Original subtitles

SLÁVA

Vždycky když jdu na mejdan, tak mám strach, že tam nebudou brát.

Není to bláznivé?

Taky cítíte tu zvláštní slabost u žaludku, když máte před něčím obavy?

Nechci chybět na žádném mejdanu. Ale když na nějaký jdu,

tak mám pocit, jako by byl celý svět proti mně.

Já jsem strávil skoro celý svůj život na vojenské akademii.

Má matka pro mě neměla ve svém životě místo

a tohle pro ní byla jediná možnost jak mě nějak zaopatřit.

Nechci abyste si to špatně vysvětlovali. Ona byla skvělá.

Každý kluk si myslí, že je jeho matka krásná, ale ta moje opravdu je.

Píše mi, jaká je to škoda, že na sebe máme tak málo času,

ale že musí myslet na svou práci.

Jednou nám to ale vyšlo a setkali jsme se v San Franciscu, strávili

jsme spolu celé dva dny, bylo to skoro jako bychom byli milenci.

Byly to nejkrásnější okamžiky v mém životě.

Pak jsem musel zpátky na vojenskou akademii.

Když jsem šel zpátky do kasáren, cítil jsem se tak nějak...

Nějak...

Omlouvám se.

Cítil jsem se deprimován.

Ty kamenné, studené zdi. Víte, co tím myslím?

Myslím, že už jsem vás svým vyprávěním nudil dost dlouho.

Děkuji.

Omlouvám se. Ten konec jsem zkazil. Byl jsem asi nervózní.

To je v pořádku. Bylo to velmi dobré.

Omlouvám se.

ZKOUŠKA

Děkuji. Hrajete velmi dobře.

Paní Tossoffová teď bude hrát. Zpívejte podle ní. Tak jedem:

- To je moc hluboko. - Tak dáme tenor? Začnem odsud?

Hlasitěji, prosím.

Jsem tak nervózní.

- Nebudu zpívat. - Ale to musíš.

- Jsem tu, abych tancovala. - Ale musíš i zpívat.

- Ještě herectví a jeden hudební nástroj. - Všechny tři věci v jednom?

- Tohle je deskriptivní umění. - Nemusíš přece dělat všechno.

- Bylo by ti to ale k užitku, brouku. - Děkuji. Další, prosím. Pospěšte si.

- Líbí se mi ten tvůj kroužek. - Potrpím si na svou kulturu.

- Bolí to, nebo je to folklór? - Hudba, prosím, paní Snellová.

Dávejte pozor, prosím. Máme toho dnes ještě hodně.

- Nenávidím svoje nohy. - Jo, to já taky.

- Vyzkoušela jsem snad všechny diety. - Fakt? Já taky.

Ty s těma svejma ani nic udělat nemůžeš. Omlouvám se! Jsem strašně rozčílená.

Uvolněte se! Do toho, celým tělem!

- Opatrně! Ta věcička má cenu sedm táců. - Dolarů, nebo liber?

Na ten regulátor nesahej. Je napojenej na motor z pily.

Proč radši nehraje na pikolu? Nebo na akordeon, jako táta.

Z toho samýho důvodu proč ty jezdíš taxíkem a ne drožkou. Je to pokrok.

Můj syn hledí do budoucnosti. A jeho táta nehrál na akordeon.

- Připadáš si talentovaná? - Ty sketo! Ty zbabělče! Bídáku!

Ty se mě opovážíš přivézt do neštěstí?

A pak se mě nestydíš zeptat, kdo je otcem mého dítěte?

- Ty! Ty! Na tebe to platí, Nigele! - Další, prosím.

Další skupina muzikantů může jít do pátého poschodí, prosím.

- Jméno? - Pardon, slečno.

Jeho jméno vám k ničemu nebude. Je to můj partner.

- Z jaké školy? - On není na žádné škole.

On je moje podpora při tancování. A já jsem tu, abych tančila.

Mulholland Shirley. Hotovo. Všechny papíry jsem vyplnila.

Nikam nepůjde, dokud neuvede svoje jméno.

Jmenuje se Leroy, ale tančím tu já. Shirley Mulholland. Se dvěma l.

- Nechtějte po něm, aby psal. - Mluvit snad umí?

Rozpovídá se jen před tím, koho zná blíž.

- Leroy kdo? - Leroy Johnson. Už můžem jít?

Jo, ale ten nůž nechá tady.

Vždyť nikomu nic nedělá. Je tu jen, aby podpořil kámošku.

Pokud tady nenechá ten nůž, tak nikoho nepodpoří.

Tady to je umělecká škola. Tady se nerozřezáváme na kousky.

- Chcete ho? - Chci ho.

- Jste si jistá? - Ano, to jsem.

- Slibujete, že ho neukradnete? - Slibuji.

- Děkuji, paní. - Jméno?

Žádný strachy, zlato. Nožů mám ještě dost.

- Tak co sis pro nás připravila? - Chtěla bych zpívat.

- Zpívat nám nemusíš, má milá. - Známe svoje práva.

- Patří to k výstupu. - Ona ale zpívat nemusí.

Prosím paní, jestli vám to nevadí. Nemusíš nám tu zpívat.

- Tohle je dramatické oddělení. - Její zpěv je dramatický.

- Jak se jmenuješ, má milá? - Finseckerová.

Doris Finseckerová.

- Ahoj. - Těší mě.

- Jak se jmenujete? - Ralph Garci.

- U koho jste se učil? - No, učil jsem se u svého otce.

On pracuje pro vládu. Vlastně jsem o tom ani nechtěl mluvit,

ale můj otec hraje ty nejkrásnější symfonie,

které existují. - Na copak hraje?

Na trombon.

A na lesní roh.

Na anglický roh.

- Na saxofon. - Ještě na něco?

Ano.

- Bonga, rumbakoule a tak. - A copak jste se od něj naučil?

Proč jste raději nešel do tanečního oddělení.

- Proč chceš zrovna na tuhle školu? - Mám to říct?

Ano, řekni mu to.

Protože si soukromou školu nemůžeme dovolit.

Dobře. Když chceš zpívat, tak prosím. Pak se podíváme, jak umíš hrát.

Jsem trošku nervózní.

Žádný strach, Sheilo. Pojď sem k nám. Copak nám předvedeš?

- Zahraju "Skleněné peklo". - Prosím?

- Ten film, víte přece? - Ach tak.

Tak jo, já jsem jako O.J. Simpson. Jsem v tom mrakodrapu.

Všude kolem je oheň, jo? Takže já jdu k výtahu.

- Ber to jako cvičení v koncentraci - Jo v koncentraci... - Zpívej jen

pro Michaela a na ostatní zapomeň. - Já se na něj ale nemůžu dívat.

Jemu to nebude vadit.

- Čekám na ten výtah. - Zapni to, Doris.

To hraje její bratr Harvey.

Pořád nejede, začínám bejt naštvaná.

Konečně přijel a já nastupuju. Tak jo, všude kolem mě jsou lidi.

Dívaj se přímo na mě.

Učil jsem se u svýho táty. Neměl bych o tom mluvit.

On pracuje pro vládu, ale...

Můj táta je hodně slavnej. Tancoval u Rockettes.

Jistě. Mohl bys začít, prosím?

- Zatancuju vám "Labutí řeku". - Dobře.

A...

Zlato? "Labutí řeku", prosím. Tak jedem.

Doris, co by se stalo, kdybys to neudělala?

My to uděláme.

Další, prosím.

A že neumím žádné sportovní triky,

ani neumím házet zamilované pohledy.

Tak já... švindloval... Omlouvám se.

Zkus to raději v hereckém oddělení.

Tak znova, on mi odpoví, že nebyl dobře vyřezaný, já bych neřekl.

Tomuhle se říká nevychovanost.

Nikdo o tom nemluví, ale existují tu kvóty.

Větší šanci mají černoši, Portorikánci, nebo tak něco.

- Já jsem Portorikánec. - Ale nemáš to v papírech, chlapče.

- Tvůj táta pracuje pro vládu. - To je pravda.

A zdědil jsi po něm boty na stepování? Nepracuje taky pro Pepsi-Colu?

Opatrně.

- Vlevo. Vlevo. - Vem to z druhý strany.

V pořádku.

Pomalu. Až dozadu, Bruno?

- Kde bys to chtěl mít? - Tam v zadním rohu.

Jak se daří?

Dobrý. Fajn.

Super. Já to tu dodělám. Ty běž pro ten zbytek, jo?

Martelli. Bruno Martelli.

Chcete si tu postavit celou výbavu, pane Martelli?

Kdo vás učil?

Kdo? Můj otec. Je to Španěl. Točí westerny.

- Proč se hlásíte zrovna na naší školu? - Já nevím. Protože tu byl Freddie.

- Freddie? - Freddie Prinze. On byl nejlepší.

- Chcete se stát hercem? - Jasně, že se chci stát hercem.

Judy, Judy, Judy. Mám úspěch...

My nechceme vidět, jak hraješ. Chceme vidět, kdo jsi, dobře?

- Dobře. - Použij své zkušenosti.

Jednoduše a upřímně buď sám sebou.

- Upřímně. Jednoduše. Sám sebou? - Buď sám sebou.

Já jsem bůh, jasný? A bůh je Portorikánec, chápete to? Takže.

Bůh pracuje v 'Casa de Steam', to jsou parní lázně, víte?

Mluví k tomuhle andělovi, který je vlastně elektronkový počítač.

Já jsem bůh, jasný? Proto taky teď stojím na téhle židly, chápete? Dobře.

Chce se stát muzikantem, nebo pilotem?

Pane Martelli. My jsme připraveni. Co kdybyste už začal?

Dobře, dobře. Jistě.

Pane Martelli.

Pane Martelli.

Pane Martelli!

Děkuji. Jeden instrument by nám bohatě stačil.

Mohl jsem zahrát v rytmu disco, jestli byste dal přednost tomuhle.

Je strašná.

Ó Romeo! Proč jen Romeo? Zradit otce, své jméno.

Kdybys tak nebyl mou nejmilejší láskou

a já nebyla Capu...Capu... Capu-něco.

- Capuleti. - Jako Cappelletti, ten fotbalista?

- Tak něco. - Já si to hned myslel.

- Kde je jeho přihláška? - Žádnou nemá.

Tak mu jí obstarej.

- Jak se tomuhle říká? - Hříšný.

Zůstaneš sám sebou.

A já nebudu žádná Montagoo... Montagazz... Na tom nesejde!

Dost! Tohle je poslední den. Už tu bylo moc studentů a my jsme unavení.

Uděláme si pauzu. Vedle je paní Shimeová. Ať si tě poslechne.

- Hned vedle. - Řeknu jí, že mě posíláte.

- Ano. - V pořádku.

Mimochodem,

četl jsi ženský part. - A kurva.

- Vždyť tě vysoká nezajímala, pamatuješ? - Baví mě ale tancování.

Myslíš tím, že tě bavěj pěkný prdele. Proto ale ještě nemusíš na vysokou.

- Já jsem ti jen prokázal laskavost. - Takovou laskavost sis mohl strčit někam.

Jdi nahoru do třetího poschodí. Odevzdej tam tenhle formulář.

Dobře, ty jdi dolů, převlíkni se a počkej tam na něj.

Takže jsem skončila? Už nemusím jako tančit?

Kam jdeš, Leroyi? Tak jeho vezmou a já vyletím?

Jdi do prdele Leroyi! Byly to moje přímačky, pamatuješ!

Tebe přece škola nezajímá.

Mě sem měli přijmout, ne tebe ty sráči. To není fér!

Já jsem sem stejně nechtěla. Na takovou zasranou školu!

Prokázal's mi laskavost!

Ušetřil's mi čtyři zkurvený roky na týhle zasraný škole.

Tady je zrovna jedna šťastná!

Kdo by se taky chtěl učit tancovat na takový zasraný škole?

Ano, prosím?

Ne. Tady je Naomi Finseckerová. Její matka. Kdo je tam?

Náhrada? Co myslíte tou náhradou?

Je přijatá, nebo ne?

Vzali mě! Vzali mě na uměleckou vysokou školu!

Doris, jsme tam!

PRVNÍ ROČNÍK

Vyhoďte jí někam!

- Čau, uvidíme se pozdějš. - Jasně. Jasně!

Tak čau.

- Ahoj. - Hej, nastup si!

Pojď zlato, pojď. Nechoď do školy.

- Martelli, Bruno. - Bruno.

Garcia Raul.

- Garcia Raul? - Ralph.

- Tady je Raul. - Na to neslyším.

- Garcia Ralph. - Čte se to Garci.

Ralph Garci. Máte to tam špatně napsané.

- Garci Ralph. - Zde.

- MacNeil Montgomery. - Zde.

- Monroeová Lisa. - Ano?

Johnson Leroy.

Johnson Leroy?

Pro příště bych uvítala, kdybyste nechal své věci z ghetta doma pane Johnson.

Kdybych je tam nechal, tak by tu byla příšerná nuda.

Tohle je školní třída. Strávíte tu příští čtyři roky,

s očima na stopkách, se splněnými domácími úkoly a ořezanými tužkami.

Nebude se tu jíst, kouřit a ani poslouchat rádio. Je to jasné?

Proč jste tady, pane Johnson?

Protože jsem mladej, svobodnej a rád se pářím.

Mluvte anglicky!

- Mluvím, jak se mi líbí. - Tady budete mluvit, jak se to líbí mě.

Vyučuji angličtinu. Jestli je to pro vás cizí jazyk, tak se ho naučte.

Tohle není žádná mateřská školka. Jenom s talentem si nevystačíte.

- Je mi úplně jedno, jak dobře tančíte... - Zavři hubu, ty krávo.

...nebo kolik barev na sobě máte. Pokud nebudete věnovat dostatečnou

pozornost ostatním předmětům, vyletíte. - Blbost.

Musíte tu být vždy o něco dříve, abyste se převlékli a rozcvičili.

Ke svému hlavnímu oboru musíte přiřadit i spoustu vedlejších,

a to balet, modernu, folklór, jazz, step a historické tance,

k tomu historii tance, pas de deux,

improvizaci, make-up, účesy a taneční herectví.

Z 50 tisíc herců se jich herectvím uživí jen 500.

Většina z nich hraje v reklamách, aby měli na nájem. Ostatní dělají číšníky,

chodí uklízet do bytů, žijí ze sociálních podpor a doufají...

Zapomeňte na to, že si vystačíte jen se svým talentem.

Potřebujete techniku, dobré agenty a ze všeho nejvíc hroší kůži.

Teď patříte k té nejdiskriminovanější menšině a budete trpět.

Rozplynuté touhy, zranění, nateklé nohy, páchnoucí, propocená trička...

Masové konkurzy, ponižování, odmítnutí...

Teorie hudební dikce, klávesové harmonie, klavír, klavírní literatura,

hudební historie, orchestr, dirigování, hudební tělesa...

- Kdy je oběd? - Od 11.30 do 12 hodin.

- Pak přijde všechno ostatní. - Co myslíte tím "všechno ostatní"?

Biologie, chemie, algebra, angličtina, francouzsština, fyzika, dějepis atd.

Školu nezvládnete jen samotným tancováním.

Je to životní styl a k tomu škola. Škola je ta jednoduchá část.

Musíte si sami sebe vážit. Neboť vy sami jste vše, co máte.

Dejte do toho ze sebe všechno. Váš hlas, vaše zkušenosti.

Chtěla bys posbírat nějaké zkušenosti? Pár bych ti jich mohl předat.

Víš ty co? Já žiju se dvěma holčičkama.

Tancování je ten nejtěžší předmět na škole.

Herectví je ta nejtvrdší práce na světě.

Hudba je těžší, než všechny ostatní předměty dohromady. Nemám pravdu, paní Tossoffová?

Je to tak.

Dobrý.

Netlačte se. Popořadě, prosím.

Kdo je další?

Pardon.

- Tuhle scénu hraju ve čtvrtek. - Hned jsem zpátky.

Dolů z mojí židle!

- Ahoj. - Ahoj. Tam je divočina.

- Jsem ve stejné herecké třídě. - Já vím.

Montgomery MacNeil.

- Doris Finseckerová. - Chceš si sednout?

Jo. Tvoje máma je fakt Marsha MacNeilová, ta herečka?

- Jo, je. - Je fakt skvělá.

- Viděla's jí? - Slyšela jsem o ní.

- Nevěděla jsem, že žije v New Yorku. - Nežije. Oficiálně možná,

ale je pořád někde na cestách. Platí všechny hotely,

ale zůstává u přátel a mně posílá peníze a doktora Goldena.

- To je tvůj otčím? - Můj psychiatr.

A co ti je?

Je na to odborný termín. Prostě mám problémy.

- Jaké problémy? - Se ženami.

Dobře. Nasaďte hučící tón, prosím.

Uvolnit paže.

Dobře, dobře, dobře. A teď žvýkejte.

Rychleji.

Rychleji.

Jazyky ven. Dolů.

Na stranu. Na druhou.

A kroužit, kroužit. Jedem.

Víc energie!

Zároveň, prosím. Zůstaňte v pohybu.

Lépe. Mnohem lépe.

Držte se 'Jeté'!

Impuls, impuls!

Uvolněte se.

Uvolněte se.

Cítíte podlahu na svém těle.

Cítíte jí na zádech a na nohou.

Na pažích.

Na ramenou.

Nechte své smysly proudit

skrze ten pocit tíhy.

Uvolnit se a dýchat.

Uvolnit se a dýchat.

V pořádku. Děkuji. Ať nepřijdete pozdě.

- Vy máte být tady na chodbě? - Volali mě sem.

- Slečna Bergová potřebuje tamburínu. - V pořádku.

Pardon? Pardon? Umíte i anglicky?

- Bruno Martelli? - Je tam naproti.

Díky.

- Ahoj. - Ahoj.

- Co je to za noty? - Laserové paprsky.

- Requiem pro Bucka Rogerse. - Skvělý.

- Budeš chtít někdy dělat opravdovou muziku? - Tohle je moje muzika.

- Myslím tím, hrát ve skupině. - To mě neláká. Svazuje mě to.

- Jsem raději sám ve sklepě, bez lidí. - V létě se dá vydělat spousta peněz.

- Když to dáme ve správný čas dohromady... - Nemám zájem.

Dá se hrát na tanečních večírcích, na svatbách, nebo po barech.

To je jistota. Lidi se berou pořád a každý rok slaví narozeniny.

- O takový nervování nestojím. - Já bych se o všechno postarala,

jako správnej jednatel společnosti.

Postarám se o angažmá, cestování a slevu na kostýmy.

Zbytek se rozdělí mezi ostatní.

- Jaký kostýmy? - Jen paleta a tak.

Průhledné s hlubokým výstřihem pro mě. Dát jim něco pro oko.

Zvuk může bejt klidně špatnej, jen když uviděj prsa.

- Raději zůstanu v tom sklepě. - Bruno, tohle je naše šance.

- Copak netoužíš po úspěchu? - Jistě. Ale naše prsa na to nestačej.

Proč?

Proč jen?

Za tohle tě bůh potrestá, Yurii Yajeyopeyonoffe.

Čeho se dopustilo to ubohé, nenarozené dítě,

že se ani nesmí napít mléka z ráje?

Ty jsi mě varovalala, Eleno. Neutratil jsem jeden jediný rubl.

- Zkusíme to znovu? Zní to nevěrohodně. - Nic nebudeme zkoušet.

- Takže podle tebe je to v pořádku? - Já dobře vím, kde mám rezervy.

Všichni jsou tu něčím zajímaví, charismatický. Jen já jsem obyčejná.

Můj nos je obyčejný. Moje postava taky. A můj hlas je...

- Proč jsem vlastně tady? - Chceš se stát herečkou.

Ano, ale herci jsou vzrušující a okázalé bytosti.

Já jsem okázalá asi jako pytel.

Ahoj.

- Ahoj. - Ahoj.

- Některým lidem se líbí pytle. - A některým ne.

- Někdo je pro tebe moc starej. - Usmál se na mě.

- Ten se směje na každýho. - Jo, ale on taky mrknul.

- To bude jen nějaký tik. - Často na mě mluví.

- Fakt? A co ti říká? - Ahoj.

Tak to je vážné. Kdy budete mít ohlášky?

Omlouvám se.

- Omlouvám se. - Cítím se tak hloupě.

Prostě to hoď za hlavu.

Pátrej v sobě. Vzpomínej, co jsi...

Nazdar, M a M.

Už jsi byl u toho cvokaře?

- Včera. - Máš pro mě něco speciálního?

Tak jak je? Jak se máš?

Výborně. To je skvělý. Ty jsi skvělej.

Tohle není pro mě. Je to pro jednoho kámoše.

Kdopak je ten šťastnej?

Zdá se, že někdo konečně odzátkoval naší Finsackerovou.

Ale tady jsem na špatnym místě. On není na holčičky.

Radši už držím hubu.

Čau.

Nenávidím Ralpha Garciho, fakt ho nenávidím.

Ten pocit si musím zapamatovat a zužitkovat ho při hraní.

Mám strach.

Mám velké obavy, že nedokáži naplnit vaše očekávání.

Pohled planoucí vášně...

Plaz se přede mnou a hraj divokou, vášnivou lásku.

- Zapomněl jsem! - Už dva týdny?

- Udělal jsem to, ale zapomněl. - Já slyším dobře.

Ovšem tvůj domací úkol tu chybí. A tohle tady je nesrozumitelné.

To je tajnou řečí. Nic pro bílé.

- Já ale nežertuji. - To já znám vtipů hodně.

- Tohle je odpad! - Rozbila se mi propiska.

- A co tužka. - Ta se mi taky rozbila.

Jestli se nebudeš učit číst, tak se nebudeš učit tancovat.

Propadneš.

Já umím číst.

Skvěle! Tak dělej, překvap nás. Podej mu knihu.

Dávejte všichni pozor. Pan Johnson nám bude číst.

- Už jsem řek', že umím číst! - Tak čti.

- Ne. - Čti!

- Ne! - Čti!

Ne, ty zasraná krávo!

Co po mně pořád chceš? Proč mám pořád číst?

Nenávidím tě. Čti si sama, ty blbá krávo!

Tohle není normální.

Nechal bys mě na pokoji, tati?

Když jsem byl tak starej, jako ty, Bruno, tak jsem měl spousty holek.

- Každej den jinou. - Já mám muziku.

Ty mě taky můžeš! Jeď už!

Ty máš muziku, jasně. A pro koho? Pro sebe.

Pro svoje sluchátka.

Slyšel jsem někdy něco z toho? Slyšela snad něco máma?

Slyší to tvoji kámoši?

Bruno, máš vůbec kámoše? Co?

- Kolikrát jsem ti říkal, že nemám čas. - Říkal! Říkal!

To je nenormální. Když jsem byl ve tvém věku...

To ale nejsi. Nikdo není. Já jsem se vymknul svojí době.

Třeba si myslím, že se to nikomu nebude líbit.

A jak to chceš zjistit? Odkud, když to nikdo neuslyší?

Bruno, jak mají rozpoznat tvůj talent a dát ti stipendium,

smlouvy na desky a vysvědčení?

Třeba umřu, aniž by mě někdo objevil a pro grammy si půjde jednou můj duch.

Možná! Zařídil jsem snad studio ve sklepě pro ducha?

Vyhodil jsem sedm táců za nástroje pro ducha?

Tvoje matka pere, chodí uklízet a nosí starý hadry pro ducha?

Máma Eltona Johna má sedm norkovejch kožichů.

"Ví... vít... vítejte

v bá... báj...

báječném

světě

Ma... Maytagu

Pra... Pra... Pra

Prač... Prač...

Praček."

Tak třeba Shorofsky.

Nerozumí hudbě víc, než Mozart když mu byly dva roky.

Všichni jsou stejný. Co bys od nich taky chtěl?

Tahle škola není žádná filmová akademie. Víš, co tím myslím.

Je lepší než jiný školy. Je zadarmo a nikdo tě tam neznásilňuje.

Ale žádný velký rozdíl to není.

To já jen tak zabíjím čas a čekám na svojí šanci.

Možná na nějaký film, nebo nějaký muzikál na Broadwayi.

Jednou to přijde. Mám oči otevřené.

Čtu 'Back Stage', 'Show Business' a 'Variety'.

Zajímám se o všechno.

Tancování je jen špička ledovce.

Jedna kámoška mojí ségry umí předpovídat budoucnost.

Říká, že tančíme poslední tanec na téhle malé temné planetě.

Tak by to mělo být alespoň něco velkolepýho, co?

Jak hodně bude tvůj duch zářit ve vesmíru,

to záleží na tom, jaký lesk budeš mít na tomhle světě.

A já k tomu chci přispět.

Já k tomu chci sakra přispět.

- Může mi někdo...? - Sundá si to...

Už si rozvazuje šňůrku. To je krásný. Kéž bych tu měl kameru.

Támhle je. Jdi z cesty. Ta je sladká.

Otoč se, prosím.

Prosím.

Podívej na ty kozy.

Ta by tě s nima udusila.

Stále se dívejte kolem sebe a sledujete normální, všední věci.

Pak se je musíte snažit využít při vyučování.

Herci musí mít skvělou paměť,

soustřeďte se na to, jak se chováte,

jak si myjete obličej, jak držíte vidličku, obracíte talíř,

jak si češete vlasy. Sledujte se a celé dny sami sebe studujte.

Sledujte jak se chováte a jak mluvíte.

Hleďte na to, aby vaše akce a reakce probíhali podle určité šablony.

Obzvlášťe dbejte na fyzickou stránku.

Soustřeďte se na všechny detaily.

Mamacita!

Ay Caramba!

Ne! Ne! Ne! Dej to sem!

Takhle musíš držet smyčec.

To nedržíš svůj penis.

Omlouvám se. Je to smyčec na violinu. Držte ho s respektem, jako...

Jako penis?

Ticho. Ještě jednou.

Hlídej si plié, Coco.

Drž ten oblouk zeshora, Leroy.

Výborně, Neisho.

Chci vidět nohu, Patricku.

A natáhnout.

Dobře.

Držte to pohromadě.

Ještě ses ani nezpotila, Liso? Ani ses o to nepokusila.

- Už jsem to slyšela. Gratuluju. - Díky.

Nemáš zač. Zasloužíš si tu cenu i to stipendium.

Jsi nejlepší na škole.

Nebo jsi vlastně byl nejlepší.

Budeš nám všem chybět.

Ty mi budeš taky chybět.

- Opravdu? - Jasně.

- Zůstaneme v kontaktu, co? - Jo.

Podepíšeš mi ročenku?

Dobře. Mám se podepsat na svojí fotku?

- To by bylo skvělý. - Dobře.

- Jak se vlastně jmenuješ? - Doris Finseckerová.

- Jasně. Doris. - Doris stačí.

Dobře.

- Už ses rozhodl, kam půjdeš? - Do Kalifornie.

- Myslela jsem univerzitu, stipendium. - Nevyužiju ho.

- Proč? - William Morris má se mnou velké plány.

- Viděli mě v 'Senior Day Show'. - Vážně?

- Chtěli by mě zastupovat. - To je největší agentura.

- Jo. - To je skvělý!

Myslí si, že bych se hodil do seriálů.

Měl jsem s nima už pár skvělých sezení. Ze všech vyzařovalo takové nadšení.

To zní báječně! Myslím, Hollywood, to je...

Jo. Tak já jdu, pryč od západu slunce.

Ahoj, hodně štěstí. Pardon.

Myslela jsem, zlom vaz, nebo jak se to říká.

Tak zatím.

Hej!

Třeba tě uvidíme ve "Schwab's".

Bože, Doris!

DRUHÝ ROČNÍK

Je tu nová. Přijela limuzínou.

Limuzínou? Vážně?

- Doufám, že je to herečka. - To ne. Tanečnice.

Je fakt pěkná. Ten zadek!

- Ale ty kozy? - Co tím myslíš? Jaký kozy?

- Kozy! Má dobrý kozy? - Vypadá to spíš, že je plochá.

Je kurevsky dobrá!

Má je docela maličký a bradavky jak rozinky?

Teď se otáčí. Ta má prdelku!

- Je to tanečnice. - Pusť mě nahoru. Pusť mě tam!

Nechte mě taky podívat, vy sráči.

Minulý rok jsme pracovali na vnějším pozorování.

Tenhle rok to pozorování obrátíme dovnitř

a budeme si více všímat emocionální stránky:

Strach, radost, žal, hněv.

Bude to složitější, protože vás bude stát veliké úsilí zjistit,

co se ve vašem nitru odehrává.

Vaší první hereckou úlohou v tomto roce bude, že byste si měli

znovu projít nějakou nepříjemnou vzpomínkou z vašeho života,

nějakou bolestnou událostí, která vám zároveň pomohla poznat sama sebe.

Něco, co vás opravdu ranilo.

Natáhnout.

A dolů.

A zpátky.

Ahoj, já jsem Lisa Monroeová.

Hilary van Dorenová.

Máš svělý kabátek.

Viděla jsem ho ve výloze u Bendela.

- Dala mi ho macecha. - Fakt?

Takovou macechu bych taky brala.

Neudělala to pro mě, ale aby si táta myslel, že mě má ráda.

Mimoto miluje nakupování.

Dokáže prožít několikanásobný orgasmus při nakupování.

Skvělý. Myslím, že by se mi líbila.

Můžu ti jí dát.

- Kde je tvůj pot, Liso? - Pracuju na tom.

Nepracuješ dost tvrdě.

A vyndej z pusy tu žvýkačku.

Dívejte se na mě.

Zvedej smyčec, Martelli.

Mozart by dneska takový věci nedělal.

- Co by nedělal? - Tyhle smyčcový věci.

Zapojil by klávesy do proudu

a celý smyčcový kvartet by šel z jeho prstů.

A kdo by pak tyhle scifi-symfonie hrál?

- On by je hrál. - On sám?

Samozřejmě by to synchronizoval a namíchal. Nezabýval by se tímhle staromódním kraválem.

- Kraválem? - Znělo by to elektronicky.

Měl by tam předprogramovaný smyčce, lesní rohy a fagoty.

- Orchestr netvoří jeden člověk. - Kdo potřebuje orchestr?

Stačí k tomu klávesnice, zesilovač a dostatek proudu.

Ty bys chtěl hrát všechny nástroje sám?

Nikdo jiný by nebyl potřeba.

To už by ale nebyla hudba, Martelli. Ale masturbace.

Víš, já v sobě nemám tu přirozenou eleganci.

Nikdo v rodině ji neměl.

Záleží na genech. Já jsem musela tvrdě makat, abych to zvládla.

- Dělám to už od čtyřech let. - Já taky.

Začala jsem se stepováním.

Pak mi máma koupila baletní úbor a já se do toho úplně zbláznila.

Pusu nepoužívej, Monroeová! Víc potu!

- To je ale kráva. - Nesnáší mě.

Tohle je taneční hodina, Liso a ne fitness centrum.

- Drž zobák. - Kde máš punčochy?

Mám je, ale zapomněl jsem je.

O čem to mluví?

Punčochy. Pořád je nechce nosit.

Leroyi, už jsem ti jednou řekla, že bez punčoch tančit nebudeš. Odejdi!

Máš skvělý přízvuk. Cos to říkala?

Že má pěknou černou prdelku.

- Už je zadaná, zlatíčko. - Na to nespoléhej.

Bolestné vzpomínky.

Co těma bolestnejma vzpomínkama myslí?

Nevím. Žádnou si nevybavím.

Vím, že nějaké mám.

Myslím, že jich mám jako kdokoliv jiný.

To já jich mám spousty. Klidně si můžeš nějakou půjčit.

Třeba jsem se počůrával. Velmi bolestné. Tuhle vzpomínku ti můžu půjčit.

Děkuji, nechci.

Pak třeba tu, když si táta sbalil věci a opustil nás.

To bylo opravdu bolestné.

Nebo když matka odletěla do L.A. a šest týdnů nebyla doma.

Nebo když jsem se poprvé zamiloval.

Kdo to tam hodil?

Zvu tě na kafe.

PÁNSKÁ ŠATNA

A tohle jako chceš všem říkat?

Je to nejbolestnější vzpomínka.

On neřekl nejbolestnější. Řekl, bolestnou.

- Musíme se tomu postavit čelem. - Představ si, co tomu řekne Ralph Garci.

Dostat rajčetem do ksichtu ke kariéře patří, to říká moje máma. Ví o čem mluví.

To nechápu.

Opravdový umělec nesmí mít strach z toho, co o něm budou říkat.

To byla doba, kdy jsem se o sobě něco naučil.

- A co když ses to naučil špatně? - Co tím myslíš?

Myslím, že se každý může zamilovat do svého terapeuta.

Není na to dokonce nějaký výraz?

Homosexualita.

To je moje muzika.

Ten blázen mi ukradl mojí pásku.

To jsem já.

To je hudba mého syna! Mého syna Bruna. Bruna Martelliho!

On napsal tuhle hudbu. Dnes: 46. ulice.

A zítra: Madison Square Garden.

- Tati, co to tu děláš? - Bruno!

Seš blázen. Ta nahrávka ještě není hotová.

Podívej se na ty lidi. Kašlou na to, že to není hotový.

Podívej se na ně, líbí se jim to! Líbí se jim to! Bruno!

- Hej ty! - Co je?

Jdi s tím někam do prdele! Myslíš si, že jsi na páté avenue?

Vyser si voko!

Teď ti nakopu prdel, kamaráde! Kdo si myslíš, že jsi?

Až s tím budu hotovej, tak jdu na tebe, slyšíš?

Dej ty pracky pryč. Co to děláš?

Jak se ti to líbí?

Zvedni to, ty čubčí synu!

Myslel jsem, že jen procházím nějakým takovým obdobím.

Tak mi to alespoň každý říkal.

Když mi bylo deset, tak mě to ještě netrápilo.

Ale když říkali to samé, když mi bylo dvanáct a pak čtrnáct.

Nakonec to se mnou terapeut vzdal.

Řekl, že je to asi můj životní úděl.

Je to legrační.

Slovo "Gay" dříve znamenalo něco jako šťastný kluk.

Ne, že by mi to vadilo. Zvykl jsem si na to, fakt.

Myslím...

že nikdy nebýt šťastný...

není to samé, jako být nešťastný.

Je to tak?

Doktor Golden to umí dobře vysvětlit.

On umí všechno dobře vysvětlit.

Dostalo se mi hodně pomoci.

Hej Doris, šla bys zítra na Rocky Horror Show?

To zní skvěle.

Začíná to o půlnoci, tak se radši zeptej mámy.

Telefon pro Montgomeryho MacNeila.

Óó, Montgomery.

Předpokládám, že jebání nepřichází v úvahu?

To je on, Ralph Garci, jde vždycky přímo na věc.

- Pěkná. - Táhni!

- Přesně tohle jsem ti říkala, že se stane. - Je to tvoje věc. Já na to seru.

- Byl to jen vtip, to je celý. Už je to venku. - Jako já.

Jo. Hej Doris, poslouchej, chtěl sem ti něco říct.

Vyhlásili konkurz na jeden film v hotelu Diplomat.

- Opravdu? - Hledají přesně tvůj typ.

- Jak to myslíš, můj typ? - Prostě tvůj typ, víš přece.

- Irská, paranoidní židovka. - Jak se ten film jmenuje?

- "Byla jsem mladou buzerantkou". - Ty sráči!

Přestaň!

Nikdy bych nevěřil, že to s tebou bude takové, Doris!

Och, pojď blíž, poklade. Bože, takové objetí.

Ti Silvermanovi znají velice vlivné lidi.

Mají konexe. Znají se dokonce se Soupy Salesem.

Posloucháš mě? Tu bílou blůzu máš vyžehlenou.

Ale můžeš si vzít klidně tu růžovou se stuhama.

- Vypadáš v ní moc hezky. - Tu růžovou nenávidím.

- Tak si neber růžovou, no. - Já tam nejdu, mami!

- Jen nepovídej. - Já jdu na večeři!

- On obchoduje s jídlem. - Nejde přece jen o jídlo!

Máš příležitost vystoupit.

- Využij toho. - Já už to Montgomerymu slíbila!

A já to slíbila Silvermanům!

Je to večírek, Doris. Potřebují tam zpěvačku.

Potřebuješ publikum. Půjdeš tam.

Nepůjdu!

Velmi dobře, Doris. Co ses sama o sobě dozvěděla?

Nesnáším narozeninové večírky. Nebo růžové oblečení.

Nebo Silvermanovi. Nebo Brooklyn.

Nebo být židovkou.

Myslím, že to samo osobě není špatné,

kdyby to nebylo to jediné, co o sobě vím.

Nemůžu poznat, kdo vlastně jsem, dokud se neprosadím.

Je mi šestnáct. Musím se už nějak prosadit.

Nebo ne?

Dobře, Doris. Ralphe?

Jednou jsem šel ze školy domů.

Jako vždycky.

Měl jsem ještě nějakou práci u sousedů.

Byl leden.

Sněžilo jak blázen.

Santa Klaus už nás všechny opustil.

Odešel do města hraček, nebo do města z Iglů,

nebo na Severní pól, nebo prostě tam, kam vždycky odchází.

Každopádně...

Byl jsem na cestě domů

a tam jsem našel vzkaz.

Bylo v něm, že moje holčičky jsou v kostele.

Co chtěj kurva pořád v tom kostele?

Umřel snad někdo, nebo co?

Byl to... Byl to snad vtip. Bylo to myšlený jako vtip.

Každopádně jsem šel domů.

Jako vždycky jsem si něco dal, jen abych se trochu uvolnil.

Zapnul jsem televizi.

A tam byl ten chlápek.

Mluvil o Freddiem.

On... on říkal, že...

Říkal, že Freddie Prinze si přiložil pistoli k hlavě

a zabil se.

Víte, byla to nehoda.

Kurva, byl zatraceně... Měl velkej talent.

Pořád se mu smáli, protože uměl bejt zatraceně vtipnej.

Někdy se člověk ani nechtěl smát,

ale pak stejně musel.

Ale ty sráči

měli říct, že měl deprese

a že měl sbevražedný sklony a že byl v prdeli.

Pořád ho pronásledovali. Chtěli ho zlikvidovat.

Protože nikdy nepoznal skvělej, veselej život, víte?

Protože veselýho člověka na týhle planetě nenechaj přežít.

Každej musí bejt tak vážnej.

Každej se musí držet svýho kšeftu...

... dělat nějakýho šarlatána, nebo prodejce deodorantů,

nebo plastickýho chirurga.

A my se modlíme tam nahoru k nějakýmu zasranýmu bohu,

kterej sere v první řadě na nás!

Dozvěděl jsi se z toho všeho něco o sobě?

- Prosím? - Jakým způsobem tě to ovlivnilo?

Jak mě to ovlivnilo?

Tím, že jsem tady na tý zasraný škole.

A jebu tady na všechny, i za Freddieho!

Uklidni se, Ralphe.

Ať se smějí s tebou a ne tobě.

Nepotřebuju, aby se smáli.

Leroyi?

Ano madam?

Co to máš na sobě, Leroyi?

- Tričko. - Na nohou, Leroyi.

Ach, tohle. Líbí se vám? Tak se dostanu dřív do školy a víc se toho naučím.

- Jak je to s tvou slohovou prací? - Mám jí hotovou.

- Opravdu. - Tisíc slov. Počítal jsem to.

- 'The Best of Playboy' není slohové téma. - Ale čtení tam taky je, nebo ne?

Třeba '1984', 'Huckleberry Finn', 'Nadějné vyhlídky', 'Ostrov pokladů'. Četl jsi něco z toho?

Něco z toho jsem možná viděl.

Když nečteš, tak o hodně přicházíš.

- Nemám to rád. Není to pro mě. - Zkus třeba Othella. Byl taky barevnej.

- 1000 slov za dva týdny. - Nebo co?

Nebo poskejtujete rovnou ven ze školy, pane Johnsone.

Dále.

- Slečno Bergová, chtěla jste mě vidět? - Pojď dál a sedni si, Liso.

Nepracuješ dost tvrdě, Liso.

No jo, byla jsem nemocná.

Tanečníci nemarodí.

Můj doktor říkal,

že mám 1-2 týdny trénovat volněji, něž se zase budu cítit lépe.

- Takže za to může doktor? - Vy mi nevěříte?

Já ti věřím, Liso.

Ale v mé třídě už pro tebe nemám místo.

Ale já mám potvrzení od doktora.

Existuje mnoho dívek, které berou tancování velmi vážně

a nepotřebuji plýtvat časem a místem pro někoho, kdo neprojevuje dostatečné nadšení.

- Ale já projevuji nadšení. - Je mi to moc líto, ale nevidím to.

Byla jsem snad přijatá, nebo ne?

Byla to chyba. Někdy se to stane.

- Přeneseš se přes to. - Budu pracovat tvrději.

- To je možné. - Slibuji, že se zlepším.

Zlepšit se nestačí.

Nemyslím si, že bys někdy mohla být dost dobrá. Nestačíš na to.

Je to možná dost tvrdé to slyšet a nepříjemné to říct, ale je to pravda.

Ušetřím ti hodně času a bolesti tím, že ti to teď řeknu na rovinu.

Já přece nechci být nejlepší.

- To ani nebudeš. - Já chci jen tančit.

- Nikdy z tebe nebude Mikhail, Liso. - Nemůžu přece vyletět, slečno Bergová.

- Vždycky jsem chtěla tančit. - Přeneseš se přes to.

- Co mám říct svojí mámě? - Když mi zavolá, tak jí to vysvětlím.

Kurva. Když nemůžu tančit, tak přestoupím na herectví.

Herečka seš zatraceně dobrá, to ti teda povim.

Slyšela jsem, že k ní byla ta čubka pěkně tvrdá.

- No a? Život je přece tvrdej. - Nesla to fakt těžce.

Lepší je to pro ní teď, než aby jí našli ve třiceti někde předávkovanou.

Mohla bys ukázat trošku soucitu, zlatíčko.

- Nejsem "zlatíčko". - Samozřejmě.

A citlivka taky ne.

Jsem profesionálka.

A vůbec mě nezajímá, jestli o mně někdo špatně mluví.

- Vím, že nemůžu mít pořád ovace ve stoje. - Ty jistě ne, zlatíčko.

Nejsem žádný tvoje "zlatíčko". Vyliž si s tím tvým "zlatíčkem".

Díky moc. Mohlo by se mi to líbit.

To by asi nemohlo. On totiž není na vanilky.

Mohla by to pro něj bejt příjemná změna z černý třešně.

Čím tmavší plod, tím sladší šťáva, zlato.

Jo, ale kdo by stál o diabetičku?

Myslím, že mi pořád nerozumíš. Poslouchej mě, člověče.

Dikce. Hlídej si dikci, Ralphe. Mumláš.

Tak moment. Moment. Marlon Brando taky mumlal.

Montgomery Clift a James Dean taky.

Byli to nejlepší herci a přitom jim nikdo pořádně nerozuměl.

Co je na tom tak legračního?

Hej, to jsem já, Raul. Kde jsou moje děvčátka?

To se podívejme! Ty jsi ale veliká! Kde je máma? Je tam?

Pojď sem, teplý bratře.

Buzna! To je to, co teď seš, kámo.

Co děláš? Hej! Kurva.

Martelli! Bruno Martelli!

Do prdele!

TŘETÍ ROČNÍK

Ze začátku ho nemá ráda...

- Tady bydlíš, Montgomery? - Jo.

- Skvělej bejvák. - Myslíš?

Skvělý. A kde máš všechen nábytek? Ukradli ti ho?

- Všechno je v Cincinnati. - Jakto?

Máma říkala, že se o to postará, až bude mít čas.

- Má teď hodně hraní. - Je to tu perfektní.

Na zkoušení nic víc nepotřebujeme. Jsme připraveni, pane režisére.

- Ok, strana 1, akt 1. - Ok, strana 1, akt 1.

Raule?

Raule?

Když jsi takhle dlouho rozervaný, pak víš o bolesti úplně všechno.

Já vím, jak se cítíš. Já se ale zrovna teď cítím dobře.

Užívám si to.

Vidíš, že nejsi taková, za jakou se považuješ.

I já se teď cítím moc dobře.

To bys měla. Já taky nejsem takovej, za jakýho se považuju.

Myslím, že seš velice milej kluk.

Nechápu, proč jsi ještě nezadanej.

To taky nechápu. Jsem milej kluk.

A taky dost chytrej.

Počkejte. Ještě jsou tam dialogy. Teď se ještě nemáte líbat.

Ralphe. Doris. Ralphe, předtím má být ještě jeden rozhovor.

Ralphe, ještě se nemáte líbat.

Moje máma byla francouzka a byla moc krásná.

Jak z nějakého zámku. Každou noc hodiny tančila.

Táta byl buď ve Washingtonu, nebo na pracovním obědě,

zatímco máma byla s Čajkovským, Ravelem, Mantovanim...

Měl bys znát mojí macechu Claudii. Čarodejnice.

Hlavně žádný vtipy o Číňanech. Nechala si narovnat oči.

Zotavovala se v Palm Springs a tam jí ukradli kabelku.

Přišla o zlatou kreditku.

Táta jí ale nenechal zablokovat, protože ten zloděj vybíral míň, než ona.

Ahoj, tati.

Ahoj.

Jo, to je Leroy. Domácí úkoly.

Bylo to dobrý. Fakt.

Sentimentální sračka.

To bylo krásný!

To bylo krásný!

Krásný!

- Tady je to. - Tady bydlíš?

Moje sestra. Jsem u ní vždycky vítaná.

- Moc pěkné místo. - Jo.

Takové extravagantní, co? Počkám, než půjdeš dovnitř.

Ne. To je dobrý. Opravdu.

- Dobře. - Jsou tu dobrý sousedi.

- Není to moc, ale... - Ale prosím tě. To není nutné.

Já bych měl platit tobě.

Víš, hraju tvojí pásku svejm zákazníkům.

Maj to moc rádi. Dýška mi stouply o 20 procent.

- A můj syn je šťastnej. - On píše taky zatraceně dobrý věci.

Jednou se dostaneme do hitparád.

- Díky tobě je šťastnej, víš to? - Jsme skvělej tým.

- Tys to v něm rozpálila. Víš to? - Jasně.

Já už tak na lidi prostě působím. Co nadělám, že? Ještě jednou, díky.

- Dobrou noc, Bruno. - Dobrou. Měj se.

Ty ses zbláznila.

- Volali jste doktora? - Myslím, že není zraněná.

Odkdy se živíte myšlením?

Je vystrašená.

- Je jí kurva pět! - Ztište se prosím.

- Jste v kostele, můj synu! - A vy jste ve zkurvenym středověku!

Polibte mi prdel, otče.

Potřebuje doktora! Doktora! Žádnýho zatracenýho ducha svatýho!

Je v pořádku?

Člověk nemůže bejt v pěti letech v pořádku, když se mu něco takovýho stane.

Mrzí mě to.

Doris, měl jsem to bejt já! Já, kurva!

A co tvůj otec?

Zrovna v tuhle chvíli jsem bez táty.

Co tím myslíš?

Musíš se to naučit chápat.

Musíš se naučit chápat Portorikánku.

Myslí jen na děti,

aby měli nějakého tátu. Láska nehraje roli.

Máma má jednu místnost, kterou pronajímá.

Kdo si jí pronajme, tak ten zároveň taky dělá novýho tátu.

Většinou jsou v pohodě. Někdy zůstanou den,

nebo týden, když máme štěstí, tak měsíc.

Někdy dokonce i zaplatí nájem.

Drží od nás všechny krysy dál.

Nemyslím tím zvířata. Ale opravdový krysy,

feťáky a ochlasty,

různý sráče a taky lidi který...

mlátěj pětiletý děti.

Já mám tři sestry.

Jedna z nich, Marie, je na jednom speciálním místě.

Vidíme jí párkrát do roka. Je od narození postižená.

To je zasraná lež.

To je zasraná lež.

Chceš slyšet o mym tátovi? Mym prvním tátovi?

Není nic zvláštního.

Je v New Yorkský státní věznici. Sedí tam.

Pamatuju si na tu noc. Rušilo ho,

že jsem jí rozesmíval. Vyprávěl jsem jí pohádky.

Takový ty dětský povídačky. Létající koberce a draci.

A on se mohl zbláznit, protože se smála!

Řek' mi, že jí vyprávím hovadiny.

No a tý noci...

rušilo ho to...

Pořádně mě zmlátil.

Řekl jsem: "Rozesmívám jí."

To nejsou žádný lži, to je dar, zatraceně.

Ty ho nemáš.

Řekl, že když ho nemá, tak mi ty moje sračky zarazí.

Takže šel po mě

a ona nejdnou skočila mezi nás

a on jí omlátil hlavu o tu zatracenou zeď.

Kdyby to byla moje hlava, tak by to bylo v pohodě,

ale nebyla. Byla to její hlava!

Bejt to moje zasraná lebka, bylo by to dobrý.

Je to překrásná holčička. Je jí kurva pět.

Má tak krásnej úsměv. Opravdu se pořád usmívá.

Barbra Streisand si také nezměnila jméno.

- Nechci se už o tom bavit. - Budu ti říkat Doris, jako vždycky.

Nebudu na to slyšet.

- Tvoje jméno je úplně normální. - Pro normální osobu.

Malá, nudná, nevýrazná normální osoba.

Mnoho mojich kamarádek se jmenuje Doris a nic si z toho nedělají.

- Jo, ale to všechno jsou... - Co?

Ne, ne. Řekni to. Dělej. Řekni to!

Ráda bych věděla, co si má dcera myslí o mojich kamarádkách.

Nechci mít tohle zastaralé jméno. Nechci ho už nikde uvádět.

Můžeš mi říkat Dominique.

Dominique.

- To je přeci směšné. - Francouzské.

- Já vím, jaké je. Ale tohle nejsi ty. - Vyrostla jsem z toho.

- Dominique Finsecker? - Ne. Dominique Dupont.

- Zní to jak nějaká dorota. - Ale mami.

Já nevím, co se to s tebou děje. Řekni mi, co se s tebou děje.

Kdepak je moje Doris?

Stalo se se mnou opravdu něco neobvyklího, mami. Dospěla jsem.

Stáváš se někým úplně jiným.

- Stávám se herečkou. - Já chci tu Doris, kterou znám.

Tu, kterou mám ráda. Která mi pomáhá s nakupováním.

Která mi udělá přání k narozeninám

z Cheerio-balíčku, co?

Žádnou Dominique,

která se toulá po nocích.

Ale mami.

A otěhotní.

Nebo půjde na potrat. Bože chraň!

Jo, Dominique, ta by byla chytřejší.

Ale moje Doris,

ta je dost hloupá na to, nechat se přivést do jiného stavu...

Mami, byla to jen jedna noc!

To bohatě stačí.

Buďte všichni vítáni na 'Rocky Horror Picture Show'

tady na osmé ulici v Playhouse!

Rádi bysme také srdečně pozdravili všechny dívky,

které jsou ještě panny!

Dnes večer tu máme několik výjimečných událostí.

Gail má dnes narozeniny.

A ještě jedna mimořádná gratulace pro jednu mimořádnou mladou dámu.

Dnešní večer je Christinin sto padesátý!

Aplaus! Všichni, jedem!

Máme tady jedno speciální varování od vedení.

Nezapalovat svíčky. Neházet odpadky na plátno. Rozuměli jste?

Začněte už s tou show!

Tohle je kurva show! Jestli se ti to nelíbí,

můžeš jít do kina na State Islandu!

Počkejte, ten ještě dneska něco zažije!

A dáme se do nálady!

- Jedem R! - R!

- Jedem O! - O!

- Jedem C! - C!

- Jedem K! - K!

- Jedem Y! - Y!

- Co to znamená? - Rocky!

- Já vás neslyším! - Rocky!

- Ještě jednou! - Rocky!

- Jedem E! - E!

- Jedem A! - A!

- Jak si to dneska užijem? - E-A!

Kde se tu vzal ten na tý motorce?

Budem to muset asi otočit.

- Co to bylo za zvuk? - Asi něco prasklo.

Sakra!

- Měj jsem to kolo nechat opravit! - Sráči!

Zůstaň tady v teple. Dojdu pro pomoc.

Kam chceš jít uprostřed noci?

Co je bílé a prodává hamburgery?

Nejeli jsme náhodou kolem kostela?

Možná by tam mohli mít telefon.

Půjdu tam s tebou.

Jdi do toho!

Hej Janet! Co s těma hranolkama v shakeru?

Riskni to!

Hej Riffe, ukaž nám mámu!

Jen se na to podívej.

Jak to jde?

Můj bože.

- Co žes to udělala? - Byla jsem zhulená.

Vytáhli jí nahoru a hrála tam s nima na bonga.

- To zas ne! - Bylo to neuvěřitelný!

Víc než neuvěřitelný, byla to legrace!

Když se na mě dříve někdo díval, tak jsem se cítila jako nahá. Teď se ale nedívali

na mě, ale na někoho, koho jsem představovala. Jako kdybych převlékla kostým.

Už nemám žádnou svojí osobnost, no a? Jsem herečka.

Můžu být tolika osobnostmi, kolika jen budu chtít.

- Na schizophrenii! - Kurevsky správně!

- Kurevsky co? - Dáte si ještě něco?

- Michaeli? - Jo.

Pamatuješ si na mě?

Před dvěma lety. Jsem Doris Fin...

Byla jsem Doris Finseckerová, ještě když jsi byl na škole.

- Jo. Tenkrát na rohu. - Znáš Montgomeryho MacNeila?

- Ralpha Garciho? - Jasně. Staré dobré časy.

Jak bylo v Hollywoodu?

Šlo to.

Poznal jsem nějaké nové lidi, chodil na večírky.

- Natočil jsem pilot k seriálu. - Já jsem ho neviděla.

Nikdo ho neviděl.

To je mi líto.

- Nějaký čas jsem hrál ošetřovatele. - Fakt?

V jedné telenovele.

- L.A jsem si moc neoblíbil. - Jo, stojí to tam za hovno.

- Studuješ? - Pokouším se, když je čas.

Těžké časy, znáš to?

- Chodil jsem taky na konkurzy. - Opravdu?

Příští týden jdu na další.

- Doufejme, že dostaneš roli. - Hodně štěstí.

Jo.

Jo.

Tak co si dáte?

Dneska se podávají jako specialita sázené škeble.

- Sázené škeble, to zní skvěle. - Jo, to je dobrý.

- Sázený škeble jsou dobrý. - Jo, to bude ono.

vítejte na 'Catch a Rising Star'.

POSLEDNÍ ROČNÍK

Věděl by někdo, co je dnes za pondělí?

Tohle pondělí jsou předváděčky. Každý sem může odkudkoliv

přijít a dělat, co se mu zlíbí.

Měli byste vidět, kdo všechno už tu v minulosti byl.

Jen namátkou někteří, kteří tu začínali, jsou to David Brenner,

Jimmie Walker,

Gabe Kaplan, Freddie Prinze. Další mladý muž, kterého možná někdy...

uvidíme v televizi.

Prosím o potlesk pro baviče

Ralpha Garciho, dámy a pánové.

Do toho, Ralphe!

Díky.

Jak už Richard prozradil, mé jméno je Ralph Garci.

Jsem profesionální prudič.

Vidím, že je v publiku taky pár amatérů.

Nějací moji...

Co nějací. Dnes večer jsou tu všichni moji kamarádi z umělecký školy.

Je moc důležitý mít kamarády.

Žiju v jižním Bronxu.

To je severně od Harlemu a na západ od Portorika.

Takže z obou stran drsný sousedi.

Dokonce i psi nosí nože.

Už jste někdy viděli malý dítě se samopalem?

Člověk potřebuje kámoše. Nikdo se s tebou nemazlí. Nikdo.

Černý, bílí, Číňani, Portorikánci, švábi.

Švábi musíte obzvlášť respektovat. Jsou dobře organizovaný.

Minulej tejden jich vyšlo 15.000 do ulic kvůli lepšímu bydlení.

Ale já jižní Bronx miluju. I odtamtud se dá vyletět nahoru.

Každý v jižním Bronxu má svý sny. I já je měl.

Zeptej se kterýhokoliv kluka na ulici v jižním Bronxu,

čím by chtěl bejt.

"Chtěl bych bejt ex-feťákem, člověče."

Každej den je můžete vidět.

Nemůžeš ani pořádně řídit auto, protože všude narazíš na koksáky.

Viděj bílou lajnu, která dělí silnici a dělaj...

Nekecám.

A pak taky sex.

Jo.

Děti v jižním Bronxu začínaj se sexem dřív.

Někdy i v šest ráno.

- Byl jsi skvělej. - Ne.

- Opravdu. - Byl jsem dobrej. Cejtil jsem se skvěle.

- Chtěj mě tam znova. - Děláš si srandu!

Chtěj mě tam pravidelně.

- Skvělý! - To není skvělý,

to je fantastický! Neskutečný!

Jseš tam nahoře. Všichni se na tebe dívaj,

a ty je do toho vtáhněš a rozpálíš je.

A prásk! Explodujou! Ta energie je všude kolem tebe.

Další věc je, když je rozesměješ.

To je vůbec to nejlepší. Lepší než drogy, nebo sex.

Miluju to zasraný herectví!

S penězma, který vydělám si můžem něco pronajmout a třeba se pak i vzít.

Vydělám 20 táců za tejden, za jednu sérii,

můj ksicht bude na titulní straně TV magazínu!

- Počkej! - Co je?

- A co já? Co moje kariéra? - Tvoje kariéra? Budeš mít taky svojí.

Co takhle hrát v Shakespearovo divadle a v 17 letech dostat cenu 'Tony awards'?

- Tak to jo. Ahoj. - Ok. Ahoj.

Ne, že někoho přepadneš.

- Ne, že někoho znásilníš. - Tebe znásilním.

Nikoho neznásilňuj, jo?

Tak zatim. Měj se.

Víte...

mám nabídku do baletu ze San Francisca.

Ještě o tom nikdo neví, ale já to vezmu.

Je mi jedno, co si myslí.

Jsem dobrá tanečnice. Víc než dobrá.

Možná dokonce nejlepší na škole.

To není domýšlivost, ale čistá pravda.

Kdybych tu zůstala, každý by si myslel, že jsem si to místo v ABT koupila.

Nehodlám umřít hlady, abych mohla hrát pro Balanchine's City Ballet.

Ne, že by mi vadily tyhle Corps-de-Ballet-blbosti.

Ráda bych pryč z tohodle města.

Zaplatím si hodiny někde na západním pobřeží.

Do New Yorku se vrátím jako hvězda.

Víte,

vždycky jsem měla tyhle bláznivý sny,

že budu tančit všechny ty klasický role, ještě než mi bude 21.

Že mé nohy ztvární Gisellu a Copélii...

...a spící krásku

...a labutí jezero.

Že sklidím ovace ve Stuttgartu, v Leningradu

a v Paříži.

Že možná někdo dokonce napíše balet přímo pro mě.

Víte...

...pro dětské sny tam není místo.

Chceš Masterkartu, nebo American Express kartu, zlato?

Dovolíte?

Vy jste herečka, že ano?

Může být.

Chorus Line, že jo?

Jste jedna z těch, co vystupujou v těch červenejch šatech?

Je to tak, že jo? Já to věděl.

Člověče, musím vám říct, že jste nejlepší v celé té show.

Asi vás takové řeči unavují, co? Omlouvám se.

Ne, tak to není.

Vy tam nepatříte.

Vy jste opravdová hvězda, jestli to smím říct.

Měla byste mít svojí vlastní show.

- Jste krásná a máte skvělou postavu. - A taky zpívám.

- Ne. - A hraju na klavír.

To je přesně to, co jsem si myslel. To už není jen talent,

to je jasná záruka kvality.

Vy jste přesně ten typ dívky, které si hned každý všimne.

Možná to zní trochu opovážlivě.

Raději bych měl zavolat vašemu agentovi.

- Nemám agenty zrovna v lásce. - Já vám to nemám za zlé.

Poslyš, jmenuji se Francois. Francois Lafete.

Coco.

Coco? Coco? To je fantastické!

Poslyš, Coco, natáčím film v jižní Francii.

Říkám si, jestli...

...jestli bys náhodou nechtěla přijít na kamerovou zkoušku.

To myslíte vážně?

Bunsky.

Hej Bunsky.

Kde je Sherwoodová?

Bude u svého manžela.

- Nevěděl jsem, že má manžela. - Je vážně nemocný, Leroyi.

Jo, to musí bejt, když si jí vzal za manželku.

Je to s ním vážné, je v nemocnici.

- V nemocnici? - Zřejmě ano.

Dobře, teď Schlepsteina.

Leroyi, copak tady děláš?

Znáte Alvina Aileye?

Alvin Ailey?

To je...

To je ten choreograf?

Vzal by mě k sobě.

Je mi to líto, Leroyi, ale teď není ta správná...

Nedostanu se tam, když kurva propadnu.

Na to jsi měl myslet před čtyřmi lety.

Tam, odkud pocházím se čte a mluví jinak, než u bílých.

Přestaň mě poučovat.

Možná jsem se nevyjádřil přesně, ale jste na mě tvrdá od prvního dne.

Ať je to jak chce, Leroyi. Jdi domů.

Já už dávno žádnej domov nemám! To jste nevěděla, co?

Pořád nás chce někdo převychovávat, ale žrát s náma z jednoho talíře nechce nikdo.

Víte, kde kočí lidi jako já? Nikde!

- Teď je to nevhodné. Už ani slovo! - Budete mě poslouchat!

- Bude ze mě skvělej tanečník! - Odejdi, prosím!

- Nemůžete mě zničit... - Nech mě na pokoji!

-...jen proto, že nečtu romány! - Umíš myslet na něco jiného, než na sebe!?

Hej.

Jak je vašemu muži?

Kurva.

Tady máte.

Děkuji.

Coco. Bonjour. Našla jsi to. Pojď dál.

- Nejsem tu moc brzy? - Ne. Dej mi svojí bundu.

- Kde je celý tým? - Stojí před tebou.

Musím mít nad vším totální kontrolu.

Jako Godard.

- Jean-Luc Godard? Znáš ho? - Francouz?

- Viděla jsi nějaké jeho filmy? - Jasně.

Pak víš, o čem mluvím.

Já patřím takříkajíc do stejné filmové školy.

Je to jako...

Je to jako meditace, víš, jak to myslím?

- Dáš si pivo? - Ne, díky, jsem v pohodě.

- Uvolnilo by ti to mysl. - To je dobrý. Mám toho hodně na mysli.

Rozumím.

- Cože? - Pojď sem.

To je ono. Sedni si sem, prosím.

Vezmeme si pěkně zblízka tvůj krásný obličej.

Vždycky na začátku pohovoru bývám nervozní, ale rychle to přejde.

Z toho si nic nedělej. Dialog přijde až později.

- Ty máš tedy ráda umělecké filmy, Coco? - Antonioni a tak? Jasně.

Je to pořád lepší, než Laverne & Shirley.

Coco, víš ty vůbec, co děláš s mým objektivem?

Máš přirozený vztah ke kameře.

Neuvěřitelné. Jsou umělci, které kamera přímo miluje.

Gretu Garbo, například.

Nebo Marylin Monroe.

Tebe taky.

- Fakt? - Jasně.

Můžeš si to svléknout, prosím?

- Cože? - Můžeš si svléknout tu blůzu?

- Děláš si srandu? - Ne, nedělám.

Co je s tebou? Chováš se jako malé děcko.

- Myslel jsem, že jsi profík. - To jsem.

Tak kde je problém?

Nemůžu.

Tak je to lepší.

To je pěkné.

Jo, jo..

Ano. Napni víc záda. Napni je, Coco.

Usměj se na mě, Coco.

Tak honem, Coco. Úsměv, úsměv. Usměj se na mě.

Teď vezmi hezky palec

a strč si ho do pusy

jako malá školačka.

Napadlo tě někdy, že černí hlasatelé zpráv

jsou přijímáni, jen když mají bílý akcent?

Měli by tam raději dávat přirozené typy, přímo z ulice.

"Rufus X a jeho zprávy..."

Potřebuju něco.

Na spaní.

- Něco, co mě napumpuje. - Co jako?

Něco, co ti předepisoval ten tvůj cvokař.

Doktora Goldena už nevídám. Vždyť to víš.

Bral sis toho moc.

- Děkuji, Marcusi Welby. - Vím, o čem mluvím.

Proč se do mě kurva sereš?

- Jsem tvůj přítel. - Přítel? Fakt?

Já vím, co bys rád, ty zatracená buzno.

Zajdu si na záchod.

Dobře. To bys měl.

Ahoj. Máš nějaký problém?

Jo, to mám.

Sotva se někdy vidíme.

Vidíš mě dost často.

Po každé show piješ s nějakými novými kamarády.

Právě po show má člověk možnost poznat známé lidi.

Člověk poznává lidi a to se počítá.

Já to pití taky nesnáším. Dělám to pro svojí budoucnost. Pro naší budoucnost.

Děláš to kvůli své image, kvůli Freddiemu, protože to taky dělal.

- Jo? Je to možný. - Jo? On na to ale zemřel.

- A to se měl se stát hvězdou. - To on taky byl!

Byl vtipný a šarmantní a dokázal každého rozesmát.

- To by stačilo! - Nestačilo! Tobě ne!

- Ježiši! - Ty jseš dobrej, Ralphe.

- Jseš opravdu dobrej. - Ježiši.

Plnej zloby, bolesti a lásky. Nejen vtipnej. Jseš originál.

Opravdový Ralph Garci.

- Nepotřebuješ bejt někým jiným. - Srážíš mě tím dolů!

- Kurevsky mě tím srážíš! - Omlouvám se!

Já se snažím rozesmát lidi a ty tady mluvíš o zlobě a bolesti.

- Řekla jsem, že se omlouvám! - Tohle chce odvahu.

Slečno 'Vážná', neberte mi tu odvahu!

Ušetři mě těch sraček, lásko!

A ty jich ušetři mě, jo, člověče? Díky.

- Co se to s tebou stalo? - Co se se mnou stalo? Úspěch.

Takže, teď tu můžeš buď zůstat, nebo odejít. Je to jasný?

Mám to potěšení tu přivítat toho, který je tak hlasitý a vtipný.

Obzvlášť při mém vystoupení.

Potlesk pro baviče Ralpha Garciho, dámy a pánové.

Dobře. Jmenuji se Ralph Garci a jsem profesionální prudič.

Dobře. Dnes tu máme mezi publikem taky pár amatérů.

Nebo ne?

Ok. Umí tady někdo znakovou řeč?

A támhle už máme jednu ovaci ve stoje.

To je skvělý. Kam jdeš?

Dobře. To je moje nejlepší kámoška.

Jo, kámoši jsou důležitý.

Já žiju v jižním Bronxu, z jedné strany je Harlem...

Kurva! Omlouvám se. Kurva!

Jak to teda bylo...

Na východ... Na východ od Harlemu a na západ od Portorika.

Tak to asi mělo být. Jo, tak to bylo.

Každopádně, je tam spousta věcí:

Krysy, švábi a taky malí brouci.

Víte, co jsou to švábi? Malí neřádi, co vylejzaj v noci.

Poslyšte, nemůžu vás nutit, ale jestli se nezasmějete, tak dostanu rakovinu.

Pardon. Je to asi záležitost špatnýho vkusu, fakt jsem nechtěl...

Omlouvám se. Kurva. Děkuji vám.

Co tady chceš?

Pizza by bodla, ne. Dáš si něco k jídlu?

Mohl bys mě nechat na pokoji?

Dáme si nějakou speciální, třeba s ančovičkama.

Seru na to. Já jsem tam skoro umřel a ty tu mluvíš o pojebaný pizze?

- Ne, mluvím o sežraný pizze. - To bylo vtipný. Ty seš bavič.

Měls tam jít radši ty. Mně ani nezatleskali.

- Měl's špatnej den. To se někdy stane. - Ne mně. Mně ne.

Co chceš? Jistotu? To jsi na špatnym místě.

Umělci nemaj nikdy jistotu. Do nás se trefujou rajčatama.

Přestaň mě poučovat, prosím. Dobře, sire Laurenci?

Jediná jistota je sedm vyučovacích hodin a jedno teplý jídlo.

Zbytek je na tobě.

Ve středověku neměli herci ani právo na pohřeb.

Dneska je to stejný.

Ne, když seš dobrej.

Jak to poznáš?

Jak poznáš, že seš dobrej?

Možná, že to člověk nepozná nikdy.

Myslím, člověk je prostě v tom.

Nejzvláštnější věc...

...je Freddie.

Když to dokázal, tak najednou zjistil, že je něčím, co nenávidí.

Cadillac Eldorado.

Kapsy plný prášků.

Johnny Carson.

Nebyl taky nic extra.

Ty nejsi Freddie, Ralphe.

To já vím. Já vím.

Chceš o něm něco říct? Freddie nechtěl bejt Freddiem.

- Ne? - Ne, chtěl bejt Joe Namathem.

Zasmál ses.

- Tak jsem asi vtipnej. - Tak pojď. Jdeme.

1,70?

Dobře, hotovo. Postav se tam vedle.

Další, jedem. Dělejte.