Original subtitles

JÁ, ADOLESCENT překlad a titulky: agnus

Kluci měli s kapelou pravdu.

- Stávají se z nich takoví Killjoys. - Proč?

30. PROSINCE 2004

Jak mohli přerušit koncert kvůli mizerné světlici? Je to snad vtip?

- Počkej, až se ti do oka dostane jiskra. - Smiř se s tím, brácho!

Ahoj, Moni.

Mami, jsem v pořádku.

Jo, dám ti ho. Tvoje máma.

Ahoj, mami.

Cože? Samozřejmě, že nejsem mrtvý, mami.

Přestaň brečet. Jsem na cestě.

Co se stalo?

Zbláznila se. Jdeme?

Běž, já počkám na Árbola.

- Uvidíme se. - Opatruj se.

- Ahoj, mami. - Nico!

- Díky bohu! - Co se stalo, mami?

Na koncertě v oblasti Once došlo k požáru.

Mnoho lidí zemřelo.

Jsi na cestě domů?

Fernando Gómez. Emanuel Gómez.

Martin Gómez. Lenadro González.

Marcelo González. Laura González.

Toto je současná situace v oblasti Once...

Nico.

- Konečně jsi doma. - Jsem Ok, mami.

S mámou jsi mluvil před dvěma hodinami. Kde jsi byl?

Prostě jsem se zpozdil. O nic nejde.

Měla strach! Myslela si, žes tam zůstal!

Jak můžeš být tak necitlivý?

Mohl tam zůstat kamarád a ty si stěžuješ, že jsem se trochu opozdil?

5. ÚNORA 2005

ABY ČLOVĚK BYL TÍM, ČÍM JE ABY DÍTĚ SLÍBILO, ŽE BUDE

PÍSNĚ PRO TYTO DNY

DOSPÍVÁNÍ NAPSAL POL

Cítím se prázdný. Psaní a kreslení mi pomáhá cítit se líp.

V případě nouze použij tento list papíru.

Ahoj.

- Ahoj. - Pěkný tričko.

Dík.

Slovo teenager nemá nic společného s utrpením.

Myslíš?

- Jo. - A z čeho pochází slovo prezident?

Ze slovesa předsedat.

Asi máš pravdu.

S Polem jsem se seznámil před dvěma lety.

- Vypadá to dobře. - Dík.

Tos dělal ty?

Je tady tak starý, jako jsem já teď, ale vypadal mnohem starší.

- Já jsem Pol. - Zabo.

Pol mi dal e-mail, abychom si mohli psát.

Doporučil mi kapely a bral mě s sebou na koncerty.

Byli jsme dobří kámoši. Říkali jsme si všechno.

Fakt všechno.

No ne! To si děláš srandu! Kde jsi to našel?

KURT COBAIN, PRCHAVÁ HVĚZDA

- Tobě se líbí? - Zbožňuju ho!

Nechám si to. Díky.

Jak chceš, kámo.

- Podívej. - Nemůžu tomu uvěřit!

Pol spáchal 31. prosince sebevraždu.

Dozvěděl jsem se to o týden později.

PŘEDSTÍRÁNÍ JE NEJHORŠÍ ZLOČIN Kvůli požáru v Cromanónu jsem si toho nevšiml.

Teenager. Co je to teenager?

Dospělí doma, v televizi a ve škole o nás neustále hovoří,

jako bychom byli nějaké krvelačné zrůdy,

které si ničeho neváží, nerespektují žádné autority,

jenom myslí na to, jak by všechno ošukaly

a braly kdejaké drogy.

Jinými slovy, být teenagerem je hrozné.

Každý teenager je nebo by měl být pankáč.

Jsme syrovou naléhavostí v těle. O budoucnosti moc nepřemýšlíme.

Alespoň ne o takové budoucnosti,

ve které máte dům, rodinu, psa, auto...

Raději bych se zabil, než mít takovou prefabrikovanou budoucnost.

Včera mi bylo 16 let. Možná to zní hloupě, ale už teď se cítím na dně.

Každým dnem promarním věk, kterého jsem si vždycky přál dosáhnout.

Budu zapisovat vše, co si myslím, cítím a vnímám.

Třeba se s tím někdo ztotožní a bude vědět, že v tom není sám.

I když bych měl přiznat, že se snažím cítit méně osaměle.

Někde přece musí být někdo, kdo prožívá totéž co já.

název blogu: JÁ, ADOLESCENT

Podle občanky jsem Nicolás Martín Zamorano.

Ale říkají mi Zabo.

Tu přezdívku jsem dostal na základce, ale o tom nechci mluvit.

Nico, snídaně!

Snad někdy později.

Jdu pozdě, mami.

Nicolási Martíne Zamorano, posaď se a dej si snídani, co jsem ti připravila!

Měl bys mámu poslechnout.

Nikolasi!

Žiju v Parque Chacabuco,

což je čtvrť, které říkám Park Chacabuco City Rockers.

Nachází se mezi dvěma rušnými oblastmi, ale je tu větší klid.

Je docela šedivá.

Když jsem byl malý, hrály děti na ulici fotbal,

jako v příbězích, které mi o svém dětství vyprávěl táta.

Co se týče mého vzdělání, začal jsem čtvrtý ročník střední školy.

Musím studovat stavebku, a to je nejhorší, co mě mohlo potkat.

Těžko si hledám kamarády.

No, musím přiznat, že můj vzhled, který by se dal označit za vesnický,

má tendenci lidi odrazovat.

Lidi si myslí, že je kousnu, ale já nekoušu. Jen štěknu.

Štěkám hodně a hlasitě.

Ale to je všechno.

I přesto mám řadu přátel.

Je to Lucho alias zavřená huba, protože málokdy mluví,

Kamila, která se zdá být tichá, ale nakopne zadek, když ji v klubu obtěžují,

Checho, příležitostný psychiatr a drogový dealer

a můj nejlepší kámoš na škole,Tomás.

Kdyby nebyl o dva roky starší, a několikrát propadl,

řekl bych, že jsme ze stejného těsta.

Střední škola rovná se drby.

Obzvlášť, když jedna spolužačka musela jít na potrat.

Letošní drby jsou mnohem šokující.

Abel tam byl, ale dostal se ven. Kdyby nebyl s tátou na pláži, byl by tam.

Slyšeli jste o kamarádech Johany?

Jo.

Co ty? Jak ti je?

Dobře. Proč?

Protože tvůj přítel se letos v létě zabil, blbečku.

Zřejmě jsme si nebyli tak blízcí.

Měli by mi říct, co chtějí slyšet, aby se nestarali.

O tom to celé je, aby se cítili, že svoji úlohu splnili včas.

Na rozdíl ode mě, který si ani nevšiml, že Pol ten den chyběl.

Raději vám řeknu, jaké štěstí mám v lásce.

Holka, které věnuji písně a všecko ostatní, se jmenuje María.

Je to moje nejlepší kamarádka. Jo, jsem jeden z mnoha.

Její oči... Nevím, jak to vysvětlit.

Když něco říká a dívá se přitom do očí, musíte ji poslouchat.

Je sebevědomá, upřímná a extrovertní.

A hlavně máme stejný hudební vkus.

- Něco sladkého pro dámu. - Dík. Citrónová.

- Jo, citrón a jahody, jako vždy. - Skvělé.

Dáváš si citrón a jahody. Pořád stejně.

Upřímně, nemůžu uvěřit, že si vždycky vybereš tuhle příchuť.

- Co ti vadí? - Nic, ale neměli by to prodávat.

- Proč? - Protože je příšerný.

Sklapni! Seš tak otravnej!

Jahoda a citron jsou fádní, o tom nic, Zabo.

María mě může přimět, abych dělal, co chce, i vylézt na strom.

To myslíš vážně?

i když se bojím výšek Jestli si troufáš...

Jistěže ano!

- Myslím, že to není nutné. - Ale proto jsme tady.

- Tak jo. - Tak jo.

- Tak já lezu. - Jo.

- Promiň. - Jo.

- Tos moc nevylezl, Zabo. - Dobře, tak výš.

Tak jo.

- Nemůžu uvěřit, žes mě k tomu donutila. - To zakřič shora.

- Spadnu. - Ne, Zabo, seš dobrej.

Jak se dostanu dolů?

- Zkus to. - Mám skočit?

Ano. Ale ne na mně, dej pozor.

Ale María má přítele.

Rozešli jsme se.

Mám blahopřát?

Zabo, nemůžeš jen tak zmizet, protože mám přítele, ty blbče.

Myslím, že to ty jsi zmizela,

protože tvůj přítel po tobě chtěl, abys se mnou netrávila tolik času.

Právě jsem se s ním rozešla. Vynadáš mi, nebo budeš můj nejlepší kamarád?

Z každého trochu.

Jsi v pořádku?

Jo.

Ne.

Tak jo, nebo ne?

Jo i ne. Nevím.

Stalo se. Uvidím později.

Stejně jako ty.

- Já? - Jo.

Když jsme se začali míň vídat.

Hned jsem si neuvědomila, že mi něco chybí.

On mi teď nechybí. Myslím, že je to kretén.

To se uvidí později.

Jo, to se uvidí.

- Co teď posloucháš? - Demoverze posledního alba Árbol.

- Někdo je nahrál na server Ares. - Dej mi to.

Jedem, jedem.

Počkej, teď jsem na řadě já.

V létě se snažím jít na každý koncert.

Ale po požáru v Cromanónu skoro všechno zavřeli.

Takže nebylo kam jít.

Fran dostal k Vánocům PlayStation 2.

Byla to jediná zábava, kterou jsme v létě měli.

Právě se s tím blbcem rozešla, ale se mnou se schází.

Myslím, že chce, aby se naštval.

A co je na tom špatně?

Využívá mě. To je špatně.

Nech ji, ať tě využívá, blbče.

Já si myslím, že tu holku máš prostě v hlavě, Zabo.

Sklapni, blbečku!

-V sobotu máme sraz. Uvidíme. - Kde?

Uspořádám večírek v kůlně.

Posledně to bylo moc hlučné. Myslíš, že ti ji Arnaldo zas půjčí?

Když dobře zaplatím, tak ano.

Kde vezmeš peníze?

Řekl jsem klukům ve škole, aby na to vybrali.

Aha, tvoji bohatí kámoši z Beverly Hills 90210!

Nemůžeš chvíli mluvit vážně?

Dělej, dělej, dělej! Čau!

Seš mrtvej.

Kůlna je opuštěná budova za parkem.

Je tam hlídač. Arnaldo.

Tak poslouchej. Budete se chovat slušně?

Má za úkol držet squattery dál.

Chovali jsme se někdy špatně?

Proč nejdete do klubu za městem, jako všichni ostatní?

Protože účtují podle vzhledu, Arnaldo.

S tímhle mým ksichtem můžu kamkoliv zadarmo, ale moji kámoši...

Tak mi to dej.

Padesát.

Arnaldo nám otevřel dveře do světa, který jsme si nikdy nedokázali představit.

Nejprve jsme používali kůlnu na skejt a posezení.

Lucho je jediný, kdo má skejt.

- A co María? - Dlouho jsem ji neviděl.

Pak nám ho půjčoval, abychom se to trochu naučili.

Tady, podej mu jeho výhru.

No tak.

Počkejte, zahrajeme si hru.

Nakonec se z těchto setkání staly večírky.

Poprvé přišlo 30 lidí a byla to sranda.

Měsíc poté, co se těch 30 lidí tak dobře bavilo,

přivedli svoje kámoše, takže nás nakonec bylo 70.

Potřetí jsme adresu zveřejnili na Fotologu.

Přišlo hodně lidí a byl tam bordel.

Všichni chtěli jít do kůlny.

Stala se místem, kde se ukrývají nezletilí, kteří se nemohli dostat do nočních klubů.

Stal jsem se známým jako chlápek z kůlny.

A měl jsem slogan:

Co se děje v kůlně, zůstane v kůlně.

Byla to moje malá Tijuana..

Aby nám ji Arnaldo znovu půjčil,

museli jsme přísahat, že nás nebude tolik.

A dát mu mnohem víc peněz.

Není to dražší?

Dražší? Po tom nepořádku, co tu byl minule, je to vlastně levné.

- Zapomněls? - Nebylo to tak strašný.

Mám to jako pojistku pro případ, že by mě kvůli tobě vyhodili.

- Je to jasné? - Ano.

Kdo pozval ty hipíky?

Nevím. Ale dělá mi starost, kdo pozval Ramira.

Ahoj, brácho. Všechno v pohodě?

Jak se máš, chlape?

Jsem sám. A ty?

Bez toho piercingu v nose vypadáš líp.

Taky vypadáš jinak. Změnil ses.

- Ne. - Že ne?

Počkej, ty už nemáš tu příšernou bradavici!

Přestaň kecat!

Ramira můžete škádlit, ale jeho to nerozhodí.

Je to dokonalý chlap.

Ve mně ale vyvolává pocit, že je to nejhorší chlap na světě.

- Skvělá párty. - Dík.

- Máš se dobře? - Jo.

Hej, super párty!

Na to, žes ji organizoval se spolužáky...

Překvapilo tě to?

- Fakt je skvělá! - Támhle je.

Vidíš? Je neskutečná.

Krásná holka.

- Ahoj. - Ahoj. Představím vás.

María, to je Fran.

Fran, to je María.

Na rozdíl od Pola moji přátelé Maríu neznali.

Nechtěl jsem se o ni s nikým dělit.

Dobře, znělo to trochu ujetě.

Řeknu vám něco velmi důležitého.

Co je potřeba, aby byl večírek dokonalý?

- Co? Řekni nám to. - Drogy? Ne.

Ženský? Možná. Ale že je tady Zabo.

Jo, jasně, sklapni.

Poslyš.

Půjdu se vyčůrat. Podrž mi to.

- Ten záchod je nechutný, Zabo. - Já nejdu na záchod.

Promiňte.

Hej!

- Jsi v pořádku? - Já jsem v pořádku, a ty?

Zdá se mi to, nebo ti ukradl holku?

- Nechci o tom mluvit. - Nechceš?

To je proti pravidlům. Nemůžu to vidět!

- Co jako? - Jsem Ok.

- Jsi tedy v pohodě? - Jsem.

Dobře. Pojďme dělat něco, co nás oba baví.

Ne.

Nemůžeme mu nakopat zadek.

Rád bych, ale nemůžu.

Musím myslet na Moni. Je to vdova. Nemůžu jí zabít syna. To by bylo moc.

Když si představím, že mu nakopeme zadek!

Co bychom ostatně udělali s tělem? Kam bychom ho dali?

Vězení bys mohl přežít, jsi drsňák. Já bych ale skončil mrtvý. Zapomeň na to.

Dobře, to stačí, přestaňme mluvit o tom volovi.

Já si jen přinesl fernet s kolou. Tys o něm začal.

Ok. Víš co? Pojďme něco udělat.

Opustíme bar a budeme tančit, dokud se nám nezklidní nervy,

nebo dokud všichni neodejdou.

- Mám jít první? - Jdi první.

Po zbytek večírku jsem pil všechno,

co mi pomohlo předstírat, že jsem tu noc nezemřel.

Byl jsem duší večírku.

Nikoho by nenapadlo, že tam nechci být.

Udělal jsem to, co umím nejlíp. Předstíral jsem, že se dobře bavím,

že jsem v klidu.

Předstíral jsem, že ji nemiluju.

Vzpomínáte si na obrázek, co mi dal Pol?

Kurt Cobain s velkým titulkem: Předstírat je nejhorší zločin.

Zasloužím si odsoudit.

Měl by sis udělat seznam věcí, které by měl mít tvůj ideál.

Jako nákupní seznam?

- Jo, jako nákupní seznam. - K čemu?

Jak ti to mám vysvětlit?

Být zamilovanej

je jako být pořádně sjetej.

Chci říct, že si připadáš jako blbec.

Ale pokud jsi s tím správným člověkem, není to špatný trip.

Víš, že děláš hloupá přirovnání, když jsi opilý?

Nebuď blbej. Vím, jak to myslíš.

- María je můj ideál. - Ne, není.

- Není. - Je!

Říkám ti, že není.

María a ty jste úplně stejní.

- Proto je ideální. - Ne, v žádném případě.

Věř mi, že kdyby tě měla María ráda,

tak by ses nudil.

- Aha, takže jsem nudný!

- To neříkám. - Právě jsi to řekl!

Pokud jsme María a já stejní a já se jí nabažil,

technicky vzato, bych byl taky nudný.

Soustřeď se, Zabo.

To je všechno.

Chci říct, že...

tvůj ideál...

tě nutí dělat věci, které bys pro nikoho jiného neuděl.

Chci říct,

láska

je důležitá,

ale nuda.

Chápeš?

Jo.

Řeknu ti, jaká je moje nejoblíbenější píseň o lásce, když mi řekneš tu svoji.

Nemusíš se mě ptát na moji, jen abys mi řekli tu svoji.

Člověče, ty jsi takový pařmen!

Nemám oblíbenou píseň o lásce.

Připomínají mi tu děsnou hudbu, kterou poslouchá moje sestra.

Asi ses nikdy s nikým nelíbal na koncertě Boom Boom Kid při písni Pei pa koa.

Nesnáším lidi, kteří se líbají na koncertech.

Za prvé, musíme mít stejný hudební vkus.

Za druhé, musí ráda chodit večer ven, na koncerty, do hospod, na večírky,

ale ne do nočních klubů.

Za třetí, musí mít svůj vlastní módní styl.

Za čtvrté, musí se smát mým vtipům, i těm špatným.

Za páté, nesmí se cítit nepříjemně, když mlčím.

Za šesté, nesmí mít výbušnou povahu, stačí ta moje.

Za sedmé, musela si něco prožít.

Ne.

Projít věcmi, které nechtěla,

které ji posílily.

Musela si však zachovat něco ze své nevinnosti.

Hotovo.

Co je hotovo?

- Seznam. - Jo?

Kdo je ten šťastlivec?

Zřejmě nikdo. Všem holkám něco chybí.

- A co María? - Ne, ani ta ne.

Tak jo.

Nakonec si někoho najdeš. Pro každého se někdo najde, ne?

Udělej místo, mám náladu se tulit.

Pokud se ti ve spánku postaví, nakopu ti zadek.

Nebuď debil! Nepostaví se mi, blbečku!

I když by se ti to líbilo, co?

Ježíši Kriste.

Vím, kdo má všecko z mého seznamu.

Opakuj po mně: Můj ideál nemůže být kluk.

Můj ideál nemůže být kluk.

Můj ideál nemůže být kluk.

Můj ideál nemůže být kluk.

Můj ideál nemůže být kluk.

Pol by věděl, co mi říct.

Navíc byl gay.

Dvakrát tak užitečné.

Protože tu Pol není,

mám María Augustína ze základky.

Honili jsme si ho u pornočasopisů jeho táty.

Jednoho dne mi řekl, že mě miluje.

Neopětoval jsem jeho lásku, a abych se vyhnul problémům, seznámil jsem ho s Polem.

Několikrát si spolu vyjeli, ale pak zůstali jen přáteli.

Zdá se mi to, že jsi ještě teplejší, než když jsem tě viděl naposledy?

Tvůj táta to tak má rád.

Náš vztah už nikdy nebyl takový jako dřív.

A já se mu nedivím.

Byl jsi na hřbitově?

Ne. A ty?

Ne, já taky ne. Je to špatně?

Zabít se je špatně.

Jo.

Moje poslední rozhovory s Polem byly dost vyhrocené.

Moje taky.

Zeptal se mě, jak si představuju nebe.

Na to se mě ptal taky.

Cos mu řekl?

Že je mi to jedno, protože my teplouši do nebe nechodíme.

Řekl mi, že podle něho by nebe mělo být jako hudební festival,

kde hrají všichni jeho oblíbení umělci.

Umíš si to představit? Mohlo by to tak být?

- Ale nevolal jsi mi, abychom mluvili o Polovi. - Ne.

Volal jsem ti, abychom si promluvil o tobě.

Tedy ne o tobě, ale o tom, co jsi.

Co jsem? Roztomilý, chytrý, hodný?

Ne, homosexuál.

Řekněme, že hypoteticky se mi líbí nějakej kluk. Nesměj se.

Jsem proto gay?

Tak tedy...

- Vzrušuje tě ten kluk? - Ne!

- Jen hypoteticky. - Ne!

- I hypoteticky je to hnusný. - Tak tedy ne.

Ten kluk se ti nelíbí,

prostě k němu něco cítíš. To není stejné.

Ok, co mám dělat?

- Hypoteticky? - Hypoteticky.

Máš dvě možnosti.

Buď si s ním promluvit a počkat, co se stane.

Možná máš štěstí a on je stejně bezradný, jako ty.

A co když není?

Tak už nebudete kamarádi.

Víš, co se stalo nám.

Ok, řekl jsi, že mám dvě možnosti.

Ta druhá je udělat test.

Test?

Jenže pořád nevíš,

jestli máš rád kluky, nebo jednoho konkrétního.

Řekl bych, že by sis měl začít s klukem a uvidíš, co se stane.

Když tě to nebude bavit, máš odpověď.

Co když se mi to bude líbit?

Budu tě muset přivítat na naší růžové straně.

Promiň, že jsem tě zpovídal.

To je v pořádku.

- Když se to nebude opakovat. - Ne.

Zvlášť teď, když chci vědět, jak tahle telenovela skončí.

Hypotetická.

- Hodně hypotetická. -Hodně hypotetická.

Tys to neudělal? Opravdu?

Pitomci.

Ahoj, o víkendu jsem ti snad tisíckrát volal, co se děje?

Stalo se ti něco?

Něco?

Byl jsi na dně kvůli Fran a Marii.

Došlo k sebevraždě, takže když nezvedám telefon,

jsem se nejspíš zabil?

Neodpovídej mi další otázkou. Prostě mi odpověz.

Jsi v pořádku, nebo ne?

Jsem.

Skvělé. Příště zvedej telefon. Dobře?

První možnost, kterou mi Agustín dal, nepřichází v úvahu.

Jedno odpoledne Pol předstíral, že chodí na moji školu, aby se dostal dovnitř a řekl mi svůj nápad.

Které je nejvyšší místo, kam můžeme jít?

- Nevím. Střecha? - Jdeme.

Kam jdete?

Kde je žebřík?

Tady, klídek.

Vzal jsi ty sendviče?

- Polez. - Vzal jsi ty sendviče?

- Polez. - Děláš si prdel?

Krásný výhled.

- Proto tam jedeme? - Ano.

Pol chtěl, abych překonal svůj strach z výšek, abychom mohli jezdit na horské dráze.

Není třeba lézt tak vysoko!

Zlobil jsem se na Pola, protože odtamtud viděl na celou čtvrť.

Polez, nebo přijdeš o svačinu.

Teď to vidí všechno.

22. ČERVENCE 2005

Zimní prázdniny skončily.

Musím udělat zkoušky, na které jsem se v březnu neučil

a znovu se setkat se spolužáky.

And Tomásem.

Vyhýbal jsem se mu.

Snažím se s ním být v co nejmenším kontaktu.

Jo! Dobrá práce, Zabo! Hurá!

Ramiro, díky za odpovědi.

Slibuju, že se ti už nebudu posmívat.

- Ty ses mi posmíval? - Ne.

Pod mostem je voda.

Něco ti dlužím.

Ty bys pro mě udělal to samé, že?

Jo.

Ale u zkoušky bychom oba neuspěli.

Máš pravdu.

To je ráno, co? Včera jsme spolu nespali.

To si přeješ ty.

Neudělals zkoušku. Co se děje?

Něco je s tebou špatně.

Nic se mnou není, Tomási.

Když přestaneš chodit kolem horké kaše a řekneš mi, co ti je,

řeknu ti, proč jsem neudělal zkoušku. Dobře?

- Jdi na svoje místo, blbečku. - Trhni si.

Měl pravdu. Rád bych se s ním vyspal.

Máš tu místo? Pořád mi chybí.

- Super! - Dostal jsem dvojku.

Už jsem ztratil Pola, Fran i Maríi.

Opustili mě, ale já přežil.

Samozřejmě, že i bez Tomáse přežiju.

Ramiro si vzal za úkol mě rozptýlit, i když ho o to nikdo nežádal.

Nesnaží se nahradit Tomáse,

ale je odhodlán být mým novým nejlepším přítelem.

Neměl bys o všem tolik přemýšlet.

- Proč ne? - Prostě bys neměl.

Třeba tvoje máma.

Myslela si, že bude vdaná navždy, a teď?

Ty nemáš žádné plány do budoucna?

Ne. Myslím, že umřu mladý.

- No tak, nebuď blbej. - Myslím to vážně. Jsem si jistej.

Možná proto na budoucnost kašlu.

Nicolási...

Tímto ti zakazuju zemřít.

Požehnal jsem ti.

Jednou jsem něco takového řekl Polovi.

A podívej se, jak dopadl.

Nemá smysl si dělat starosti o věci, které nemůžeme ovlivnit.

Ale je užitečné snažit se ovlivnit, co se dá.

Nikdy jsem si nemyslel, že s ním budu vycházet tak dobře.

Pro mě je to perfektní chlap.

Dopij to.

Všechno, co mám před sebou, slyším ve své hlavě.

Nechápu, proč chceš tak moc zemřít mladý.

To jsem neřekl.

Řekl jsem, že mám pocit, že umřu mladý,

protože hlas v mé hlavě říká: Není čas.

Každý den.

Proto jsem chtěl začít letos psát.

Měl bys začít prozrazovat svoje tajemství

kamarádům, lidem kolem tebe,

místo toho, abys to psal do toho slaboduchého deníčku.

To není deníček, ty blbečku.

Nepůjdeme ke Camille?

- Mám vzít auto? - Ty máš auto?

- Tátovo. - Ty máš řidičák?

Chceš, abych tě svezl, nebo ne?

Tak jo.

Co děláš, kreténe?

- Hej! Jsi blázen? - Šel jsem po míči.

Šel jsi po míči? Vyloučil jsem studenty za mnohem méně.

Fajn, tak mě vylučte.

Ramiro, měl by ses jít převléknout a zklidnit svoje chování.

To je pro dnešek vše, rozchod. Jděte do šatny, hned.

To bude kvůli té podělané modelce, že u ní neuspěl.

Ramiro stejně prošel.

Se školou to nesouvisí.

Viděls, jak se Ramio tvářil? Ani se neotočil, aby se podíval, jestli je Zabo v pořádku.

Musí jít o něco horšího.

- Čau, kluci, hezký víkend. - Čau.

Čau.

Co je? Hej!

Co je s tebou?

Hej, ty! Hej!

Proč jim neřekneš, co chtějí vědět?

Jasně, trochu jsem předběhl.

Řekni jim, co se mezi námi stalo.

Co se mezi námi stalo?

Všechno.

Všechno začalo na večírku u Camilly.

To jsme se s Tomásem potkali mimo školu.

Co jsme se vrátili do školy jsem se mu snažil vyhýbat,

abych se náhodou neopil a neřekl nějakou kravinu.

- Jak se máš? - Fajn, a ty?

Co ti trvalo tak dlouho?

Nemohli jsme zaparkovat, tak...

- Už zas, Ramiro? - Zas.

Pojďte dál.

Opiju se natolik, abych spolkl své ego a omluvil se Tomásovi.

Snad bude nad věcí a odpustí mi.

- Ahoj, jak se máš? - Jak je, Zabo?

Všechno v pohodě.

Dostanu panáka?

Pěkná košile, to kvůli mně?

- Půjčil mi ji Ramiro. - Aha, tvůj nový přítel?

Už čtyři roky jsme spolužáci.

Budeš tančit s ním, nebo se mnou?

- Záleží na tom, kdo se ujme mužské role. - Já jsem jednoznačně muž. Jsem vyšší než ty.

- Moc vtipné. - To mě ani pořádně nepřivítáš?

Co je s tebou, kámo?

Je mi fajn.

Podívej na toho cvoka.

Jsem snad jeho šofér?

- Co je, brácho? - Slez ze mě!

- Jako malej. - Jo.

Když máš problém, obrať se na mě.

Nepotřebuješ novýho kámoše.

Kdo je to?

Florencia.

Je hezká.

Je docela škádlivá.

Rád bych viděl, jak tě odmítne. abych se mohl zasmát.

- Vsadíš se? - Nevím. Ber to, jak chceš.

Hned jsem zpátky.

Hned jsem zpátky.

Líbí se ti Ramones?

Páni, ty jsi tak vnímavá.

- Máš Loco Live? - Jo.

- Koupil jsem ji v Parque Rivadavia. - Můžu si ji půjčit a zkopírovat?

Chtěla jsem si ji stáhnout, ale seká se to a trvá to věčnost.

- Půjč mi ji. - Ale já tě neznám!

Bože, to je ale nálada.

Co děláš?

Tahle párty je mrtvá, odcházím.

Ale zavolej, až mi budeš chtít půjčit tu desku, bručoune.

Jsem vyčerpaná. Mám hodně učení.

- Máš to tu hezké. - Dík.

Zas přijdi!

Byla to vždycky taková mňamka?

Na patře mi uvízla sušenka.

- Neviděli jste Tomiho? - Myslím, že je nahoře.

Sorry, že ruším.

Neviděl jsi Ramira?

Ramiro je venku.

Je na šrot. Hádá se s Luchem protože chce jet domů.

- Proč jste mu nevzali klíče? - Protože si je ten idiot schoval do kalhot.

Ok.

Nech mě, kreténe. Co máš za problém?

Lucho, přestaň.

Já to s ním vyřídím.

Srabe!

Tak pojď!

Jdeme!

Nastup si.

- To jako vážně? - Jo.

Chci vidět, jak si zničíš tu budoucnost, kterou se vždycky chlubíš.

- Jsi zasranej kretén. - A ty jsi debil.

Nechtěl jsem dovnitř. Jen jsem chtěl, aby mě ten kretén slušně požádal!

- Nikdo mi nebude poroučet! - Nekřič. Je osm ráno.

Zavoláme taxi, odvezu tě domů,

pak se mnou počkáš na autobus a já pojedu domů. Spokojen?

Nebudu čekat na tvůj autobus, kreténe!

Nevážíš 20 kilo.

To ne, vážím 90 kilo.

- Vypadáš nervózně. Jsi v pořádku? - Jdi do hajzlu!

Ty, kámo.

Teď ti dám pusu, ano?

Prosím, neodmítej...

netvař se ošklivě.

Neutíkej přede mnou. Jen tak se nechej.

- Přijíždí můj autobus. - Nechej se.

- Jednu pusu. - Já nemůžu, promiň.

Proč ne?

Jednou, prosím.

Vylekal jsi mě!

Co se děje?

Musíš mluvit, Lucho. Ještě neumím číst myšlenky.

Nevím, jestli jsi naivní, nebo jen hloupý.

Co jsem udělal?

- Tina. - Kdo?

Holka, která tě na večírku požádala o desku.

- Jo. Co s ní? - Ptala se na tebe.

Aha. O co jde?

Záznam se dá snadno stáhnout z internetu.

Takže?

Nejde o nahrávku. Chce, abys jí zavolal.

Myslíš?

Ty jsi panic?

To byl vtip?

Navíc nemám její číslo.

Já ano.

Jo, ale dlužíš mi to.

Když už jsme u toho, někdo mi dluží rozhovor. Díky.

- V čem je problém? - Co mám dělat?

- S čím? - Se tvými city ke mně.

Jakými city, vole.

Snažil ses mě líbat na zastávce, Ramiro.

Cože? Byl jsi opilejší než já.

To sis jen představoval, co?

Ani náhodou.

Dobře, to bys byl druhý kluk, co se do mě zamiloval

a to statisticky vzato, by mě to přimělo k tomu, abych se stal buzerantem.

Poslyš, kdybych se do někoho zamiloval, tak do někoho hezkého.

Ne do takového ksichtu.

- Ty seš tak vtipnej! - Jdeme.

Ahoj.

Tady Zabo, kámoš Lucha.

- Chtělas po mně nahrávku. - Aha, ten nevrlý fanoušek Ramones.

Jo, volám kvůli tomu záznamu. Mám ho.

Chvíli ti trvalo, než jsi zavolal. Proč?

Mám pro to vysvětlení, ale není příliš racionální.

- Proč? - Jde o UFO.

Blázne! Co právě teď děláš?

Nic. Proč?

Stejně je těžké být nezávislý.

Pracuju v kavárně knihkupectví v oblasti Palerma.

Plat je nic moc.

Ale nechci po tátovi žádat peníze.

Někteří turisté ale dávají velké dýško.

Na místní zapomeň, jsou lakomí.

Zbytek času se starám o svého synovce

- a studuju literaturu. - Literaturu?

Ano, na univerzitě v Buenos Aires.

Ráda bych byla spisovatelkou.

Abych mohla mát všecko, co mám v hlavě, každou myšlenku, do slov.

Ale když to zkusím, jsem frustrovaná, nelíbí se mi, co píšu. Mám v tom zmatek.

Máš holku?

Neměl bych říkat ne.

Máš, nebo nemáš?

- Počítá se moje ruka jako přítelkyně? - Seš hnusnej!

Jsi blázen!

S Mateem jsem rok. Rok a půl.

Je starší než já. Bude končit filmovou školu.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu s někým tak dlouho.

Nikdy.

Navíc se pořád hádáme.

A ten Mateo,

je teď kde?

Na venkově, pracuje na filmu.

Vrátí se za týden.

Co si myslí o tom, že si zveš cizí lidi k sobě domů?

Nic, protože o tom neví.

Kromě toho ty nejsi cizí člověk. Jsi nevrlý fanoušek Ramones, pamatuješ?

Ok.

Záznam mi můžeš vrátit později. Jestli chceš, můžeme jít na koncert.

- Můžu se tě na něco zeptat? - Ano.

- Jak se opravdu jmenuješ? - Nicolás.

Ale nikdo mi tak neříká.

No, někdo mi tak říká. Tedy, říkával. Na tom nezáleží.

Ale Nicolás je hezké jméno. Hezčí než Zabo.

- Čau, Nico. - Čau.

Člověče, vylekal jsi mě!

Co je? Když se ti to nelíbí, tak se už nikdy nepotkáme před školou.

Můžeš toho nechat?

- Proč? Staví se ti? - Nech mě!

Máš přítelkyni, kterou můžeš objímat.

- Podívej, Nicolasi. - Já jsem Zabo. Neříkej mi Nicolási.

To zní, jako když mi vynadá máma!

Odvolávám to. Co je s tebou?

Po večírku u Camilly bylo všechno v pohodě.

Všechno.

- Dobře. Je to v pohodě. - Ano.

Tak si to říkej dál, dokud tomu sám neuvěříš.

- Ahoj. - Proč jsi to nezvedal?

Měl jsem mobil v batohu.

Aha.

Co děláš dnes večer?

Mám barák jenom pro sebe. Nechceš si vyrazit?

Dobře.

- Tyhle cíga jsou skvělé. - Jsou skvělé, že?

Mají citrónovou příchuť.

Jednou se nadechneš a jde to přímo do mozku, kámo.

Tyhle kresby jsem nikdy neviděl.

Většinu jsem dělal sjetej.

Lhal jsem ti.

- V čem? - Ve všem.

Teď jsi jako Lucho. Musím z něho tahat každý slovo.

Vzpomínám na sobotní ráno, jo?

Nejsem blázen.

Nevím, moc jsem toho vypil a...

Každopádně...

Pořád se mi ta situace přehrává v hlavě.

Nastupuješ do autobusu.

Já...

zmateně stojím na zastávce.

Promiň.

A...

je tu něco, co nemůžu dostat z hlavy.

Co je to?

To, jak ses na mě díval.

Jak jsem se díval?

Jako bys to chtěl i ty, Nicolasi.

Jdi do prdele, Ramiro. Nepřenášej to na mě.

Nedotýkej se mě, ty zasranej buzerante!

Nico!

Omlouvám se. Přehnal jsem to.

Jde jen o to, že... Já nevím, co se to se mnou děje, nechápu to.

Nechci tě naštvat. Přísahám.

Přísahám, že nechci.

Promiň, nechci být protivný.

Jsem asi divný, nevím co...

Promiň.

Autobus tě tentokrát nezachrání, víš?

Mám rád kluky? Nebo se mi líbí Ramiro?

A Tomás.

And Tina.

Promiň, byla jsem se synovcem.

Klid, o nic nejde.

Viděl jsem Boom Boom Kida naživo tisíckrát.

- Čekal jsi dlouho? - Skoro 17 let.

Tak pozdě jsem nepřišla.

- Teď už to chápu. - Co?

Proč má každá kapela píseň o lásce. Líbat se na koncertě je skvělé.

- Nikdy ses na koncertě nelíbal? - Ticho.

Jdeme? Koncert stejně za chvíli skončí.

- K tobě nebo ke mně? - Ke mně.

Skvělé, ke mně by to nešlo, jen jsem to hrál.

- Tak jdeme ke mně. - Dobře.

Poprvé jsme si zašukali skvěle. Nevadilo mi, že byla zadaná.

I podruhé to bylo super a pochopil jsem, že musím žít s myšlenkou, že se o ni budu dělit.

Tak tedy zítra.

Zítra se neuvidíme, Nico.

Mateo se vrací z venkova, vzpomínáš?

- Zavoláme si. - Dobře. Čau.

Čau.

Její přítel stal reálným člověkem a já si uvědomil, že chci Tinu jen pro sebe.

Snažil jsem se víc věnovat Ramirovi. Klíčové slovo je snažil.

S ním jsem si vzpomněl, že jako malý jsem se uměl dobře schovávat.

Každé místo bylo dobré k útěku od nudy ve škole.

Nemohl jsem se ho zbavit.

Bylo to, jako když máte nové tričko a chcete ho nosit pořád.

Všechno byla legrace.

Miluju tě.

Až do určité chvíle.

Neměli bychom se vrátit do třídy?

Ne.

Tentokrát jsem ještě neřekl: Promiň, ale nemůžu.

S Tinou prožívám tolik věcí.

Můžu s ní strávit celé hodiny a nikdy to není nuda.

Ramiro je jako půjčit si ruku, abych si ho mohl vyhonit.

Chci být s ním, když jsem nadrženej nebo když se cítím sám.

Dáš mi opsat svoje poznámky z dílen?

Z toho předmětu jsem už propadl,

takže jsou tvoje.

Ber to jako dárek.

Už nepij, Nicolasi, bude ti špatně!

- Myslíš? - No tak, Nicolasi!

Přestaň! Uženeš si vředy.

Kdybys nezapomněl koupit, cos měl koupit,

nepili bychom tyhle sračky.

Miluju tě.

Říkám ti, že tě miluju, kreténe.

- Slyšel jsem! - Takže?

Díky.

Ne.

Nic to pro tebe neznamená?

Nevím, nepřemýšlím o tom, abych si to mohl užít.

Jinak bych byl pořád posedlý, jako ty.

Ale pro mě je to důležité. Ty jsi pro mě důležitý.

A ty jsi důležitý pro mě.

- Takže? - Takže co?

Nic. Zapomeň na to.

Nemůžeš očekávat, že budu mít stejné pocity a ve stejnou dobu jako ty.

Nikdy jsem tě nežádal, aby ses do mě zamiloval. Nemůžeš vyžadovat lásku jako bych ti něco dlužil. Tak to nefunguje.

Je ti to jasné?

- Jsi tak roztomilý, když se zlobíš. - Děláš si srandu? Jdu domů.

No tak, Nico.

Ahoj. Co je?

Co to děláš?

- Vyhoním tě. - Někdo nás uvidí.

- Líbí se ti to oběma rukama? - Přestaň.

- Mačkáš mi péro! - Ty nechceš, abych ti ho vyhonil?

Tos přece napsal v tom svým deníku, kreténe.

Copak si ho nemůžu půjčit? Nejsem pro tebe ten správnej?

Znovu, Javi!

Do toho, dej si záležet!

Dobře!

- Praštil mě! - Dobře!

Zamorano!

Co je?

Chceš prospět z tělocviku? Tak běž.

Jedem, jedem!

Výkop ze středu.

- Co to bylo? Jsi blázen? - Jen jsem šel po míči.

Šel jsi po míči? Vyloučil jsem studenty za mnohem méně.

Fajn, tak mě vylučte.

Nyní chápete, proč jsem vyprávěl, co se stalo.

Prostě si hraju. To je jediné, co jsem v poslední době dělal.

- Zavoláš mi? - Ano, samozřejmě.

- Spolehni se. - Čau.

Hrál jsem si s Tinou na schovávanou, protože Mateo kdesi cosi natáčí.

- Co tam děláš? - Co by?

S Ramirem, který se mnou od té hodiny tělocviku nepromluvil, hraju hru na chladnou hlavu.

A Tomás...

No, s ním si prostě hraju na to, že si vymýšlím, a předstírám, že je mi jedno, že je teď přítel Florencie.

A myslím, že vyhrávám.

Víte, jak se to říká...

Štěstí ve hře,

Zamilovaný Zabo.

Přijď, Mateo bude na večeři u bráchy, kterého nemám ráda.

Budeme mít pár hodin pro sebe.

- Ahoj. - Ahoj.

- Koho hledáš? - Zabo.

- Tady jsi špatně. - Ne, já jsem Zabo. Jsem kamarád Tiny.

Pojď dál, sprchuje se.

- Promiň. - Jistě.

Tina se obvykle sprchuje dlouho, takže...

- Dáš si maté? - Ne, dík.

Půjdeš s Tinou na večeři?

Ano. Potřebuju ji vidět.

- Proč? - Mám problémy s přítelem.

Ona dává ty nejlepší rady.

Přicházíš včas.

- Nikdy nechodíš včas. - Zdá se, že dnes ano.

Lásko, tady tvůj kamarád

mi řekl, že má problémy se svým přítelem.

Možná bych ho mohl představit bratrovi.

Mohli bychom být ve čtyřech.

Dnes s ním mám schůzku, uvidíme, jestli je pořad single.

Jo, byl by z nich krásný pár.

Dvě šťabajzny.

No, měl bych už jít, v klidu si promluvte.

- Zebo, těšilo mě. -Zabo, Zabo.

S „a“.

- Ahoj. - Čau.

To bylo trapné.

Nenávidím tě, víš to?

- Proč? Co jsem provedla? - Setkal jsem se Mateem.

Teď je to skutečná osoba a zdá se být milý.

Opravdu? Tak se s ním vyspi, Zebo.

- To je vtip? - To ty máš teď přítele.

Co to má znamenat?

Nemusím mít starosti? Bereš prášky, že?

Ano, už jsem ti to říkala.

Ok.

Jsem pro bezpečný sex, ale o ženských věcech toho moc nevím.

- Ženských věcech? - Jo.

Na vaší škole nemáte hodiny sexuální výchovy?

Ne.

- Je to vidět? - Ano!

Byla bych ráda, kdyby se Mateo nevrátil.

Nebo kdyby se se mnou chtěl rozejít.

Zkoušela jsem to.

Ale on se na mě dívá takovým...

zamilovaným obličejem pitomce, a já na to nemám. Je to těžký.

Klid. Chce to čas.

Já počkám.

Co tím myslíš?

Nevadí mi počkat, až přijde můj čas.

Tvůj čas?

- Co jsem udělal? - Nic. Je to moje chyba.

- Nechápu to. - Nechápeš, protože jsi mladý.

Teď tě zajímá můj věk?

- Co si o mně myslíš, Nicolasi? - Nicolasi?

- Kdo jsi, moje máma? - Na něco jsem se ptala.

Moje pocity jsou moje věc.

Vidíš? Tady se ukazuje, kolik ti je.

Ať udělám nebo řeknu cokoli, začneš doufat v něco, co se nestane.

Takže je to i moje věc.

Co ke mně cítíš?

Počkej!

Pokud mě miluješ, neříkej to.

Lži mi. Nechci tě přestat vídat.

Ráda s tebou trávím čas.

Promiň, Tino,

ale netrávím s tebou jen čas.

Je to přesně naopak.

Pokaždé, když otevřeš dveře, můj svět se zastaví.

Je to ta nejotřepanější věc, jakou jsem kdy řekl, ale nejpravdivější.

Nechci předstírat, že je to jinak.

Pak musíš odejít.

Já vím.

Vždycky budeme mít koncerty Boom Boom Kid.

- Ahoj. - Páni! Chyběl mi tvůj hlas.

- Nico? - Ano, to jsem já.

- Nezavěšuj, ano? - Co chceš?

Chtěl jsem vědět, jak se máš

a jestli si se mnou chceš vyrazit.

Co se stalo? Dala ti ta holka kopačky?

Ty jsi ale sráč.

Nevolám ti, protože jsem se rozešel s Tinou, vole.

Budu jen citovat jednoho spisovatele, možná ti to něco řekne.

Chci být s ním, jen když jsem nadrženej, nebo když se cítím sám.

Říká ti to něco?

To mi budeš pořád připomínat blbost, co jsem kdysi napsal?

Víš co? Ano.

Čau, Zabo.

To je poprvé, co mi neřekl Nico.

Trochu mě to zlomilo.

Zůstal jsem sám.

Moje vztahy byly tak krátké, že jsem se jimi ani nemohl pochlubit.

Řekneš mi, co se stalo?

Včera mi volal Polův bratr.

Říkal, že se dostal do Polova počítače a našel složku plnou textových souborů.

Některé texty jsou kompletní a některé

jsou jen nedokončené eseje a podobně.

Psal o tobě, o nás, o své rodině.

Tady. Napsal toho o tobě hodně.

Je mi to jedno. Tím, že to budu číst, nic nezískám.

Nechci to. Nebudu to číst.

Přečti si to, a až budeš chtít, zavolej mi.

Nico, lékárna zavírá a já vařím. Mohl bys mi, prosím, skočit pro prášky?

- Co vaříš? - Řízky.

- S bramborovou kaší nebo hranolky? - S rýží.

Dej na ně sýr a dohodnuto.

S teroristy nevyjednávám!

Tak to si můžeš dát lipový čaj, když nemáš ty svoje prášky.

Dobře, cestou zpátky si kup sýr.

Máte někdo rád prosinec?

Chci říct, že může existovat další Pol.

Nedávno jsem četl o tom, jak to může být nakažlivé.

Zkoušky. Hodnocení na konci roku.

Setkání s lidmi, které nemáte rádi, během svátků.

a jak jsem říkal

A letos je první výročí požáru v Cromanónu a Polovy smrti.

Není to snadné.

- Co? - Život!

Checho, každý den si lžeme.

Kdyby nám na sobě opravdu záleželo,

nenecháme přítele, aby nám lhal.

Při pouhém podezření bychom je chytili za ruku, podívali se jim do očí

a řekli jim, o co jde.

- Tak to je. - Už s tebou nikdy nebudu kouřit.

Vždycky mi děláš naschvály.

- Haló? - Ahoj, Nico.

- Tina? - Ano. Ty sis vymazal moje číslo?

Ano, abych ti nevolal, když jsem opilý.

Můžeš zítra přijít?

- Stalo se něco? - Jo, ale o tom až zítra, dobře?

Napsal jsem Ježíškovi o nového kamaráda, protože ten starý se mi pokazil.

Kecám. Šťastný nový rok, kdybychom se už neviděli.

Mám tě rád.

Proč jsi tady, Nico? Máš přijít zítra. Odejdi!

- Vylekala jsi mě. - Odejdi!

Zebo!

- Jaké překvapení! - Nechápu to.

Dobře. Pojďte oba dovnitř.

No tak!

Tak to řeknu hned.

Nechci vás děsit.

Tak zaprvé.

Chtěla jsem se ujistit, protože jsem to nedostala.

- Ale... - Já myslím,

že je to velmi choulostivá věc.

Proč je tady on?

Jsem těhotná.

To neříkej.

Podle kalendáře je otcem jeden z vás.

Co si počnu?

Můžu počkat, až se to narodí.

Když bude jako špunt, je to moje. Když jako tampón, je to jeho.

- Nepůjdeš na potrat? - Nikdy jsem neřekla, že půjdu.

Je moc brzy, abychom to mohli probrat.

Měli bychom se znovu setkat po konzultaci s lékařem.

Ahoj, Nico.

- Ahoj, tati. - Všechno v pořádku?

Jistě.

- Co se ti stalo s okem, Nico? - Nic, mami.

- Ale ty máš monokl, synu. - Měla bys vidět toho druhého.

Dobře, řeknu ti to, ale nesuď mě.

Myslím, že...

Co?

Někdo se mnou otěhotněl.

Co jsi udělal?

Řekl jsem, že někdo je se mnou těhotný.

Tomu nerozumím. Mám ti gratulovat?

- Máš radost? - Ne, nemám radost.

Nevím, co budu dělat.

Zatím počkám. Já nevím.

Nevím, co se to se mnou děje.

To stejně nikdy nevíš.

Ty jsi ale vůl.

- Půjdeš ven? - Asi ano.

- Díky, mami. - Nemáš zač.

- Chceš taky? - Jen jeden.

30. PROSINCE 2005

- Ještě jeden? - Ano.

Dnes je první výročí Polovy smrti.

Myslím, že prožívám přesně to, co se tehdy stalo,

ale vůbec jsem se nepoučil.

Ahoj.

Myslím, že by sis dnes měl přečíst dopisy, které ti Pol zanechal.

V pondělí zajdeme na hřbitov.

Bylo by skvělé, kdybychom nemuseli chodit v 16 letech na hřbitov. Čau.

Vypadni od počítače a pojď večeřet!

Je skoro 12, za chvíli si připijeme!

Nebyl jsem u počítače.

Na tom nezáleží. Sedni si a povečeř s rodinou.

- Chceš taky, zlato? - Ano, ale nechci rajče.

Po dvanácté hodině jsem se sešel s kluky.

Trávili jsme hodiny tím, že jsme kolovali flašky, co jsme doma ukradli.

- Teď už jsme starší,

- větší

- a míň nevinní.

Takové je moje hodnocení na konci roku.

Hned přijdu.

- Kam šel? - Šel koupit trávu.

Skvělý večer na vykouření jointa.

Poslyš, je tu kámoš kámoše, chlápek, co přijede taxíkem, dá ti balíček a odjede.

Co?

- Taxíkem. - To myslíš vážně?

- To snad ne. Dělá si srandu, že jo? - Ne.

- Hoši, hoši! - Tak co?

- Ten chlápek je nejlepší, vážně. - Co říkal?

Zadarmo přidal kostky cukru.

Hustý!

- Otevři to. - Začněme rok na tripu!

Jo, máme všechno, co potřebujeme. Nemůžu tomu uvěřit.

Podívej!

Co je v tom?

Papír.

A trochu cukru. Prodal ti cukr, debile.

Jak můžeš nakupovat od někoho, kdo přijede taxíkem?

Každý ten podvod zná.

- Checho! - A za tolik peněz!

- Drž hubu, ty idiote! - Uklidni se!

Klídek! Stalo se to nám všem!

Ale v prvním ročníku na střední!

Ok, někomu se to může stát ve čtvrtém ročníku

na základce.

Hej, počkej, počkej!

To se mi bude posmívat i ten kluk z Jumanji?

Nechoď, protože...

Pokud odejdeš, nikdo jiný tu nebude

Kdo mě donutí cítit se takhle

Umírám touhou po lásce

Bez tebe nemůžu žít

Ještě jednou, všichni! Raz, dva, tři!

Pokud odejdeš, nikdo jiný tu nebude

Kdo mě donutí cítit se takhle

Umírám touhou po lásce

Bez tebe nemůžu žít

No tak. To jste sjetí z toho cukru?

Tak jako každý rok,

jeli jsme na dovolenou na deset dní k moři.

Snažil jsem se odpočívat

a nemyslet na to, co mě čeká v Buenos Aires.

- Ahoj. - Ahoj. Chystám se ke gynekologovi.

Už ses rozhodla?

Ještě ne.

Uděláme, co budeš chtít.

Kdybys něco potřebovala, řekni.

- Díky. - Hodně štěstí.

Klekl jsem si před výstřižky a plakáty

všech hudebníků, které mám připíchnuté na zdi v ložnici.

Žádal jsem je, aby se něco stalo,

aby jí lékař oznámil, že těhotenství je rizikové,

že jí hrozí krvácení,

aby zakopla a spadla, cokoli.

Umíte si představit, jak jsem se cítil, kdy jsem si přál něco tak hrozného?

Ne, neumíte.

Všechno mě rozčiluje.

- Co všechno? - Všechno.

Život.

Zlobíš se na život?

Něco v tom smyslu.

Dávej si tedy pozor.

Proč?

Pokud bojuješ se životem, spřátelíš se se smrtí.

Letos v létě jsem trávil více času se svými kámoši ze školy.

Naším sídlem se stal dům Camilly.

Checho, Lucho a já jsme prakticky žili tam.

Tomás se k nám připojil po rozchodu s Florencií.

Můžu si potáhnout z tvé cigarety?

Takhle si obstaráváte drogy, mládeži?

Od certifikovaných prodejců nebo z autorizovaných prodejen?

Výborně, kamaráde.

- Ty chytrolíne! - To je paráda.

- Dobré ráno, spáči. - Kolik je hodin?

- Jsou dvě hodiny ráno. - Ano.

Spal jsem celý den?

Nejdřív ses nechtěli uklidnit

a později jsme tě nemohli vzbudit.

Pamatuješ si něco?

- Kde je Tomás? - Je na dvoře. Chová se divně.

Co jsi mu udělal?

Hledal jsem tě.

Udělal nebo řekl jsem včera něco?

Trochu jsi mě potrápil, ale už jsem si na to zvykl. Neboj.

Jestli tě to potěší, celý minulý rok

se mi nejlíp dařilo dělat problémy lidem, které mám rád.

Pokud to neděláš schválně.

Budu stát při tobě.

Budu na tebe čekat.

Jsem tvůj přítel.

Vím, že nakonec obnovíme to naše dřívější přátelství.

Potřebuju jen najít způsob, abys mi řekl, co ti je.

Chceš, abychom si prošli situací, jako byla ta s Polem?

Nechci, aby se tobě nebo někomu jinému stalo něco špatného.

Proč by se mi mělo stát něco špatného?

Včera jsi řekl, že se nezabiješ, protože tě Pol předběhl.

- Ty zasranej idiote! - To byl vtip, blbečku!

Byl to jenom vtip?

Ale na každém vtipu je něco pravdy. Co když je to pravda?

Mám na to čekat?

Nebudu nutit svoje přátele, aby si prošli tím samým, pokud pokud ti jde o tohle.

Ne.

Trápí mě, že se vymlouváš na nás a na Pola.

Abys tady zůstal a znovu se nadechl.

Pokud chceš přežít,

zůstaň naživu kvůli sobě.

Ne proto, že bychom nechtěli, abys umřel.

Když ti řeknu, co se mi stalo,

nebudeš ve mně vzbuzovat pocit, že jsem špatnej kamarád?

Tino, stalo se něco?

Krvácela jsem.

Promiň.

Proč se omlouváš?

Jen jsem chtěla, abys věděl, že už ti nic nehrozí.

Nebudu říkat, že z toho mám radost.

Je to tak nejlepší, ne?

Jo, asi ano.

Kdy se to stalo?

Dneska ráno.

Nechápu to. Proč jsi mi volala včera ?

30. LEDNA 2006

Zní to šíleně,

ale bez ohledu na to, jak malý kontakt mám s rodiči,

potřebuju vědět, že je mám,

pijí maté nebo se hádají, aby byli víc v pohodě.

Od té doby, co mi Tina řekla o krvácení, jí pořád volám, ale nebere to.

Možná, že je jako Ramiro.

Zjistili jsme, že kůlna se bourá, tak jsem se s klukama chtěl rozloučit.

Na místě, které nám umožnilo být teenagery a bavit se.

Něco, co se po požáru v Cromanónu zdálo být zakázané.

Oslavovali jsme, že žijeme.

Oslavovali jsme mládí.

Za týden mi bude 17. Je pro mě těžké se rozloučit

se svým pubertálním já.

Je čas, abych si promluvil s Tomásem a ukončil tento příběh,

který jsem vám vyprávěl z druhé strany obrazovky.

Přejte mi štěstí.

Včera mi bylo 17.

Nechtěl jsem slavit, celý den jsem měl vypnutý mobil.

Dnes jsem dostal zprávy od všech.

Kromě Tomáse, Tiny a Ramira.

Asi na to zapomněli.

Nejsem zapamatovatelný člověk.

Pořád si v hlavě přehrávám okamžik, kdy mi Tomás řekl

že by bylo by nejlepší, abychom si drželi odstup.

Abych ho mohl zase vnímat jako přítele.

Musíme si držet odstup, Zabo.

Odstup.

Musíme si držet odstup, Zabo.

Bylo mu mě líto.

Líto.

Máma přišla do mého pokoje a zeptala se mě, co se děje.

- Aspoň někdo si toho všiml! - Co?

V ten moment jsem si chtěl vylít srdce

a všechno jí říct.

Proč si neuklidíš? A to prádlo je třeba vyprat.

- Mluví! - Teď ho mám moc!

To po mně všichni chtějí!

Četl jsem, že můžete zemřít na zlomené srdce.

Jak dlouho to bude trvat?

Tomás se vrátil k Florencii.

Mají šťastného Valentýna.

P.S.: Všichni se můžete jít vycpat!

Zabo.

Vzpomínáš, jak jsme si dělali legraci z toho e-mailu? „Pokud to čteš, jsem s největší pravděpodobností mrtvý?“

Dobře.

Vím, že je to trochu morbidní, ale nemůžu si pomoct.

Někdy mám pocit, že tě znám z jiného života.

Pěkný tričko. Já jsem Pol. - Zabo.

Zamiloval jsem se do tebe?

Jednou jsem ti to málem řekl.

Ale nemohl jsem.

Dnes jsem pocítil potřebu přestat existovat.

Chci mít možnost vybrat si, kdy ukončit svůj příběh.

Je zvláštní psát na rozloučenou, ale s tebou necítím takový tlak.

Vím, že to pochopíš, dříve nebo později.

Nevím, jestli si to někdy přečteš.

Když ano, žádám tě, aby sis zapamatoval toto:

Ukončit bolest je na vás, ne na někom jiném.

Nechápej to špatně.

Kde je žebřík?

Tady, klídek.

Nikdy bych neřekl, že zabít se je řešení.

Jen ti radím, abys převzal zodpovědnost za svoje problémy,

postav se jim a nenech se odradit.

Nenech se odradit, jako já.

Požádej o pomoc, dokud je čas.

Mluv o tom, co tě trápí.

Je hodně lidí, kteří tě mají rádi

a záleží jim na tobě, i když si myslíš, že ne.

Někdy je tvůj smutek příliš hluboký

a ty to nevidíš.

Omlouvám se, že jsem ti nedovolil zeptat se mě proč, jak to rád děláš.

Pol.

O ŠEST MĚSÍCŮ POZDĚJI

KAŠLU NA VŠECHNO!

JE TO ROK OD ÚMRTÍ FRONTMANA SKUPINY NIRVANA

PROBÍHAJÍCÍ VYŠETŘOVÁNÍ: BYLA TO VRAŽDA, NEBO SEBEVRAŽDA?

Všechno je tady.

Měli bychom s tím něco udělat.

Jako co?

Zveřejnit to.

Někomu by to mohlo pomoct necítit se tak osaměle.

Musíme to zveřejnit.

Zkušenost.

Nicolás a já se o tom často hádali.

Nico říkával, že naše zkušenosti mají tendenci se opakovat,

protože my lidé zapomínáme na svou minulost velmi snadno.

Nikdy se to nenaučíme,

ale můžeme pomoct ostatním aby si neprošli stejnými věcmi.

Nejsem hrdý na to, že jsem poznal svého syna prostřednictvím těchto záznamů.

Dospívající nereagují přehnaně, ale křičí.

Křičí o pomoc, v úzkosti, v bolesti, cítí se bezmocní. Křičí si po svém.

Jestli máš problém, svěř se mi.

Jakkoli to jde.

Nepotřebuješ nové přátele.

- Nevím, co se se mnou děje. - To stejně nikdy nevíš.

Myslím, že umřu mladý.

Nicolási, tímto ti zakazuju umřít.

Měli bychom si dát odstup, Zabo.

Zlobíš se na život?

Na světě je mnoho dětí jako Pol a Zabo, kteří prožívají totéž.

Možná někdo z nich je váš přítel nebo někdo, na kom vám záleží.

Takže když se ho zeptáte, jak se cítí

a vy máte pocit, že lže nebo se schovává za vtip,

zažeňte tyto pochybnosti, obejměte ho a zeptejte znovu.

Ukažte mu, že vám opravdu záleží na tom, co chce říct.

Tu šanci si nechcete ujít. To jsem se naučil z vlastní zkušenosti.

A když už jme u toho, dovolte mi zeptat se vás na druhé straně obrazovky:

Jak se opravdu cítíte?

JÁ, ADOLESCENT

překlad a titulky: agnus