Original subtitles

ČERVENÝ BEDRNÍK

DRUHÁ ČÁST, VALENTIN GAUTIER

Zámek de Rochambeau, západní Francie

Ne! Ne! Ne!

- Neviděli nás, jak odjíždíme? - Nevím.

- Dnes musíme dojet na pobřeží. - Zadrží vás, na kočáru je váš erb.

- Musíme se ho tedy zbavit. - Je to více než 100 km.

- Ale... - Otče, já nejedu. Já nejedu.

- Je nemocná. - Chci do kláštera.

- Co? - Do kláštera Navštívení Panny Marie.

- Ne. - Proč ne?

- Bude tam v bezpečí. - Nemohu jet bez ní. - Musíš.

Musíš se dostat do Anglie.

Prosím tě, otče.

Tak dobře.

Do kláštera! Jeďte do kláštera!

- Co bude s vámi? - Zůstanu v Cholet.

- Musím tu zůstat. - Co když vás najdou?

Lidé mě ukryjí. Mé místo je u nich.

No tak, hejbejte se. Hněte sebou.

Nesahejte na mě! Dejte ty pracky pryč!

- On uprchl? Markýz uprchl? - Ano, občanko. S dcerou a knězem.

Kde jsou teď?

Řekněte mi to.

Kde? Vy to musíte vědět, občane. Ajá vím, že to víte.

A za nepatrnou chviličku mi to budete chtít vyzvonit.

Věřte mi, že ano.

Odvahu, Heleno.

- Kdo je tam? - Tady otec Joseph.

Se mnou je tu markýz de Rochambeau se svou dcerou.

- Přepadli jeho zámek. - Musíte počkat, pane.

- Já si pro tebe přijedu. - Tady mi přece vůbec nic nehrozí.

- Ale, Heleno, ty... - V duchu budu neustále s tebou.

Oh, mé dítě.

- Otče Josephe? - Musíte nám pomoct, velebná matko.

Odveďte to děvče dovnitř.

Prosím vás, dejte na ni pozor.

Nemějte obavy.

Tady u nás se jí nic nestane.

- Bůh vám žehnej. - Miluju tě.

- Pojďte, pane, musíme jet. - Ano.

Štěstí, které potkalo mého nejlepšího přítele

v podobě zásnub se slečnou de Tourney...

...a radost moje i mé ženy z jejich šťastného svazku

jsou důvody k tak univerzální gratulaci, že...

...ani nevím, kde mám začít. - Hlavně že víte, kde skončit.

Bonmoty lady Blakeneyové budu přehlížet jako bzukot komárů.

- Dle básníků je láska slepá... - Manželství nám ale otvírá oči.

Milovat manžela je pro moderní ženu příšerná představa.

Zvlášť když je náhodou její.

Zásnuby těch dvou lidiček, kvůli nimž jsme se dnes sešli,

způsobily, že mě zas jednou navštívila lehká múza poezie.

- Pro nás je to však těžké břímě. - Jsou to tedy jen Andrew a Suzanne,

komu věnuji tuto strohou...

...svatební báseň.

Manželství. Napsal Percy Blakeney.

Manželství je jako svíčky plamínek, jenž hoří v létě za skly okýnek.

A zve veškerý hmyz létavý, aby si křídla svá v jeho žáru roztavil.

Zvenčí je výheň jejich velký sen,

zevnitř se opět snaží dostat ven.

Bravo!

Na zdraví těch zamilovaných.

Těch hrdliček, těch nevinných milenců.

Pánové, dámy.

Hodně štěstí Andrewovi a Suzanne.

Na Andrewa a Suzanne!

- Gratuluji vám. - Děkuji.

Vítejte, pane.

- Děkuji vám. - Já jsem tak šťastná.

Nebýt ale Bedrníka, tak jsme se s Andrewem nesetkali.

- To zní tak romanticky. - Kéž bych mu mohla poděkovat.

Řekla bych mu jen, jak jsem šťastná.

Možná že to už ví.

Je v této místnosti?

I to je možné.

Proč marnit čas takovými dohady? Ten muž za to nestojí.

On že za to nestojí? Jak to můžete vyslovit?

Bedrník je nejodvážnější muž na světě!

Ten floutek mě už unavuje.

- Nezávidíte mu spíš jeho renomé? - Proč bych to měl dělat?

Je samolibý a touží jen po slávě.

Jeho žena je ještě horší.

- Žena? - Ano, jeho žena.

Je namyšlená a výstřední až k nevíře.

To kvůli ní zajíždí tak často do Francie.

- Oh, vážně? - Chcete říct, že Bedrníka znáte?

Zda ho znám? Znám toho floutka celý život.

- Tak to řekněte, kdo to je? - Ano, kdo to je, Percy?

Kdo to je, Percy? Řeknete nám to.

Mluvte, kdo to je?

Ať se propadnu.

- Mám sto chutí to říct. - Charlesi.

Marguerite, já...

Odpusťte.

Odpusťte mi.

Vy jste jediná, na koho se...

...tady mohu obrátit. Ale...

Mohu vám všem věřit, že budete diskrétní?

- Jistě, Percy. - Nuže tedy.

Červený bedrník není prostě...

- Ano? ...nikdo jiný, než...

Kruci, ten chlap mě zavázal k mlčení!

Mohl byste přemluvit Bedrníka, aby jel se mnou?

- To je vyloučeno. - Proč? - Pracuje jen se svými přáteli.

Dobře jim zaplatím.

Tím byste ho urazil, není na prodej.

Chci jen zachránit život své dcery.

Klášter už Heleně neskýtá bezpečí.

Percy.

Občanské války jsou zapeklité.

Člověk neví, na čí straně kdo stojí.

Jde i o vás.

- Já jsem royalista, sire. - Místo odboje jste zvolil exil.

Cožpak to nechápete?

Příznivci monarchie prohráli.

Republikánská vláda rozhodla o totálním zničení kraje Vendée.

Víte, co to může znamenat?

Odplatu plnou krve. A Helena je chycena v pasti.

Je všechno, co mám.

Musíte Percymu odpustit, markýzi.

Já to chápu. Přijel jsem nikým neočekáván.

A vím, jak emoce uvádějí Angličany do rozpaků.

Přesto však doufám, že mi to váš manžel odpustí.

Jste tak unavený.

Unavený. Ano, ano.

Ano. A zoufalý, víte.

- Jsem sám v cizí zemi. - Já vím. Já vím.

- Helena je mi tak drahá. - Já to chápu.

Já jsem nikdy neměl vlastní dítě.

Ji jsem však vždycky bral, jako kdyby byla moje.

A teď, když její matka nežije, tak...

Klid. Musíte jít spát.

- Připravila jsem vám pokoj. - Dobře. - Pojďte.

Cholet.

Už spí? Je to klášter Navštívení Panny Marie.

V povstaleckém kraji. Žije tam Rochambeaův hajný.

Monsieur Carnot.

- Kdy odjíždíte? - Brzo.

To jest?

- Co když je to děvče už mrtvé? - Musíme doufat, že ne.

Zdál se tak ztracený.

Jeho předci byli ve Vendée lenními pány po dvě stě let.

Tam je jeho místo.

Pojďme už spát.

- Kde je moje místo, Percy? - Tady u mne.

A to stačí?

Nerýpejte se už v zhojených ranách.

Exil je rána, která se nehojí.

- Občanko Damiensová? - Teď sem nesmíte, Vaneli!

O co jde?

Vypadá to, že Rochambeaův kněz se ukrývá zde v Cholet.

Tak ho najděte, Vaneli.

Jistě, občanko.

Přímo před nosem.

Carnote?

- Pane Henry. - Kolik?

Šest.

Zaplať mu.

Do Cholet mají dorazit další vojáci. Dvě čety, možná i tři.

- Kdy? - Nevím, ale brzy.

A co Gabriella Damiensová?

Hledá markýzovu dceru. Helenu de Rochambeau.

- Ještě něco? - Jinak nic novýho.

- Přijďte za týden. - Jistě, pane Henry.

Pojď.

Občane Chauveline.

Fumiere, napijte se.

- Já alkohol nepiju. - Jistě, já zapomněl.

Vy přece máte jiné zlozvyky.

- Mám rozkaz vás předvést. - Předvést?

Robespierre vás chce vidět.

Robespierre?

- To má být vtip? - Ne.

Robespierre.

Od vašeho propuštění se mnohé událo.

Já sloužím neustále republice.

Avšak v mnohem méně vznešeném postavení.

To je asi k vzteku. Pro člověka vašich schopností a ambicí.

Já to chápu.

Sedněte si.

Narodil jste se ve Vendée, že?

Inu, já... Už jsem tam léta nebyl. Avšak ano, znám to tam.

Pak možná víte, kdo to je mademoiselle Guillotine.

Gabriella Damiensová, vzteklá fena.

Má obzvláštní zálusk na zpátečnické kněze.

Váš vnitřní archiv je stále dokonalý.

Vjistém ohledu až moc.

Je možná příliš horlivá, vláda však potřebuje jak pastýře, tak řezníky.

Voltaire.

Jistě.

Markýz de Rochambeau uprchl do Anglie.

Slyšel jsem.

Odtamtud na mne jistě bude psát pamflety jako je tento.

- Chcete ho odrovnat? - Ne, ne.

- Mučedníků už máme dost. - Jak ho tedy chcete umlčet?

- Jeho dcera je stále ve Vendée. - Jste si tím jist?

Damiensová si jista je.

- Když ji najde, zabije ji. - Ajá ji chci živou.

Abyste měl v hrsti jejího otce.

Přesně tak.

Generál Marset tvrdí, že ve Vendée se obtížně bojuje.

Přišel tam o většinu svých vojáků.

- A ti přeživší přišli o své ruce. - Nejen o své ruce.

Povstalci vylezou z lesa, zabijou vojáky...

...a zmizí zase v lese. - Najdete to děvče?

Chvilku mě poslouchejte.

Skutečnou vládou Francie je teď Výbor veřejné bezpečnosti.

Ajá ho ovládám.

Když ji najdete, budete opět mocným člověkem.

Politickým činitelem.

Slušná nabídka?

Nemám v úmyslu se vrátit do Vendée.

Proč? Skrýváte snad...

...ve své venkovské skříni kostlivce?

Duchy je však možné pohřbít.

Jako to děláme s lidmi.

Já už jsem občance Damiensové napsal, že jste na cestě.

- To je směšné. - Takže já jsem směšná?

- To jsem neřekl. - Ale naznačil.

Starou belu, madam, nic takového jsem nenaznačil.

- Andrew, naznačil jsem někdy... - Sira Andrewa do toho netahejte.

On ví, o co jde. Do posledního puntíku, že?

- Zasvětíte-li mne do svého sporu. - Další hlas navíc, už jsem ohlušen.

- Míním odjet do Francie. - Vy pojedete do Francie?

- Vidíte, Andrew s tím souhlasí. - Andrew o tom nemá co rozhodovat!

Mou reakcí bylo zvolání, nikoli prohlášení.

Nemluvte jako právník. Pokrytectví anglického jazyka!

Přestaňte vyvádět. Tato akce je nebezpečná.

Prozraďte mi, prosím,

jak se chcete dostat do kláštera Navštívení Panny Marie?

Je to uzavřený řád. Dovnitř nesmí žádný muž.

Jste možná mistr převleků, jako jeptišku si vás...

...nedovedu představit ani náhodou!

Vy nejste připravená na takovou cestu.

Lodní kufr milostivé paní.

Sire Percy, kam ho mám odnést?

Percy?

- Ještě se na mě zlobíte? - Ne.

Proč? Měl bych snad?

Tak proč se na mě nedíváte?

Protože neobyčejně dobře vím, jak vypadáte.

- Vy trucujete. - Ne, madam.

Snažím se usnout a spát.

Avšak vaše ustavičné bzučení a vytrvalé houpání plavidla...

Oh, jistě.

To vytrvalé houpání plavidla.

Jak já jen zbožňuji to vytrvalé houpání plavidla.

Ajak vášnivě jeho příď proniká...

...do poddajných oblin vln.

Jak vášnivě a jak ochotně...

...se podvolují jeho síle a moci.

A vlní se podél...

...jeho boků.

Máte zatraceně hanbaté řeči.

Ať žije republika!

- Ať žije. - Vítejte u nás.

- Račte dál. - Jaká byla cesta, vojáci?

Pěkná jako vy.

- Stůj! - Teď to bude dobrý, co?

- Jak daleko je to do Cholet? - Před setměním tam nedorazíte, kapitáne.

To se tady budu muset někde utábořit.

Ve volné přírodě stranou od lesa.

O něčem takovým bych věděl, není to daleko.

Můžu vám nabídnout sklenku vína?

Sýr, klobásu?

Já myslel, že pohostinností ve Vendée je spíš nůž do zad.

My nejsme všichni rebelové.

Skutečně?

Víte, že markýz de Rochambeau uprchl do Anglie?

- Opravdu? - Ano, jeho dcera však nikoliv.

Vy ovšem, jakožto dobrý republikán o ní nic nevíte.

Dokonce ani za 30 stříbrných.

Zlatých, že ano?

To je...

...hodně peněz.

Rád bych si je vydělal. Opravdu, kapitáne.

Na republiku.

Na republiku.

Občané!

Každý den, po který budete dál ukrývat toho zrádného kněze,

dám zkrátit o hlavu pět občanů města Cholet!

V povstalce už nevěřte.

S tou jejich hrou už je konec.

A oni to vědí. Snaží se jenom o jedno.

Chtějí vyvolat anarchii tam, kde vládne klid a zákon.

Přes ten most a pak na vrchol hřebene.

Tam budete v bezpečí.

Co je tu k smíchu?

Houby republikán.

To je Valentin Gautier.

Syn Leona Gautiera, buržouz. Měli velkostatek u Boissy.

Vinice a několik farem.

Bejval to divoch.

Zčistajasna zmizel.

Bude to tak 20 let.

Není-li možno tento kalich odsunout...

...ledaže bych jej vypil...

...staň se vůle tvá.

- Co asi dělá moje stará? - Buď rád, že to nevíš.

Jak často se musí brousit ten nůž?

Vím já?

Bůh s vámi.

- Monsieur Carnot? - Kdo je tam?

Přítel markýze de Rochambeau.

Velice přiměřená pozice pro kněze.

Nepochybně nějaká vdovička velice dychtivá...

...a ochotná sloužit svému knězi v každém ohledu.

Proto jste byl zalezlý tak dlouho?

Kázání nebude?

To jsem tedy překvapena.

Již není třeba, aby umíral někdo jiný jenom kvůli mně.

Zbav mě zodpovědnosti za prolitou krev, oh, bože!

Vidíte? Umím rovněž citovat z téhle snůšky frází.

To umí i ďábel!

Vstaňte!

Jakožto vzpurný kněz působící v oblasti povstání...

...budete předán vojenskému soudu a popraven do 24 hodin.

A teď mi povíte pravdu.

Když odjeli, byl jste u toho.

Musíte vědět, kde je.

Nemohla by být třeba ve Španělsku?

Odjela vlastně pryč z Vendée?

Neodjela, viďte, že ne?

Tak kde tedy je?

Je v Cholet?

Ne. Je však blízko.

Ne příliš daleko od jejich zámku.

Někde, kde to znáte, že?

Odpovězte. Celebroval jste mši...

...v klášteře Navštívení?

Dotkněte se té Bible a přísahejte, že nikoliv!

Ticho na vaší straně mluví za vše.

- Smilujte se pro lásku boží! - Vaneli!

Helena de Rochambeau je teď v klášteře.

Zítra tam vykonáme návštěvu.

- Jídla máme dost. - Děkuji, madam.

Já mám ráda muže při chuti.

A to on určitě je, že ano, Andrew?

Byl to laskavý pán a králův přítel.

- Proto podpálila zámek. - Kdo?

Gabriella Damiensová. Šéfka nové správní rady v Cholet.

- Říká se jí mademoiselle Guillotine. - Té je asi lepší se vyhnout.

Pojedete-li touhle cestou, vyhnete se tak městu Cholet.

Odtud uvidíte už ten klášter přímo před sebou.

- Vyrazíme za úsvitu. - Fajn. Jsme domluveni.

Pánové, na krále.

Na krále.

Chtějí tu nalézt Helenu de Rochambeau.

- Vědí, kde je? - Je v klášteře Navštívení.

Kousek od Cholet.

Vaše věrnost Rochambeauovi je poněkud vrtkavá.

- Časy se mění. - Platí vám snad moc málo?

Inu, jsou to angličtí špioni, nebo ne?

Ta žena je sice Francouzka, je to však zrádkyně.

- A Francie je s Anglií ve válce. - A Vendée je ve válce s Francií,

což vám komplikuje situaci. Nebo je to zcela prosté?

Dobrá, dobrá. Nejsem republikán, Angličany však nesnáším.

A ty dva jsou typický.

Jeden se jmenuje Andrew a furt koukal na mou ženu.

- Myslel si asi... - Andrew?

Jmenuje se Andrew?

- Ano. - Jak vypadá ta žena?

- Popište mi ji. - Je překrásná.

Vlasy jak noc. Hezká postava.

A co oči?

- Jsou modré? - Ano.

Přesně tak. Nedají se přehlídnout.

To tedy ne.

Ten druhý je vede, co?

- Vy je znáte? - No jistě. Znám je moc dobře.

Odjedou za úsvitu. Ajá vím, kudy pojedou.

Tak mluvte.

Odměnu ovlivní výsledek, občane.

Blakeney!

- Jeďte do kláštera. - Ne. - Jeďte!

Chci ji dostat živou!

Život je plný překvapení, není-liž pravda?

Vy nechutný, odporný zbabělče.

Já myslel, že jste velitel, nikoli bandita.

- I když i bandité berou rukojmí. - Já rukojmí neberu.

Potom jste hlupák a vrah.

Nemiřte na mě tou bouchačkou, neimponuje mi to.

- Viděl jsem už mnohem větší. - Můžu vás zabít. - To jistě.

Na tu vzdálenost se nemůžete netrefit.

Schovej to, než vás přemůže pokušení.

- To by stačilo. - Jste velmi arogantní, pane.

- Jsem Angličan. - Nemám rád Angličany.

Vždyť jste Francouz. Znám toho lotra.

Víc vám prospěje, když bude žít. Vyslechněte mě.

Tak dobře, pane.

Ne však tady mezi spoustou mrtvých republikánů.

Sakra.

Kdo je tam?

Jdu za Matkou představenou.

- Nikoho nepřijímá. - Přijíždím z Anglie.

Od markýze de Rochambeau.

- Jde za Matkou představenou. - Ta si nepřeje...

To je v pořádku, posílá ji markýz.

- Jste sama? - Ano.

Vracejí se!

Váš nákrčník je ostudný. Vypadá jako kapesník nějaké děvky.

A vy, pane, kdo jste vy?

Lépe by se mi odpovídalo, kdybychom nebyli spoutáni.

Jsem sir Percy Blakeney. Tohle je sir Andrew Ffoulkes.

Já jsem vikomt Henry DVargieux de la Roch Jakelau.

Velitel kompanie Svatého srdce.

Tohle je Chauvelin. Tajný agent jistého Robespierra.

- Jak to, že ho znáte? - To je dlouhá a nudná historie.

Stačí, když řeknu, že my dva jsme dávní soci.

- Zavřete ho k prasatům. - To je vůči prasatům kruté.

Jsme vám zavázáni za váš včasný zásah, viďte, Andrew?

- Ano, velice. - Co chcete dělat ve Vendée?

Vaše zvědavost je v kladném slova smyslu lstivá.

Odvézt Helenu de Rochambeau do Anglie.

Rozumím.

- Je možné, že i Chauvelin ji hledá. - Vypadá to tak.

Tohle je Robespierrův dopis, jenž ho doporučuje Damiensové.

- Kde je to děvče? - V klášteře Navštívení.

Doufejme, že ji najdete. Mí muži vás vyvedou z lesa.

- Osedlejte koně. - Vaše laskavost je nezměrná.

Koukneme se, jak si užívají život Kristovy nevěsty.

Jedem!

Jela jste takovou dálku, jen abyste zjistila, že tady Helena už není.

Kdy odtud odjela?

Několik dní potom, co ji tu zanechal její otec.

Rychle se zotavila ze své nemoci.

Pokud vůbec někdy nemocná byla.

Pak začala být utrápená. Jako bez duše.

Téměř se zdálo, že si tu připadá jako ve vězení.

- Nikdo ji nedokázal utěšit. - Ubohá Helena.

Uzavřela se tu sama do sebe.

Ať už ji trápilo cokoli, bylo to hluboko v ní.

Ajednoho dne prostě zmizela. Nikomu nic neřekla. Nic.

- Ale proč? - To se možná nikdy nedozvíme.

Dej Bůh, ať je stále naživu.

Neostýchejte se a vlezte si k nim.

Na rozdíl od vás věřím, že lidé jsou víc než dobytek.

A proto jste čluny plné nahých lidí potopil v Loiře?

- Všemu byste věřit neměla. - Republikáni jsou schopni všeho.

Není nic vražednějšího než předsudek.

Vy dozajista víte, že meč ve střevech je mnohem vražednější.

Tady by se zdržoval sotva někdo, kdo odmítá násilí.

Znechucuje mě chladnokrevné násilí, pane.

Váš velitel zavraždil mé vojáky chladnokrevně.

Ve chvíli, kdy jsme už kapitulovali.

Být katolíkem musí být tak pohodlné. Bůh vám odpustí cokoliv.

- Je na naší straně! - Tak proč prohráváte?

Někdo sem jede!

Přijíždím ze Cholet. Kněz byl popraven.

Je pravda, že jsi zabil Chauvelinovy vojáky?

- Ano. - Ve chvíli, kdy se vzdali?

To se tě netýká, Heleno.

- Jistě, že ano. - Ne, tebe se to netýká.

- Chtěla jsem zůstat s tebou, takže... - Na tuhle diskuzi není čas.

- Kdy si ho najdeš? - Teď určitě není čas!

- Nemluv se mnou jako s pěšákem. - Heleno, prosím tě.

Co jsem tady, tak ses změnil. Takového jsem tě neznala.

Dostal jsem zprávu ze Cholet.

Váš kněz, otec Joseph...

Pokračuj.

Otec Joseph byl popraven.

Je to moje chyba.

- S otcem v Anglii by byl v bezpečí. - Zvolil si Francii.

On si ji nezvolil.

- Já jsem je podvedla. - Neobviňuj se z toho, že ho zavraždili.

Heleno, teď poslouchej.

To, co se stalo, je důvod, proč musíme dál bojovat.

Proč?

Protože jsme na straně Boha a krále a toho, co je správné.

Musíme dokázat zemřít za naši víru.

Máš pravdu a já to vím.

Někdy je však těžké se podle toho chovat.

Musíme být stateční.

Někdy mívám pocit, že jediné, v co skutečně věřím, jsi ty.

Matko představená!

Matko představená!

Z cesty.

- Co má tohle znamenat? - Znamená to jen jedno, ty zrádkyně.

- Chci tu holku. Kde je? - Holku?

Rochambeauovu dceru.

- Odešla odtud. - Ty lhářko!

Kde jsou ostatní Kristovy nevěsty?

My jsme jediné příslušnice řádu, které tu zůstaly.

Vyvezly jste je ze země, že? Do monarchistických enkláv na jihu.

Tu holku rovněž?

- Vaneli? - Občanko?

Prohledejte ten bordel.

- Četo? - Tohle je svatokrádež.

Kdo to je?

Madam Botaneová. Saint-Nazzaire.

Proč se skrýváte?

Měla jsem strach.

Monarchistka, katolička. Jste zatčena.

- Honem, honem. - Hni sebou, ženská.

Hni se, ty líná kůže! Padejte!

Tumáš, ty čuníku.

Jděte pryč.

Má to být snad katolické soucítění?

Jsou tu s vámi i vaši rodiče?

Třeba jste tu proti jejich vůli.

To není vaše věc.

Co děláte ve Vendée?

Poslali mě sem. Nalézt jehlu v kupce sena.

- A našel jste ji? - Ne. Díky vašemu veliteli.

- Teď aspoň vím, v které kupce hledat. - Co hledáte?

Slečinku, co je teď v klášteře.

Monsieur Henry je asi řízný a temperamentní,

což se vám zřejmě líbí.

Je tím odměněna vaše vášeň pro toho osla?

Monsieur Henry se těší na to, až zemře.

To už stačí.

- Díky němu zemřete i vy. - Já se smrti nebojím.

Jste větší dítě, než jsem si o vás myslel.

Měla byste být doma s matkou.

Máma už nežije.

A díky vašim vojákům nemá klid ani po smrti.

Zničili její hrob i s celou Boissy.

Boissy? Já znám Boissy.

Už neexistuje, pane.

Marguerite!

Marguerite! Marguerite!

Tamhletudy.

Krucifix. Mám bodák celej od krve.

- Já zase boty. - Další adeptka, co?

Ty dokumenty při zběžné kontrole obstojí.

Jsou tam však malé chybičky.

Tak například.

Cestovní pas byl vystaven v Saint-Nazzaire před měsícem...

...a vystavil ho Jean Tavernieu.

Úředník, jenž Saint-Nazzaire opustil před rokem.

A teď pracuje v Montégut. Pro mne.

Nuže?

Nenávidíte mě.

Je to vidět.

A to je dobře. Nechci, abyste mi prozradila, kdo jste.

Zkazilo by mi to radost. Chci se bavit tím, že to zjistím sama.

Neřeknu ti nic.

Ty krvelačná mrcho.

Požárje vidět na mnoho mil daleko.

Všechny sestry byly zavražděny.

Chci potrestat toto barbarství.

Toto rouhačství.

Za úsvitu napadneme Cholet.

A kompanie Svatého srdce se stane mečem odplaty!

Musíme být nelítostní.

Nemilosrdní.

Naše skutky v Cholet nebudou nikdy zapomenuty.

Nikdy!

Teď už běžte. Naše věc je spravedlivá.

A Bůh nám pomůže zvítězit v tento památný den.

Dám-li vám jídlo, bude vaše pohrdání mou slabostí silnější než vaše vděčnost.

Bystrý postřeh na tak mladé děvče.

Já jsem v mládí poblíž Boissy pracoval...

...pro velmi zámožného vinaře.

Třeba jsem znal vaši matku.

Jak se jmenoval ten vinař?

Leon Gautier. Říká vám to něco?

Jeho syn byl můj otec.

Opustil mou matku předtím, než jsem se narodila.

Třeba si vzpomínáte na to, jak jste ji s celou vesnicí nazývali děvkou.

Vy smrdíte, občane.

- Víc než tucet určitě! - To jo.

Kde je občanka Damiensová?

- Ve svém apartmá. - Sama?

- Ano, občane. - Uveďte nás.

- Mám však rozkaz... - Okamžitě.

Dobře.

Počkejte tady. Občane, vy nesmíte...

- Vaneli. - Občanka Damiensová?

- Co si o sobě k čertu myslíte?! - Jmenuji se Chauvelin.

Tohle je můj sluha Fumier. Jsem tu na příkaz občana Robespierra.

Občan Robespierre mě o vás informoval.

Pak jistě víte, že vám mám pomáhat nalézt dceru markýze de Rochambeau.

- Ovšem, pokud jste ji už nenašla. - Ne, ještě ne.

Dnes jsem však zjistila, že se skrývala v klášteře několik mil odtud.

- Jela jste tam? - Jistě. Zjistila jsem však, že utekla.

Aha. To je škoda.

Ten vůdce povstalců, monsieur Henry...

...se s markýzem znal, že? - Ovšem.

Šlechtici mají společnou cestu dokonce i ke gilotině.

- Měli dobré vztahy? - Po jistou dobu ano.

- Tvrdili to sluhové. - Jistě, sluhové.

Ti dokážou být užiteční.

Říkala jste po jistou dobu?

Jednoho večera se pohádali a Henry se už nevrátil.

- Co bylo příčinou té hádky? - Henry se příliš věnoval té dívce.

- Rochambeau s tím nesouhlasil. - Aha.

- Trochu vína, občane? - Díky, mademoiselle.

Robespierre mi vyprávěl o vaší...

...horlivostí v boji proti zpátečníkům ve Vendée.

Takže společně jistě zvítězíme a to děvče najdeme.

- Samozřejmě. - Díky, mademoiselle.

Víno?

Děkuji, občanko.

Musím přiznat, že jsem neočekával, že komunální agent bude vypadat takhle.

- Co jste tedy očekával? - Že budete starší a prostší.

Je to vzácnost nalézt ženu, v níž se snoubí krása a inteligence.

Což platí i pro muže.

- Na republiku. - Na republiku.

- Na republiku. - Na republiku.

Tolik se toho dnes událo, proto jste mě zastihli...

Udělejte si pohodlí.

Jistě.

- Musíte mi odpustit. - S radostí.

Něco byste však měla vědět.

Známý anglický špion, aristokrat, je prý zde ve Vendée.

Hledá rovněž Helenu a chce ji odvézt do Anglie.

Se svou ženou. Francouzkou.

- A se svým druhem připravují... - Vaneli!

- Buďte opatrný. - To jsem vždycky.

- To víno je výborné, že? - Třeba vás překvapím.

- Ajá vás rovněž. - Přiveďte zajatkyni. - Rozkaz.

- Zahynul jí druhý syn. - Připojil se k nám dobrovolně.

Henry.

Vím, že ti každá smrt působí bolest.

Nepůsobí mi bolest.

Nikdo z nás tady by se neměl bát smrti.

Možná se však bojíme.

Nevíš, jaké tu má Chauvelin poslání?

Hledat lidi, jako jsme my, a zavraždit je.

Doleva.

Dále.

Odejděte, Vaneli.

Nuže, lady Blakeneyová,

nečekala jste, že opět spatříte Chauvelina, že?

Je to tedy ta mrcha?

Kde je sir Percy?

Musím vám pogratulovat.

Tohle je žena toho ohavného Červeného bedrníka.

- Koho? - Červeného bedrníka.

- Slyšela jste o něm, ne? - To směšné jméno mi nic neříká.

Je to žijící legenda. Důvtipný, smělý.

Vynalézavý až k nevíře.

Je to jedovatý trn v patě republiky.

Naparuje se tak, že se nevejde do kalhot.

Ovšem, Fumiere. Jeho domýšlivost nepochybně způsobí jeho pád.

Tím jsem si jistý, občane.

Co dělá sir Percy ve Vendée, Marguerite?

To si zjistěte vy, Paule.

Znal jsem ji, ještě než si ho vzala.

A to moc dobře. Byla herečkou. Skvělou.

A už v té době příští republikánkou.

- A tou jsem pořád. - Po boku toho nepřítele Francie?

Vašeho muže? Aristokrata?

- Tohle už je republikánství? - Tím je pro mě to, co hlásal Rousseau.

- Ne Robespierrův teror. - Aha.

Vím, že je to nevyzpytatelná žena, ale mně řekne všechno.

Neřeknu vám nic.

Vy především byste měl vědět, že bych nikdy nezradila Percyho.

- Proč? Myslíte si, že vás miluje? - Já to vím určitě.

Kvůli mně by riskoval i život.

Velmi ušlechtilý muž.

Přenechte ji mně, občane. Já už jí rozvážu jazyk.

Slyšela jste? Občanka Damiensová vám rozváže jazyk.

A to by mohlo docela dost bolet.

Nemohl by její výslech počkat do zítřejšího rána?

To je vážně skvělá úvaha. A vy se budete dívat.

Nemohu se dočkat.

I když s Bedrníkem se nemůže rovnat.

Nechápu, proč ji vlastně s sebou bral.

Děkuji, Paule. To si zapamatuji.

Chytíme-li Blakeneyho, Robespierrova vděčnost bude nezměrná.

Více moci, občanko. A možná vláda nad celou touto oblastí...

...podléhající přímo CPS. Co tomu říkáte?

- Je to jen to, co si zasloužíme. - Co si zasloužíte, to i dostanete.

Ano? Co je zase, Vaneli?

Je tu muž, co tvrdí, že s vámi musí mluvit.

- Kdo to je? - Říká, že se jmenuje... Chauvelin.

- Skutečně? - On i jeho společník jsou od hnoje.

Tvrdí, že uprchli z tábora povstalců.

- Není to Blakeney? - Kdo jiný by to byl?

Chce si ji odvést.

- Přiveďte je, Vaneli. - Kdo by pomyslel, že bude tak drzý?

- Percy! - Blakeney?

Percy Blakeney! A sir Andrew Ffoulkes.

To snad ani není pravda! Červený bedrník!

Oh, Percy, vy truhlíku.

- Já jsem Chauvelin! - Křikem se jím nestanete.

- Občanko... - To vám nepomůže, Percy.

- Nejste mi ani podobný. - Oklamal vás. On je Červený bedrník.

- Percy, Percy. - Nemáte nejmenší šanci, Blakeney.

- Protentokrát jste to zbabral. - Vysvobodil jsem ho, on je Chauvelin.

A vy jste Fumier, předpokládám. Co myslíte, občane?

Je to jistě sir Ffoulkes. I když jsem si myslel, že je to větší švihák.

Už mám dost té hádanky, zavřete je.

Proboha, jak můžete být tak pitomá?

Za to budete zbičován! Skutečně jste si myslel,

že to tu zasmradíte a pak si odvedete svou ženu?

Vaše ješitnost vás konečně zničila.

- Odveďte je do cel. - Ven.

Jděte s nimi a oddělte je od sebe.

Tak pojďte. Jdeme.

Už tolikrát mi proklouzl ten lotr mezi prsty.

A teď si sem přijde a je drzý jako opice.

Ale byl dopaden mademoiselle Guillotinou.

Smrt je ženského rodu, že ano?

Na vás, občanko.

Občane.

- Není prostě vyhnutí. - V Cholet zahynou nevinní lidé.

- Taková už je válka, Heleno. - Čeho tím ale dosáhneme?

Smrti Gabrielly Damiensové, to ti přece musí být jasné.

Henry, proč jsi mi neřekl pravdu o Chauvelinovi?

Byl na cestě do kláštera.

- To teď není podstatné. - Myslel sis, že by mě to vyděsilo?

Nejspíš ano.

Ty si stále myslíš, že potřebuji, aby mě někdo ochraňoval, viď?

Ano.

Miluju tě.

Ať žije král!

- Ať žije král! - Vítězství bude naše!

Než se stala kuchařkou, byla hraběnkou DColber.

Co způsobilo její proměnu?

Zázrak, jenž způsobuje bolest.

Někdy si přeju, abych byla mužem.

Jsem rád, že jím nejste.

- Ano, Paule? - Vy ne, Gabriello.

- Teď budeme mít klid. - Já už ten svůj ztratil.

- Co přijde teď, občane? - Překvapivý útok.

Mně nepřekvapil.

Vy však čelíte větší síle.

Teď hodlám napadnout vaše vnější opevnění.

- Mám provést protiútok? - Ne. - Mám tedy ustoupit?

Abych obsadil vaši hlavní pozici?

- Budu však mít odkryté své boky. - Ano, to tedy budete.

Řekl bych, že vaše situace je zoufalá.

Jistě. Myslím, že už nedokážu déle vzdorovat.

Tak se vzdejte.

Ten jí dává. Má, co chtěla.

Klid, nebo vás uškrtím.

No, vida, to je lepší.

Klid, klid.

Měl bych vás oddělat.

Přednostní právo však mají jiní lidé.

Lituji, že jsem vás nemohl uspokojit...

...občanko.

Asi bych na to neměl žaludek.

Jasně.

- Rozdali si to spolu, co? - To si piš.

- Kde jsou cely? - Tamhle, občane.

Připravte tři koně. Jednoho pro ženu.

- Pro ženu, občane? - Ano, pro tu zajatkyni.

- Odvezu ji do Nantes. - Teď v noci?

- Musím se opakovat? - A co její muž a ten druhý?

- Vyslýcháte mě? - To ne. - Tak přiveďte ty koně!

- Slyšeli jste rozkaz! - Ano, poručíku.

Klíče, prosím.

Lady Blakeneyová.

Pohyb. Dovnitř.

To děvče je určitě s povstalci.

Lituji, že musíme tak náhle odjet.

Věřím, že to slečně Damiensové objasníte.

Teď má však jaksi svázané ruce.

Vysaďte ji na koně.

Nahoru.

Přeju klidnou cestu, občane.

A mademoiselle Damiensové vyřiďte mé poděkování za její pohostinnost.

Vyřídím, občane.

Chyťte je!

- Stát! - Střílejte!

Parchanti mizerný!

Tak vy jste ten Chauvelin.

Ano.

Fumier tvrdí, že povstalci zaútočí.

- Kdy? - Časne ráno.

Podle Henryho je to odveta za zničení kláštera.

- Útok na Cholet? - Takhle to řekl.

Henry asi zešílel.

Občane, máte štěstí. Přijel jste právě včas, abyste viděl jeho konec.

Stát.

Kdo to může bejt?

Vypadá to, že vás opustila soudnost.

- Proč netáhnete rovnou na Paříž? - Na Paříž ne, na Cholet.

- Cholet nedobudete rovněž. - To nechci, tohle má být trest.

- Kdo to je? - Má žena, lady Blakeneyová.

- Váš služebník, madam. - Vikomte.

Vraťte se do Anglie, milordové. Naše věc se vás netýká.

Vaše věc možná ne, něco však přece a velice.

Záchrana Heleny de Rochambeau. Lhal jste mi.

Kontrolujte se. To vy jste mi řekl, že je v klášteře.

- Já jsem vám jen pomohl se tam dostat. - Jistě, až příliš horlivě.

Proč jsi mi neřekl, že hledají mě?

Nebylo to důležité.

- Ovšem že bylo. Poslal je můj otec. - Už ses rozhodla, že zůstaneš se mnou.

Myslel sis, že kdybych to věděla, tak své rozhodnutí změním?

Je to tak, že ano?

Potřebuju tě tady.

Slyšeli jste to. Nemohu s vámi odjet.

- Otci to však zlomí srdce. - Mně také.

Miloval mě víc než můj skutečný otec.

On má jen vás.

Pokud mu to vysvětlíte, tak to určitě pochopí.

Mé místo je u něj, a ne v kleci jistoty.

Heleno.

Kéž bych ho mohla požádat o odpuštění.

K tomu už není co dodat.

Za boha a za krále!

Nahoru. Rychle.

Čert aby ji vzal, krucifix. Jedem!

Stůjte, Heleno! Zastavte!

Heleno!

Za Vendée!

Pal!

- Henry! - Ne, Heleno! Ne! Ne!

Dost, trefíte ji!

Nechoď sem.

- Nestřílejte! - To je ona, zastřelte ji!

Stůj!

Ne!

Henry.

Miluju tě.

Já tě miluju.

Henry?

Henry.

Henry.

- Ne! - Je mrtvý.

Vy jste ho zabil. To vy jste ho zabil!

Chauvelinovi ji nenechám.

- Vezměte koně a počkejte venku. - Půjdu s vámi. - Nepůjdete.

- Chci s vámi. - Teď není čas na hádky. Jděte s ní.

- Proč? - Protože jsem to řekl. - Ne!

- Krucifix, kdo velí téhle akci? - Ne, ne!

Tak pojďte.

Henry, Henry.

- Proč jste mě nenechal zemřít? - Zůstanete naživu.

- Aby mě čekala gilotina? - Ne, život.

Život.

Vy lháři.

Vaneli!

Uhněte. Heleno.

Za Anglii, občane.

Odvezte ji do Anglie.

Stůjte! Stůjte!

Jeď! Jeď!

Heleno.

Myslíte, že mě Henry miloval?

Určitě ano.

Umírám, že ano?

Takhle mluvit nesmíte.

Myslete na svého otce.

Byl ke mně tak milý.

Osvojil si mě, když si vzal mou matku.

Když matka umírala, řekla mi, že mám vlastního otce.

- Láska je zvláštní, že? - Ano, prazvláštní.

Heleno, váš otec vás vždycky miloval.

Ten vlastní ale nikdy.

Valentin Gautier.

Vždycky jsem se tak strašně bála smrti.

Předstírala jsem, že ne...

...a Henry se mi posmíval.

Člověk je při tom tak osamělý, že?

Není vás vidět. Držte mě.

Je mi zima.

Strašná zima.

Zesnula.