Original subtitles

DRAK

Člověk má možnost svobodné volby.

Bůh mu nenařídil, co má dělat.

Člověk se sám rozhodl jíst ovoce ze zakázaného stromu.

Když Bůh zavedl přikázání, nechtěl člověka omezit

nebo ho k něčemu donutit.

Chtěl ho učinit nesmrtelným.

Dokonalým.

Přikázání nabízí alternativu, kterou můžeme zvolit, nebo ne.

Je pravda, že všechny zákony jsou také restriktivní, říkají ne!

Ve Starém zákonu deset přikázání,

která dal Bůh Mojžíšovi na hoře Sinaj,

všechna obsahují tento zákaz: neuděláš!

Nedělej to nebo to, nesmilni, ne...!

Ale v Novém zákonu Ježíš Kristus říká:

"Miluj svého bližního jako sám sebe."

A mnoho století potom řekl blahoslavený Augustýn tato slova:

"Miluj a dělej, co chceš."

Protože jestli milujete, nemůžete milovanému člověku ublížit.

Tudíž přestože každý zákon má i restriktivní charakter,

zdůraznila bych, hlavně u zákonů lásky k bližnímu z Nového zákona,

prvek sebezdokonalení.

Zákon vás nabádá k dokonalosti.

"Buďte dokonalí jako váš Otec svatý, jenž je na nebesích."

Odpověděla jsem ti na otázku?

-Myslím, že ano. -Dobře.

Ještě někdo?

Kolik tam mám dát?

Jako normálně. Moc jsem toho nesnědl.

Nechtěl bys to injekční pero?

Nemusela bych tě tolik trápit jehlami.

Zase s tím začínáš?! Teď nebudu nic měnit.

Tak povídej, co ti řekla Zoe?

Bude sraz spolužáků ze střední po 20 letech.

-Pozvali i mě. -Jaký sraz?

Přijede jich víc na návštěvu domů a chtějí se sejít.

Popovídat si o tom, kam nás život zavanul.

Bude to na stejném místě, kde jsme měli maturitní večírek.

V tom penzionu? U Traiana?

Ano.

A co jsi na to řekla?

Že o tom budu přemýšlet.

Já nevím. Tvoji spolužáci se mi nijak zvlášť nelíbí.

Ano.

Taky nemám moc chuť tam jít. Byla jsem jen zvědavá.

S bázní boží, s vírou a láskou, přistupte!

Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně.

Bůh je Pán a zjevil se nám.

Pojďte blíž.

-Jak se jmenuješ? -Radu.

Boží služebník Radu

přijímá svaté a přečisté tělo a krev našeho Pána

a Boha Ježíše Krista k odpuštění hříchů a k životu věčnému.

Boží služebník Darius

přijímá svaté a přečisté tělo a krev našeho Pána.

Zakryj si lépe vlasy.

Boží služebnice Ecaterina

přijímá svaté a přečisté tělo a krev našeho Pána

a Boha Ježíše Krista k odpuštění hříchů a k životu věčnému.

Prosím.

Chválit Boha bude duše má,

ať slyší a radují se ti, kteří pláčou.

Haleluja.

Slavte Boha se mnou

a společně velebme jeho jméno.

Haleluja.

Hledal jsem Boha

a On mě vyslyšel

a všeho utrpení mě zbavil.

Haleluja.

A odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení,

ale zbav nás od zlého.

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Amen.

Posaďte se.

Kdo má úkoly, dejte se do toho v tichosti.

Jestli někdo má nějakou otázku...

Prosím.

Přemýšlel jsem o tom, co jste minule říkala. Mluvil jsem o tom i s otcem.

A?

Řekla jste, že respektování pravidel je otázka volby,

že nás k ničemu nenutí.

Volíme pravidla, abychom se zdokonalili.

Mluvila jsem o Dekalogu a způsobu, jak ho Ježíš reinterpretoval.

Já myslím, že pravidla jsou jen prostředek, jak kontrolovat lidi.

Tohle ti říkal tvůj otec?

Ano, ale já mám stejný názor.

Víš, pravidla můžou dát životu směr.

V našem případě směřujeme k Ježíši Kristu.

Možná.

Je to jeden ze směrů.

Lidé mohou ale volit i jiný směr. Nejsme předurčeni, že ne?

Ale já jsem nemluvila o předurčení.

Jestli máme všichni stejný směr, to znamená, že jsme předurčeni.

I Bible je stavěná na tomto principu.

Ano, nebo ne.

-Její postavy jsou... -Ne postavy, skuteční lidé.

Skuteční lidé jsou komplikovanější.

Jak to myslíš?

Ve Starém zákonu se píše, že Syn člověka zemře kvůli spáse lidstva.

A Ježíš předpoví, že ho jeden z 12 apoštolů zradí.

Souhlasíte se mnou?

Dobře.

Takže máme zradu, která musí nastat, a máme 12 apoštolů.

Jeden z 12 bude zrádce.

Jidáš byl ke zradě předurčený. Neměl na vybranou.

Ale měl.

Velmi dobře mohl Ježíše nezradit.

Pak bychom dnes nebyli, kde jsme.

Takže chceš říct, že člověk nemá svobodnou volbu.

Má.

Ale jen pokud neexistuje žádné pravidlo a žádný směr,

protože jinak musí volit jen mezi ano a ne.

A je omezený.

Já myslím, že svobodní jsme jen, když si otázky klademe sami.

A jaké by byly tyhle otázky?

Například, jestli stojí za to žít?

To je podle mě dobrá otázka.

Zajímalo by mě, co čte. Odkud je?

Z Halle, z Německa. Ale je Rumun.

Vrátil se před pár týdny.

-Byl tam na práci? -Ano, jeho matka tam pracovala.

Ale vrátil se zpátky sám.

Říkají, že kvůli neschopnosti se přizpůsobit.

Teď bydlí tady u babičky.

Neschopnost se přizpůsobit?

Nevím, co se stalo. Jeho škola v Německu nám toho moc neposlala.

Myslel jsem, že bychom ho měli přijmout, aby neztratil tenhle rok.

Je chytrý, rychle se doučí.

Nechal jsem ho udělat projekt z chemie společně s Florinem.

Zdravím. Učitelé mu poslali učivo, které probrali předtím, než dorazil.

-Zvládá to. -Ano.

I jeho babička mě o to prosila, skoro si klekla přede mnou na kolena.

Ale jestli... Dobrý den.

-Jestli dělá problémy, řekni mi to. -Jistě.

Mám jednu otázku.

Na mě?

Zeptej se.

Myslíš, že svoboda je kompatibilní s křesťanstvím?

Jak?

Řeknu to jinak.

Propaguje křesťanství myšlenku, že člověk je svobodný?

Pravoslaví, chceš říct.

Jistě. Ale co to do tebe vjelo?

Ježíš Kristus je cesta a pravda a život.

On jen ukazuje cestu ke spáse. Někteří ho následují, jiní ne.

A zbytek?

-Jaký zbytek? -Ti, kteří neodpoví ano nebo ne.

-Existuje i třetí cesta. -Třetí a čtvrtá a tak dále.

Možná jsou lidé, kteří ho nechtějí ani následovat, ani ho nenásledovat.

Pak co chtějí dělat? Háčkovat nebo co?

Ne, jen najít vlastní odpověď. Dát jiný směr svému životu.

Florine, co řekneš na velké teologické dilema našeho farníka?

Nevím.

Asi má pravdu.

Jak má pravdu?

Možná jsou lidé, kteří o Ježíši neslyšeli. V Asii, v Africe...

Protože nebyl nikdo, kdo by jim to řekl.

V Africe je Etiopská pravoslavná církev.

-V Asii jsou Gruzínci, Arméni... -Nemluvím o těch, kteří neslyšeli.

Mluvím o těch, kteří slyšeli, ale neodpovídají ano nebo ne.

Nevím, co jiného by měli odpovědět.

Něco jiného.

Jestli nastavíš pravidla, svoboda zmizí.

Je chápána jen v návaznosti na ně.

Můžeš si nechat tyhle New Age teorie? Bolí nás z nich hlava.

My máme jistotu, že Ježíš je náš Pán a Spasitel.

Bez ohledu na to, jestli o něm někdo slyšel, nebo háčkuje v Africe.

Lidé můžou zvolit nenásledovat ho.

Ale my máme povinnost věřit v Krista jako v opravdového Boha.

Řekněme, že existují nerozhodnutí lidé.

-Oni budou spaseni? -Ne.

-Myslím, že nikdo neví. -Jak to?

Jinak bude velmi málo lidí spaseno. Těžko říct, kdo je rozhodnutý.

Není to vůbec těžké.

Jestli se kaješ a věříš v Evangelium, tak ses rozhodl, ne?

Mohli by si to rozmyslet nebo mít pochybnosti.

Florine,

řekni, co chceš, a nech mě se najíst.

Čtu knihu o Heisenbergovi a on tvrdí,

že není možné současně spočítat pozici a rychlost předmětu.

Vážně?

A co?

Tady taky. Nemůžeme současně vědět,

jestli a jak moc jeden člověk věří.

Ateista by mohl v určitém momentu hodně věřit.

Pak už to není ateista.

Nebo kajícník, pokud zažije osobní tragédie, může přestat...

Ateista, kajícník. Jen si hraješ se slovy.

Všechno lze takhle relativizovat.

Co je to za knihu?

"O nejistotě".

Dal mi ji pan učitel.

-Který učitel? -Chemikář.

K čemu ti má tahle kniha pomáhat?

Nech ho, ať ji přečte.

Mně se zdá velmi zajímavá.

Ovšem, velmi zajímavá.

Dám ti taky přečíst něco o tom tématu a napsat souhrnné poznámky.

Zdá se mi, že nestíháš učení.

Dobře?

Nepíchneš mi tu injekci?

Ano.

Přinesu ti něco na utření.

-Máš volnou hodinu? -Ano.

Můžeš mi prokázat laskavost? Mám videokonferenci s Francouzi.

Jistě, o co jde?

Dnes měli psát test.

Mají čtyři varianty zadání, každou s třemi příklady.

Řekni jim, aby nespěchali, takové už řešili.

Je to jednoduché.

Musím běžet, už mě to dohání k šílenství. Zůstanu ti dlužen.

Počkej, jaká třída to je?

11. B.

Tibi, bude se ti lépe myslet, když budeš sedět rovně.

Izajáši, plesej,

hle, Panna počala

a porodila Syna, Emanuela,

Boha i člověka.

Východ jest jméno jeho,

velebíce ho,

Pannu blahoslavíme.

Slyšte nás, svatí mučedníci,

již slavně zápasivše, byli jste korunováni.

Přijde ještě jedna kamarádka.

-Ahoj. -Čau.

Pojď, vstup předními dveřmi.

-Chtěla jsem si s tebou promluvit. -Jsi nemocná?

-Ne, chraň Bůh. -Je to tajemství?

Tak pojď, pozvala jsem dvě holky, abychom si spolu něco zahrály.

-Ahoj. -Ahoj.

Ale chtěla si s tebou promluvit.

Ať mluví. Já jí v tom nebráním.

Sundej si to, je teplo. Hrajeme kanastu, zahraješ si s námi?

Ano.

-S kým bude v týmu? -Uvidíme.

Kouříš?

Přestala. Ani alkohol nepije.

-Od kdy? -Před 20 lety.

-Tak povídej, o co jde? -Nic důležitého.

Nedělej drahoty, povídej.

Vážně, nic to nebylo.

Jak jsi dokázala přestat?

Ráno, dokud si nezapálím, není se mnou řeč.

Můj muž by kouřil i ve spánku, kdyby mohl.

Můj přestal kouřit. Vyšly mu špatně testy na budík.

Už netiká?

Co je?

Budík je srdce.

Cha-cha, velmi vtipné.

Jak se má Dragoş?

Když už je řeč o budících, že?

-Mluvím vážně! -Je v pořádku.

Pustí tě na večírek?

Nemusím ho žádat. Ještě jsem se nerozhodla.

Večírek? Jak to, že jsme nebyly pozvány?

Je to sraz spolužáků z gymnázia po 20 letech.

-Ecaterina tam učí. -Učíš?

-A co? -Náboženství.

To se ještě učí?

Jak, nejzbožnější dostane nejlepší známku?

Ještě se učí. Mám s nimi dohodu, aby zůstali na hodině všichni.

Pro známku musí položit otázku související s náboženstvím.

Jaká by byla otázka za deset bodů?

Například,

jestli Jidáš zradil Ježíše z vlastní vůle, nebo k tomu byl předurčený.

Předurčený, andělé zazpívali

v den, kdy jsi mě políbil...

Kdo začne?

Ruku líbám.

-Co tady děláš? -Vyšel jsem si na vzduch. Tady bydlím.

Tvoje babička ví, že kouříš?

Ještě jsem jí o tom neřekl.

-Musím odjet, ahoj. -Dobrou noc.

Znám lepší místo na kouření.

-Co když ti je někdo sebere? -Kdo by je vzal?

Já.

Jen je neber všechny.

-Pozor. -Ano, v pořádku.

Už jsem tady byl.

Kdy jsi odjel do zahraničí?

Hned jak jsem dokončil 4. třídu.

S rodiči?

Ne, jen s mámou.

O tátovi moc nevím.

Jako malý jsem věřil,

že k tomu, aby se dělaly děti, potřebuješ jen matku.

Jednou jsem to řekl ve školce, a všechny děti se mi smály.

A co dělá tvoje máma?

Dělá všechny práce.

Žilo se nám docela dobře.

Přizpůsobili jsme se snadno. Já jsem už trochu německy uměl.

A proč jsi odjel?

Kvůli ní.

Jak to?

Už jsme spolu nevycházeli.

Byla posedlá tím, že si musí najít manžela.

Byla závislá na téhle myšlence.

Aby nebyla sama.

Každopádně...

už se mi zajídalo chodit v noci do koupelny

a najít tam nějakého nahého Helmuta.

Nemůžeš vědět, čím si prochází.

Ale ano.

-Nevěřím tomu. -Já jo. Takoví jsou dospělí.

Ztrácejí se v těchhle malých cílech.

Ona je taky taková.

Ona chce muže.

Co je na tom špatného?

Neřekl jsi, že si každý má najít svůj vlastní směr?

Ano.

Ale ten vlastní směr má být vlastní,

ne převzatý od někoho jiného.

Ano.

Já nikomu nedovolím stáhnout mě do téhle pasti,

donutit mě dělat něco, co nechci.

Ani si toho nestihneš všimnout. Stane se to velmi rychle.

Ale ano.

Viděl jsem mámu s desítkami mužů.

Hned od začátku jsem mohl říct, jak ta velká láska skončí.

Ona mi říkala, abych mlčel.

A že kvůli mně bude navždy sama.

Je mi to líto.

Tohle už nedělej.

Neudělám.

-Brýtro. -Dobré ráno.

Ruku líbám.

Iuliu, máma. Mami, tohle je Iuliu.

-Tvůj žák. -Těší mě.

Máme spolu dělat projekt. Přišel si promluvit.

-Dobře. -Půjdu si pro ty věci.

-Půjdeme? -Ano.

Já vás tam dovezu, když chvíli počkáte.

Ne, půjdeme pěšky.

Dobře. Pa.

Co tady děláš? Co chceš?

-Dobré ráno. -Dobré ráno.

Iuliova babička nám přinesla jeho školní záznam.

Dobré ráno.

Má dobré známky, ale je s ním jeden problém.

-Jaký? -Nemá známky z náboženství.

Oni se tam náboženství neučí.

Já mu napíšu víc známek. Stejně umí víc než ostatní.

Dobře, chtěl jsem to jenom potvrdit.

Mimochodem, přemýšlela jsi ještě o Florinovi?

Může odjet kdykoliv. Příští rok by ale byl nejlepší.

-Ale nepotřebuje francouzštinu? -Ne.

Ne na Scientifique v La Rochelle.

Je to velmi dobrá škola a měl by tam pak přednost na univerzitu.

Ještě jsem to Dragoşovi neřekla. Ani o tom nechci přemýšlet.

Učitel říkal, že si můžeme vybrat jakoukoliv kyselinu.

Můžeme vyrobit tu z hořkých mandlí.

-Dobře, že jsem přišel. -Vezmi je do kuchyně.

-Ruku líbám. -Ahoj.

Do kdy to máme dodělat?

Co potřebuješ?

Hledám něco k pití.

Máte i něco jiného než inzulín?

Ano, vodu.

Posaď se.

Posaď se!

Nehýbej se.

Co se stalo?

Nehoda.

Zůstaň tam, abys nešlápl na střepy.

Jaká nehoda?

Rozbil jsem sklenici. Všichni jsou v pořádku.

Vidíš?

Ten chlap, který kyselinu objevil, chtěl vědět, jak toxická je.

Nejdřív ji zkusil na slepici.

Zabil ji.

Pak našel na ulici psa.

Zkusil ji i na něm.

Mrtvý.

Naposled to dal do krmiva pro koně.

Umřel taky.

Pomaleji, ale umřel.

Chápeš to?

-Dobrý večer. -Ahoj. Kde je máma?

Byla doma.

-Dobrý večer. -Nazdar.

-Můj spolužák. -Iuliu.

Jsem Dragoş. Ahoj.

-Ty jsi přijel z Německa? -Ano.

-Tak kde je máma? -Ahoj.

-Co děláš? -Připravovala jsem jídlo.

Zapomněl jsem nechat Mirceovi klíč. Nevezmeš mu ho ty?

-Teď? -Ano, potřebuje to zítra ráno.

Vezmeš mu ho? Děkuji.

-Postaráš se o jídlo? -Ano.

Florine.

Florine!

Dopsal jsi už ty souhrnné poznámky?

-Skoro. -Jak "skoro"?

-Já už půjdu. -Můžeš zůstat.

Jen ať si ale dopíše úkoly.

Ne, byl jsem tu dost dlouho.

Co je to tady za zápach?

Promiň, dělali jsme chemický experiment.

-Tady doma? -Museli jsme vyrobit kyselinu.

-Ty máš taky rád chemii? -Ne.

To je k zbláznění.

Učitel nám nařídil společně udělat projekt.

Jdi otevřít okno.

Pak mi pojď ukázat ty souhrnné poznámky.

Vezmu tě domů.

-Dobrý večer. -Na shledanou.

Řekla jsem ti, abys tohle už nedělal.

Už se o nic nepokoušej. Rozuměl jsi?

Jestli to nejsi schopen pochopit, tak k nám nechoď.

Nemůžu tě tam najít,

a když Florin půjde do koupelny...

Vystup.

A já, nehodný kněz, odpouštím ti a rozhřešuji tě ze všech hříchů.

-Hotovo? -Počkej chvíli.

Proč ses nevyzpovídala i ty?

Nevím, necítila jsem se na to.

Ale doporučuje se zpovídat se.

Uklidnila by ses trochu.

Dobře, nechceš, nechceš. Já tě nutit nebudu.

Půjdeme.

-Vítejte. -Ruku líbám, otče.

-Ach, velmi krásná! -Dnes ráno jsem ji posvětil.

Je vážně krásná. Prosím, posaďte se.

Kdo ji vybral?

Já. Ecaterině se nelíbila.

Jak to?

Řekla, že je příliš křiklavá a postrádá tajemství.

-Jakže? -Jen jsem ji srovnala s jinou.

Ta měla rozmazané obličeje a vypadala jako momentka v pohybu.

Aha, od adventistů, že jo? Mihaii, pojď ke stolu.

Nevím, od jaké církve byla, ale byla hezká. Byla méně jasná.

Ikona.

Prodavačka nám řekla, že tu vaši namalovala sama podle kánonu.

Ale ty...

To je právě ten problém. Že příliš respektuje kánon.

Co to řekla?

Ona jen přeháněla.

Nemyslím si.

Ikony nemalujeme proto, aby zdobily stěny v muzeích.

Musí dopodrobna respektovat vzory

určené odborníky a kněžími s darem od Boha,

kteří dobře znají dogma a lidskou duši.

Taky znám dogma.

Nechme toho. Koupili jsme tuhle, všichni jsou spokojeni.

Pojďme jíst.

-Mihaii? -Řekni ji ty.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé,

přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny,

jako i my odpouštíme našim viníkům.

Jak se má Florin? Proč nepřišel taky?

Učí se.

Nechal jsem ho napsat poznámky z knihy homilií.

Z které knihy?

Od otce Stăniloae.

Taky jsem se podle ní učil.

Dal mi ji, když k nám přišel do kostela.

Nechápu, proč nešel na teologický seminář místo toho gymnázia.

Bude v nevýhodě, až se dostane na teologickou fakultu.

Proto ho sám doučuji.

Na semináři je disciplína, nejde jen o znalosti.

Bude toho vědět víc než ostatní.

-Víc, ale zbytečně. -Všechno mu nějak pomůže.

Takhle se může učit i něco jiného.

A na semináři by se neučil nebo co?

Neučil by se všechny předměty.

On má rád přírodní vědy: chemii, fyziku, matiku, informatiku.

Takhle má víc svobody.

Svoboda je nebezpečná.

Přemýšlel jsem o tom, ale má dobré učitele.

Svoboda není vůbec nebezpečná.

Záleží na tom, kdo ji má.

Jak to myslíte?

Ty bys to měla vědět líp.

Proč bych to já měla vědět líp?

Pojďme se radši najíst.

Ne, o čem mluvíte?

O chudáku tvojí matce a jejím utrpení.

-Všechno kvůli téhle svobodě. -Jako co?

Kdyby nedovolila tolik svobody, možná by žila déle.

-Komu dovolila svobodu? -Přestaň, prosím.

Komu?

Tobě.

Po tvém maturitním večírku byla pořád uplakaná.

Když mi nalévala kafe, třásly se jí ruce

a říkala, že zkusila všechno, ale ty...

-Ale ty jen... -Já jen co?

-Může někdo říct, co jsem dělala na tom večírku? -Já nevím.

Ale viděli tě vstoupit na pánský záchod s učitelem chemie.

Mami, to stačí! Ty taky přestaň, prosím.

Řekla jsem vám, že jsem pila,

bylo mi špatně a šla jsem někam zvracet.

A tohle je snad chvályhodné?

Je to už 20 let.

20 let!

Moje máma nepřestávala vyprávět, jak hloupá a hříšná je její dcera.

Zvala si lidi na návštěvu a vyprávěla jim to, jen abych to slyšela já.

Od té doby jsem už nikdy nevzala alkohol do úst.

-A něco jiného jsi do úst vzala? -Mami, prosím.

A ty už to konečně nech být.

Pojďme jíst.

Omluv se.

-Ecaterino, omluv se. -Omlouvám se.

Teď si sedni, prosím tě.

Já půjdu. Promiňte, že jsem vám zkazila oslavu.

-Počkej, půjdu s tebou. -Ne, můžeš ještě zůstat.

-Co se ti stalo? -Udělalo se mi špatně.

Je ti trochu líp?

Přines mi jeden prášek proti nevolnosti.

-Kde jsou? -V kuchyni.

Přijď dolů za deset minut.

Děkuji.

Dobrý večer.

Ahoj.

Omylem jsem ti vzala mobil.

Já vím.

Chtěl jsem ho zablokovat, ale uvědomil jsem si, že jsi ho vzala ty.

Stejně jsem věděl, kam jsi jela.

Díky té aplikaci "Find My Phone".

Do centra, na kopec, zpátky do centra, pak domů.

Věděli jsme, že za dvě minuty budeš doma.

A že jsi v autě. Chápeš to?!

Byla jsem se se Zoe projet, vyvětrat si hlavu.

Dobře.

Omlouvám se ti za dnešek, za mámu, ale víš, jaká je.

Já vím, ale mám těchhle diskuzí dost.

-Copak, rozbila jsem jí talíře, nebo co? -Ne, v pohodě.

Ale chápej to, měla dnes narozeniny.

Pokud tě něco trápí, můžeš si promluvit se mnou, víš to.

Vím.

Mimochodem, příští týden mám důležitou schůzku na eparchii.

Mohla bys mě objednat u Zoe na stříhání vlasů.

Můžu tam zajít ráno.

Každý den mezi osmou a dvanáctou.

Stejně za ní musím zítra.

Řekni jí, že toho nebude moc co stříhat. Jen licousy a zátylek.

-Ano? -Jo.

Rozbila jsem ti to?

Ne.

-Slyšel jsem ji ráno, když odcházela. -V kolik?

Kolem páté.

-Děkuji. -Není zač.

Pojď, Bobi.

Zoe, potřebuji s tebou mluvit.

-Zavolala jsem ti desetkrát, co se stalo? -Neslyšela jsem tě.

Mám velkou prosbu.

Jestli se tě někdo zeptá na včerejší večer, byla jsi se mnou na kopci.

Moc tě prosím, ano?

Přijde k tobě Dragoş na stříhání.

Jestli se tě zeptá on nebo někdo jiný.

Souvisí to s tím dítětem, které k tobě nastoupilo do auta?

Potřebuji tvoji pomoc.

Snaž se mě pochopit, potřebuji to.

Je to pro tebe tak těžké?

Nemůžu.

Proč ne?

Nemůžu lhát Dragoşovi, vždyť ho sotva znám.

A je to kněz!

A co? Prosím, udělej to pro mě.

Jestli se nedokážeš kontrolovat, je to tvůj problém.

Pravda. Ale až přijde Dragoş, můžeš mu říct to, o co jsem tě poprosila?

Ajéje, chudinka, jaký má smutný život.

No nic, utěší tě ten malý kluk.

-Nesměj se. -Musím jít.

-Promiň, mám práci. -Ale řekneš mu to, prosím?

Ne, počkej.

Už se nemůžeme vidět.

Myslím, že Florin ví, kde jsem včera byla.

Jestli se to někdo dozví...

Ne, nemůžeme se už vidět.

Poslyš.

Florin ví, kde ten telefon byl celý večer.

Má aplikaci, která ukáže, kde je, pokud mu ho někdo ukradne.

-Já to s Florinem vyřeším. -Počkej, jak?

Jak to vyřešíš?

-Kde je Florin? -Nevím, přišel a pak zase odešel.

Dobrý den.

Florine.

Florine!

-Ecaterino, co děláš? -Běhám za svým synem.

-Kam jdou? -To bych se chtěla dozvědět taky.

Jsou to kluci. Možná jdou dělat na tom projektu z chemie.

To si nemyslím.

Florine?

Florine, jsi doma?

Zvedni to.

Ecaterino!

Florine?

To jsem já.

Kde je Florin?

Řekl, že ti zavolá.

Ano?

Nezavolal mi.

Tam asi nemá signál.

Jsi v pořádku?

Zdřímla jsem si a myslela, že už bude zpátky.

A Florin nebere telefon?

-Musím tam pro něj zajet. -Kam máš zajet?

Povím ti to, až se vrátím.

Kde je Florin?

-Kde je Florin? -Nemám tušení.

Jak nemáš tušení?

-Odešel. -Kam odešel?

-Iuliu, prosím, odpověz mi. -Přestaň křičet.

Pojď.

-Kde je? -Šel do obchodu.

Do jakého obchodu?

-Iuliu, na něco jsem se tě zeptala. -Vrátí se. Buď trpělivá.

Iuliu!

Tam je. Jdi si ho vzít, dělej.

Florine!

Počkej.

Nic ti neudělám. Zastav se, nemůžu za tebou běžet.

Jsi v pořádku?

Pojď domů.

-Neřekneš to tátovi, že ne? -Ne.

Půjdu sám.

Pojď.

Chce se ti zvracet? Kolik jsi toho vypil?

Chceš ještě?

Já nechápu, co s tebou je.

Je ti líp?

Počkej tady.

Poslouchej mě. Drž se dál od Florina.

Co jsi mu dal?

Co to je?

Přestaň se smát.

Ode dneška ho necháš být.

Co kdyby ho přejelo auto? Myslel jsi vůbec na to?

Chtěl jsem vědět, kolik toho ví.

Ale neví nic.

Snažil jsem se tě jen chránit.

Tohle dělají lidé, kteří se milují, ne?

Chrání se navzájem.

My se nemilujeme, Iuliu.

-Jdi domů a miluj se sám. -Pojď se mnou.

Tohle musí skončit. Moje kamarádka z kadeřnictví to ví taky.

-Vyřešíme to i s ní. -Nevyřešíš. Poslouchej.

Bylo to jen jednou, nebyla to láska.

-Jestli si ty myslíš... -A co to bylo?

Byla to jedna noc. Jedna noc.

Jsi moc mladý na to, abys tomuhle rozuměl.

Myslíš, že tvoje matka milovala všechny muže, kteří za ní chodili?

Prosím, jdi spát a nech Florina na pokoji. Rozumíš tomu?

S láskou počkej, až ještě trochu vyrosteš.

Dobře?

Florine, mluv se mnou. Vzal sis ještě něco jiného než ten prášek?

Je ti hodně špatně?

Dej si trochu vody.

Chce se ti zvracet?

Chceš ještě?

-Neřekneš to tátovi, že ne? -Ne.

Chceš ještě vodu?

Koukni se na mě. Poslouchej...

Kde jsi byl?

V obchodě.

Ne, byl jsi u spolužáka.

-Ano, u Iulia. -Ne, u někoho jiného.

Podívej se na mě.

Byl jsi u toho spolužáka z olympiády.

Mihai Sârbu. Měl oslavu narozenin.

Byli tam i učitelé a rodiče. Super zábava.

Znáš Mihaie, byl i u nás doma.

A kde byla oslava?

U Traiana.

Ne, ne u Traiana.

Byla v tom penzionu na kopci. U Arese.

Cítil ses dobře, byly vidět... Nebyly hezky vidět hvězdy?

Chceš ještě vodu?

Florine, chceš vodu?

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé,

přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny...

Posaďte se. Kdo máte úkoly, víte, co dělat, v tichosti.

Kdo se mě chce na něco zeptat, poslouchám.

-Mám jednu otázku. -Ano?

Jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími?

Může někdo odpovědět?

Má víc kostelů?

To taky, ale myslím, že se zeptala na něco jiného.

Ještě někdo?

Má více věřících?

Tohle taky.

Ale myslím, že chtěla něco jiného.

Já vám pomůžu.

Jaká byla první Kristova slova poté, co vstal z mrtvých?

Pojďme si vzpomenout.

Poté, co byl Kristus ukřižován,

lidé, kteří v něj věřili, doufali v jeho zmrtvýchvstání.

Ale byli to jen lidé, na to nesmíme zapomenout.

Měli pochybnosti.

To je normální.

Jak může někdo, koho jste právě viděli umírat, vstát z mrtvých?

A Ježíš potkal jako první ženy myronosice.

Ty, když ho uviděly chodit, jako kdyby se nic nestalo,

zkameněly strachem.

A co jim Ježíš Kristus řekl?

Myslím, že tady je klíč.

Co jim řekl? Nikdo?

"Radujte se!"

Ano.

Co nám zdůrazňuje tahle epizoda?

Že Kristus je v první řadě lidský, ohleduplný, vřelý.

Věděl, že jeho zjevení ženy vylekalo, a pokusil se je uklidnit.

"Radujte se!"

Jaký to krásný způsob, jak projevit někomu lásku.

Nemyslíte?

Myslím, že tohle je rozdíl: láska.

Řekněte mi vy,

jak projevil Ježíš Kristus svoji lásku k vám?

Já myslím, že Bůh se o nás stará prostřednictvím rodičů.

Takhle projevuje svoji lásku.

Ano, velmi dobrý příklad.

Někdo jiný?

Prostřednictvím sexu.

Fyzická láska je jediná, kterou můžeme cítit.

Ne nutně.

Fyzická láska se nedá srovnat s Boží láskou.

-Nedá se srovnat? -Další.

-Mám fotku, která to může dokázat. -Iuliu, sedni si.

Mohl bych ji ukázat celé třídě, aby se mohl rozhodnout každý.

Řekla jsem, aby ses posadil.

Pojď vyřešit následující případ, prosím.

Co se ti stalo?

Přinesu ti trochu vody.

Tady máš.

Pomalu.

Měla jsem hodinu v 11. B a ani nevím, jak se to stalo.

Dýchej.

Mluvila jsem s třídou, a Iuliu se začal chovat jako šílenec.

Jak?

Vytáhl telefon a řekl...

Začal křičet a...

Nechtěl poslouchat. Prosila jsem ho víckrát, aby se posadil.

Nekontrolovala jsem se. Telefon jsem mu vzala a třískla jsem s ním o zem.

A on mě chtěl udeřit.

-Cože? Proč? -Nevím.

Bála jsem se ho. Nekontrolovala jsem se.

Vysmíval se mi před celou třídou.

Odešla jsem okamžitě.

Jdi tam ty, prosím.

Nechala jsem je tam bez dozoru.

Něco jim řekni, nebo tam pošli knihovnici.

Rozumím.

Uklidni se, půjdu tam.

Haló?

Haló?

-Pomodlil ses? -Pomodlil.

Tak povídej otci Dragoşovi, co se ti stalo.

Těžko se to říká, otče. Mám problém.

Povídej.

No... s holkami, otče.

Mám novou přítelkyni.

Hladím ji všude, kde já chci,

a ona mi neříká, ani abych pokračoval, ani abych přestal.

Spáchali jste už velký hřích?

Ano i ne.

Poslouchej mě. Jestli je plachá, nemusíš se na ni hned vrhnout.

Přiveď ji taky ke zpovědi.

Myslím, že už byla.

Tady u mě?

Nevím.

Otče, ona mě chce opustit.

Jestli tohle udělá... Už nemůžu spát, myslím jen na ni.

Ale, nech ji jít. Jsou i jiné holky...

Já ji miluji, otče.

Láska přijde později, u dospělých lidí. Ty jsi jen dítě.

Ale co já budu dělat, otče?

Počkej, až ještě trochu vyrosteš.

Jak se jmenuje tahle holka? Abych se za ni modlil.

Cristina.

-A je starší než já. -Cristina. Od Krista.

Ať ti Pánbůh odpustí. Skloň hlavu.

Ať ti náš Pán Ježíš Kristus s dary a milosrdenstvím své lásky k lidem

odpustí, synu. A já, nehodný kněz...

-Dnes večer v 9 u mě. -Nepřijdu.

Ale přijdeš.

Ježíši Kriste, Bože náš, požehnej nám tento pokrm i nápoj

na přímluvu přečisté matky své i všech svatých.

Blahoslavený jsi, Pane,

teď a navždy, a na věky věků, amen.

Dobrou chuť.

Jak to jde ve škole?

Připravujeme se na testy.

Ještě se vídáš s tím svým spolužákem Iuliem?

Ne. Ten projekt z chemie jsme už dodělali.

Dobře. Taky jsem tě o to chtěl požádat.

Neměli jsme toho tak moc společného.

A včera? Kdes byl?

Na spolužákových narozeninách.

Neříkej?! A kde?

U Arese.

Ani jsem vás neslyšel, když jste se vrátili.

Tobě připadá normální vrátit se tak pozdě?

Já jsem ho tam pustila.

-A proč jsem o tom nevěděl i já? -Nevěděla jsem, jestli mu to dovolíš.

Moc tam chtěl jít, tak se zeptal jenom mě. Promiň.

Odteď se ptej i mě. Možná mám k tomu co říct i já.

Ano.

A co jste tam dělali?

Nic mimořádného. Vlastně...

Ani to nebyl večírek.

Byli tam i rodiče i učitelé.

Byly tam i holky?

Ano, byly i holky.

Kdo to byl?

Zoe. Chce, abych se za ní zastavila.

Teď večer?

Tak jí zavolej.

Haló?

Co se ti stalo? My jsme právě jedli.

Kdy, dnes večer?

Zavolala sis sanitku?

Ale už jsi v pohodě?

Dobře, přijedu.

-Musím jít, Zoe není dobře. -A ty jsi doktor?

Ona by pro mě udělala to samé.

Takhle pozdě?

Ruku líbám.

Je velmi těžké tě přesvědčit.

Je tu dost teplo, chceš si odložit?

Podívej. Tady si můžeš dát svoje věci.

Pojď dál.

Pojď.

Prosím.

Naberu ti?

Iuliu, musíš s tímhle přestat.

S čím?

-Se vším. Drž se dál od... -Nemůžu.

Byla to jen jedna noc, Iuliu.

A teď bude druhá noc.

Není to možné. Pochop to.

Miluji tě.

Nejde o lásku.

Nemáš proč zkazit tu noc.

Poděkovala jsem ti za ni.

Poděkovala jsi mi?

Ano.

A co bych na to měl říct? Rádo se stalo?

Nechci, abys cokoliv říkal.

Chci, abys to pochopil.

Abych pochopil co?

Že mě opustíš?

Ne, nikdo tě neopouští.

Iuliu...

Uklidni se.

Pojď, klid.

Ne.

Iuliu!

Co to bylo?

Půjdu se podívat.

-Mami, co se stalo? -Nevím.

-Ty jsi byl venku? -Ne.

Vrať se do postele.

Já půjdu. Hodně štěstí ve škole.

-Ahoj, tati. -Počkej.

Tvůj inzulín na dnešek.

Divné, nějaký už mám. Dala jsi mi ho tam včera?

Nevím. Asi jo.

Dobře, už jdu.

-Ahoj, zavoláme si. -Ahoj.

Pojď se mnou.

Dále.

-Doufám, že vám to nevadí. -Ne.

Paní Ivanoviciová, situace je taková.

Včera, 16. října, se vás žák Iuliu Roşu z 11. B

pokusil udeřit během hodiny náboženství.

Podala jste stížnost a my jsme ho suspendovali.

-Ano. -Dobře.

Taky včera v noci se na Facebooku

ve skupině žáků 11. B objevila jistá fotografie.

Cituji některé komentáře:

"Jasně, že spolu š..."

"Ta divoška nosila jen červenou."

"Úča je ale dobrá, Iuliu je znalec."

Co k tomu můžete říct?

Zeptejte se žáků. Jak já to mám vědět?

Je tohle vaše spodní prádlo?

Mám taky jedno takové.

Tohle je vaše spodní prádlo, nebo ne?

Vypadá tak.

A jak se k němu dostalo?

Žák Roşu se kamarádí s mým synem.

-Chodí k nám domů často a... -Paní Ivanoviciová.

-Takhle si mohl sehnat moje prádlo. -Paní Ivanoviciová!

Myslíte, že se tisk spokojí s tímhle vysvětlením?

-Ne. -Ne, dobře.

Ale ani s faktem, že jste na školu přijal žáka, který žije v bytě sám.

Jak sám? Vždyť bydlí u své babičky.

-Skutečně? -Ano.

Jaká babička? On nemá žádnou babičku.

-Mluvil jsem s ní osobně. -To nebyla jeho babička.

-Jak to, Ecaterino? -Ne, nebyla.

Mluvili jsme se starou ženou, která říkala, že je jeho babička.

Ano, mluvili.

Není, viděla jsem na vlastní oči, jak jí dával peníze.

Je to žena, která žebrá na ulici, ne jeho babička.

On je žák bez opatrovníka, o kterém nevíme vůbec nic.

Víte, že měl absolvovat psychologické vyšetření?

Bylo to v jeho dokumentech.

Nebo jste je podepsal se zavřenýma očima?

Se zavřenýma očima? Paní, jestli začínáte s tímhle...

-Pojďme se uklidnit. -Ne, neuklidním se.

Víte, že ho matka vyhnala z Německa a teď tady žije úplně sám?

A co jsme měli dělat, odmítnout ho?

-My sem přijímáme všechny. -Ano.

Pak se nedivte, jestli se objevíte v televizi.

Jestli začínáte s tímhle, podám stížnost na Školní inspektorát.

-Promluvme si v klidu. -A o čem se mám bavit?

Jestli začne s vyšetřeními a zprávami...

-Buďme racionální. -Jak racionální, Felixi?

Tys mě přece do téhle sračky dostal. Tys nám ho sem přivedl.

Zprávy tohohle typu přijdou a odejdou.

Stalo se mezi vámi něco?

Paní Ivanoviciová, zeptám se vás ještě jednou.

Určitě se nic nestalo mezi vámi a tím klukem?

-Je mu 16. -Nic se nestalo.

I kdyby se to stalo,

bude to slovo drzého spratka opuštěného rodiči

proti slovu učitelů nejlepšího gymnázia v regionu.

Bývalo nejlepší.

A co navrhuješ, abych udělal?

-V první řadě se uklidněte. -Jsem klidný.

Vydáte tiskovou zprávu. Jako jedinou zodpovědnou uvedete jeho matku,

vyjádříte lítost, že jste ho přijal, a policie prošetří "babičku".

Paní učitelka půjde odteď na nemocenskou.

Zařídím to s paní doktorkou.

Takže tisková zpráva, policie, doktora zařídíš ty.

-A co Florin? -Jaký Florin?

Její syn, Florin Ivanovici.

Máme spolupráci s gymnáziem v La Rochelle.

Chtěl jsem tam na příští čtvrtletí poslat Florina do chemické třídy.

Dobře, pošli ho.

Zařídím u inspektorátu, aby poslali něco oficiálního.

Hotovo.

-To je vše? -Ano.

Ano, to je vše.

Vy jste na nemocenské, co tady děláte tak nemocná ve škole?

Děkuji.

Ty ještě zůstaň, chci napsat tu tiskovou zprávu.

Pojď si ven promluvit.

Mám hodinu.

Pojď na chvíli ven.

Udělej fotku s nimi.

Dej si je na hlavu.

Florine, pojď se mnou ven.

Jdi pryč.

Haló?

Haló?

Lhal jsem vám, otče.

Tahle holka, Cristina.

Není to žádná holka.

Je to dospělá žena. Vdaná žena.

-Jak to, vdaná žena?! -Ano, otče.

Je od nás z města.

Už jsem s ní spáchal velký hřích.

-Neudržel ses -Já vím, otče.

Mám chuť si nafackovat.

Mám chuť ji uškrtit za to, že mě dostala do tohohle stavu.

Do jakého stavu?

-Otče, ona mě taky miluje. -Láska? Nesmysl!

Našel sis nějakou kurvičku, a myslíš si, že tě miluje?!

V tvém věku...

-Ne, otče, miluje mě. -Mluv tišeji!

Ale bojí se, že se to dozví její rodina a kamarádka.

-Já bych to vyřešil, ale... -Jak?

-Abychom mohli být spolu. -Poslouchej mě.

Tohle není možné.

Ona mi neuvěřila.

Zakryl jsem si obličej a šel jsem si promluvit s kamarádkou.

Nemožné.

-Někteří lidé si zaslouží... -Co?

Myslím, že ještě dýchala, když jsem odcházel.

Počkej. Iuliu!

Pomalu. Zajisti jí krk.

1, 2, 3, teď.

Haló?

Ecaterino, vrať se hned domů.

Jeďte za námi

3-5, pohotovost.

Ty zůstaň doma.

Ecaterino, co jsi to udělala?

-Počkejte, paní. -Iuliu.

-Vrať se sem. -Nebojte se.

Jsem lehký. Sfoukne mě vítr.

Přibližte se. Vy ostatní couvněte.

Chci mluvit s paní učitelkou.

-Couvejte, jsem řekl. -Tak dělejte!

-Dále! -Neslyšeli jste?

Pojď odtamtud.

Pomalu...

Zavolejte i otce.

Proč?

Abychom měli i náboženský prvek.

Nebo se stydíte?

Mám ho zavolat já?

Dragoşi, pojď sem, prosím.

Ruku líbám, otče.

Otče, představuji vám Cristinu.

Teď jsi spokojený?

Řeknu vám pravidla.

Teď kladu otázky já.

Dělejte to, co říká, neodporujte mu!

Paní učitelko.

Tvrdila jste o mně, že jsem šílený.

Podívejme se na to.

Na kolena!

-Co? -Na kolena.

Teď se otočte k otci.

-A řekněte mu svoje hříchy. -Cože?

Cože?!

-Skočím! -Ne, počkej.

Já jsem ta žena, o které ti vyprávěl.

Jsem to já.

Výborně.

Ale není to správně.

Příliš málo podrobností.

Já vám pomůžu.

Opakujte po mně.

Opakujte to, co vám říkám.

"Ten večer, kdy jsem vzala telefon Florinovi,"

"našemu milovanému synovi..."

Ten večer, kdy jsem vzala telefon Florinovi...

"Našemu milovanému synovi."

Našemu milovanému synovi.

"Nebyla jsem tady s milovanou kamarádkou Zoe. Byla jsem s Iuliem."

Iuliu, přestaň!

Já mluvím, vy opakujete.

"Nebyla jsem s kamarádkou Zoe. Byla jsem s Iuliem tady na kopci."

Nebyla jsem s kamarádkou Zoe. Byla jsem s Iuliem tady na kopci.

"Dobrovolně a nikým nenucena"

"jsem vzala jeho ruku a dala jsem si ji mezi nohy."

Dobrovolně a nikým nenucena

jsem vzala jeho ruku a dala jsem si ji mezi nohy.

A vyspala jsem se s ním.

Ano.

Ano, otče, "a vyspala jsem se s ním"!

"A bylo to lepší, než to kdy bylo s tebou."

-Jsi blázen! Jdi k čertu, ty blázne! -Zpátky, zpátky!

Ale otče, vám je špatně.

Dragoşi, co ti je?

-Co se děje? -Je diabetik.

Ať někdo přijde odčarovat tady otce.

Je ti líp?

Pospěšte, přineste nosítka!

Dragoşi?

Dragoşi, co ti je?

Co jste mu to píchla? Pojďme ho zvednout.

Tohle není inzulín, paní...

Tak půjdeme s ním.

Zvedni ho.

Dragoşi.

Zůstaňte tady.

Už jsem ti volala stokrát.

-Jaké to tam je? -Jde to.

Už sis tam zvykl?

Kdo je tam s tebou?

Tak pa, mami.

Počkej. Poslouchej mě.

Odpusť mi, že jsem mluvila o...

-Pa, mami. -Florine, slyšíš mě?

Florine, slyšíš mě?

Florine.

Florine, slyšíš?

Florine, slyšíš mě?

České titulky Gabriela a Roman Řepovi

Iyuno 2023

www.titulky.com