Original subtitles

(déšt')

( zvuky výherního automatu )

(žhavé výstřely)

(davový aplaus )

(dětský smích )

( zpěv ptáků )

( v rádiu mužský hlas hovořící německy)

(přelétá letadlo )

( výbuch, křik )

( chlapec čte zápis z deníku )

Když válka skončila, vraceli jsme se zničenou zemí

z toho divného dětského tábora v Polsku, kam nás odvezli od rodičů.

Cestou jsme viděli strašné věci a bylo to nekonečně dlouhý.

Přemýšlel jsem , že nás s bratrem brzo zastřelí.

Napadlo mě, jak to asi bolí.

Pamatuju si, že naši upalovali nějakého německého vojáka.

Pověsili ho za nohy na sloup a lili na něj benzí n.

Křičel: "Mutti, Mutti!"

( zpěv ptáků )

( chlapec pokračuje)

Ale brzy potom vyšlo slunce

a já jsem spatřil něco, co jsem asi neměl vidět tak brzy.

(déšt', hřmění)

(ladění různých rádiových stanic)

* Claus Grabke "Look Who's Bad Right Now"

Nějakej šašek jednou chytil ministra kultury na Staroměstským náměstí

a lákal ho do Národní galerie. A on mu říkal: "Ne, já jdu tady na Saudka."

A on mu říká: "Ale vždyt' je to pornografie!"

To je velmi jednoduchý. Tak nevím , proč se to prodává za tisíce dolarů,

když si pornografickej časopis nebo film můžete koupit za 1 0 dolarů.

Kdysi jsem se ptal jedné dělnice v továrně,

se kterou jsem nejenom spolupracoval:

"Co je to umění?" A ona mi řekla: "Umění je blbost."

A to je krásný, to je krásná definice, toho se držme.

Já jsem pro vítězství zdravýho rozumu.

To je moč mé nemocné velbloudice.

Pohár gruzínského ví na na zdraví tobě, Staline, zdvihám.

To je ten pravý koktejl.

-To mě celou... -Ano, celou vás miluju.

-Počkejte. -Dobrý?

Miluju a miluju a když miluju, tak pouštím kozy z chlívka.

Takový jsem vždy byl.

Za pět minut dvanáct, máme nejvyšší čas

Dívenky, nyní mám takový plán a chci udělat takovou fotografii.

Vy budete nade mnou a zlijete mě tímto mešním ví nem ,

které jsem ukradl v kostele, v sakristii.

Já bych se na chvíli rád ocitl v ráji.

Och, to je ono. . . !

* ( Claus Grabke "Hot Love")

( režisér)

Jane, jaké bylo vaše dětství, všemi opěvované?

Mé dětství nebylo nikým opěvované. Byl to nejhorší čas mého života.

Mládí nebylo o mnoho lepší, ale to dětství si nerad připomí nám ,

protože lidé si lžou a namlouvají si, že právě to údobí té bezmoci

a závislosti a ponižování bylo něčím krásným. Nebylo tomu tak.

Ale nejsmutnější na tom bylo, že už v tom dětství,

a to vím přesně od osmi let,

jsem zoufale prahnul po ženském klí ně.

A to mě nepřešlo. Jenže tenkrát nebylo možno tuto touhu,

která byla silnější než válečná vřava

nebo ústrky od takzvaných spolužáků nebo kamarádů,

to jsem nemohl naplnit.

Vypadal jsem neobyčejně infantilně a žádná dáma nebo dívka mi,

taky pro můj vrozený ostych, nechtěla vyjít vstříc.

Vzpomí nám si, že válka končila

a viděli jsme postupovat Rudou armádu.

A i tam se dneska lže.

Nikdo neměl přilbu na hlavě a kdesi cosi. Všicky byli ožralí.

Na německý straně ty děti byly taky ožralý, co bránili Reich.

A jedinej rozdíl mezi nima byl, že Rusové pili vodku a Němci šnaps.

Ale jinak, byla to válka profesionálů proti dětem ,

aspoň v tom jejím vlastním závěru, a hojně se padalo,

takže nikdy potom už jsem neviděl tolik mrtvých jako tenkrát.

Kde jste prožil válku?

Válku jsem prožil v Praze, ale ten konec války

jsem byl v nějakém malém dětském táboře v Polsku.

Byl to tábor pro děti předem vybrané z protektorátu Böhmen und Möhren,

kteří byli připraveni pro lékařské pokusy zvráceného Dr. Mengeleho.

Krásné na tom bylo, nebo podivuhodné a vhodné pro filmové zpracování,

že všechny děti tam byly dvojčata. Teď si uvědomuju,

že tam nebyly trojčata, ale také tam nebyli jednotlivci.

To je bizarní, to je velice pěkný detail.

Kde byli vaši rodiče?

Otec byl se svým posledním bratrem , který krátce po válce zemřel na tyfus,

v Terezí ně, v Malé pevnosti.

A maminka se trápila někde na venkově u svých příbuzných.

Můj vztah k mému bratru? Nesporně největší láska mého života.

Tomu se nevyrovnala ani pozdější láska

s několika málo dámama a k mým dětem, některým mým dětem.

To se nedá měřit, tohle byla láska absolutní,

krystalicky čistá, neobyčejně silná.

Můj bratr byl rozhodně známější, talentovanější,

měl silnější vůli jako sportovec.

-Byl ve všem všudy lepší. -Byli jste si inspirací?

Velmi.

Od dětství jsme se dorozumívali nějakou hatmatilkou vlastních slov,

nesrozumitelnou pro ostatní.

A pokračovalo to dlouho. . .

Přešlo to samozřejmě spolu s manželstvími.

A jak vidíte, za všecko můžou ženské.

Takže ženské nás vlastně rozvedly.

Je to věčná otázka, jestli se na tom rozcestí rozhodneme

jít po jedné jediné cestě, a ne kopírovat dvě nebo i víc.

Rozbíhat se všemi směry, to končí zapotácením.

On se nerozhodnul, protože byl to nadaný malíř,

on se nerozhodnul pro svoji práci a rodinu obětovat,

tak jako jsem to udělal já a nelituju toho.

Ano, stálo to nějaké oběti, ale já jsem žádné neudělal

a nerad to říkám , nebude se to líbit,

některou přítěž, některá břemena jsem odhodil cestou.

A to mně pomohlo k tomu málu, co jsem dosáhl v životě.

On je pro mě živoucím důkazem ,

že láska není věčná a že ta energie přejde zase někam jinam

a nám se to vymkne z ruky a nemáme už pak nic.

Zbyde jenom spáleniště.

(ženský smích )

-Co že to je? -To je můj bratr.

Jsem si ho nechal, tajně, to se nesm í, vypreparovat,

zbytek kostí jsem tam nechal, takže lidi budou myslet,

že to byl někdo st'atý, a on opravdu často býval st'atý.

Zkrátka chtěl jsem říct, že ji měl jako vidle.

To je Yorick. To je Yorick, Hamletův šašek.

( Saudek )

Ach bratříčku, nemohu za tebou jít,

chci si tě navždycky pamatovat jako toho nádherného chlapce,

černovlasého, a o tolik lepšího, než jsem já.

A teď, když odcházíš,

a tak děsivě jsi se změnil,

tak už k tobě nemohu přijít. Setkáme se zase až jednou.

-Zdravíčko. -Kde jsou všichni?

Přijedou za chviličku, jsou tady jen kluci.

A už se sjíždíme, já jsem šel dřív trošičku.

-Panelákový dům z 80. let, -Zde dělám panoše.

-ale máte novej výtah aspoň. -Zbrusu.

-Ten je dobrej. -Zbrusu novej a pomalej výtah.

Ujišt'uju vás, ne dnes, ale že dokážu ten výtah

vyběhnout mnohem rychleji, než vyjede on.

Taky to praktikuju často, ale nikdo to neoceňuje.

-Tady máte botanickou zahradu... -Ano, jsem botanik.

-To je krásný. -Zamknu i za námi, protože...

-Trošičku jak v pralese. -někdo by sem mohl vniknout. Račte.

-A co ti papoušci tady, ti jsou kde? -To je z magnetofonového záznamu.

Tamhle jednoho vidím , ale...

Tady vy malujete, na chodbě?

Jo, venku maluju a tady žiju, tady žiju. . .

Tady je má klisna.

Ta se mi topila ve vaně, tato dáma.

Uklouzla, omdlela a ponořila se pod hladinu.

V jakém roce jste poprvé začal kolorovat?

1 948.

Počkejte, v roce '48 jste poprvé vykoloroval fotku?

Ano. Jenže nevěděl jsem , že ty fotografie musí být

na sépia, musí být hnědé.

Napřed to vybělíte, tu fotku,

potom se na to oboříte syrníkem sodným,

což je 1 50 let vyzkoušeno.

Ale to pak musíte větrat celej barák několik hodin.

Vznikne úžasná dávka sirovodíku, který prý je taky nezdravý.

Kdybych se měl dívat na to, co je nezdravé...

( režisér)

Člověk by řek že to trvá mnohem déle, výroba toho finále toho originálu ...

Tak drahoušci, jdeme od válu.

Dasvidaňa, děvočky.

Ta první žena Janova v podstatě chodila s Kájou do školy

a zamilovala se do Káji.

Kája měl takový zvyk, že všechny dámy,

který potkal na své cestě, předával Honzovi.

A Honza se okamžitě k té Marii nastěhoval a vzal si ji.

Honza chtěl mít zázemí, rodinku, a zároveň chtěl být pěkně veselej,

zatímco Kája nechtěl rodinku, chtěl být svobodnej.

Otec je vlastně člověkem poloviny minulého století a tehdy...

No, zlí jazykové by řekli, že tehdy nebyla jiná zábava,

ale tehdy to skutečně bylo rytířskou povinností obšt'astnit každou ženu,

která alespoň částečně dala najevo zájem.

Možná v kontextu dnešní doby je to už trošku jinak všechno.

Vy jste věřil tomu, že by to mohlo přetrvat,

že by z toho mohl bejt dokonalej manželskej vztah?

Věřil jsem tomu několik týdnů, dokud jsem nezačal ženušku podvádět.

Pochopitelně, když se to nakonec, až nakonec, po pár letech dozvěděla,

tak zcela správně mě potrestala, vyhnala, ochudila,

ale udělala správně, protože tak by to udělala každá.

a pro mě to mělo být vážné varování,

abych se už do podobného vztahu nikdy nepouštěl.

A udělal jsem to znovu a budu to dělat,

dokud to půjde, dokud mi jdou hodinky.

* (Laco Déczi)

( uvaděčka )

Takže poprosím všechny vypnout telefonní přístroje.

( režisér šeptem ) Pojďte za mnou.

Dámy a pánové, Jan Saudek.

Dobrý den, já jsem vždycky snila být vámi fotografována...

-Proč nepřijdete proboha? -Právě jsem řešila, jak to mám vyřešit.

-A jste z Prahy? -Jsem, mohli bysme se nějak domluvit?

(smích publika)

Tím je řečeno vše, máte čas i dneska?

-Já si najdu na vás vždycky čas. -Tím je řečeno vše.

( režisér) Máte nějakou otázku ještě?

Počkat ještě! Nechte mě!

Co pijete?

Já tak jako moc nepiju, ale s váma si dám.

A to já zase moc piju. Vy budete střízlivá, já budu pít.

-Tím je řečeno vše. Ještě jednu. . . -( režisér) Ještě jednu otázku.

Já vás zdravím , dobrý den, já mám dneska taky čas odpoledne.

-( Saudek) A znáte se vzájemně? -(žena) Já taky.

Taky? Tak dáme švédskou čtyřku.

Kolik máte manželských a nemanželských dětí?

Čtyři z nich jsou manželské a ten zbytek, spočítejte si to,

čtyři jsou nemanželské, ale nejradši mám to poslední.

-Nevím , jestli je tady... -( rež.) Vzadu sedí, leží, spí, bumbá.

Leží a spí, to za chvíli předvedu taky. Hodím ucho, jak se říká.

(žena) Kdyby měla na světě zůstat poslední žena,

kterou byste chtěl, aby to byla?

Hm, to je vážná věc. To je velmi vážná věc.

Chtěl bych, aby to byla moje poslední dcera, co se vrátila z kriminálu,

má teď, seká dobrotu, má dvě děti,

které jsou podivuhodně zdravé, a čeká teď třetí.

A dokonce mi oznámili, že by to mohla být holčička,

tak tu bych nechal přežít. Do toho nového života by přinesla další dítě

a doufám , že holčičku.

Takže ty kluky, to um ím, ale ty holky jsou mnohem těžší, obtížnější.

(žena) Ještě přebí ráte svým vnukům děvčata?

Co to znamená "přebírat"? Stejně ženskou nemůže nikdo m ít,

ta je tak svobodná a nepostižitelná, že "měl jsem ženskou", to je nesmysl.

Měl jsem dovoleno se k ní podívat na piedestal, to je lepší.

Ale neměl jsem nic. V podstatě lidi se mě ptají:

"Hele, Honzíku, ty jsi takovej děvkař..." Já žiju na Žižkově.

"Koliks měl těch děvek?"

A já počítám: "Jedna, dva, tři, čtyři..."

- "Asi pět set." - ( smích v publiku )

( muž ) Stal jste se loutkou v rukách nenasytné slečny Sáry?

Jsem hříčkou v rukách vdovy. Po mně, vdovy po mně.

A jsem zase znovu na mizině, nemám auta, nemám telefon, nemám nic,

ale zachránil jsem holej život a chlupatou zadnici.

( muž ) Vaše fotky jsou morbidní a kýčovité, jsou hrozné,

a vy jste kdysi udělal pár pěkných fotek, které publikujete dodnes,

hrajete na něčí pudy kvůli komerčnímu tlaku, nebo jste se prostě zvrhnul?

Já jsem se zvrhl od samýho začátku,

ale je pravda, že já ty fotky neprodávám .

Z toho viňte Saudek.com , já v podstatě nemám už ani negativy,

takže si dělám teď nové věci, které samozřejmě nikdy

nebudou dosahovat úrovně z mého mládí.

Stejně tak jako nepoběžím tak rychle, jako když jsem byl mlád.

V podstatě je to přesná klasifikace, jsou to kýče a jsou zvrhlé,

ale lidé z nějakého důvodu chtějí špatné věci.

( muž ) Nedávno v nějaké diskusi jsem zaslechl,

-že jste apoštolem ošklivosti a skepse. -Ó, to mě rmoutí.

Už jste ve velké části vašeho vystoupení odpověděl,

ale přesto přese všechno mě tento protivný názor zajímá.

Co byste vy vůbec na to řekl?

Ale člověk nemůže být nikdy opravdu ošklivý, pokud to nevzdal.

Já pošetile a hluboce věřím ,

že ty lidi portrétuju s úctou, s obdivem a v pokoře.

Nikdy bych nepustil fotografii, která nás ukazuje v naší ubohosti,

v ponížení a nebo v nějaké skutečné zvrácenosti.

Násilí je mi. . . je mi cizí.

* ( Claus Grabke "Cause l Can")

* ( Claus Grabke "l Never Wanted Anything So Bad")

( vypne motor a hudbu )

( zpěv ptáků )

Jane?

(klepe na vrata)

Jane?

-( Saudek) Ano, ano... -Jane, jste tady?

( Saudek ) Zde.

-( režisér) Tak jsem zde. -Podívejme se.

-( režisér) Po měsíci. -Páni! -Dobrý den.

Jak vám je? Je všechno v pořádku?

Jo, já rychle zapom ínám, věk mě k tomu opravňuje.

To jste nám dal teda.

-To už je zapomenuto. Prosím . . . -Děkuju.

( Saudek ) Hodně jsem o tom přemýšlel, jestli ty obrázky

opravdu nejsou chválou nebo oslavou odpornosti nebo ohyzdnosti,

ale já takhle lidi nevidím . Já je vidím s obdivem

a snažím se je tak portrétovat. A jestliže to někdo vidí jinak,

tak ta ošklivost je v jeho oku

a stejně tak, jako krása je v oku toho, kdo ji vidí.

Víte, když někomu nestačí ty fotografie,

ve kterých je snad řečeno o mně všechno,

tak já sám jsem nezajímavý a nepodstatný.

Jane, co bylo nejtěžší období vašeho života?

Nejhůř, k mému velkému překvapení,

mi bylo od roku 1 970, a to celých sedm let,

kdy jsem byl v tom sklepě, to bylo opravdu velice špatné.

To jsem občas i trochu hladověl, ne vražedně,

ale často chléb a laciná marmeláda byla všechno, co jsem tam měl.

Ale hodně mě to taky naučilo. Bylo to vlastně období chudoby,

a ta je vždycky stimulující pro člověka,

aby se z toho stavu vyhrabal, a to jsem také udělal.

-Fotkama jste nevydělával tenkrát? -Ne, naprosto ne.

Možná že už na tom vydělávali jiní,

vycházely pirátsky moje pohlednice a plakáty v cizině,

ale já v žádným případě. Ne. Ještě ne.

Vy jste sám řekl, že jste se musel v životě vzdát mnoha a mnoha věcí,

mnoha vztahů proto, abyste dokázal, to co jste dokázal

a abyste byl tam, kde jste byl, tam kde jste dnes.

-Jane, co bylo nejtěžší? -Nejvíc jsem postrádal děti,

které mi byly odnímány jako trest pro mé špatné způsoby.

Není to nic, co by se nikomu nepřihodilo,

a mně se to stávalo jako ostatním nevěrným manželům ,

tak ty mně velice chyběly. To mě zle poznamenalo

a budu-li m ít ještě nějaké, tak se pokusím,

aby u mě zůstaly tak dlouho, jak je možno,

a abych pro ně nemusel plakat.

* Well l can tell you people

The news were not so good.

Well, l can tell you people

The news were not so good.

She said your baby left you

And this time she's gone for good.

Hmmm...

( chlapec si brouká )

-( Saudek) V melodickém kontrapunktu. -( režisér potlesk ) Tak to teda čumím .

-V melodickém kontrapunktu. -To jste fakt dobrej.

-Ale neposmívejte se mi. -Ne, fakt.

* (Laco Déczi)

Ten můj ostych objevovat se na veřejnosti

nabývá na síle, na rozměru.

Jsem pořád ustrašenější, bojím se společnosti lidí,

strachuju se výsměchu, snad i bití.

Kdysi jsem viděl takový film ,

a tam byl osamělý racek, který se živil na nějakých skládkách.

Hluboce se mě to dotklo.

Považuju se tedy za takového osamělého poutníka,

který se nehodí, aby otravoval lidi svojí existencí.

Já jsem se chtěl, Jane, zeptat, jestli jste se někdy někomu snažil

-úplně otevřít, a to zcela? -Každýmu.

Každýmu. Ano, mám dojem, že jsem . . . a jak přibývají léta,

tak že jsem pořád upřímnější a upřímnější.

Každému se snažím říkat pravdu.

Ženským, že je miluju, což je velmi upřímné,

to jsem použil tento týden několikrát, případně se s nima hned začnu ...

( rež.) Ale tím to slovíčko trošku zprofanováváte,

-když několikrát jim řeknete... -Jak to vlastně, dobrá. . .

Tak v té chvíli je opravdu miluju, jsem nadšen, unesen, okouzlen.

Uvědomujete si to občas, že jste dost krutej, v některejch...

Hm-hm , ano.

-Nevadí vám to? -Vadí.

Když jsem se ptal, co je hranicí nebo kde jsou, kde může být tabu,

může být hranice třeba právě v rodině?

-No, v rodině ne, ale ... -Nebo u členů rodiny?

Nebot' pokud si vzpomí nám , tak jsem se objímal

v době útlého mládí s mým bratrem . To by nebylo tak zlé, to je dobré.

Ale já tím m ířím třeba do řad dětí, jestli tam může být hranice?

No, kdybych se zamiloval do některého ze svých dětí

a to dítě, aniž bych ho lámal nebo znásilňoval,

bylo ochotno se se mnou milovat, tak bych to udělal.

( Saudek ) Je to dostatečná odpověď?

-To určitě. -Jako by se stalo.

( Saudek ) To je dobrý. Teď už nebudou moct brát zvuk, že jo?

A přitahuje vás i mužská fyzická krása?

-Pochopitelně. -Myslíte, že to je přirozený u umělce?

Je to přirozený u každého, ale jen si to nechceme přiznat.

A měl jste někdy pocit, když jste viděl krásné mužské tělo,

že byste se chtěl dotknout stejně jako ženského?

Pozor, to není krásné mužské tělo, to je něco, co vás přitahuje.

Nemusí být to tělo zrovna krásné, to znamená vypracované nebo štíhlé.

Řídíme se vůněma, a v tom pří padě bych se nechal přitahovat

a byl jsem přitahován i mužskou krásou.

-A máte zkušenosti s mužem? -Samozřejmě.

Netuším v jakým to bylo přesně roce. Tuším 70. nebo 80. léta.

"Pornographer" fotografie...

Jsem si vyfotografoval soft porno, jsem si vyfotografoval samospouští,

protože jsem si říkal, že je nejvyšší čas, abych to taky zkusil.

A potom ještě, když mi bylo 70, jsem si vyfotografoval hard porno,

taky samospouští, a tam už je to explicitní, použiju výraz explicitní,

tam už je vidět všechno.

Že je ruka v rukávě, kocour v troubě, chcete-li.

Jane, vzpomí náte si na ten den,

kdy se poprvé ve vašem životě objevila Sára?

Velmi dobře si vzpomí nám .

Od první chvíle se mi zdála neuvěřitelně krásná,

ačkoliv už státní bezpečnost měla být rozprášena,

tak jsem si říkal, že tak hezká ženská ke mně může přijít jen proto,

že je vyslaná státní bezpečností, aby na mě něco vyzvěděla.

Dostaly se mi pod ruku nějaké jeho fotografie,

a pak dokonce i fotografie jeho samotného,

a já jsem se do něho zamilovala. Já jsem si říkala,

že člověk, kterej dělá tak úžasné a nezemské obrázky,

tak že sám musí být takový,

protože ten autor se v tom samozřejmě odráží, v těch fotkách.

Takže já jsem prahla, pídila jsem se po tom, poznat toho chlapíka,

co je zač, jak asi vypadá, co dělá, jaký je. Chtěla jsem ho poznat.

On se samozřejmě skrýval. On si totiž myslel, že pod tím jménem,

pod tím křestním jménem, existovala ještě jedna dívka,

které nasliboval hory doly a měl samozřejmě důvody se jí neukázat.

Takže se bál, že jsem to já, ta dívka, před kterou on se schovával.

A když jsem to nevzdávala, tak to nakonec vzdal on.

Vyzbrojil se kohortou nějakých přítelkyň, aby se tolik nebál,

kdyby došlo ke konfrontaci, tak já jsem vešla.

Pozval mě tedy k sobě, řekl mi, kde ho najdu,

a čekal úplně jinou dívku. A vstoupila jsem já.

Ale já jsem okamžitě poznal, že do dveří přichází osud,

který mně pomůže k vrcholu,

a pak, jestli z něj zase spadnu, do velký hloubky.

Čím vejš budu, tak tím hloubějc budu padat, tak na tom už nezáleží.

Těch několik let, vlastně víc než desítka let, bylo obdivuhodných.

Měl jsem partnera, který se mnou dokonale spolupracoval.

Já jsem neměla žádné ambice s Janem žít nebo proboha spojit život,

nic takového mě ani nenapadlo, a možná právě proto to tak dopadlo.

Že jsem tam nešla s cílem ho ulovit, ugřamfnout,

a nechala jsem věcem volný průběh.

Ona ke mně přišla, a u mě na posteli seděly dvě dámy

a jedna, myslím , nebyla úplně v textilu.

Od začátku musela vědět, do čeho jde. Tak ona taky mnoho obětovala,

protože já nikdy nevím nic o jejím skutečném citovém životě.

Ale rozhodně věděla,

s kým pár let bude procházet po klikatých cestičkách.

Mně připadala tak dobrá, že by to jméno měla nosit,

tak si změnila hned dvě.

Ona dělá tomu jménu čest.

Já jsem ráda, když někdo se jmenuje Saudková, aby to nebyla ostuda.

Byla to Šárka Směšná, ale tam na Moravě to jméno Směšný

není neobvyklé nebo k posměchu, tam je to velmi důstojné jméno.

On mě hned krátce poté, co jsme se seznámili,

tak mě vzal na cestu do Amsterdamu, kde měl tehdy svého zástupce.

A já jsem rafinovaně přišla s takovým odrbaným , malým kufříkem,

možná že ho má Jeníček ještě doposud někde schován, nikdy ho neotevřel.

A ten kufřík tam zůstal u něho v ateliéru

a to bylo jakoby... to už jako kdyby se odsoudil.

Byla velmi dívčí, po mém soudu velmi krásná, velmi mladá, bylo jí 24 let

a já jsem se tam s ní chlubil,

protože Holanďanky nejsou nejpůvabnější

a ona tam vypadala ze všech nejlépe.

(pisklavým hlasem )

U Vaňousů pod vanou, hrály blechy kopanou.

Do náprstku chcaly, sraly a potom s tím lajnovaly.

(ženský smích )

* (Laco Déczi)

-( Saudek) Tady to je, ano. -1 42.

Počkejte, to si musím vyfotit.

-Pojďte. -Takže to je to místo?

Ano.

-Nic nepoznávám, vidím všecko fialově. -A co tu bylo? To bylo jinak?

To bylo hrozný. Ale vypadalo to jinak, jak to známe z fotografií.

Ale to okno je původní a jsou tam , vidím , ještě zbytky barev.

Tam nahoře byla sousedka, na kterou jsem se sápal.

Tady v tom okně, možná že je tam pořád ještě.

Kočinko, vy zde!

-Dobrý den, já vás zdravím . -Vůbec jste se nezměnila.

Mně se to ale podařilo, já jsem se velmi změnil.

Řekněte mi, já jsem vás tak dlouho neviděl, je dáma Kubcová ještě naživu?

Dáma Kubcová je naživu, ale uřízli jí nohu, takže je v nemocnici.

Ale chudák. Jsem rád, že vás vidím.

Tak tam teď někdo je, ňákej. . . jsem slyšel, nožíř.

Ale stejně to máte hezčí, že to takhle udělali, to byla hrůza, vzpomí náte?

-( režisér) Jakej to byl rok teda? -1 970 až 1 977.

-At' se vám to nezřítí dovnitř. -Ještě dál, ještě dál, tady.

-Aha, takže takhle vypadalo... -To je úplnej začátek.

* ( Claus Grabke "The Bird That Couldn't Stay")

l found you on a summer's day

This day never went away

Though l saw it coming l was not prepared

We ran away to find ourselves

l loved you more than life itself

But l knew l'd lose you

On the day we met

-Tady... -Tady to je.

( Saudek ) Tak co z toho zůstalo?

Zůstal aspoň kom ín lihovaru.

Tý pálenky, co se tam muselo vypálit!

Nemohu se mýlit. Ano je. Čili provozuje se pořád, chodí se tudy...

Podle tohohle jste ji poznal?

Poznávám ji podle toho, že se nemohu mýlit, to je tahleta cesta.

Takhle to vypadá po 50 letech. To je tato cesta.

No a tady se vycházelo do toho nebe, že jo. . .

Nebo možná trochu níž.

To není příliš zajímavé, co? Jste čekali nějakou senzaci.

-Nemohla to fakt bejt jiná? -Ne! -( režisér) To je síla, pánové.

Já nevím, jestli ho mám na levý ruce nebo na pravý, na levý, takhle.

-( rež.) Já si tam takhle stoupnu. -To je ono, to je ten horizont.

To je ten horizont.

Tak to by nikdo nikdy nenašel.

Teď jsme to našli a je to velice krásné.

-Jane, kdo byl na tej motorce? -Můj bratr Kája.

A tady ten, co jde z toho. . . z tý řeky? To jste vy?

Jo. A je to Self-exposure.

Jak to na vás působí, když se na ty m ísta vracíte?

No, tohle je milý m ísto, tady se totiž nezměnilo vůbec nic.

Jane, kdo to je, ta holčička?

To je ta holčička, co teď čeká třetího synáčka.

-Vaše dcera. -Kriminálnice, ano.

Stará kriminálnice.

To, co maluju, je to, co jsem celý léta nemohla vidět,

takže když jsem celý léta nemohla vidět strom ,

tak teď mám strašnou potřebu těch stromů namalovat moc.

A namalovat nebe a řeku a všechno to,

co mi scházelo a co člověk potřebuje,

protože když se pořád koukáte na šedou zeď a na vězeňskej dvůr,

tak tím člověk strádá, chce vidět nebe, chce se projít travou.

Takže to maluju pořád dokolečka a až se toho nabažím ,

tak budu hledat dál. Ale teď mně to stačí.

-A myslíte si, že Sára Jana milovala? -Určitě.

Zaprvé z něj byla okouzlená.

Byla to úplně vesnická holka, která tady žila pak na koleji,

najednou přišla do úplně nového prostředí.

Mužskej, který se jí dvořil, že jo, on měl vždycky rád rezavý,

takže on jí dal obdiv obrovskej.

Má několik rysů ve své povaze,

nebo dokázal udělat několik kousků, furiantských kousků, ve svém životě,

pro které mu dovedete odpustit i to všechno špatné, co v něm je.

On má výrazně... má úžasné vlastnosti,

pro které ho můžete obdivovat a milovat.

A zrovna tak má. . . vám poskytne a nabídne

velkou zásobu mizerných vlastností,

pro které byste ho mohl proklínat a nenávidět.

Když to takhle smícháte dohromady, tak z toho vyjde impozantní bytost.

Můj muž mi sdělil jednou,

kdy ještě Sára jakoby vystupovala ve dvojici s Honzou,

tak Kája mi řekl: "Ale Honza s ní vůbec nespí."

A já mu říkám: "Ale prosím tě, jak by spolu mohli takhle chodit za malíčky?"

Chodili jsme spolu na procházky

a Kája mi říkal: "Já ti pravím, že oni spolu nespí."

A tak jsem si myslela: Kája zase mluví nějaký jenom dohady.

A myslím si, že to byl ten důvod,

že Honza s ní pak nežil milostný život,

naopak, měl ji, měl to s jinýma ženama. . .

Má hodně ženské povahy, ale zaplat' pánbůh za to.

Nebýt jí, tak by nedokázal prokouknout

pod tu ženskou duši a ženskou sukni tak dobře, jako to dělá.

Sára to jako tolerovala, usm ívala se tomu, ale ve skutečnosti...

Byla to mladá žena, která chtěla m ít nějakou budoucnost,

tak chtěla zůstat Saudková. . .

Napadlo vás někdy, že byste spolu mohli m ít děti?

Ne, ne.

A myslíte, že jeho to napadlo někdy? Nebo že by to chtěl?

My jsme o tom nikdy nemluvili spolu,

to nebylo téma, kterému bychom se vyhýbali,

my jsme vůbec nad tím takhle neuvažovali.

A on mi potom Jeníček po letech vysvětlil,

že jsme se milovali, byli jsme tak št'astni sami se sebou,

že jsme vlastně to dítě k tomu nepotřebovali. A je to pravda.

A věděla, že kdyby si narazila jinýho mužskýho, a to vím dozajista,

a nebyla to jeho krev, tak že by ji Honza vyhodil

a že by neexistovaly opravdu žádný... Jako byl by nemilosrdnej.

Sáro, kdy jste se poprvé setkala se Samuelem?

Pamatujete si na to, na tu dobu?

To bylo ve stejném roce, kdy jsem poznala Jana,

akorát že Samuel v té době byl jakoby můj nevlastní synáček.

Já ho znám tak dlouho jako Jana, ale jinak.

A zapůsobil na vás při prvním setkání,

nebo to bylo ještě úplně jiný?

Nenapadlo vás asi vůbec, že byste s ním mohla někdy...

On byl tehdy ještě ženatý s ldou. A mě nenapadlo nic, ale líbil se mi.

Když jsem u Sáry, přece jenom člověku nějaké základní instinkty nevymizí,

zpozoroval jistý zájem, tak jsem byl překvapen.

Tak najednou jsem si uvědomil, že to je milý děvče.

To, co by jindy nebylo vlastně jakoby ani možné,

tak najednou jsem viděl křišt'álově jasný.

A vzpom ínáte si na ten den, kdy jste mu řekla,

že čekáte s jeho synem Samuelem dítě?

Pamatuju si. Já mám jinak mizernou pamět',

ale některé detaily nebo okamžiky si vybavuju dobře a...

Jak reagoval?

On tenkrát, to bylo nějak večer, odpočíval ve svém ateliéru,

protože od něj odešla nějaká slečna nebo dáma, zkrátka po prohýřené noci.

A přišla jsem za ním a řekla jsem mu, že mám pro něho takovou zprávu.

A řekla jsem, že budu m ít miminko.

A on se začal radovat a v tom polospánku

se tak hezky usmíval a říkal: "Dítě nás všechny sní."

Na to si vzpomí nám .

* (Petr Schel "Casanova")

Teď, když padáš do peří,

už nemám šanci uhrát příměří.

Další omyl v dějinách,

kterému všichni rádi uvěří...

Na, na, na...

(křik )

Dobrý, ne?

Prozatím , je jenom minuta po sjednaném čase,

já jsem ostatně tu dívku ještě neviděl,

ale chodit pozdě je terorismus, a ten nehodlám tolerovat.

Takže za čtyři minuty napíšu, že jsem čekal čtvrt hodiny,

a risknu to a půjdu ještě do parku trochu hledět,

jestli přece jenom dáma nepřišla třeba o 1 3 minut pozdě,

potom, myslím , že již více ji nevyzvu k pózování.

Dvě minuty, no uvidíme. Věřím, že přijde, protože. . .

nebude to zadarmo.

( zvonek)

-Dobrý den. -Můj bože, vždyt' jste dítě.

Je vám už aspoň 1 5?

No už mi bylo 2 1 . Dobrý den, Dominika, těší mě.

-Já jsem Soudek a pojďte prosím dál. -Soudek?

Lubom ír Soudek, vezměte m ísto, naliji vám čistého ví na.

-Máte růžové? -Mám růžové.

-Tak to bych si... -Jistě máte taky všechno růžové.

-Sedněte si, přinesu vám čistého ví na. -Děkuji, děkuji, děkuji.

-Zatím dělejte hačí. -Počkám , děkuji.

Brzy budete dělat hají. Osobám mladším 1 8 let se nesmí nalévat...

-Jak říkám , už mi bylo 2 1 . -To vás lituju, to už opravdu, ...

-Stará. -No, už nejste nejmladší.

-Hačí, hačí a vyjevím vám ... -Připijete si se mnou?

Velmi rád, ale já většinou piju, když z toho něco kouká.

Už jste stála někdy bez oděvu před kamerou?

-Bohužel ještě ne, nebo bohudík? -Já vždycky.

Tak to zkusíme, ve vší počestnosti, ano?

Vím o tom , tak jsem se snažila na to trošku připravit.

A jak to tedy vyfotíme, když jsme sami dva?

Dobrá otázka, existuje něco, co se jmenuje samospoušt' u mého aparátu,

a teď teprve vím , proč mi ji tam namontovali před sto lety,

takže tu použijeme a nikdo neuvidí a nikdo neuslyší.

Dobře, tak já jsem pro.

( Saudek ) To je ono.

Bezvadný.

(přetáčení filmu )

-Dobrý den, Dominika, těší mě. -Krásné jméno, krásná tvářička.

-A vyjevím vám ... -Připijete si se mnou?

Velmi rád, ale já většinou piju, když z toho něco kouká.

Tak já si teď zapálím , jenom mně stačí tak jako tři prdy.

Počkejte, to není snad ani do pusy. (smích )

-Teď odpočívejte. . . -To je nádhera.

Já jsem tady asi nejmladší. Já jsem všude nejmladší.

-( rež.) Pozor at' nezakopnou. -Bobe, je skvělá.

Jsem narozená 1 986, čí nský horoskop tygr.

-Já jsem zase prase. Jsem hroch ... -Tygr a prase, tak já si vás podám.

-Ano, podejte si mě. -To je krásná zeď, je na ní...

-( rež.) A teď jenom takhle z boku ... -( Saudek) Krása, krása.

Mládí a krása, holčičko...

Ano? Pardon, kamera! A raz, dva, tři, teď!

-Nebylo by to lepší na tý, ... -(šeptem ) Řeknu to jenom vám .

Já vás strašně, velice...

Miluju vás, miluju vás.

-To už jste tady dvě. -Já se za to strašně stydím .

-( Saudek) To tam nebude vidět! -(Dominika smích )

To tam nebude vidět!

Tam bude vidět jenom sedinka, to už jste dvě.

Vydržte to.

A v normálním jste? Já vám to řeknu, střelec!

-Normálně jste střelec? -Co je to? Střelenej...

-Počkejte, já to zkusím, co slečna... -Vy jste střelec, že jo? -Ano?

-Jsem špatnej střelec. -Vy jste fakt střelec?

-Ne, co je to? -Normálně já jsem beran.

Ne, tak já jsem býk prosím . V květnu. . .

-Tak jdem na to. -Moment, tak se mám taky svlíknout?

-No budeme muset a všichni odejdou. -Jane, počkejte.

Všichni odejdou.

Takže at' je tady ten štáb, jenom kterej potřebujem .

V pohodě, teď tě tam mám, úplně.

-Můžu sem vzít to dítě? -Můžete.

-Tak budeme nejdřív zkoušet nebo... -Jedeme to na ostrou.

( režisér) Já jdu pryč a budu na vás křičet.

-(Dominika ) Moment. -Když to je úplně klukovský tělo.

( Saudek ) Otočte se, jste dívka vůbec? Jo.

( Saudek ) Bezvadný.

( režisér) Cvak, cvak...

-Dobrý! -Bezvadná!

Perfektní, děkuju!

Ten váš galán, to je nejšt'astnější muž na světě, opravdu,

-to je št'astný člověk. -Jane, doufám ,

že mě pozvete na premiéru.

-Jak jinak! -Tohle je hezký záběr, točte!

-Povídejte si! -Doufám , že mě pozvete...

-Teď jste zvaná na premiéru. -Já to chci ale písemně.

(Dominika smích )

Já neum ím psát, jenom tady režisér um í psát.

(Dominika flashback )

Počkejte, to není snad ani do pusy.

( sm ích )

Já jsem tady asi nejmladší.

Já jsem tady asi nejmladší.

(smích )

Teď mám pro změnu křeč zase v druhý noze. Už je pryč.

Dokud ještě žila jeho žena, ty dva roky, to se Sára neprojevovala.

Ale ve chvíli, kdy Marie umřela a Sára se začala projevovat na scéně

jako už partnerka Jana, tak v tý chvíli došlo k rozdvojení Jana a Káji.

A podle mého, ale je to jenom podle mého názoru,

že pořád všude vystupovali dvojčata.

Všichni je měli zafixovaný, celej život.

A najednou to byly padesátiletý dvojčata

a chtěla z toho Sára, a možná i Honza to chtěl,

aby ji nějakým způsobem dal do popředí,

a tak byla jediná možnost Káju vyeliminovat.

On zabrnkal na tu správnou strunu,

kterou jsem potřebovala, aby ve mně rozehrál.

Abych si neúprosně šla za svým, o čem jsem přesvědčená.

Takže já nedělám nic jiného než věci, o kterých jsem přesvědčená,

žiju tak jak chci, a nedělám co nechci, nenechám se do ničeho nutit.

Ale myslím si, že se u Honzy vyučila a že na všechno kouká pohledem Jana

a že se jí to nesmí rně líbilo. A druhá věc je,

že když spolu ty dva roky žili, kdy on byl ještě ženat,

tak muž té své nové partnerce svěří všechno možné,

a dokonce vysvětlí, co nemá rád.

A ta žena, když je chytrá, a to Sára je,

tak samozřejmě pak nebude dělat ty boty

a nebude toho chlapa trápit věcma, který ty předchozí dělaly.

Ona v podstatě nastolila něco nového pro Honzu a že se mu to líbilo.

Já tam nepřišla s tím, že budu dělat pořádek ve věcech,

ale když jsem viděla nepořádek, tak samozřejmě selský rozum mi radí

ten pořádek udělat, protože se jinak tam v ničem nevyznáte.

-A byl to chaos? -Jan očividně žil v chaosu,

byl obklopen lidmi, kteří po něm něco pořád chtěli,

a on nikdy nebyl schopen říct, že něco chce za to.

Najednou po pár letech se z ní stal úplně jiný člověk,

pak jí doporučili to "Peříčko", tam se otrkala, přestala se bát lidí,

a hlavně je úžasně houževnatá,

ona je tak cílevědomá, a to je skutečně obdivuhodný.

On je člověk, který bravurně ovládá fotoaparát,

ale není to ten obchodník tak, jak si představujete,

který vyjednává, který kalkuluje,

který vede přesně takové ty obřadní tanečky,

jako že se nic nedělá, ale přitom se tvrdě jedná o obchod.

To by mu nepříslušelo, neslušelo a připadal by si v tom jalově.

Tzv. revoluce nebyla žádnou revolucí, jenom se vyměnily vázanky

a ti lidé byli o něco mladší a úhlednější.

Ale to, co mi to opravdu přineslo,

byla pozvolná ztráta všudypřítomného strachu.

Nebot' já jsem byl bez sebe obavami, že znovu přijde státní bezpečnost,

znovu mně seberou všechny negativy, protože já jsem se vždycky domníval,

že ta pornografie, to je to, co dělám , je něco, co zajímá státní bezpečnost.

Ale ono to zajímalo ty jednotlivce, oni to chtěli m ít doma.

Proto se prohlíželi lidé, kteří se vraceli třeba z ciziny.

A ten rok 1 989 definitivně pro mě znamenal možnost

si fotografovat téměř všechno, co bych se jinak velice obával.

Čili úplnou volnost ve fotografování, hlavně milostných scén.

( režisér) A vlastně v tom vašem díle rokem 1 989

přišlo spoustu trochu smutnějších fotek

a nebo i jakoby zlostnejch malinko.

Někteří lidi je dokonce považovali za to,

že už nebyly tak plný života a elánu

jako některý z předchozích období. . . Čím se to stalo?

Ten mladický elán v nich být ani nemůže, to bych lhal.

Musím vidět svět očima stárnoucího člověka.

Nemohu si pořád nalhávat, že jsem pětadvacetiletý mladík,

i když ty výkony sportovní mám skoro obdobné.

Ale v té fotografii dokázal bych pořád ještě zpodobňovat

malé děti a radosti mládí

a mateřství nebo otcovství, ale už na to mnoho nevěřím .

Vlastně jsem v tom undergroundu zůstal, žiju poměrně skromně,

vy víte jak, a raduji se ze života nezřízenou měrou.

Myslím , že teď roky, které prožívám ,

nebo poslední měsíce jsou nejlepší mého života.

Za ródinu!

Za vlast a chlast!

To bylo dobrý dneska.

Jane, teď stojíme u fotografie, která mě vždycky nesmí rně fascinovala

a bylo těžký si k ní najít cestu. Svým způsobem jsem se jí ze začátku i bál.

l pro mě bylo velice složité ji udělat, trvalo mi rok,

než jsem ztratil strach a než ta dívka ztratila stud, přirozený stud.

A má nějaký svůj příběh?

To dítě v osmi měsících z poloviny uhořelo u ohně

a bolest, kterou zažila, musela být nesm írná.

Ale já chtěl ukázat, jako odpověď Witkinovi,

že lidé v mém pojetí jsou krásní, a já věřím , že ona je krásná

a líbila se dokonce sama sobě.

Pak odešla a už jsem o ní nikdy neslyšel.

* ( Claus Grabke "Bluesbird Reprise")

Není síla.

Není to, co to bylo před 60 lety.

Sára nás všecky zničí.

Věřte tomu, že Sára nás všecky zničí.

Každej jeden matky syn.

Teď už dělaj dokonce ty zátky z umělý hmoty.

Ale Sára Saudková je také fotograf, fotografka.

A nemučí někdy jako fotografka rodinu kolem sebe?

-Tak jako "mučil" Jan. -Samozřejmě že mučím ,

jsem bestie hnusná, která vydí rá lidi a tahá z nich duši.

Protože to potřebuju, já to z nich potřebuju dostat do těch fotografií

v instantní nějaké podobě. Vysávám je, jsem upí r,

já to vím , ale dělám to elegantně a s úsměvem.

Ne s úsměvem idiota, ale s úsměvem saně,

já jsem v podstatě saň, která se usmívá

a krvežíznivě míří a střelí.

-Rytířský řád francouzské legie. -To jsem chtěl vždycky vidět,

-ale nikdy jsem ho neviděl. -Já si ho dám na holý prsa.

Nedělejte to.

Už mě tady s tím do RED HOT fotografovali.

To bude strašně bolet.

Tak to je úlet, můžu se toho dotknout?

To mi dal sám tehdejší, myslím , starosta, pan Chirac,

dneska je prezidentem , ale už ne dlouho.

Vidíte, jak hezky um ím držet řád?

Děkuju.

To je všechno, co vám mohu ukázat. Teď co vy mi můžete ukázat?

(žena) Radši nic.

Já si nedovedu ani představit, že by to bylo jinak,

protože mně by připadalo, že když bych měla dítě s Janem,

tak že bych ho ochuzovala o sebe samotnou,

že bych ho zavazovala k něčemu, co on nechce.

On nemá rád závazky a povinnosti, on všechno prožívá příliš vážně

a já bych se buď věnovala dítěti,

čímž by on strádal, že se nevěnuji já jemu,

protože on je v podstatě pořád malý kluk.

V Janovi máte malé dítě.

To je ideální chlap. Chlap když zůstane dítětem, tak je skvělej.

( režisér) Pak je třeba ještě jeden chlap pro domácnost...

Nebo naopak bych ho zavázala právě k závazku, že se musí starat o dítě,

on má děti jistě velice rád,

ale mně by to připadalo jako hřích na něj klást takové břemeno.

Takže ten Samuel, ne že bych si ho zvolila jako obecního kozla,

že teda on bude ten otec, ono to tak vyšlo úplně spontánně.

Ženský jsou neobyčejně chladnokrevné, k vypočítavosti nemají daleko,

a jsou rozhodně silnější než muži, vidí daleko do budoucnosti.

A jejich prvotním posláním je starat se o potomstvo,

a to Sárina dělá v plné míře.

A jestli po cestě popadá několik hlav a několik starců se zhroutí

a vrátí se do paneláku, na tom už nezáleží, to není podstatné.

Já jsem se vždycky snažila Janovi sebevědomí zvyšovat,

aby o sobě nepochyboval, protože myslím si,

že to je chlap, který o sobě pochybovat nemusí,

ale on to v sobě má, ty pochybnosti. Že si není jist sám sebou,

o to víc dává najevo takové to machrovství, takové ty frajeřinky,

ale jinak vevnitř má velice zranitelnou a citlivou duši.

A myslím si, že i ten lov na ty ženské

bůhví jestli je to jemu vlastní, nebo jestli je to jenom póza.

A když neotvírá dopisy, tak právě proto,

že se bojí toho přívalu těch emocí, které se tam na něho vychrlí.

Všechny ty slzy, lásky a "miluji tě" a nenávisti,

to s láskou souvisí, takže on se toho v podstatě bojí,

on se bojí skutečně lásky, zodpovědnosti a bolesti.

Myslím , že je zrozena k úspěchu, a nic není tak úspěšné jako úspěch,

ale urazila obrovský kus cesty za 1 5 nebo 1 6 let.

Z ustrašený a nesebevědomý dívenky, čtyřiadvacetileté,

stát se naprosto suverénní, několikanásobnou matkou

a koneckonců, po mém soudu také obstojnou řemeslnou fotografkou.

Ze srdce jí to přeju, ale naše cesty se rozešly

a chvíli běžely vedle sebe paralelně a pak se začaly vzdalovat

a nakonec půjdeme každý úplně jiným směrem.

Já si dovedu představit, že může hluboce milovat psa,

vlast,

že miloval svého otce, protože o něm každý den mluví.

Možná některé své děti,

ale řekla bych, že spíš tak na dálku než doopravdy.

Je to velice zvláštní člověk.

Tak se Sárinou, Sárina je babička.

-To je můj švagr, ne? -Jo, já sem švagr.

Ne, to je strýc.

-Otevři oči. -Nechce.

Zahájíme.

Já vás všechny upřímně, srdečně a velmi radostně

vítám na zahájení výstavy Podoba lásky.

* ( Claus Grabke "When You're Loved")

When you're loved

When you're loved

When you're loved

When you're loved...

* (Petr Schel "Polonahá")

Polonahá,

tančí polonahá,

na lafetách děl.

Je odhodlaná,

ke všemu odhodlaná,

až budu na dostřel.

Taková láska je ta Tvá,

z purpuru růží zrozená,

krutá a přitom nevinná,

jak Jana z Arku, zběsilá...

( zvonek)

Dobrý den, Jane, vracím vám tu loutku,

už ji nebudeme potřebovat.

Čekal jsem asi někoho jiného.

-Mějte se, na shledanou. -l vy, na shledanou.

Řekněte mi, kdy se Jan nejvíc směje?

Nejvíc jsem ho viděla se smát, když přišel do banky

a zjistil, že na těch účtech už je minimum nebo skoro nic,

-tak to se smál opravdu hodně. -A to se stalo kdy?

Asi před rokem nebo před půl rokem někdy na podzim asi.

A proč? Co se stalo?

Peníze zmizely. Jak říká Jan:

"Who took the money, who took the money away?"

-A kam zmizely? -To nikdo neví.

To já nemůžu říct, kam zmizely, protože jednak ty peníze nejsou moje

a nemůžu nikoho obviňovat.

Dívám se tady na ty skromné a neobratné obrázky.

Už jsem zapomněl, jak jsem je vytvářel,

ale jednu věc si vzpom ínám nad jiné skvěle.

Nedělal jsem je pro peníze.

Ani později, když přišlo to nešt'astné okno,

tak jsem ještě nepracoval pro peníze,

poněvadž jsem vůbec netušil, že by z toho nějaké mohly být.

Ale přišly a už jsou zase pryč, nebot' lehce nabyl, lehce pozbyl.

Ale byly tady jednou,

a tak mohu s uspokojením říci, že po nějaký čas,

po nedlouhý čas jsem byl bohatý muž.

Mně to připadá tak jako až banální mluvit o práci, jo?

Protože když tu práci děláte,

tak tu stopu zahlédnete po ní až třeba po roce.

Takže vést podnik Saudek.com, když se na to ptáte,

tak znamená hlavně tomu věřit.

Věřit na ty Janovy fotky.

Slovo milovat a štěstí, to jsou slova, která já nebudu frekventovat často,

protože to je. . . to zavání inflací. Ale my jsme se asi dobře doplňovali,

protože já mám v sobě hodně mužské povahy a Jan má zase hodně ženské,

a to tak do sebe zapadlo jako jing a jang.

O štěstí se nemluví, když o něm mluvíte a pořád ho proklamujete,

tak v podstatě jako kdybyste vytáhl bílou vlajku a volal SOS,

tady se mnou něco není v pořádku. Pomozte mi.

Musím se dostat z tý zoufalý bídy a připadám si jako dvacetiletej kluk,

kterej chce pro svoje novorozeně získat trochu plen.

Co to je, to co malujete? Je tam kříž, hodiny, ...

No, upřímně řečeno je to nesmysl,

ale vždycky se to prodalo, tak se to prodá i tentokrát.

A kdy jste začal malovat?

Tak trochu vážněji tak v těch 27 letech.

Kdybyste si mohl vybrat, chtěl byste být víc fotografem , nebo malířem?

No, chtěl bych být víc malířem , samozřejmě,

ale myslím že k tomu nemám to pravé nadání.

A jak byste sám ohodnotil svoje obrazy?

Neumělé výtvory,

jak to řekl kritik? "Bezcenné výplody starého muže".

Ty první dvě věci jsou na místě, ale toho starého muže neberu nějak.

Říkal vám někdy váš bratr názor na vaše obrazy?

Nelíbily se mu.

-A nelíbily se ostatně nikomu. -l přesto malujete dál?

Maluju dál, protože teď je to pro mě způsob jak se trochu obživit, jo?

-Protože já ty obrazy prodávám. -A jak si vysvětlujete,

že lidi jsou ochotný dát tolik peněz za vaše obrazy?

No, tak oni jsou ochotni dávat milióny za obrázky,

tak proč by nedali 50-60 tisíc, to ještě není tak mnoho.

Ale miláčku, chci vás upozornit,

a vy jste ukládala moji poslední ženu do rakve

a pamatujete si na ten její zlobný výraz.

A teď vy jste v jejích střevících a zkoušíte totéž, chcete abych umřel,

a to není dobré, s tím se nežije dobře ani vám , ani mně.

Ale já vám tu radost nemohu udělat,

nemohu vás potěšit tímhle způsobem . Dojde k tomu, samozřejmě,

ale to budeme od sebe tisíc světelných let vzdáleni už.

-Jeníčku? Měli bychom jít. -Ach ano.

* (Laco Déczi)

Já myslím , že ho miluje, on to ještě neví teda, ...

-Malej nebo Jan? -Malej to myslím tuší, ten to cítí.

Jan pochybuje, protože si není jistý,

jestli tak silný cit se dá pořídit za tak krátkou dobu.

Ale přece jenom skoro každý den připravuje tu koupel, pakliže může...

Hm, ano, koupel.

A pakliže může, tak s ním diskutuje, a hladí ho...

Baví ho?

Odvar z konvalinek i z listí je jedovatej. Víte to?

To je příběh jak z plesu upí rů,

kdy do rakve tomu bohatýmu grófovi vlezl chudej Žid.

Rodiče se přifařili k tetičce Schwarzkopf. Vidíte, tady jsou!

Tady jsou uvnitř a můj bratr nevěří, že to má smysl, sem chodit, tak.

Otec neuměl zpívat, neuměl tančit, ale byl to ryzí člověk.

Já um ím zpívat, tancuju a myslím , že jsem velmi falešný a neupřímný,

to on byl kvalitní člověk, proto ho vzpom ínám víc

než všechny ostatní lidi v mém životě, a takový byl i můj bratr.

On mě naučil, že je obzor a tam je nějaký cíl

a že k tomu cíli musíme jít, že se nemžeme zastavit,

že musíme jít pořád. Od toho je cesta.

Jedno manželství, to poslední, skončilo velmi tragicky,

-vaše žena spáchala sebevraždu. -Ne, ne!

Ona zemřela, sice z nepochopitelných ...

-Ta předchozí spáchala sebevraždu. -Ano.

A ten důvod sebevraždy byl podle vás, že jste ji trápil? Že se trápila?

Já bych rád řekl, že se tam většina jejích příbuzných také věšela,

že to tam ze strany, tuším, jejího otce bylo zvykem.

Ale byl jsem obviněn, že jsem vinen, a vinu na sebe beru

a až ji zase uvidím za nějakej čas, tak se jí poníženě omluvím.

V té rodině jsem si všimla spíš jedné věci,

že tady se lidi uctívají a setkávají, až když jsou po smrti.

Tady v okamžiku, kdy někdo zemře,

tak v tu ránu je pravidelně navštěvován na krchově,

veleben a vzpomí nán a jakmile ještě žije, tak je to v podstatě jedno.

Ten člověk se dočká zájmu až v okamžiku, kdy už není.

Žena, po které jste vdovec, zemřela způsobem ,

který možná by se trošičku dal nazvat jako utrápením .

To je ono, já jsem dokonce slyšel názor, že jsem ji otrávil,

ale to je přehnané, tak daleko to nešlo.

Já jsem . . . Ano, utrápila se, myslím , že se opravdu utrápila.

My jsme byly v podstatě nepřítelkyně

a já jsem byla ta, která ji pokládala do hrobu

a která, když byl ten obřad, tak mi ještě řekli:

"Tak se ještě naposled rozlučte s maminkou."

Tak tuto dívku jsem velice miloval.

To je ta, kterou Sárina ukládala do rakve...

Vaše poslední žena?

No, poslední žena, jak vidíte, žila velice krátce.

-Jak často sem chodíte? -Velmi často. -Na hrob vaší poslední.

-Rozhodně každý týden. -Opravdu?

A vezmu to po cestě ještě k tchyni bývalé, která mě nenáviděla

a k rodičům a případně,

když je čas a mám nějakou kytičku, tak ji dám na hrob Jana Palacha,

který je na hřbitově, kde jsme byli nedávno.

-Pronásledujou vás ty dvě smrti? -Jo.

Často přicházejí ty dámy, už v rozkladu a v nějaké potrhané košili,

a naznačují mi, že bych už měl jít za nimi. Ale až na konec.

-Cítíte výčitky? -Cítím jenom výčitky,

pořád cítím výčitky, ale pamatujte si,

at' uděláte v životě cokoliv, tak vždycky toho budete litovat.

Kdybych zůstal v prvním manželství a sekal dobrotu,

tak bych se proklí nal teď, ve vysokém věku, o co jsem všechno přišel.

Je to náhoda, že vaše poslední žena má symbolický náhrobek tady?

Ne, já jsem to chtěl a jsem rád, protože na ni vzpomí nám velmi

a jestli si dobře připomí nám ,

tak dnes budeme portrétovat její zdárnou dceru pro nějakou nadaci,

opět zadarmo, a už za několik chvil. Tak se velmi těším,

že poznáte nejenom hrob, kde spí její matka,

ale ji samotnou, v rozkvětu dívčích sil

a myslím, že se vám to bude líbit.

* ( Claus Grabke "When You're Loved")

When you're loved...

Až všichni tito výtečníci budou spát v hrobech, tak ty budeš na vrcholu sil.

A za sto let od této chvíle nikdo z nás nebude naživu.

Proč jedeme do Olomouce, Jane?

Ze sentimentálních důvodů.

Je to dneska, ale dřív ráno, 50 let, kdy jsem se tam loučil

s jednou mojí celovečerní láskou, ale bylo to velmi silné.

Já jsem se vracel do Prahy a ona zůstávala na Moravě.

A slíbili jsme si tenkrát,

uprostřed těch polibků a té ranní rosy,

že se tam za 50 let setkáme, budeme-li ještě naživu a jestli to nezapomněla,

tak to bude nejkrásnější věc v mém životě, potkám-li ji tam.

Snad mě pozná. Já ji, obávám se, už v paměti nemám ,

jenom vím ten okamžik toho rána, když budeme mít štěstí,

a proto vás táhnu s sebou, protože by to bylo zaznamenání naplnění snu,

což se málokdy podaří a mně vlastně téměř nikdy.

Říkal jste, že to byl příběh jedné noci, to bývají nejsilnější příběhy,

-které netrvají dál. -Bohužel, je to smutné.

Ženy nebo dámy to nemají rády, ty by chtěly celoživotní příběh,

ale muži to prožívají jinak

a pro mě to byl příběh jedné bezesné noci a jejího rána.

* ( Claus Grabke "Easy")

You

Could make this world A brighter place

You

Repair me With your warm embrace

You

So close but still so far away...

* ( Claus Grabke "Grey")

Vždycky jsem pošetile věřil, že noc je moje království,

že mě obklopuje, že mě bude hýčkat,

že v té tmě nebude tolik vidět na moje nedokonalosti,

na moji ošklivost,

že mě tam z něho vyjme a bude mě unášet.

Dnes se bojím, vždyt' slyšel jsem i teorii,

že ptáci ráno křičí hrůzou z toho světla.

Může být, může být,

nikdy jsem nebyl ptákem. Ale létat jsem toužil

a v noci v polospánku se mi to dařilo.

Létal jsem sice nevysoko nad zemí, ale přece jenom jsem létal.

A pak zákonitě přišel úsvit, rozbřesk,

a to je čas, kdy všechny naše sny krásné zase musí jít spát.

Ádine, řekněte mi,

tady chodím po náměstí, řekněte mi, jste zdejší?

-Ano, jsem zdejší. -Ne, vy se zeptejte: "Jste zdejší?"

Příteli, jste zdejší?

Ne, ale dojíždím .

(smích celého štábu )

Jak jste věděl, že tam najdete ten vajgl?

Poněvadž jsem kolem něj už šestkrát sedmkrát běžel.

* (Krucipüsk "Rock'n'roll to neni prdel!")

Pak jsem to hledal, až jsem lokomotivu sehnal.

Ten krásnej starej parní stroj.

Je to můj hotel, kterej má tlaku plnej kotel,

a v něm nasranej vosí roj.

Řek sem: Tak jo! Vypustim vosy a fuck you!

At' si to dá i celej svět!

Řek sem: Tak jo! Vypustim vosy a fuck you!

A k tomu ještě přihodim pár vět.

Rock'n'roll to neni prdel,

je to kurva těžkej vůz!

Vždycky trochu peklem smrděl,

vod boha má hustej groove!

( oddechuje )

Netuším , jestli jsem se vůbec něčeho dopracoval.

Mám o tom vážné pochybnosti.

Vždyt' u fotografa v nejlepším pří padě jsou známy jeho obrázky,

ale nikdy ne, kdo je za tím , autor

a jde o to, aby byl zdraven a snad i chválen.

V mé rodné zemi jsem se po celý život umanutě a zoufale snažil. . .

A teď na konci

se bojím, že celá tahle má snaha

vyšla naprázdno.

* (Krucipüsk "C'est la Mort")

Svit slunce slábne,

řekama už nelze plout.

Skály ty lámem,

co až nebudou...

Louky a lesy,

člověk Bůh nad flórou.

Faunu má v kleci,

co až nebudou...

Král i to páže

pomalu si hlouběj hrob.

Příroda ptá se,

co si malujou.

C'ES T LA MORT

Vize zlá je,

raději at'zhyne můj rod.

Vize zlá je,

země má právo veta,

lidi pochybujou.

( zpěv ptáků )

( Saudek)

Za ten kratičký čas, co jsem pozoroval

s obdivem ženskou zadnici, tak život mi protekl mezi prsty.

(lví řev)

(hltání a mlaskání)

* ( Claus Grabke "Rescue Me")

l know l am not a fighter

But l am fighting for a cause

l wish my life was lighter

But l am pulling to the dark

l don't know where l'm wandering

But l am scared of where that is

To you this life is easy

To me it never is

Rescue me

Rescue me

From this world outside That's pulling on me

Rescue me

Rescue me

l'm so scared of all that was And what will be

My life is like an ocean

l am drifting on its waves

Above me sky's wide open

Below me l can't see

l know l keep from drowning

For l learned how to swim

But no one taught me how to fly

So these waves will suck me in

Rescue me

Rescue me

From this world outside That's pulling on me

Rescue me

Rescue me

l'm so scared of all that was And what will be...

* (Petr Schel "Klub posledních šancí")

Co v tomhle klubu se všechno může stát,

neračte, dámy, nikdy vochutnat.

Tady se schází jen starý známí,

tady se pije z nejdražších láhví.

PO.E.TA 2008