takovou vzácnou návštěvu.

Před chvílí jsem koupil vynikající čokoládový dort.

-Asi taky tušíte, proč tady jsem.

Zdena Slobodová.

-Pochopitelně. Vím, co se stalo. To je smutná událost.

-Doufejme, že se z toho dostane. -Jak moc jste ji znal?

-Jejímu ročníku jsem přednášel jedenkrát týdně

a byla u mě na zkoušce.

No takže se dá říct, že vlastně vůbec.

-Když vám ukážu fotografii.

-No tak nemůžu si pamatovat všechny svoje studentky.

-Kdy byla u vás na té zkoušce?

-To nevím, musel bych se podívat. Ale co vím, tak uspěla.

-Uspěla v čem?

-Teď vám nerozumím. -Znal jsem ji jen jako studentku.

-Existuje nějaký protokol o té zkoušce?

-Ano. Písemné materiály jsou u sekretářky.

-Já si počkám. -Dobře. Já pro to skočím.

Dejte to zatím na stůl.

KLAPLY DVEŘE

-Tak tady to je. -Můžu si to vyfotit?

-Hm. A ty kávičky.

-Do prdele!

-Ne, to fakt neumyjete. Vypadá to hrozně.

-Si umažete sedačku. -Takhle chcete jít ven?

Podrž mi to. Nemůžete takhle jít ven mezi lidi.

-Já vám půjčím svetr. Uvážete si ho kolem pasu.

-Neblbněte. -V pohodě.

-Takhle? -Jo. Dobrý.

-Co čumíš?

-Co je to za týpka? Znáte ho? -Ne.

-Našic a ta studentka. Neměli spolu něco? -Ne.

-Když něco zjistíte, dáte mi vědět, budu ráda.

-Svetr vrátím. Díky. -Není zač.

-Vy víte, že do vyšetřování nezasahuju.

Ale dozvím se všechno, co potřebuju.

A bohužel i to, co nepotřebuju.

Ta akce, kde Monika málem zastřelila své kolegy,

to bylo taky v plánu?

Jako ta její úspěšná tiskovka.

-Musí být skutečně ve vašem týmu? -Je to součást určité taktiky.

-Nikdo na vás netlačí, ale bylo by fajn, kdyby už to mělo výsledek,

aby se to do voleb uzavřelo.

-Co Monika dělá teď? -Teď? Obchází svědky s kolegou.

HUDBA, NESROZUMITELNÝ HOVOR

HUDBA, NESROZUMITELNÝ HOVOR

-Tohleto jsem měl jako u někoho vidět ze stavby

po vraždě tý doktorky?

A kde jsem to jako měl u někoho vidět?

-Na Chodově? Stavěli jste tam tehdy... -Kulturák.

-Samoobsluhu. -Já vím. -V listopadu 1990.

-To jako ještě za totáče? -Ne. To už bylo po revoluci.

-Já vím.

Jak tohle můžeš pít?

-Taky byste měl. Pročistilo by vám to játra.

-Hele, princezno, zkus tohle!

60 voltů.

-No tak tohle nikdo z kluků dělňasů nosit nemohl.

Leda tak ten študák kubánskej. On chodil přidávat.

Na práci moc nebyl, ale já jsem mu řekl:

Podej cihlu! A on mně místo toho zatancoval.

Ty šmuky se na něm takhle blejskaly.

-V seznamu lidí, kterým byla odebrána genetika,

žádný občanku Kuby není. -Byl tam.

Byl to Kubánec, protože byl z Kuby.

Já jsem mu ještě z prdele říkal: Fidel - prdel!

-Ten kubánskej student k vám chodil přidávat opakovaně jako brigádník.

Byl vyšší, silnější

a snad na vysoké škole studoval něco s počítači.

-To říkal kdo? -Pan Vágner. Býval zedník.

-Martin ještě žije? S tou jeho životosprávou je to skoro zázrak.

Byl to takovej popleta. Když jsme ho poslali pro tvárnice,

přivezl hurdisky. Prosím, posaďte se. -Díky.

-Dáte si vodu? -Ne, ne, ne. Díky.

Byl o tom kubánském studentovi naprosto přesvědčený.

-Přezdíval mu Fidel. -Prdel.

-Vlastně jeden zahraniční student tam přidával, ale z Angoly.

A nebylo to v 90.roce, ale ještě před revolucí.

Vím to, protože jsme se skamarádili.

Pak tady byl atašé.

-A taky že jste na těch stavbách měli boudu,

kde ten Kubánec přespával. Pan Vágner ho tam několikrát nachytal.

A prý tam přespávalo víc lidí.

-Podívejte. Vágner mi nemůže zapomenout,

že jsem mu tahal flašky s chlastem, který si schovával v písku.

To, že jsme tenkrát stavěli poblíž, byla náhoda.

A taky jsem vám říkal, že všem dělali testy DNA.

Na našich stavbách byl vždycky ordnung.

Nikdo tam nepracoval načerno, nikdo tam nepřespával.

Tak věříte mně, nebo nějakému zapšklýmu opilci.

Ten vrah mohl být odkudkoliv a kdokoliv.

-Třeba i vy?

-Třeba i já. Jestli chcete, tak mi ty stěry můžete udělat znova.

-Tak jo.

-To jste nemusela. Ten člověk se nám od začátku snaží pomoct.

-Jasně. Hraje si na čistýho, uhlazenýho,

přitom měl na stavbě bordel. Takovýhle falešný frajery já znám.

-Ten jeho stěr odvezeme rovnou. -Když myslíte.

-Proč jsou ty profily dva?

-Nabízejí se dvě verze. Buď je pachatelem skutečně někdo,

kdo se po letech do Prahy vrátil a ubytoval se v Bohnicích

nebo blízkém okolí. Jestli nám stihl poslat e-mail

včetně fotky té ukradené brože po přepadení té studentky,

tak rychle, v řádu desítek minut... -Přemýšlel jste někdy o tom,

že by ten pachatel nemusel bej dělňas ze stavby,

ale třeba budoucí vysokoškolskej profesor?

-Dokud nemáme pachatele, jsou možné i nejnepravděpodobnější varianty.

-A co potom ten hráčskej slovník? -A to je ten nesoulad.

Počítačový hráč před důchodem.

Kdybychom ale škrtli kryptoměny a počítačového hráče,

pak by platila verze 2, a to, že pachatelem současné série

z Bohnic je někdo, kdo případ D.N.A. důvěrně zná.

-A co kdyby si někdo na toho cizince jenom hrál?

Čech s výbornou angličtinu, aby nás svedl na falešnou stopu.

-To je zajímavá úvaha.

Jak vás to napadlo?

Vyzvánění: OŠKLIVÉ SKŘEKY

-Dobrý den. -Dobrý den.

-My hledáme takovou policajtku z televize.

-A z jakého oddělení by měla být? -To nevíme.

-Ale je taková mladší. -Taková přidrzlá?

-Jo. -Vypadá trochu jako malý Rambo.

-Docela jo. -Aha. Tak to už vím. Počkejte tady.

-Děkujeme.

-Máte poslední šanci zastavit mě. Jinak budu pokračovat.

Nikdo nebyl schopen zastavit mě před 30 lety

a nikdo mě nezastaví ani teď.

Určitě ne ta malá televizní thot, která by si měla vyprat prádlo.

-Co to je thot? Taky něco z hráčského slangu?

-Nějaká nadávka. -By si měla vyprat prádlo?

Proč by si měla vybrat prádlo?

-Tak je to magor. Hrabe mu.

-Rychle, dokud je na mailu. Napište mu, že nemáme možnost,

jak mu ty bitcoiny poslat. Ať navrhne něco jinýho.

-Znova zopakujte, že ho uznáváte, že je to soupeř na úrovni.

Thot. Co to může být thot?

-Ano? -Jsou tu nějaký holky.

-Jaký holky? -Chtějí vypovídat.

-Tak je vemte nahoru.

-Tak co? Máte to? -Hm.

-A? -Hrubá ženská nadávka. Užívá se ve Skotsku.

-Hrubá? Jak hrubá? -Velmi hrubá.

-Jako třeba kurva? -Třeba.

-Vy jste věděla?

-Vaše velitelka nám říkala, že kdybychom se něco dozvěděly...

-Ano, rozumím, poslouchám. -A paní velitelka je...

-Paní podplukovnice, jak jsem vám už říkal,

teď řeší ještě důležitější úkol.

-Vy jste její asistent? -Ano. Jeden z asistentů.

Ale já všechno přesně a věrně paní podplukovnici budu tlumočit.

Takže o co jde?

-No, jde o to, že...

-Nebojte.

-Já... -Ano?

-No prosím. -Já bych potřebovala vrátit ten svetr.

-Svetr?

-On byl dost drahej, tak...

-Rozumím, zařídím. Okamžitě zařídím.

Počkejte tady. Hned jsem zpátky.

-Svetr. -Jakej svetr?

-Drahej svetr.

Takže vy jste před pár dny na vlastní pěst vyrazila

na Vysokou školu bezpečnostní a právní.

Docent Našic je kdo?

Podezřelý styk z telefonního seznamu poškozené Slobodové.

-Její vyučující. -Našic? Docent Našic?

To je jeden z těch 8 badatelů, co studovali spis série D.N.A.?

-Fotky minimálně dvou těch tehdy zavražděných

jsem našla u něj na stole. Plus fotku Slobodový.

-Podle svědkyň se po škole povídá, že se o tu Slobodovou zajímá.

Dokonce se jí měl pokoušet i balit. Tohle jste věděla taky?

-Při zkoušce jí evidentně někdo pomáhal. V písemné části je část,

kterou vyplňoval někdo jiný. Zřejmě Našic.

Já jsem vám chtěla říct, ale nejdřív musela objet ty dělníky.

-Když jste tenkrát vyrazila sama šetřit do toho baráku k pachateli,

tak jste málem nepřežila. A před tejdnem to málem nepřežil

jeden náš kolega. Tak už konečně seďte na zadku

a dělejte to, co máte. Nebo jestli se naseru,

tak to fakt už nepřežijete.

-Co je? -My si toho Našice klidně vezmeme.

Ona o něm mluvila jedna svědkyně. Spolužačka tý Slobodový.

Trvalý bydliště má v Bohnicích. Já myslím tady není na co čekat.

-Jako vedoucí katedry po odborné stránce nemůžu

proti docentu Našincovi říct nic negativního.

-A jak vychází se studenty?

-Nebo lépe řečeno se studentkami.

-Si zase nějaká stěžovala?

-Zase?

-Před 3 lety byl docent Našic nařčen,

že nechává projít některé studentky výměnou za intimní protislužby.

-Sladíte? -Ano.

Ale bylo na bázi "jedna paní povídala".

Řešilo se interně na pedagogické úrovni.

Žádná ze studentek k tomu vlastně nic neřekla, takže...

-Zase něco přišlo? -No, stejně jako před 3 lety.

-Nic konkrétního. -V tom případě bych vás chtěla poprosit

o co největší diskrétnost. -O to jsme chtěli požádat my vás,

paní děkanko. Když s námi budete spolupracovat,

tak to určitě dopadne k oboustranný spokojenosti.

-No. Já bych jako první požádal

o ten seznam těch údajně poškozených studentek.

Děkuju. To je krásná cukřenka.

Tohle je pro tebe. Tahle taky. Tuhle si nechám já.

-Moment! Proč já mám ty ošklivý a ty ty hezký?

-Tak se podívej do zrcadla, ty vole.

-Docent Našic na cenu Zlatý Ámos asi nekandiduje,

ale nám se zamlouvá čím dál víc. -Balil Slobodovou.

Minimálně dalším třem studentkám nabídnou lehčí zkoušku,

když mu... Když na něj jako budou hodný.

-Hm. A víme, proč studoval ten spis D.N.A.?

-Jako důvod uvedl studijní účely. -Přitom učí informační zdroje.

-Tak doufám, že máte radost, pane docente,

že aspoň v něčem zapadá do toho vašeho psychologického profilu.

Nějakej vztah k počítačům tam je. A jak mohl jako vyděrač vědět

o umazaných kalhotách slečny velitelky, už se taky vysvětlilo.

-Jak to má s angličtinou?

Asi dobře, když je to vysokoškolský pedagog.

-Co dělal v době vražd v případu D.N.A.?

-Byl na vojně. -Kde? -Na letišti ve Kbelích.

-Takže v Praze. -V Praze.

-Bohužel díky kolegyni Fousový tuší, že se o něj zajímáme.

-Navrhujeme ho teda okamžitě zadržet. Souhlas, doufám.

-Podle tebe.

-No jak chceš. -Takže zadržet.

Kriminální policie! Pane docente, půjdete s náma!

-Já nechápu. -Potřebujeme vaše vysvětlení v případu vraždy.

-Jsem vysokoškolský pedagog.

Za celý život jsem nikdy neměl co do činění s policií.

-Všechno je jednou poprvý. Alibi na dobu vražd nemáte.

-Jak vás mám přesvědčit, že jsem byl doma.

-Víte, máte blbý, že bydlíte sám.

-Tak nás přesvědčte, že jste nezabil tyhle 2 holky.

-Ani jsem je neznal.

-Ale no tak!

-Tuhle vůbec.

-A tu Slobodovou, jak už jsem řekl vaší velitelce,

tu jsem znal jenom jako studentku.

-Všechny studentky zvete do vinárny? Píšete jim po večerech?

-A jejich fotky máte v práci? -Opakovaně jste jí volal,

zkoušel jste jí kontaktovat na sociálních sítích.

-A když odmítla, tak jste se rozhodl, že ji potrestáte.

-Pane docente, vás zabíjení ženských asi hodně přitahuje.

-To jsou fotky z vašeho počítače.

-Vy jste si v archivu studoval vraždu tří žen z devadesátek.

Důvod?

-Pánové, to všecko je velké nedorozumění.

No ano.

Líbila se mi. Ale odmítla.

Přesto jsem jí pomohl při zkoušce. Ani to neocenila.

A tím to skončilo.

Přece ji kvůli tomu nebudu zabíjet proboha.

-A co tyhle?

-Někde v počítači mám založenou smlouvu.

Tu s nakladatelstvím,

pro které připravuju už 2 roky knížku.

O vraždách.

Víte, v mládí jsem chtěl být detektiv nebo spisovatel

a tou knížkou si tak nějak plním oba ty sny.

-Našic nevyšel na genetiku, takže minimálně není pachatel

v případu D.N.A. A ta smlouva s tím nakladatelem

na tu knihu fakt existuje.

Jako ruku do ohně bych za něj nedal.

-Co si budeme povídat. -Důkazy proti němu nejsou.

-Ne. Vůbec. Sakra!

-My to snad neobjasníme. -Ale objasníme.

-Neobjasníme. -Objasníme. -Neobjasníme!

-Co je? -Já nevím.

-Já nevím. Já asi nemůžu vstát. Já vůbec necítím...

-Musíte k doktorovi. -To ne. Někdo mě tady uvidí.

-Přeci nebudeme čekat do noci, až všichni odejdou.

-Dokážete ohlídat chodbu, než dolezu aspoň k výtahu?

-Jistě.

Dobrý. Nikdo tam není.

-Nic se tu nezměnilo. Člověk se může strhat jak angrešt,

a smetanu stejně nakonec vždycky slíznou dvojčata,

který si myslej, že je Šera starej a měl by toho nechat.

A on si to nechá líbit, protože je v prdeli

z neobjasněného pomníku. Vy máte otcovskej komplex.

-Vážně?

-Nemyslíte si, že mám na něco doopravdy talent.

Spíš si chcete připadat jako empatickej správňák.

-Aha. -Ale v jednom jste všichni stejní.

Když za vámi přijdu s nějakým návrhem, tak mě nikdo neposlouchá.

-Všichni se koukáte skrze mě. -No vida. Pak že nemáte talent.

Profilování vám vyloženě jde.

Akorát byste ho měla uplatňovat efektivně.

-Napadlo vás někdy, že kdybyste nebyla neřízená střela

a uměla spolupracovat, třeba byste si získala jejich důvěru.

-Třeba by vás i časem vzali do akce. -To určitě.

-Zkusila jste někdy?

-Z ústavu. Nějaký výsledky z genetiky. -Dík.

-To je ten stavbyvedoucí?

Nevyšel. To je překvapení.

-Co ten jeho brácha? Ten ležák. Do profilu by pasoval.

Věk. Taky jste říkal,

že pachatel té série D.N.A. mohl skončit kvůli úrazu.

I popisem k těm několika týpkům, co pracovali na tom staveništi

a přespávali v té boudě by pasoval. Stejně jako ten Kubánec.

-O kubánském studentovi mluvil pouze jeden vypitej zedník.

A Benákův bratr utrpěl úraz až předloni.

Ale hlavně kdyby na genetiku nevyšel pan Benák,

což se jaksi potvrdilo, tak z hlediska příbuznosti

genetických profilů nemůže být pachatelem žádný jeho příbuzný

v přímém mužském pokolení.

To se učí na akademii ve druháku.

Vy jste nevěděla? To mi ani neříkejte.

-Tak se tady mějte. Už mě to nebaví.

-Ale jinak jste odvedla spoustu skvělé práce.

Ten slang počítačových hráčů.

Skvělý poznatek.

Vyzvánění: OŠKLIVÉ SKŘEKY

-Ozval se pachatel. Vůbec nechápu, co mi napsal.

Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2024