Original subtitles

LENINGRAD 1940

Aňo, jak ty to děláš?

Před pár dny jsem to opravil.

Je prostě ďábelská.

V Sovětském svazu není místo pro ďábelství.

Tak co?

Nashle.

Nashle.

Nashle.

Aňo! Aňuto!

Můžu tě vyprovodit?

Voloďo, jdu k bratrovi. Na oběd.

Dobře, půjdu s tebou. Aspoň se s ním seznámím.

Aňo, řekni mu, že to myslím vážně.

Nejvyšší čas se vzít.

No... založit rodinu.

- Jak si přeješ. - Musím mu to říct sama.

Víš, Péťa má o mě velký strach.

Je jediný, kterého mám.

Kromě něj jsem tu ještě já.

Dobře tedy.

Pak tedy přijdu zítra?

- Tak zatím, Aňo. - Zatím.

Uvidíme se zítra.

Zpráva profesora Iljinského o budoucnosti pokrokového lidstva!

Skopčáci se tu všude rozlítali.

Přál bych si, aby nám jeden takový dali, soudruzi.

Pozor, kudy jdete!

Tak co, kde je?

5 stupňů severní šířky, 45 metrů.

Potvrzení kurzu vlevo.

Co jsem říkal?

Co jsem ti říkal?

Aňo!

Aniko!

Ale no tak!

Znovu!

To snad ne!

Dokumenty.

Lepší?

Jsou mrtví?

Nevím.

Nevím, jak to funguje. To samo.

- Bála jsem se nehody. - Dobře, Aňo.

Na ničem z toho už nezáleží.

Sbal si věci a rychle odsud vypadneme.

Nechci znovu odejít.

Aňo!

Tohle je náš domov.

Pokud máš ruce,

práci si najdeš a kdekoli jinde můžeme žít v míru.

Jen mě poslouchej.

Můžeš mi to slíbit?

Můžeš mi dát své slovo?

Ať se stane cokoli, už to nikdy neuděláš.

- Říkám ti... - Aniko!

- Jejich pokoj je na konci. - Slibuji.

Smolin?

Jedeme.

- Kam? - Bez mluvení. Ven.

Ona?

Ano.

- A ty také. - To je za co?

- Anniko, mlč, nic jim neříkej! - Vstávat.

Jdeme. Vezmi si s sebou i jeho.

Pojďme.

- Dělej, dělej, dělej! - Bolí to!

Kuzněcove, natoč to rozbité.

Potřebuji jednoho muže!

Je tam sklo, nepořežte se! Sklo!

Vyšetřovatel Licholetov.

Řekněte mi, co se stalo.

Není sama sebou. Je mimo. Co chcete?

Promluvím s ní, soudruhu Moskvitine.

Ustupte, prosím.

Nebojte se mi to říct.

Tam...

Byla tam dívka.

Vyšetřovatel Licholetov.

Takže...

Anna Smolinová, že?

Rodiče...

nejsou.

Kde jste byla v době nehody?

Kde jste byla v době nehody?

Na zastávce.

- Okolo. - Jak blízko?

Nepamatuji si to přesně, ale blízko.

Byl s vámi jistý Vladimir Sorokin.

A poté nám také prozradil, kde se nacházíte.

Kdo je to?

Nikdo to není.

Jasné.

Dobře.

Najal si vás na to někdo?

Podívej,

Aňo,

lidé už vypovídali.

Tady je několik svědků, kteří tvrdí, že jsi zakřičela,

došlo k výbuchu a nákladní auto bylo odhozeno.

To si nepamatuji.

Zkus se prosím rozpomenout.

Jinak se tě ujmou lidé ze skupiny

kontrarevolucionářů, sabotérů a...

Byla to nehoda, jen nehoda.

Ano, já ti věřím.

Věřím.

Chci pomoci.

Dobře.

Podívej: 34.

Vitebsk.

A ty a tvůj bratr ten samý den utečete z města.

Dokonce si ani nevyzvedl školní dokumenty.

Další:

36., Smolensk.

A opět utíkáte.

Víš, jaký vzniká obrázek?

Aňo, můžeš mi věřit.

Opravdu.

Vidím, že nejsi zločinec.

A já...

udělám, co bude v mých silách, abych ti pomohl.

I bratrovi?

Neudělala jsem to schválně.

Chceš říct, že to ty?

Nevím, jak to funguje.

Dělá se to samo.

Všichni tito lidé kvůli mně...

Nebylo to schválně.

I já jsem v životě viděl pár podivných věcí.

Viděl jsem...

Co jste viděli?

Smolinová?

Jdeme.

Ještě jsem nesepsali prohlášení.

Teď se o ni postarají jiní.

Jdeme, jdeme.

Jak se máš, Anežko?

Aňo, jdeme.

Profesor Iljinsky.

Nu co, máte to na starost.

Posaď se.

Měli tě sem přivést hned na začátku.

Neměla jsi tam být.

Když mi o tobě řekli, věděl jsem, že jsi nevinná.

Tady je to lepší.

Máme tu jakési sanatorium.

- Pro lidi, jako jsi ty. - Jaké?

Speciální.

Pokud je to ovšem pravda.

- Děkuji. - Děkuji, Liso.

Jez, jez. Nestyď se.

A proč nejíte vy?

Bolí mě břicho.

Jen si nedělej starosti.

A nemysli na nic špatného.

Jsme tu dobří lidé.

Nechovejte se ke mně jako k bláznovi.

To nebudeme.

My dva jsme se právě seznámili.

Přivezou sem do sanatoria i Péťu?

Péťu?

Pe...

Chci s ním mluvit.

Obávám se, že to teď není možné.

Neřeknu nic, dokud neuvidím svého bratra.

Dobře.

Pokusím se to zařídit.

Ale na oplátku

nám slíbíš

pomoc.

S výzkumem.

Budeme tě studovat.

Tvé schopnosti.

Máme dohodu?

- Ano. - Soudruh Petrov?

Licholetov je opět tady.

Mám jednu verzi.

Pro nás je verze jasná: sabotáž.

58., libovolná sestava.

A pak víš, co se stane dál.

Proč mi byl sebrán případ?

Nemáš profil.

Není žádná důvěra.

Vy sám víte, že nevypadá jako nějaký škůdce.

A na koho vypadá?

Dobře.

Jak to vysvětlíte?

Do Vitebska přijeli bratr a sestra.

Do jejich pokoje se vloupají zloději.

Napadne bratra nožem, dům se zboří.

Další: stěhují se do Smolenska...

A náhle se zřítí most.

Oba na místě činu. Desítky obětí.

A jsou nezranění. A teď - Leningrad, tramvaj.

Nezapomeň:

dnes to byla bomba.

Zbytek vyřešíme.

A nestrkej nos,

kam nemáš, kam tě nikdo nežádá.

To je rozkaz.

Už mě nebaví ospravedlňovat se před šéfem

kvůli svému šílenému zeťákovi.

Ach, Lichi,

hledáš mystiku tam, kde není.

Promiň mi to, byl jsi hlupák a jako hlupák i zemřeš.

Nepovídejte.

To je jisté.

Nerozumím tomu, proč jsi tak...

nevděčný?

Dobře, tvá zpráva je hloupá.

Nechal jsem to být.

Ale po Madridu

jsem si sotva udržel nárameníky.

Napsal jsem, co jsem viděl.

Rozumím.

Ztratil jsi soudruhy.

Vyměň si košili.

Pozdravuj Věru.

Složku mi dej.

Proč jsi nezavolal?

Omlouvám se, byl zmatek.

Nemáš tušení, co se stalo.

Byl zadržena občanka, která zakřičela a odhodila tam nákladní auto a tramvaj.

Rozhodně je to něco nadpřirozeného.

Jsem si tím jistý. Je to ono.

Na zemi

jsou stále stopy, ještě jsem takové...

neviděl.

Důležitější je, že už se přiznala. Víš? A...

Já bych to zvládl. Ale tvůj otec, jako vždy,

se do toho začal montovat.

Má obavy o své nárameníky.

Vzal mi ten případ.

Váňo,

proč si nevezmeš dovolenou?

Pojeďme do lázní.

- Vzpomínáš si, jak nám bylo dobře? - Věro, prosím tě.

Myslím to vážně.

K čemu to všechno je?

Copak to nechápeš, Věro?

Kdyby se to potvrdilo, uvěřili by i mému Madridu.

Lidé musí vědět, že něco takového existuje.

MADRID 1936

Jednotko, pozor, devět minut.

Zvládneme to.

Zaminujeme podchod k náměstí. Zablokujte konvoj.

- Do prdele, kdo je to? - Civilisté jsou odváděni na popraviště.

Pojďme na druhou stranu.

- Rozkazy jsou nezasahovat. - Zabijí je.

Licholetove, pokud konvoj mineme, bude obětí více.

Jednotko, za mnou!

Nezvládneme to. Tudy.

Zaujměte pozice!

Do prdele!

Jdeme včas?

Udělejme to rychle. Pojďme.

Kryj mě!

- Dvě minuty. - Ve vzduchu!

Držte pozice!

MNICHOV 1940

Nechcete si zahrát?

Nechcete si zahrát?

Bravo!

Nedal jsi mi šanci.

Hrála jste dobře, paní.

Jak se jmenuješ?

- Boruch. - Kdo tě naučil takhle hrát, Boruchu?

Můj dědeček.

Říkal, že jsem nadaný.

Opravdu?

Máš rodinu, Boruchu?

Nikdo nezbyl.

Všichni jsou mrtví.

My dva jsme si podobní.

Musíš mít hlad.

Chceš jít k nám?

Dám ti večeři.

Seznámím tě s ostatními dětmi.

Jsou stejní jako ty.

Budou tě mít rádi.

Nechci jít do sirotčince.

Je to tam špatné.

Není to sirotčinec.

Jsme rodina.

Prostě velká.

Nějaké místo by se našlo.

Máš dnes kde spát?

Co za to?

Nic.

Nic.

Pokud se ti to nelíbí, můžeš vždy odejít.

Slibuji.

Je to dlouhá cesta, ale mám auto.

Máte auto, Fräulein?

Pro tebe jen Katarina.

Boruchu,

pohosti se.

Jmenuji se Neumann.

Dobrý den.

Je tam hodně dětí?

Ano.

Jsou tam i malé?

Jsou.

A mohou odejít, kdykoli se jim zachce?

Ano, ale oni nechtějí.

Brzy se o tom přesvědčíš sám.

Chlapec je talentovaný, ale obyčejný.

To nemůžeš vědět.

Je to Žid.

To pro nás nebude problém.

Řiď. Jedeme.

Pojďme.

Co je tady?

Ach, Annuško...

Uvidíš a neuvěříš.

A když uvěříš, neusneš.

Aňo, jsi jedinečná.

A my máme zájem najít a studovat lidi, jako jsi ty.

Neboj se.

Teď tě prohlídneme, jestli jsi v pořádku.

Pro začátek.

A pak vyřešíme bratra.

Jak bylo dohodnuto.

Tam.

Posaď se.

Nehýbat se.

Pekko!

Anniko!

Máte dvě minuty.

Testovaný subjekt M-1, doba 120 sekund.

Jak se máš?

Jsi v pořádku?

Nepomůžu jim, pokud ti ublíží.

Anniko, neboj se, jsem v pořádku.

Myslím, že mě dnes pustí.

Potřebuji to vědět s jistotou.

Testovaný subjekt M-1, odstupte od mřížky.

Budu ti moci napsat.

Slíbili mi to.

Anniko,

nezapomeň, co jsi mi slíbila.

Aňo, je čas.

Peťa bude v pořádku.

Slibuji.

Brzy se uvidíme.

FREIBURG 1940

Kde je dnešní korespondence?

V kabinetě.

Dobře.

Prosím.

Tak tady,

udělej si pohodlí.

Vstupte.

Jak je na tom náš škůdce?

Nemyslím si, že to udělala úmyslně.

Tak ji nechme jít.

Podívejte...

Nic takového jsem nikdy neviděl. Chápete?

Je to něco nevysvětlitelného.

Jedinečné.

Vidíte to?

Ohnisko neznámého původu.

Pravděpodobně přímo souvisí s její silou.

Je to nový vědecký objev.

Je to nová zbraň.

Ale, není to ojedinělý případ. Podívejte se na toto.

Máte představu, co s tím můžeme dělat?

Nemám.

- Proto je ji třeba studovat. - Není čas.

- Musíme ji vyprovokovat. - Cože?

Nikdy jsem nic takového nedělal. Jsem vědec. Já...

Postaral jsem se o to.

Seznamte se.

Váš nový vedoucí laboratoře.

Soudruh Volnov.

Vzorek vody.

Tak, okruh není uzavřený.

Dobře, Sergeji Konstantinoviči, pojďte.

Přepněte přepínač do polohy G.

Připravte se...

na spuštění!

LENINGRAD PO 2 MĚSÍCÍCH

Sedm, nula, dva, pět, tři, dva...

Sedm, nula, dva, čtyři, nula...

Ne, ne.

Nula, nula, nula, nula, tři, dva, sedm...

FREIBURG 1940

Nahrávka byla pořízena před dvěma měsíci.

Dívka se jmenuje Anna Smolinová.

Podle mých informací je stále v Leningradě.

Jedinečné.

Jedu do Sovětského svazu?

Ne, Katarino.

Tentokrát to udělám sám.

Dostat se do SSSR není snadné.

Říše pomůže s oficiální návštěvou.

Bude to tak jednodušší.

Kondratěv.

Já jsem Makarčuk. Pojďme.

Musíme se vyfotit do novin.

Taková událost.

Německý vědec a na přátelské návštěvě.

Jsme potěšeni.

Já taky.

Pojďte.

Vítejte u nás.

Za mnou, prosím.

Maximilian Neumann.

Nejvyšší mistr vědeckého ředitelství "Anenerbe".

A vy musíte být profesor Iljinskij?

Omlouvám se za vyrušení v tak nevhodnou dobu...

Oprostěme se od společenských zdvořilostí.

S vaším příjezdem...

už je i tak...

velký humbuk.

Bylo vám...

tedy povoleno

navštívit náš institut.

To je skvělé.

Ale jak vidíte,

nemám náladu

vás provádět.

Průvodci, které vám mohu nabídnout,

jsou jiní profesoři.

Žádná malá jména.

Přijel jsem...

přímo za vámi.

Za mnou?

Velmi pozorně vás poslouchám.

Rád bych mluvil s vaší pacientkou.

- Nemám žádné pacientky. - Jmenuje se Anna Smolinová.

A já vím, že je tady.

Nespěchejte, pane profesore.

Buďte rozumný.

Slibuji, že budu upřímný.

Protože si vás nesmírně...

vážím.

Co máte v plánu?

Máte představu,

co se stane, až odejdete z této kanceláře?

Víte,

četl jsem vaše knihy.

Jste velmi,

velmi nadaný člověk.

Já jsem...

velmi nemocný člověk.

Rakovina žaludku v terminálním stadiu.

Je to velmi nepříjemné.

Nejdřív to bolí,

pak to bolí,

a pak to zase bolí.

Vaši zpravodajci jsou dobří.

Co jsem řekl tak vtipného?

Nezlobte se, profesore.

Uzavřeme dohodu.

Zařídím, aby vás nic nebolelo a posledních

šest měsíců

budete žít jako zdravý člověk.

A za to

bych s ní chtěl mluvit.

Chcete mi nabídnout nějakou drogu?

A vy si myslíte, že vám na to skočím? Já...

Výborně rozumím látkám. Jen abyste věděli.

To vím.

Sotva se známe, profesore.

Ale musíte o mně vědět,

že dodržím své slovo.

Jsem si jistý, že vy také.

- Co se děje? - Spěte, profesore.

Nemáte žádnou bolest.

ZASTŘELIT

Možná budete chtít křičet, až budete moci mluvit.

Než to ale uděláte, doporučuji poslouchat sám sebe.

Pozorně se poslouchejte,

soudruhu Iljinskiji.

Můžu vám tu bolest vrátit,

pokud vám to vyhovuje.

Kde je?

Upozorňuji, pokud očekáváte něco neuvěřitelného,

raději zmírněte své nadšení.

Výsledky vyšetření mozku jsou fenomenální a stabilní.

Zatím však nemáme žádný praktický výsledek.

Kde je Anna?

Ve zkušební místnosti Alexandře Ivanoviči. Mám ji přivést?

Půjdeme tam, držte.

Mohu, Leonide Vasiljeviči?

- Co je to? - Konzultoval jsem to s odborníky.

Vidíte, jak jsou rýhy daleko od sebe? To určitě není bomba.

V místě výbuchu by zůstaly trosky a díra.

A rozhodně ne plyn, protože ten má zcela jinou tlakovou vlnu.

Je to zvuková vlna.

- Víte, co tím myslím? - Je mi z tebe zle.

Už jsou to dva měsíce. Zapomeň.

Ukončete to.

Druhá úroveň napětí.

Odpojte ji.

Prosím.

Aňo,

chci, aby ses s někým seznámila.

Maximilian Neumann.

Nevím, jestli máte druhé jméno.

Pro vás, Fräulein, jen Max.

Proč nic neříkáš, Aňo?

Těší mě.

Alexandře Ivanoviči,

můžete nám dát pár minut?

Anno,

proč to snášíš?

Můj bratr.

Mají ho.

Nedotýkejte se jí!

Co je to?

Profesor vám zřejmě lhal.

ZASTŘELIT

Dovolte mi se s ní setkat. Dokážu, že mám pravdu.

- Do prdele. - Haló?

Takže vy převážíte mrtvolu přes hranice?

Aňa všechno zničila.

Musím aktivovat jednotku "M".

Je to moje malá armáda.

Mám královnu.

Před ním se skloní všichni králové Evropy.