Original subtitles

"TEPEYAC"

Filmová adaptace mexické tradice.

"Den, kdy v této zemi přestane být uctívána panna z Tepeyacu,

bude dnem, když zmizí nejen mexický národ, ale i vzpomínka na něj."

Ignacio M. Altamirano.

"Všichni Mexičané uctívají Marii: katolíci pro náboženskou ideu,

liberálové vzpomínají na vlajku z roku 1810, indiáni proto, že panna je jejich bohyně,

a cizinci proto, aby neurazili něčí národní city. Pro všechny je symbolem Mexika."

Ignacio M. Altamirano.

Beatriz de Cordova ztělesňuje pannu Marii Guadalupskou.

Pilar L. Cotta jako Lupita Flores.

Gabriel Montiel jako indián Juan Diego.

Mnich Juan de Zumárraga.

Mnich Bernardino de Sahagun podle malby v Národním muzeu historie a archeologie.

Oddíl španělských vojáků.

V rezidenci Chapultepec obdržel právě Carlos Fernandez delikátní pověření prezidenta

ohledně staré, ve svárech se zmítající Evropě.

Na ministerstvu zahraničí: poslední dokumenty.

V předvečer odjezdu. Smutné loučení.

"Měj tento medailon vždy u sebe, kdo ví, co se může stát během plavby, je válka!"

Do vzdálených zemí.

S odchodem Carlose se radostný život jeho nevěsty změnil ve smutné čekání.

Zvláštní vydání!

Možná jí srdce napovědělo, že v tomto vydání je něco velmi důležitého.

El Nacional

Francouzský parník "Champagne" byl během transatlantické plavby potopen německou ponorkou.

Zahynulo mnoho cestujících a členů posádky. Přeživších se ujal americký parník.

Telegram z Veracruz oznámil odjezd parníku během několika dnů...

S pokorou a vírou se Lupita horlivě modlí k mexické panně.

Myšlenka na katastrofu brání Lupitě ve spánku.

Snad četba zažene její nespavost... A Lupita si vezme knihu,

kterou její zbožná matka vždy měla na nočním stolku.

Božský dech tradice naplňuje Lupitinu duši, která, procházeje stránkami staré knihy, věří,

že prožívá scény, které se udály před staletími, v epických dobách conquisty.

Na kopci Tepeyac, poblíž Gran Tenoxtitlán, se nacházela jeskyně, poslední chrám těch,

kteří praktikovali aztécké náboženství. a uctívali Tonatzin, "matku bohů".

Onoho večera noci přicházeli indiáni z blízkých míst do tajného chrámu,

aby zde prováděli své obřady...

Conquistadoři! Oddíl španělských vojáků míří spolu s mnichem k vesnici Tolpetlak.

Opozdilec.

Útok.

Poražený kmen nikdy nepropásne možnost pomstít se bílému muži za své ponížení.

Indiáni ctili starou tradici obětování zajatců a chystali se přinést oběť bohyni Tonatsin.

Španělští vojáci!

Noční výkřik.

Záchrana.

Zbraň dobyvatelů: meč!

Vojáci se chystají vniknout do chrámu a pomstít se za urážku.

Kříž!

Mnich Bernardino se staví před vojáky,

aby křížem ochránil nešťastníky před dobyvateli, kteří žízní po pomstě.

Z jeskyně, sloužící krvavému kultu bohyně,

se ozývají klidná a milující slova evangelia, která vojáky zastaví.

Tak jako už vícekrát zachránil zákrok mnicha indiány před jistou smrtí.

Víra existující po staletí, zničená dobyvateli a kázáním mnichů,

byla nahrazena uctíváním kříže.

Pokorní domorodci, zbavení chrámů a idolů, byli na radu mnichů, jejich ochránců, pokřtěni.

Po křtu byli indiáni zasvěceni do tajemství nového náboženství.

Bratr Bernardo de Sahagún, jeden z nejhorlivějších misionářů,

"milující otec poražených a civilizátor dětí kraje Anáhuac",

káže katechismus ve farnosti Santiago Tlaltelulco.

Jeden z nejvytrvalejších a nejučenlivějších žáků.

Juan Diego, skromný obyvatel Tolpetlacu,

vedl se svým strýcem Juanem Bernardinem a jeho ženou Marií Lucií bezútěšný, pokojný život.

Od úsvitu do soumraku zpracovávali na břehu laguny rákos.

Rok 1531 se blížil ke svému konci. V sobotu 9. prosince se Juan Diego

zúčastnil mše a hodiny katechismu ve farnosti Santiago Tlaltelulco.

Když indián dorazil na úpatí kopce zvaného Tepeyac,

uslyšel z vrcholu sladký zvučný zpěv.

...a když píseň dozněla, uslyšel Juan sladký a jemný ženský hlas, volající jeho jméno.

"Věz, můj synu, jsem panna Marie, matka pravého boha, a je mým přáním,

aby na tomto místě byl postaven chrám. Půjdeš do města Mexika,

do biskupského paláce a řekneš, že tě posílám, a je mou vůlí,

aby zde byl postaven chrám..."

Juan Diego v domě bratra Zumárragy, prvního biskupa Mexika.

Indiánovi se s velkými obtížemi podaří domluvit setkání s mnichem Juanem.

Biskup přijímá návštěvníka.

...nechali ho dlouho čekat, ale ohromeni jeho trpělivostí mu dovolili vstoupit.

Biskup byl překvapen,

když vyslechl podivuhodný příběh Indiána, přesto ho však odmítl

a požádal ho, aby se za pár dní vrátil a vyprávěl mu ho pomaleji...

Odpoledne potkal Juan Diego opět ono zjevení a vyprávěl mu o tom,

jak biskup sice pozorně naslouchal,

ale nezdálo se, že by jeho slovům připisoval příliš velkou váhu.

"Skrze tebe bude naplněna má vůle. Zítra se za biskupem vrátíš a promluvíš s ním..."

Poslušný indián znovu promluvil s mnichem Juanem.

Biskup, zasažen naléháním Juana Diega, mu řekl:

"Pověz paní, která tě poslala, aby dala znamení, že je matkou boží."

A než indián odešel, rozmlouvali spolu kastilským nářečím,

kterému Juan Diego nerozuměl, a přijali důvěrné rozhodnutí.

Sledování Juana Diega.

Ale Juan Diego, k úžasu pronásledovatelů, přímo před jejich očima na úpatí kopce zmizel.

Úžas pronásledovatelů.

Podávají zprávu mnichovi.

"Nevěřte mu, seňore, je to být kacíř nebo čaroděj,

který s pomocí ďábla nebo magie zmizel před našimi očima na úpatí kopce,

ke kterému mířil, aby tam promluvil se zjevením."

Mezitím Juan Diego mluví o znameních, o která ho biskup požádal.

Zjevení mu řeklo, aby přišel příští ráno.

Když se však vrátil domů, našel svého strýce Juana Bernardina,

který mu byl rovněž otcem, nemocného.

Juan Diego se vydává hledat dobrého léčitele.

Malebné obydlí léčitele.

K léčbě mučivého tyfu Juan Diegova strýce si léčitel bere potřebné byliny.

Příprava tinktury.

Den uplynul, aniž by si Juan Diego vzpomněl na paní, která se mu zjevila...

Za svítání 12. prosince se Juanu Bernardinovi přitížilo...

Na přání umírajícího strýce odchází Juan Diego do Santiaga Tlaltelulca za knězem,

aby se nemocný mohl vyzpovídat.

Půjde-li Juan Diego obvyklou cestou,

opět se setká s paní, která jej bude kárat, a on tak ztratí čas.

A aby se setkání se zjevením vyhnul, jde indián jinou cestou.

Procházeje však kolem bahnitého pramene poblíž kopce...

"Netrap se nemocí svého strýce, neboj se o něj, bude v pořádku.

Jdi na vrchol kopce a uřízni růže, které tam najdeš."

"Zde vidíš znamení, které předáš biskupovi.

Neukazuj nikomu co máš, ani neodkládej plášť, jen v přítomnosti biskupa."

Indián mlčky poslechl, ačkoli věděl,

že na vrcholu nejsou žádné růže, jen holá skála. Ale stal se zázrak!

Zatímco šťastný Juan Diego odchází doručit požadované znamení,

zjevení navštěvuje Juana Bernardina.

Slova zjevení vracejí Juanu Bernardinovi zdraví.

A zázračně uzdravenému indiánovi svatá panna zopakovala své přání,

aby byl postaven chrám Marie Tequatlanopeuhské, té, která sestoupila z vrcholu skal.

Španělé jí dali jméno Marie Guadalupská.

Zvědaví bratři jsou zesměšněni, když zjistí, že růže, tak krásné a svěží,

jsou namalované na indiánově plášti. Běží zpravit biskupa o novém zázraku.

A když čerstvé růže, stále pokryté rosou,

ulpějí na skromném plášti Juana Diega, objevuje se obraz panny Marie.

Mnich Juan s úctou sejme zázračný obraz a umístí ho na oltář.

A tento skromný oltář biskupovy oratoře se stal prvním mexickým obrazem.

Léčitel, který přišel navštívit nemocného, je ohromen, když jej najde zdravého.

Mniši jdou s Juanem Diegem navštívit nemocného.

Indiánský léčitel, žasnoucí nad uzdravením nemocného, podává svědectví o zázraku.

Tyto nepopiratelné zázraky se staly důkazem o pravosti zjevení.

Juan Diego na žádost biskupa ukazuje, kde zjevení spatřil.

Lupita, znavená čtením, již dokáže usnout.

První ranní paprsek slunce přinesl smutné snoubence paprsek radosti.

Slečna Guadalupe Floresová. Telegram přijatý v Mexiku 6. listopadu 1917.

Paluba "BALTIMORE" Jsem živ a zdráv. Míříme do New Yorku.

Odplouváme ihned. Carlos Fernandez.

A se srdcem přetékajícím štěstím Lupita poklekne a modlí se před obrazem.

O několik týdnů později, v krásný prosincový den,

se Carlos Fernandez vrací do města, aby informoval o své neúspěšné misi.

V náruči milované.

Lupitina matka navrhuje výlet do svatyně Tepeyac a návštěvu Marie Guadalupské.

A 12. prosince, v den, kdy panna Marie předala Juanovi Diegovi svůj zázračný obraz,

přicházejí Carlos a Lupita do Tepeyacu.

Tradiční jarmark.

Pramen, místo posledního zjevení panny Marie, se proměnilo v nádhernou kapli,

do které věřící vstupují s úctou.

Bazilika.

K vrcholu kopce Tepeyac.

Carlos a Lupita dorazili na místo, o kterém tradice říká,

že se tu indiánovi Juanu Diegovi poprvé zjevila panna Marie.

Lupita mluví o své nábožné oddanosti obrazu...

Carlos jí připomíná svaté učení, v jehož stínu začal boj za nezávislost.

A na těchto historických kopcích naproti údolí Mexika,

střežících poklady bílého města, kde se jako strážní věže tyčí zasněžené sopky,

spojili snoubenci své duše v polibku, v příslibu nevyčerpatelného štěstí.

KONEC