Original subtitles

Tady vás poprosím o jeden podpis.

-Tady je to vaše, hezký den přeji. -Děkuju.

-Ááá!

HUČÍ MIXÉR NA SMOOTHIE

-Klimkovice, Orlová, Vratimov.

A včera Hrabůvka.

Čtyři loupežná přepadení za posledních 14 dnů.

Pokaždé ve výtahu a vždycky to byli důchodci,

kteří přišli na poštu

a vybrali si důchod anebo nějaké jiné peníze.

Dáš si?-Ne, díky.

Jediné, co Martin zjistil je,

že ten pachatel měl na sobě kšiltovku a bundu s kapucí.

Teda kromě toho,

že 30 procent důchodců si pořád vybírá důchod na poště.

Podcenil jsem to.

Vypadalo to jako jednorázovka nějakýho feťáka nebo gamblera.

Musíme to říct novinářům a varovat lidi.

Magdi, chtěl jsem tě poprosit, jestli bys...-Proč já?

Ať to udělá tisková mluvčí, ne?

-Nemůže.-Proč? -Vidělas ji?-Ne.

-Usnula doma pod solárkem. Je červená jako rajče.

Byl bych opravdu velice rád, kdybys to udělala ty.

-Tak dobře.

-Jo, a taky chci, abys na tom dělala s Martinem.

-Ale vždyť jsem ještě neuzavřela předchozí případ.

-Papíry, já vím. Uděláš to později.

-Dobře. Zatím.-Ahoj.

V TV:Na Ostravsku se objevilo během posledních 14 dnů

několik případů loupežných přepadení starších občanů.

Kapitánka ostravské kriminální policie Magdalena Malá

nám právě sděluje aktuální informace k těmto incidentům.

-V poslední době

došlo v regionu k sérii loupežných přepadení.

Útočník se zaměřuje převážně na seniory,

které si vytipuje při výběru peněz. Sleduje je až k domu

a na poslední chvíli s nimi nastoupí do výtahu,

kde je přepadne.

Podezřelým může být mladší muž v tmavém oblečení, s kšiltovkou,

kterého vidíte na záběrech z kamer v jedné z ostravských pošt.

-Až na ty komisní policejní řeči to včera bylo docela dobrý.

-Byla to policejní výzva. Jak jsem to měla říct?

-Já nevím, nějak víc lidštějc. Ale jinak to zabralo.

Ozvalo se asi dvacet lidí, kteří tvrdí,

že ten lupič žije v jejich ulici nebo přímo v jejich baráku.

-Aha. Je tam něco, po čem bychom měli jít?

Napadlo tě, proč staré lidi bije?

-Protože je debil, nebo ho to baví.

-Pane Kučero,

všiml jste si,

že za vámi někdo vyšel z pošty a sledoval vás?-Ne.

-Kdo všechno věděl, že si jdete pro důchod?

-Enom moja roba. -(šeptem) Cože?-Žena, rozumím.

-Zastavil jste se někde cestou z pošty domů?-Ne.

-Řekl něco ten útočník, když za vámi vešel do výtahu?

-Nic. Rozevřel výtah,

zmlátil mě jakýmsi obuškem,

ukradl mi peněženku a pak do mě ešče kopal na zemi.

-Kolik vám ukradl?

-Celý důchod. Dvanáct a pul tisíca.

-A dokázal byste ho popsat?

-Ale byl o hlavu větší než já. Taková vazba.

-Mě zajímá tvůj názor. Je moje oblíbená.

-Už se těším.-Tak zatím.

-Ty tady nemáš auto? -Ne. V servisu.-Kde?

-Tady kousek na Ruské. -Tak já tě tam hodím.

-Nespěcháš? Nechci obtěžovat. -Pojď!-Tak jo, dík.

Jsem si říkala, že se projdu, ale tohle bude lepší.

-Šetři nohy. Třeba budeš hrát na varhany.

-No, ten chlap má maximálně metr sedmdesát osm, víc ne.

Váha tak... sedmdesát.

-Takže žádnej urostlej nabušenec, jak ho popsal Kučera.

-Tak třeba ho tak Kučera viděl, když ho ten chlapík napadl.

-Nějaký kamery na ulici před poštou?

-Milane, prosím tě, najeď mi na ty boty.

-Co tam hledáš?

Ty boty smrdí už z toho obrazu, to už jsme viděli stokrát.

-Nevím, tak hledám nějaký data, vodítko, cokoliv.

-V kraji je 307 pošt, připočítej banky, pojišťovny, bankomaty.

Stejně vždycky najdeme jenom chlapíka v kšiltovce,

co čumí do země.

-Já se na ty kamery pak podívám.

-Hele kluci, tohle fakt nemá smysl, já tam jedu.

-Dobré.

Tys dělala konzervu tady v Ostravě? -Mhm.

-Proč sis vybrala flétnu?

-Táta pořád poslouchal Jethro Tull, Iana Andersona,

jsem neměla na výběr.

-To znám, ke klasice přes rock, co?-Jojo.

Mně pak konzerva přišla jako jasná volba.

Žádná matematika.

-To pozor, to se uvažovalo, že tam matiku zavedou.

-Tak to ještě že to neudělali, když jsem tam byla já.

To by nebylo dobré.

Děkuju moc.-Za málo. -Ahoj.-Ahoj.

-Neviděla jste tady někde v okolí pošty

nějakého muže s kšiltovkou?

-Když jsem šla ráno do práce,

tak uprostřed chodníku byli dva chlapi.

Musela jsem je obcházet. A jeden z nich kšiltovku měl.

-A měl nějaké výrazné charakteristické rysy?

Vousy, brýle...

-Ne, to ne.-A ten druhý?

-Ten druhý měl takové krátké a hodně světlé vlasy.

-Dobře. A potom později tady na poště,

už jste toho muže s kšiltovkou neviděla?-Ne.

-Ukázala byste mi, prosím, jak se dostanu do ulice Na Široké?

-Mhm. To je přímo tam.

VYZVÁNĚNÍ

MARTIN:(v mobilu) Ano? -Ahoj. Prosím tě,

hned vedle vchodu na poštu je bankomat.

Pořizuje non stop záznam. -No a?-Sežeň ho, prosím tě, ano?

Známe přibližně dobu, kdy tudy prošel Kučera i útočník.

-A co nám to hodí, Malá? -Chtěls, ať seženu aspoň něco.

-Fajn. Řekni mi přesně, kde to je.

-Přímo vedle toho vchodu na poštu. -Tak já nejsem z Ostravy! Čau!

-Tak čau.

-Na Úřadu práce jste zaregistrovaný,

tady čtu, že pravidelně docházíte na ambulantní ochranné léčení

a ke mně taky, takže...

-Já se chci vyléčit a vést normální klidný život.

Víte, slíbili mi práci.

-Tak to je dobře, pane Hrbku. To je jenom dobře.

-To už jsme viděli, Milane. Vešel na poštu, byl tam 47 minut.

Ten druhej šel pryč. Posuň to.

Nic, Malá. Sorry.

-Vrať to ještě, jak se baví s tím druhým chlapem.

Ještě ne, ještě ne, ještě ne...

Tady. Odhodil vajgla.

-No jasně, DNA!

-Pošleme tam chlapy.

-To by musela bejt velká náhoda. -Ani si nemyslím.

Kdo se bude bavit s chlapem, kterej napadá důchodce?

PAVEL POSLOUCHÁ HOUSLOVÝ KONCERT

-Ahoj.-Ahoj.

-Co to posloucháš? -Paganiniho.

ZVONÍ MOBIL -Promiň.

Ano, Martine?-Jsi dobrá, Malá.

Ten profil z vajgla patří Zbyňkovi Kadlecovi.

Seděl rok za dýlovaní. -Už ho někdo sbalil?

-Jarek na tom pracuje. -Fajn. Dobrou.

-Co chceš? -Nazdar! -Hm!

Hledám dealera.

Jmenuje se Zbyněk Kadlec. Má krátké, výrazně světlé vlasy.

-Myslíš, že znám každého, kdo dýluje? -To si nemyslím.

Kadlec rok seděl. Máme ho na záznamu z Hrabůvky.

-Když chce někdo matroš, jede sem. -Právě proto se mi na něho poptej!

Zapoj kámoše, známé a zjisti mi, kde ho najdu.

-To bude těžké. -Já vím. A snaž se. Spěchá to.

Nechci ti pořád připomínat tu varnu v Karviné.

-Ale děláš to. -Musím. Jsi na svobodě.

Budu ti volat. Nazdar. -Nazdar.

-Áááá!

-Trasolka?-Máme tři.

-Byl tu psovod? -Hm. Pes venku ztratil stopu.

-Nezapomnělas, Malá, že tohle šéfuju já?

-V pořádku, Černý. Užij si to.

-Koroner?-Už tu skončil.

-Helena Holubová. Vdova.

Sousedka i pošta mi potvrdily, že si šla pro důchod.

Vyplatili jí 10.450. Ty prachy u sebe samozřejmě nemá.

-Deset litrů! Muselo mu úplně jebnout.

-Může to být tak hodina.

Šel jsem proti němu tady po tom chodníku.

-Dokázal byste ho popsat?

-Měl černou kšiltovku a tmavou bundu s kapucí.

Spěchal. Vyhnul se mi obloukem.

-A nesl něco? Měl něco s sebou?

-Sáček, ne, igelitku. Byla od krve.

-On od krve nebyl? -To nevím, na tmavých hadrech to nebylo vidět.

-Dobře, ještě si na vás vezmu telefonní číslo,

kdybychom něco potřebovali.

-V družině jsem byla poslední. Úča už chtěla jít domů.

-No, já vím, já vím. Já jsem byla objednaná na oční,

na druhou hodinu, jenomže bylo tam moc lidí, víš, takže...

Prosím tě, neříkej to vašim. Co, slibuješ? -Hm.

-No! Slibuješ? -Tak jo. Byla jsi slavná?

-No... jo. Pár roků jo.

-Jak jako pár roků?

-Ale no tak... a to stačí. Sláva není všechno.

-Jak jako všechno? -No není všechno,

to nemůžeš slávě obětovat všechno. Přátele, rodinu...

-Babi, kam to jedeme? -No, k vám, k vám jedeme, k vám.

-Dyť tudy se tam nejede. -Ale jede. Tak kam, jak mám jet?

-Musíš se otočit, jet dopředu a potom... potom zabočit doprava.

-Příbor.

Kšiltovka, kapuce, výtah, důchodkyně s důchodem,

stejnej modus operandi.

-Až na tu vraždu. -Zkusil vyšší level.

-Co když je násilí jeho primární motiv?

-Kdyby chtěl vraždit, tak by netvrdnul na poštách.

Napadl by ty lidi na nějakým pro něj bezpečnějším místě.

A v noci.

Nelezl by s nima do baráku. Ve dne.

Vidíš nějakou spojitost mezi místama, kde útočil?

-Já v tom žádný systém nevidím.

-Čau! -Nazdar!

-Dík. Máš to u mě. -No, určitě.

Tak čau! -Čau!

-Martine!-(v mobilu) Čau. -Mám toho dealera.

-Nech se odvézt domů.

Je zbytečné, abychom tady tvrdli oba.

Ve tři mě vystřídá Jarek.

-Teprve teď mě to začalo bavit.

-Jak myslíš.

VYZVÁNĚNÍ -(v mobilu) Dobrý den,

momentálně nejsem k zastižení... -Sakra!

-Prej máš práva?-Mhm. -Proč to neděláš?

-Nedokážu obhajovat někoho, o kom si myslím, že by měl sedět.

-Takže jsi přešla na druhej břeh? -Tak nějak.

To je on? -Ne.

-A ty? Proč seš polda?

-Protože to je jediná věc, kterou umím.

-Říká kdo?

-No, ale todle je on!

Zbyněk Kadlec? Kriminálka!

Nech ty ruce v kapsách, nevytahuj je. Nejsme toxi.

Tvoje kšeftíky mě nezajímají. Potřebujeme vědět,

s kým jsi mluvil před pár dny v Hrabůvce u pošty.

-V Hrabůvce jsem nebyl. Nevím. -Mluvil jste s ním 14 minut.

-Nevím, nějaký známý z hospody?

-Jo, tak hodinu po tom, co jste se rozešli,

tvůj kámoš okradl a zmlátil důchodce.

To byla jeho čtvrtá loupež, teď ale postoupil ještě dál.

No, podívej se.

Se pořádně koukni!

Pět bodných ran.

Chceš kámoše krejt a lítat v tom s ním?

Nebo mám rovnou volat toxíkům?

-Vyšetřujeme vraždu. Nejdeme po drogách.

Pokud to s nima nějak souvisí,

nebudeme se tím zabývat ani informovat toxi tým.

Slibuju vám to.

-Nějaká záruka? -Ano. Mé slovo.

-Kdysi ode mě kupoval.

Ale nevím, jak se jmenuje, vím jenom, že se mu říká Klokan.

-A kdy si přijde nakoupit příště?

-Já už nedýluju. Fakt ne. -Máte na něho nějaký kontakt?

-Bydlí tam v tom baráku.

-Který vchod?-Ten rohový.

-Nezkoušej ho varovat, jinak si tě najdu. Je ti to jasný?

A teď vytáhni tu ruku z kapsy i s tím, co tam máš.

A hele, pěkný!

Tak padej!

-Ale dyť jsem ti psala. PAVEL:Psala, že nemůžeš mluvit.

-No, tak promiň.-Sakra, Magdo! -Já jsem nemohla. ZAKLEPÁNÍ

Jo? Zavolám ti později. Neboj se, ano? Pa, pusu, ahoj.

-Ty vypadáš jak po flámu. -Dík.-Promiň. Už ho máte?

-Vytipovali jsme osm lidí, kteří odpovídají Klokanově popisu

a bydlí v tom dlouhém paneláku.

Teď čekáme na Kadlece, aby ho identifikoval.

-Víc si řekneme na poradě.-Jo.

Jo, kafe.

-Nůž pronikl několikrát hodně hluboko do tkáně.

Soudní lékař odhadl délku čepele na víc než 20 centimetrů.

Podle tvaru vbodnutí to vypadá na hrotnatý dvoubřitý nůž,

jaký se používá třeba k amputaci končetin.

-Jakože s ním řežou kosti? -Ne, jenom maso a šlachy.

Tak se podívejte na fotky, tak nějak by měl asi vypadat.

-Nedá se sklapnout. Kde ho měl schovanej?

-Musel tam jít s tím, že ho použije.

-Jinak klasika. S nikým se nehádala,

nikdo jí nechtěl ublížit, nikdo nic neviděl ani neslyšel.

ZAKLEPÁNÍDále. SLUŽBA:Je tady pan Kadlec.

-Dobrej.-Dobrý den.

-Pořádně si je prohlédněte! Kterej z nich je Klokan?

-Tenhle.

-Jste si tím jistý? -Hm.

-Dobře. Služba vás vyprovodí.

Ukaž!

Lukáš Brož, 27 let. Odseděl si 8 měsíců za krádeže.

-Sebereme ho? -Ne, vraždil. Nevíme, co udělá.

Nasadíme k baráku sledku a pak si vezmeme zásahovku.

Já vám zatím obstarám příkaz k domovní prohlídce.

-Brož je feťák, zloděj, asociál. Nesnášejí ho tady.

V bytě žije jenom s matkou, která dělá ve fabrice na směny.

Teď je doma.

-Tati, hele, co kdybych o víkendu zůstal u tebe

a v pondělí šel rovnou do školy? Máma s tím souhlasí.

Já jsem se domluvil s klukama,

že bysme mohli natočit nějaký videa, víš,

a všichni bydlej poblíž.

Tati, prosím!

-Do půlnoci budeš na bytě.

OK. Zkontroluju si tě. Čau

-Yes! -Kámo!

Tak dáme, ne? -Jo, dáme.

-Kámo, nemáš zapalovač? -Mám.

-Máš děti?-Jo, dvě dcery.

-Jak starý?-Deset a dvanáct. -To jsou malý!

-Chceš se bavit o dětech? -Ne.

Žádný nový zprávy o Brožovi?

Když bude důsledně zatloukat, má šanci.

Nemáme žádnej přímej důkaz.

Jen záznam, jak je na poště a pak na ulici.

-Při domovce něco najdem. -Už máme povolení?

Zásahovka?-Od rána v pohotovosti.

-To je ona.

VYZVÁNĚNÍ -Dobře, rozumím, díky.

Brožova matka před chvílí odešla na noční, je doma sám.

-Volej zásahovku, ať vyrazí.

POVELY ZÁSAHOVKY

-Skočil, je dole. Volej záchranku.

-Leny, sednout!

AMÁLKA:Uů, uů, uů, uů!

A už pro něj jede vrtulník. A odváží ho do nemocnice.

-To je hodný vrtulník. Kde je nemocnice?

-Ty jsi nemocnice. -Já jsem... máma jde! Máma!

-Schováme se.-Honem, honem!

-Kde mám ty svoje miláčky?

Tak oni se odstěhovali a já jsem tady zbyla sama.

Nebo se mi jenom schovali? -Ááá! Mami!

-Ahoj.-Ahoj!

-Stýskalo se nám. -To mě taky.

-Je teprve půl deváté. -No právě. Vstávat!

Dáme si snídani a vyrážíme.

-Kam? Říkal jsi, že budeš dneska v práci.

-Zkusíme sem sehnat nějakej nábytek.

Zařídíš si to tady, jak budeš chtít.

-Tohle bude můj pokoj? -Hm.

Co to je?

-Uhlíková stopa. Taková jedna akce.

-Ze tří čtvrtin lidí na týhle planetě

odpadávají PETflašky za chůze.

-To ale neznamená, že k nim musíme patřit taky, ne?

-To ne.ZVONÍ MOBIL Tak pojď!

Ano?JAREK:Ahoj, mám tě požádat, abys okamžitě přišel do kanclu.

-Jo, rozumím.

Filipe?

-Ahoj.-Ahoj.-Čau. -Pardon.-Ne, to je v pořádku.

Nerad vás tahám od rodin a kazím vám víkend,

ale dole vyšiluje Brožova matka, že jsme jí zabili syna.

-K žádnému pochybení nedošlo.

-To vám věřím, ale určitě po tom půjde inspekce.

-Ten zákrok byl oprávněnej. Kluk byl sjetej, dostali jsme ho.

Věděl, co ho čeká.

-Jo?-No.

-Prosím tě, řekni jim to.

-V Brožově pokoji se našla kukla, rukavice, teleskopický obušek,

kreditka jednoho z napadených, dvě peněženky, nějaké doklady,

ale ne nůž ani oblečení od krve.

-Zahodil to. Proč by si to nechával doma?

-Našli jsem tenisky z předešlých přepadení,

ale jsou o dvě čísla menší než ty,

které zanechaly otisk podrážky v krvi oběti na místě vraždy.

-To ale neznamená, že... -Brož nevraždil!

Půl hodiny před vraždou mu na chirurgii prováděli

mírný ambulantní zákrok.

Z polikliniky odešel až bylo po všem.

Je to na záznamu a taky mu to dosvědčili pacienti,

kteří tam s ním čekali. -No počkej...

-Všechna přepadení má na triku Brož, ale ne vraždu.

-Tak to znamená, že vrah přesně kopíruje Brožův postup práce.

Tys říkala v televizi, že je napadá ve výtahu?

A taky proč to dělá?

-Tak já půjdu dolů uklidnit Brožovu matku

a vy zatím pokračujte.

-Hele,

co když Holubová nebyla náhodná oběť.

-Bodl ji pětkrát.

Musela být mrtvá po první, druhé ráně, ale on bodal dál.

-Nenávist. -Nebo se mu to zalíbilo.

-Psychotik?-A co motiv? Proč by zabíjel starou bábu?

-Motiv zná jenom on. Je nemocný. Nepřemýšlí logicky.

-Dobře, ale věděl, že když napodobí Brožův postup,

tak po něm nepůjdeme, ale půjdeme po Brožovi.

-To nic nevylučuje.

Laureát Nobelovy ceny za ekonomii John Nash

byl paranoidní schizofrenik. -Ale ne vrah!ZVONÍ MOBIL

-Pardon.

To musím vzít. Ahoj.

-Co někdo z Brožova okolí?

-Proč by zabíjel?

Kdyby mu chtěl uškodit, prostě by ho prásknul.

Tím, že jsme šli jen po Brožovi, nám mohlo spoustu věcí uniknout.

Holubová mohla mít u sebe kreditku, klíček od bezpečnostní schránky,

nějaký cennosti, šperky, co já vím.

Nevytěžili jsem pořádně lidi z jejího okolí, její rodinu.

-A co ten maturant, co ho doučovala matiku,

Pavel Jiříček.

Dvacet minut po tom, co exla, měl mít hodinu.

-A přišel tam?

MARTIN:Jo, jen pojďte, pojďte.

-Otec tady tomu šéfuje. Chce, abych tu dělal každý víkend.

-Víš, co se stalo paní Holubové? -Vím.

-Jak ses o tom dozvěděl?

-Přišel jsem na doučování. Někdo před barákem mi to řekl.

-Později večer vás ale viděli u ní v domě, co jste tam dělal?

-Zašel jsem tam.-Proč?

-Já nevím. Nebyl jsem si jistý. -Čím? Jestli je mrtvá?

-Šel jsem až k jejím dveřím. Byli tam policajti.

-Odkud je ta krev? -Do prdele... asi z kuřat.

-Klid, klid, klid, klid, to chvilku to počká.

-Dcera paní Holubové vás jednou přistihla,

jak se u nich doma hrabete v šuplíku.

-Nekradl jsem. Něco jsem hledal. -Co? V cizím bytě, v cizím šuplíku?

-Peněženku. Svoji.

-Máme uvěřit tomu, že kantorka, která tě doučovala,

ti ukradla peněženku?

-Jednou ji chytli i tady v obchodě, s nějakou drahou kosmetikou.

-Věříš mu?

-Jak to říkáš? Lovíme stíny. -Stíny v mlze.

-Dneska už nic neulovíme. Balíme to. Hodím tě domů.

-Díky.

-Čau, tati.-Ahoj.

Ty hulíš!

-Víkendově občas.-Víkendově! -No.

Je to zdravější než chlast a tabák. Má to léčivý účinky,

prohlubuje to vnímání, zážitky.

-A vysvětlíš to takhle taky mámě? -Tati, mně už není deset.

Když si budu chtít dát špeka, tak si ho prostě dám.

-Aspoň že už nosíš boty.

-Tati, ale to nejsou boty. To jsou barefooty, víš?

-Kam jdeš? -Do práce. Ještě mě něco napadlo.

-Nepřeháníš to?-Ne.

Malá má uchystané oblečení na ráno, tak jí to dej a hoď ji do školy.

-Hm. Jedeme s orchestrem do Rakouska.-Já vím.

Z hudebky ji vyzvednu. Papa. -Tak jo. Pistoli máš?

SMÍCHKapesník? -Ano, i občanku, papa.

-Tak ahoj.

-Prosím.

-Co to sakra je?

-Prošla jsem celostátní databázi KSU.

Případy ubodání za poslední dva roky,

ale nenašla jsem nic. Ze tří lidí,

kteří by odpovídali profilu pachatele,

jsou dva ve vězení a jeden v detenčním ústavu.

-Kdes vzala tohle? -Našla jsem v ETŘ.

Dělala to Poruba. Pachatel neznámý. Odložili to.

-Jak to souvisí s našim... -Já nevím, jestli to souvisí.

Poníka ubodal osmi ranami.

Stalo se to před třemi týdny, v Dobroslavicích

a ty jsou od Hlučína... -Asi sedm kilometrů.-Přesně

-Přijeli policajti, nafotili to a poslali psa po stopě.

Ale nic nenašli.

Mě se zeptali, jestli...

... nevím o někom, kdo by mě chtěl poškodit.

A pak to skončilo. Koho by taky zajímal poník?

-Podezříváte někoho?

-Já s lidma vycházím. Musel to udělat nějakej úchyl.

-Pohyboval se tu někdo, koho neznáte?

-Tady je pořád někdo. Rodiče s děckama...

-Zamykáte na noc stáje?

-Jenom na takovou zástrčku. Mě by vůbec nenapadlo, že...

-Pošlete mi, prosím, fotky, co jste si udělal pro pojišťovnu.

Děkuju.

-Našla jsem další. Tele v Děhylově 10 bodných ran.

Prase v Kozmicích 7.

Oba případy šetřili na obvodě a odložili.

Obě ty vesnice leží v okruhu deseti kilometrů od Hlučína.

MARTIN:To nic neznamená.

Nevíme, jestli to souvisí s naší kauzou.

-Minimálně způsob provedení sedí.

Trénoval na zvířatech a potom zkusil vyšší level.

Což je mimochodem tvůj termín. -Jo, to jsem řek.

Pěkný, že si to pamatuješ.

-Taky si pamatuju, co jsem ti na to řekla.

-Já taky. Že násilí je možná jeho primární motiv.

-Pěkné, že si to pamatuješ. -Konec spojení.

-Nazdar, čumáčci.-Ahoj, Magdi. -Ahoj.-Tak co tam máte?

-Pojď se podívat. Šířka vbodnutí je stejná.

Vypadá to na dvoubřitý nůž s hodně dlouhou čepelí.

-Hm. Stejný použil i vrah Holubové.

-Ale nevím, jestli je to ten samý. Možná znalec.-Poslala jsem mu to.

-Kdyby bylo tělo... -Tělo není. Tak díky moc.

-Tu učitelku jsme tady chytli, jak kradla.

-Volal jste policii? -Ne.-Proč?

-Tak... doučovala mi kluka. Dohodli jsme se na slevě.

Podívejte se, syn má možná trochu divné zájmy,

ale rozhodně není zloděj.

-Jaký divný zájmy?

-Třeba ty jeho obrázky.

Pořád maluje samé příšery, strašidla, démony, upíry, draky,

ale to mu poradila doktorka v léčebně, aby maloval.

-V léčebně?-V psychiatrické. Vozím ho do Opavy.-Jo, jo.

Nemáte tady náhodou nějakou jeho kresbu?

No, šikovnej kluk.

Ale doma bych si to nepověsil.

-Baf!-Jé! Já jsem se lekla!

-Ahoj.-Ahoj. -Ty jsi zvíře.

Pojď!

-Mami, slíbilas mi, že tady bude sedačka.

-Já jsem ji ještě zapomněla. Příště tady bude.

-Jestli tady nebude! -Bude! Nastupuj! Pásat!

-Mami, tady je horko. -Je tady horko. Já vím.

Zapni se, já pustím klimatizaci.

ZVONÍ MOBIL

-Martine? -Mluvil jsem s Jiříčkovým otcem.

-Budeš tam dlouho? -Budu tam jenom chvilku.

Vodu máš? Tak fajn. Hned jsem zpátky.

-Pan Jiříček se tady léčí ambulantně.

On není agresivní. Jeho onemocněni má jiný charakter.

-Aha. No, tak vám děkuji. -Prosím.

-A paní primářko, je mezi vašimi pacienty někdo,

kdo by mohl něco takového udělat?

-No pokud ano, tak je tady bezpečně zavřený.

-Ale mohli jste ho propustit,

přestal brát léky, nemoc se vrátila?

Neříkejte mi, že se něco takového nemůže stát.

-To netvrdím,

ale o převedení takových pacientů z ústavní péče

do ambulantního režimu rozhoduje soud.

-A dala byste mi, prosím vás, tipy,

na které případy propuštěných bych se měla podívat?

Jedná se o mladšího muže. Potenciálně nebezpečného pacienta.

-Ale to nemusí být náš pacient.

-Já vím, já bych to jen ráda prověřila.

-Je to pevné?

-Je to plech.

Nějaká koroze tam asi bude, ale... drží to.

-Může se to otevřít zevnitř? -Jak to myslíte?

-No, třeba...

... kdybych vezl nějaký náklad a ten se mi uvolnil...

-Náklad máte mít zajištěný.

-Dáte mi slevu?

-Už tak je to za ty prachy... -Dám vám za to padesát tisíc.

Víc nemám. Berte, nebo půjdu jinam.

-Můžu k tobě? -No jasně. Chceš k oknu?

-To je dobrý.-Tak pojď.

-Sváču máš?-Sváču?-No.

-Zastavíme na pumpě někde, ne? -Dobře.

-První zájezd?-Jo.

-Těšíš se?-No jasně. -Jo, já taky.

-Podle znalce byly všechny rány na tělech zvířat

způsobené stejným nožem. Připustil taky,

že stejný nůž mohl způsobit taky smrtelná zranění Holubové.

-Což jsme tak trochu čekali. Co tam máš ty?

-Jiříček to podle primářky není.

Jeho onemocnění má prý jiný charakter.

Dala mi ale tip na dva propuštěné pacienty,

kteří odpovídají popisu

a mohli by být potenciálně problematičtí.

-Tak proč je pouštěli?

-Návrhy na propuštění dával primářčin předchůdce

a schválil je soud.

Za ty, které propustila ona, prý ručí.

Podle odborníků i soudu jsou oba vyléčení.

Chodí na ambulantní léčbu a nebyly s nima problémy.

Jo, a ten Urban bydlí v Jilešovicích.

-Což je asi šest a půl kilometrů od Hlučína.

-Počkej, počkej, počkej, počkej. Jak s nima nebyly žádný problémy?

Tohohle týpka zavřeli do blázince, protože pobodal matku.

A minulej měsíc,

podle nich vyléčenej a bez problémů,

pořezal pinglici v Porubě nožem.

-Ale to nebylo úmyslně. -Co vůbec dělal v hospodě?

Musí brát nějaký oblbováky, ne? Chlastat nemůže.

-To už se tak nebere, Černý.

-Ty vole, ožralej psychopat s nožem!

-Zkusíme to. Stejně nic jiného nemáme.

ZVONEK

-Co to je?

-To je ježek?

-Pane Urban! Haló!

-Dobrý den.-Dobrý den. -Dobrý den.

-Co je? Co chcete? -Jenom svědectví. Pár otázek.

-Kvůli čemu? Kvůli té servírce?

-Znal jste ji už i předtím, než...

-Trochu. Chodil jsem do hospody, kde pracovala.

-Ta hospoda je v Porubě.

-No, a co?

-Byl jste někdy v poslední době v Dobroslavicích nebo v Kozmicích?

-Nebyl. Co bych tam dělal? Já jsem nic neudělal.

Snažíte se na mě něco hodit, ale... už je to dávno, s mámou,

a já jsem byl tehdy nemocný. A to s tou servírkou...

-Klid, klid!

-Myslím, že toho jsem tady párkrát viděl.

-Víte to jistě? -No nevím, ale určitě jsem ho tady viděl.

Ty jeho oči!

-Takže ježkožrout nám lhal. V Dobroslavicích byl.

A sejmul toho poníka. Všimla sis jeho tenisek?

-Měl stejné jako měl Brož na tom prvním záznamu

a jaké se našly u něho doma.

-Viděl je v televizi a sehnal si úplně stejný.

-To musela být náhoda. Viděl černobílý záznam.

Kde by mohl zjistit, jakou měl Brož barvu tenisek?

-Nevím.ZVONÍ MOBIL

HANDS FREE JAREK:Čau.-Ahoj.-Ahoj.

-Byl jsem v Porubě v hospodě za tou servírkou. Je nemocná,

tak mi dali na ni adresu a hádejte, kde bydlí.

-Nevím.-V Dobroslavicích! -Tam byl ubodanej ten poník.

-Jo, možná šel po servírce, ale neměl na to ještě koule,

tak sejmul poníka.

-Čau.-Ahoj.-Čau.

-Urban máchl nožem, když jsem kolem něj procházela.

Neviděl mě.

-A jak ten nůž vypadal? -Velký. Hodně ostrý.

-Proč ten nůž vytahoval? -Tak znáte to, chlapi v hospodě.

Chtěl se předvést. Myslel si, že má u mě šanci.

Jednou byl dokonce i tady. Viděla jsem ho,

jak prochází kolem domu a dívá se do oken.

-Kdy to bylo? Ten den, co vás pořezal?

-Asi tak týden po tom.

-Urban neúmyslně pořezal servírku minulý měsíc, pětadvacátého.

Poník byl ubodaný osmadvacátého.

-Urbana v Dobroslavicích viděl majitel toho poníka i ta servírka.

-Nic ho s těmi zabitými zvířaty nespojuje, ani s vraždou Holubové.

-Chtěl sbalit tu servírku. Ta ho nechtěla, tak možná...

-Možná co? Možná Holubovou zabil, ne? Proč?

Jestli chcete Urbana dostat, musíte mít v ruce mnohem víc.

Takže konec flákání.

-Tak takhle ho ještě neznám.

-Viděl jsi výsledky? Vítkovice prohráli třikrát po sobě.

-Jéje. U toho Urbana na dvorku. Nevšimla sis tam něčeho divnýho?

-Jo, Urbana. Ale to z něj ještě vraha nedělá.

KONCERT V TELEVIZI

-Ano?

-Mami, můžu spát s tebou, když tu táta není?

-Babička tě bude ráno hledat u tebe v pokojíku.

-Ono ji napadne, že jsem tady. -Tak pod peřinu, šup!

-Mami, chceš vědět, koho si pozvu na svý narozeniny?

-Koho?-Lily, Emu, Andrejku,

Aničku, Anastázku a Šimona. Můžu Šimona?

-Proč bys nemohla? -Je to kluk.-To snad nevadí, ne?

ZVONÍ MOBIL Počkej.

-Je to táta? -Není to táta. Ano?

MARTIN:Máme práci, Malá.

Před pár minutama volal na tísňovku nějakej Bořuta,

že se mu po farmě motá cizí chlap.

Operační si myslel, že by nás to mohlo zajímat.

-Dobře, jedu tam.

-Kde je zásahovka? -Je tu hlídka.

Volal jsem jim, ať počkaj. To zvládnem, Malá. Pan Bořuta?

-Dobrý večer. -Černý, kriminálka.

-Malá, kriminální policie. -Dobrý večer.-Kde je?

-Šli jsme se synem po něm.

Utekl do stodoly, tak jsme ho vzadu zamkli.

-Tak nás tam zaveďte. Jdeme, chlapi!

-Má to jinej východ?-Nemá. -Měl u sebe zbraň?

-Nevšimli jsme si. Žena ho tu zahlídla už večer.

Motal se kolem teletníku.

-Policie! Nemáte kam utéct!

Teď otevřeme dveře a vy vyjdete ven.

Slyšíte mě? Rozumíte?

(křičí) Vylezte, Urbane!

Jdu tam.-Jdu taky. -Kryjte nám záda.

-Mám ho! Vylez ven!

-A polez! Chci vidět ruce! Polez ven! Polez!

Hezky v klidu, polez!

-To je Pavel. Od nás ze třídy.

-Proč jsi byl na farmě u Bořutů?

-Měl jsem tam splnit další úkol.

-Jaký?

-Měl jste zabít další zvířata?

-Proč jsi ty zvířata zabíjel?

-Abych na poslední chvíli neucuknul.-Před čím?

-Před tou velkou zkouškou. Před prvním úkolem.

Musel jsem se osvědčit.

-Jaký byl váš první úkol?

-Zbavit se zla.

-Jakýho zla?

-Čistého zla.

-Kdo ti ten úkol dal? -Slyšel jsem hlasy.

-Zabil jste Helenu Holubovou?

-Nezabil.

Jenom jsem odstranil zlo.

Musel jsem. Vybrali si mě.

-Jaký byl váš úkol u Bořutů?

-Odstranit další zlo.

-Kdo byl to zlo?

DECHY

-Tonda Bořuta. -Proč Tonda Bořuta?

-On je taky čisté zlo.

-Napodobil jste sériové loupeže seniorů.

Na farmu jste se oblékl podle popisu toho,

co má na sobě celostátně hledaná osoba.

Proč jste to dělal?

-Viděl jsem to v televizi. Potřeboval jsem zahladit stopy.

Měl jsem i další úkoly.

-Měl jsi zabít ještě někoho dalšího?

Koho?

DECHY

-Toho mladýho farmáře Jiříček už jednou ve škole napadl.

-Měla bych zavolat primářce, že se v jeho diagnóze sekla.

-No, posrala to.

Kluka zavřou do detenčního ústavu.

Možná na celej život.

Mohlo mě to napadnout, když jsem viděl jeho obrázky.

-Spíš to mělo napadnout mě,

když nám s otcem lhali o tom, že Holubová krade.

-Nemohlas to vědět.

Ty hele, ten Urban...

-Nemohls to vědět. -Ale samozřejmě, že ne, ale...

... myslím něco jinýho.

Myslíš, že žere ty přejetý ježky?

Kafe?-Ano.

Já nemusím vědět všechno.

-Mami, nalakuješ mi nehty? -Na to jsi moc malá ještě.

-Tak stíny.-Stíny ne.

-Rtěnku!-Nene, zapomeň!

Netrucuj! Netrucuj ty!

Tak víš co? Já ti dám trochu lesku, chceš?

-Jo! -Tak pojď, ukaž takhle pusinku.

Udělej takhle! Hm.

No, podívej se na sebe.

Myslíš, že si toho táta všimne? -Určitě!

-To děcko si musíš spravit.

-Dík.

-Na co to máš?

-To není táta, to není táta... -Taky není táta.

Ještě pořád to není táta...

Aha! Kdo to je?-Táta! -Je to on!

-Jé, ahoj!-Ty jsi mi chyběl! -Ty mně taky. Nejvíc ze všech.

Máma je tady taky?-Mhm.

Můžu ti vzít ty housle? -Ale opatrně.

Ahoj!-Ahoj.-Ahoj.

-Jak bylo?-Krásně! -Jo?-Ahoj.

-Ahoj.-Dobrý den. -Ahoj!

-Pavle, měj se, čau! -Čau, čau! Budeš řídit?

-Jasně. -Jsem si dal pivko po cestě.

-To mě napadlo.

Skryté titulky: Olga Hanzlíková Česká televize 2022