Original subtitles

To, co na rozdíl od obyčejných smrtelníků umožňuje moudrému vládci a dobrému generálovi úder, porobu protivníka a dosažení cílů, je „předchozí znalost..." – Sun Tsu (5. století před Kristem)

V moderním světě se tato „předchozí znalost“ nazývá „tajné služby“ a romanopisci jí říkají „špionáž“.

HAD NOČNÍ LET Z MOSKVY

Dne 15. října předal americký velvyslanec ve Francii do rukou francouzského prezidenta

přímo v Elysejském paláci osobní dopis od presidenta USA:

Vážený pane prezidente. Vzhledem k závažnosti této záležitosti považuji za nutné přímo Vám

toto oznámit bez použití obvyklých diplomatických kanálů.

Od odhalení vysoce postaveného člena sovětské tajné služby,

kterému byl zaručen azyl ve Spojených státech,

jsme se dozvěděli o existenci rozsáhlé špionážní sítě pracující ve Francii ve prospěch SSSR.

Její členové působí v rozhodovacích úrovních Vaší vlády

a vykonávají nejvyšší politické, vojenské a ekonomické funkce.

Mé služby, co se týče podrobností, jsou Vám k dispozici,

což Vám pomůže neutralizovat uvedenou hrozbu bezpečnosti Francie a svobodného světa.

Prezident vás neprodleně přijme.

Paříž, letiště Orly, 15. září, 16:20 hodin.

Pan a paní Vlasovovi...

Let 302 do Moskvy.

Brána 3.

– Lahev brandy, prosím. – Jistě, pane.

Díky.

Pane Vlasove z letu 302 do Moskvy, dostavte se laskavě k bráně číslo 3 k odbavení...

Pan Alexej Federovič... Ne. Fedorovič Vlasov.

Druhý poradce sovětské ambasády.

Ano, v Paříži.

Žádá vás o ochranu.

Ne, v odletové hale je jeho žena.

On se obává, že mohou být k odletu donuceni.

Zpráva pro cestující: Let 302 do Moskvy bude mít jednu hodinu zpoždění...

Jo, je tady. Ne, vydal se letištní policii.

Nemohl jsem nic dělat.

Ano, ano, dobře. Zkusím to.

Opakuji, že nic neřekl. Nic jsem nevěděla. Jak byste mohli očekávat, že...

Madam, musím vás požádat o cestovní pas.

Zástupce z našeho odboru pro zahraniční záležitosti dorazí.

První tajemník našeho velvyslanectví už také spěchá.

Let číslo 302 do Moskvy je pozdržen z důvodu opožděného přistání navazující linky...

Bude podáván oběd. Odjezd je očekáván za dvě hodiny.

Jsem ředitel letiště. Můj asistent.

Pánové ze sovětské ambasády jsou tu. Následujte mne...

Plukovník Vlasov se zachoval politováníhodně,

ale to je pochopitelné. Je na pokraji nervového zhroucení.

Ve skutečnosti se vrací do Moskvy v pracovní neschopnosti.

Jestli si pan Vlasov přeje zůstat ve Francii, máme několik výborných neurologů.

Inspector Joost. Madam Vlasovová je tady.

Protestujeme proti vašemu zacházení s paní Vlasovovou!

Je držitelkou diplomatického pasu. Ten jí byl odebrán.

To je nezákonné obstavení!

Mám za to, že plně nerozumíte významu slov, která jste použil.

Netřeba dodávat, že jestli si paní Vlasovová přeje odejít, je svobodná. Ať tak učiní kdykoliv.

Ostatně to je to, na co jsme se jí chtěli zeptat... Jestli dovolíte.

Mohla byste k nám, madam?

Ne! Pouze paní Vlasovová.

Prosím, posaďte se, madam.

Madam, přejete si nastoupit do letadla do Moskvy?

Můžete mluvit beze strachu.

Kde je můj manžel?

Chci vidět svého muže.

Pane Vlasove, prosím...

Plukovníku Vlasove, ještě je čas, rozmyslete si to!

Nemám vám co vysvětlovat!

Pane... jestli je pro vást těžké mluvit francouzsky, laskavě se omezte jen na angličtinu!

Alexeji...

Co se děje? Co to má znamenat? Co si počneme?

Madam, musím vás požádat, abyste mluvila pouze francouzsky nebo anglicky.

Tatjano... Nevrátím se.

Ptám se tě, jestli půjdeš se mnou.

Není čeho se bát.

Budeme v bezpečí.

Ale... co děti?

Tatjano, Ivanovi je 20, Grigorimu 18. Už jsou dospělí.

Jedu domů...

Pánové, znovu vás žádám, abyste mne vzali na ambasádu Spojených států.

Jistěže, chcete k Američanům, ...

... ale nejdřív poslyšte, pane sovětský poradče:

Jste plukovník Alexej Vlasov z KGB.

Měsíce jsme vás sledovali.

Snažte se pochopit náš postoj.

Nemůžeme vás jen tak nechat odejít.

My nejsme nějaká cestovní kancelář...

„Vyzvedněte mne na letišti...“ „Vysaďte mě na americkém velvyslanectví...“

Za to všechno nám musíte něco nabídnout.

Podívejte se: Chceme velmi málo, příteli.

Odpověď na jednu otázku, takovou maličkost.

A k tomu ještě:

Jakmile nám to bude k ničemu, poputujete na Rudé náměstí.

Něco nám dlužíte.

Je pravda, že jsem vás poprosil o ochranu.

Teď vás žádám, abyste mne vzal na velvyslanectví USA.

Ten mluvit nebude.

Pane, máme ještě 48 hodin.

Poslední noc nespal.

Ani tu dnešní se moc nevyspí.

A ráno bude jako mátoha.

Pane, byl bych rád, kdybyste si někoho poslechl. – Do toho. Řekněte svůj příběh.

Už jsem to udělala.

Tak znovu do toho.

Vaše jméno?

Jsem Jeannine Santelli.

Dělám v Duty Free Shopu na letišti.

Dneska si u mě koupil flašku koňaku.

Říkám to všechno?

V jeho stofrankovce byl kousek papíru ... vzkaz.

Pak vpadl na policejní stanici.

Tohle je ten vzkaz, pane.

Neprodleně volejte 265 74 60.

Velvyslanectví Spojených států

Alexej Vlasov požaduje politický azyl.

– A ona tam zavolala... že ano... – Ano, pane řediteli.

Na těch 48 hodin můžete zapomenout.

Ambasáda USA nám bude dýchat na záda...

ledaže byste s tím šel na „špatné“ velvyslanectví.

Nechte to na mně.

Tavele! Našlapujte polehounku. Rozumíte?

Jen mi dejte jména vašich francouzských kontaktů a z naší strany není co víc říct.

Žádám vás, prosím, vemte mne na ambasádu Spojených států!

Plukovníku Vlasove, chcete-li na ambasádu...

Na sovětskou ambasádu.

Nemyslím, že to chcete udělat...

To poznáte... během chvilenky.

Dopouštíte se profesionální chyby.

To vím.

Chápu, pane ministře.

Mohu zdůraznit, že opět...?

Odbor pro zahraniční záležitosti ignoruje naše požadavky.

Vlasov je sakra úlovek.

Dejme tomu, ale jsem důrazně proti...

Je to vražda.

Je to... sebevražda.

Co to je... přesně..., to chcete vědět?

Kde jste, Taveli?

Před sovětskou ambasádou, pane.

Vraťte se.

Vraťte se okamžitě!

Pan Vlasov?

Jmenuji se O'Brian. Z americké ambasády.

Volal jste o tři minuty dřív. Měl jsem ho na lopatě.

Víc byste nezmohl.

Dobře víte, že Francie si takového přeběhlíka dovolit nemůže.

BELGICKÁ CELNICE

Jsme tady, pane Vlasove.

Kouříte americké?

Hm, pro mě by mohly být i slabší...

Zvyknete si na ně.

Vaše letadlo odlétá za půl hodiny.

Ve Washingtonu byste mohl být ve 14:30 tamějšího času.

Příjemnou cestu... a hodně štěstí.

Díky.

Ve 14:30 místního času přiletěl plukovník Alexej Fedorovič Vlasov na palubě speciálního letadla do Washingtonu.

Bez prodlení byl odvezen do Langley ve Virginii, 20 minut jízdy od Bílého domu,

do ústředí CIA.

Po Pentagonu je to největší budova na území Washingtonu.

Pozemky se rozkládají na 140 akrech a objekt stojí daňové poplatníky kolem 46 milionů dolarů.

CIA zaměstnává zhruba 200 tisíc zahraničních agentů,

přibližně 10 tisíc lidí pracuje v ústředí,

zejména výzkumní specialisté, odborníci v elektronice, ekonomové,

psychologové, jaderní vědci, chirurgové, lékaři, piloti,

kryptologové, odborníci na islámské právní vědy, na čínské námořní konstrukce,

na politiku, hutnictví, džudo, chemii, fyziku a mikrofilmy.

Každý měsíc je do angličtiny přeloženo 200 tisíc komunistických publikací.

Dokonce i ty neškodné: silniční mapy, železniční jízdní řády, telefonní seznamy,

zprávy o lékařských setkáních sdružení nebo vědeckých organizací.

To vše přispívá k nepřetržitému toku informací, které jsou ihned řazeny do vzájemně propojených rejstříků.

Jazykoví odborníci bez ustání poslouchají zahraniční rádia k vytěžení každého zlomku informací.

Počítače překládající 35 tisíc slov za hodinu, speciální laboratoře pro mikrofilmy, vysokorychlostní kopírky dokumentů...

40 milionů děrných štítků patří mezi nástroje, která umožňují CIA mít nejrozsáhlejší složky na světě.

A konečně nezveřejnitelné aktivity: zvláštní operace tajných služeb.

Často pracují na podpoře vybrané země, rozdmýchávají povstání v jiných zemích

a někdy dopomohou k svržení vlády.

New York Times odhadly roční rozpočet CIA na 1 miliardu dolarů.

Jistý muž je přesvědčen, že být informován není nikdy příliš drahé.

Tím mužem je Allan Davies: „Pan CIA“.

Autonomní ředitel této obrovské organizace, často nazývané „státem ve státě“.

Tak toto je jádro amerických výzvědných služeb, kde se měl Vlasov podrobit prvnímu testu:

na detektoru lži.

Jste připraven říkat jen pravdu?

Ano.

– Kolik vám je? – Padesát.

Narodil jsem se 11. července 1922

v Leningradě.

Kdy jste dorazil do Washingtonu?

– Před třemi dny. – Kdy jste se rozhodl pro svobodu?

Svoboda velmi záleží na osobním pojetí.

Odpovídejte, na co jste tázán, pane Vlasove.

Milujete své děti?

Ano.

Měl jste někdy sexuální styk s nezletilou dívkou?

Ne.

– Chtěl jste někdy spát s nezletilou? – Ne!

Měl jste někdy sexuální styk s mužem?

... Ne.

Teď jsme u otázky 388.

Byly vaše odpovědi k tomuto bodu pravdivé?

Ano.

Ne! Až tak upřímný jsem nebyl, protože vaše dotazy jsou je hloupé a obscénní!

Pane Vlasove. Odpovídejte jen ano, nebo ne.

Požádal jste o politický azyl ve Státech?

Ano.

Udělal jste to s úmyslem jednat proti Spojeným státům?

Ne...

Mé činy nebyly proti USA! Jsou proti tyranům, které ovládají mou vlast!

– Svou zemi miluji! – Tak znovu, pane Vlasove: ano, nebo ne.

Prosím...

Jak dlouho jste ženat?

21 let.

Máte ještě pohlavní styk s paní Vlasovovou?

Za těchto okolností by to bylo... poměrně obtížné.

Kdy naposledy jste měl s paní Vlasovovou sex?

Teď mě poslouchejte: Jsem plukovník Alexej Vlasov z KGB.

Opustil jsem rodinu. Riskoval jsem život, cestoval pět tisíc mil,

protože mohu vládě Spojených států odtajnit naléhavé a důležité záležitosti.

Ne probírat každý detail mého soukromého života s partou frustrovaných sexuálních maniaků!

Budeme pokračovat, pane Vlasove?

– Kdy naposledy jste byl paní Vlasovové nevěrný? – To už pravděpodobně víte.

Jen vám to potvrdím.

Měsíc zpátky... s jednou z vašich krajanek.

Díky.

– Paní Leeová, jako loajální Američanka si musíte uvědomit... – Můj manžel je Američan. Já jsem Italka.

Madam, kde jste se sešla s panem Vlasovem?

V Paříži, na večírku...

na britské ambasádě.

Kdo vás s ním seznámil?

Nepotřebovali jsme prostředníka.

Podíval se na mě... já na něho...

a večírek jsme opustili spolu.

Váš manžel tam nebyl?

Manžel by tam byl jen stěží.

Vidíme se jednou za čas, ale...

... ten večer tam nebyl.

Takže jste odešla s panem Vlasovem. Kampak jste šli?

Do mého hotelu.

Jaký na vás dělal dojem?

Vcelku velký.

Na muže jako on jen tak nenarazíte.

Škoda.

Paní Leeová, hovoříme o plukovníkovi Vlasovovi z KGB,

o jednom z nejvyšších sovětských špionážních specialistů.

Během vašeho rozhovoru mohl poodhalit věci pro nás velmi zajímavé.

Nemyslím, že to, co odhalil, bude pro vás zajímavé.

Mimochodem, jak si myslíte, že pracovala Mata Hari?

„Cukroušku, kolik tanků máte mezi Kyjevem a Moskvou?" ...

... anebo „Miláčku, pověz mi o vašich raketách a já k tobě budu milá.“

Paní Leeová, prosím, není to legrace.

Mluvil s vámi o svých aktivitách... o práci?

Víte, co říkáme v Itálii?

Chcete-li vědět něco o mužově práci, zeptejte se jeho manželky.

A chcete-li vědět něco o jeho manželce, zeptejte se jeho milenky.

Ale když se chce muž milovat, nemluví o raketových střelách...

Miluje se.

A pak chrápe... V Americe je to jinak?

Dobře, jsme připraveni.

Výslech Alexeje Vlasova na téma jeho mise v Praze

25. srpna 1968, během československé vzpoury proti okupaci.

Můžeme...

Pane Vlasove, kdo podepsal rozkaz k vaší pražské misi?

Plukovník Makarov.

V té době měl na starost lidovědemokratické oddělení.

Jakého data byly rozkazy pro vás?

Poslední víkend v srpnu 1968... Přesné datum nedokážu říct...

Pane Vlasove, proč jste si tuhle misi vybral?

Nejvíce jsem pracoval s Melkiševem, naším činitelem v Československu.

Prohlašujete, že plukovník Makarov byl váš sekční šéf?

Tak, správně.

Pane Vlasove, jste se jist, že plukovník Makarov byl v oddělení lidovědemokratické sekce

v srpnu 1968?

Ne, máte pravdu. Tuhle sekci tehdy vedl Kenerevský.

Tak jak vysvětlíte, že Makarov podepsal rozkaz k vaší pražské misi?

Kenerovský byl na dovolené na Krymu. Makarov ho zastupoval.

Povězte nám o vašem výletu do Prahy.

Není co říct. Letěl jsem z Damašku a přistál v Praze.

Bez zastávky, pane Vlasove?

Ne. V Nikosii jsem přesedal.

Žádný druhý přestup?

Ano, opět správně.

Letoun měl jakési technické potíže, nevím jaké. Museli jsme přistát v Sofii.

– A co se pak stalo? – Setkal jsem se Dubrovinem, byl tam od začátku těch událostí.

– Pane Vlasove, jste si jist, že jste se ohledně Dubrovina nezmýlil? – Absolutně.

Vyjel, aby se se mnou setkal, jeho autem jsme společně odjeli.

Nikolaj Adrijanovič Dubrovin.

Ne, jistě že ne. Mluvím o Michajlu Andrejevičovi Dubrovinovi.

Je o patnáct let mladší než ten druhý.

Promiňte, pane Vlasove. Setkal jste se s Michajlem Andrejevičem Dubrovinem...

... pokračujte.

Uvedl mne do stávající situace. Naše tanky už obnovily pořádek...

a na nás bylo už jen vymést harampádí.

Co myslíte tím „vymést harampádí“?

Vyhladit poslední hnízda odporu... znovu ustavit demokratický socialismus.

Znovu ustavit československý demokratický socialismus ruskými tanky?

Ano, těmi ruskými tanky, které daly Čechům svobodu v pětačtyřicátem,

když rozdrtily Hitlerovu fašistickou armádu.

Vy jste drtili fašistikou armádu ještě...

... v roce 1968?

Někdy stejná medicína vyléčí různé nemoce.

Otázka Československa v roce 1968 byla především strategická.

Týkala se nových hranic... našeho socialismu.

Zaplatili jsme za to... 20 miliony mrtvých za války.

Dovolte mne poukázat na to, že i vy máte vlastní hranice

a vaši vylodění vojáci hájí váš způsob života.

Všichni žijeme v skleněných koulich...

Pane Vlasove, jestliže vaše nová hranice byla tak dokonalá,

proč tu tedy dnes jste?

Jsem tu... kvůli Stěpanu Pavlovičovi Ivanovovi...

Řekněte vašim strojům, ať se neobtěžují. Toho ve složkách nemáte.

Je to švec... Má obchod v suterénu, pod naším bytem v Moskvě.

Ve válce ztratil dva syny...

Jednoho u Stalingradu, druhého v ponorce.

Jedné noci... vracel jsem se po půlnoci domů

a uviděl jsem světlo.

Stěpan byl shrben nad... starou botou,

snažil se ji přetvořit v něco použitelného.

Jak jsem ho tak pozoroval,

uvědomil jsem si, že jsem život strávil...

... donucováním, manipulací, čistkami... lámáním lidí a přetvářením je v nové,

lepší lidi! Ale pro Stěpana se za padesát let od revoluce nezměnilo nic...

Co jsem měl dělat?

V mé zemi... nebojujete se systémem zevnitř...

... to proto tu jsem.

Pánové, Vlasov je lhář.

Klíčová otázka byla číslo 390,

týkající se jeho skutečných záměrů proti USA.

Udělal jste to s úmyslem jednat proti Spojeným státům?

Ne...

Mé činy nebyly proti USA! Jsou proti tyranům, které ovládají mou vlast!

To je ta lež, pánové.

Vlasov lže!

Rozhodně to nebyla láska k matičce Rusi, co ho přivedlo do Washingtonu.

Ani soucit s chudým, starým komunistickým ševcem.

Podívejme se na skutečný důvod.

Moskva, První máj 1964.

Davy se shromážďují ke každoročnímu průvodu vojska.

Nikita Chruščev vykonává přehlídku z tribuny...

... obklopen vysokými vojenskými úředníky a vůdci komunistické strany.

Podle protokolu se ruský ministr obrany maršál Malinovský...

... dostavuje na tribunu jako poslední.

Rozpoznáváme maršály Grečka, Vorošilova, maršála Malinovského, Chruščova,

východoněmeckého předsedu státní rady Williho Stopha, Suslova, Brežněva, ministrini kultury Katarinu Kucevu,

Ivana Kugloffa, Nikolaje Komejnkeva, Kadašina, Reženského, Kirova, plukovníka Vlasova.

Kirov byl v Chruščovově táboře 15 let.

A Vlasov si vzal jeho sestru Tatjanu.

Začíná po stranickém žebříčku rychle stoupat.

Takový postup je ospravedlněn i jeho talentem.

S každým na svém místě průvod začíná.

Studenti vojenské akademie.

Vorošilov, Malinovský a Chruščev salutují.

Leninova politická akademie sovětské armády.

Brežněv, Kučeva a Mikojan sledují procesí.

Zástupci sovětského námořnictva, námořníci baltické flotily.

Tankové svazy.

Film jsme zkrátili, protože přehlídka trvá hodiny.

Nyní začíná průvod moskevského obyvatelstva.

Zajímavé je, všimněte si, že kameraman, bezpochyby plnící rozkazy,

vždy Vlasova zharne do každého záběru vojenských nebo stranických vůdců.

Kytice pro Chruščeva... pro Kirova... a také pro Vlasova.

Vidíme Vlasovovu stupňující se důležitost coby člena Chruščevova čelního týmu.

Skupina Chruščevových rivalů by to následně mohla označit jako „kult osobnosti“.

Tak to byl První máj 1964.

V říjnu, o pět měsíců později, Chruščev padá a je nahrazen Brežněvem.

Sledujte pozorně tento dokument ze sjezdu komunistické strany.

Tentokrát je to Brežněv, kdo přivádí vysoké funkcionáře a vlastní tým na pódium.

Neobtěžujte se hledáním Kirova.

Ten byl spláchnut s Chruščevem.

Také náš přítel Vlasov samozřejmě přišel o své místo na slunci.

Můžete ho spatřit v zadních řadách sálu.

Jen další tvář v davu, opět v uniformě plukovníka.

Byl to začátek konce.

V roce 1966 byl přidělen k sovětské ambasádě v Ankaře,

v přestrojení za asistenta kulturního atašé.

Tady to je, dostáváme se k úvodnímu vypovídajícímu záběru na Vlasova...

... díky našim britským kolegům. Pan Phillip Boyle ze Secret Intelligence Service.

Ano, poprvé jsem ho potkal, když jsem byl nasazen v Turecku.

Zdál se být přínosným... cílem...

Bylo v něm něco... zranitelného.

Každopádně jsem zařídil další obdobné setkání... spíše neformální.

Tak jsem ho poměrně dobře pochopil.

Zdál se spíše zahořklý, v deziluzi.

To nepochybně.

Ale nebyl jsem přesvědčen o tom, že by se jeho vnitřní komunismus v základech otřásl.

Byl očividně navrbovatelný.

I tak jsem si pomyslel, že nejlepší bude „nechat ovoce dozrát na stromě“.

Proto jsem vám ty informace přihrál...

... a tuhle spíše hloupou fotografii.

A to je skutečně všechno. Díky.

Po Ankaře, tři roky zpátky v Moskvě,

byl vyslán do Paříže jako druhý sekretář tamnější ambasády.

Ale už od Ankary se jeho soukromý život začal rozpadat.

V Paříži si mohl dovolit několik... nerozvážností,

ale po jedné sklapla klec: Byl odvolán do Moskvy.

Padesát let na krku, ale bez šance na generála.

Mohl dožít jako vysloužilý plukovník..., jestli však na něho nečekal v Moskvě krutější trest.

Viděl Západ, který mu připadal snadnější, svobodnější,

mnohem přitažlivější vkusu penzionovaného plukovníka.

A tak zběhne.

Pánové, to jsou ty pravé důvody, proč tu dnes u nás je. Díky.

Víte, já si myslím, že pan Vlasov je hrozný lhář.

Jistěže lže. Kdyby ne, znepokojilo by mne to.

Ano, to bych od vás očekával.

Vlasov je jako každý druhý. Poněkud podezíravý, až nervózní...,

... ale kdo by v tomhle ranku nebyl?

Hodlá žít sám se sebou, i když to znamená žít se zrádcem.

Co byste očekával, že řekne? „Naučím ty zkurvysny, že mne nepovýšili?"

Sakra že ne. Potřebuje něco více vznešenějšího.

Takže si vymýšlí lež o tyranech a obuvnících.

Docela se mi ty lží líbí. Zní opravdově.

– Zůstáváte přes noc? – Jo.

Zítra mne čekají v Londýně.

– Ale zůstaneme v kontaktu, že? – Jistě. Jestli promluví, budete to vědět první...

... tu Ankaru vám nezapomeneme.

– Jsem Allan Davies. – Já vím.

Pane Vlasove, po příštích šest měsíců budete naším hostem

– A samozřejmě uděláme vše pro to, abychom vám pobyt zpříjemnili. – Děkuji vám.

Jmenuji se Kate Craft.

Mám vám dělat společnost.

Neříkejte...?

Mohu být vaše hodspodyně, sekretářka, přítelkyně... Na co si jen vzpomenete.

Kolik vám platí za tyto... speciální služby?

Hodně.

Mám se nastěhovat k vám, nebo do pokoje pro hosty?

Lepší bude, když nepoužijete... hostovský pokoj.

Podívejte: Jestli chcete jinou hospodyni, nevadí. Skousnu to.

Kdepak. Jste hospodyně navýsost půvabná.

Za jiných okolností bych byl nesmírně nadšen.

A v čem je problém?

Nesnáším prudcírovat se před před druhejma!

Sovětský svaz a jeho blok představují neustálou hrozbu pro západní společnost.

Postavit se takové hrzobě lze jen s vlastním obranným valem...

... vojenských paktů čtrnácti států pod vaší kontrolou.

Takovou aliancí je NATO.

Sehrála svou roli při udržování mírové soužití. Prozatím.

Ale jsem tady, abych vám řekl, že když nebudete jednat rychle,

velmi rychle, ... do dvou let nemusí být žádné NATO.

Jste infiltrováni.

Každé rozhodnutí přijatá na vysoké úrovni v NATO...

... bylo doručeno na můj stůl, stejně tak jako na váš.

A to proto, že naše zdroje sedí v nejvyšších patrech aliance.

Řekl jsem v nejvyšších...

Ty jména máte?

Je jich dost.

Všechna, až na Anglii.

Z Anglie nemám jediný údaj.

Jako z Francie, ...

která, i když vystoupila z NATO, je stále klíčem k obraně Evropy.

Mám jména... A hmatatelný důkaz, který je potvrzuje.

Vaší největší slabinou... je západní Německo.

Tam znám řadu jmen.

Kdesi poblíž Mnichova, 5. října v 7 hodin ráno.

Frau von Streilitz!

Pánův kůň!

Poslal jsem kabinetu v Bonnu zprávu o vašem blízkém setkání s von Streilitzem.

Cože jste?

Všechny kódované zprávy NATO jsem na dva dny stopnul!

Poslal jsem vám osobního zástupce, ...

aby to tajně vyřídil, ale vy jste všechno vyžvanil!

Nevyhnul bych se tomu!

Jste šéf CIA, přijel jste na tajnou schůzku se Streilitzem, naším hlavním velitelem obrany.

Tohle skrývat před vlastními činiteli prostě nemohu.

Teď jim můžete klidně říct, že Streilitz je sovětský agent!

A že jsou i další...

Vlasov?

Daviesi, ...

... za čtyřicet let špionáže... jsem se naučil očekávat cokoli, ...

... ale generál von Streilitz?

Horst Felsen? Můj nejvyšší asistent po deset let?

Ne... Tomu nevěřím.

Pane Lepke!

Spáchal sebevraždu...

Sebevražda... Snad nejlepším důkaz. To znamená žádný skandál...

Báječné! Žádný skandál... Jenže tohle není konec.

Co uděláte s Felsenem?

Felsen je na dovolené.

Königssee, jezero v jižním Německu, 8. října.

Tělo Horsta Felsena bylo nalezeno 9. října.

Londýn, 10. října.

Ahoj, Phillipe! Omlouvám se za zpoždění, doprava je vskutku šílená....

– Ehm... martini, suché. – A k tomu sklenku sherry.

Odpuzuji je?

Ha, ha, kdepak. To je britský zvyk. Diskrétnost především.

Je neslušné odposlouchávat někoho z MI6, ...

... zvláště když je členem tvého vlastního klubu.

Myslíš, že to o tobě vědí?

Ale ne. Vědí, kdo byli otec a děda a že našim rodovým znamením jsou rouška a dýka.

– Tak prosím! Na zdraví! – Na zdraví!

Takže jak se to s Vlasovem vyvíjí?

– Je v dobré kondici, rozpovídal se. – To rád slyším.

Měl bys slyšet, co povídá, ... až pak mi říkat jak jsi potěšen.

Tedy špatné zprávy?

Jsem na cestě zpátky z Německa.

Mají velké štěstí. Francouzi sami sobě dobrou službu vně NATO neprokázali.

Měli bychom jim asi poděkovat, že své špiony z NATO stáhli.

Hučíme do Francie, vláda do vlády. Dopisy mezi prezidenty. Je to choulostivé.

Jo... Jenže já bych k Francouzům být příliš tvrdý neměl, chápete?

Všichni jsme na... stejné lodi.

Myslím tím, že nikomu nevadí vysypat hromadu nahnilého ovoce, ...

... ale sami nesnášíme řeči, že naše hromada smrdí... na hony daleko.

No nic... Poobědváme?

Phillipe... Ta hromada už na hony daleko smrdí.

Čí hromada?

Myslíš nějaká z našich?

Foreign Office.

Jonathan Lane a George Burger.

Mnichov, 15. října, 10 hodin dopoledne.

Ke světlu kráčíme stínem jako nevidomí, tápeme navždy v osidlech noci, stejně jako mrtví.

Olaf Geinsehofen,

Otto von Dierschink,

Wilhelm Friedrich Ludinger,

Michael Darenhaupt,

Hans Georg Lindequist,

Theodor Siegenhackt,

Horst Felsen. „MÉMU PŘÍTELI HORSTU FELSENOVI, LUCIEN BERTHON“

Dobrý den, Berthone!

Chudák Felsen...

Aspoň si nemusel zařizovat vlastní pohřeb.

Znal jste rodinu?

Strávil jsem s nimi několik víkendů.

Mají domek u jezera. Pěkné místo k odpočinku ode všeho,

Poněkud to přehnali, nezdá se vám?

O čem to mluvíte?

Felsen v tom jezeře utonul...

A nikoli bez našeho přičinění...

Německý „jarní úklid“...

... pro ututlání skandálu.

Felsen...? Sovětský agent?

Dnes... naše vlast truchlí...

Ale k čemu taková maškaráda?

Vojenské letouny padají... hmmm?

Běžná letecká nehoda...

Sedm těl? Kvůli Felsenovi?

Osm rakví... žádný skandál.

Falsen byl na Vlasovově seznamu?

Teď vidíte, jak hloupé bylo odejít z NATO. Nikdo vám nic nenaznačuje, rozumíte?

Jo... jo, byl na seznamu.

Vidím tři možnosti.

Zaprvé: Felsen, odmaskován, zabil sám sebe.

Zadruhé: Feslen byl „zasebevražděn“ Němci, aby bylo kolem aféry ticho.

Zatřetí: Felsena zlikvidovali Rusové, aby ho nadobro umlčeli.

Ano... Vlasov pro nás všechny udělal velmi dobrou práci.

Začínáme vidět Felseny všude, kam se podíváme...

Vy taky?

Foreign Office.... Lane and Burger

Bylo to indiskrétní, že jo?

Každopádně to držte pod pokličkou... Ještě jsme se nepohnuli...

V každém případě budeme tajemství všichni brzy v rámci společných zájmů sdílet.

Jak to vypadá s vámi?

Bylo mi řečeno, že v Elysejském paláci ve čtyři odpoledne...

... obdržím ta jména od samotného prezidenta.

Strašákem v branži je vždy takový flusanec jako od bastarda Felsena.

Chápete, že jediná bomba by mohla vrátit špionáž Západu... o dvacet let?

Paříž, rezidence francouzského prezidenta, Elysejský palác, 15. října, v 17.40 hodin.

Prezident vás nyní přijme.

Tady jsou dva Vlasovovy dary.

Byl jsem touto agenturou pověřen,

dokud Berthonovo vyšetřování neskončí.

Moje přítomnost tady je dočasná

a spoléhám se na vaši pomoc v této záležitosti.

Deval má na starosti zprávy o jaderných ponorkách.

Cenili jsme si

jeho práce na prodeji zbraní do Afriky.

Případ Djebel?

Potrvá to dva dny.

Výborně.

Kvůli našemu dalšímu setkání

vás Sirius bude kontaktovat obvyklým způsobem.

Zajímavé, že?

Až tak ne.

Byl to poslední čin.

Začíná to tady:

Během německé opkupace 1942–1944...

... Berthon pracuje pro nacistickou propagandu.

Během osvobozování... soud.

„Lucien Berthon, souzený za velezradu...“ ...

Po druhém slyšení...

... to měl spočítané.

„Buňky sovětské tajné služby prozrazeny!“

„Pronacistický Berthon riskuje hlavu!“

A v poslední minutě zázrak – svědek...

Gribowski, ...

... který řekl: „Obžalovaný byl členem mé sítě...

... hnutí odporu.“

O tři roky později...

... jsme na Gribovského opět narazili.

Byl veden jako sovětský agent.

Váš závěr?

Kdybyste byl Gribowski, pane,

co byste Berthonovi řekl?

„Očistím tvé jméno, ale budeš pro mě pracovat.“

Nezapomínejte, že máme Vlasova.

K předání Vlasova sovětské ambasádě mě nabádal Berthon,

aby ho přiměli mluvit.

Co si o tom myslíte, pane?

Myslím, že jste Berthona nahradili.

Aby nedošlo k nedorozumění...

Chci si udržet pozici bez poskvrnky.

Jsem 23 let ženatý a mám čtyři děti.

Tuctové šťastné maželství.

Má žena je venkovanka.

Její otec má vinice...

23 let se bezvadná hospodyně...

věnovala jen své rodině.

Absolutně nevěděla nic o záležitostech tajné služby.

Přes to, kdybyste pro mne poslali a řekli:

„Tavele, vaše žena byla sovětskou agentkou 23 let“,

odpověděl bych bez váhání:

„Je to docela možné.“

Samozřejmě by po tom šli, a i kdyby

vyšetřování dopadlo naprosto negativně,

přemítal bych o tom nesmyslu,

že někdo podezříval mou ženu.

Měl jsem na výběr mezi prefekturou Saint Lo

a reorganizací tohohle úřadu.

Měl jsem zvolil Saint Lo.

No, nechám vás jít, Tavele...

máte před sebou dost práce.

Jsem Tavel, šéf oddělení.

Díky, že jste přišel, pane Devale.

Měl jsem jednání s panem Debecourtem.

Za okamžik se s vámi setká.

Promiňte nám, že vás tomuhle vystavujeme.

Čemu?

Nepotrvá to dlouho.

Bude lepší nechat vás o samotě.

Uvidíme se později.

Pusťte film.

M. Debecourt vás očekává.

Prosím... sedněte si.

Pane Devale, jste jeden z lidí naší nejvyšší obrany.

Soukromý život vaší dcery je prakticky její věc,

ale tenhle film nám nedali

naši němečtí kolegové.

Ovšem... před dvěma lety vaši „kolegové“...

pokoušeli se mě vydírat.

Vaše dcera jezdívá do Hamburku za tím, co dělá,

a tím dala Němcům naději k rekrutování našeho čísla 3 ozbrojených složek.

Udělal bych totéž.

Není to ten případ, jak jste se

obrátil o pomoc na Berthona?

Znal jsem ho.

Nebylo to snad normální?

Není až tak normální, že jste ho kontaktoval soukromě.

O vaší žádosti nemáme žádný záznam.

Co jste očekávali?

Tiskovou konferenci?

Berthon slíbil udržet to pod pokličkou – a dodržel to.

Co by tedy bylo lepší pro vás... a pro mě?

Teď víme...

že Berthon se do toho vložil s Felsenem, který zosnoval

opraci proti vám, k té ovšem nedošlo.

Felsen a Berthon měli velmi úzké vztahy.

Takže co?

Na co se vás Berthon na oplátku ptal?

Berthon? Vůbec na nic! Děláte si srandu?

Přiveďte ho! Hned!

Deval má na starosti zprávy o jaderných ponorkách.

Líbila se nám jeho práce na prodeji zbraní do Afriky.

Případ Djebel?

Zabere to dva dny.

„Tajemství případ Luciena Berthona“

„Proč byl suspendován?“

„Pravdu, Berthone!“

„Případ Berthon a francouzská kontrašpionáž“

„Ústřední orgány k přpadu Berthon mlčí“

„Vysoký úředník zapleten do špionážního skandálu“

„Večer promluví Berthon v rádiu“

Naladili jste si Evropu číslo 1.

Georges Leroy uvádí debatu Večerní Evropa.

Náš host, Lucien Berthon, hlava francouzské...

kontrašpionáže,

jehož povinností je mlčet,

je nyní připraven mluvit.

Vytočte Alma 9000 a odpoví vám.

První volající jsou připraveni vstoupit.

Je to, co se s vámi děje, politická msta?

Nic se mi neděje.

Myslel jsem, že jste byl odvolán.

To není přesné.

Zatím žádné postihy.

Dovolte mi zeptat se jinak.

Schválil váš ministr toto vysílání?

Zavolejte Anjou 2830

a zeptejte se ministra.

Nebudu obtěžovat. Právě jste mi odpověděl.

Pořád to můžete zkusit. Zavolejte.

Slyšíme se, pane Slimane.

Byl jste někdy v Lyonu?

Během alžírské války?

Správně.

Prováděl jste výslechy?

To sedí.

Jmenuji se Yaced Slimane.

Z vaší úřadovny mě odvezli do nemocnice.

Vzpomínáte si na mě?

Nijak zvlášť.

Lyon, to bylo před 15 lety.

Já si to pamatuji moc dobře.

To není otázka.

Chtěl byste se na něco zeptat?

Nemám otázek.

To je vše, co mohu říct o Benu Barkovi.

A nyní reklama.

Za chvilenku budeme zpátky u vás.

Další otázku.

Nějaké kontakty se sovětskými agenty?

Samozřejmě.

Pokaždé, když jsem nějakého chytl...

Nyní ke Gillesu Delarue,

našemu londýnskému korespondentovi.

Právě jsem obdrželi zprávu spojující

naši debatu s posledními novinkami.

Do toho, Londýne!

Po vlně německých sebevražd,

po Berthonově případu ve Francii

má Anglie svůj vlastní špionážní skandál.

Zprávy se vyrojily během večera.

Dva úředníci zahraničního úřadu,

Burger a Lane, zběhli na Východ.

Britská rozvědka se pokouší jejich cestu do Moskvy vysledovat.

Je pravděpodobné, že vyšetřování se bude soustředit na Paříž.

Zasvěcené kruhy naznačují, že pouze

britská kontrarozvědka a francouzský agent

věděli, že Burger a Lane jsou v podezření.

Měli být zatčeni.

Kdo na ně upozornil?

To je teď velký otazník.

Tady Gilles Delarue z Londýna.

Můj dotaz je krátky: Co si o tom myslíte?

Jestli to, co jsme slyšeli, je pravda...

Pochybujete o tom?

Tak to nemyslím.

Ať už byli Burger a Lane prozrazeni

francouzským tajným agentem,

nebo osobou z britské rozvědky,

přibude několik tisíc podezřelých.

Počkejme si na výsledky vyšetřování.

Doufám, že je pro nás okomentujete.

To byla naše poslední otázka.

Náš čas vypršel.

Zítra bude president Matry (fr. technologická společnost)

diskutovat o závodech Le Mans.

Díky za návštěvu našemu hostu na Evropě Jedna.

Šlo to docela dobře.

Také myslím. Děkuju vám.

Pojďme si ke mně dát ještě skleničku.

Aha... také jsi tu byla.

Snažila jsem se ti dovolat celé dopoledne.

Tvoje kancelář mne předvolala.

Na co se mě budou ptát?

Zeptají se tě...

na mne.

Jak jsem žil, s kým jsem se setkal.

Jestli jsi byla mou milenkou.

Jen jim řekni pravdu.

To nemohu!

Rozvedl by se se mnou.

Přestali jsme se vídat před pěti lety.

Řeknu, že jsme se viděli naposled...

Oni to vědí.

Neboj. Ty jejich složky to neopustí.

Je to adresováno panu a paní Walterovým.

Musejí se dostavit taky.

Jestli něco neuděláš, můj život končí!

Co mohu dělat?

Nemohu vůbec nic.

Luciene.... Byla to pravda s tím Alžířanem?

Dorazil domů. Řekni to Ducourneauvi.

Je to opravdu zlomené!

Ducourneau.

Skončili jsme.

Je to opravdu zlomené!

Skončili jsme.

Mlč.

Dej mi tvé číslo.

Zavolám zpátky za 5 minut.

SCE?

Něco v angličtině na odposlechu.

Musí vědět, že tam má štěnici.

Přerušil krátký hovor...

a volal zpátky na 833 05 90.

Policejní ředitelství?

To je adresa 833 05 90?

Je to naléhavé!

Právě jsme vás poslouchali... docela dobré to bylo.

Díky... Můj telefon nefunguje. Mohu použít váš?

To je z letiště Le Bourget.

Dostaneme se tam příliš pozdě.

Právě byl kontaktován. Schůzka. Zůstaňte poblíž.

Dobrá.

Policie. Spojte mě s vaším operátorem.

Udělejte, co říkám!

Policejní zákazník tě chce.

Pozorně poslouchejte:

Most Bir Hakeim...

míří k Passy.

Mám to.

Most Bir Hakeim, mířil do Passy.

Motor běží.

Není to sranda, že?

Udělej, co jsem řekl!

Zkontrolujte, jestli máte zadní dveře odemčené.

Skočil do taxíku jedoucího na opačnou stranu.

Která taxislužba?

G7.

Volej G7!

Slečno... tady policie!

Nějaké vozy vám chybějí?

Okamžitě kontaktujte řidiče, který vzal rito na Birk Hakeimu!

Chápu. Vydržte.

Nejspíš musel vypnout mikrofon.

Zkoušejte to.

Na co se ho mám ptát?

Ptejte se ho jen na cíl.

Nezapne to, dokud jízdu neskončí.

Byl to nějaký falešný policajt?

Tak nějak. Zkoušejte to, slečno!

Konečně!

Kam jsi jel?

Už jsem volný. Vzal jsem zákazníka k jeho autu.

Támhle jede!

Tak to bychom pro dnešek měli.

– Dobrý večer, Berthone. – Dobrý večer.

Obávám se, že jste byl poněkud... obětován v téhle aféře, Berthone.

Omlouvám se.

Začínám tomu rozumět...

Vlasov odkryl tvář Lanea a Burgera...

... chtěl jste je varovat, aniž by na vás samotného padlo podezření...

... a tak jste jejich jména nechal vyplout na povrch při Felsenově pohřbu.

A pak... byli jsme to jen my dva, kdo mohli něco pustit.

A v téhlé situaci jste si uvědomil, bylo to evidentní, že já to nebyl...

Byl jste to vy.

Jak dlouho jste pracoval pro Rusy?

Tak... 30 let?

Syn sira Alfréda... úžasný případ vlastizrady.

Ale prosím vás... neužívejte slova jako „vlastizrada“, co se mne týče...

Nechte si je pro lidi jako Vlasov... Ne pro mne.

Byl jsem marxistou od devatenácti...

Věru dlouhá věrnost.

Proč jste se se mnou chtěl setkat?

Nabídnout vám cestu ven.

Laneovu a Burgerovu cestu?

Tu samou.

Nepojedu do Moskvy.

Uvědomujete si, Berthone..., že tu nemůžete zůstat?

– Je to vězení na celý život! – A pro vás to dopadne dobře...

Berthon zběhnul a bere všechnu vinu na sebe...

Díky, ale trvám na svém.

Řekněme, že je to má věrnost sobě samému.

Jak to říkáte ve francouzštině... „Rozmyslete si to?“

„Reflechissez.“ (Uvažujte.)

Dobře... Reflechissez.

Langley, 15. března, 16.30 hodin.

Sbalili Berthona s falešným pasem. Na cestě ven se zapetl do nějaké autonehody.

No, nevím, co bychom si bez vás počali, Vlasove.

13 sebevražd, nádherně uklizené Německo...

... Berthon, Deval bude ve Francii souzen...

... Lane a Burger odhaleni v Anglii...

Kdo?

Jonathan Lane, George Burger, tajná služba.

Žádné britské jméno na mém seznamu nebylo.

Ne. Ti byli na mém seznamu.

Ale neměl jsem toho dost, abych ukázal na tajnou službu.

Využil jsem vás k prověření mé předtuchy. Ukázalo se, že jsem měl pravdu.

Jak zavětřili, zamířili do Moskvy.

Doufám, že se teple oblékli.

Davies? ... OK. Zrovna se tam chystám.

Jen pojďte také. Mohlo by vás to zajímat.

Protože úkol je ukončen, není důvod, abych tu zůstával.

Šest měsíců je dlouhá doba pro člověka odříznutého od světa...

Dnes nás opustíte.

Ale rád vám ukážu tohle zařízení, než odejdete.

Toto je naše spektrální analytická laboratoř.

To je váš nový bombardér dlouhého doletu...

Víme o něm všechno, až na klíčový faktor:

jeho dolet.

Strávili jsme na tom jeden rok.

A dospěli jsme k tomuhle:

To je ramínko z jednoho z vašich polárních dopravních letadel směrem do Moskvy.

Dozvěděli jsme, že stroj je vyřezává z křídel letadel...

znovu roztavených... k výrobě ramínek na kabáty.

Tihle hoši určili složení kovové slitiny ve věšácích ...

Támhle vypočítali hmotnost letounu,

dolet a vše naprosto přesně.

A tady slídíme zrakem a sluchem.

Není pochyb o tom, že nějaký takový máte...

Pravděpodobně. Co to je?

Říkáme tomu varhany. Dopřeješ nám malý koncert, Pete?

– Vlasovův pásek už mám. – Sedněte si, pane Vlasove.

– Chcete, abych to podrobně popsal, pane Daviesi? – Jo. Řekněte mu, jak to pracuje, Pete.

Princip je poměrně jednoduchý: Lidské hlasové rozpětí může vytvořit asi 50 různých zvuků

a ty se přetvoří v řeč.

Oddělujeme zvuky a nato je opět skládáme, jak si jen usmyslíme.

Technicky je to trochu komplikovanější.

„V Bibli se praví, že první tajný agent se přestrojil za hada a přesvědčil Evu, aby ochutnala jablko.“

– Dobré zařízení, že? – Velmi dobré.

Máme také jedno takové.

JÁ VÍM.

To je Aron Matomian, jeden z našich... střihačů-odborníků.

Poodhalil skládanku a s tím byste se měl seznámit Sedněte si.

– Vzpomínáte? – Jistě. To je Phillip Boyle z Britské tajné služby.

Sešli jsme se několikrát, v Turecku, tři nebo čtyři roky zpátky.

Oba zaseklí v Ankaře. Myslel jsem, že je to... velmi slušný chlapík.

Věděl jste, že nám předal vaše jméno k budoucímu využití?

Podle Boyleho byla tato fotografie pořízena v červenci 1967 v Turecku poblíž ruských hranic. Co na to, Arone?

Jste Turek, nebo ne?

Armén, pane, ale vyrostl jsem v Turecku.

Jo, tak je to. Rozpoznáváte tuhle konkrétní oblast?

Jistě, moji rodiče nás brávali na výlety s vyhlídkou na horu Ararat.

Jakési posvátné místo Arménů.

Je tady, na pozadí. 16 500 stop vysoká. Tam Noe přistál s archou, víte to?

Jo. Kdyby tušil, že se stane otcem sovětského námořnictva, vybral by si jinou horu.

Jak jsme již řekli, ten snímek vás a Boyleho byl pořízen v Turecku v roce 1967, že?

– Ano. – Pak se domnívám, že další záběr bude fascinující.

Dovolte mi zvětšit tuto část.

Všimněte si, že vrchol je vlevo tohoto snímku.

Je to tak, Tome.

Zde je Ararat, jak je vidět z turecké strany.

Ovšem vrchol je vpravo.

V tomto případě nemohla být tahle fotka pořízena v Turecku, jak jste tvrdil.

Ve skutečnosti to Sověti užívají stejný úhel záběru na oficiální turistické fotografii. S vrcholem vlevo.

Vaše vzpomínky jsou poněkud rozostřené, soudruhu.

Nesetkal jste se s Boylem v Turecku. Sešli jste se v Sovětském svazu.

A copak to Phillip Boyle, druhý muž britské rozvědky, dělal s vámi v Sovětském svazu?

Proč se na to nezeptáte Philla Boyleho?

Na to je poněkud pozdě, obávám se. Boyle se už utápí v mračnech vodky.

Je dávno v Moskvě.

Hádám, že ta odpověď je sama o sobě dosti vypovídající.

V posledních 5 letech jste s Boylem stvořili největší destrukční klíč, který kdy kdo do soustrojí vhodil.

A vy, soudruhu, to hlavně vy jste zlámal spoustu dobrých koleček.

Můžete, Tome.

Generál von Streilitz,

Sigfried von Nassau,

Adolf Schellenberg,

Prof. Manfred Brünig, Dr. Joachim Hess,

Fritz Bender, Hans Ewert, Horst Felsen,

Deval,

... a Lucien Berthon.

Označil jste je za zrádce... Ale všichni do jednoho byli čistí.

Boyle je dostal, ty vraždy jste prodali jako sebevraždy.

Náhodou jsem vaší práci narušil chybou v soukolí, když jsme na váš seznam přidali Laneho a Burgera.

Boyle to nemohl rozlousknout, nemohl se s vámi kontaktovat.

Jen dal kumpánům hlášku, aby nechali Berthona na pokoji – ale pořád nic.

Tak zpanikařil... a zdrhnul.

Tak co, kamaráde, stále tvrdíte, že tu nejste proto, abyste jednal proti zájmům USA?

Mám za to, že na tuhle otázku jsem už odpověděl.

Na detektoru lži.

To je pravda, odpověděl.

Požádal jste o politický azyl ve Státech?

Ano.

Udělal jste to s cílem jednat proti zájmům Spojených států?

Ne.

Lež číslo jedna...

... a stroj to zaznamenal.

Můj čin nebyl proti zájmům USA! Je to proti tyranům, kteří vládnou mé zemi.

Miluji svou zemi...

Lež číslo dvě: krapet rozhořčený patriot.

Věděl jste, že zaznamenáme druhou lež, proto jste si vykonstruoval

tu celou zničenou kariéru, které jsme měli slepě věřit...,

a upnuli se na druhou lež místo první a obě chyby četli

jako chybu jednu.

Jo, kamaráde, byl jste zatraceně blízko k výhře nad strojem.

Konec cesty. Pro vás navždy.

– Potřebujete ještě dva portréty k uzavření vašeho alba, pane Daviesi. – Oh, čí?

– Můj... a svůj. – Já vím.

O šest měsíců později. Za rozbřesku kdesi na hranici mazi Západním a Východním Německem.

Rád vás vidím, Berthone.

– Cítíte se lépe? – Ano... ujde to.

Díky vám mohu tohle vidět na vlastní oči.

– A, náš muž. – VÁŠ muž.

Vsadil bych na to, že dostane elektrické křeslo ... nebo alespoň 30 let,

a vy jen vyměňujete Vlasovova za jednoho z vašich pilotů.

To je na místě.

Jednoho Američana za jednoho Rusa.

Z té dohody získáváte to nejhorší...

Ale kdepak. Vlasov už za nic nestojí.

Ale pilot by nám mohl pomoci pochopit, jak Rusové dokázali sundat průzkumné plavidlo...

... letící 50 tisíc stop vysoko. To už za to stojí!

Omlouvám se...

Tyhle mi budou chybět...

Pojďme!

Prověřte ho, Conley!

Je to on!

Proč jste rezignoval?

Šest měsíců mne vláčeli blátem a zároveň jsem se pokoutně očisťoval.

Pořád jsem ten muž z Berthonova případu,

a proto mizím z Paříže...

Já odcházím z Washingtonu. Do Kalifornie.

Támhle jede nový šéf KGB.

Tím si moc jist nebuďte. Skončil – a ví to.

Udělí mu nespočet medailí a potichounku ho odstaví... potají.

Jak to?

Had ochutnal, co je ráj.

Znovu mu důvěřovat nebudou.

Oprávněně? Nebo ne, Daviesi?

To není špatná otázka.

www.moviesubtitles.org