Original subtitles

ČERVENÝ BEDRNÍK

3. ČÁST KRÁLOVSKĚ VÝKUPNĚ

Květen 1794

Sirotčinec Rovnost nedaleko Paříže

Všichni lidé jsou si rovni

svou podstatou i před zákonem.

Všichni lidé jsou si rovni

svou podstatou i před zákonem.

Všichni lidé jsou si rovni

svou podstatou i před zákonem.

Všichni lidé jsou si rovni

svou podstatou i před zákonem.

- Vaše Veličenstvo. - Vaše Veličenstvo.

Už jde, už jde. Rychle.

- Jak se jmenuješ? - Jmenuju se Ludvík.

Ludvík Capet.

- Kdo byl tvůj otec? - Král. Král Francie. - Ne!

To bys už teď měl vědět!

Kdo byl tvůj otec?

Nepřítel. Toho...

Nepřítel Francie.

Nepřítel Francie.

Tyran a monstrum.

Tyran a... monstrum.

A kdo byla tvá matka?

Přivandrovalá děvka.

Správně, chlapče. Začínáš to chápat.

Na gilotinu, na gilotinu,

patří tam na gilotinu.

Krále i královnu pošlete na gilotinu.

Na gilotinu, na gilotinu,

patří tam na gilotinu.

Krále i královnu pošleme...

Rychle pryč.

Už jste si to prohlédl, Percy?

Ano, Vaše Výsosti.

Podobá se mi ten portrét trochu?

Malíř se věrně držel skutečnosti.

Proboha, vážně?

Trvalo mu to zatraceně dlouho. Tak ještě aby se nedržel.

Jistě, jistě. Dnes mám z toho strnutí šíje, Lorenci.

Jste mučedníkem umění, Výsosti.

Ano, jsem. To tedy ano.

2 hodiny, Percy. 2 hodiny!

A jen jedna čurací pauza.

Vaše statečnost je vskutku nevšední.

To je.

Tak už s tím pohněte.

Moje vlasy. Dala jsem si s nimi takovou práci.

Že dnes bude bouřka.

- Můžeme si to dopovídat uvnitř. - Ano.

Dědicem trůnu možná je, avšak jako dítě byl často tvrdohlavý a vzpurný.

Královna ho totiž strašně rozmazlila.

Jak dlouho jste byl jeho lékařem, barone?

Až donedávna.

Než mi byl vstup do sirotčince zamezen.

- Ubohý hoch. - Myslíte, že ví,

že jeho rodiče už nežijí?

Kdo ví. Bojím se o jeho život.

Ten sirotčinec je příšerný ústav.

A mladý král je velmi choulostivý.

- Až se vrátím do Francie, tak... - Proč byste se tam vracel, barone?

Je to tam samý frantík.

A bůh ví, že jich tady máme už hezkou hromadu.

Marguerite, o co jde?

O všechno.

O všechno.

Výborně, výborně.

Percy.

- Váš služebník, madam. - To asi sotva.

To asi sotva? Proč?

- To je vyzývavá odpověď. - A zcela úmyslně.

Copak je, drahá polovičko? Co je příčinou vašeho zmatku?

Příčinou? Percy... Vy! Nic jiného!

Není třeba bučet, madam. Nejsme na francouzské farmě.

- Tam aspoň vědí, jak se chovat. - Vy jste se ale rozzuřila.

- A proč jsem toho příčinou? - To víte jistě moc dobře.

Vskutku ano? Byl bych vám vděčný, kdybyste zachovávala dekorum.

A kdy se spolu vidíme? A když prijdete domů,

do toho studeného muzea, v němž mě nutíte žít, kdy spolu mluvíme?

- Proboha, Marguerite. - Já vím moc dobře, proč se mě straníte.

Děláte si ostudu, která je neomluvitelná.

No a? Vy ji děláte pořád. Ještě jsem neskončila.

- Já však ano, madam. - Sire, jste zdejší dvorní šašek.

Já však vím, co si myslíte o těchto patolízalech.

Mlčte, vy Francouzko!

Zdálo se, že mě milujete.

Byl to však omyl.

Neustále mě vyřazujete ze svého života.

Opouštím vás, Percy. Předstírejte si, co chcete.

Já nic dál předstírat nemohu.

- Percy. - Taková neomalenost, milý Andrewe.

Jsem z toho vedle.

Vaše Výsosti.

Francouzská klisnička.

Je neukázněná, Blakeney.

Zasloužila by si přitáhnout uzdu a pohladit bičem.

Viďte, pánové?

- Co váš portrét? - Vypadáte na něm jako živý, Výsosti.

Občane, musím vám podat zprávu o události,

která by mohla mít pro naši republiku velký význam.

Lady Blakeneyová, bývalá herečka Marguerite St. Just,

se na veřejnosti pohádala se svým manželem.

A teď se dokonce vrací do své rodné Francie.

Uvolněte cestu. Pomalu.

Všechna osobní zavazadla podléhají kontrole.

Ukažte mi, co máte v tom sedle.

Nezdržujte, občanko. Podívejte se, kolik vás tady je.

Občanko St. Justová.

Doprovodím vás do Paříže.

- To nebude nutné. - Obávám se, že ano.

Mám vás totiž předvést.

- Na čí rozkaz? - Výboru veřejné bezpečnosti.

- Domnívají se, že ohrožuji republiku? - K tomu se dostaneme později.

- A zvolím-li veřejný dostavník? - No tak vás zavřu.

Nedělejte hlouposti, Marguerite.

Jak se to říká v Anglii: Dobrému koni nekoukej na zuby.

Darovanému, občane Chauveline.

Vaše angličtina je lepší než ta moje. Máte však víc praxe.

Jaká byla plavba?

Kanál byl rozbouřený. To mi nedělá dobře.

Je to velice nehostinný pruh mořské vody.

Máte stále snubní prsten.

Malý, možná však důležitý detail.

- Jak je v Paříži? - Všelijak.

- Sanson chce více peněz. - Sanson?

Kat, stěžuje si, že je přepracovaný.

Možná že je.

Proč jste opustila Blakeneyho?

Příliš osobní otázka?

Anglické noviny.

- Wednesdays Observer? - Děkuji, nechci.

Morning Post? Ne?

Žádné z nich se s vámi nemazlí.

Není divu, neoplýváte ničím, za co by vás mohli chválit.

Jste plebejec, republikánka, herečka, a co je nejhorší...

...jste Francouzka.

Lady Blakeneyová asi přece jen nebyla tou nejskvělejší úlohou.

Viďte?

Marguerite?

Palác spravedlnosti.

Percy, můj drahý milovaný příteli, plakal bych radostí, že vás zase vidím.

Vaše okázalost je dojemná.

Já ovšem chápu rozdíl mezi Latincem a Anglosasem.

Jaký je ten rozdíl, můj urozený poklade?

Víte, Latinec věří, že civilizace jsou ženy a víno.

Anglosas ví, že je to mýdlo.

- Lady Blakeneyová přijela? - Je v bezpečí v rukou nepřítele.

- Poslední část plánu je na svém místě. - A moc pěkná část, milorde.

Vaše podezření bylo oprávněné, sire. Dauphin byl ze sirotčince odvezen.

- Byl unesen? - To nevíme.

Ale všichni, co byli kolem něj, byli vyměněni.

Keliometa, jenž se dá podplatit, stále hledáme.

Jouvin, který měl za mladého krále přímou zodpovědnost, už nežije.

- A jeho žena se ztratila. - Jak zemřel Jouvin?

- Že prý v hospodské rvačce. - Velice příhodné.

Musíme najít jeho ženu i toho Keliometa dřív než oni.

- Teď jsme se soustředili na Montagnac. - Myslíte, že byl zavražděn?

Dauphin je možná mrtvý a oni likvidují všechny z jeho blízkosti.

- Proč by to dělali? - Aby udrželi zdání, že žije.

- Z jakého důvodu? - Na Dauphinovi závisí stav

celé politické situace.

Robespierre prý dokonce zvažuje to, že ho posadí na trůn.

Přátelé, předpokládejme, že mladý král žije.

To stačí, pánové. Zachraňujeme dítě.

Zmizelo a my ho musíme najít.

Žena St. Justová, občane.

Výborně. Přiveďte ji.

Jste buďto velmi odvážná či pošetilá, že jste se vrátila, občanko.

Nebo vám mám říkat lady Blakeneyová?

Dám přednost občance, občane Robespierre.

To bezesporu můžete. Zasloužíte si to však?

Židli pro lady Blakeneyovou, Chauveline.

Můžete jít.

Co vy si vlastně zasloužíte?

Pokud si vzpomínám, byla jste odsouzena k trestu smrti

a cestou na popravu jste utekla.

Dle zákona jste stále odsouzená.

Občane.

Vrátila jsem se do Francie, protože sem patřím.

Odjela jsem, protože já...

Doznávám, že jsem ztratila víru v revoluci.

Bylo zde tolik utrpení. Tolik krutosti.

Vaše reakce však byla přehnaná.

Opustila jste Francii a vzala jste si anglického šlechtice.

Ano, byla to láska.

Nemohla jsem odolat. Byl tak...

...vlídný a tak laskavý.

Nejprve jsem byla šťastná. Žili jsme sami pro sebe.

Rozuměli jsme si a pak...

Odpusťte, občane, ale tohle se vás netýká.

Budu k vám upřímný.

Důvod, proč sedíte naproti mně,

a nikoliv v La Force při čekání na smrt je ten, že...

...vaše hodnota, jakožto nástroje propagandy, je vysoká.

- Já to vím. - A nepochybně se na to i spoléháte.

Uplatnit svůj talent, to je...

...můj způsob, jak sloužit republice.

Přesně tak.

A určitě i postrádáte divadlo.

To vskutku ano.

Potřebujeme hry, jež vyjadřují smysl a ducha naší revoluce.

Radikálnější přístup.

U divadla je řada monarchistů, až dost.

A hrají tam staré hry.

- Rozumíte tomu, co říkám? - Rozumím tomu, co mi říkáte.

Měla byste vstoupit do politiky.

Ještě se uvidíme, občanko, a to brzy.

Budu se těšit.

A děkuji, občane Robespierre.

Což souvisí s právem na uvalení vazby,

jak to stojí v zákonu o podezřelých, a tak dále.

Pokud jde o krádež zápalných raket z vojenských kasáren,

lituji, že nemám více informací.

Ven.

Proč jste mi neřekl, že zmizel Dauphin?

Aha.

Doufal jsem, že to vyřešíme bez toho, abychom vás obtěžovali.

- Kdy to přišlo? - Dnes ráno.

Očekával bych, že o tak vážné věci budu informován.

2 miliony, to jsou královské peníze, dalo by se říct.

- Kdyby tohle vyšlo na veřejnost... - Ne, nevyjde.

Dozorci byli nahrazeni.

Ta Jouvinová je stále kdoví kde, ale já ji najdu.

- Nepíšou tu, jak se s nimi spojit. - Ne, ale napíšou.

Budou muset, když budou chtít peníze.

Byl unesen.

A vy jste mě ujistil, že sirotčinec je bezpečný.

- Byl neustále pod dozorem. - A vy jste byl za něj zodpovědný.

Ano, jistě, čekal jsem na to, až mi to připomenete.

Najděte Dauphina, občane.

Nebo vás čeká soud.

- Rozetu, občane? - Ne, děkuji, občanko.

Kde najdu Keliometa?

- Tamhle ty dveře. - Občane.

Pardon, občane.

- Občan Keliomet? - Nahoře.

Percy!

Odřízněte ho, Andrewe.

Je to on?

- Ano. - Teď už se podplatit nedá.

- Proč spáchal sebevraždu? - Proč rozbil zrcadlo?

- A proč rozbil židli? - Zavražděn?

Odklizen.

Madam, co si teď počnu?

Rychle. Schovejte se.

Vstupte.

Rychle, madam. Musíte utéct.

Utéct z vlastního budoáru?

Ne, nechtějte být směšný.

- Figaro! - Pane na nebi.

To je hrabě.

Kde je?

Můj nejdražší. Taková vášeň.

Taková žárlivost.

Cítím se dočista přemožena.

Bravo!

Bravo!

Výborně!

To je neuvěřitelné. Ty nemotorná káčo!

- Mám holeně samou modřinu. - Mrzí mě to.

Mrzí?

Mrzet tě bude, až do mě zase takhle vrazíš.

Protože budeš na dlažbě, rozumíš? Na dlažbě.

- Ano, madam. - Cherubína hraješ jako opilá pokojská.

Zkus aspoň předstírat, že hrát umíš.

Nějaký hlupák v publiku by ti to snad mohl uvěřit.

Ať jste kdokoliv, odejděte, prosím.

Tahle šatna je soukromá.

Přinášíte-li dary, ponechte je u zadního...

...vchodu.

Ctitelů máte nepochybně mnoho, občanko.

Zajisté, občane.

Vzpomínáte si na Marguerite St. Justovou?

Dříve tady hrála, a to s velkým úspěchem.

- Ovšem. - Nastupuje opět u vás.

Bohužel, tady už pro ni není místo. Všechny role jsou obsazeny.

- Ano, epilog však ne. - Hra nemá epilog.

Teď už ano.

Kdo to psal?

Je třeba to ještě vybrousit.

Dát tomu poněkud víc vášně.

Nicméně já nejsem dramatik.

To jste psal vy?

Je to volání do zbraně, potřebujeme vojáky.

Jistě, ovšem že ano.

A Marguerite St. Justová tomu projevu dodá nezbytné vlastenectví.

Tím jsem si jista.

Dobře. Promiňte, že jsem obtěžoval.

Je to velká čest, občane Robespierre.

Ne. Je to obtěžování.

- Připravte se na scénu. - Já jsem si to nevymyslela.

Ne, ovšem že ne. Jste zřejmě neuvěřitelně ponížená.

Madam Tourraineová...

Takže je třeba učinit vše, abyste se cítila jednou z nás.

Že ano, Cecile?

Jedno malé upozornění, Marguerite.

- Mohu vám tak říkat? - Ano, ovšem že.

Fajn. Není to nic složitého. Je to prosté, víte...

Tady v tomto divadle jsem... Robespierre já.

Marguerite.

Nuže, občanko, co dělá Chauvelin?

Stále mě podezírá, jenže já ho ukolébám.

Tím jsem si jist, vy na to máte talent.

- Řekněte mi, jak daleko mám až zajít? - Jen ke dveřím ložnice.

Žena na zádech je v nevýhodném postavení.

- To si myslí muži, drahoušku. - Zkuste od něj vyzvědět vše,

- co půjde, ale buďte opatrná. - Nebojte se, znám ho moc dobře.

- Až moc dobře. - Dobrou noc, milorde.

Andrew se zdržel.

Váš věrný Andrew.

Takový přítel je výhra.

Jistě, mám to štěstí.

To přestává všechno, Andrewe. Kde jste k čertu byl?

- Arturo už tady padá únavou... - A je skoro na mizině.

- Je totiž nešika. - Madam Jouvinová žije.

- Kde je? - Pracuje v prádelně

- v ulici Saint Lazare. - Jak jste ji našel?

Neptejte se ho, nebo probdíme celou noc.

Kdybyste ji našel vy, probdíme ji jistě.

Správně.

- Chauvelin. - Vstupte.

Ubytoval jsem ženu St. Justovou, občane Robespierre.

Dobře.

- Věříte jí? - Prozatím ano.

- Vy jste mě řízl. - Promiňte, občane.

- Proč? - Proč co?

Proč jí věříte, když víme, že je to manželka Červeného bedrníka?

Žárlivost vás zbavuje soudnosti, Chauveline.

Blakeney je Bedrník.

To tvrdíte vy.

Můj názor je však jiný.

No konečně.

Hleďte, abyste mě už neřízl.

Ještě se mi vůbec neozvali.

Natahují vás na skřipec.

Oni se ozvou. Mějme trpělivost.

Trpělivost. Myslíte si, že chci, aby se o tom únosu dozvěděl Konvent?

Ano?

Musíš se do toho pořádně opřít.

- Mě bolí záda. - Ale prosím tě.

Mýdlo je od toho, aby se s ním pralo.

Já už nemůžu.

Prosím tě, podej mi to.

Hledáme madam Jouvinovou.

- Madam Jouvinová? - Ne.

- Dejte mi pokoj! - Můžeme s vámi mluvit?

- Jděte ode mě pryč! - Chci s vámi jen mluvit.

- Tumáte. - Nechci vaše peníze.

Vy jste Bedrník?

- Dostanete mě z Paříže? - Chceme však něco vědět.

- Něco vědět? - Je Dauphin naživu?

To nevím. Doufám, že ano.

Byla jste u toho, když ho odvezli pryč?

- Kdo ho unesl? - Jeden muž v masce.

Krvavě červené. V takové, jakou nosí kat.

- Co dál? - Napůl mě omráčil.

- Udeřil mě, když zabil Antoina. - Antoina?

Mého manžela. Ten člověk mu zlomil vaz holýma rukama.

- Prý hospodská rvačka. - Pak zavraždil i všechny dozorce.

Dostaneme vás ven. Budete v bezpečí.

Já v bezpečí?

Nemám peníze. Nemám doklady.

- A vím, že po mně jdou! - Budete mít všechno, co potřebujete.

Po práci tu na nás počkejte.

Je to jasné?

Dovolíte?

- Dámy. - Běžte pryč!

Tady nemáte co dělat! Běžte odsud.

Přejdeme k dalšímu bodu?

Chystaná aukce nábytku a movitých věcí královské rodiny.

Vzhledem k tomu, že Francie je prakticky na mizině,

necháme si boj proti evropské šlechtě zaplatit od nich.

Proč nevydám Rakušanům Dauphina? Pak bychom mohli uzavřít smlouvu.

To není špatný nápad. Proč to nezkusit?

Za prvé bych vám rád připomenul, že Francie je republika.

Takže slovo Dauphin zapomeňte.

A za druhé, Ludvík Capet zůstane, kde je.

A bude tak dál vysávat státní pokladnu.

Ten malý prevít by měl přijít před soud.

Ano, tak je to a tak to musí zůstat.

Procesem s desetiletým hochem bychom se zesměšnili.

A smrt by z něj učinila mučedníka.

- Protestuju. - Občané, ukážu vám jména lidí,

- kteří si žádají jeho popravu. - Já pro jeho život ruku nezvednu.

- Co to je? - Piroh. - Co je uvnitř?

To neřekl. Asi kočka.

Madam Jouvinová?

Má zlomený vaz. Tak jako její manžel.

- Domníváte se, že nelhala? - Její strach byl rozhodně nelíčený.

Moc toho neřekla. Muž v masce, skvělý bojovník...

- Zjevně monarchista. - Zjevně?

- Kdo jiný by unesl Dauphina? - Monarchista by se tím netajil.

Přísahal bych, že kromě několika pradlen sem nikdo nepřišel.

Tak jak se to stalo?

Věz, že jsem svoboda, jež k lidem cestu zná.

Neslyším vás!

Věz, že jsem svoboda...

...jež k lidem cestu zná.

Jsem symbol pýchy tohoto národa.

Což stát se může, tak se kdekdo ptá,

že rakouské moci se galský kohout vzdá.

Gálský kohout, ne galský kohout.

Dikce, Marguerite. Výslovnost.

Zuby, rty, jazyk.

Ještě něco.

- Břišní svalstvo. - Možná bych to měla cvičit v soukromí.

Ne, ne, ne.

Tím byste si jen zafixovala špatné návyky.

Nestála jste na jevišti už příliš dlouho, děvenko.

A mám strach...

...že to je znát.

Znovu, od začátku.

Řekněte, z jakého důvodu mi bráníte v jeho návštěvě.

Jde o bezpečnostní zájem státu.

Důvod mé návštěvy není politický.

Je čistě humanitární.

Hrabě Valdemare, vy jste už lékařem toho chlapce.

Je teď politickým vězněm a spadá pod zodpovědnost Výboru.

- Mou zodpovědnost. - Jak jsem slyšel,

tak ten hoch je chorý a jeho mentální stav je...

Mohu vás ujistit, že po mentální stránce je zdráv.

Radím vám, abyste se vrátil do Švédska.

Vyhrožujete?

Řekl jsem, že radím.

Proti republice se osnují spiknutí.

A ten hoch samozřejmě figuruje ve většině z nich.

Každý, kdo je s ním ve styku, se stává podezřelým.

A vy... jste s ním byl...

...ve velice úzkém styku.

To je nehoráznost!

Doprovoďte hraběte Valdemara k východu.

- Nemáte úctu před mým postavením? - Vaše postavení?

Vaše postavení je velmi nejisté.

- Dobrý večer. - Poradí vám, kde jste?

Je tu Robespierre. Koukni se.

Že jsem svoboda, že jsem svoboda... jsem svoboda, kruci.

Jsem symbol...

Že jsem svoboda, jež k lidem cestu zná, jsem symbol...

Můj bože.

Ze Seiny vylovili 2 těla.

Zřejmě stráže ze sirotčince.

Takže Chauvelin je umlčel všechny.

- To nebyl Chauvelin. - Proč myslíte?

Udělal to ten únosce.

A ten asi zavraždil i madam Jouvinovou.

- Proč? - Protože byla svědkyní únosu.

Měl na sobě masku. Nemáme žádné vodítko.

Možná že ano.

Víme, že je to skvělý bojovník. Zlomit vaz dokáže jako nic.

Je tichý. Odvážný. Krutý.

- Je to vrah. - Dauphin je tedy v nebezpečí.

Přesně tak. Jakmile totiž zjistíme, kde ho hledat

a on se to dozví, zavraždí Dauphina a zmizí.

Pánové, toť závěr hry.

Za co stála, to víte jen vy.

Pro někoho je pravdivá a pro jiné jen zmatek, škvár.

Konečně jak, říká se,

život samá hloupost je.

Výborně!

Skvělé!

Děkuji, děkuji.

Děkuji vám.

Táhni domů!

Táhni domů, Rakušane!

Věz, že jsem svoboda,

jež k lidem cestu zná.

- Jsem symbol pýchy tohoto národa. - Vrať se do Anglie, ty zrádkyně!

To je Marguerite St. Justová.

Provdala se za Angličana.

Zrádkyně!

Táhni si domů do Anglie!

Zradila jsi!

- Teď lezeš ke křížku, co? - Občané.

- Jdi se válet s tím Angličanem! - Občané.

- Děvko! - Svoboda.

Není nějaká řecká bohyně v bílých šatech

a v červené čapce.

Svoboda by měla být naše už jen proto, že jsme se narodili.

Bohužel není.

V tuto chvíli je Francie v nebezpečí.

A bude-li poražena, naše drahá svoboda zahyne.

Proto vás teď vyzývám.

Ne jako svoboda ani jako herečka.

Nýbrž jako občanka této republiky. Jakožto dcera Francie.

Braňte naši vlast proti nepřátelům svobody!

Do zbraně! Občané.

Neztrácejte odvahu a čas. Do zbraně!

Do zbraně!

La Marseillaise

Občané, pojďte!

Venku je pozdvižení.

- Občane, co se tu stalo? - Francie potřebuje vojáky!

- Na hraběte Valdemara vydali zatykač. - Kdo vám to řekl?

- Velitel eskorty. - Velitel eskorty?

Felix Cambone z Paláce spravedlnosti.

Má 9 dětí a hraje vrchcáby u Tlustého André v ulici Garat.

- Je tedy pořád zadlužen. - Pořád.

- Už nám i pomohl. - Kdy ho zavřou?

- Dnes odpoledne. - Takže máme čas.

Vypadá to na práci pro vás, Andrewe.

- Spodní část je skvěle prostorná. - Děkuji, sire Percy.

- Kolik kapes? - Angličan miluje hodně kapes.

Ušijte jich co možná nejvíc.

Vzpomínám si na lorda Smallpese. Spadl ve svém zimníku do Temže.

Všechny kapsy měl plné. Šel rychle ke dnu.

- Našli ho v Greenwichi. - Je rozumné jít na tu aukci, Percy?

- Chauvelin ví, že jste Bedrník. - To je právě ten důvod, proč tam půjdu.

Sejde se tam celá evropská smetánka.

Šlechta ze všech monarchií, s nimiž Francie bojuje.

Všichni budou zcela beztrestně usilovat o majetek krále a královny

nedávno zavražděných dražebníky.

Zajímavé, že?

Položka číslo 89, pánové.

Francouzské vykládané hodiny Ludvíka XV.

Emailový ciferník s modrými emailovými římskými číslicemi.

Do pásu tvarovaná schránka a bohatě zdobený podstavec a nožičky.

Má první nabídka zní 400 livrů.

- Kdo dá 400 livrů? - 400.

- Děkuji, pane. - 500.

- 500. - 600.

- 700 livrů. - 800 livrů.

- 900. - 900.

- 1000 livrů. - 1000 livrů.

- 1100 livrů. - 1100 livrů.

- Dá někdo víc? - 1300 livrů.

1400.

1400, dá někdo víc?

Skončili jsme na 1400.

Občan Robespierre, že?

Sir Percy Blakeney.

- Já vím dobře, kdo jste. - Takže republika draží rodinné věci,

aby měla na dělové koule, že?

Výborně, sire. Válka je nesmírně nákladný podnik, že?

Kdo si ji dnes může dovolit.

Francie si ji musí dovolit, chce-li přežít.

- Aha. - Omluvte mě.

1900. Nabídne mi někdo víc?

- 2000. - 2000.

- 2100. - 2100.

Skončili jsme u této sumy?

2300.

- Setkáváme se znovu, sire. - No a co, Chavloune.

Vidím, že stále rád konstatujete to, co je zjevné.

Jaký drahocenný předmět se budete snažit získat dnes, sire Percy?

Třeba svou ženu? Je jí zas plná Paříž.

- Položka 64. - Slyšel jsem.

Jejímu Veličenstvu královně od věrného služebníka rytíře Dorleyho.

- Kdo to byl? - Vy to nevíte?

Jeden z královniných oblíbenců, jestli mi rozumíte.

- Perfektně. - A vrah a špion ve službách krále.

- Zemřel na mor v Turecku. - Nechť je nám to poučením.

Myslíte, že věřím, že jste tu jen kvůli aukci?

Můžete si věřit čemu chcete, Chavloune.

Protože se však tato aukce neobyčejně protáhne,

může třeba trvat i rok, navrhuji, abyste potlačil touhu mě zavřít

do chvíle, než se prodá i ten poslední svícen, lžička nebo obraz či tabatěrka.

Co tu chcete?

Hrabě Valdemare! Hrabě Valdemare!

Jakým právem?

Nedotýkejte se mě. Dejte ty ruce...

- A kam? - Tudy, barone.

Nuže, barone?

Bedrník se vám dává poroučet.

Velice se omlouvám, ale museli jsme odjet bez vás.

- Vaše jméno? - Blakeney. Percy Blakeney z Anglie.

Dobrý den, lady Blakeneyová.

- Sire Percy. - Vy mě znáte, madam?

Samozřejmě, sire. Ke své škodě.

Přejdeme k položce 89.

Škoda je na mé straně. Dle mého bankéře.

- V manželství to tak bývá. - Manželství je cosi,

o čem víte jen velmi málo. A rozumíte tomu dokonce ještě méně.

Já tomu rozumím tak, že jste moje manželka.

Děkuji, sire. Ta neskutečná skutečnost

- mi vyklouzla z paměti. - Kdy se chcete vrátit do Anglie?

Já nemám v úmyslu se vrátit.

Říkám, že se vrátíte.

Nechte mě.

Vidíte? Toho anglického lorda.

Myslí si, že toto...

...toto mě k němu připoutá.

Najděte si za ženu nějakou vychovanou starou pannu, která miluje lov koňmo.

Já s vámi skončila.

Tím padá váš argument, že ten hlupák Blakeney je Bedrník.

- Byl stále na té aukci. - Zvoral to Felix Cambone,

- nějaký čas ho už pozoruju. - Felix Cambone?

Velitel eskorty. Zemře dnes odpoledne.

Valdemar není důležitý. Ať si ho Bedrník nechá.

Kde je Dauphin? Kdo ho zadržuje?

Uklidněte se.

Je nutné, abych postupoval opatrně.

Zavětří-li, že jsme mu na stopě, tak jej zavraždí.

Na gilotinu...

...krále i královnu...

...pošlete na gilotinu.

Nečekal jsem, že přijdete.

Opravdu? Proč?

Zkrátka jsem to nečekal.

Těší se Marguerite St. Justová ze svého triumfálního návratu?

Ó jistě, ta herečka.

- Vy ji znáte? - Znal jsem ji velmi dobře.

Teď se snažím obnovit naše přátelství.

Jenže my dva jsme přáteli nebyli.

Přáteli možná ne. Byli jsme však milenci.

- Mé vzpomínky to mohou dosvědčit. - Mé rovněž.

Jsme sentimentální. O čem bychom tak mohli mluvit?

O vašem úspěchu?

Nebo o vašem rozchodu s Blakeneym?

Proč nemluvíme o vás?

- Nudila byste se. - Muži o sobě obvykle mluví rádi.

- Je to jejich parketa. - Jejich snad.

Moje ne.

- Na člověka. - Kolikpak lidí dnes asi zemřelo?

Bože, co to je za otázku?

V Paříži víc než 100, pokud stroj fungoval spolehlivě.

A jinde ve Francii možná tak 500.

- A co na bojištích? - To ví jen Bůh.

Nedělal jsem si iluze jako vy. Chopil jsem se jen šance.

A teď mě Robespierre už potřebuje.

Radí se jen se mnou.

Takže jste se učinil nepostradatelným.

Tak trochu.

Teď má na krku problém.

A bude na mně, abych ho vyřešil po svém.

A? Zvládnete to?

Začnete-li si s Robespierrem...

...začínáte si i s gilotinou.

- Dobrou, dámy. - Dobrou.

- Dobrou noc, Cecile. - Dobrou noc.

Cecile? Potřebuji tě.

Už jdu, madam.

Krásné květiny. Jsou pro mne?

Ano. Vlastně ne. Jsou pro... la Tourraineovou.

Budete tak hodná a odnesete jí je?

- Vždyť už je noc. - Hodně by to pro mě znamenalo.

- Uvidíme se zítra. - Dobrou.

Cecile.

Cecile.

Cecile. Objednala jsi mi drožku?

Ano, madam.

Drahá Cecile.

- Dobrý večer, občanko. - Percy.

Vypadáte jako po infarktu.

Kočí, Rue Saint-André de Sarte.

Rue Saint-André de Sarte.

Zastavte.

Počkejte na mě.

- Toto je soukromý klub, občane. - Občane.

Já jsem baronet. A host vaší nechutné republiky.

Chci znát název tohoto podniku.

Nemusíte tím tak mávat, můj dobrý příteli.

Jsem zde totiž na doporučení hraběte de la Matta.

- Je dnes tady? - Před měsícem byl gilotinován.

Pane bože. Toť vážně nemilé.

Báječný partner do hry, ten starý kocour.

- Hledáte povyražení? - Jsem anglický milord.

Co jiného bych zde hledal?

- Jsem to ale nemotora. - Když dovolíte?

Zmíním se o vaší pracovní horlivosti v našich kruzích.

Nechte si to.

Monsieur.

- Všechny vaše hodiny stojí. - To je tradice tohoto klubu.

Ukazují přesný čas na minutu, kdy Jeho Veličenstvo král Ludvík

zahynul rukama svých úkladných vrahů.

Tragická událost. V Anglii jsme ji odsoudili.

Měl bych vám rovněž říci, milorde, že v tomto klubu ze zřejmých důvodů

Je každý oslovován monsieur.

Je mi to jasné, monsieur. Moudré opatření.

- Hezky se bavte, monsieur. - To budu.

To budu.

Dobrý večer, monsieur.

Co zde hrajete?

Hazard, monsieur.

- Chcete se k nám připojit? - Hazard, ano.

O vlastní prospěch mi šlo vždycky.

Pokud není v sázce příliš mnoho.

Přeje vám sám ďábel, monsieur.

Vskutku, monsieur? Znáte se s ním snad?

- Bavíte se tu dobře? - Vyhrávám, nic víc.

A to mě baví. A jak se bavíte vy?

Třeba se vůbec nebavíte.

- Šance číslo 8. - 5.

Zkusím velkou šanci.

11. Opět vyhrál vrhač.

Na tento báječný podnik.

Kde může každý nalézt dobrou společnost.

Být šťastný a být sám sebou.

- Velká je 7. - 7 je velká.

- 20 proti vám. - Já rovněž.

7.

A znovu, když dovolíte.

Kuj železo, dokud je žhavé, že?

Šance je 6. Proti vám, monsieur.

- Zdvojnásobuji. - Já rovněž.

- Zdvojnásobuji znovu. - Srovnáme to na 100?

Srovnáno.

Ještě někdo?

Šance je 12. 6 je velká.

- 5. - Jen pojďte, děvenky.

2 líbezné šestky, když dovolíte.

- Štěstí přeje hlupákům. - To je pravda.

Je však lepší narodit se šťastným než moudrým.

Většina Angličanů je tady velmi šťastná.

Většina z nich neví, jaké štěstí je být Angličan.

A Francouzi nevědí, jaké neštěstí je být Francouz.

- Monsieur. - Pochopíte to jen těžko,

- je to prostě házení perel sviním. - Snad umělých perel.

Ale svině je pravá. Šampanské, pánové.

- Urazil vás, rytíři. - Idiote!

- Nikoho nejmenovat. - Já zapomněl.

Dorley je mrtev, že ano?

Celá ta léta jako muž. Proč?

Tohle je svět mužů. Chtěla být jeho součástí.

Tak proč se tedy opět stala ženou?

Ten rytíř byl royalista. Potřebovala převlek.

A teď má ve své moci Dauphina.

Hm.

Percy, musíme zjistit, kde ho ukrývá.

- Percy. - Co?

Říkám, že musíme zjistit, kde je, dřív než ho najde Chauvelin.

- To nebude problém. - Nebude?

- Poví mi to madam Tourrainová. - Cože?

Od Chauvelina vám může hrozit nebezpečí.

- Znáte signál? - Jistě. - Až se objeví, opusťte ihned divadlo.

Andrew už bude čekat.

Buďte opatrná.

Vaše starost je velmi dojemná.

- Percy. - Co... co jsem říkal?

Jak se bojíte o mou bezpečnost.

Naše opětovné shledání...

...mě zcela vyčerpalo.

Zřejmě už nic mi nemůže zabránit v tom, abych vklouzl do náruče...

Opovažte se. Percy.

Percy!

Vůbec nechce jíst.

Zkusil jsem už všechno.

Naposledy jedl před 2 dny.

- Měl tak chutnou omeletu... - Nebuďte taková baba.

- Nají se, až dostane hlad. - Nenají.

Je nad jídlo povznesen.

A mě nebere na vědomí. Nikdy.

Jenom občas, když si hraju s tímhle.

Koukejte se.

Ludvíku.

Ludvíku, ahoj.

Ja jsem Bonbon, tvůj malý kamarád.

Jíst musí.

Nacpěte to do něj.

- Jindy reaguje. - Kruci, Fumiere.

Udržte ho při životě ještě týden.

Pak budu mít Robespierra tam, kde ho chci mít.

Ludvíku.

Ludvíku.

Jste zručný, Planchete. Kde jste se to naučil?

V Lavoisierově škole, v Evropě neměl soupeře.

Nebral kdekoho, svoje žáky si vybíral.

- Měl jsem štěstí. - A jste i skromný.

Učil i rytíře Dorleyho.

- Je to pravda? - Jste si tak jist, že Dauphina má on?

Jistý si není nikdy nikdo.

Avšak to, jak byl unesen, jak byla zabita Jouvinová a Keliomet,

to všechno nese jeho iniciály.

- Viděl jste ho někdy při souboji? - No jistě, 2x.

Byl skvělý. Studený jako led.

Nejevil známky nadšení, když zabil.

- A zabil vždycky. - Sršíte sebedúvěrou.

Ta přece pramení z praxe. Jdeme na to.

Ať to odsejpá.

Blázni.

Opět se mi ozvali.

Je to na stole.

Dávají mi týden.

Tvrdí, že ho zabijí, když odmítnu.

Já bych jim věřil.

2 miliony.

- Proč jste mi ho nenašel? - Příliš se na mě spoléháte.

Sloužil jsem vám dobře. Nejsem ale kouzelník.

Nicméně...

...jistý plán bych snad měl.

Budu však chtít ty peníze.

- To je vyloučeno. - Jako vnadidlo.

Vnadidlo? Co? Jak to myslíte?

Potřebuje jej každá past.

A vy jako politik to snad dobře víte.

- Pokračujte. - Řekněme, že vyjdeme z toho plánu.

My dostaneme Dauphina a oni peníze.

Já je potom chytím a... peníze jim vezmu.

Vypadá to jednoduše.

Ne, naopak to bude moc a moc složité.

Vidím však v jejich plánu trhliny, jež podpoří ten můj.

Ovšem...

...budu-li mít vnadidlo.

- Jinak to asi nepůjde. - Ne, jinak to nepůjde.

Tak dobře. Zařídím to.

Nedopadne-li to však...

Oba asi dobře víme, co by pak následovalo, viďte, občane.

Ano. Víme to oba.

Tak kdo bude další, občané?

Kdo se odhodlá bránit naši republiku?

Do zbraně!

Za Francii a za svobodu.

Tak kdo bude další?

Do zbraně!

Za naši Francii a za svobodu.

Sem, občané.

Za Francii!

Přesvědčil jsem Robespierra, aby uvolnil ty peníze.

Koncem týdne budeme pryč z Francie a o 2 miliony bohatší.

Jste sám se sebou zřejmě spokojen.

Poměrně dost.

Jenže vaše uspokojení je předčasné.

St. Justová včera prohledávala mou šatnu.

- Víte to jistě? - Naprosto, našla tu masku.

- Proboha. - Určitě pracuje pro Robespierra.

Ne.

Spolupracuje se svým mužem.

Ten rozchod byl jen naoko.

Musíte dnes odjet do Štrasburku.

Já provedu tu výměnu podle plánu.

A přijedu i s výkupným.

- Máte mě za troubu? - Máte mě za lháře?

Heleďte, vy rytíři.

Když Blakeney už ví, kdo jste, tak riskujeme všechno a to oba dva.

Takže vám... musím věřit.

Musíme si věřit oba.

Řekl jsem, že si ty peníze rozdělíme, a tak tomu taky bude.

Chauveline, dokud nedostanu svůj milion,

Tak bude váš život v mých rukou.

Musíte odjet. Dnes večer.

Tak dobře.

- Nechte mi však St. Justovou. - Ne.

Ta je moje.

Výborně, Marguerite.

Jste skvělá.

Jste mnohem inspirativnější než originál.

Svoboda vás určitě inspiruje neustále.

Mě přirozeně ano.

Na mé spoluobčany...

...má ale ještě větší vliv možná gilotina.

- Mám dojem, že už tak nepřitahuje. - Davy už dozajista prořídly,

jenže příležitostná celebrita je přitáhne vždycky.

Překrásná žena, třeba například.

I když nevím proč. Vy ano?

Ale vážně.

Král a královna nasadili laťku tak vysoko, že zastíní všechny.

Dokonce i Robespierra?

Toho asi ne.

- Bohužel já budu už dávno jinde. - Myslíte, že k tomu dojde?

To je nevyhnutelné.

Strůjci této revoluce jí byli všichni zničeni.

Vymkla se z ruky.

Kde budete vy?

Kdo ví?

- Povečeřte se mnou a řeknu vám vše. - Vážně?

- Do detailu. - Děkuju vám za vaši důvěru.

Není zač.

Až tu skončíte, počkejte u zadního vchodu.

Vždyť víte...

...jak moc mě těší vaše společnost.

Ano, Paule, to vím.

Cecil, drožka čeká?

Měla by, madam. Objednala jsem ji před představením.

Vstupte.

Od Chauvelina vám může hrozit nebezpečí. Signál znáte.

Až se objeví, opusťte ihned divadlo.

Andrew už bude čekat.

Saint-Claude Chateau Garone.

Nespěchejte, objednal jsem studenou večeři.

Já...

- Omlouvám se, Paule. Není mi dobře. - Přece mě nechcete zklamat.

Vždyť já jsem se dnešního večera nemohl dočkat.

Dnes byste se se mnou asi nebavil.

Nemusíte jiskřit vtipem. Stačí, když tam budete.

Konečně... my dva jsme přátelé.

A sliby se mají plnit.

Počkejte tady.

Ty musíš pít.

Prostě musíš.

Pij, Ludvíku.

Udělej to pro mě.

- Přišla jsem si pro chlapce. - Jak to, že jste si pro něj přišla?

- Kde je Chauvelin? - Plán byl změněn.

- Nic mi neřekl. - Říkám vám to teď.

Vy tu zůstanete a já si ho odvezu.

Ne! Ne!

Ne!

Rakety jsou hezké hračky. Ne však zbraně pro muže.

- Kdo jste? - Hledají ho zde, hledají ho tam.

Určitě to znáte.

Je to jen hloupá rýmovačka.

Á, Blakeney.

- Jste tu sám? - Proč? Chcete pronést přípitek?

Ano. Na to, že vás zabiju.

To bude zajímavé. Zabit jsem ještě nebyl.

Vše je někdy poprvé.

Nebude to žádná sláva.

Vyšel jsem trochu ze zvyku.

K čertu, pane. Madam.

Měl jsem tu košili rád.

- Jaká škoda, že nemáte diváky. - Vy jste můj divák.

Tady jsem, rytíři.

Váš celý život bylo jedno představení, že?

Nikdy jste nevěděla, kdo jste.

Či dokonce co jste zač.

Musela jste si sama sebe vymyslet.

Pojďte a bojujte!

Vy ani neexistujete.

Čert vás vem!

Opona.

Patří tam pod gilotinu.

Krále i královnu

pošlete na gilotinu.

Vaše Veličenstvo.

Ludvík Capet. Ludvík Capet.

Neublížím vám.

Krev.

Vždycky jsem vás měl za ziskuchtivce, Chavloune.

Chauvelin. Položte ho na zem.

- Vaše společnice už nežije. - Vřelé díky, nevěřil jsem jí.

- Položte chlapce na zem. - Můžete se snadno minout.

Je tu šero a trefíte hocha.

To je pravda.

Teď se minu rovněž?

Vaše počínání je neefektivní a trapné.

Položte toho parchanta na zem.

- Ne. - Percy.

Tak do toho. Na co ještě čekáte?

O jednu manželku míň, najdu si jinou.

Přijdete o ni. O chlapce.

- I o svůj život. - Ludvíku.

Zmáčkněte kohoutek. Tak do toho.

Ludvíku.

- Nestůjte tam tak na ráně. - Jistě.

- Riskoval jste můj život. - Znám ho dobře, vy také.

Jste nechutný.

Zničil jste mi šaty.

Chauveline.

Chauveline.

- Zabil jste ji? - Ne, Blakeney ji zabil.

- A chlapce si odvedl. - Co si teď počneme?

Zachrání nás ona.

Co to je?

Vy ji nepoznáváte?

- La Tourrainová. - Jinak též rytíř Dorley,

vůdce skupiny, jež unesla Dauphina.

Já jsem ji našel v Chateau Garone.

A zabil jsem ji.

Obdržíte podrobnou zprávu.

Říkal jste rytíř Dorley? Jak je to možné, byl to muž.

Ne, byl za muže pokládán.

A proto mohl jako muž zmizet.

Velmi zvláštní. Vskutku pozoruhodné.

Vždycky jsem vás podceňoval, Chauveline. Omlouvám se.

Takže kde je Dauphin?

Toho jsem tam našel mrtvého.

A pohřbil jsem ho v zámeckém parku.

Mrtvého.

Co teď budu dělat, řekněte?

O to už bylo postaráno, občane.

Ahoj, to jsem já, tvůj malý kamarád Bonbon.

- Kde jste ho našel? - V divadle.

Ta podoba mě vážně šokovala. Je mimořádná.

Jsem skoro jako ty, viď, že jo.

Svou roli by měl zvládnout poměrně dobře, nemyslíte?

Je to naše tajemství.

Viďte, občane.

Ahoj.

Výborně.

- Jsem ráda, že se opět směje. - Vypadá dost dobře.

- Králem však nebude nikdy. - Myslíte, že by chtěl?

Kdo by po tom toužil?

Promluvila z vás republikánka.

Jednoho dne žádní králové nebudou.

Má drahá svobodo, máte věštecký dar.

A já mám dar pro vás. Nedávno jste ho zahodila.

Vítejte doma, lady Blakeneyová.