Original subtitles

(České titulky - mzuna@seznam.cz)

Špatné sny se vždy vrací jako nežádoucí hosté.

Probudila jsem se v noci na hřbitově v Limmeridge...

mrtví obvykle zůstávají mrtvými,

jako zločinci, kteří jsou izolováni od společnosti,

na rozdíl od svých obětí.

Ale to, co se stalo,

nelze nazvat normální.

Snad kromě začátku...

Tento letní den na trávníku v Limmeridge

jsme sledovali nešťastný úděl Lauřiny kriketové koule...

(pískání vlaku)

A v ten večer dorazil náš učitel výtvarnictví.

(houkání sovy)

Opravdu jste se mě lekl, pane?

Proč podezříváte právě mě?

Z ničeho vás nepodezřívám.

Schovala jsem se... a viděla, kam jdete.

Pracujete tady?

Ano, bylo mi zde nabídnuto místo.

Oh, to musíte být šťastný.

A kde bydlíte?

Ne zde...

Tady a tam...

Ve městě...

Udělám, co řeknete, pane.

Jestli chcete, pane, řekněte mi, co mám udělat?

Proč?

Kdo jste?

Neměla bych tu být.

Oni nechtějí, abych tu byla.

Znáte barona, pane?

Ne.

Možná, že vám mohu věřit.

(rachot kočáru)

Pan Hartright?

Musel jste vidět tu ženu z vesnice.

Jako rodinný právník, vás mohu ujistit,

že je pro nás docela nezvyklé,

aby k nám hosté chodili pěšky.

Ale zdá se, že se jednalo o selhání na železnici.

poblíž Carlisle.

Vaše žačky, Marian a Laura, jsou na pobytu.

Váš zaměstnavatel, pan Fairlie,

člověk dbající na etiketu,

nevychází ven ze svého pokoje.

Upřímně řečeno, bylo pro mě těžké

vypátrat pro něho

tu pravou osobu.

Nemusíte mít strach pane Gilmore.

Bylo mi řečeno, že můj způsob chování

se jeví jako druh záruky.

Můj předchozí zaměstnavatel,

dokonce i když jsem bydlel pod jeho střechou, mě nazval

neškodným domácím zvířátkem.

pan Fairlie?

Ano – pane Hartrighte.

Pane Hartrighte, pomalu si sedněte

a snažte se nepohybovat

židlí nebo jiným nábytkem.

Ve stavu, v jakém jsou moje nervy,

mi každý pohyb způsobuje nesnesitelnou bolest.

Jsem rád, že jste nyní v Limmeridge.

Viděl jste svůj ateliér.

Bude to pro vás to pravé?

Jestli mi to vyhovuje?

Mohu vás ujistit…

Ne, pane Hartrighte, mluvte tiše, prosím.

Víte, hlasité zvuky mě mučí.

Promiňte, že jsem to zakázal,

ale můj stav se náhle zhoršil,

a proto vyžaduji od ostatních takovouto oběť.

Ale alespoň zde najdete za vaši činnost

umělce a učitele kreslení mých neteří

zasloužené ocenění, pane Hartrighte.

Zde v tomto domě

není projevem barbarství od jeho majitelů,

když považují umělce pouze za své služebníky.

A teď, nedal byste podnos s mincemi zpět do skříně?

(rozstřikuje sprej)

Teď jděte a vezměte si to portfolio.

Jste na to dost silný?

Ano? Ach, jak je to krásné, být silný.

Neupusťte to!

Nemáte ani tušení jaké strádání

by mě čekalo, pane Hartrighte,

v případě poškození tohoto portfolia.

Nyní, než budeme pokračovat,

máte na mě nějaké dotazy?

Na platbu za mou práci zde.

Nebude vám vadit, když zavřu oči, zatímco budete hovořit?

Je mi takto lépe.

Ano?

Platba za dvě mladé dámy?

Ach, to...

Přál bych si, abych mohl být dost silný při jednání o této věci, ale nemůžu.

Mé neteře, které budete mít ve své péči,

vám budou podřízeny, pane Hartrighte,

a já doufám, že se s tímto úkolem vypořádáte

a osvojíte jim základy pro malování krajiny.

Seznamte se s pracemi Frita, Landseho a dalších.

Pane Hartrighte.

Prosím za prominutí, pokud jste mě přistihl,

když jsem sledovala váš příchod.

Moje sestra a já máme vášeň pro gotické romány,

protože někdy si představujeme samy sebe jako jejich hrdinky.

Zdá se, že máme,

výborné podmínky pro takovéto představení.

Můj strýc není nejjednodušší osoba,

s nimiž se lze zabývat, ale ne při snídani.

Promiňte.

Ne, ne, on byl velice vstřícný.

Vaše sestra se přidá k nám?

Ne, myslela, že bude lepší, abych se s vámi seznámila jako první.

Nebudu to před vámi skrývat, pane Hartrighte,

nejsme zvyklé na muže v těchto komnatách.

Budete jen jedna z mnoha z mých studentek, slečno Fairlie

Ale můžu doufat, že Vy a Vaše sestra

souhlasíte s braním hodin výuky?

Zda souhlasíme? Dovolte mi, abych vám něco řekla o Lauře a o mně.

Brzy uvidíte, co se nám nelíbí.

Máme odlišné matky, tudíž to není nic neobvyklého.

Ale naše rozdíly jsou hlubší.

Ona je upejpavá, a já zase ráda mluvím.

Ona zdědila velké bohatství po své matce,

je nabyvatelka velkých statků, ale já ne.

Má sladkou povahu, já naopak.

Ona vysoce uctívá muže zatímco já jsem....

Mám-li být upřímná, pane Hartrighte,

ona je anděl, a já...

Snad nejlepší bude, když

začnete, prosím, marmeládou

a dokončíte svůj návrh sám.

Chcete mi říct, že budete potřebovat různé učitele.

Různé? Ne

Laura a já nemusíme mít nic

Ale my jsme neoddělitelné, jak se ve všem shodneme.

Přinesete radost nám oběma, pane Hartrighte,

nebo nikomu.

Může to být nepochopitelné, ale je to tak.

A jsem si jistá, že se můžeme dohodnout

na tom, co nás budete učit.

Laura.

Slečna Fairlie?

Promiňte - jen na chvíli

Myslel jsem si, že jsme se setkali na silnici předešlou noc.

Ale teď vidím, že...

to není nic jiného než náhoda.

Ale kdo to byl, pane Hartrighte?

Nemám tušení.

Byla celá v bílém.

Možná přízrak?

Ano... Pojďme začít.

Chtěl bych začít

s nejzákladnějšími principy

malování zátiší a krajiny.

Jsem si jist, že jste se obeznámily

s prací Landsera.

Ale Marian, vždyť jsme ho ještě nepoznaly.

A co by jsi chtěla vědět, Lauro?

Hodiny pana Hartrighta.

Také je užitečné vědět, jak se chová.

A on byl pro nás tak nezajímavý,

někdy si myslím, že spí.

(chichotání)

Jsme příliš náročné ohledně mužů.

Kdyby tady teď byl můj otec.

Mohl by nám hodně pomoci.

Víš, Percival se ještě nevyjádřil.

Mohl si to rozmyslet.

Lauro, psal před dvěma dny.

Za méně než týden, po obědě.

Proč ti na tom záleží?

Tak, když říkáš.

A proč ne?

Marian!

Já vím.

Celé týdny sis myslela o...

Nemohu popsat... neustále musím myslet...

...na budoucnost.

Proč to skrývat?

Lauro, nedělej si starosti,

neměla by jsi se zatěžovat.

Změny jsou předurčeny...

Já jsem zbabělec.

To je všechno.

Pane Hartrighte?

Ještě pracujete?

Ale tohle je sbírka mého strýce.

On vás požádal, abyste na tom dělal?

Ano, mám něco opravit.

Chce, abych to dokončil v ranních hodinách.

Zítra?

Ale na tom je práce na celé měsíce.

Neměl právo to po vás chtít.

Přijmete omluvu

ani ne tak od mého strýce,

jako od nás?

Pravdou je,

že jsme si myslely, že budete dostatečně obezřetný.

Když člověk potřebuje práci,

slečno Fairlie, myslím, že je vždy obezřetný.

A co je tohle?

Ah tak, materiály, na kterých jsem pracoval celé měsíce.

Rossetti.

Whistler.

Ano, tohle je kopie, kterou jsem udělal.

To je Rossettiho žena?

Elizabeth.

To napsal po její smrti.

(povzdech)

Podívejte se na obrys její tváře...

Je tam silná touha ...

Věděla jste, že jí vykopal hrob?

Ano...

Pohřbil tam své básně.

Ten obrázek mě vždy fascinuje...

Takovým... děsivým pocitem ze ztráty.

Nééééééé!

To je ta žena, kterou jsem viděl.

Běžím dolů.

(žena naříká)

A potom byla pryč.

Stalo se to tady.

Ale nebyl to duch.

Byla to žena.

Pan Gilmore říkal,

že byla odněkud z vesnice.

Ona je z vesnice?

Pokud bychom ji mohli vidět jasněji.

Ano, existuje jeden způsob.

Nehýbejte se.

Nehýbejte se. Zůstaňte stát.

Ano, skutečně, existují určité podobnosti.

Zejména barva.

Slečno Feyerli, pokud je to možné, uvolněte si ruce.

Oh, nemůžu.

Ne...

Tak jednoduché.

(oba se smějí)

Pokud si odpočinete

Tak jste skvělý model na malování.

Slečno Feyerli, mohl bych, až udělám nějaké skicy

vaší sestry,

vám ukázat, co jsem viděl.

Za předpokladu, že váš model souhlasí.

Ano, Marian, opravdu bych to chtěla zkusit.

Tak mi řekněte, pane Hartrighte,

jak vaše modelky mohou být v klidu?

Óóó, já vám pomáhám

velkorysými porcemi komplimentů.

Doufám, že pan Hartright

není ke mně s komplimenty moc štědrý.

Proč ne?

Protože vím,

že uvěřím všemu, co řeknete.

(hra na klavír)

(hudba stále hraje)

(tichý smích)

Ááá, příliš mnoho chyb.

Raději při otřesech nemaluj.

Můžeme uvést do rozpaků pana Hartrighta.

Rozdíl mezi tím,

jak to vypadá

a skutečností,

uvidí v našich pracích.

(pád papírů na kalhoty)

Co budeme dělat?

To, co je správné.

Než sem přišel pana Hartright,

byla jsem si jistá svými city.

Co by se stalo, pokud by se teď měly změnit?

Pane Hartrighte,

velice děkujeme za vaše přátelství

a musím říci, že se mi nelíbí, co vám mám teď sdělit,

Ale myslím, že jsem rozkryla vaše tajemství.

Pravdou je, že pokud chováte k Lauře nějaké city,

je mou povinností vás hned varovat,

že to k ničemu nepovede.

Moje sestra je zasnoubena

a já jsem šťastná, že se bude vdávat.

Její snoubenec je očekáván každým dnem.

Vidím, že vám to mělo být řečeno dříve.

Nejsme na takové věci zvyklé

a netušily jsme,

že by se něco takového mohlo stát.

Slečno Fairlie, tak jako tak by to bylo bláznovství

kdyby si učitel dělal takovouto naději.

A s povděkem přijímám vaši přátelskou nabídku.

Na moji obranu, mohu jen dodat, že to je poprvé

kdy mi osobní sympatie brání v práci.

Nemohu formovat církev.

Jak ráda bych připodobnila model na dané místo.

Které je pro nás velmi drahé.

Pak bych to chtěl namalovat.

Jeho hrob?

Našeho otce.

Oh, Marian, musím se připravit.

Mohu dnes ukončit naši hodinu, pane Hartrighte?

Mohu jít zpátky pěšky.

Její snoubenec?

Ano.

Bydlí poblíž?

Ne, je z jihu.

Rodina sira Percivala se přátelila s mým otcem

který to manželství schválil ještě předtím, než zemřel.

Stejně jako já.

Jistě.

Nicméně, povídali jsme si o vašem tajemství

pane Hartrighte

a teď vám řeknu moje.

Už jste někdy měl divný pocit

když vstoupíte do místnosti, nebo potkáte osobu,

nebo spatříte obrázek, který je ve všech směrech perfektní,

ale přesto máte pocit, že je něco špatně?

Předtucha svého druhu, to máte na mysli?

Ano.

Ten pocit je stejně iracionální.

A týká se to Laury.

Sir Percival je pohledný,

bohatý a, podle všeho, zamilovaný.

Věřte mi, ověřovala jsem si to důkladně,

a nic na něm nenašla.

Ale je to neobvyklé,

že máte předtuchu?

Vy a vaše sestra jste si velmi blízké

a všichni vaši blízcí jsou vzdálení.

Pane Hartrighte, jestli u mě existovaly určité pochybnosti

že opustíte své city, abyste mi pomohl,

právě jste je rozptýlil.

(hra na klavír)

(melodie skončila)

Váš čaj, sire Percivale.

Musíte mi odpustit, slečno Fairlie,

Úplně jsem zapomněl.

Už uplynulo tolik týdnů.

Dlouhá doba, co jsem ji naposledy slyšel hrát na klavír.

Ne tak moc.

4 týdny, 2 dny a... 6 hodin.

Měli jsme oběd v této místnosti.

Pane, Hartrighte, pokud mohu říci,

že pro Limmeridge je opravdu čest

přijmout vás jako učitele.

Viděl jsem některé vaše kresby

v Burlingtonově domě

vloni v létě.

Škoda, že nejsou častěji k vidění.

Jste velmi laskavý, ale obávám se, že potřebuji celé měsíce

na to, abych mohl ukázat přijatelný výsledek práce.

Doufám, že poté, co se s Laurou vezmeme

nám prokážete tu čest

pravidelně přijíždět a zůstávat v Blackwateru

a pokračovat ve vzdělávání.

Jak víte,

moje největší přání vůči slečně Fairlie je, aby zde

v tomto domě měla svůj domov.

Možná jsem blázen, Pan Hartrighte,

ale, díky Bohu, nestačí,

rozdělit nedělitelné.

Slečno Fairlie, promiňte, pokud jsem vás vyděsil.

Líbí se mi tato místa.

Ano, žijí tu vzpomínky.

Náš otec sem přišel.

Učil nás, jak házet kameny.

Myslím, že jsem v tom lepší než v kreslení.

Takže si ho nevezmete?

Modrý kámen?

Slyšela jsem, že nosí štěstí.

Budu rád, když vám ho můžu dát.

Víte, že bychom tu neměli být sami.

Prosím.

Za... za pár týdnů

se budu vdávat, pane Hartrighte.

Ale já chci, abyste pochopil jednu věc.

Nikdy nezapomenu na toto léto,

na dny, které jsme spolu strávili,

na čas, který jsem strávila s vámi.

Kam bychom šli, co bychom dělali,

chci vám popřát štěstí.

Pak, bez ohledu na to, zda je to špatné,

Budu na vás myslet,

nezapomenu na vás.

Proboha, prosím, odejděte!

Tato věc vyžaduje delikátnosti, pane Fairlie.

Vy mě donutíte dát tomuto muži

povolení k opuštění místa.

Muži? Kterému muži?

Vy blbej, starej Gilmore.

Jak jen ho můžete

nazvat mužem?

On není ten typ.

V současné době je to pouze stojan.

Proč máte námitky ke stojanu, Gilmore?

Pořád mi vadí, je To důležité.

(povzdech)

(sluha odchází z pokoje)

Sir Percival je prostě pryč

a já chci diskutovat o sňatku Laury.

A o podmínkách.

Podmínky předložené jeho právníkem

se zdají být nepoměrnými.

Na konci

vyřešení údělu toho značného jmění...

Dobrý Gilmore, jak jste citlivý na lidskou přirozenost.

Ale co přesně navrhujete?

Buďto neustoupíme jeho požadavkům, nebo v krajním případě,

před podepsáním listin s nimi obeznámím Lauru a Marian.

Obeznámíte je?

Gilmore, v tak mizerném světě, jako je tento

je možné přecenit

význam klidu a míru...? Ne?

A chcete mě rozzlobit,

rozzlobit sebe, rozzlobit Glydeho,

rozzlobit Lauru, a co je ze všeho nejhorší, rozzlobit Marian.

A to všechnno kvůli maličkostem.

Jeho právníci

nemají nárok vyžadovat takovéto podmínky

a mně se zdá, že se týkají toho,

aby se vše vyrovnalo před splatností.

Musíte být neoblomný, to oni by měli ustoupit.

Můj starý dobrý Gilmore

jak můžete nenávidět Glydea za to, že je baronetem.

Jste příliš radikální.

Ach, můj Bože, že prý radikální.

Pane Fairlie, jsem smířený

s mnohými z vašich provokací

ale moje přísné konzervativní názory

celý můj život slouží třem generacím rodiny Fairlieových.

Já se nevypořádám s faktem, že jsem byl nazván radikálním.

A musím vám říct,

že žádnou svojí dceru bych neprovdal

za těchto podmínek!

Neotravujte vzduch, nejhorší ze všech Gimorů.

Nenechám si otrávit vzduch.

Já bych zpochynil tyto budoucí nepředvídatelné okolností s vámi, kdybych mohl

Ale já nemůžu, nemám to srdce.

Neukončíme raději tento rozhovor?

To je hezké Gilmore.

Můžete to vyřešit, ne?

Jsem rád, že jsme si konečně navzájem porozuměli.

Řekněte jim, aby vám dali v přízemí dobrý oběd.

Jděte, Gilmore

Řekněte mým líným služebníkům, aby vám udělali dobrý oběd.

Ještě něco, pane?

Ještě něco?

Vy si mě nepamatujete?

Glyde je tam?

Co?

To je pro vás, pane Percivale?

Viděl jsem jeho kočár.

Chci vám pomoci, a neurazit.

Co vás sem přivedlo?

Muž tu byl kdysi na mě hodný.

Tento muž.

A jeho manželka.

Lepší než ostatní.

Glyde mě zavřel v nenormálním domě, pane.

Jsou tam studené kamenné zdi.

A lázně.

Křičí v lázních.

Ponižovali mě tam.

Musíte je varovat.

Nikdy se tam nevrátím.

(leknutí)

Varovat je?

Nechci nic víc, než vám pomoci.

Ano, pomozte mi.

a pak se na vás podívají, stisknou rty.

A tyto mince ve svých stisknutých rtech.

Prosím.

Prosím! Nechtěl jsem vám ublížit.

Jsem rád, pane Hartrighte,

že jste se seznámil s Annou Catherick.

Ale ze všeho nejvíce by mě zajímalo,

jestli byla v kostele Limmeridge.

Moje největší přání je

najít ji bez prodlení.

Znáte ji dlouho?

Ano.

Její matka je jedna z našich nejvěrnějších služebnic v Blackwateru.

Bohužel, stala se jí dvě neštěstí: Provdala se za muže,

který ji opustil. A dcera, jejíž duševní stav

byl postižený v raném věku.

V té době, symptomy ubohé dívky

nás přinutily požádat o lékařskou pomoc.

Ale paní Catherick nechtěla, aby Anne

skončila ve veřejném blázinci.

Prosila mě,

o zaplacení dobrého sanatora

na znamení jejich dobrých služeb naší rodině

Byl jsem šťastný, že to mohu udělat.

Kidson, specialista z Harley Street

sledoval vývoj onemocnění.

Lepšilo se jí to?

Ne, nelepšilo.

Jak se její stav horšil, vytvořila se u ní zvláštní nenávist

ke všemu, co souviselo s její léčbou

včetně, bohužel, její matky a mě.

Takže doufám, že se zase vrátí do řádné lékařské péče

a to co nejdříve.

Musím zítra odjet.

Budu se snažit vypátrat ji dnes v kostele.

Všichni musíme doufat,

že to ubohé děvče je tam

a já vyřídím vaše slova

Lauřinu strýci a stráži.

Myslím, že to ukončí otázku.

Ne...

Neukončí.

Pokud by moje prohlášení

byla určena vám, pane Gilmore,

a vám, pane Hartrighte,

pak by mělo být shledáno,

že odůvodnění není nutné.

Ale... slečno Fairlie, můj postoj k ženám není takový.

Doufám, sire Percivale,

že si nemyslíte, že bych vám nevěřila.

Ne.

Ale dlužím vám to.

A v ničem neustoupím.

A teď dokážu svoje slova.

Zde je adresa a jméno matky Anny.

Mohu trvat na tom, abyste jí napsali,

dotázali se jí na všechno, co chcete,

a ujistili jste se, že ona potvrdí můj příběh?

Sir Percival zde byl celou noc, ale nespatřil žádnou její stopu.

Na co si máme dávat pozor?

Odtud ani nevidíme na hrob.

Shledala jste jeho řeči věrohodnými?

Víc, než bych si mohla představit.

Promluvte si s Annou Catherick.

Pak musíme i nadále čekat.

Myslím, že začnu s náčrty

skic panství za svitu měsíce.

Zde je šance, že se s ní mohu setkat.

Promiňte, slečno.

Ano, Margaret?

Zajímalo by mě... chtěla bych se zeptat, zda něco víte?

Jistě, a na co?

Já nevím, jestli vás obtěžuji,

protože to nemusí nic znamenat, ale nejsem si jistá...

Něco vás trápí?

Pomůžu vám, jak jen mohu.

Je to pan Hartright.

Pan Hartright?

Co se mu stalo?

No, víte, už se stmívalo

a viděla jsem ho tam u besídky,

ale nebyla jsem si jistá, co tam dělá

a co tím sleduje.

Aha, už chápu.

Ne, Margaret, on chce jen dělat náčrtky

na různých místech panství v měsíčním světle.

Zkuste to pochopit.

Ráda bych viděla hotové obrázky.

Oh, ano, slečno.

To je v pořádku.

Děkuji, slečno.

Prostě už bylo dost pozdě.

Ano.

Ale já se vrátím do deseti, pokud mu to pomůže.

Děkuji, slečno.

(zavírá dveře)

Přijdete sem?

(zvoní zvonek)

(vzlykání a výkřiky)

(vzlyká)

Prosím, slečno, prosím!

Chtěl mě svléknout.

Co?

Slečno Fairlie!

Slečno Fairlie, prosím, mohu vám to vysvětlit!

Prosím, poslouchejte.

Domů.

Vezměte ji do domu!

Vždycky jsem říkal,

že chybí ten správný člověk

ve vašem prostředí.

Naštěstí pan Hartright nás za několik hodin opustí.

Ale zůstává

zde komorná.

Sir Percival, jí už nabídl

místo hospodyně

na panství Blackwater Park.

Změna místa by jí pomohla.

A prosím, nezapomeňte, pane Gilmore

že Marian ji zachránila.

Ano, to je pravda.

Kromě toho oba předpokládáme

že ten mladý muž si vás omotal kolem prstu.

Navrhuji opustit toto téma.

Přiznám se, že jsme byly podvedené.

Ale nepřiznávám se, že jsem se zmýlila.

Snaží se všemi způsoby

najít Anne Catherick.

Její matka mi napsala.

Je zřejmé, že vše, co řekl sir Percival,

je do posledního písmene pravdivé.

Slečno Fairlie!

Odjíždím za pár minut.

O chvíli později zmizím ze vašeho života.

Pokud mě s vámi uvidí, budu potrestána.

Nemám co říct.

Nemám co dodat,

ale okolnosti ve kterých jsem se ocitl

bylo mi řečeno, že kdybyste se

vy a vaše sestra ocitly v nebezpečí

žádali mě, abych tomu zabránil.

(vzlyká)

Zklamání z pana Hartrighta

byl velmi bolestivý důkaz naší vlastní nezkušenosti.

Zapomněla jsem na všechny své pochybnosti.

Dospěli jsme k dohodě,

k níž jsem se připojila, jakmile skončí jejich líbánky.

A jak se zdá dnes divné,

přemýšlet o tom, zda skončila tak dlouhá cesta naděje.

Buďte vítána, slečno.

Ach, Lauro!

Ach!

Oh, jak dlouho jsme se neviděli!

Marian, je mi líto, jsem po cestě unavená.

Omluv mě.

Slečno Fairlie...

Musím se omluvit.

Laura byla trochu unavená.

Ale bude dobře, když na nás počkáte.

S politováním vám musím oznámit,

že u nás bude bydlet další host, 629 Jeden chudý příbuzný, kterého sotva znám.

Ačkoliv zde pobude jen krátce.

Omluvíte mě?

Případy musí být projednány

a situace může být vážná.

Musíme přijmout okamžité opatření.

Ale pokud ji dokážu přimět

tyto dokumenty podepsat,

tak to okamžitě vyřeší problém.

To ten problém vyřeší, a my můžeme

snížit vysoké dluhy,

které se staly problémem.

(zvuky za zavřenými dveřmi)

Prosím!

(Laura se hádá s Percivalem, není rozumět slovům)

Pane Percivale, zajímalo by mě, zda mohu˙

promluvit s vámi o něčem.

Slečno Fairlie, samozřejmě.

Jsem tady už 4 dny.

Pokud nechce, abych tady byla,

mohu odjet.

Ale já nechápu, proč se mnou nechce mluvit.

Já tomu sám nerozumím.

Doufal jsem, že se změní.

Ale obávám se sentimentu ženy, který

je pro mě nepochopitelný.

Dala vám to jasně najevo?

Ona neustále lituje

v jejím případě, že je unavená.

Když ji potkám, něco málo se mnou prohodí

a pak uteče.

Pokud jsem udělala něco čím jsem ji ublížila,

Jsem připravena se omluvit ale musím vědět, co to je.

Věřte mi, slečno Fairlie, neučinila jste nic, co by jí ublížilo.

Prostě jí dejte čas.

Dala jsem jí čas.

A pokud, jak říkáte, jsem neudělala nic špatného,

pak musím odjet, vrátit se ke svému strýci,

protože je zřejmé, že ona mě nechce vidět.

Možná kdybyste byl tak laskav,

a řekl služebníkům,

aby mě připravili k odjezdu.

Velmi doufám, že se změní

a budu se snažit udělat vše pro to, aby byla přívětivější.

Prosím...

Zůstaňte déle.

Ne.

Byli jste hodní.

Ale nemůžu se přinutit

pokud ona nechce, abych tady byla.

(zvuk dveří)

Marian...

Nechoď pryč.

Ó, pane bože, nechoď!

Lauro, ach Lauro!

Byl to zlý sen.

Proč jsi o tom nemluvila?

Co je to?

Tohle...?

Musím se vrátit.

Promluvíme si zítra.

Je mi to líto.

Lauro, musíš mi to říct.

Ať to bylo cokoliv, musíš mi to říct.

Prosím tě.

Když jsme byli v Itálii, viděli jsme tam

nádherný hrob, který manžel zbudoval pro svojí ženu.

Její jméno bylo Cecilia, Cecilia Metella.

Byl slunečný den.

Zeptala jsem se Percivala

Jestli by pro mě nechal vybudovat něco takového.

Jeho odpověď byla, že kdyby něco takového postavil, tak za moje peníze.

To byl vtip, Lauro.

Tak co?

Jsem si jistá,

že se to mělo uvést do předmanželské smlouvy,

alespoň v případě, pokud nejsou děti.

A Marian, já nechci děti

a to, jak se mě dotýkal, když...

Pověz mi to.

Nikdy jsem nevěděla, že si muži mohou tu akci takhle vychutnat

i tu nenávist.

Proč mě nenávidí?

Udělala jsem něco špatně?

Nic jsi neudělala špatně.

A nikdy o sobě takhle neuvažuj.

Pak ti mohu říct, všechno to, o čem jsme přesvědčena.

Chce moje peníze, a jsem si jistá,

že je ochoten udělat cokoliv, aby se k nim dostal.

Pojď, Vrátíme se.

Lauro, ty si nemůžeš být jistá.

Možná, kdyby jsi si s ním promluvila.

Snažila jsem se.

Někdy jsem viděla soucit, ale...

Teď si vzpomínám

na varování ženy, ubohé ženy v bílém.

(štěkání psů, řehtání koní)

Buďte opatrná, má paní!

Psovi se utrhl obojek!

Je nebezpečný!

(Vrčení)

Přestaňte, nepouštějte!

Poslali jsme pro hlídače.

Dámy, zůstaňte prosím v klidu.

Opatrně, pane,

útočí na vše.

On to dělá, můj příteli,

protože se ho všichnni bojí.

Pojďme se podívat, zda bude útočit na mě.

Opatrně, pane.

(mumlá)

(tichý smích)

Slečna Fairlie a Lady Glyde, že ano?

Prosím vás o odpuštění.

V tom spěchu jsem se zapomněl představit.

Jsem Isidoro Ottavio Fosco.

Moji rodiče jsou ze Sieny, a já sám jsem z Paříže

přijel jsem pouze podruhé v životě

k mému bratranci do jeho krásného domova.

Musím se přiznat, že moje mladá léta

byla stejně, jako u všech mladých, plná nevinných nesmyslů.

Určoval jsem módní trendy v druhořadých italských salonech

a psal směšné příběhy

do bulvárních novin.

Pak jsem studoval právo, finance a chemii, v tomhle pořadí.

Lauro, mám něco, co by jsi měla podepsat.

Je to formalita,

Ale můžeme to udělat teď,

a posel může ten papír hned poslat vlakem.

Hrabě a slečna Fairlie by mohli svědčit,

pokud nikdo nic nenamítá.

Co bych měla podepsat?

Rád bych ti to řekl, ale máme málo času

a pochybuji, že tomu porozumíš.

Prosím tě, zkus to se mnou.

Když jsme měli případ s panem Gilmorem,

vždycky nám to vysvětlil.

No, musím říct...

Rozumíš, on pro vás pracoval,

a tak to musel dělat.

Já jsem tvůj manžel a není na to čas.

Jen... Pokud můj podpis dává záruku...

Ty mě neodmítneš, pravda?

Ne.

Takže jsi připravena to podepsat.

Sire Percivale, možná bych mohla vysvětlit Lauřino váhání...

Slečno Fairlie,

opravdu doufám, že budete naším hostem

nicméně, může být na obtíž,

pokud se hodláte vměšovat do našich záležitostí.

Jen...

Je mi líto, sire Percivale,

že vás přerušuji.

Dokument, který se Lady Glyde chystá podepsat,

neznám a nechci o něm nic znát,

ale považuji za absurdní, kdybych se měl zúčastnit

podepisování

bez úplného a přesného objasnění toho, co se má podepsat.

Vy se stavíte na stranu mé ženy?

Stavím se na stranu svého ubohého svědomí.

To je něco jiného.

Prokristapána,

nechte vše tak, jak je.

Podívám se, co je můj právník schopen udělat v tomto případě.

Musím si od těch papírů odpočinout.

Bez tebe a hraběte

by mě donutil to podepsat.

Prosím, Marian, nedávej mu důvod,

aby tě přinutil odejít.

Nikdy bez tebe neodejdu.

Ale Lauro, měla by jsi mi povědět, z čeho máš takový strach.

Z mnoha věcí - jed,

nehoda loďky na jezeře...

On mě chce zabít, Marian.

Pokud je pravda, co říkáš, existují přece zákony.

Zákony neochrání před zlem, mohou ho pouze trestat.

Nemám žádný důkaz proti mému manželovi, kromě toho, že je krutý.

To znamená jak?

Stejně jako polovina všech mužů v Anglii.

Chci to vidět.

Proč?

Prosím.

Nikdy více.

Nebudu ti zazlívat, pokud ho zabiješ.

Nedovolíš mu být vedle mě.

Od tohoto okamžiku, já přísahám,

že naše neštěstí ukončím .

O čem to mluvíš?

Co můžeme dělat?

Můžeme bojovat.

Nemám žádné prostředky, abych prokázala moje podezření, pane Gilmore...

Nemohu to dokázat, ale...

ten spálený dokument byl součástí zlého záměru...

s cílem dostat se k penězům mé sestry.

Vím, že můj strýc nesnese skandál.

Ale já vás prosím, abyste se ho zeptal, jestli je možnost

abychom se s Laurou mohly vrátit do Limmeridge,

alespoň za účelem dlouhodobé návštěvy.

(rychle dýchá)

Kdo jste?

Nejste Lady Glyde, pravda?

Ne. Ne, Anno. Nejsem Lady Glyde.

Jsem její sestra.

Cože? Oni vás využívají, slečno?

Anno, mohu vám pomoci, viděla jsem Lady Glyde.

Chcete, abych vám pomohla?

Nepotřebuji pomoc.

Nevrátím se do léčebny.

Ne, já vás tam nepošlu.

Ale můžu vám pomoci.

Chcete vidět Lady Glyde?

Aby byla varována před nebezpečím.

Tady to není bezpečné, slečno.

Nikdy, nikdy se nevdávejte, slečno.

Vyberte si svobodu pohybu.

Můžete si vybrat, slečno?

Co je to za nebezpečí?

Kde vás můžeme najít?

Po západu slunce, zítra v přístřešku pro loďky u jezera.

Ale s nikým jiným o tom nesmíte mluvit.

Tajemno ho děsí.

Slibuji.

Ale co je to za tajemství?

Anno!

Bude tam dnes večer

Musíme jí donést nějaké jídlo a oblečení.

Pošlu jí něco ze svého.

Byla tak smutná.

Je svobodná.

Ale za jakou cenu, Lauro?

Je to důležité, Marian?

Přinejmenším může utéci od těch,

kteří ji obtěžují.

To ty také můžeš.

Dnes odešel na poštu můj dopis.

Zítra bude u Gilmora.

On musí jednat.

a hrabě nám pomohl.

A znovu pomůže.

(hraje smutná melodie)

(cvrlikání ptáků)

(tichý smích)

Oh, slečno Fairlie,

sledovat, jak svět bledne v lese.

Není to srdcervoucí?

Ano, ale počítám s tím...

že srdce je léčeno vždy ráno.

Pravda, vaše srdce je naplněno anglickými pocity, slečno Fairlie.

Ale nemůžete popřít,

že cítíte věci tak hluboce.

Nepopírám to.

Ano, svět je překrásný.

A jak praví básník

"Pravda je v kráse."

(Směje se tiše)

Podívejte se na své tváře, ty teď hovoří o mnohém.

Takže, studoval jste poezii, jakož i trestní právo.

Ale já bych ráda věděla:

Vaše studium práva,

to je jen amatérský zájem?

Upřímně?

Ne.

Ale pak jsem to zkoušel v mnoha dalších věcech

včetně vědy, studia přírody,

a vidím na vaší tváři, že vaše sestra

má velmi dobrého spojence.

Neviděl jsem ženy, které by se vám podobaly.

Pak musím být upřímná s vámi.

Nyní potřebujeme

tolik přátel, kolik jen můžeme najít,

a já vám řeknu proč.

Jsi si jistá tím, že bych se s ní měla setkat?

Jsem si tím jistá.

(vrzání otevíraných dveří)

Ne jedna?

To je v pořádku, Anno.

Kromě nás tu nikdo není.

Podívej se.

Přinesli jsme ti jídlo a šaty.

Věci Lady Glyde, které ti budou.

Má paní...

Můžete mi dát své slovo, že jste samy?

Máte moje slovo.

Jen se od nich držím dál.

Chodím přes vesnici do města,

přespávám v lese a v příkopech.

Nikdo neposlouchá.

Vy jste jediné, kdo by mi mohl uvěřit.

Je to tajemství.

Zničí ho to.

Co je to?

Anne?

Je to ukryté.

(štěkot v dálce)

Jsem si jista, že jsem slyšela hluk.

(štěkot se blíží)

(hluk blížících se koní)

(řehtání koní, štěkot psů)

Anno!

Chyťte ji!

Stop! Přestaňte s tím!

Nechte ji být!

(křik a štěkot)

Přestaňte s tím!

(štěkot sílí)

(pláč)

Nechte ji na pokoji!

(Anne křičí)

Nechte ji, prosím!

(mužský smích)

(štěkot psů, křik Anny)

Dobře, Baxtere, zvedněte ji.

Srádání té nebohé ženy je u konce.

Zavřeme ji, než půjde do léčebny.

Vstaň!

Proklínám vás, zrádci!

shodím vaše těla dolů

z nejvyšší věže parku Blackwater!

Anno, to jsem nebyla já, nic jsem mu neřekla!

Pojďte, slečno!

Anno!

Co je to?

Jdeme!

Řekneme, že to prostě patří Anně.

Že potřebuje oblečení.

A jsou tu skvělé zprávy.

Laskavý hrabě souhlasil zůstat...

po dobu několika týdnů, jak doufám.

Hrabě není příbuzný, ale je to profesionál.

Bůh ví, kdo ho zaměstnal v tomto domě.

Ale co podpis?

Pomohl nám.

Ne. On věděl, že tě to nenechám podepsat.

Proto předstíral, že je naším spojencem.

A já, jak hloupá holka

rozpačitá z jeho zájmu,

jsem ho přivedla přímo k Anně.

Co jdou všichni dělat?

(vzdychání)

Nechceme tu zůstat a koukat.

Odjedeme.

(kroky se přibližují)

A Lauro, jsem si jistá,

že všechny ty jeho řeči ukazují, že hrabě

je mnohem nebezpečnější, než ostatní.

Nikdy nepřipusťme, aby zjistil, co cítíme.

(zvuk melodické píšťaly)

(napodobuje ptačí zpěv)

(melodie vyzvánění)

(hovoří francouzsky)

TA PETITE QUEUE.

(smích)

OH... MAIS... TU VOYAGES, EH?

(smích)

(hravé šeptání ve francouzštině)

Slečna Ridout?

(kroky venku)

Paní Ridout?

Paní Ridout, potřebuji poslat telegram.

Margaret.

Kde je paní Ridout?

Je pryč, slečno.

Kam šla?

Odešla.

Vidíte, teď jsem tu hospodyní já.

Vy?

Ostatní zaměstnanci obdrželi doporučení.

Poslední z nich se zamítá.

Kromě Lisy, která je zde.

Máte na mysli,

že jste tu pouze vy a Lisa?

Ano, slečno.

Sir Percival byl velice laskavý

po tom, co se stalo s panem Hartrightem.

Margaret Porcher je na jejich straně.

Nyní slouží jako jeho hospodyně. A nejen to.

Ne, děkuji.

Pochybuji, že bych to zahrála lépe.

(tichý smích)

Dámy, mohu vám představit moji drahou manželku,

která právě přišla do naší společnosti?

Nemohu vyjádřit

své potěšení, že se mohu zúčastnit dnešního večera

Oni vyklidili dům.

Ano, přesně, jak nás varoval Walter Hartright.

Prosil mě, abych mu věřila

A já jsem se hloupě odvrátila

a teď vidím, že je to zcela jasné.

Byl v tom nevinně, Marian.

Udělali z něj obětního beránka

(povzdech)

Utečeme, jakmile se setmí.

Na vlak je to půl hodiny pěšky.

Jestli ho stihneme, jsme spaseni.

Vezmi s sebou, co můžeš.

Přijdu za tebou na trávník

po večeři.

Promiňte, pane.

Jak si můžete dávat tolik krému, Fosco?

Chuť na sladké.

Nevinná slabost žen a dětí.

Miluji, když se s nimi dělím.

Ještě jedno spojení, drahé dámy,

mezi mnou a vámi.

Oh, to počasí je nemožné.

Brzy musí přijít bouře.

Už brzy.

Říkal jsem vám, že už brzy.

Mimochodem, říkali mi, že tu v parku zalédli pytláky

se zbraněmi.

Baxter je na stráži.

Ale teď je velice nebezpečno.

Chápete?

Myslím si, že zahrada je bezpečná.

Ano, za podmínky, že zůstanete zde a nepřekročíte její hranice.

Slečno Fairlie, musím vás požádat, abyste odpověděla na jednu moji otázku.

Je to velice důležité.

Je možné povědět, že čest mojí země na mapě...

Pokud máte

jiné, mnohem důležitější věci na práci

v tom případě vás vyprovodím.

Jak víte, Angličané jsou vždy uraženi

italskou hudbou.

Promiňte, ale já o hudbě nic nevím.

Ale jsem si jist,

že zapomněli na Rossiniho.

Mohla byste vyhovět mojí velké prosbě,

poslechnout si ho,

a říci, zda by Angličané dokázali vytvořit něco lepšího?

(hraje akordy)

(nadále hraje melodii)

Nepřeji si přerušovat hraběte,

ale mám pocit, mírné slabosti.

Myslím, že potřebuji na vzduch.

Hrabě mě nechtěl nechat odejít.

Musíme si pospíšit, nebo nám ujede vlak.

A co pytláci a zbraně?

Chtěli nás jednoduše zastrašit.

Doufám, že je už nikdy neuvidíme.

Cesta by už neměla být daleko.

(praskání větviček, pláč)

Myslím, že ji vidím... Jen trochu...

(výstřel, ženský křik)

Rychle!

(zadýchává se)

Rychle! Vstávejte!

(zrychlené dýchání)

To byl Baxter.

Žádní pytláci.

Viděl, kdo jsme, a stejně vystřelil.

Jak to nazvou? Nešťastná náhoda?

Až vyjdou první paprsky,

půjdeme do stáje.

Řeknu kočímu

že si ho sir Percival okamžitě vyžádal

vezmeme si kočár samy.

Zůstaň se mnou.

Ne. Potřebuji zjistit, co zamýšleli.

...diskuse v hádankách.

Máte práci a nastal čas na vysvětlení.

Potřebuji od vás vysvětlení, sire Percivale

Jsem naprosto spokojen, a nebudu se do ničeho vměšovat.

Dospěli jsme do krize, jestli víte...

Nechci riskovat.

(hrom v dálce)

(hromobití)

(bijí hodiny)

(sténá)

Ano, můžeme se posadit, jsme příliš nervózní.

To je brandy s vodou.

Víte, jak jsme museli být opatrní.

Studenou vodu s radostí.

Lžičku cukru.

To je, můj příteli, skvělý nápoj.

Tohle máte na mysli.

Vy cizinci jste všichni stejní.

Konečně je to tady - déšť, který smyje naše hříchy.

Tak, sire Percivale,

Co budete dělat s ženou, která šla proti vám?

Zničím ji.

Ano, to je jeden z možných způsobů,

pro prosťáčky.

Ale je mnohem vyšší způsob - popírat všechna jejich podezření

a nikdy, za žádných okolností,

nepřistoupit na provokace z jejich strany.

Ano, přes všechna má upozornění a varování

ignorujete důležitou skutečnost - sestru vaší ženy.

Hodláte stát v tom dešti celý den?

Tak, jako specialista vám pravím, sire Percivale,

v rámci tohoto deště jsou moje hranice

i pro mužské předsudky naší staré dobré země.

Nemůžeme být lhostejní k ženám.

Jistě, ale kam míříte?

Uvědomil jsem si, že sestra vaší ženy nám maří

podpis pro všechny dobré skutky

a klid Anny Catherick.

Ale bez podpisu

musíme udělat to, co je mnohem složitější

a mnohem nebezpečnější.

Jste na to připraven?

Jistě. Ale na co?

Dluhy rostou.

A ještě je tu jedno nebezpečí.

Anne řekla těm dvěma téměř všechno

o poslední vůli mého otce, a kde ji schovala.

Pořád nemůžu zjistit, kam ji ukryla.

Připraví vás všechno. Proč?

Můžete naznačit, co je tak strašného?

To se nikdy neotevře.

Nyní k věci: Začal jsem zacházet mnohem

krutěji se svou ženou.

Podržel jste mě.

Čas se krátí.

Takže říkám znovu, jakým způsobem?

Řeknu vám, jak.

Nejprve musíme obě ženy rozdělit.

Chápete, Percivale?

Musíme je oddělit zítra u snídaně

Zatímco já, Fosco, se obrátím

k nejhorší tyrani, chemii.

A zítra po snídani...

(hlasité hromobití)

Světlo! Přineste světlo!

Někdo tam je.

Však my ji najdeme.

Moje noha...

(sténá)

(kroky)

Zítra po snídani...

Zítra...

Zítra po snídani, zítra po snídani...

Zítra po snídani...

Zítra po snídani, zítra po snídani...

(kroky na chodbě)

(zadržuje dech)

za úsvitu... Musím být u ní za úsvitu.

(Kroky jdou zpět po chodbě)

Žádná snídaně... Žádná snídaně s chemikem.

(hlasité klepání na dveře)

Ach ne.

Lauro... Musím vidět Lauru.

(Marian křičí)

(pláče)

Nechte ji na pokoji!

Chyťte ho!

Ne!

(žádné zvuky)

(pláč)

Ne!

Néééééé!

Sen... pane Bože, to je sen.

Ale to není můj pokoj.

Proč jsem byla přestěhována?

Měla jste horečku, Marian.

Lékař vás přestěhoval vzhledem k riziku infekce.

Pane Gilmore Díky bohu, že jste přišel.

Samozřejmě, že jsem to udělal.

Chtěl jsem mít jistotu, že budu první, koho uvidíte.

Proč?

Kde je Laura?

Museli rozbít dveře, aby vám pomohli,

ale lékaři říkají, že už brzy budete v lepší kondici.

A musím vás požádat, abyste byla silná.

A teď přijdou špatné zprávy.

Mluvil bych o tom dříve, samozřejmě,

ale nikdo nevěděl, kolik můžete vydržet.

Co to říkáte?

Stala se nehoda.

Laura... je mrtvá.

Spadla z věže.

Oni ji zabili!

Prosím, Marian.

Jste stále ještě slabá.

Já vím, co se stalo.

Slyšela jsem, co měli v plánu.

Glyde a Fosco ji předávkovali léky a zabil ji.

Glyde do toho nebyl zapojen.

Lauřina mysl byla zmatená představami o Anně Catherick.

Existují svědci.

Kdo?

Úctyhodný doktor, kterého znám

a který léčil vaši horkost.

Byl s Glydem, když padala.

Na tom nezáleží.

Lisa a Margaret Porcherovy to mohly udělat.

Glyde využil Margaritu proti Hartrightovi.

Zaplatil jí, aby zabila Lauru.

To je šílenství!

Kdo ještě jiný by do toho mohl být zapojený?

Kočí? Jeho pomocník? Samotný lékař?

Nejsou sebemenší důkazy pro taková obvinění

A já už o tom nechci slyšet.

Ale oni se spojili proti nám.

Existuje učité tajemství,

závěť, která zanechala sira Percivala bez groše.

Tohle nebudu poslouchat, Marian.

Glyde by měl plné právo

žalovat vás u soudu.

A teď se, prosím, uklidněte...

v paměti Laury.

Její šátek.

To je šátek Laury.

Nešla jsem na pohřeb.

Říkala jsem, že jsem byla nemocná.

Uběhly týdny, než jsem se probrala. Než jsem mohla vidět její hrob.

Slibuju ti, Lauro...

že vše, co se ti stalo...

Takže jsem opustila Limmeridge, místo, na které mi zůstaly nejradostnější vzpomínky,

s radostí, s jakou člověk odchází z nudného opuštěného ostrova

a s pouze jedinou myšlenkou v srdci.

Slibem, který jsem dala na jejím hrobě.

Začnu nový život.

Fosco poslal pozvánku.

Budou rádi, Pokud se k nim připojíte.

ale nechápu, proč tam chcete jít.

Možná jsem je odsuzovala neprávem.

Změna místa bude pro mě odpočinek.

Máte zprávy o Anně Catherick?

Je v soukromé léčebně.

Ale je nemožné zjistit, kde.

Slečna Catherick je v zahraničí.

Nemůžu udělat víc.

Drahá slečno Fairlie.

Přirozeně jsou moje sympatie na vaší straně.

Jsme rádi,

že jste se rozhodla k nám připojit.

Líbil se vám hotel?

Ano, velmi.

Tak začneme s exkurzí, hrabě?

Vždycky jsem chtěla vidět muzeum.

Takové dary chystali svým mrtvým.

Věříte na duchy, slečno Fairlie?

Věřím, protože

spolu hovoříme v místnosti, kde byla viděna většina z duchů v Anglii.

Jak dlouhá doba uplynula od toho, kdy jsme spolu naposledy mluvili.

Ještě si vzpomínám

na ty krásné západy slunce.

Tuto místnost nemám ráda, hrabě.

Půjdu k pokladně. Samozřejmě, anděli můj

Vzpomínám si na to šero

a často jsem si myslela, že máte pravdu.

Pravdu?

Srdce se ráno nevyléčí.

Myslím, že si vezmu váš kočár,

Pokud nemáte námitky.

Jsem trochu unavená

a já nemám chuť přerušit

exkurzi Madame Fosco.

Samozřejmě... váš kočár

se vrací do hotelu.

Těším se

na naše setkání u večeře.

Jsem slečna Fairlie, přítelkyně hraběte Fosco.

Byli jsme na cestě celý den.

Ale vypadá to, že část mé bagáže

byla poslána do jeho pokoje omylem.

Ráda bych si ji vyzvedla.

Číslo 11, slečno.

Děkuji.

(trhání textilu)

(otevírání dveří)

Slečno Fairlie!

Je mi líto, ale v zavazadlech chybí můj plášť

a zdá se, že sluha ho sem omylem přinesl.

Áááá.

Ale vy už jste se vrátili.

Dobrá.

Sledovala jsem váš vůz.

Muzeum bylo příliš únavné.

Nyní, když jste tady, můžete se se mnou napít?

Na chvíli?

Myslím, že

všichni potřebujeme odpočinek.

Ne?

Vidíte, slečno Fairlie, moje myši jsou už dlouho bez jídla.

Morálka je pro ně neznámý pojem.

Jídlo je jejich jediná morálka a ctnost.

Ctnost-

jak praví Fosco-

muž

který říká to, co si druzí jen myslí.

Jaká je váše ctnost, slečno Fairlie?

Myslím, že obvykle - Velkorysost.

Skvělé, slečno Fairlie, vynikající.

Tady je moje ctnost.

Tinktura opia.

Mnozí zjišťují, že jim pomáhá

a jedna vaše zvláštní ctnost

která umožňuje lhát, ukrást klíče

prohledávat místnosti, a ničit majetek

při hledání předmětů doličných.

Jsem si jist, že si rozvzpomenete na opium,

které hledáte.

(zhluboka se nadechne)

Ano, tato žena se mě pokusila okrást.

Dobře.

Sesbírejte její věci a vykopněte ji ven.

Došlo k vraždě!

Moji sestru zabil její manžel!

Vypadni!

Vypadni!

(lidé mluví, muž se tiše směje)

(Ženy posměšně mluví)

Musím si vzít taxi...

(křik, skřípání kol vozíku)

Vidíte, slečna Fairlie mě napadla a já jsem se bránil.

Obávám se, že až se o tom dozví váš strýc,

stanete se psancem,

lhářem, zlodějem, zrádcem.

Myslíte si, že mě to zajímá?

Já jen chci způsobit

Vám i vaší rodině újmu.

Spáchám pro to jakýkoliv zločin.

Expanze, která je teprve na začátku,

překrásné, ne?

To je jen začátek, slečno Fairlie,

ale není cesty zpět.

Nemám pocit,

kromě blízkosti učitele a žáka.

Kočár!

Vy nejen že jste způsobila skandál

vy jste také pronesla unáhlená obvinění,

které mohou vést až k soudu.

Váš strýc je hrozně vzteklý a rozčilený

a nebude tolerovat váš návrat do Limmeridge.

Za těchto okolností,

jsem ho požádal o malý obnos pro vás.

Bude stačit na vlastní byt v Londýně, ale pod jednou podmínkou:

že se už nikdy nepřiblížíte k Limmeridge, ani do kostela ani na hřbitov.

Ale proč?

Nebude mi dovoleno ani navštivit hrob mé sestry?

Je mi líto, ale potřebuji váš souhlas.

jinak - odstoupení od nabídky.

Pojď, miláčku.

(lidé se smějí a mluví, pijí...)

Drahoušku, dejte nám halíř.

(hraje na akordeon)

Tamta dáma vás chce vidět.

Nabízí 10 guinejí.

Kolik?

Deset guinejí.

Ona je mimo.

Promiňte, lepší návrh.

Co tím myslíte?

Hej!

Vaše nabídka za portrét je velmi štědrá,

ale tyto podmínky jsou pravděpodobně nesplnitelné.

Proč podporovat umělce,

jako jsem já?

Protože, pane Hartrighte,

vás chci vidět.

Máme na to, abychom ji vzkřísili,

nedá se na ni zapomenout.

Zapomenout?

Myslím na ní každý okamžik svého života.

Jak bych si mohl přát zapomenout, když jsem ji nechal.

Neměl jste na výběr!

To jsem si říkal, když jsem odcházel...

Zločince chytí, tak jsem si řekl, že mě najde.

Taková ubohá lež.

A já jsem ji nechal zemřít.

Ne, to není pravda.

Pamatuji si, jak jste bojoval, i když vás zavrhli.

Laura také.

Často o tom mluvila před svou smrtí.

Také jsem vinna, jako vy.

Žádala jsem ji, aby na vás zapomněla.

Pokud máte pravdu, měli to dokonale naplánované.

Nenajdete žádné důkazy

proti nim.

Opium, které jste viděla, nic nedokazuje.

Ale copak to nechápete?

Jakmile zeslábla,

Margaret Porcher a Lisa

ji násilím odvlekly na věž.

Nemohu jednat samostatně.

Jsem žena, která chce cestovat,

ale mám jen málo peněz.

Pomůžete mi?

Ano.

Pomohu vám, jak nejlépe budu moci.

S kým začneme?

Snad se ženami.

Nebude je těžké najít.

Pokud budeme spolupracovat, můžeme se pomstít těm, kteří nám ublížili.

Změnila jste se.

Víte, co si lidé myslí?

Ať si myslí, co chtějí.

Nemůžeme se tam znovu vrátit.

Vzali nám všechno, co jsme měli,

ale jsme svobodní.

Chci to použít proti nim.

(klepání na dveře)

Řekni své paní,

že je zde slečna Fairlie

s poselstvím od sira Percivala Glyde.

Ano, slečno?

Viděla jsem vás z okna.

Co chcete?

Kdo je to s vámi?

Ano, Margaret.

Možná si na něj vzpomeneš.

Zdravím, Margaret.

Proč? Proč jste ho sem přivedla?

Přivedla jsem to, protože vím, že jsi ho nespravedlivě obvinila

a podílela se na vraždě mé sestry.

Bylo by pro tebe lepší

kdyby jsti nám řekla, jakou jsi v tom měla roli.

(tichý smích)

Přesněji řečeno, vůbec nic nevíte.

Vznášíte nadivoko falešná obvinění,

a já mohu požádat své sluhy, aby vás odsud vyhodili.

Ano, slečno.

Mám nyní vlastní dům.

A už nejsem hospodyně.

A nenechám se od vás nechat urážet nebo sexuálně zneužívat.

Tento dům koupil Glyde, že ano?

Co prosím?

Žádný zákon nezakazuje přijímat platby od zaměstnavatele

za věrné služby.

Za jaké služby?

Dovolte mi, abych vám něco řekla.

I kněz mě tady uctivě zdraví.

To nečekal dokonce ani Glyde.

Ale je to tak.

Jsem vážená paní.

Ale já nejsem vážený muž!

A za to vděčím jen tobě.

Zapříčinily to tvoje lži,

a jiní ti za to s radostí zaplatili.

Nemám co říct.

A jak budete spolu cestovat?

Jstě oddáni?

Ne, není-liž pravda?

A teď jděte.

(zvoní zvonek)

My se nezastavíme.

Mám na mysli hledání slečny Anny Catherick.

To nemůžete.

Proč ne?

Proč? Děsí tě to?

Já jen říkám, že ji nenajdete.

Víte, v jakém byla stavu, když ji chytili.

Její šaty byly tak chatrné, že jsem je musela vyhodit.

Nechte tu ubohou dívku

a mě nechte na pokoji.

Nikoho nenechám na pokoji.

A je mi jedno, co mi za to uděláte.

(zvoní zvonek)

Ne, nic jsem nenašel,

žádné fyzické onemocnění, slečno Fairlie.

Spíše si myslím, že příznaky vámi popsané

patří do kategorie infekcí,

které ovlivňují nervový systém.

Jsem si jistý, že se to nevrátí.

Můžete se obléct.

Dr. Kidsone, také se vás chci zeptat

na pacientku, která, myslím,

u vás byla a vzápětí ji odvezli do blázince.

Jakási slečna Anne Catherick.

Anne Catherick.

Ano... Ano, velmi smutné.

Chtěla bych vědět, kde je teď.

Obávám se, že to není možné, slečno Fairlie.

Všechny informace tohoto typu jsou přísně důvěrné.

A teď se, prosím, oblékněte.

Obávám se, že bych to měla vědět.

Shledávám váš tón spíše útočným.

Již jsem řekl, že vám nemohu pomoci.

Už musím za dalšími pacienty.

Mám jen málo času.

Máte pravdu, máte dost málo času.

Jestli odsud odejdete, začnu křičet.

Cože?

Vyběhnu ven a řeknu,

že jste se mnou dělal nechutné věci.

Jak se opovažujete?!

Přísahám.

A vy si myslíte si, že budou věřit vám a ne mně?

Klidně to risknu, a vy?

Můžete si být jist, že budete mít skandál.

Nemám s vámi

nic společného,

a nenechám se vydírat.

Lékařské vyšetření okamžitě odhalí...

Vaše vlasy na mém hrudníku.

Vzala jsem je z vašeho hřebene

v kabinetu.

A také promluvím veřejně

o vašem dalším pacientovi,

kterým je, pokud si dobře vzpomínám, Vévodkyně Norfolská.

Jestli mi nepomůžete, tak vás zničím.

Zajímám se pouze o tuto informaci.

Nikdo neví, kde je.

Prosím, vezměte si alespoň nějaké oblečení.

Řeknu vám, co potřebujete vědět.

Jen nevím, zda vám to pomůže.

Chci znát její historii, a kde je teď.

Byla převezena do nemocnice Tredzhilis v Cornwallu.

Neviděl jsem ji od té doby, co ji odvezli,

Ale bylo mi řečeno, že nyní je neškodná.

A sebemenší jiskra rozumu,

kterou v sobě měla, byla uhašena.

Vaše jméno je Fairlie.

Jste příbuzná Philipa Fairlie?

Z Limmeridge?

Byl to můj otec.

Aha.

Víte, že matka Anny, Jane Catherick,

pracovala na panství Limeridzh, když jste byla

ještě v kolébce?

Možná.

otěhotněla za svobodna

a pak, aby se vyhnnuli skandálu

jí našli práci, Myslím, že jí váš otec pomáhal.

Práce na panství přátel Glydeů.

Tak to je příběh narození Anny.

Když jí bylo 12 let, přivedli ji ke mně,

byla morálně degradována

absolutně nezvládnutelná.

Proč?

To nevím.

Hodně toho přede mnou tajili, a bylo zřejmé,

že její matce zaplatili za mlčení.

Ale Anne řekla něco,

co by vám možná mohlo dát vodítko.

Zanechala něco...

pramínek jejích vlasů v hrobě vašeho otce.

Proč to udělala?

To netuším.

Ne? Hmmm....

A myslím si, že to Catherick používá

jako nějaký důkaz.

Co tím myslíte?

Váš otec byl s vámi spojení, a vy jste to mohla udělat.

Budu vám velmi vděčný, pokud teď odejdete a už se nevrátíte.

Bez podpory vašeho kruhu

skončíte velmi brzy na ulici

a nejspíš ve škarpě.

Myslíte, že Anne je dcera mého otce?

To se nikdy nedozvíme.

Váš otec nebyl horší než mnozí jiní.

Neměla byste srovánat jeho hříchy

s tím, co provedli Lauře.

Ale byl to můj otec.

Možná, že to všechno začalo, jen pro uspokojení lidskému rozmaru

a na konci toho řetězu jsem já.

Když jsem dělala něco hříšného, říkala jsem si potom,

že to bylo ve prospěch Laury.

Teď vidím, že to máme v krvi.

To není pravda.

Je to pravda.

A hrabě mnohé zjistil.

Nemohu pokračovat.

Poslouchejte mě.

Nemohl jsem pomoci vám ani vaší sestře

když to bylo nutné.

Ale teď, kvůli ní, mě poslouchejte.

Když tohle říkáte, tak nemůžete vyhrát.

Nevzdávejte se. Ani já se nechci vzdát.

Nyní jsme dva.

Půjdeme do Gilmore spolu.

On nás neposlechne.

Bude muset.

Laura by to tak chtěla.

Dobrá.

Ale nejprve musíme pomoci Anně.

Její mysl mohla být zastřena, ale nejprve musíme pomoci Anně.

Když už nemůžeme pomoci Lauře, zachráníme Anne.

Zejména, když je to moje sestra.

Ve svém dopise jste psali,

že jste přátelé rodiny.

Měli jsme podnik ve Falmaufe

a sir Percival Glyde nás požádal, abychom se s ní setkali.

Ano, samozřejmě.

Sir Percival

ji sem přivedl v červnu.

Byl k ní velice laskavý.

Někteří z nich jsou dobří, někteří ne.

Toto místo je útulné na veřejnou nemocnici, že pane.

Jak víte, je to pouze pro ty, kdo mohou platit.

Anne Catherick nebude dělat potíže, uvidíte.

Je mírná jako beránek.

I když je to částečně způsobeno tím, že bere halucinogeny.

Opium, pane.

Chodí sem hodně návštěv?

To sotva, pane.

Většina našich pacientů je zde dlouhodobě.

A nikoho nepotřebují.

Náš lékař je navštěvuje a dělá, co může.

Ale ti, kteří tu jsou,

se tu neléčí.

Nejsou tu kvůli léčbě.

Opravdu.

(vrkání holubů)

Ach, vzpomněl jsem si jenom,

že sir Percival tu byl a zanechal pro vás zprávu

Pro mě, pane?

Chtěl vědět, jestli jste slyšel

něco o matce Anny, paní Catherick?

Ne, pane, Nedostal jsem žádné novinky

a sir Percival řekl, že nedostanu...

Anno?

Anno.

Jsem přítelkyně.

Lauro!

(tiše pláče)

Ach, můj Bože!

Lauro!

Víme, že nejste vinen.

Ale nikdo nesmí vědět, že odešla.

Je to soukromá záležitost, a teď bychom vám rádi

za vše poděkovali,

za vše, co jste udělal.

Ale proč? Proč?

To Anne Catherick spadla z věže.

Musí to být ona.

Zamkli ji do věže

a ona se zabila.

Dali jsme jí nějaké oblečení Laury.

Takže si doktor myslel, že je to Laura.

Byla jí tak podobná.

A Fosco již nemusel nikoho zabíjet.

Měl vše, co potřeboval - život jedné

a totožnost druhé.

Anne obětovala svůj život.

(hluk jedoucího vlaku)

Už uběhlo mnoho hodin.

Proč nás stále nepoznává?

Potřebuje čas.

Teď se potřebujete vyspat.

Co když přišla o rozum?

Jako Anne?

Důkaz.

Co?

To, o čem mluvil doktor.

Otec!

Nemanželské dítě.

Přivedli mu ji, protože byla morálně degradovaná.

Anne jim pověděla

o závěti svého otce, kterou napsal před svou smrtí.

A já stále nemůžu zjistit, kde ji schoval.

Tajemství.

Je ukryta v...

Měla na sobě něco jako sponu ve vlasech

u hrobu svého otce.

Proč to udělala?

(vzdychá)

(zrychleně dýchá)

Já vím, že on byl její otec

a také už vím, kam ukryl tu poslední vůli.

Ten obrázek mě vždy fascinoval.

Příběh o tom, jak umělec vykopal její tělo.

Teď už vím, proč.

Je to v hrobě mého otce s jejími vlasy.

Nedovolili nám

vidět ho před smrtí.

Byl velmi nemocný.

(zvuk přijíždějícího kočáru)

(kočár odjíždí)

Nikdo.

(rýč narazil na něco pevného)

Jsme tam.

Podívejte!

Její vlasy.

Jo, to bude ono.

Anne je všechny schovala tady.

Co je to?

Je to téměř shnilé.

Ale je tu něco napsáno.

Potřebujeme víc světla.

Je to, jak jsme si mysleli.

Tohle odebere Glydeovi jeho titul a panství.

Zničí ho to.

"Anne Catherick Věk: 12 let.

Schovávám to spolu se sponou na mé vlasy

do hrobu toho, který byl ke mně laskavý

a...

kterého znám jako svého otce."

To nám může říct, proč Glyde není v závěti.

(těžký povzdech)

Dále:

"Vzhledem k tomu je za posledních několik měsíců moje tajemství v tom,

že mám jednoho, kdo ke mně přichází v noci jako manžel.

Můj manžel, Percival.

Bože, Waltere! Dítě!

Cože to dělali?

(Hartright sténá)

Hledal jsem to hodně dlouho,

jak víte.

Bylo jí 12 let.

Ano, tohle.

Všechno to byl jen klam s vyšinutým dítětem.

To je důkaz.

Anne i Laura Catherickovy.

Začala to matka,

a pak dcera.

Dokonce i po smrti?

Ano.

Slyšel jsem, že jste našla svou sestru.

Byla vám užitečná

i přes její současný stav?

Dokonce ani teď vás netrápí svědomí.

Řeknu vám, pane Percivale, kdo jste!

Jste darebák, nula,

křivák.

Potřeboval jsem peníze.

Dělal jsem jen to, co jsem musel.

Je po všem.

Ne, vůbec ne.

Tohle vám nikdy neodpustím.

Žádné sobectví,

okolnosti, nebo dokonce neznalost

nemůže ospravedlnit to, co jste udělal

mně a mé sestře.

A co navrhujete?

Chcete se mnou bojovat?

Ne.

Pokud jste klesnul tak nízko,

Nechci vás už nikdy vidět.

Co to děláte?

Otevřete dveře!

Dělejte!

(důrazné bouchání na dveře)

Pusťte mě ven!

(namáhá se)

(Percival bije pěstmi do dveří)

Pusťte mě!

(Zkouší prolomit dveře) "Slečno, Fairlie!"

(Marian heká a lapá po dechu)

(Percival křičí na Marian)

Můj Bože! On nemůže ven!

(slabé sténání)

Pomozte mi!

Pomozte mi!

Prosím!

Marian!

Mrzí mě to!

Promiňte, promiňte...!

Marian, zbláznila ses?

Uteč!

(výkřiky)

(výbuchy)

Byla to nehoda.

A taky to tak bude vypadat.

(zhluboka se nadechne)

Pane...

P... Pane...

Hart...

...rayte

(radostně vzlyká)

Marian!

Marian!

Marian?

Lauro.

Dovolte, abych vám představil pana Hartrighta,

který byl falešně obviněn.

Jsem příliš slabý.

Ale on trval na mé přítomnosti

a je tak dobrý, že bude mluvit mým jménem.

Předmět tohoto hovoru je velmi choulostivý.

Prosím, poslouchejte ho a nedělejte hluk.

(vzdychá)

Všichni z vás jste slyšeli, že zde byl zlý úmysl,

který vedl k pohřbu jiné ženy

zde, na kostelním hřbitově.

A Lady Glyde byla omylem uvězněna.

Dnes slavíme

návrat Lady Glyde do Limmeridge,

což je jistě velmi dobře

a za naší spolupráce.

(dav křičí a skanduje)

Gratulujeme.

Skvělé zprávy.

(zvuky úderů kladívka na kámen)

Od nynějška, v mých snech

bloudím často na hřbitově Limmeridge

před kostelem, který vyhořel.

Stojím zamyšleně,

dívám se na to, jak se mění nápis na hrobě,

na hrobě, který již nepatří mé sestře Lauře,

ale tomu dítěti, kterému vzali život

a které zneužíval muž.

Samozřejmě, že vše se už změnilo.

Máme jiný život.

Díváme se směle dopředu

a neohlížíme se zpět.

Ale nemohu zapomenout na hrozný řetěz událostí,

které začaly s narozením toho nechtěného dítěte.

A mám jednu modlitbu, kterou předříkávám po probuzení

Áááá!

(povzdech)

Nechť všichni zapomenou.

Přeloženo z ruských titulků (mzuna@seznam.cz)