All language subtitles for green ice anne

VAPET PRODUCTION
uvádí

ZELENÝ LED

KOLUMBIE, JIŽNÍ AMERIKA

Na shledanou. Zlomte vaz.

Budu na tebe čekat.

Pozor.

Dobrý den.

Dobrej.

Pasy.

- Máte vůbec povolení k pobytu?
- Ano.

- Na kolik dní?
- Na čtyři.

- Neviděli jsme vás před pěti dny?
- Jsme archeologové.

V horách člověk
snadno ztratí pojem o čase.

- Snad stihneme polední vlak.
- Už jsou tři.

Ano, tři.

Prohledat!

To stačí.

Všichni svléknout.
Tak bude to?

Přineste benzin.

Dejte se do toho.

Ne! Alane!

Uhaste to!

Nech toho!

Pojedem!

Ne!

Exportní model.

V Mexiku nikdy neprší.

- Co tomu je?
- Kdybych to věděl, tak tu nejsem.

Jedete k moři?

Jo.

Vzal byste mě do Las Hadas?

- Jasně.
- Prima.

Mrkněte se, jestli to náhodou
není vadnej mikrospínač.

- Já jsem Joe Wiley.
- Těší mě.

- Jak se jmenujete vy?
- Holbrooková.

- To je on? - Ano.
- Já věděl, že to bude v zapalování.

- Jak to můžete vědět?
- Dělám do elektroniky.

Ale vedle toho koumám,
jak šikovně schrastit prachy.

Najít tak jeden dobrej fígl.

- Všechny fígle jsou vykoumány.
- Kdepak. Zkusil jsem jich tak sto.

Od opalovacích pilulek
až po mangové fazole.

- Co to má být?
- Fazolové výhonky.

Celou úrodu sežraly krysy,
a hned jsem byl lehčí o tři tácy.

Na to si bývalá žena usmyslela,
že chce vyšší alimenty.

A teď mě ještě vylili z práce.

- Tak to je váš životopis, jo?
- Už jo.

- A co vy?
- Já jsem z Philadelphie.

Žiju v Mexiko City.
To je má helikoptéra.

Jedu do Las Hadas na víkend.
Tudy, prosím vás.

Jak račte.

- Co vás přivedlo do Mexika?
- Zmeškal jsem letadlo na Havaj.

Dá se tady možná něco trhnout.

- Víte, co je to la mordida?
- Ne, co je to?

Třeba byste mohl
na tom něco trhnout.

Španělský výraz pro inflaci.

- Měl byste zkusit štěstí v Las Hadas.
- Co tam je?

Spousta bohatých žen.

- Zlatý důl pro muže, jako jste vy.
- Tak to si o mně myslíte?

- Je v tom ale jeden háček.
- A to?

Ženy jdou po zajících.

- Není přece nad zkušenost.
- Jistě, kromě výdrže.

S tou kraksnou neoslním.

Neprodávejte se pod cenou.

A nebojte se, jste dobře rostlý.

Už jdeme, madam.

- Dobrý den.
- Dobrý den, Carlosi.

Tak jste přece přijela,
seňor Argenti bude šťasten.

Najděte pro toho
pána v modré košili

- pokoj na jednu noc, ano?
- Spolehněte se.

Je tu někdo?

Co je?

- Tohle je mé apartmá.
- Tohle je apartmá pana Prentisse.

Číslo 420.

Jistě najdete
panu Prentissovi něco lepšího.

Jistěže, pane.

- Promiňte.
- To je naprosto v pořádku.

Jdeme, nemáme čas.

- Haló?
- Pane Prentissi,

- doručili jsme vám ty vzorky.
- Cože?

Jsou v nočním stolku.
Vedle vás.

- Ano, už je mám.
- Jste s obchodem obeznámen,

nabízíme 6000 karátů.
Jeden karát za 500.

- Stejnou jakost, jako máte teď.
- To je rozumná cena.

Další vzorky vám ukážeme ráno.

- Kde?
- V 9 na pláži Soledad.

6000 karátů po 500.

Liliano, vypadáš božsky.

Ahoj. Jste tady sám?

Ano, má žena nemohla přijet.

- Ale to je mrzuté. Proč?
- Rozvedla se se mnou.

- Tak to vás o všechno obrala.
- Nechala mi zlaté rybičky.

- To vypadá nadějně.
- Zítra na oběd?

- Ne, to nejde.
- A kdybych byl pracháč?

Jenže nejste, nebo ano?

- Není ve vyšší cenové skupině?
- Dlouho nebude.

- Je u vás hlášený pan Prentiss?
- Ano.

- Mohla byste mu tohle doručit?
- Ze srdce ráda.

- Pan Prentiss?
- Ano. - Líbí se vám?

Mohl bych vám nabídnout 6000 karátů.
Karát za 600. Stejná kvalita.

Zdravím.

Už jsme mysleli, že sis spletl pláž.

Jsou všechny stejný.
Že, pane Prentissi?

Zažeň ho do moře.

Vítejte na palubě.

Vylez.

Jez. Musíš se posilnit.

- Sundej si kalhoty.
- Cože?

- Mohla by ti do toho přijít infekce.
- Jo, ale já sám, ano?

Na, podrž to.

- Jak to vypadá?
- Přežiješ to,

když se na to nebudeš koukat.

- Opravdu děláš do elektroniky?
- Jsem machr.

Máš kliku, je to jen škrábnutí.

- Ale na mým těle.
- Zavinil sis to sám, hochu.

Promiň, jestli jsem tě
připravil o kšeft.

- Co tím chceš říct?
- Mezi námi je jeden rozdíl.

Jsi ve vyšší cenový skupině.

- Dobrý večer, paní. Vítejte.
- Dobrý večer, Ramone.

Děkuji.

- Dobrý večer.
- Dobrý večer, paní.

To je pan Wiley.
Zůstane několik dní.

Vítám vás, pane.
Moc mě těší.

Paní, na slovíčko, prosím vás.

Buď vítán u mě doma.
Určitě si rád odpočineš.

Josephina tě zavede do pokoje.

Co se děje?

Vyprávěj mi něco.

- O čem?
- O čem chceš.

- Třeba o nějakém svém fíglu.
- Co ti chtěl ten farář?

Jde o mou sestru.

Před pár týdny odjela
se skupinou studentů do hor.

- Kam?
- Do Kolumbie.

Říkal, že je nezvěstná.

Víc nevím.

- Proč Jižní Amerika?
- Jako mladší sestra

chtěla být vždycky
o krok přede mnou.

- Když jsem došla do Mexika...
- A co rodiče?

Matka měla peníze,
otec rodokmen.

Perfektní párek,
dokud otec nezačal pít.

Díky.

Já přišla na svět jako trest.

Zplodili mě na parkovišti.

- A tvá sestra?
- Kerry?

Tu zplodili o 7 let později.

Matka nechala většinu
majetku mně,

pro Kerry provizi
a tátovi dostatek peněz na útratu.

- A ví otec, co je s Kerry?
- Stejně by mu to bylo jedno.

- Co dělá?
- Když zrovna nepije?

- Obchod s diamanty.
- Tak to mu nic nechybí.

Ne, pokud myslíš,
že peníze jsou všechno.

Nikdy jsem je neměl.

Kdybys je měl, žil bys jinak?

Mohl bych být se ženou,
jako jsi ty, a necítit se trapně.

- A teď ti je trapně?
- V jistým smyslu.

Ale jinak jsem na tom dobře.

V jakém smyslu?

V tomhle.

Meno!

Chtěl jsem tě před odjezdem
do Kolumbie překvapit.

- Doufám, že neruším?
- Vůbec ne.

Řeknu Josephině,
aby ti připravila pokoj.

- Jenom na jednu noc.
- Musím se převléct.

Wiley, ve svém pokoji
najdeš oblečení.

Pane Wiley,
my se ještě neznáme.

- Odkud znáte slečnu Holbrookovou?
- Pomohla mi, když jsem se topil.

Asi máte ve vodě zalíbení.

Jak dlouho tu chcete zůstat?

Proč?

Rád bych poznal člověka,

kterého jsem našel
s mou snoubenkou.

Neřeklas mi, že jsi zasnoubená.

Je to fakt?

Moc se ptáš, chlapečku.
A vždy dost nevhod.

- Co je to za chlapa?
- Má v Bogotě vysoké postavení.

- A ty s ním chceš odjet?
- Pomůže mi najít sestru. Ty sotva.

Jste výborný divák, pane Wiley.

Kupodivu moc nepřekážíte.

Už toho bylo dost, Meno.
Omluv mě.

Musím něco říct Josephině.

Tak vy prý děláte do elektroniky.

Dělám.

V Kolumbii mám
poplašné zařízení.

Zkonstruovali ho nejlepší odborníci.

Mohl byste se na to podívat
a možná pro mě i pracovat.

Jak víte, že bych to zvládl?

Mám intuici při posuzování lidí.

Málokdy se mýlím.

Přijeďte a uvidíte,
třeba to i vylepšíte.

Platím dobře,
mohl byste na tom vydělat.

Přemýšlejte o tom.

- Dobré jitro.
- Dobré jitro.

- Kde je náš Mussolini?
- Už odjel.

Tebe mám pozdravovat. Doufá,
že se mnou přijedeš do Kolumbie.

- Můj vůz zůstal v Las Hadas.
- Nedělej si z toho hlavu.

To se povedlo.
Zase jsem lehčí o dva tácy.

Ale zase pojedeš do Bogoty.

- Co víš o smaragdech, Wiley?
- Právě mi dávají zabrat.

95% kamenů je z Kolumbie.

Vláda se vzdala kontroly nad nimi
a postoupili ji soukromé koncesi.

- A co Argenti?
- Je majitelem té koncese.

- A pomůže ti najít sestru.
- Přesně.

- A já jsem v tom taky.
- Tady neplatí žádné fígle.

- Jenom smaragdy.
- Ano, jen smaragdy.

Nepředstavitelné peníze za nalezení
malého zeleného úlomku v blátě.

Jdu za Miguelem.

Jste v srdci mé společnosti.

Stojí sice v centru města, ale stačí,
abych řekl jediné slovo,

obvod se uzavře,
a jsme tu jako v pevnosti.

Každý den sem přivážejí smaragdy.

60 z každé stovky je dobrých,

30 velmi dobrých
a 10 nejkrásnějších na světě.

Tohle je můj přítel Jaap.
Brusič diamantů, ten nejlepší.

V Miláně mu říkali suppremo.
Už tam pro mě pracoval.

- Jak je to dávno? 10 let?
- Jedenáct.

Jedenáct.

Všechno jsem nechal za sebou
a začal nový život.

Jediný, kdo mi připomíná
starý svět, je Jaap.

Zůstal se mnou celou tu dobu.
Nikdy si nestěžuje, ale přesto...

Stýská se mu po diamantech.
Jako mně.

Meno, prosím tě,
nemluv o diamantech.

- Nikdy mu je nepřipomínám.
- To je pravda.

Nemůžeme zapomenout.
Diamanty jsou lepší.

Ne.

Tady je zaneseno všechno.

Kdo má o smaragdy zájem
a kdo chce co koupit.

Většinou obchodujeme v zahraničí,

abychom se vyhnuli
sporům se zdejší vládou.

A máme i vlastní zábavní podniky.

Je příjemné spojit podnikání
s potěšením, nemyslíte?

Slečna Holbrooková vám věří
a já zase věřím jí.

Ukážu vám teď něco,
co je dovoleno vidět málokomu.

Kromě tohohle výtahu
tu není jiný vchod.

- Ani nouzový východ?
- Ne, ani schody.

Jsme dokonale izolováni
shora i zezdola.

- Co je nahoře?
- Nebe.

To je paráda.

Není to důmyslné, mít pevnost
u nebe místo pod zemí?

Teď vám ukážu, proč já,

Meno Sebastiano Argenti,

jsem ten nejšťastnější člověk.

Pojďte, prosím.

Můžete si sáhnout.

Má to cenu tak 70 milionů dolarů,
a zítra to bude víc.

To je Jochim Kellerman,
šéf kontrolního oddělení.

Pane Wiley, půjdeme dál.

Ten trezor je z kadmia a oceli.

- Neexistuje nic, co by ho propálilo.
- Jak sem smaragdy dopravujete?

Vrtulník přiváží všechny
zásilky z dolů rovnou sem.

Když se přiblíží letoun,
spustí poplašné zařízení.

Kdyby někdo přistál na střeše,
jak se dostane dovnitř?

Jste odborník, řekněte,
lze to udělat líp?

Podle mě ne.

Pane Wiley, promiňte,
jsem generál Botero.

Prý se zajímáte
o naše staré vykopávky.

- Přesně tak.
- Generál nám půjčil jeep.

- Senzace.
- Nemáš radost?

V horách jsou bandité.
Dám vám ozbrojený doprovod.

Pan Wiley je skvělý střelec.

Jo, a strefuju se čím dál líp.

Přijměte mou soustrast, paní.

Byl jsem již u tolika hrobů,
že už se mi nedostává slz.

Vaši sestru zabili vojáci,
smaragdy a lidská zloba.

Nechceš trochu vody?

Jen si klidně poplač.

Uleví se ti, uvidíš.

Hej, Holbrooková!

- Ahoj.
- Migueli...

Je mi líto tvé sestry.

Byla statečná.

Můžu pro vás něco udělat?
Potřebujete něco?

Vracíme se do hor.
Potřebovali bychom ten jeep.

- Je váš.
- Jdeš tedy s námi.

Felippe, běž za volant.

- To snad nemyslíš vážně.
- A proč ne?

- Jedna mrtvá ti nestačí?
- Tomu ty nerozumíš.

- Ona věřila v tu jejich věc.
- Proč jdeš místo ní?

Pojedu s nimi.

Hej, příteli, odkud jsi?

- New York.
- Jo, taky jsem tam bydlel.

Nikdy nevíš kdy narazíš
na někoho ze staré čtvrti.

V mé čtvrti jsme
neměli žádné žaluzie.

- Kam to jdeme?
- Ten chlap má na pozemku smaragdy.

My mu sklízíme kávu
a on nám dává smaragdy.

Ten to s váma chytnul.

Budeme tři dny kopat smaragdy
a pak sklidíme kávu.

- Musíme dostat smaragdy dolů.
- A nenechat se odbouchnout.

- Buď zdráv.
- Migueli.

Tohle jsou turisti z New Yorku.
Myslí, že káva roste v šálcích.

Tohle je slečna Holbrooková
a to je pan Wiley. Lucho.

Přátelé, můj dům je i vaším domem.

A zítra jdem kopat zelený led.

Proklaté smaragdy.

- Kolik?
- Tak 300 babek za karát.

- Řekněme 200 karátů.
- 300 za karát?

60 000 dolarů,
a ten blázen pěstuje kávu.

Ano?

- To je pro vás.
- Ne, pane. Jste mým hostem.

To je u nás takový zvyk.

- Kdo je větší, přinese flašku.
- Děkuju. Sedněte si.

- Je tu báječný klid.
Jsou slyšet jen... - Cikády.

- V New Yorku cikády nemáte?
- V New Yorku jsou jen sirény.

- Tak na smaragdy.
- Na to já pít nebudu.

- Jsou pro mě prokletím.
- Proč?

Kdyby se to vláda dověděla,
vzala by mi půdu.

Je to země mého otce.
Pěstujeme tu jen kávu.

- Za smaragdy si koupíte víc země.
- Víc, pořád víc.

To nám našeptává ďábel.

Nevím, jak je to tam u vás,
ale tady je ďábel zelený.

Na zdraví.

- U vás tomu tak není, pane?
- U nás je ďábel taky zelený.

Na zdraví.

Něco pro vás mám.

- Tady.
- Co je to?

- Koka.
- A co se s tím dělá?

Jaký to je?

Ještě se vraťme k té kávě.

- Kolik zrnek je z jednoho keře?
- 2000.

- A kolik zrnek má jedna libra?
- Taky 2000.

- Takže máte z keře libru kávy.
- Ano, pane.

- Kde ji prodáváte?
- Ve městě.

V New Yorku je káva drahá.
Co kdybyste ji posílal tam?

Nemám v New Yorku přítele.

Teď už máte.

Na zdraví přítele v New Yorku.

Na zdraví.

- Už jsme mysleli, že ses trhnul.
- Bohužel ne.

- Za pět minut už bys nás nestihl.
- A přišel bych o všechnu srandu.

Za zatáčkou zastavím
a budete řídit.

- Dobrý den.
- Dobrý den.

- Mluvíte španělsky.
- Ne.

Omluvte moji angličtinu.

Papíry.

Co děláte na téhle cestě?

- Ztratili jsme se.
- Odkud jedete?

Byli jsme na výletě v Lahvě.

- A kam jedete?
- Zpět do hlavního města.

Tady je dost peněz pro generála.
Jeho špína.

Jděte.
A pamatujte, že máte smaragd.

Jenom přejdete další vesnici
a budete v pořádku.

Pojďme, Wiley.

Támhle je silnice do Bogoty.

Vítejte v Barbose, panstvo.

Kde je Holbrooková?

Kde je Holbrooková?

Vy svině!

Nedělejte kravál!

Praštěte ho!

Vy bestie!
Kam jste ji dali?

Hni sebou.

Tak pojď, pojď. No tak.

Ne, ne!

Tohle je moje záležitost,

- vy se do toho nemáte co plést.
- Ano, pane generále.

V Barbose vám dali zabrat, co?
Máte štěstí, že jsem přijel včas.

Aspoň budete mít doma
o čem vyprávět.

Je mi líto co se stalo.

Dopadla jsem líp než sestra.

- Měl jsem ti v tom zabránit.
- To jsi nemohl.

Věděla jsem, do čeho jdu.

- Musíme vymyslet něco lepšího.
- Ale co?

Zaútočit na doly dřív,
než z nich smaragdy odvezou.

- Pozítří budou pryč.
- Kdybychom tak mohli dostat

- ten vrtulník, až poletí z dolů.
- Vtrhneme do Argentiho trezoru

- a vezmeme mu všechno.
- Jo, to kdyby tak šlo.

Jo, šlo by to.
Kdybychom byli párek šílenců.

Tak spusťte.

Máme plán, jak vykrást Argentiho.

Argentiho?

- Nedostaneme se ani do vestibulu.
- Dostaneme se tam střechou.

Co to blábolí?

Dopraví nás na střechu.

- Jak to chce dokázat?
- Jeden můj kámoš to dokáže.

- Pan Claude?
- Jo, a ty budeš Thomas.

- Ano, můžu vám to vzít?
- Svý věci si nosím sám.

- Můžeš vzít to ostatní.
- Děkuji, pane.

Jako bys mi bral slova z úst.

Tenhle diamant
jsem schovával 8 let,

- a nikdy jsi o něm nevěděl.
- Ani vědět nechci.

Meno, nechali tě žít.
Jsi tady králem.

Králem v exilu.

Bez své rodné země.

Uděláš mi prsten,

se smaragdy.

S diamantem uprostřed.
Snubní prsten.

To bude to poslední,
co pro mě uděláš v téhle zemi.

Věříš, že ti Diamantová
společnost odpustí,

když se s ní oženíš?

Její otec to určitě zařídí.

Meno, ty se mýlíš.

Neprominou ti to.

To se uvidí.

- Tak co?
- Je to lepší než tvý fazole.

Tady nejsou krysy, ale prasata.
Dokážeš to?

- Jistě.
- Jak jistě?

4:1, že to dokážu,
ale ty se postaráš o ty prasata.

Kromě jednoho.

Donutíš ho, aby řekl svý jméno.

- Co ty na to?
- Jsou kouzelný.

Výborně.
Kolik ti to dlužím?

Jenom dva tisíce.
Byla to krátká hra.

Ale příjemný zážitek.

- Jak bys je chtěla?
- Nejlépe v hotovosti.

Hotovost.
Něco si kup.

Chtěl bych, abys byla dnes večer
obzvlášť elegantní, rozumíš?

Dnes večer?

Chci tě představit
jako svou budoucí ženu.

Nejsi moc nadšená.

Jen mě to překvapilo.

- Vlastně bych radši chtěla šek.
- Proč?

Abych mohla říct, že to podepsal
sám Meno S. Argenti.

- Co znamená to S? Salvatore?
- Sebastiano.

Meno Sebastian Argenti.

Meno Sebastiano Argenti.

Já někam jedu?

Brzy?

Teď?

Co to má znamenat?

Není to zřejmé?
Prázdniny skončily.

- Dnes večer letíte do New Yorku.
- Nejsem připraven.

Pak vám Hertado milerád pomůže.

V tašce najdete odměnu
za svou námahu.

Kolik?

Víc než jste hoden, pane Wiley.
1000 dolarů.

- Já mám cenu 10 000 dolarů.
- 10 000? Za co?

- Našel jsem ve vašem systému trhlinu.
- Trhlinu?

- To je vyloučeno.
- Přesvědčte se sám.

Co je to?

Důkaz, že je v
elektronickém systému chyba.

Dostanu se do vašeho
trezoru i poslepu.

- Dokažte to.
- Kolik mám času?

24 hodin, pane Wiley.

Levou rukou to zahřeješ,
a jdeš nahoru,

- pravou rukou zatáhneš, a jdeš dolů.
- Jasný? - Jo.

- Máš trému?
- Ne. Mám strach. - Zlom vaz.

Pochopils to? No, tady to zahřeješ,
tady jdeš dolů.

- Jo, a nesletí to?
- Nemusíš mít strach.

- Co mám ještě dělat?
- Celkem nic.

Stačí, když budeš sedět,
a balón tě tam donese.

Letíme!

Nějak se to se mnou točí.

Šoupněte někdo ten strom dál!

- To je lepší, než se procházet.
- Neblbni, zbyde z tebe mastnej flek.

- Kde jsou ostatní?
- Hosté ještě nepřišli.

Jsme tu o něco dřív.

Pozval jsem je až na zítřek,
dnešní večer je jen pro nás dva.

Proč jsi mě sem pozval?

Chtěl jsem ti ukázat, co ti
bude patřit, až si mě vezmeš.

- Neřekla jsem, že si tě vezmu.
- Budeš muset.

Nevím, proč bych musela.

- Vidělas už tenhle náramek?
- Ovšemže viděla.

Takový má tvůj otec.
Je to odznak exkluzivního klubu

Diamantové společnosti.

- Já ho bohužel nosit nesmím.
- Proč?

Jednou došlo ke krádeži.
Diamanty za 10 milionů dolarů.

Já je nevzal, věř mi.
Byl jsem v jejich očích bez úhony.

Ale tajně jsem je skoupil
a pak je rozprodával.

Bohužel na to přišli.
V Diamantové společnosti.

Za to je obvykle trest smrti.

Naštěstí jsem měl dobré známé.

Nabídli mi výměnou
místo smrti život,

ale musel jsem navždy
odjet do Jižní Ameriky.

Dovolili mi dál žít.

S podmínkou, že nikdy
neopustím tento kontinent.

Jak by se to mohli dovědět?

Mělas někdy pocit,
že tě pořád někdo pozoruje?

S tímhle pocitem žiju, co jsem tady.

Možná se mýlím,

ale mám jen jednu možnost,
jak se z toho dostat.

A proto ti nabízím

manželství.

Spojení diamantu se smaragdem.

Díky otcovým známostem
by ti dovolili odjet?

Nejenom odjet,
ale i vrátit se domů.

Já tě chápu.

Mohl jsem ti zalhat.

Samozřejmě si budeš žít po svém,
nebudu ti překážet.

Můžeš mít dál své hračky,
jako pana Wileyho,

ale pro koncesionáře
bychom byli manželé.

Víš, že tví žoldáci mají
na svědomí spoustu mrtvých?

Viděls někdy v horách ty mrtvé?

Jsou to povstalci a zloději.

A co má sestra?

- Spřáhla se s tou verbeží.
- Tak ji museli zavraždit?

Může za to sama,

kdyby se to nestalo tady,

stalo by se to zítra jinde
kvůli nějaké hlouposti.

Musíš mi odpovědět, prosím.

Odpovím ti ráno. Sbohem.

Zaparkujte vzadu.

Nohy nahoru, nebo budou mít
v televizi po programu.

A na cíl!

Dej mi, prosím tě, ten můj, jo?

Zlom vaz, kamaráde.

Nashle na Havaji, starouši.

Tak pozor, jdu na to.

Migueli.

Drž to u ramene.

Tak jo, Migueli. Trochu dopředu.

Ještě trochu, ještě blíž.

Stačí.
Drž to pevně.

Kdo ho sem pozval?

Jak se ti tu líbí? Umíš mluvit?

Hned to bude.

Doufám.

Meno Sebastiano Argenti.

Jak to vlastně bylo?

Tudy jsme přišli,

já šel k oknu
a on stál tady.

Někde tady.

Pojď sem. Ještě, ještě, ještě.
Tak, stačí. A vydrž.

Meno Sebastiano Argenti.

Račte.

Jak v pohádce.

Spadlo to rovnou z nebe.

- Máš to všechno?
- 50 milionů?

- Možná víc než 100.
- Nechceš se dát k nám?

- Abych vám dělal experta na vloupání?
- Ne, tohle je mír.

- Kruci. Kde jsou ti tví chlapi?
- Klid.

Je po všem. Vyhráli jsme.

Ale houby.
Jen jsme mu vyprázdnili sejf.

Myslíš, že bude sedět
a hodí to za hlavu?

Skončil, člověče.
Je jen otázka času, než spadne,

a prásk, získáme zpět naši zemi.

Celý život jsem bojoval za tuto
změnu, a teď to uvidím na vlastní oči.

Nerad tě zklamu, Migueli,
ale je tam sto Argentů

který jen čekají,
až na ně přijde řada.

Jen proto, že jednoho srazíš to
neznamená , že se zítra neobjeví jiný.

Zrovna tak se zítra
může objevit i sto Miguelů.

Ty to nechápeš.

Je tam síť plná lidí jako
jsem já a moji bratři a sestry.

Zakládáme požáry po celém světě.
Je to globální, člověče.

Já a ty budeme jako Robin Hood.

Robin Hood?
Kradl bohatým.

Nevyhazoval do vzduchu letiště,
nezabil rukojmí.

To je totéž, člověče.
Dnes je to úplně jiná strategie.

Někdy musíte dělat věci
které vám nelíbí.

Jen si pamatuj, Migueli,
každý máme své vlastní důvody.

- Jízda dorazila. Chceš jít první?
- Jen jdi ty.

Tak jo, přidrž to lanko.

A modli se.

Hodně.

Dělej, honem.

Sakra, co s tím je?

- Pojďte, pane. Musíme už jet.
- No jo, počkejte.

Jeďte.

Jeďte!

Na co čekáme? Jedem!

- Co Miguel? - Zůstal tam.
- Musíme se vrátit.

Řekl, jděte.
Pojď, než nás sežerou ty prasata.

Dělej!

Je příliš pozdě.
Je konec.

Žil jsi na úkor lidí příliš dlouho

a dnes to skončilo.

Skončili jste, chlapy.

- O čem to mluví?
- Běž se podívat do svého trezoru.

Vzali jsme si zpět, co jsi ukradl.

Vytáhněte jej.

Je mi líto,

ale mě
do Barbosy nedostaneš.

- Byla to ona.
- Ne, byls to ty.

- Nechal jsi je okrást mě.
- Byla to ona, mám důkaz.

Jsi blázen.

Nic nevíš!

Po celou dobu dělala
všechno, aby vás zničila.

Nedělejte si iluze.
Má v tom prsty.

- Víš jistě, že je to tady?
- Miguel říkal, že tady nás najdou.

- Průšvih.
- Američané?

Kanaďané.

- Kam jedete?
- Na ryby.

Pozor. Jsou v tom háčky.

Patříme k Miguelovi.

Je mrtev.

Pojďte se mnou.

Dáme vám nejlepší loď.

Patří Amerikánům.
Odplujte, než se vrátí.

Neměli bychom jim ty smaragdy dát?

Tím bys je odsoudil k smrti.

- Cítíš se bohatší?
- Neříkají nám pane.

- Co s nimi uděláme?
- Doručíme je, jak chtěl Miguel.

Co? Ci nám je po revoluci.

Jaká je naše adresa?

Možná bychom měli poslat
jeden, každé rodině v zemi.

Jestli máš něco za lubem,
tak to řekni.

Proč bych měl mít něco za lubem?

Copak jsem riskoval pro něco,
co mi nepatří?

Teď jsem na kradené lodi s někým,
kdo mi neřekne, kam plujem.

Rodina má domek v Keys.

- Vědí, že přijedeme?
- Nikdo tam není.

Aspoň nebude vadit, když nepřijdeme
na večeři. Pobřežní hlídka.

Sejdeme se u prasat.

Haló, zastavte stroj.
Jdeme k vám.

- Manželé Goldenheimerovi. Američané?
- Ano.

- Jste hlášeni v Miami?
- Ano.

- A vracíte se?
- Snažíme se.

- Je to daleko.
- Ale doma.

Vincento!

Musíte mít strpení. Máme
starosti s pašeráky marihuany.

- Pivo, poručíku?
- Ne, děkuji.

Poručíku.

Našel jsem dvě pistole.

- Kde byly?
- Tady.

- Vy si berete na výlet zbraně?
- Tyhle vody jsou nebezpečné.

- Možná.
- Vy byste jel s ženou neozbrojen?

Ne.

Asi ne.

- Co je v tom?
- No, návnady.

Moc velké pro sportovní rybolov.
Máte povolení?

- No, to patří k lodi.
- Je to nezákonné.

Pro vás je to sport,
ale pro rybáře obživa.

Za to je pokuta.

Protentokrát vám to prominu.
Poroučím se.

Jedeme.

Tomu nemůžu uvěřit.

Tomu neuvěří asi nikdo.

Všechno je v tahu.

Je to tu pěkně zatuchlý.

Tak otevři okna.

- Jak poroučíte, princezno.
- Sem už dlouho nikdo nejezdí.

Tenhle dům ve mně
vyvolává vzpomínky.

Šťastné?

Jenom tady jsme bývali jako rodina.

Telefon je hluchý.

Čekáš snad hovor?

- Nic k jídlu tu není.
- Já nemám hlad.

Kdo je to?

Pošťák chodí vybírat schránky.

- U prázdnýho domu?
- Přestaň bláznit.

Ví Argenti o tomhle domku?

- A co myslíš?
- Já to tušil.

- Jak daleko je nejbližší soused?
- Asi tak půl míle je obchod.

A máš něco, čím bychom
přivolali pomoc?

- Co to děláš?
- Chci pustit trochu hudby.

Nechceš rovnou udělat mejdan
a pozvat všechny?

- Mussolini tu může být každou chvíli.
- Jen klid.

- Nemám náladu tu čekat, až sem vrazí.
- Jsi přece koumák.

Něco vymyslíš
a já zatím seženu jídlo.

- Potřebuješ něco?
- Jasně. Potřebuju šroubovák,

kleště, kladivo, dráty a pájku.

Co děláš?

Myslím, že jsem přišel na něco,
jak nás tady ochránit.

- Chybíš mi.
- Opravdu?

Zvykla jsem si mít tě u sebe.

Co by na to řekl tvůj přítel Argenti?

- Nemysleme na něj, ano?
- To bych rád.

Co to bylo?

Wiley, tak už pojď.

Jeden by měl zůstat vzhůru.

Mám lepší nápad.
Zůstaneme vzhůru oba.

Ale to je nerozum.

Je, ale může nám být hezky.

Jak na to teď můžeš myslet?

Třeba to bude naposled.

Jdi do kuchyně, tam to bude.

Musíme pryč. Je to šílenství.

- Wiley. - Co?
- Musím ti něco říct.

- Nemluv, prosím tě.
- Musím ti říct, že včera...

- Teď na to není čas.
- ...to bylo krásné.

Pojď.

Zavoláme taxi
a pojedeme do Miami.

Poběžím k pláži
a pokusím se je odlákat.

Ty utíkej támhle. Dělej!

- Kellermane, našli jste je?
- Vše probíhá podle plánu.

- Ale neubližte jí.
- Ještě žije.

- Půjdu na břeh.
- To bych vám neradil.

Tohle by pochopila
i Diamantová společnost.

Kellermane, počkejte na mě.

Bože.

Ahoj, Wiley.

Co je ti?

Jehla.

Argenti mě chtěl živou.

Vraťme se z týhle fantazie
do normálního světa.

Ještě ne, pane Wiley.
Dokud nevrátíte všechny smaragdy.

To bychom museli mít
potápěčské vybavení.

Liliano, ty mě znáš.

Řekni panu Wileymu,
že udělá nejlíp...

Ty?

Tys mě hlídal?

Po celá ta léta?

A já jsem ti tak věřil.

Varoval jsem tě. Už mockrát.

A co tady v brooklynských
docích hledáme?

Musím si tu jenom něco vyřídit,
za pár minut jsem zpátky.

A není to zas nějaký fígl?

Tohle je jen vzorek.

Měl bych dostávat dodávky
každý měsíc.

Přijďte ke kontrole ke mně.

Jsem Linda, jasný?

Cos tam dělal? Počítal jsi zrnka?

- Ty si nikdy nedáš pokoj.
- Ne, obávám se, že už nikdy.