Original subtitles

Psychologické profilování je tedy užitečné

především při objasňování sériových vražd.

-Ale k tomu já vás přece vůbec nepotřebuju.

-Suverén.

VÝKŘIK

-Co všechno vám pomůže určit dobu smrti?

To jsou základní věci.

To musí absolvent policejní akademie znát.

-Pokud to necháš dělat dvojčata, nemusíš mít strach.

-Přesně, my ti ten případ objasníme.

-Tak, chlapci, vzhůru do terénu, ať tady panu docentovi ukážeme,

že vražda se od stolu vyřešit nedá.

-Máme jméno oběti. Jana Bortlíková, dvaadvacet let.

-Ve věci zavražděné Jany Bortlíkové hlásím zadržení podezřelé osoby.

Pohyboval se podezřele na místě činu.

-Dám vám dva měsíce.

Po tu dobu vás budu brát jako nutný zlo.

-Ani vy ani já na vraždy nepatříme. Jsme tu kvůli chybě v systému.

A ti zkušenější nemaj čas nás něco naučit.

-Nechcete si to odpitvat sám?

-Jediná naše stopa k pachateli. Já bych toho Stehlíka zabil.

-Omlouvám se za ten vlas. Mohu to nějak napravit?

-Potřebujem pošťáka.

Vy máte jet taky. Ať se víc sblížíte tady s kolegyní.

-I kancelářská práce má u policie smysl.

-Tohle má fakt smysl!

Projít všechny ty pohřešovaný a najít tam shodu s oběťma

neznámý totožnosti ze starejch nevyřešenejch vražd.

-2010, poškozená neznámé totožnosti.

A druhý případ, 2018.

Nález několika kusů rozřezaného ženského těla.

-2011. Našli jsme ji v Chabrech v kontejneru.

Ukázalo se, že je to Ruska. Jekatěrina Bazdyrevová.

-Vzpomínáte?

-Já si všechny podnájemnice eviduji. No!

-Tak já jsem jí pomohla tady najit bydléni i práci.

-Bydlení... Myslíte tady u toho člověka?

Jmenuje se Lukášek. -Ano.

-Hledám to logo.

-Vyhledávač. Tady to je ňáká firma, která vyrábí konvektomaty.

-Dítě se vám dostane až na vraždy. Co si může táta policajt přát víc?

-Ahoj, tati, tady to máš.

-No tak chtěl pokoj, že to chce jako diskrétně,

že normálně jezdí jinam, ale tam, že maj dneska vobsazíno.

-Von tu sebou měl ženskou? -Jo, ale ta z toho auta nevylezla.

-Mám ten klub Zlaťák.

Podle obchodního rejstříku držel ochrannou známku Jiří Zimmermann.

-Takže pánové, pravděpodobná příčina smrti

je vykrvácení z bodnořezných poranění na obou pažích a na krku.

-Asi se předtím pěkně vožral.

-No a taky možná zfetoval. Vono udělat něco takovýho,

na to musí mít člověk pořádnou kuráž.

-Nebo musíš bejt totálně na dně.

"Nic mi nevyšlo. Když jsem si chtěl naposled zapíchat,

tak to dopadlo jako vždycky, průserem."

-Od minulý soboty nevybral schránku.

To sedí s datem naší vraždy. -Hm.

-Já myslím, že jsme dobře.

-Ukaž mi tu poštu. No jo, datum odpovídá.

Vypadá to tak tejden zpátky a že si to udělal sám.

Takovýhle případy máš nejradši, co?

Pachatel odsoudí sám sebe a přitom republice

ušetří pár miliónů. A vám práci, chlapci. Zdravím!

-Zatím není jistý, že je to náš pachatel.

Takže nejdřív bude dobrý zjistit, co byl vůbec zač.

Musíme to tady celý prolízt.

Nejlepší by bylo najít ty dvě tašky, jak měla u sebe.

Nebo nějaký další její věci,

abysme měli potvrzený, že se s tou mrtvou Janou z lesa potkal.

-Proč by to bral s sebou domů? -A proč to vůbec bral?

Proč to nenechal v lese na místě? -Třeba je zahodil cestou.

-Dobrý den.

-No to snad ne?!

-Promiňte, ale tohle nechal u nás pro souseda kurýr.

Tak jsem myslela, že byste to mohli potřebovat třeba.

-Pane nadpraporčíku, pojďte sem. Vemte paní ven.

Přinesla nám něco hodně důležitýho, tak ať jí udělají bukální stěr

a daktylky, když nám to tady tak pěkně vochmatala!

-Aha, pardon.

-Ty krávo!

-Hm... No, toho je jak pro armádu.

-Prosím vás, je tohle to nutný?

-Jo, paní, neměla jste bejt na místě činu.

-Tak, otevřete ústa...

-Kdy jste souseda viděla naposled? -Tak dva tejdny.

-Děkuju.

-Co návštěvy, ňáký? Měl? Ženský?

-To nevím, my máme okna na druhou stranu.

A napsal něco? -Cože?

-Sebevrazi vždycky něco píšou, ne?

-To je tak nefér!

Jméno pachatele zjistíme! I to, kde bydlí!

Neříkala jsem vám - nemluvte o tom před Šerou?

Že to pak dá dvojčatům?! My jsme teď měli dělat to ohledání!

-Není důležité, kdo je na místě činu, ale co se tam zjistí.

-U policie to je jinak.

Není důležitý zúčastnit se, ale bejt první.

Nebo aspoň nasrat toho, kdo vás předběh!

-Jestli jste smutnej nebo naštvanej,

že jsme vás nevzali na to ohledání, tak nebuďte.

Pokud ten váš pachatel tý údajný série

by měl bejt podle psychologickýho profilu manuálně zručnej,

tak na to ten Zimmermann rozhodně nepasuje.

Nebyl si schopen sám ani smontovat nábytek z IKEA.

A hlavně, během těch vražd byl mimo republiku.

Na čem děláte?

-Snažím se vytěžit lidi z toho jeho klubu Zlaťák,

kde se krátce mihla ta Bazdyrevová.

Tak píšu žádost na sociálku, abych zjistil, kdo tam pracoval.

-To budete čekat aspoň měsíc na odpověď.

-No. -Chtěl byste ty jména hned?

Jeho adresář...

...a účetnictví.

-Kupsová...

Dobrý den...

Dobrý den.

Dobrý den. Vy tady pracujete?

-Ne asi, to tady leštím z dobrý vůle.

-Je tady paní Kupsová?

-Já jsem věděla, že se jednou zabije.

Jirka měl bipolární poruchu.

Před Vánocema se vždycky zhroutil a zmizel.

Za měsíc se vrátil, jakože pohoda.

Jaro, léto jakžtakž, ale v září to na něj přišlo zas, depka.

-Kdy jste ho viděla naposled? PAPOUŠEK: Ahoj.

-Než se zavřel Zlaťák. 2018, na podzim.

Prosím. -Děkuju.

-To měl zase ty svý stavy, neplatil účty, ani nájem...

A zdrhnul na Floridu.

Pak přišli exekutoři a Zlaťák se zavřel.

-A vy jste tam dělala přesně co? PAPOUŠEK: Ty stará kurvo, kurvo...

-Mlč!

Provozní.

Nákupy, výdaje...

-Takže i vybavení podniku? -Ano.

-I od téhle firmy?

-Za nás se ve Zlaťáku nevařilo.

-Ale tancovaly u vás dívky. -Hm.

-Jekatěrina Bazdyrevová, červen 2011.

Pracovala u vás pár dní. -To je devět let.

Víte, kolik holek se tam tenkrát protočilo?

Desítky, plus castingy.

A... Moment.

2011 jste říkal? -Ano.

-Pojďte sem.

To je ona, ne?

-Ano, prý se tenkrát s panem Zimmermannem nepohodla.

-Jirka se rafnul s kdekým, když ho to chytlo.

-Mohla ho nějak zajímat?

Myslím sex...sexuálně. -Sexuálně? Tahle anorektička?

Jirka, ten měl jiný preference. Třeba já.

Já jsem byla jeho typ. Jestli chápete.

-Ty stará kurvo, ty stará kurvo. -Andreji, mlč!

-Tak čau.

-Tak, tohle je ukrajinské jméno... Todle taky.

Tak todle je ruské, ale to neznam, nikoho tady.

-Všechno ženský? -Ehm.

-Nevíš o někom, kdo by aspoň ňáký z těch jméno mohl poznal?

Mně by to fakt pomohlo.

Ten chlap je hroznej úchyl, ten Lukášek, strašně nebezpečnej.

-Úchylů je plná Praha.

Každej si myslí, že když je mladá holka z východu,

tak s nim hned pude.

No, nebo bude točit péčko, jako se to stalo Márii Rušinový.

Ten frajer, jak jí nabízel doklady, byt a já nevím, co všechno.

Podle mě to byl pasák.

HLAS Z ROZHLASU Konec pauzy.

Všichni z company na scénu, jedem obraz dvacet...

-Jaký Márii? Kdo a co nabízel? -Ta už je dávno zpátky na Ukrajině.

-A nabízel jí byt a doklady? -Hm.

HLAS Z ROZHLASU Company, na scénu, prosím!

-Vy jste ho viděly? -Peter, ten u toho tenkrát byl.

-Ti ho seženu. Pojďte, pojďte, pojďte.

-Tak co? Máš něco? -No, moc toho není.

Ale něco jo. Ze sedadla spolujezdce.

Tak jsem slyšel, že prej se vám na oddělení ztrácej důležitý stopy.

Hlavně vlasy! -To jsi slyšel dobře.

Ale ten expert už dostal pokyn zamknout se v kanclu

a zlomit v zámku klíč. -Hehe. -Hehe.

-Dlouhý blond vlasy. Takový měla Jana.

-Vypadá to, že jsou bez kořínků, takže na DNA budou marný.

Ale máme spoustu stěrů z toho auta,

takže jestli ji vez, tak tam určitě něco jejího bejt musí!

-Tak dík.

-Mluvili jsme s Zimmermannovým obchodním parťákem

a zároveň asi jediným kámošem, kterej mu zbyl.

Měli spolu otvírat hospodu novou. -Veganskou.

-Poslední dobou ale na to Zimmermann začal srát.

Přestal mu zvedat telefony, měl ňáký deprese.

-Dokonce ztopil třicet litrů z jejich společnýho účtu.

-Do Břežan se přestěhoval loni.

Jak mu začala docházet škvára, střelil byt v Praze.

Jinak ho v novým bydlišti nikdo moc neznal.

Žádný věci, který by mohly patřit naší Janě

se bohužel v jeho baráku nenašly. Ani žádný podrážky jeho bot

neodpovídaj trasologickejm stopám na místě činu.

-Nikde není ale psáno, že ta trasolka patří pachateli.

Zimmermann z pátku na sobotu prokazatelně

místem činu projížděl. Boural tam.

-Podle mě je to jasný. Někde se seznámil s Janou...

-Na Kulaťáku ne, když tam dělala v tý kuchyni.

-V pátek v noci na Zbraslavi v hotelu ji chtěl vojet,

ale něco se mezi nima stalo.

Rafli se a jak se hádali, tak naboural a v afektu ji zabil.

-Pak jel domů, nalil se, nacpal se práškama,

napsal dopis na rozloučenou, napustil si vanu a...

-Předběžná zpráva z genetiky:

Ve stěrech zajištěných ve vozidle nalezeny dva profily DNA,

mužský a ženský.

Mužský vykazuje shodu s DNA Zimmermanna,

ženský bohužel nepatří Janě.

-Jak to?! Čí ten ženskej profil teda je?

-Neznámá žena. Zatím to porovnali s databází a samozřejmě s Janou.

-Ale dyť v tý Oktávce se našly blond vlasy!

-Ze zajištěných vlasů nelze jednoznačně určit

shodu s poškozenou. Musíme zjistit,

jestli Zimmermann tu Janu mohl vůbec někde fyzicky potkat.

-No, to pude dost těžko.

Zatím nemáme nikoho, kdo by s ní mluvil dřív jak před měsícem.

-Tak zkuste najít tu kamarádku.

No tu bloncku, jak mu nechala DNA v jeho autě.

Je potřeba přesně, minutu po minutě, zjistit,

co Zimmermann dělal v tu noc, kdy došlo k vraždě.

Je to úkol číslo jedna pro celý oddělení.

Chlapi, do práce!

Á, pan docent něco?!

-Mluvil jsem s provozní klubu Zlaťák,

který Zimmermann dřív vlastnil. A mám poznatek, že Jana Bortlíková

fyziognomicky neodpovídala jeho preferencím.

Se...sexuálním.

Dle jeho psychologického profilu.

-Tady potřebuju hodit parafu. -Ano, jistě.

-Děkuju.

-Náš úkol na dnešek.

Na každém z těch cédéček je asi sto dívek.

Budem je porovnávat s neztotožněnými...

-Za a, nevím o tom, že byste byl můj šéf,

za bé, už mám něco jinýho.

-A co, když se mnou za á, nechcete dělat

a za bé, vám Šera jiný úkol nedal?

-Myslete si třeba, že jdu k doktorovi.

Mam nějakou alergii. Na vás!!!

-Oxana říkala, že jste znal nějakou Máriu Rušinovou. Z Ukrajiny.

SLOVENSKY: Ano. Byla tady před pár lety.

Dokonce chvíli i u mě,

protože neměla kde spát, když tady začínala.

-A pak jí nabídnul bydlení nějakej úchyl?

-To bol úplnej podivín. Chtěl absolutní utajení.

Prý aby ostatní ženský nechtěly taky.

-Vy jste ho viděl? Tady?

-Pracovala na dobu neurčitou za barem.

Tam toho týpka poznala a on ji oslovil a...

-V baru? V jakým baru?

-Když netancovala, tak Mária dělala odpoledne tady.

-A ten frajer, co jí nabízel bydlení a papíry,

toho jste teda viděl tady?

-Chtěl se s ní sejít na parkovišti. Tady kousek, v parku.

Měla přijít s věcmi, že půjdou rovnou k němu.

A ona se bála, protože to bylo takové divné místo,

že bude tma, večer... A tak chtěla, abych ji doprovodil.

-No a odjela s nim?

-Když jsme tam přišli, on tam čekal,

ale když nás uviděl, tak nasedl do auta a rychle odjel.

Jako by se lekl, nebo co. Proto jsem si to zapamatoval.

-Jak vypadalo to auto?

Typ, barva...

-Světlá. Bílá...?

Taková dodávka. Ale nevím, nevím. Promiňte mi.

-Ten chlap?

-Tamten neměl bradku ani fousy. . Taky byl holohlavý. Jako skinhead.

A třicet? A nebyl moc vysoký. Asi jako já.

-Ještě něco?

-Chodí sem nějakej štamgast, skinhead?

-Sem plešky vůbec nelezou.

-Ten skinhead ani nemusí bejt štamgast.

Může třeba bydlet někde poblíž, chodit si sem pro cigára...

Taky nemusí mluvit česky, může mluvit třeba rusky.

-To bych věděl. -Díky.

-Zapomněl jsem takovou maličkost. Mária říkala,

že s ní vůbec nemluvil rusky.

-A jak? -Ukrajinsky.

-A kde bych je měla vidět? -Nemuseli bejt bezpodmínečně spolu.

-No to je ta mrtvá holka z toho lesa.

Viděla jsem její fotku v novinách.

-Takže nic? -Ne...

-Můžem vám tady ty fotky nechat? Kdyby si někdo vzpomněl.

Jsme nezastihli všechny sousedy. Tady je vizitka.

-No ale tenhle přece tomu úchylovi, co běhá po lese,

není vůbec podobnej.

-Vy jste toho úchyla viděla? -Hm.

-Jste si jistá? -Jo.

Šmíroval mě v lese, je to asi tak měsíc.

Kdybyste viděli ty jeho oči. To ženská pozná, to byl úchyl!

-Jéžišimarjá.

-To už jsou čtyři? Jak jsi se sem dostal?

-Na vrátnici dělá starej Stýblo.

Dělal na místním, na Břevnově. Poznal hned za kým jdu a pustil mě.

Máš tu teda ale bordel. Jak v tom můžeš dělat?

-To není můj bordel.

-Kde máš kolegyni? -Nevím! V terénu asi.

-V terénu necháš dělat ženskou a ty seš tady s papírama?

To tě baví?

Co bych za to dal, dělat na vraždě.

Pětatřicet let jsem o tom snil, dělat na vraždě.

Já bych byl v terénu furt!

Kdybys potřeboval s něčím pomoct, třeba s... To je jedno co.

-Tak už pojď, jo? Pudem, pojď, pojď.

-Škoda že jste nám to nehlásila hned.

-Už to vidím, jak byste s tím hned něco udělali!

-Ven trefíte, viďte? -Jo.

-Do přízemí a pak od výtahu vlevo.

Díky.

-...vemte si všechny chlapy a udělejte rojnici

a projděte to takhle nahoru, jo? -O.K.

-Dívejte se hlavně, kde jsou houští a támhle pak, jak jsou...

-Možná mám ve věcech bordel, ale co si kam položím, si pamatuju.

-Omlouvám se. Narazil jsem na to nedopatřením.

-Nedopatřením jste se mi hrabal v šuplíku?!

Aha.

-Odkud ten Lukáškův diář máte? -Byla jsem u něj.

Nedopatřením mě napadlo, že by se nám mohl hodit.

-On vám ho dal? -Ne asi!

-A protokol o vydání věci, máte?

-Se divím, že jste ho neviděl, když jste se mi hrabal ve věcech.

Stejně je k ničemu! ZVONÍ MOBIL

No?

-Jmenuje se Saša, ta ztracená holka.

Tak jsem si vzpomněla, jak hledáš ty holky, co se ztratily.

-Tak já nehledám každou ztracenou holku.

Já hledám jenom...

-Chodila do práce normálně, žádné problémy s ní.

Prý teda byla smutná, stýskalo se jí,

že tady v Praze to je pro ni moc daleko od domova.

Ale mně to přijde divný, že nepřišla do práce

a teď se jí nedá dovolať.

-Kolik dnů? -Tři.

Přitel říkal, ať to necham bejt, že nechce mít problémy,

že ona uklízela u něj ve fitku, neměla doklady všecky,

jako pracovně.

Ale mně se to nelibi nějak.

-Neměla ta Saša někoho, kdo jí třeba sliboval,

že jí sežene doklady?

Nemotal se okolo ní nějakej chlap s bílou dodávkou?

Třeba se do toho Kyjeva vrátila.

Stejskalo se jí, tak se prostě nerozloučila a odjela.

-No, tohle po ní zbylo přiteli ve fitku.

-Tam nejsou žádný cennosti, žádný doklady, žádný peníze...

To tam mohla prostě zapomenout.

-Saša Čakvetazdeová se jmenuje.

Podíváš se na to, prosím? Nějak tajně.

-Ach... Jo.

-Ta naše svědkyně, když ho potkala,

tak měla pocit, že se právě probudil.

Mohl by tu mít nějakej brloh.

-Pamatuju si, jak jste Váchalovým rejstříkem trestů

mávali Fousový před očima a smáli se jí,

že zadržela jen obyčejnýho zloděje! Ale kdybyste se kruci podívali,

co se skrejvá pod těma číslama jednacíma,

tak byste pochopili, že Váchal sice krade z balkonů,

ale jenom ženský prádlo a šaty!

-Jestli tam něco má, tak to kluci najdou.

-Jasně, že jo! Já jenom, že už to mohlo bejt prohlídnutý dávno!

Neprovokuj mě a vyplivni to!!!

VYSÍLAČKA:

Dvojka. Tady dvojka. Něco jsme našli.

Zhruba čtverec dé tři. Opakuji: čtverec dé tři.

-Rozumím, dvojko. Počkejte tam. -Pojďte.

-Pojď, vole. -Dělej!!!

-A! Ty krávo.

-Pojďte.

Máš baterku? -Jo, mám.

-Dej mi ji.

-Ty vole.

-Servus, Karlíčku. -Dobrý, dobrý.

-Minule jsem ti říkal, aby ses modlil, abysme se znova nepotkali.

Ty ses blbě modlil. Jdi. -Servus, Kájo.

-Čau.

-Tady Jaroušek je na tebe naštvanej.

Ale můžu tě uklidnit.

Ode dneška jsem na tebe naštvanej i já. Běž!

-Našli jsme spoustu věcí, to se ti bude moc líbit. K výtahu!

-Tady...

-Ano, ano... -Bomba! Znova předvedli Váchala!

-Ano, děkuju. Ještě se ozvu. Na shledanou.

-Dvojčata na něj určitě něco maj.

Takže tenkrát jsem měla pravdu já!

Jsem zatkla pachatele, chápete?!

To je to tetování!

Docente, vy jste génius!

Zimmermann!

-Ten se s ní nejspíš nikdy nesetkal.

Aspoň ne v tom klubu Zlaťák.

Teď mi to potvrdila provozní, co s ním dělala.

Ta Didenková tam byla jenom na castingu. Neprošla.

A Zimmermann u toho výběru chyběl.

Byl na Floridě, jak víme z razítka v jeho pasu.

-Dobře, jak jste ale zjistil, že... -A ještě něco.

Neřek bych, že ten Lukáškův diář je na nic.

Pokud se teda shodnem, že je jaksi zvláštní,

že u něj bydlela i druhá naše oběť.

Takže. Kdo nás teď bude zajímat?

-Furt nic?!

-Než začneš tvrdit, že to není tvoje,

možná bys měl ještě něco vidět.

-No! Hele, něco pro tebe mám.

Co je? Ty nemáš radost?

Minule jsi tvrdil, že jsi ztratil doklady. Neztratil.

Jenom jsi je nechal doma.

-Jak dlouho ses zdržoval v tom lese?

Cos tam dělal?!

Jednou už sis ze mě prdel udělal, podruhý to nezkoušej!!!

Víš dobře, na co myslím.

Co jsi v tom lese dělal?

-Sbíráš spodní prádlo, šmíruješ v tom lese baby,

honíš si u toho péro... Je to tak?!

-Hele!

-Žádný jsem neublížil. -Protože zdrhly, viď?!

Jedna ale zdrhnout nestihla.

Tak co nám k tomu řekneš?

Já čekám.

Tak jak to bylo?

-Asi se shodneme na tom, že tu botu poznáváš, viď?

Že ji poznáváš?

Fajn.

Já bych od tebe potřeboval slyšet, jak jsi k ní přišel

a co se stalo před tím. Rozumíš?

A to je všechno.

-Když já nevím, jak to říct...

-Možná by bylo pro tebe snazší, kdybys nám to ukázal, viď?

Rozumíš? Tak fajn.

Kolegové tě odvezou do toho lesa, kde jsi bydlel

a ty jim to tam na místě všechno ukážeš, jo?

-Myslíte si, že tahle neztotožněná, že u něj bydlela taky?

Takže by mohla bejt tady? A že byla taky Ukrajinka?

-Proč Ukrajinka? Hlavně Lukášek asi nebude přímý pachatel.

Nesedí do psychologického profilu.

Zjistil jsem, že ani nemá řidičák, kdežto náš pachatel autem jezdí.

-Něco mám. Ale musíte mi slíbit, že se to nedozví Šera.

Slibujete?

Mám tip na podezřelýho s bílou dodávkou.

Nějakej skinhead, mluví ukrajinsky.

Slíbil jste mi to! -Sami už to nezvládnem.

Musíme provést dokonalé šetření k Lukáškovým vztahům,

k jeho rodině, ke známým, jít do evidencí.

Jak byste to sledování chtěla provést?

-Když půjdete za Šerou a budete chtít povolit sledku,

bude chtít vidět celej ten spis, co tady máme.

A když se to dozví, tak nám to sebere a dá to komu asi?

-My ho sledovat nemůžem, nás už Lukášek viděl.

-Na tu sledku někoho seženem. -Jo? A koho asi?

To mi teda řekněte, kdo má čas, nemá co na práci

a chtěl by dělat zrovna s náma dvěma?

-Vím! Jeden známej. Udělá pro mě cokoliv.

A má tolik času, že neví, co s ním.

Vy si dělejte to svoje papírování, tohle nechte na mně. Hm?

-Padej. -Tak kde to bylo?

Tak pojď. -Dělej!

No, dělej, kurva!

-Toho si beru nahoru. Zapište ho.

Mluvila jsem s tou podnájemnicí, co ji má Lukášek na bytě.

Je z Běloruska, je tu pár tejdnů a dělá načerno.

-Něco k Lukáškovi?

-Naznačoval, že by nemusela platit nájem, kdyby...

A zakazuje jí návštěvy.

Ale žádnýho jeho příbuznýho u něj zatím neviděla.

Lukášek pořád sedí doma a kontroluje slevový letáky.

Jenom ráno chodí ven, zřejmě po slevách.

Řádně jsem ji poučila a dala jí čas, aby si došla na cizineckou,

dokonce jsem jí doporučila oficiální ubytovnu.

-No co ten váš kolega a to sledování?

Tak si pudem namalovat toho skinheada,

o kterém jste vyprávěl tady kolegyni.

-No, dobrý.

-Tak ukaž.

-Tady, jo?

Seš si jistej?

-Čelo? SLOVENSKY: No, možná výš.

Ještě trošku. Hm.

-Vrásky? -Jedna taková hlubší uprostřed.

Ano.

-Obočí?

-Je možné, že by ho neměl?

-Chcete říct, že ten člověk mohl být tenkrát nemocný?

Nebo že se s něčím léčil?

-Jak si dobře pamatuji, tak on měl úplně holou hlavu i tvář.

-Chemoterapie? Jako že by měl raka?

-Ta Didenková, co se předloni našla s tím vyřízlým tetováním,

uvedla v roce 2014 v žádosti o vízum,

že účelem její cesty do Česka je dovolená. S přítelem.

Takže sem tenkrát přijeli spolu.

Tak jsem si pro jistotu prolustroval jeho jméno,

jestli náhodou... A člověk stejného jména a data narození

má v Česku už dva roky trvalý pobyt a podniká tady.

Má agenturu, která sem dováží pracovníky z Ukrajiny.

-Jste podle toho psychologickýho profilu tvrdil,

že pachatel musí mít místo, kde ty svoje oběti izoluje a drží.

Tak mi ukažte barák, kterej by k tomu byl líp uzpůsobenej,

než tenhlecten.

-Co je?

-Dobrý den, pan Korol? -No.

-Přijeli jsme kvůli téhle dívce.

Neznáte ji?

Viktorija Didenková.

V roce 2014 jste společně přicestovali do Česka.

Nebojte, nejsme z cizinecké.

-Viktorija? Ona mě nechala. Utekla.

-Kdy? -Jak jsme přijeli do Prahy.

Hledali jsme práci oba tak týden.

A pak...ona byla fuč.

Já myslím, že ona byla zlatokopka.

-Proč myslíte? -No, jak jsme přijeli,

tak ona, že se mnou nebude bývat na ubytovně, tam že to je hnusný.

Že chce sama bydlet.

A našla si podnájem. U jednoho dědka.

Já sháněl podnájem, aby byl pro nás pro oba jako.

A pak, ona byla prostě fuč.

-Jak pryč? Copak vy jste ji nesháněl?

-Da. Já šel za tím dědkem, jak tam u něj bývala.

A ten řek, že neví, kde Viktorija je.

Že se sbalila a odešla.

-Tak jste jí asi volal? Měla snad mobil, ne?

-Da. Měla vypnuto. Změnila číslo asi.

-No tak jste ji sháněl v práci. Dělala někde?

-V jednom skladu. Uklízečku. Tam ale taky nevěděli nic.

-Něco vám musím říct. Viktorija... bohužel zemřela.

Někdo ji zavraždil.

-Ehm... -Je mi to líto.

-Já jsem ale úplně blbá!

Já jsem nechala v autě ty papíry. Já jsem hned zpátky.

-Pomohlo by nám... Můžu? -Jo.

-Kdybyste se podíval na tohle.

Poznáváte někoho z nich?

-To je ten dědek. S tím bytem. -Dobře.

A ještě tohle.

Je vám trochu podobný, viďte? V určitých rysech.

Ještě něco. Řídíte personální agenturu,

která sem dopravuje gastarbetiery z Ukrajiny...

-Já už to neprovozuju ale. Zrušil jsem to.

-To nevadí.

Možná vám ale zbyly nějaké neformální databáze těch lidí.

Hlavně mladé ženy by mě zajímaly. -A co s tím?

-Mohl bych se na ně podívat?

RÁNA

-Pracky vzhůru!

Co je to ten smrad tam dole za těma dveřma?!

Dělejte, chci to vidět!

Proč jste mu řek, že je ta holka mrtvá?

-Proč by to neměl vědět? -To bylo netaktický!

To může bejt klidně von! Ten pachatel!

-Přicestovali sice s Viktorií do Česka 2014, ale až na podzim.

Zatímco váš svědek, co nám sestavil identikit,

potkal našeho podezřelého už začátkem léta přece.

Ale možná se nám hodí, že jsou si v něčem podobný.

Možná té Viktorii imponovali holohlaví chlapi.

-Váchal už je zpátky v base. Stejnak už jsme nevěděli, co s nim.

Šmírování i krádeže přiznal.

A tu botu docela přijatelně vysvětlil.

Tvrdí, že ji našel tak den, dva po vraždě.

-Ukázal na to křoví, kterým Jana asi utíkala. Tam našel tu botu.

-Botu našel a mrtvoly si nevšiml?

-Tak z místa, kde ta bota byla, ji v žádným případě nemohl vidět.

-Kdyby vraždil, proč by nezměnil místo a zůstával dál v tom lese?

-Nechal jsem přivézt toho dredaře, jak u něj Jana bydlela.

Jestli nepozná mezi Váchalovejma trofejema něco od ní.

Nic!

Kdyby byl Váchal pachatel,

tak by si jako trofej určitě nevzal botu.

Von, kterýho evidentně přitahuje ženský spodní prádlo.

A co ta kolomaz na šatech poškozený?

Kde by se u Váchala vzala? V tom jeho brlohu

je sice strašnej bordel a špína, ale žádná kolomaz.

-Takže Váchala můžem vyloučit. -To jsem neřek.

SMS NA MOBILU Hm, genetika.

Vyšlo, že našli shodu mezi kontrolním vzorkem domácí osoby,

odebrané na místě činu a ženskou DNA

ve voze poškozeného Zimmermanna. -Co?

To je blbost, ne?

Ty krávo!

-Stejně je to zvláštní.

Tetovaná Didenková zmizí na podzim 2014 a další čtyři roky,

než se našla mrtvá, o ní není jediný záznam.

Ani o ten trvalý pobyt si nezažádala.

Kde ty další čtyři roky byla?

-Takže jedem do toho instalatérskýho skladu, kde dělala?

-Nejdřív prověříme okolí toho Lukáška,

co pronajímá svůj byt. Jeho rodinu a okolí.

Třeba si někdo tipuje oběti u něj. -Hm...

-A Lukášek o tom ani nemusí vědět.

Třeba bude někdo sedět na popis.

A možná byl vážně nemocný a bez vlasů a obočí.

Jeďte na barák a pustíme se do evidencí.

A cestou se stavíme za tím vaším kolegou.

Třeba už něco vysledoval.

-No, ty lustrace jsou důležitý, to máte pravdu.

Tak já vás hodím na metro, ať jste v práci dřív.

A s tím kolegou to vyřeším sama. Sejdem se pak na baráku, hm?

-Dobře. Ve čtyři na baráku. Ale přesně.

-Dobrý den, paní Sirná. -Dobrý den.

-Pojďte, my vás svezem.

-Ne, ne, děkuju, já ráda chodím pěšky.

-Ale no tak, sedněte si. -Na Oktávku jste přece zvyklá, ne?

-Podívejte, jsem vám uvolnil místo vepředu.

-Heleďte, já fakt nevím, co chcete, ale nemůžu. Musím domů.

-Paní Sirná, vy jste nám minule v mnoha věcech lhala!

Například v tom, že jste pana Zimmermanna skoro neznala!

-Přitom vás vozil ve svým autě! -No tak si sedněte, pojďte.

-Fuu...

-Jeď.

-No bože, no tak mě párkrát svez od autobusu.

Měla jsem těžký tašky. Spokojený?

Helejte, už jsem vám řekla všechno, tak to otočme

a jedem zpátky do Břežan. Slyšíte? Otočte to!

-Kde jste byla předminulej pátek v noci na sobotu?

-Ten večer, co váš soused, pan Zimmermann, spáchal sebevraždu.

-A... s kámoškou na kafi. -Hm.

-Vážně. Nevěříte?

No tak jí můžete zavolat. Klidně mi to potvrdí.

-Takže ten večer jste doma nebyla. -Ne.

-Kolegovi docházej cigára. Recepční tady je kámoš.

Dává mu je se slevou. -Hm.

-Můžeš, prosím tě, říct panu recepčnímu, aby vyšel ven?

-Jo, jo. -Rád bych ho osobně pozdravil.

-No... -Má to tam moc pěkný, uvidíte.

-Jenom potřebuju, abyste se mnou vyšel ven

a prohlíd si tu ženskou v autě.

-Ale dyť už posledně jsem vám říkal,

že jsem ji tenkrát skoro neviděl. Ji nepoznám.

-Jenom si ji prohlídnete a kejvnete, to je všechno.

-Fuu...

No tak dobře.

-Tak co?

Děkuju.

-Tak jo.

-Je to frajer.

Neznám nikoho s takovým pamatovákem na obličeje.

-Ale hlavní jsou stejně oči. -Jo.

-Můžeš si zkrátit vlasy, obarvit si je z blond na černý,

ale podle očí, kamaráde... -...si tě lidi dycky zapamatujou.

Přesně! -Stejně je dycky divný,

když ženská z ničeho nic úplně změní vizáž, viď?

-No. Neměla byste si udělat novej pas,

abyste neměla v zahraničí problémy? -Dobře, dobře.

Tak jsem s Jirkou něco měla. No a co?

Je po smrti. Spáchal sebevraždu.

Tak nechápu, proč do toho ještě šťouráte?

-Protože vyšetřujeme vraždu.

-Ne vašeho milence, vraždu mladý hezký holky.

-A... a... to... Ale Jirka přece...

Dobře, dobře.

Tak jsme tady byli, v pátek v noci.

Ale ten recepční chtěl občanku a já jsem nechtěla,

aby byly ňáký důkazy, protože...

Můj manžel je prostě strašně žárlivej a kdyby...

Kdyby něco, tak to... -Co se stalo potom, co jste odjeli?

-Rafli jsme se, protože Jirka se ten večer

choval jak magor! Mi to přišlo.

Kdybych jenom tušila, co chce udělat.

No prostě, když jsem řekla, že sem s občankou nejdu, tak...

Tak jsme to otočili a jeli jsme zpátky rovnou do Břežan.

To je celý! -To není celý.

Na něco důležitýho jste zapomněla. -Co?

-Když jste odsud odjížděli,

byly přední světla Zimmermannovy Oktávky v pořádku. -No.

-A když jsme tu Oktávku kontrolovali my,

tak bylo rozbitý levý přední světlo.

-Tak co se na tý zpáteční cestě stalo?

-Ale nic. -Jak nic?

-No nic! To byla nehoda!

Jirka s tím nemoh už vůbec nic dělat. Nic!

-Všechno v pořádku?

Ta už odešla? -Je v terénu.

-V terénu. Aha. Co tam dělá?

-Sledování. Zajišťuje.

-Sledování?!

Ona někoho sleduje? Copak ona to umí?!

-Její kolega to umí.

-Kolega. Někdo od nás tady? -Její kolega.

-Prosím?! -Teda bývalý, nebo vlastně...

-Kdo je to?! Jméno!

Vy nevíte, kdo to je?!

Jestli do toho vtahujete někoho z jinýho útvaru,

tak bych to rád věděl!

Jste mě dost zklamal, že jste mě o tom neinformoval!

-Viktoria Didenková, byla potetovaná.

Opravdu vám to nic neříká? -Neříká mi to nic.

Nevím, nevím vůbec nic.

-A co tenhle muž? Nevybavil byste si?

-Toho jsem neviděl.

-Pardon, zkuste si třeba vzpomenout...

Může to bejt jenom podoba, nebo...

Nic? -Ne, nevím.

-Tak jo, děkuju moc za ochotu. -Naschle.-Naschle.

-No, tak tady někde ležela.

Jirka se jí chtěl vyhnout a tady jsme narazili.

A někde tady stálo to neosvětlený auto.

-A ta pneumatika, co ležela támhle, myslíte, že patřila k tomu autu?

-No určitě, protože...

Jirka byl šíleně vytočenej.

Vylítl z toho auta a šel k tomu odstavenýmu.

Byla hrozná tma, tak si svítil mobilem.

Já jsem utíkala za ním.

To auto bylo odemklý, mělo rozsvícený jenom parkovačky,

hrálo tam rádio, ale nikdo tam nebyl.

Jo! A mělo otevřený kufr vzadu.

No, takže takhle otevřel ty dveře, na sedačce ležela ňáká vesta,

tak ji prošacoval, asi hledal ňáký doklady, ale žádný tam nebyly.

Tak jak byl nasranej, tak ji vzal a vzteky mrsknul asi tam.

No a pak už se objevil ten chlap s tou čelovkou.

-Jak jako objevil?

-Normálně, tak asi jak měnil to kolo,

tak si ještě odskočil třeba do lesa na záchod. Asi.

-Jako támhle odsud? -Jo, tam, tam někam.

Helejte, jak měl tu čelovku, tak jsme mu neviděli do ksichtu.

Jirka si sice na něj svítil mobilem,

řval na něj, že je hovado, že kvůli němu boural...

-No a ten chlap co? -Gumu vzal ze silnice

a šel k tomu svýmu autu.

Já jsem radši Jirku od něj táhla pryč.

On jak byl totálně nalitej... Helejte, šlo o blbý světlo,

nechtěla jsem žádný problémy. Pojďte, pane.

Ježíšmarjá, vy se pronesete.

Taky proto jsem si pak obarvila ty vlasy, že jo.

Sice jsem toho chlapa neznala, ale to nikdy nevíte.

On třeba mohl znát mě, nebo nedej Bůh mýho manžela.

-No to už jste nám říkala. Ale ten chlap, co dělal dál?

-Nic. Gumu hodil do kufru a odjel.

-To neřek ani slovo? -Ne.

-A ta vesta? -Ta musela zůstat někde tam.

-No a popis toho chlapa?

-Střední postava, hubenější, mladší.

Ale ne tak zas úplně mladej. Vlasy rozcuchaný, tmavší.

-No a to auto?

-Takový větší, tmavší... Něco jako terénní.

-Nevzpomenete si ještě na něco? -Ježišmarjá, byla tma.

Jo, boty! -No!

-Boty měl černý, pracovní. To jsou takový speciální.

Já jsem totiž vyučená prodavačka, takže se vyznám.

Ony jsou tužší, maj vyšší podrážku i podešev.

A dírky maj, větrací.

A tady u toho šněrovadla byly čárky. Dvě malý.

A byly čistý.

Ano? Ne ne ne ne, to není on.

-Nemyslím jeho, ta vesta. -Jo, to by mohla bejt ona.

-Dobrý den.

-Kde tady máte ňákýho velitele, šéfa, náčelníka, nebo...

-Co byste potřeboval? -Co bych potřeboval?

-V klidu. -Jdu si stěžovat, milej pane!

Stěžovat si jdu! Byl jsem doma, v klidu...

-A ukažte mi občan. -Občanský průkaz, vole.

-Brýjitro!

Co ten Lukášek a jeho rodina? A jeho okolí?

Vypadlo z toho něco?

-Měli jsme se tu včera sejít ve čtyři.

Kde jste byla? -V tom skladu.

Jak dělala ta tetovaná, Didenková.

Napadlo mě, že se tam zastav... -Vás něco napadne,

tak tam hned vyrazíte? Aniž byste se poradila?

-Bylo to cestou.

-S tím vašim kolegou, co sleduje Lukáška, jste mluvila?

-Jo, zatím nic zajímavýho. -Hm...

Co to je za člověka? -Ten kolega?

-No, ten kolega.

-Proč vás to zajímá? -Chce to vědět i Šera.

-Vy jste řek Šerovi, že sledujem Lukáška?!

-Takže mi neřeknete, kdo to je.

Po poradě to sdělím Šerovi. Se vším, co máme.

Musí se zařídit další úkony trestního řízení,

které vám patrně nic neříkají, ale jsou nutné.

-Co když to nevyjde? Budeme všem pro smích!

Není lepší to nejdřív ověřit, jestli jsme dobře?

-Máme proti sobě sériového vraha, nejspíš.

Už zabil minimálně tři ženy

a za deset let na něj nikdo nepřišel.

On není hloupej, je to vrah! A je jednoznačně nad naše síly!

-Já na tom budu dál dělat sama. Po svým!

-Vy si vůbec neuvědomujete, že jste u policie!

To je vojensky řízený útvar!

Tady si nikdo nemůže dělat, co chce! Ani vy ne!

-Ten váš poslušnej přístup!

By mně zajímalo třeba, jak byste beze mě získal

ten Lukáškův zápisník! Jak byste zjistil,

že dvě z těch našich tří obětí bydlely u něj?!

A ten identikit byste už vůbec neměl!

Ležel byste tady zavalenej hromadou papírů

a plnil nesmyslný befely kvůli Šerovi,

kterej by chtěl, aby nás přeložili jinam!!!

ZVONÍ TELEFON

Ano?

Jé! Ne, už tady není, šel na poradu.

Aha! Jasně. Díky.

-Vidím na vás, že jste rozrušen. -Ano, jsem!

-Takže v klidu. -A taky mám důvod.

-Moc jste mi to nevysvětlil, ale nevadí,

já zavolám slečnu sekretářku, ona si pro vás přijde.

-Zavolejte, zavolejte. -Samozřejmě.

-Z toho, co víme, si prostě s Daníkem myslíme,

že jak pachatel měnil pneumatiku, tak mu Jana ňák zdrhla z auta.

Pustil gumu, nechal ji ležet na silnici a letěl za ní do lesa.

Tam ji dostih a táhnul ji zpátky.

Jenže v tu chvíli tam jel Zimmermann.

Naboural do patníku

a jak tam vzteklej dělal na silnici brajgl,

tak se pachatel asi lek a potřeboval Janu nějak umlčet.

-Navzdory čelovce se Sirná pokusila o identikit.

Auto popsat nedokázala,

ale je si jistá, že pachatel měl na sobě

tyhle speciální pracovní boty,

který se používaj v těžkejch provozech ve fabrikách.

-Podle trasologa podrážky těch bot odpovídají šlápotě na místě činu.

-Výpověď té svědkyně o existenci neznámého muže

potvrzuje nález týhle vesty, kterou našel Váchal u silnice

ve stejnej den, jako našel tu botu.

-V kapsách nebylo nic? -Ne.

-Škoda. Přitom takovejch kapes to má.

-No tak jestli jo, tak to Váchal vyhodil.

Von v tom chodil tejden, von v tom i spal.

-Zjišťujem, co to je.

Jako značku oblečení už jsme to vyloučili.

-Je tady ten pan Lukášek. -Čeká dole? Jako teď?!

Promiňte.

-Tak. -Rozpažte. Ještě vejš.

-Ještě takhle. -Co vejš?

-Takhle, jo. A teď se votočte.

-Takhle. -Teď se otočte.

-No, vidíte.

Ono to píská, ale to není chyba, to není vaše chyba.

-Dobrý den. Co... Mám jít za váma.

-Vemte si věci. -Zlatá penze, zlatá penze.

-Prosím, já nevím, kam jdem.

ZVONÍ TELEFON

-Stehlík, prosím? -Ahoj.

-No, ahoj, tati. Co potřebuješ?

-Tak už jste mu postavili na kafe? -Komu?

-Tomu Lukáškovi. Už jde nahoru. -Kde seš?

-U vás. Přišel k vám něco nahlásit.

Na vrátnici hledal někoho, kdo dělá vraždy.-Cože?!

-Daníku, nehraj si s tím pytlíkem a snaž se přemejšlet!

-A jak? -Zkus si tu situaci navodit.

Tady jako stojí Váchal,

šaháš mu do kapsy u vesty, vytahuješ ten papírek...

-Ne, papírek, účtenku z lékárny. -Z jaký lékárny?

-To nevím, vole.

U ňákýho zvířete to bylo.

U muflona. Nebo ňáký jiný africký zvíře.

-Slon? -To nevím.

-U lva? -Já nevím, akorát si pamatuju,

že tam byl drahej lék. Tak za litr.

-Kdybysme tu účtenku měli, ty vole,

tak možná stačilo zajít do tý lékárny.

-To já vím. -A dohledat recept.

-No to já vím!

-Moc vám děkuju za to, že jste uznalej...

-Za málo, to se stane někdy. -A nebudete dělat problémy.

Nejste vy původem z Moravy? -Já jsem z Třebíče, no.-Vážně?

-Z Třebíče, no. -Já to tam znám.

-Ale vy jste taky tam odněkud, protože máte ten...

takovou tu melodii řeči. -Jestli znáte Okřížky asi.

-Okřížky, no to je kousek. To je 12 kilometrů.

-Moc vám děkuju, pane Lukášek. Na shledanou.

-Za málo. -Naschle, díky.

-Na shledanou. Kudy, prosím vás? -Tudy.

-Ano?

Zrovna jsem si vás chtěl nechat zavolat.

Mám na vás oznámení pro porušování domovní svobody a pro krádež!

Bohumil Lukášek, ročník čtyřicet devět.

Říká vám to něco?

Při návštěvě policie se mu ztratil notes, nebo co.

Vy si děláte prdel?!

Vy jste mu ho fakt šlohli!

-To je nedorozumění. Vydal ho dobrovolně.

-Jak vydal?! Komu ho vydal?! -Fousové.

-Byl jste u toho?! -No...

-Jak to, že ne?! -No, ona tam byla...

Teda vlastně pak tam byla ještě jednou a...

-Je na to papír?! -No...

-Viděl jste ho?! -Ne.

-On tvrdí, že jste u něj byli jenom jednou!

Žádnou další návštěvu už neměl!

Kde je Fousová? Ať sem okamžitě přijde!

-No, ona Fousová...

-Co je?! -Ona Fousová...

-Si napíše čtrnáct dní dovolenou a zmizí?

Kdo jí to povolil?!

Vyřiďte jí, že už se ani vracet nemusí.

Tohle už fakt přehnala! Ale vy taky!

Co jste chtěl?

-Máme nějaké nové poznatky.

-Ježíšikrijste, teď fakt ale opravdu na vás už nemám náladu!

Jděte! Ten notes! Dejte to sem!

-Mám zavřít? -Vypadněte!

-Zkoušel ses jí dovolať? A co to hlásí?

Dóbře, děkuju moc.

No tak ta Saša si pro ten baťoh stále nepřišla.

Přitel se jí snaží dovolať, včera i předevčírem, ale nic.

Ona je nedostupnaja.

-Řekněte mu, ať na mě počká v tom fitku.

Budu tam asi za půl hodiny. -Dobře.

-A vona fakt ten notes tomu Lukáškovi šlohla? Ta je mazaná!

-Proč jsi mi neřek, že tě do toho sledování zatáhla?

-My ti to říct chtěli. -No, a nějak jste zapomněli, viď?

Jak jsi jí na to mohl kejvnout?

KAŠEL

V tomhle stavu, tati!!!

Cos tam dělal? -Pozoroval. Zapisoval.

-Meníčko tečka com. A to jsi si zapsal proč?

-Jo! To přijelo to auto, osobní.

Řídil ho mladej černovlasej kluk.

Šel nahoru za Lukáškem. Donýst mu oběd.

-A to víš určitě, že šel za Lukáškem?

-Měl klíč vod baráku.

-To mohl jít za kýmkoliv v tom paneláku, ne?

-A v těch odpadcích, co Lukášek nosí do popelnice,

jsou přesně tyhle ty samý krabice vod jídla.

-Můžete na okamžik?

Co Fousová? Volal jste jí? -Nebere mi to.

-Mně taky ne. Hned jak se vrátí,

napíše vyjádření k tý krádeži toho Lukáškova zápisníku.

To je poslední věc, co tady udělá. Pak poletí.

A s váma co? No, po tý krádeži už na tom Lukáškovi dělat nemůžete.

To snad chápete.

Jak jste s tím daleko? -Šetřil jsem v okolí toho Lukáška,

kdo má přístup do jeho bytu a může navazovat kontakt

s těma podnájemnicema. Má dva syny.

Marcel Lukášek, pětačtyřicet let, rozvedený, údržbář.

Bude manuálně zručný, může mít i přístup k chemikáliím,

jak byla ta jedna oběť rozřezaná a ta druhá poleptaná.

Ale nikdy nevlastnil bílou nebo světlou dodávku.

-Hm... -A Ivo Lukášek.

Ženatý, dvě děti, bydlí v Řevnicích.

Má už deset let internetovou firmu na rozvoz obědů.

Jeho lidi prokazatelně vozí starýmu Lukáškovi jídlo.

Mají i klíče od bytu. Tak bych se na ně rád podíval.

-Dobře. -I na ty bývalé.

-Dobře, dodělejte to a konec. -A ještě, ještě...

-Co? -Ještě něco.

Náš pachatel možná trpí nebo trpěl nějakou nemocí,

po které mu vypadaly všechny vlasy a obočí.

Kdyby se tam někdo z těch lidí, rozvážejících jídlo,

protnul s tím, že byl vážně nemocnej, tak by to...

KAŠEL

-Koho to tam máte? -To je můj otec.

Šel náhodou kolem a...

-Co mu je? -No...

-Podle psychologickýho profilu to vypadá, že je mu dost blbě.

-Ano. Už jsem mu zavolal taxík.

-My stejně musíme odvízt na ústav tu vestu, co na ní dělaj Dvojčata,

tak jim řeknu, ať vás tam hoděj. -Děkuju.

-Co? -Že děkuju.

-No prosím.

-To má pasovat ňák k sobě?

-Co tě to vůbec napadlo montovat se do vyšetřování? Máš rozum?

-No tak jsem chtěl pomoct, no!

Pětatřicet let jsem marně snil, že budu dělat vraždy!

Tebe by to nikdy nenapadlo, dát mi tu šanci!

Musela to místo tebe udělat cizí. Ta to poznala hned!

Ta má duši policajtky. Ne jako ty!

-Ale prosím tě. -Ale prosím tě...

Myslíš, že to nepoznám?!

Že si nevážíš, že ses dostal až sem?

Na vraždy? Moula seš! Hloupej!

KAŠEL

-Tati...

Tati...

Tati, tati...

Vydrž...

Vydrž, tati. To bude dobrý.

-Dobrý den. -Dobrý den.

Avízo, pan Stehlík, ročník čtyřicet jedna,

suspektní infarkt.

-Nemotejte se nám tady! -Na shledanou.

-Pane doktore... -Teď ne, prosím vás. Naschle.

-Takže ta Saša dělala tady na recepci.-Hm...

-Prodávala ty... -No, nebo džus, minerálku, kafe...

Co kdo ze zákazníků chtěl. -A o úklid a tak, se starala.

-Se zákazníkama se bavila normálně?

Se tady mohla klidně s někým seznámit.

Co chlapi, zajímali ji? Třeba s někým flirtovala víc?

-To zas ne.

Ona nebyla ňák divoká, spíš chtěla zázemí, že jo.

-Hm, bydlela s ňákejma holkama, taky Ukrajinkama.

Ale stěžovala si.

Prej furt pařily a dělaly na bytě bordel

a nemohla se kvůli nim vyspat.

-To byl asi i jeden z těch důvodů, že se jí stejskalo po tom domově.

-Z těch chlapů, co k vám choděj cvičit,

nemohl bejt někdo nemocnej třeba tak,

že by mu vypadaly vlasy, obočí?

Jako při chemoterapii, jako kdyby měl raka.

Mohl mít taky bílou dodávku nebo světlou.

Povoláním možná kuchař.

Mohl mít něco společnýho s hospodama.

Nebo s tady tou značkou konvektomatů.

-Hm, to ne.

-Ach, budu muset projít celej ten záznam z posledního dne,

kdy zmizela.

-Jestli máte externí disk ňákej, tak vám to stáhnu.

-To je dobrý. Se na to kouknu tady.

Stejně se musím podívat, kdo sem chodí za lidi a tak.

-To jako celej den třeba? -No, jak dlouho bude potřeba.

Nevadí, doufám.

-Tak my jdem.

-Je tam hodně lidí ještě?

-Ne, jen ten Marcel Karafiát a řekl, že už jde.

-O.K. -Tak čus!

-Kdo to je? -Jirka Malý, stálej klient.

-Chodil sem i před těma devíti rokama,

když zmizela ta Jekatěrina, jak se s ní kamarádila vaše žena?

-Možná. Já už to když tak ňák povypínám, jo?

Máme polední pauzu do čtyř. -To je dobrý, já to dokoukám tady.

Jirka Malý, jo?

-Hele, já musím pro holku do školy, do banky...

-No dyť jděte. Mně to vůbec nevadí.

-Vyjde ještě jeden zákazník.

Dá vám klíče od šatny, tak je potom dejte sem.

Já jsem do půl čtvrtý tady.

-Děkuju.

Prosím tě, co jsi s ním dělal? Je úplně mimo.

Tvrdí, že s tebou dělá na ňáký vraždě.

Není to dobrý. Je tam nějakej nález. Blbej.

-Kam jste ho odvezli? -Na kardiointervenční sál.

Víš co? Běž domů. Já ti zavolám, až budu něco vědět.

-Děkuju.

-Pan Vosátka není?

Já bych si ještě dal na cestu preso. S mlíčkem, hm?

To je rozbitý, co?

Tak příště.

-Nikdo z těch lidí, co rozváží Lukáškovi obědy, na to nepasuje.

-Hm... -Bohužel.

Buď byli v době spáchání první vraždy moc mladý,

nebo neměli řidičák.

Nebo vůbec neodpovídají tomu identikitu.

-Jo. Kolik těch cizinek tím bytem toho Lukáška celkově prošlo?

-Asi sto sedmdesát? -Tolik?!

Aha! Takže to, že se tam mihly dvě vaše poškozený,

vlastně to by mohla bejt i náhoda, že jo?

-Může. -Hm.

A co zaměstnání těch poškozených? To je nemůže ňák spojovat?

-U dvou by se dalo říct, že pracovaly v gastronomii,

ale ta třetí uklízela ve velkoskladu.

-Takže ono to spolu vlastně nemusí vůbec souviset.

No ne, myslím ty vraždy. Takže asi žádná série, no.

No nic, no tak hlavně jste si mohl v praxi

tady u nás vyzkoušet efektivitu toho vašeho profilování.

-Můžu ještě s něčím pomoct? -Můžete.

Najděte si, prosím vás, už nějaký jiný místo.

Tím mi pomůžete nejvíc.

Tohle je ta tetovaná, jak se vám ji podařilo ztotožnit?

-Ano. -Dobrá operativní práce.

-Příště, než pustíte horkou vodu,

musíte počkat, až se rozsvítí kontrolka tlaku.

Musí tam být aspoň 1,1 atmosféry.

-Co tomu bylo? -Stačilo to zrestartovat.

Nechcete aspoň ukázat, jak se to čistí,

ať ten výjezd není úplně zbytečně?

-Co to bude stát? -To se píše na provozovatele.

Jste tu nová.

-Tak nějak. -Tak nějak...

-Vlastně hledám jednu holku. Možná jste ji tu mohl vidět.

Mladá Ruska, devatenáct let, zrzavý vlasy, hubená. Saša.

Dělala tu asi dva měsíce. -Co s ní je?

-Nic. Prostě ji hledám. -Počkejte, Saša...

O ňáký Saše mluvil parťák. Ale to bude asi shoda jmen.

Ukazoval mi ji na fotce. Taková...

Taková... Jo, ňáká podoba tam bude.

Mám mu zavolat a zeptat se ho na ni?

-Ne, to nehoří. Jak vypadá ten váš kolega?

-Jak. Vlastně vám ho taky můžu ukázat na fotce,

ale mám ji doma, v kompu.

-Fajn. Tak, až dorazí šéf, tak já za váma vyrazím.

-No jo, ale kdy?

Musím teď jet domů, vytisknout jednu fakturu,

pak jedu na další zakázku a tam budu do noci.

-Tak ráno? -To nejde. Si beru dovolenou.

Jedu na hory. -Tak mi to pošlete mailem.

-To nepůjde. Mám problém s připojením.

Heleďte, jestli chcete, pojeďte se mnou teď.

Pak nevím kdy.

-Počkejte!

-Pojďte, se nezouvejte.

Se omlouvám za ten nepořádek.

Co umřeli rodiče, tak tady žiju sám.

Pojďte, prosím. Kafe? Čaj?

-Ne ne, nebudu rušit.

Slíbil jste mi tu... -Jo, fotku!

Mám ji v noťasu. Hned ho přinesu.

-Ááá...

-Takže, kapitán Fousová, jo? Nemáš šťastnej den, kapitánko.

-Ty taky ne, ty hajzle! Za chvíli máš za vratama mý kolegy!

Určitě už jsou na cestě i se zásahovkou,

takže ti zbývá jediná věc! Pustit mě! Hned!

-Tak pojď.

-Pusť mě, ty hajzle!

Ááá!!!

Hajzle.

Ááá...

ZVONÍ MOBIL

-Ano?

A můžu už teď?

No a jak to s ním vypadá? Co jste...

Aha. Dobře, tak já jedu. Zatím.

ZVONÍ TELEFON

Stehlík, kriminální policie.

Bohužel, není přítomna.

To nevím. Vzala si dva týdny volno.

Můžu vám nějak pomoc já?

-Ne ne. To...to nespěchá.

To nespěchá.

Žádný kamarádi, žádná zásahovka.

Jsi v prdeli, kapitánko!

Skryté titulky: Tereza Fenclová 2023