Original subtitles

DIGITÁLNĚ RESTAUROVÁNO V ROZLIŠENÍ 4K.

VERZE PRO BLU-RAY 1080p (2022) FRANCOUZSKÁ VERZE FILMU.

Promiňte, kde najdu hotel Maurisson?

Co vyvádíš? Padej odsud!

Svědek (1978)

- Ano? - Pane, kde najdu hotel Maurisson?

- Hotel Maurisson? Támhle. - Támhle? - Ano.

Ne, je támhle. Jděte rovně. Pojďte.

- Mám jít za vámi? - Ano.

Jdi do hajzlu!

Pojďte. Kam spěcháš?

Víte, jsem z Říma, a nevím...

- Jen pojďte. - Pohni s tou károu!

Jdi do hajzlu!

KATEDRÁLA NOTRE-DAME V REMEŠI.

Dobrý den, mademoiselle. Zavazadla, prosím.

- Dobrý den. - [špa] Buenos días.

Buenos días, přivandrovalče.

Ty jsi Španěl? Ve Francii říkáme "bonjour".

- Bonjour. - Bonjour.

Bonjour. Výborně! Jakže?

Myslel jsem, že mluvím s papouškem.

Jsem Robertova teta. Tento penzión je můj.

Budete tu mít klid. Ukážu vám pokoj.

To je on. Líbí se vám?

Obdivuhodný. Moc děkuji, madame. Je úžasný.

- Tohle jste viděl? - Co?

Jejda! Šampaňské.

"Vítej ve Francii, Robert."

Milé od něj.

Robert večer pořádá slavnostní večeři. Je to hned vedle, v čísle 19.

- Vím. - Dáte si skleničku? - Co? Ne, až potom.

Hej, kámo, služební vchod je tamhle.

Leda tak pro tebe.

Jsem profesor Berti. Podívej, jak jsem pěkně oháknutej.

Roberte!

- Moc ti děkuji, Roberte. - Jak se máš?

Drazí přátelé! Představuji vám slavného profesora Antonia Bertiho,

který obnoví malby v naší katedrále.

- Eminence. - Moje žena Louise. - Je mi potěšením, madame.

- Kdy hodláte začít? - Hned, Eminence. Omluvte mě.

Rodina mé manželky: moje tchyně, moji švagři.

- Těší mě, madame. - To bylo zač?

Sophie! Sophie, pojď sem.

- Moje dcera. - Tvá dceruška?

Pro mně? "Velká kniha růží."

Děkuji, drahoušku.

Viděl jsi ty debilní ksichty?

- Pojďme se nabumbat. - Hned, Roberte.

Roberte! Slez dolů. Roberte!

Chudáčku! Ty můj ubohej obrázku!

Musím tě ošetřit.

Co jste to s těmi obrazy provedli?

Vidíte, monsignore. Dobře, že jsem pozval profesora Bertiho.

Mám dojem, že sám tím hodně trpí.

Trpí jejími nemocemi.

Vše zmizelo, příteli.

Musíme najít mladou dívku, která andělovi poslouží jako model.

Tady najdeš tolik andělů, kolik chceš. Jen poslouchej.

- Co je to? - Slyšíš je?

- Monsignore, omluvte nás. - Eminence.

- Pojď, Antonio. - Jdu!

Slečny, da capo [od začátku]. A společně.

Anděl.

Jaký anděl?

Na obraz.

- Tahle? - Jo, ta blondýnka.

- Myslíš? - Jasně.

Konečně, pane. Už mě nebavilo čekat. Je zima.

To je ale vůně! Co jste na dnes připravili?

- Šťavnaté karbanátky. - A špagety?

Tak si je snězte sami. Dobré ráno.

Nehýbej se. Takhle.

Bernarde. Podej mi barvy.

Co to děláš s pusou?

Dnes je neuvěřitelný den.

- Počkej, mám další překvapení. - Rybaření! To je úžasné.

Jsem do něj blázen.

Polož pruty.

- Šťastnou cestu! - Dej je tam. - Však je dávám.

- Pojď, pospěš si. - Kam jdeš? - Však uvidíš.

Roberte, kam to lezeš?

Jdu zezadu, ve vesnici mě každý zná.

- Lez. - No a co? Jdeme přece na ryby, ne?

- Roberte, ale tohle je statek. - Máš pravdu.

Kozy! Miluju kozy.

Tady jsou mé krasavice!

Dovolte, abych vám představil mého přítele Antonia Bertiho.

Marie-Thérèse X a Madeleine... řekněme Y.

Těší mě, madame.

Přinesly jste ty maličkosti, o kterých jsem mluvil?

Ano? Skvělé. Jděte se tam připravit.

Chceš nás ponížit.

Platím vám. To vám nepřijde ponižující?

Honem, honem!

- To jsou děvky? - Co tě nemá!

Jenom využívají nepřítomnosti svých manželů,

aby si přesčas vydělali na nějakej ten kožíšek.

- Roberte, a umí se sladce milovat? - Umí.

Myslím, že jsou čistotné

a taky zábavné.

- Jak se máte, pánové? - Dobrý den.

Ale! Odkud se vzal tento malý špunt?

Jmenuji se Maguy. Jsem statkářova neteř.

Přinesla jsem vám něco k snědku. Myslela jsem si, že snad později...

Jak to, že jsem tě ještě neviděl?

- Studuji v Paříži. - A co ses v Paříži naučila?

- Docela dost. - Opravdu?

Studovala v Paříži.

Roberte!

Maguyi!

Ty mrško malá.

Roberte, kam utíkáš?!

- Ale je tu horko. - Jste dlouho v Remeši?

- Já? - Vy.

Tři měsíce.

Chodíte sem často?

Jen když manžel pracuje.

A... co dělá váš manžel?

Je velitelem hasičů.

Couro.

- A váš? - To nemůžu říct.

Nemůžete?

- Vyšli jsme si na ryby. - Tak bude to?

- Musím vyzvednout děti ze školy. - Já taky.

Zajdu pro Roberta.

- Jo jděte, taky musím... - Když si to přejete.

Tak já jdu. Odcházím, ale vrátím se.

Roberte!

Roberte.

- Hej, Roberte! - Tady seš.

Dámy se již svlékly.

Pojď! Když je dost pro jednoho, bude i pro dva. Dělej!

Mondieu, traktor! To je strýček s traktorem.

Madonna mia! Roberte!

Maguy!

Ty děvko! Cuchto jedna, však počkej!

Dělej, neboť tě napíchne jako na špejli!

- Už jde! - Však počkejte, vy prasáci!

Společnost Atlas požádala o obnovení úvěru.

Už počtvrté. V žádném případě.

Baron Crevert vás dlouho vyčkával.

Mondieu, přestane se snad kvůli tomu točit svět?

No konečně, Roberte. Baron Crevert...

- Čekal na mě, já vím. - Přinesl sebou 200 milionů!

A odešel s nimi do jiné banky!

- Potřeboval jste snad peníze? - Nepotřeboval.

Ale naše rodina má vůči Francii určité povinnosti.

Zastupujeme ty největší zájmy země!

Zájmy této země jsou mi ukradené, když zemi nezáleží na mně!

Už vás v bance ani není vidět.

Není! Připomínám, že se také starám o pěvecký sbor a fotbalový tým.

A také jste mě požádali, abych dělal demagoga ve volbách.

A co ten malý Ital, s kterým se vídáte?

- To je můj přítel. - Nemá úroveň.

A vy snad nějakou máte?

Podívejte se na sebe, jací jste ubožáci!

Degenerovaní a neschopní!

Naše sestra se provdala za podivný exemplář, jen co je pravda.

Za podivný exemplář, který přišel z dobré školy a vyzná se v podnikání!

Ale předtím jste neplival na naše peníze!

Ale teď na vás plivu. Plivu na vaše večeře a koktejly,

na vaše hloupé životy,

a na obleky, které mě nutíte nosit!

Od teď si budu žít, jak se mi zlíbí!

Tohle již nebudu déle trpět!

Můj milý, proč ta jízlivost a ráznost. Já vás nepoznávám.

Za to může ten jeho Ital!

Haló?

Dobrý den, pane předsedo.

Robert? Je tady, předám vám ho.

Nebuďte dětina, odpovězte mu.

Je to důležitý zákazník. Co naše zájmy?!

- Až když mi políbíte prdel. - To snad žertujete?

Pane předsedo, je tady...

Hned přijde, ale telefonuje.

Haló?

Dobrý den, pane předsedo. Ale vůbec neobtěžujete.

Dobrý den.

- Kikirikí, dobrý den. - [špa] Buenos días.

Ne buenos días. Už měsíc tě učím: bonjour.

- Pitomče! - Pitomec seš ty.

- Sprosté slovo se naučí hned. - Madame Maurisson vám posílá tyto obrazy.

- Ovšem, říkala mi. - Mají nějakou hodnotu?

Ne... je to harampádí. Jsou bezcenné.

- To víte tak rychle odhadnout? - Jsem přece odborník.

- Pošlu Bernarda, ať je vrátí. - Profesore? - Ano?

- Mohu vás požádat o laskavost? - Poslouchám, dušinko.

Myslím, že mám jeden cenný obraz.

- Starožitnost? - Zdědila jsem ho po prastrýci.

- Pošli mi ho a já se podívám. - Je příliš těžkej.

Mohl byste zajít ke mně?

Ty nebydlíš tady?

- Bydlíš s mámou a tátou? - Bydlím sama.

A kdy mám přijít?

Například dnes večer. Můžeme spolu povečeřet.

- To má být pozvání? - Připravím italské jídlo.

Výborně! Já přinesu zákusky!

Nechcete adresu?

Bernarde, poslyš.

Sežeň mi krásnou kytici.

- Ke svatostánku? - To ještě uvidím.

- Spáchal jste velkej hřích? - Ne, Bernarde, zatím ne.

Ty starej prasáku! A ať jsou čerstvé.

Budou čerstvé, mistře.

Víš, Cathy,

až jednou vyrosteš, pochopíš,

že jediný způsob, jak uniknout smrti

a zůstat věčný,

je zanechat po sobě umělecké dílo.

Protože umělecké dílo je určeno Bohu,

a on jediný je věčný.

- Cathy, posloucháš mě? - Pane,

víte, jak dělit celé číslo desetinným číslem?

Můžu ti nakreslit pár obrázků, jako vždy,

ale matematika je nad mé síly.

Proč se mě pořád ptáš na matematiku?

Ráda uvádím dospělé muže do rozpaků.

Nepovídej. A proč dospělé?

Protože jsou navonění

a mají spoustu věcí k objevování.

A co chceš objevovat? Jsi ještě bambina.

Už nejsem malá holka, jsem žena.

Pak bych se ti měl dvořit.

To nepůjde.

Už jste si domluvil schůzku s jinou ženou.

Cathy, ty sleduješ můj soukromý život?

Možná. Každopádně jste dnes hodně navoněn.

Voním jako obvykle.

No to je strašné.

- Čau, Roberto. - Nevyrušuju?

- Ne, jsem jenom šťastný. - Je to na tobě vidět. - Ano?

Byl jsem si poslechnout sbor, je úžasný.

Brzy budou nahrávat album.

A bude úspěšný. Jako všechno, co děláš.

Jsi bankéř, obchodník, vedeš fotbalový tým,

a s albem také uspěješ.

Ráda děláš modelku, má malá Cathy?

Neříkej jí "malá", pak se zlobí.

Opravdu? A proč ne?

Myslí si o sobě, že už je žena.

A má ráda dospělé muže, protože vonějí.

Roberte, dej jí přičichnout.

Cathy, přivoň si k panu Maurissonovi. Také voní.

Dobře znám jeho vůni. Je to kolínská.

Kdybych tak mohl zjistit, co se děje tam vzadu...

Pro dnešek končím. Cathy, běž se obléknout, skončili jsme.

Tumáš.

Jdeš?

Tady.

Donesl jsem ti vstupenku na dnešní zápas.

Na jaký?

Mé mužstvo hraje v semifinále. Říkal jsem ti o něm.

Pravda. Promiň, Roberte.

Ale od rána mě strašně bolí zub.

Vezmu si dva aspiriny a jdu na kutě.

Tak to ne! Dáš si dva aspiriny a jdeš se mnou.

Rezervoval jsem ti místo vedle mě.

Přísahám ti, strašně mě bolí zuby.

Donesl jsem vám fialky. Jsou pořádně drahé.

- Ale jsou účinné. - Jasně, fialky

proti bolesti zubů jsou nejlepší.

No skvělé, vyhráls.

[it] Jdi, nemehlo!

Takže ve svém věku máš přede mnou ještě tajnosti?

Povím ti pravdu.

Čeká mě večer s krásnou ženou.

Nebyly snad ty, se kterými jsem tě seznámil, krásné?

Ano, ale byly to kurvičky, za ně musíš cálovat.

- A tahle není drahá? - Není.

Je to vážená žena. Hodlám si ji vzít.

- Čemu se směješ? - Ale jdi, citlivko. Kdo to je?

- To ode mě nechtěj. - Řekni mi to. - Je to tajemství.

- Tak tumáš! - Roberte, tohle mi nedělej.

- Uvidíme se zítra na obědě. - Řeknu ti to.

- Dám ti vědět. - Uvidíš.

Chudák Robert, zůstal sám, ale mě čeká schůzka.

Tady máte profesora.

Profesore, porouchal se nám autobus.

Sestra Marie přivedla sboristky zpět. Kdybyste nás vzal...

Lituji, ale sám už jdu pozdě.

- Nemohu. - Trvalo by to jenom 10 minut.

Tak honem! Pohněte si!

Rychle, prosím.

Zákusky. Promiňte.

- To jsou pro mě? - Ne, pro Madonnu.

Nejsou pro vás, slečno Valentineová.

A jsme tady! Dobrou noc. Na shledanou zítra.

- Dobrou noc. Ještě jednou děkuji. - Dobrou, děvčátka.

Dobrou noc.

Ale... Nathalie...

- Co tu děláš? - Vysadíte mě před mým domem.

- Ale ty tu nebydlíš. - Ale ano, jen 200 metrů odtud.

To nemůžeš jít pěšky?

Ne, je mi zima. A je bláto.

A jste doma, madame.

Bude Cathy sedět modelem i pro malou otrokyni?

Možná. Proč se ptáš?

Má velmi malá prsa. Jen takové kuličky!

Jsou ještě menší než ty na obraze.

Moje se hoděj víc. Jsou větší.

Táta říká, že už jsem opravdová žena.

A kruci!

Má pravdu, je z tebe kus ženský.

Ale teď vystup, protože mám zpoždění.

Jdi domů.

Nepůjdu, dokud mi neslíbíte, že budu stát modelem.

Dobrý večer.

Nathalie, seš rozená modelka.

A teď běž domů.

- Děkuji, profesore. - Dobrá, jen už padej z auta.

Mamma mia! Taková uličnice!

A pak řeknou, že jsme to my, kdo...

Ale... Cathy! Cathy!

Cathy!

Co je zas?

Do prdele s tebou!

Dobrý večer, pane.

Jdete pozdě.

Hélène!

To jsem já, Antonio.

Hélène!

Ale... hraje hudba.

Hélène, máš otevřené dveře.

Mohu dál?

To jsem já, Antonio Berti.

Jdu pozdě, ale mám zákusky a květiny.

Hélène!

Jdu pozdě.

Hélène, jsi tady?

Ach! Promiň!

Volal jsem, ale neozvala ses.

Omlouvám se. Nespěchej.

[it] Co? Sténá?

Hélène! Je ti špatně?

Hélène, prosím!

Odpověz mi!

Cos to udělala? Bere drogy.

Je nadrogovaná. Proč bereš drogy?

Podívej, jak vypadáš. Koukni na svůj obličej.

Pokud nás najde policie, oba skončíme v lochu. Hélène!

- Amore, polib mě. - Ano.

Ano, má lásko.

[it] K čertu s tebou!

Jak mě kousla. Zbláznila ses?!

Polib mě, kocourku.

Kočičko... a opět mě kousneš.

Kocourku, polib mě.

- Jak mě kousla. - Mami! Mami!

A tati.

Víš, co udělám? Odcházím.

- Ty se pěkně vyspi. - Mami!

Pěkně hajej, kočičko.

Roberte!

Roberte! To jsem já, Antonio!

Roberte! Co tu tak může dělat?

Roberte! Roberte!

Schováváš se, co?

A to mi chtěl namluvit, že jde na fotbal.

Bojíš se mě, že jo?

Prý fotbal.

- Dobrý večer, madame. - Dobrý večer, pane.

- Můžete mi něco nalít? - Ovšem, pane. Co to bude?

Co se hodí pro člověka, který prožil velké zklamání z lásky?

Ohledně výběru: můžete nám říct...

I když se to říká, já výběr nedělám. Dobré ráno.

Tak zatím.

O tom rozhoduje trenér a hráči mu věří.

A já také.

Roberte, čekají nás na tribuně.

- Takže se včera nevrátila domů? - Ne. Tohle ještě nikdy neudělala.

Teď pracuji večer, a když jsem se vrátil, vždy byla doma.

Co měla vaše dcera včera na sobě?

Jako obvykle. Béžový kabát...

...a vlněnou čapku.

Najdete ji? Nejde o...

Jistěže. Potřebuji její nejnovější fotku.

Ovšem. Ale jde jen o amatérské fotky.

Stačej? Jdu pro ně.

S dovolením.

- Dobrý den, profesore. - Co je? - Snídaně.

- Děkuji. - Nemáte zač.

Nepřišel jste se podívat na můj obraz, tak jsem vám ho přinesla.

Můžeš jít.

Chudinko Hélène, pořád v oblacích. To je obraz tvého strýce?

Jde jen o napodobeninu starého obrazu.

A co s ním mám dělat?

- Vyhoď ho. - Velmi vtipné.

Je mi vás líto. Proč jste včera nepřišel?

Jak to, že jsem nepřišel?

Donesl jsem zákusky a květiny, ale jaksi se to podělalo.

A místo toho, abys mi poděkovala, kousla jsi mě do rtu.

Doteďka mě bolí.

- Takže ho mám vyhodit? - Je to padělek.

- Doufala jsem, že za něj dostanu 500 franků. - Doufala jsi špatně.

Co mám teď dělat? Prosím, pomozte mi.

Dám ti těch 500 franků.

- Opravdu? Za obraz? - Za obraz ne.

- Tak co vám mohu nabídnout? - Cokoli chceš.

Miláčku, polib mě.

Miláčku, miláčku. Ano, miláčku...

Ale...

Nathalie, co tu děláš?

Co tu chceš?

Cathy nepřijde, tak ji zastupuji.

Ale... proč máš na sobě její kostým?

Jakmile si něco vezmeš do hlavičky, už to nevzdáš, viď?

Proč chceš pózovat?

Protože jste si vybral Cathy,

o které se říká, že je nejkrásnější.

Ale proč? Žárlíš?

- Ano, pane. - Tady nejde o krásu.

Chápal bych to, kdybych dělal obličej,

- ale maluji jen záhyby, detaily. - To není pravda.

Namaloval jste prsa, část ramena a levé oko.

Protože Cathy vypadá jako ten anděl na obraze.

Copak já tak nevypadám?

Už zase?

Když Cathy nepřijde, budeš pózovat ty.

- Spokojená? - Děkuji, pane.

- A proč vlastně nepřijde? - Nevím. Nikdo to neví.

- Jak to, že nikdo? - Včera nepřišla domů.

A kam šla?

Zřejmě si našla nového amanta.

Jakýho?

Copak neznáte svou milovanou malou Cathy?

Jednou mi řekla:

"Až budu chtít to staré prase, přivedu ho k šílenství."

A kdo má být to staré prase?

To nevím. Možná vy, pane.

Nežvaň voloviny. Copak ses dnes pomátla?

Takové věci neříkej. Snaž se být ke svým kamarádkám milejší.

Cathy není kamarádka.

Madonno, slyšíš ty děti?

Jak je možné, že zpívají jako andělé...

...když jsou to ďáblové?

Je třeba kanál prohledat v délce 500 metrů.

Nedá se najít, nikdo ji neviděl.

Ponoř se.

Roberte, víš, že mám novou modelku? Nathalie.

Cathy prý utekla s nějakým mužem.

O čem to mluvíš?

Já vím, jsou to jen dívčí fantazie.

Večer zajdu za rodiče, abych to zjistil.

Nic takového. Dnes přijdeš k nám. Je to důležité.

- Malí caparti se chtějí konečně předvést. - Já ne. Mám si vzít smoking?

- Ty v smokingu? - Šmrncovní.

Louise se líbíš, když jsi v elegantním.

- Jako obvykle, Jeane. - Co jíme? - Nech to na mě.

Roberte... A co včera večer?

Ovšem, včera! Super zápas.

Víš výsledek? Vyhráli jsme.

Úžasné. O zápase si přečtu v novinách.

Ale já nemám na mysli fotbal,

- ale milostnou avantýru. - No ovšem.

Povídej, jak jsi dopadl?

Celkem fajn.

Znáš dnešní mládež, jsou trochu podivní, ale...

Tak mi prozraď, když je už po tom... Kdo to byl?

Pokojská tvé tety.

Hélène?

Bravo! Krasavice.

Co ty... jak jsi dopadl?

Já? Byl jsem na stadionu, fandil jsem manšaftu.

Potom jsi fandil manšaftu. Ale kde jsi byl před zápasem?

Co?

Promiň, ale nechápu, o čem to mluvíš.

Včera večer jsem se

zastavil před tvým domem u kanálu.

A koho jsem neviděl?

Koho?

Jak to mám vědět?

Tebe. Před domem.

- A co jsem dělal? - Co já vím.

Viděl jsem tě, volal jsem na tebe.

Kdybys na mě volal, odpověděl bych ti.

O to právě jde.

Volám na tebe, a ty neodpovídáš. Bylo mi to divné.

Odkdy se známe, nemám před tebou žádná tajemství.

Stačí, když mi řekneš, žes to nebyl ty, uvěřím ti.

Ale pokud jsi to nebyl ty, tak kdo?

Co když to byl zloděj.

Tak jsem sešel dolů,

rozhlédl se... a šel tam.

Hej, Roberte, pojď.

Antonio, proč jsme vlastně tady?

- Pojď, ukážu ti to. - Mám práci.

Dorazil jsem k bráně a zavolal: "Roberte! Roberte!"

- Ale ty ses vypařil. - Kam?

Jak to "kam"? Prostě ses vypařil.

Musel jsi vidět nějaký stín. Pojď už.

Tak to ne. Jaký stín? Podle mě jsi to byl ty.

To si jen namlouváš, protože se to stalo před mým domem.

Zvláštní, brána je otevřená.

Když jsem na něj zavolal, utekl a nechal bránu otevřenou.

Co když je stále tady... a čeká na nás.

Jo, a možná s pistolí.

Kdo ví?

Zavolejme policii.

A co jim řekneme? Že jsi viděl ducha?

Jsou tu duchové?

Zemřelo tu hodně lidí, Antonio.

Vejdi.

No tak, co je ti?

- Máš strach? - Nemám, ale nevyznám se tu.

Bude lepší, když půjdeš první.

Vidíš, neříkal jsem ti?

Není tu co ukrást.

Jen pár prkotin, několik krámů...

...a stará loutka Pulcinella.

- Toho jsi měl jako dítě? - Jo.

- To je terasa? - Ne, zimní zahrada.

Hezká.

Housličky.

Vzpomínky na dětství.

Ale ty nikoho nezajímají.

Dřív jsem sem chodíval často.

S máti jsem tu trávil celé hodiny. Dokonce i poté, co jsem se oženil.

Jelikož jsem se neoženil z lásky.

Chtěl jsem být bohatý, tak jsem si vzal Louise...

...a teď jsem bohatý.

- Abys věděl, nikdy jsem jí nelhal. - Ne? - Ne.

Nemám jí co vyčítat. Vždycky mi rozuměla.

Takže ses oženil s bohatou a vznešenou ženou,

která tě chápe a odpouští ti. Co víc si můžeš přát?

Vidíš, nic jiného tu není.

- Zloděje tu nemá co lákat. - Asi ne.

A co tady?

Jen pojď a podívej se.

Sem si vodíš svou kořist, že jo?

Sem přicházíš večer s lehkým srdcem.

Na tuhle postel ji hodíš, co?

Cos to řekl?

- Cos to řekl? - Co děláš?

Roberte!

Jen jsem žertoval.

Jo... Tak promiň. Také jsem žertoval.

Do hajzlu, takže...

...jsi jen žertoval? Mohl jsi mě uškrtit.

Ale co takového jsem řekl? Jasně, znám tě až moc dobře.

Proč bys sem vůbec chodil? Abys tu s někým dováděl?

V té posteli zemřela moje matka.

Promiň. To jsem nevěděl.

Měl jsem ji strašně rád.

Skvěle jsme spolu vycházeli.

Rozuměli jsme si.

Jako my dva.

Jsi jediný přítel, který ode mě nic nežádal.

Asi proto, že jsem od tebe nic nepotřeboval.

Počkej, až tě chytím!

Každopádně tu nikdo není.

- A co ten chlap, kterého jsi viděl? - Nejspíš nějaký chudák.

Měl naléhavou potřebu, tak to raději udělal tady.

Takže to byl jen někdo, kdo se přišel vysrat na mou zahradu?

Tak to je skvělé!

- Co se stalo? - Hledají Cathy. Zmizela.

- Utopila se? - Prohledávají kanál.

- Chvíli to potrvá, inspektore. - Není v něm žádný proud?

V noci stavidla neotevíráme. Neměl by proud unést tělo.

Ale i tak bude těžké ji najít.

Jděte, jděte.

Ještě bych poprosila o pár židlí.

Tuhle, tuhle, tuhle, a támhletu také.

Hopla!

Dobrý večer, monsignore. Děkuji, že jste přišel.

[it] Dále!

- Pane profesore, něco se stalo. - Co?

- Jde o Cathy. - Už ji našli? - Mrtvou.

- Nechte ho projít. - To je její otec.

- Dejte mu pokoj. - Co se stalo?

Prosím!

Chudák! To je otec toho dítěte.

Inspektore! Komisaři!

- Jo, později. - Chceme podrobnosti.

Podle vás...

...utopila se?

- Tady se utopila? - Ano.

Ale voda tělo táhla dále.

- Jde o nešťastnou náhodu? - Neví se, možná.

Policie to vyšetřuje.

- Pane komisaři... - No tak, dejte mu pokoj.

Je to její otec.

Roberte!

Hezké holčičky.

Roberte!

- Tak co? - Pokud jde o dětské sbory, jsem opatrný.

Obecně to zavání mecenášstvím.

Ale tyto, příteli, jsou vynikající.

Roberte!

- Chovejte se slušně. - Došlo k nehodě.

- Cathy je mrtvá. - Chudinka malá.

Co je?

Nemůžeš se dočkat, až mi ukážeš svůj smoking?

A pěkné boty? Nevšiml jsem si, že...

Kašli na boty!

Roberte... stalo se něco hrozného.

- Co? - Cathy je mrtvá.

- Jak to? Zemřela? - Ano. - Nehoda?

- Neví se. Policie to vyšetřuje. - Jak?

Utopila se v kanálu. Našli ji poblíž tvého domu.

- Mého domu? - V nedalekém kanálu.

Vzpomínáš, co jsem ti říkal v restauraci...

- Promluvíme si o smlouvě? - Ano, promiňte. - Neruším?

Vůbec. Posaďte se. Promiňte, hned se vám budu věnovat.

- Pamatuješ? V restauraci jsem ti... - Ano.

Promiňte, jen taková maličkost...

Jdi, jdi.

- Máte kopii smlouvy? - Samozřejmě.

Tak nám nic nebrání ji podepsat.

Její smrt je určitě politováníhodná,

ale teď manžela obtěžovat nemůžu.

Jde ale o to, madame, že Cathy Massisová byla zavražděna.

Zavražděna? Kdo ji zavraždil?

Na tuto otázku teprve hledám odpověď.

- Vaše jméno, pane? - Antonio Berti.

Restauruju malby v katedrále. Cathy mi pózovala.

Ten člověk si zaslouží gilotinu, pane komisaři.

Ano, ale nejdřív ho musíme najít.

A nemáme žádné svědectví.

- Nemáte svědka? - Co je?

Komisař Guérin z kriminálky.

Než Cathy hodili do vody,

uškrtili ji.

Prohlédl bych si vnitřek vašeho domu u kanálu.

A proč?

Jedna její bota se našla

u zahradní zdi vašeho domu.

U domu? Nemožné.

Antonio, neskákej komisaři do řeči.

Našli jsme ji v louži bahna.

Je možné, že uvnitř najdeme...

- ...další stopy. - Dobře.

- Louise, můžeš se věnovat panu Lombrozusovi? - Ovšem.

- Doprovodím vás. - Jdu s tebou.

- Ano, pojďte s námi, pane Berti. - Ale to je zbytečné.

Pane Maurissone, já vedu vyšetřování.

Zdá se, že pan Berti má o celou záležitost eminentní zájem.

Dobrá tedy. Dovolíte nám obléct si kabáty?

Na oplatku vás svezu v mém krásném autě.

Roberte, jestli se mě komisař začne vyptávat,

- co mu mám říct? - Na co vyptávat?

- Na to, co jsem ti řekl. - A co jsi mi řekl?

- Že jsem tě viděl před domem. - Vždyť jsem to nebyl já.

Ano, ale já tě viděl.

Víš, co může tvé svědectví způsobit?

Co?

Obviní mě ze zločinu a pošlou pod gilotinu.

Vím, tvá žena se o tom zmínila.

- Slyšel jsi někdy o gilotině? - Ne.

Je to velká čepel, dobře nabroušená, která odřízne hlavu

a pošle ji do koše.

[it] Madonna mia! Už teď mi je špatně.

Musíš si být jistý, než někoho obviníš.

Protože useknutou hlavu už zpátky nepřišiješ.

Roberte. Ale v Rusku prý přišili kočičí hlavu zpět k tělu, a má se k světu.

Jdi do řiti s tvými Rusy!

Já s tebou nejdu, aspoň tak nic neřeknu.

- Musíš jít. - Musím? - Musíš. Čeká nás, tak pojď.

Pane Berti,

malá Cathy vám pózovala každý den?

Ano, pane komisaři, každý den.

Pózovala nahá?

Nepotřeboval jsem, aby byla nahá.

Stačil mi jen kousek ramene a prsu, nic víc.

- Tak jen prso. - Prso. - Chápu.

Jde o náboženský obraz, komisaři.

Nepodléhejte své zálibě v ohavnostech.

Ale já trávím svůj čas v ohavnostech, pane Maurissone.

Ale tady jde o čin pomatence.

- A to může být kdokoli. - Nejspíš sexuální maniak, ne?

Přesně to mám na mysli. Takže kdokoliv!

Nepřeháníte to už trochu?

Stačí málo,

aby se z toho stala nebezpečná posedlost.

Stačí, když kolem vás projde sousedka s holým zadkem...

- Nebo soused. - Nebo taky soused.

Nebo holčička, která pózuje nahá, nebo skoro nahá.

Nechce, brání se... a nakonec je z toho znásilnění a vražda.

- To ji navíc ještě znásilnil? - Ano.

Něco vám řeknu, pane komisaři.

Ten večer jsem Cathy zahlédl.

- Kde? - Proč neřekneš...

Dovolte, otázky tu kladu já.

Prosím, za to vás přece platěj. I z mých daní.

- Řekl jsem ti... - Ne! Povězte to mě. - Ukážu vám.

Tady to bylo, pane komisaři. Bylo osm hodin, maximálně půl deváté.

Svezl jsem slečnu Valentineovou i s dětmi,

jelikož se jim porouchal autobus.

Přijížděl jsem tudy, protože jsem měl v té čtvrti schůzku.

Spatřil jsem Cathy, jak kráčí podél kanálu.

- Tím směrem? - Ano.

- Naproti jeho domu? - Ano. Přišlo mi to divné.

Opatrně, Antonio. Určitě to byla Cathy?

Znal jsem ji až příliš dobře. Přece mi pózovala.

- Ale na takovou dálku mohl ses pomýlit. - Pane Maurissone.

Nechte, prosím, kladení otázek na mě.

Pane Maurissone...

Abychom předešli ke zničení možných otisků prstů...

Promiňte.

- Pro mě taky? - A taky pro mě.

Pane Maurissone... kdo má kromě vás klíč od této branky?

Uklízečka má druhý. Co se týče třetího, nevím, kde je.

- A nahoře je co? - Nic.

Robertův pokoj, kde si hrál,

a velká ložnice s manželskou postelí.

- Vidím, že se tu vyznáte. - Vyznám, dnes odpoledne jsme tu byli.

Tak dobře.

Prohledej přízemí, já jdu nahoru.

Vy pojďte se mnou.

- Mám jít s tebou? - Zůstaň.

Mohu? Raději si sednu, protože...

Tohle vyšetřování působí na mě...

A nejsem zvyklý na rukavice.

Víte, co jsou to za skvrny, pane Maurissone?

Nemám tušení, pane komisaři.

Jsou to skvrny od spermatu.

Předtím, než vyslovíte takovéto domněnky, měl byste vědět,

že v této posteli zemřela moje matka.

Chápu vaše pohnutky, pane Maurissone,

ale za těchto okolností

musím i tuto hypotézu ověřit.

Samozřejmě.

Tahle skvrna tu dnes odpoledne už byla?

Nevšiml jsem si ji.

Ale můžete se zeptat uklízečky.

- Uklízí pravidelně? - Čas od času.

Její manžel sem chodí také, pro různé drobnosti.

- Jak se jmenuje? - Nemám zdání.

Ale ne, Sixtinská kaple je v Římě.

Znáte přece papeže. Tam pracuji na freskách.

V posteli nahoře jsem našel zbytky spermatu.

Co tím chcete říct? Že malá Cathy byla v tomto domě...

Zavražděna? Ano. Znásilněna? Ano.

- Je to pravděpodobné. - Vzpamatuj se. - Takže...

...ten, kterého jsem včera viděl před domem, byl...

Včera večer? Co tím chcete říct?

Co tím chci říct?

Co víte o včerejší noci?

Pokud něco víš, řekni to panu detektivovi.

Mám?

Takže...

Pane komisaři,

včera jsem projížděl touto uličkou.

A před domem jsem spatřil

muže, postavu, stín.

Zjevil se mi ve světlech reflektorů.

Ale hned se schoval. Zmizel.

Proč jste to neřekl dřív?

Protože ještě

neznal vaši brilantní hypotézu.

Neříkejte?

Spatřil cizího člověka,

který se skrývá na místě, kde naposledy viděli

malou Cathy, a nedal si to dohromady?

- Můžu... - Jak vypadal?

Jak?

Viděl jsem ho jen na okamžik ve světlech reflektorů a bylo...

- Co? - Jste malíř?

- Jsem. - Takže jste všímavý. - A co?

- Načrtněte mi jeho siluetu. - Dobře, pane komisaři.

- Byl vysoký, malý, štíhlý? - Vysoký.

Vysoký. Přesně tak.

Vlastně ne. Byl malý.

Jo.

No... možná byl velký,

ale mně se zdál malý, protože dřepěl.

- A co hlava? - Hlava...

Jeho obličej jsem viděl...

...jen trochu. Měl klobouk.

Tvrďák? Cylindr? Bílý? Šedý?

Bílý, beztvarý, černý... Prostě klobouk.

Ne, měl čepici.

Jo, měl čepici.

Teď si vzpomínám, byla to čepice. Něco takového.

Koukněte, pane komisaři.

Tak jo. Budu si muset vystačit s tímhle.

Marquaisi, poznamenej si jméno a adresu

uklízečky pana Maurissona.

Pane Maurissone, omlouvám se,

ale budu muset zapečetit vaše dveře.

Jste si jistý, že tohle je místo činu?

Mám silné podezření.

Buďte tak hodný, odevzdejte mi váš klíč.

Ale... ochotně.

Klidně dopijte šampaňské, komisaři, zklidní vám mysl.

Jdeš, Antonio?

- Antonio. - Co?

Pane komisaři... odcházím.

Ještě rukavice...

Jelikož odcházím s Robertem.

Pane komisaři... možná ten muž,

měl bundu.

- Myslel jsem, že vám to ještě... - Jdeš už?

Jo, jdu.

Proč je k tobě tak provokativní, medvídku?

Protože nemá rád buzeranty.

A já nemám rád zazobance.

To je váš dům?

Ano, pane.

Pojď, Antonio. Na shledanou.

Roberte.

Mám nervy na dranc.

A policie mě děsí. Tebe ne?

Policie ne, ale děsíš mě ty.

Proč já?

Neuvědomoval sis to, ale byly chvíle, kdy ses na mě díval jako na blázna.

Dokonce se zdálo, že mě už už obviníš.

Vím, na okamžik. Ale vzpamatoval jsem se.

Naštěstí. Na začátku jsi blábolil pořádné hovadiny.

Nejprve byl velký, pak malý.

Pak dokonce dřepěl na bobku.

A co jsem mu měl říct? Že je velký a zavalitý jako ty?

Pak by ukázal na tebe a zeptal se tě, kde jsi byl.

"Kde jste byl včera večer o půl deváté?"

Ano, Roberte, kde jsi byl?

Už jsem ti řekl, že jsem byl s těmi dvěma ženami.

Jo, řekls to, ale...

Je to jasné, vydali se po falešné stopě.

- Nenajdou ho. - Ale mou vinou.

Představ si, že mohl zanechat otisky prstů.

Mohl ji taky zabít někdo jiný.

I to je možné.

Poslyš, Nathalie.

Jednou jsi mi řekla, že Cathy měla...

...amanta. Staré prase, tak ses vyjádřila.

A viděla jsi ho někdy?

- Samozřejmě. - A jak vypadá?

Je mladý, starý?

Ani tak, ani tak.

Ani tak, ani tak...

Tak jaký je? Malý? Velký?

- Je malej. - Je malej...

Ne, je velkej.

Jak velkej?

Prostě velkej.

Velký...

Je velký... jako pan Maurisson?

Ne, větší.

Tak hele, Nathalie.

Ty si se mnou zahráváš. Žvaníš nesmysly.

Mám takový dojem, že si vymýšlíš.

Ne, znám ho dobře.

Tak mi pověz, kdo to je.

Ne, to vám neřeknu. Zjistíte to, až to řeknu policii.

Až ho zatknou

a odsoudí k smrti.

A dobře mu tak.

Nejsem si jistý, pane komisaři, viděl jsem ho jen na okamžik.

Ano, je stejně velký, ale...

Ne, to není on. Ne, ne.

Najednou jste si jistý. Vraťte se na své místo.

Pošlete dalšího.

Moignarde!

Jste na řadě.

Co myslíte, pane Maurissone, mohl mít podle vás

uklízeččin manžel klíče?

Jak to mám kurva vědět, starouši.

- Tak co? - Ne, ne.

Má stejnou bundu a čepici, ale není to on.

- Bojíte se do toho namočit? - Co ještě chcete?

Vám vražda holčičky nevadí?

Vím jen, že vrahovi hrozí trest smrti.

- Jste pro trest smrti? - Nejsem!

Ale jak mám někoho obvinit pro vaše potěšení,

když nejsem si jistý.

Co už, musím se s tím spokojit. Vypněte světla.

- Jdi tam. - Jo.

Tudy. Vy ne.

Před 17 lety v Mourmelonu

znásilnil mladý voják během vojenské služby

12letou dívku.

- Tím vojákem jste byl vy. - Už jsem za to zaplatil.

Ano, ale udělal jste to znovu. A tentokrát jste ji uškrtil.

To jsem nebyl já.

- To si povíme v kanceláři. - Já to nebyl!

Věřte mi!

Státní úředníček vám poníženě děkuje za pomoc.

Už jdu, Antonio.

[it] S dovolením.

Mado?

Mado!

Mad...

Dobrý večer, pane prefekte.

- Dobrý večer. - Čuně.

Mado.

Kdyby mě manžel nachytal v tomto oblečení...

Mado, byl v úterý večer mezi devatenáctou a jednadvacátou

Robert u vás?

V úterý?

Nebyl!

Manžel měl narozeniny, šli jsme do restaurace.

A u Marie-Thérèse?

Ta je už osm dní pryč.

Zatracenej Robert!

Řekl mi, že s vámi dvěma strávil úterní večer.

- Děkuji. - Nashle, Antonio.

Musím jít, prefekt čeká. Dává mi tisíc franků.

Tak příště.

- Na shledanou, madame. - Nashle.

Louise, už je to tady, zatkli vraha.

- Koho? - Moignarda.

Jestli si vzpomínáš, byl to náš bývalý zahradník. Měl klíč od domu.

Už jako voják znásilnil malou holčičku.

Dotýkat se malých holčiček je neslušné.

- Hezké to není. - Přijde o hlavu.

Muselo se tě to hodně dotknout.

O ničem jiném nemluvíš.

Snad proto, že naše dcera je stejně stará jako malá Cathy.

A víš, co je na tom zajímavýho? Zatkli ho na základě Antoniova svědectví.

Zvláštní, viď?

Musí to být prozíravý člověk.

Restauruje staré obrazy, utěšuje sklíčené

- a zatýká satyry. - Já jsem sklíčený?

Zdá se, že ve tvém životě zaujímá důležité místo.

To je pravda, mám ho rád.

Je veselý, skromný, taky mě má rád.

Jsme jako malá rodina.

A co já? Jaké místo v ní zaujímám?

VRAH ZATČEN DÍKY SVĚDKOVI.

Antonio!

Ještě nejsi připraven? Dnes jdeme na lov.

Jen cesta tam trvá hodinu.

Jaký lov? Já nejsem lovec. A nemám co na sebe.

Něco ti půjčím, tak dělej!

- Já nejdu. - Stále se na mě zlobíš?

Kdyby jen to. Jsem vzteky bez sebe. Celou noc jsem nespal.

- Koukej! - Už jsem to viděl. Proč se vzrušuješ?

Proč? Protože tebe to nechává chladným?

A proč by ne, když našli vraha.

A to jen díky tvému svědectví. Tak hoplá!

Roberte, já s tebou nejdu! Rozumíš?

- Ale jdeš. - Nejdu!

Pane Berti, jak jste statečný. To je ten svědek.

- Vidíš, poznávají tě. - Jo, svědek.

- To jste vy ten svědek? - Ano, já, já!

- Jak jsou všichni šťastní. - Kráčej.

- Slečna Hélène Mathieuová? - Ano.

Policie.

Už na nic nemysli a bav se.

Posílám člověka na gilotinu a mám se bavit?

Byl to tvůj klobouk, tvůj kabát... Poznal jsem tvůj kabát.

Ano, té noci jsi ho měl na sobě. Viděl jsem ho.

Jasně, kabát.

V zimě je kabát normální.

Nejsem jediný, kdo ho v Remeši nosí.

Když budeš takhle pokračovat, pošleš mě na popraviště.

Zastav!

Antonio! Kam zase jdeš?

Ale...

Když ti odpřisáhnu na Madonnu, že jsem v domě nebyl...

Madonnu z toho vynech! Kdo byl v domě, to nevím.

Ale vím určitě, že jsi stál před domem!

Nebyl jsi za šlapkami, ptal jsem se.

Takže jsi malinko šmíroval?

Ano. Musím vědět, jestli jsi mi řekl pravdu.

Když ale ani tobě nemůžu říct,

kde jsem ten večer byl.

A co ten ubohý zahradník, zatčený kvůli mně?

Chceš ho odsoudit!

Nemůžu se přiznat k zločinu, který jsem nespáchal! Mondieu!

Roberte, jsem hluboce věřící.

Nedokážu lhát v něčem tak vážném. Říkám jen to, co jsem viděl.

Co jsi tak viděl?!

Cos tak mohl vidět, blbečku?!

Neříkal jsem vám, že já to nebyl?!

Měl jsem klíč, ale nebyl jsem jedinej!

Poldové nepřemýšlejí, jen čučej do spisů!

Buzíku! Fuj! Mrcho! Lidskej odpad!

Starej páprda! Zmaluju ti ciferník!

Tak co?

Má neprůstřelné alibi. V ten večer vyvolal

v kavárně u kanálu výtržnost.

Byl opilý na mol. Už si to ani přesně nepamatuje.

Měli jsme několik svědků.

- A vy jste ho pustil? - K mé lítosti.

Proč?

Plivl mi do obličeje a nazval mě buzíkem.

Tím plivancem to opravdu přehnal.

Kdepak, ten, kdo měl největší možnost

spáchat tuto vraždu, je pan Maurisson.

Znal dívku a měl klíč od domu.

Jak víme, Maurisson je nejdůležitější osoba ve městě.

- Než se do něj pustíte, sundejte si dřeváky. - Budu o tom přemýšlet.

Pak je tu ještě ten Ital, přestěhovaný chlap,

daleko od domova, bez manželky. To je klasický případ.

Není upřímný. Pořád se drží Maurissona.

Může mít třetí klíč.

Tak začněte u něj, bude to méně nápadné. Má alibi?

Copak alibi... Večer strávil s hotelovou pokojskou.

- Ověřili jste to? - Je tady, drahý pane.

- Jdu se jí zeptat. - Dobrý nápad.

Hélène Mathieuová.

Narozena 16. března 1957 v Lyonu.

Svobodná.

Třikrát potratila...

...z toho dvakrát tajně.

- Byly spontánní. - Z drog.

Už si je nepíchám. Pracuji.

Pracuješ, aby sis mohla píchnout.

Spíš se zákazníky?

Ne. Bydlím se snoubencem.

- Platí on. - Jak hezounké.

A ten večer, kdy zavraždili malou Cathy...

- ...byla jsi se svým snoubencem? - Ne, měl službu.

Takže toho večera k tobě nikdo nepřišel?

Ani pan Berti?

Pan Berti u mě nikdy nebyl.

Ani kvůli ocenění obrazu?

Vzala jsem ho do hotelu.

- Zeptejte se Simone. - Dobrá, zeptáme se jí.

Na shledanou, slečno.

Pane, pokud to panu Bertimu ublíží,

můžu potvrdit opak.

Podívejme, jaká dobrá ženská duše! Vypadni.

No tak, padej, couro!

Tak. Už nejsme daleko.

Durene, půjdeš na stanoviště s Georgesem. Já se přidám k Henrimu.

Tak co, Antonio?

Snad nechceš trucovat v tak pěkném obleku?

Nepokazíš nám přece lovecký den.

Nechtěl jsem jít, to tys mě přemluvil.

Co tu budu dělat?

Věř mi a mlč.

Rozumíš?

Chci se ujistit, že na celou záležitost zapomeneš.

Zapomenout... jak mám zapomenout?

Nemluv... Kdo nemluví?

Jen mrtví nemluví.

Roberte! Kde je pan Maurisson?

Nevím, neviděl jsem ho.

Co to říkáte? Teď tu byl.

Roberte! Roberte!

Hej!

Zbláznil jste se? Střílet na ptáky s brokovnicí.

Já nelovím, jen jsem se chtěl podívat.

Ani ji nepotřebuji.

Nemám zájem o lov. Přišel jsem je tak,

na procházku. Pěknou procházku.

Mamma mia!

Chceš mě zabít, troubo?! Téměř jsi mě zabil.

Aha, tak to mířil na divočáka. Stál jsem hned vedle něj.

Mám ho! Pojďte se podívat.

To já! Dostal jsem ho!

To já ho dostal. - Výborně.

Neuvěřitelné... tito lovci.

Nestřílejte, já nejsem divočák!

Ne! Ne!

Nezabíjej mne! Nezabíjej!

To jsem já!

Pomozte mi! Pomozte mi!

Pomoc!

Pomoc!

Pohyblivý písek!

Propadám se!

Pomozte mi! Neumím plavat!

Umřu!

- Někdo volá o pomoc. Pojďme se podívat. - Přichází to odtamtud.

Roberte! Roberte, pomoz mi!

Pomoz mi, Roberte!

Ne! Ne!

- Na své straně jsem nikoho nenašel. - Fernande, varuj ostatní!

Chtěl jsi mě zabít, protože jsem tě zahlédl?

Zabil jsi ji... mám pravdu?

Nechtěl jsem.

Ale takovou malou, a v tom věku...

Věk...

Pro dívky, jako byla ona, věk nic neznamená.

Už toho věděla hodně. To mi věř.

Takže jsi toho využil...

Když jednoho večera

převzala v mém autě iniciativu.

Nejdřív jsem si hrál na otrlého, ale...

Neuvědomil jsem si, že mě postupně... očarovala.

Kdybys ji v té chvíli viděl...

Měla takový zvláštní úsměv.

Už nebyl dětský.

Byla z ní žena... opravdová žena.

Ten večer...

...jsme si domluvili schůzku v tom domě.

Když přišla,

šli jsme do ložnice... vlezla do postele...

...a začala se... předvádět jako žena.

Překřížila nohy a zapálila si cigaretu.

Pocítil jsem touhu...

...ji vlastnit jako ženu.

Tak jsem se k ní přiblížil...

...vzal do náruče...

...a... lehl si na ni.

Začala se vzpírat...

Křičela...

Děláš správně, že jsi mi o tom řekl.

Roberte... tys ji nechtěl zabít.

Ztratil jsi hlavu. To se může stát každému.

Jen si představ, jednou jsem v Itálii čekal na autobus.

A najednou... jsem se přistihl, jak zírám jeptišce na zadek.

Tak upřeně jsem na něj zíral, že jsem nemohl úžasem odtrhnout oči.

Mluvím pravdu.

Jednou večer si Nathalie, však víš, Cathyina kamarádka...

Vzala si do hlavy, že bude pro mě pózovat.

Tak si rozepnula živůtek,

takhle... a pak...

...když jsem spatřil ty její malá ňadra...

...cítil jsem, jak to ve mně vře.

Jakoby zázrakem se mi ji podařilo setřást, než jsem se jí dotknul.

Buď klidný.

Chtěl jsem tě udat, říct to komisaři, ale...

Nedokážu to.

Nemůžu, Roberte.

Příteli můj.

Vidíš toho velkýho chlápka v černém?

To je Maurisson.

Stalo se to u něj doma.

Možná to udělal jeden z jeho přátel.

Každopádně utrhl ten nejkrásnější věneček.

Pane můj, svěřujeme ti naši sestru.

Tvá láska ji provázela celým životem...

Pane Maurissone.

Ano?

V době zločinu, mezi devatenáctou a jednadvacátou,

nebyl jste s panem Bertim?

Rozhodně ne, komisaři.

Potvrdí vám to, když se budete obtěžovat se ho zeptat.

Myslím, že byl u nějaké ženštiny.

Zatímco můj manžel byl se mnou.

Byl u toho také můj otec, generál a můj bratr.

Ale já se neptal vás, madame.

Moc vám děkuji, pane.

Máte pravdu, budu muset hodit řeč s panem Bertim.

- Víš o tom? - To nebylo těžké.

Bylo zcela jasné, co jsi k ní cítil.

Podle pohledů, které jsi na ni vrhal. Podle tvé nervozity.

Už nešlo o to, čemu jsi říkal "zdravotní šukačka",

s tvými luxusními běhnami na zavolání.

Ne, pokročil jsi.

Sice se z tebe stal větší zvrhlík, ale co na tom sejde.

Tak to ne! O nic víc nevyčnívám ze zbytku tvé rodiny.

Nemyslela jsem si, že budeš schopen vraždy.

Já také ne.

V den jejího křtu jsi ji přivítal.

A teď, když nás opustila...

Proč jsi to hodil na mě, ty sprostej Taliáne?

Já ne! Já jsem to neřekl.

Je to lidská reakce, pane Berti. Nemáte si co vyčítat.

To vy jste mě dostal do této situace.

Jasně jsem řekl, že jeho jsem před domem neviděl.

Pravda, ale neřekl jste mi, koho jste viděl.

- To neřekl. - A proč?

Proč? Protože to nevím.

Nevíte to nebo nechcete říct?

Proč nechci? Co chcete vědět, pane komisaři?

Například, kde jste byl v době činu?

Co? Kde?

Jak to kde? Vždyť...

...to víte. Už jsem vám to říkal.

Tak to zopakujte.

Ten večer...

...jsem byl s hotelovou pokojskou, slečnou Hélène.

Určitě?

Jak to? Určitě.

A určitě mi nemáte ještě co říct?

Už jsem řekl všechno, komisaři.

Ne, pane Berti, všechno jste neřekl.

Budete už brzy hotov s prací v katedrále?

Ne, ještě musím dodělat závěsy, nahá těla...

- Ještě tak dva týdny. - Takže se ještě uvidíme.

A tentokrát mi řeknete všechno, co víte.

- Ale co chcete vědět? - Všechno.

- Všechno? - Všechno.

Všechno? Tak jo.

Ten má spadeno na mě.

Po obědě mi přiveď Valentineovou a Nathalie.

Pane, sdílím vaši bolest.

Přísahám, že toho prevíta, co to udělal, dostaneme.

- Už víte, kdo to je? - Žel, nevíme, chybí nám důkaz.

Možná byste nám v tomto ohledu mohl pomoci.

Nezmínila se vám Cathy o lidech, se kterými se setkávala?

Kromě sboru...

...a toho Itala, pro kterého pózovala...

Antonia Bertiho.

Zmínila se vám o něm?

Ne tak docela, ale...

Říkala, že je k ní milý. Pomáhal jí s domácími úkoly.

Nevím.

Říkáte, že jste překvapila pana Bertiho v jeho autě

s tou dívkou v dvojsmyslné poloze.

- V dvojsmyslné? - Přesně tak, v naprosto dvojsmyslné.

- "Podepisuji a potvrzuji." - Tady.

Už ho máte?

Jděte domů, pane Massisi. Dáme vám vědět.

Řekli vám, kdo to je?

Ptali se mě jen na Antonia Bertiho.

Podezírají ho?

Co ti udělal pan Berti, když jste byli v jeho autě?

- Osahával tě? - Tady.

- Pokusil se tě svléknout? - Ano, pane.

Všichni starší muži jsou prasata.

Věřil bys tomu, Henri?

Věřil, medvídku.

Antonio, seš tady? Kruci, všude tě hledám!

Vyhýbáš se mi nebo co? Mám pro tebe důležitou zprávu.

Jsem tady. Po tom, co se stalo...

- Já vím. - Viděl jsi to?

Zahradník mě chtěl uškrtit.

A komisař pořád jen: "Řeknete mi to?"

"A co chcete vědět? Všechno."

- A cos mu řekl? - Nic. - Výborně. - Mlčel jsem.

Roberte, myslím, že mě podezřívá.

- Guérin? - Ano.

Samozřejmě, že tě podezírá. Potřebuje na někoho svalit vinu.

Jak se jen choval, když mě vyslýchal...

Zíral na mě jako šílenec.

Ne, to byly jen buzerantské oči.

- On je buzerant? - Jo.

- To jsem nevěděl. - Co je ti po tom?

- Máš přece alibi. - Jaké?

Hélène! Tvá snoubenka, jak jsi říkal.

- Byls přece u ní doma, ne? - A kdo o tom ví? Jen já!

Nic si nepamatuje, byla zdrogovaná. Zůstal jsem tam jen pět minut.

Říkals mi, že jsi s ní strávil noc!

Protože jsem vůl!

Chtěl jsem, aby sis myslel, že jsem ji ošukal.

Roberte.

Co na to říkáš? Co?

Ubožáku můj... Jen to, že seš až po uši v sračkách.

- Myslíš mě? - Tebe.

Tebe, kamaráde.

- Tak já? - Jo. - A ty ne?

Já ne. Domluvil jsem se s Louise. Mám alibi.

Mou ženu, mé švagry a generála.

Všichni mi dosvědčí, že jsem před zápasem byl s nimi.

- To jsou slušné alibi, nemyslíš? - A co moje alibi?

Proto jsem tady. Mluvil jsem o tom s Louise.

Ten buzík tě nesmí najít, aby tě mohl vyslýchat.

Musíš pláchnout.

Dohodli jsme se, že ti dáme peníze na cestu.

Na jakou cestu?

Pamatujete na tu šňůru, kterou uškrtil holčičku?

Pařížská laboratoř našla její původ.

Italská výroba.

Jsou tu novináři. Co jim mám říct?

Ať počkají, objevilo se něco nového.

Haló? Potřebuji vystavit zatykač.

Máme vraha té maličké.

- Nekomplikujeme tím situaci? - Je to jediné řešení.

Kromě toho mi Louise vnukla tenhle nápad.

- Ona o tom ví? - Ví o všem.

- A generál? - Vysvětlí mu to.

Pěkná rodinka.

Ne, jen mají strach, že promluvíš.

Dobře víš, že nic neřeknu.

A když tě budou mučit?

- Pak to samozřejmě vyklopím. - Takže mají pravdu.

Guérin je sice buzík, ale není padlý na hlavu.

Ví, že vrahem jsi buď ty, nebo já.

Tak si to ujasněme. Vrahem jsi jedině ty!

Chceš, aby o tom věděli všichni?

- Chceš, aby mi usekli hlavu? - Nechci. Proč to říkáš?

Dobrá, udělám, co chce tvá rodina, odjedu do Itálie. A co pak?

Přijedu za tebou. Přihlásím se na policii,

zavřou mě do vězení, ale aspoň mi neuříznou hlavu.

Vysvětlím jim, že ten zločin nespáchal netvor, ale člověk,

jakých je bezpočet, obyčejný člověk, jehož život skončil.

Roberte!

A co moje auto?

O něj se nestarej. Sbal si kufr.

Ale co když se mě tvoje teta na něco zeptá?

- Ví o tom. - Co... ona taky?

Pane komisaři, co máte nového?

Trpělivost. Až dostanu zatykač.

- Můžete nám něco říct? - Všechno se dozvíte.

Émile, seš můj přítel. Taky máš dcerku.

- Odjeli zatknout vraha? - Ano.

- Kdo je to? - To ti nemohu říct.

Je to ten Ital? Je to on, viď?

Všech se ptali na něj. Takže zatknou to prase?

Nemůžu nic říct. Vyčkej.

Antonio...

Antonio...

- Kávu! - Pane? - Kávu.

Kávu, pane Berti? Je na mě.

Pane komisaři, taky cestujete?

- Zatýkám vás, pane Berti. - Za co mě zatýkáte?

Za vraždu malé Cathy Massisové.

S tím nemám nic společného.

- Je to vaše? - Je. Proč?

Touhle šňůrou ji uškrtili.

Nic jsem neudělal, jsem nevinen.

Proč to děláte?

Máme důkazy a svědky.

Jsem nevinen.

Dobře to rozvažte. Pan Maurisson je mi svědkem.

Jděte za ním, pane.

Zeptejte se ho.

Chcete ho vidět? Tak pojďte se mnou.

Jasně, že chci.

- Kam jdeme? - Za panem Maurissonem.

Měl mé auto. Naboural mi ho?

Chtěl jste vidět pana Maurissona? Tady ho máte.

Roberte, řekni komisaři, že vrahem jsi ty.

Vždyť je mrtvý.

Otec oběti ho omylem zabil místo vás.

Řeknu vám celou pravdu. To on zabil Cathy.

Přiznal se mi, komisaři. Byl strašně nešťastný.

Měl strach z gilotiny.

Chápete? Proto jsme se rozhodli utéct do země,

která nemá trest smrti.

Já vlakem a on v mém krásném autě.

A slíbil mi, že se v Itálii ke všemu přizná.

Přísahám, že mluvím pravdu.

Madame Maurissonová.

Madame Maurissonová.

To Robert zabil malou Cathy.

My všichni to víme, kromě komisaře. Chce mě zavřít do vězení.

Madame Maurissonová, vysvětlete mu to.

Zapřísahám vás, řekněte mu pravdu!

Madame Maurissonová!

Vaše poslední žádost o milost byla zamítnuta.

Poprava je dnes.

Jeho Excelence biskup

mě pověřil, abych vám odevzdal jeho otcovské požehnání.

[it] Grazie.

Milé, že na mě myslí.

Ještě je čas se vyzpovídat, můj synu.

Vyzpovídat se? Nemám z čeho.

Svěř se do rukou Páně.

Je silnější než ty.

Co? Dobrá. Přiznávám.

Přiznávám se. Mea culpa.

Zbavuji tě tvých hříchů. Ve jménu Otce...

Cítíš se lépe, můj synu?

Ne! Hůř!

- Dáte si kávu? - Ne, už tak jsem dost nervózní.

"Panu prezidentu Francouzské republiky."

"Pane prezidente, nikdo si už nepamatuje ani mě,"

"ani můj příběh, ani můj proces, ani svědky, kteří mě obvinili,"

"ani soudce, kteří mě již před třemi lety odsoudili."

"Pane prezidente, máte právo udělit milost,"

"jen nechápu, proč jednoho omilostníte a druhého ne."

"Víte, pane prezidente, jednou jsem panu Maurissonovi vyprávěl,"

"jak v Rusku přišili hlavu kočky zpět k tělu,"

"a jak se má k světu."

"Akorát, že kočka mezitím zemřela."

"S úctou Antonio Berti."

Překlad a úprava anglických titulků > < 2024

Překlad a úprava anglických titulků > c

Překlad a úprava anglických titulků > cl

Překlad a úprava anglických titulků > cla

Překlad a úprava anglických titulků > clas

Překlad a úprava anglických titulků > class

Překlad a úprava anglických titulků > classi

Překlad a úprava anglických titulků > classic

Překlad a úprava anglických titulků > classico

Překlad a úprava anglických titulků >i classico

Překlad a úprava anglických titulků >il classico

Překlad a úprava anglických titulků >

Překlad a úprava anglických titulků >il classico