Original subtitles

FREIBURG 1913

Podívejte, támhle je Neumann!

Hej!

Hej, zrůdo!

Ano, ty! Co tady děláš?

Jdeme. Raději se ho nedotýkej.

Nedělej to.

Ať jde pryč. Tohle je naše místo.

Tohle je naše území, rozumíš? Vypadni odsud!

Zvíře.

Prostě vypadni odsud!

A zkus ještě přijít, ty hajzle!

Pojďte.

Musíte být unavený z cesty.

Máte hlad?

Nemusíte se obávat.

Je nám ctí.

Je mi líto, ale nemám moc času.

Rád bych co nejdříve přešel k věci.

Napsali jste mi,

že váš syn způsobuje rodině problémy.

Proto

nemůžete pracovat.

Ano, přesně tak.

Obávám se, že vám plně nerozumím.

Náš syn...

je zcela jiný.

Mohli bychom zůstat bez domova.

Ten parchant děsí všechny hosty.

Ty se ho také bojíš.

Ten parchant mi vzal prst.

Jak se to stalo?

Může vás přimět dělat děsivé věci.

Úplně vše, co se mu zachce.

Je těžké to vysvětlit.

Někdo ho ovládá zevnitř.

Ovládá?

Myslíte si, že je posedlý?

Říkejte tomu, jak chcete, ale je to pravda.

Vybral si stranu zla.

Je to monstrum.

- Dobré ráno, paní Anno. - 'Guten morgen'.

Čekáme na posily?

Rozkaz zní, čekat na noc.

Co když to druhé družstvo nezvládne?

Ve 12°° považujte jednotku za nezvěstnou v akci.

Poté se přesouváme k zamýšlenému cíli.

Jsme čtyři? Máme zraněného vojáka!

Dva náboje na hlaveň!

Pojďme najít loď!

Jedna!

Jedna!

Ty, vzdálený poutníku, dej mi svou moudrost,

odvahu a statečnost.

Můj příteli Thore, ty mi dáváš svou moc.

Buďte oba se mnou.

Bez strachu, bez bolesti, bez soucitu.

Děti, to je pro dnešek vše. Nyní si můžete odpočinout.

Boruchu!

Ahoj.

Zajímalo mě, jak se mu daří, ale...

Neboj se.

Je v pořádku.

Povolil jsem mu, aby se dnes neučil.

Aby se vzpamatoval.

Jak se máš?

Vyspala ses dobře?

Chci začít trénovat.

To je skvělé.

Katarino,

je vše připraveno?

Vynikající.

Ale tady to dělat nebudeme.

V bezpečí.

Daleko od dětí.

Katarina zůstává.

Katarina zůstane a počká na hosty.

Jdeme.

Doufám, že se brzy uvidíme, Katarino.

Takové chodby jsou na každém starém zámku.

Jsou to únikové chodby.

Kam unikáme?

Trpělivost, Anno.

Trpělivost.

Dokonce je tu i kobka.

Překvapení!

Neboj se,

déšť se nám bude hodit.

Tady.

A tak.

A ještě...

takhle.

Opatrně.

Co je k smíchu?

Ukážu ti jedno nezapomenutelné místo.

Není to daleko.

Herr Neumann, počkejte!

Děkuji.

Tohle je pro tebe.

Tady.

Protokol 12.

Počkejte. Můžete mi pomoci?

Rozkaz zní, čekat na noc.

Prověřme ji. Možná je v ní díra.

Slyšíte to?

Rozkaz zní, čekat na noc.

Dobře.

Tak jo, protokol 12.

Do prdele.

Hansi?

Proč jsi ještě tady?

Zůstanete na zámku? Sama?

Musím se postarat o to, aby se dětem dařilo dobře.

Ujistěte se, že jsou všichni propuštěni, a odejděte taky.

Co nejdříve.

Brzy tu bude nebezpečno.

Máte hlad?

Mohla jste se zničit.

Horší než teď to už být nemůže.

Co budete dělat?

Nic.

Už jsem se rozhodla.

A Anna?

Jsi ještě tady?

Ty jsi ještě tady?!

Nejste tím, za koho se chcete vydávat.

To znám.

Dávejte na sebe pozor.

Když jsem byla malá, chodila jsem s bratrem často do lesa.

Trhat květiny, sbírat lesní plody.

A máma nám potom pekla koláče.

Kde je teď?

- Pojď. - Je mrtvá.

Kvůli mně.

Proč to všechno dopadlo na mě?

To nemůže říct nikdo.

Nyní je to naše odpovědnost.

Ať už chceme, nebo ne.

Musíš být odvážná,

abys takový dar přijala.

Jsi unavená?

Už toho moc nezbývá.

Ne, ne, ne, tady se cítím pohodlněji.

Ještě líp než na zámku.

Odtud čerpám sílu.

Je to zvláštní.

Ale úžasné.

No tak, vyzkoušej svou sílu.

Tady?

Ale nevím, co mám dělat.

Vzpomeň si na bratra.

Vzpomeň si na jeho tvář.

Každý detail.

Věř mi.

Vzpomeň si, jaký byl.

Pohled do jeho očí, když jsi ho viděla naposledy.

Představ si, kde byl.

Byl úplně sám.

Nedostal tvé dopisy.

Ani jeden.

Byl zastřelen kvůli tobě!

Tvá nenávist...

je oprávněná!

Anniko!

Teď ji můžeš použít, když ji budeš potřebovat.

Tak...

A jsme tady.

Půjdeme?

Jdeme.

Před mnoha lety

patřil tento dům mým rodičům.

Tady.

Teď je tento dům můj.

Jako vzpomínka.

Na ně...

a na mé...

staré já.

FREIBURG 1913

Kněz Alfred říkal,

že byste ho mohl někam umístit.

Na zvláštní místo. Pro podivíny, jako je on.

A my můžeme začít nový život.

Vyjdi ven po dobrém!

Neměl jsem na výběr, víte?

Dobře.

Můžu ho vzít.

Nikdy se tě ani prstem nedotknu,

přísahám.

Na shledanou.

Vezmi si s sebou, co chceš, a běž.

A už se nikdy neukazuj.

Je tu zima, že? Budeme muset najít dřevo.

Pověz mi o nich.

Můj otec byl drsný muž.

Když se mu něco nelíbilo,

udeřil mě nebo mou mámu.

Postupem času...

jsem se stal odvážným

a chtěl ji chránit.

Ale bylo to ještě horší.

Pak mě oba začali nenávidět.

Slíbil jsem si, že moje dítě...

nikdy nebude tak osamělé jako já.

Otoč se.

Chceš si ji nechat?

Mohu dostat trochu vody?

Kam mě vezete?

- Jak se jmenuješ? - Maximilian.

Kolik je ti let?

Skoro 11.

Kam tedy jdeme?

Teď už jsi velký kluk.

Musíš si poslechnout, co ti chci říct.

Teď se o tebe budu starat já, Maxmiliáne.

Víš, co je to dohoda?

Samozřejmě, že ano.

Musíme si navzájem důvěřovat, víš?

Dobrý den, Alfrede.

Posaď se.

Vy se mě nebojíte?

Nebojím se, Maxmiliáne.

I ty se neboj.

Nemusíš se bát.

Nikoho a ničeho se nebojím.

To je dobře.

Ale kdyby ses někdy bál, můžeš přijít sem.

Toto místo tě může ochránit.

Proč jste mě odvedl?

Protože každý člověk má právo se rozhodnout,

čím chce být.

A doufám,

že až přijde čas,

rozhodneš se správně.

A ten Henry...

Pomohl ti?

Neměl žádné děti.

Nemohl je mít.

Ale měl jsem štěstí.

Opravdu.

Poprvé v životě jsem totiž začal žít jako normální dítě.

Ale po roce...

přišla válka.

Henrich odjel do zahraničí za naléhavými záležitostmi.

A náš dům se změnil v nemocnici.

Maxi, proč stojíš?

No tak, pospěš si!

- Morfin. - Nic takového tady není.

Přineste mi cokoli.

Buď trpělivý, příteli. Nedá se nic dělat.

Otevři ústa.

Budeš ho držet.

Těsně. Stiskni ho co nejsilněji, ano?

Skalpel.

Tampon.

Skvělé.

Klid, příteli, klid.

Bude to v pořádku.

Nemáš cigaretu?

Miluji tě.

Proč se směješ? Jsem čestný.

Mám zámek.

Miluji tě.

A ty? Miluješ mě?

Maxi, no tak.

Samozřejmě, že ano.

To je ale pěkný domeček.

Viděli jste už takový?

Jdeme, jdeme.

Co myslíte?

Straší tu?

Samozřejmě, že ano.

Ticho! Co to děláš?

Maxi, jsi tak dobrý.

Skutečný kamarád.

Můžu říct, že je na tebe spolehnutí.

Maxi, kamaráde, jak je to daleko?

Tudy, chlapci. Jdeme, už tam skoro jsme.

Pusťte se do toho.

Je jich tu dost pro celou rotu!

Je to dobré víno.

Max je přítel vojáka.

Okoštuj.

Ty hajzle!

Pojď sem, ty hajzle!

Co se stalo s tvými rodiči?

Můj otec odešel do války.

A zemřel tam.

Moje máma zemřela o něco později.

Proto jsem tak rád, že jsem tě našel.

To je nádhera.

Co?

- Zlý sen? - Musíme se vrátit.

Na zámek?

Tady se ti přece líbí.

Nevím.

Je to divné.

Vrátíme se zítra ráno.

Neboj se.

Se mnou jsi v bezpečí.

Hned, počkej.

Dělej, vstávej, no tak.

Dál už nemůže, potřebuje pomoc!

Volkov,

protokol 1.

Co tím myslíte?

To...

To jsem neměl na mysli.

Paul.

Lisa.

Carl.

FREIBURG 1914

Děkuji, Katarino.

Marcusi, přiveď ho sem!

Co tady děláš?

Bydlím tady. Moje máma tu pracuje.

Jak se jmenuješ?

Katarina.

Máš velmi krásné vlasy, Katarino.

Děkuji.

Slibuji, že proti tobě nikdy nepoužiji svou moc.

Rychlé zotavení.

Emocionální stabilita.

Úplná kontrola nad svými emocemi.

To je nový svět!

Tohle je budoucnost!

Uvědomuješ si, že bude válka.

A my na ni budeme připraveni.