Original subtitles

LENINGRAD 1936

Mohu?

- Ach, Váňo. - Zdravím tě, soudruhu.

- Tak se posaď. - Já... postojím, já...

Jak se ti líbí na novém místě?

Zatím se nezjistilo nic závažného.

Ale rád bych se předvedl, pokud dostanu příležitost.

Za týden.

Cože?

Nevzal jsem tě k sobě náhodou.

Za týden bude průzkumná operace.

Pojedeš.

Kam?

Do Madridu.

Jako součást týmu "M".

Pokud to uděláš správně,

budeš mít kariéru, jakou jsem ve tvém věku ještě nezažil.

Udělám cokoli, jakékoli riziko.

Nehrozí žádné riziko.

- Chápu. - Stále potřebuji vnoučata.

- Ano, Váňo? - Nezklamu vás.

A nedělej ze sebe hrdinu.

Váňo! Co to děláš?

Ticho, ticho, ticho!

- Spálím to! - Omlouvám se.

- Omlouvám se. - Co to děláš?

Co se děje?

Co se děje?

Jedu do Madridu.

S rozvědkou. Chápeš? Bude to skutečná operace.

A byla mi svěřena.

Posílá tě táta?

Ano. Chce, abych se předvedl.

A co chceš ty?

Chci být s tebou. A abychom měli všechno.

Pak řekni ne.

Věro, nemohu.

Nemůžu říct ne.

- Nakonec mě vlast potřebuje. - Váňo, opravdu, zruš to.

Myslím to vážně,

nepoznávám tě. Tvůj otec každý den riskuje život.

Nic neriskuje. Sedí v kanceláři.

Teď sedí. Protože je to důležitější.

A já také. To jsi přece chtěla.

Co když zemřeš?

Kdyby takto uvažovali všichni, pak...

Věro,

tvůj otec mi svěřil nad tím velení.

Slyšíš mě? Dělám to pro tebe.

Pro nás.

Bolí tě prst?

Ne.

- Nos? - Ne.

- Ucho? - Ne.

Odjedeme odsud?

Jestli chceš, můžeme na chvíli odjet.

Ne, na furt.

Není třeba se bát.

Na tomto zámku jsme v bezpečí.

Bude to jen horší.

Odjeďme nadobro. Kamkoliv.

A co děti?

Katarina může zůstat s nimi.

Předej jí práci. Brzy zapomenou, že jsme kdy existovali.

- Tak to nejde. - Proč?

Budeme spolu jako rodina.

Útěk nepřipadá v úvahu.

Nemůžeme žít jako normální lidé, víš?

Pokud přijdou ostatní,

co si Katarina počne?

- Ale přišli si pro mě. - Za námi.

Ale když jsme spolu,

nemohou vyhrát.

Ti vojáci mají stejné znamení jako ty.

Byla jsi v té laboratoři.

Viděla jsi tam něco?

Ne.

Možná ti profesor Iljinskij něco řekl?

- O nových vojácích? - Ne, ne.

Vím, že to pro tebe není snadné.

Ale je čas nechat minulost být.

Tohle je teď tvůj domov.

A já potřebuji pomoc, abych ho ochránil.

Prosím.

Toto místo je třeba uklidit.

A připravit se.

Jsem rád, že jsi v pořádku.

Anno, jsi vzhůru?

Je čas na procedury.

Už jdu.

Předáte ho dál?

Dobře.

Připrav se.

Brzy si pro tebe přijdou.

- Potřebujete pomoc? - Já sám.

Pojď dál, pojď dál.

Dopis od Aňi.

Docela špatné, co?

Je to kvůli německému hostu, kterého se tak obáváte?

Předejte ho někomu.

Upřímně řečeno,

je mi to jedno.

Už teď jsem chodící mrtvola.

Zbavte se toho.

Je to depresivní.

Naopak.

Brzy vše skončí.

Každopádně pro to udělám cokoli.

Aňa už napsala tolik dopisů.

Nemůžete prostě jeden předat dál?

Nikomu by to neublížilo.

Smolinove, Smolinove...

"Péťo, jak se tam máš?"

"Vůbec mi neodpovídáš."

"Říkali mi, že tam, kde jsi,"

"ti ještě nedovolí psát dopisy."

"Stále čekám."

"Ujišťují mě,"

"že mé dopisy dostáváš."

"Doufám, že je to pravda."

"Omlouvám se ti, Péťo."

"Za všechno můžu já."

"Je to všechno moje vina."

"Ty jsi..."

"pro mě obětoval všechno."

"Možná ti život dá šanci začít znovu?"

"Chtěla bych tě..."

"vidět šťastného."

"S tvou rodinou."

"I s dětmi."

"Ale především..."

"bych chtěla,"

"abys na mě zapomněl."

"Nebo..."

"aby mě..."

"vůbec nikdy..."

"nebylo."

"Annika."

Dnes se loučíme s Boruchem,

který nás opustil příliš brzy.

Sdílím vaši bolest a ztrátu.

Přesto musím říct,

že jsem rád, že vy všichni jste stále naživu.

Dokázali jste,

že dokážete ochránit sebe i své blízké.

Boruch byl výjimečný chlapec.

Stejně jako vy všichni.

Měl však velmi měkké,

sentimentální srdce.

V dnešní době je to bohužel slabina,

kterou naši nepřátelé využijí.

Truchlíme společně.

Nezapomeňte však,

že každý boj nás posiluje.

A jen silní, pracovití a inteligentní lidé

mohou budovat naši budoucnost.

Budoucnost bez dalších nepřátel.

Co je to,

všechny mohyly jsou dětské?

Odejdi odsud.

Prosím tě.

Co jsi viděl?

V Madridu?

Neumanna.

Viděl jsem ho zabíjet mé soudruhy, mé přátele.

Slyšel jsem ho.

Ten šepot.

Cítil jsem, jak mě opouští všechno živé.

Bylo to selhání.

Prostě selhání.

Nejsem nijak výjimečný.

Jestli se to dozví,

hned mě zabije.

Nerozumím tomu.

Tehdy bych zemřel, stejně jako ostatní.

Ale pokud mu nedokážeš odolat, proč...

Ano, takže mě nepotřebuje. To je pravda.

Aňo,

musíš mi pomoct.

Chceš,

abych ti věřila po tom, jak jste mě mučili?

On tě využívá, probuď se.

Lžeš.

Nevěřím ti.

Je to zabiják.

A ty jsi jediná, kdo se mu může postavit.

Takže nemáš žádnou moc?

Chci, abyste odešli.

Odkud se bere tato velkorysost?

Něco za něco.

Nechám vás s Annou jít

a vy mě a Neumanna necháte navždy na pokoji.

Ne.

Co chceš víc.

Zabít Neumanna,

nebo zachránit Annu?

Nenechám tě udělat to první.

U druhého...

máš alespoň šanci.

Chce nám pomoci utéct.

Musím chránit děti.

Nemůžu je jen tak opustit.

Víš,

že je dá Kanarisovi?

Max je prodává.

Jako zbraně.

K čemu je celý tento výcvik?

Anno,

byla jsi na hřbitově.

Pokud odejdeš,

děti zůstanou tady.

Max je potřebuje.

Potřebuje je jako obranu.

Propustí je.

Promluvím si s ním. Vyslechne mě.

Aňo!

Přece si to nerozmyslí, ne?

Udělej to tak, že vás nikdy nenajde.

Odvedu jeho pozornost.

Max proti tobě nepoužije sílu.

A proti mně už vůbec.

Miluju, když jsi veselá.

Jsi jediný, kdo je skleslý.

Nejsem skleslý.

Jen jsem unavený z práce.

Máš něco sladkého k čaji?

Nemáš rád sladkosti.

Ještě včera ne.

Ale dnes ano.

Nabídni si.

Je čas na manžela.

Tati...

Až přijde čas, najdu si ho sama.

Tak si pospěš.

Chci vnoučata.

Kde je Anna?

Odešla směrem ke hřbitovu.

Najdi Rusa.

A zabij ho.

Hansi, viděl jsi ji?

Vrátila se na hřbitov.

Jdi za dětmi.

Ať se stane cokoli,

musí tam zůstat, nepouštěj je ven.

Hansi!

Fräulein Krugerová mě požádala, abych u vás zůstal.

Proč?

Říkala, že se netrpělivě těšíte na pokračování.

Kde je Fräulein Krugerová?

Je zaneprázdněná Eberhardtem.

Čti.

"Legenda o hradu Reussenstein."

"Tento hrad stál vysoko v horách..."

Co se děje, Hansi?

Zůstaňte tady, to je rozkaz!

Zůstaňte tady, to je rozkaz!

Nemůžete opustit dům!

Rozkazy nám dává pouze Herr Neumann.

Řekl jsi mi, že se o děti staráš, ale prodáváš je.

Ne.

Je to jejich volba.

Sami chtějí chránit svůj domov.

Ne, není to jejich volba.

Kolik je tu mohyl?

50? 100?

Co myslíš, Anno?

Že je rozdíl mezi dětmi a dospělými ve válce?

Všichni umírají stejně.

Jen jim...

pomáhám lépe se bránit.

Jak to můžeš říct?

Dokud probíhá válka, lidé umírají.

Tisíce lidí.

Ale společně to můžeme zastavit.

Ty a já.

Nehodlám nikoho zabít.

Anno, my jsme jiní.

Musíme využít své síly k vybudování nového světa.

Bez války, bez násilí.

Ale bez tebe to nedokážu.

Je to pro nás, víš?

Je to kvůli našemu budoucímu dítěti.

Neměl by se bát svých schopností jako my.

Bude ještě silnější než ty a já.

Proto jsi mě sem přivedl?

Chceš jen dědice?

Anno, nikdy jsem ti nelhal.

Miluji tě.

Pak nech děti jít.

Neposílej je na frontu.

Řekni jim, že utekli.

Říkal jsem ti, že chtějí bojovat sami za sebe.

To tys je naočkoval.

Abys je poslal do války.

Nech je jít!

Ne, nemůžu.

Pak odcházím.

Zpátky do laboratoře, kde tě mučili?

Anno,

pojďme domů!

Máš plán?

On ji nepustí.

Vezmeme si ji.

Po tom všem, co se stalo.

Dokonce i ty, Katarino?

Co to děláš?

Taková nebyla naše dohoda!

Posaď se!

Nestřílej!

Zastav!

To nedopustím.

Co to děláš?

Zabil jsi je? Proč?

- Stůj, ona jde s námi! - Rozkaz zněl, střílet a zabít!

Na ni nestřílejte!

Anno!

Braň se, Anno!

Anno,

hned!

Pekko!

Pekko!

Pekko!

Lhal jsi mi! To je můj bratr!

Cože?

To jsem nevěděl!

Nedělej to.

Ne, prosím, ne!

Prosím, ne!

Ne...

Co to děláš?

Nevím, to samo.

Utíkáme!

Dělej! Běžíme!

Tudy!

Víš, jak se to ovládá?

Jen obecně.

Dělej.

Drž!

Rychle!

Dělej!

No!

FREIBURG PO 9 MĚSÍCÍCH

KARELSKO-FINSKÁ SSR 1941

Hej!

Hej!

Chlapi?

Slyšíte?

Jedna dívka potřebuje pomoc.

Kdo?

Pojďte se mnou.

Za mnou!

Vydrž.

Vydrž.

Tady.

- Tudy! Pojďte! - Tady! Tady ji polož!

Dám ti deku.

Vystelu to tady.

Ženy! Jsou tu ženy?

Durgo, běž za Aksinjou!

- Co čumíš? Utíkej! - Vodu!

Uletěli ti včely?

Tam je voda.

Dělej.

Hned, vydrž.

No tak. Pojďme.

Hned.

Hned.

Hned.

Vydrž.

Sem.

- Durgo, vodu! Dělej! - Panebože!

- Panebože! - Dělej.

Vydrž. Už to bude. Už to bude.

Hotovo, vypadněte!

- Durgo! - Pojďme, jdeme!

Durgo!

Durgo!

Pojďme.

No tak, tlač! Dělej! No tak!

Silně! Ach ano, výborně, no tak!

Zatlač na mě, zatlač na mě!

Ano, ano, tlač, silně!

Silněji!

Ještě!

Ještě!

Dělej!

Dobře, ještě!

Dělej!

...Moskva. Předáváme důležitou vládní zprávu.

Občané a občanky Sovětského svazu!

Dnes ve čtyři hodiny ráno

zaútočily německé ozbrojené síly

bez vyhlášení války na hranice Sovětského svazu.

Anniko!

Hej!

Stůj!

Narodil se chlapec.

Hej!

Hotovo.

Jsi v pořádku?

Chtěl jsem vám poděkovat. Kdyby nebylo vás.

Aňo, už jsou tady.

Musíme jít.