Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Vysoko v horách leží město
jménem Pine River, kde se slaví Vánoce
úžasnou tradicí.
ANDĚLSKÝ STROM
Každý rok se tu o Vánocích objeví Andělský strom.
A pak se začnou dít kouzla.
Lidé napíšou svá přání a zavěsí je na strom.
Neznámý darující, říká si Anděl,
jim pomáhá ta přání splnit.
Nikdo neví, kdo onen Anděl je.
Ví se jen, že když potřebujete jídlo na slavnostní tabuli
nebo nové brusle na hokej,
Andělský strom vám v tom pomůže.
Vím, že je to kouzlo opravdové, protože fungovalo pro mého
nejlepšího kamaráda Matthewa.
Ahoj, Matthewe.
- Je tam, pojď už. - Nemůžu Rebecco.
Máme tady nával. Táta mě zabije.
Nával?
Vážně? No tak, zabere to jen pár minut.
Navíc je to důležité.
Budu tam rychleji.
Sázím pět babek.
Zaplať.
Fakt myslíš, že to vyjde, McBrideová?
Určitě ano.
Máš lepší nápad, jak zachránit podnik táty
nebo jak přesvědčit mého tátu, že stěhování do Georgie
je strašná blbost?
Ale je to jen strom.
Není to jen strom. Je to Andělský strom.
Tak začni už.
Chtěla bych zůstat v Pine River navždy.
Když jste mladí, o Vánocích nic není nemožné.
A kouzlo Andělského stromu spojuje lidi,
aby se nemožné stalo možným.
Andělský strom poslal celé město k Matthewovi a jeho rodině.
Podnik byl zachráněn.
Dodnes se v Pine River Andělský strom objevuje
každé Vánoce a plní další přání.
Vím, co na to řekneš. Nemáš ráda kýč.
Moc se mi to líbí.
- Vážně? - Ano.
A ten Andělský strom je opravdový?
Jo, je tam každé Vánoce.
A tehdy Andělský strom tu restauraci vážně zachránil.
Bylo to úžasné.
A co to tvé přání, aby tvá rodina zůstala v Pine River?
No, nechtěla jsem končit článek tím,
že mně Andělský strom přání nesplnil.
Týden na to jsme se stěhovali. Myslím, že by to článek zabilo.
Dobře.
Na Boží hod spustíme naši novou apku
a chtěla bych další článek o tom Andělském stromu.
Marnotratná dcera se vrací do maloměsta a o Vánocích
se konfrontuje se svou minulostí a tak dál.
Napíšeš to samozřejmě líp.
To ne. Nechci se tam vracet. Nebyla jsem tam 20 let.
Dobře. Jestli zjistíš, kdo je ten Anděl, a napíšeš to,
nejen že budeš na hlavní stránce té apky,
ale dostaneš i ten sloupek, který tak chceš.
Co?
- Měla bych svůj vlastní sloupek? - Ano.
- Ne, počkat. O co jde? - O nic.
Budeš psát příběhy, co jsi vždycky chtěla,
ale jen jestli se ti podaří napsat článek o Andělském stromu.
Co ty na to?
To abych vyrazila do Pine River.
Páni, mami, tady je hrozná zima.
Vidíš všechny ty stromy?
Nejmenuje se to tu Pine River jen tak.
Cassie! Vítejte!
- Pojďte dál. - Fuj, to je ale zima.
Ahoj, Mimi.
Pojď.
To je skvělé, že jste konečně tady.
To ano. A zůstaneme tady celé dva týdny.
Strašně se těším.
Máš nádherný dům. Stejně jako na těch fotkách.
A co zahrada?
Jsou tam pořád ty růže?
Určitě budou pod sněhem. Něco pro tebe máme.
Mé oblíbené, vzpomněla sis.
- Díky. - Není zač.
Je neuvěřitelné, že sis konečně našla čas na svou starou tetu.
Starou? Ale no tak. Máš víc energie než já,
a to mi žílami teče pět litrů kávy,
a před dvěma měsíci jsme se viděly v L.A.
Ano, ale teď jste konečně tady.
Nepůjdeme do kuchyně a nedáme si tyhle bonbóny?
- Pojďme. - Paráda.
Je skvělé, že jsi přesvědčila mámu,
aby se vrátila do Pine River.
To já ne, ale její šéfka. Je tady pracovně.
Ano. Šéfredaktorka chce pokračování článku o Andělském stromu.
- Moc se mi líbil, zlato. - Díky.
Chceme zjistit, kdo je Anděl.
Tak to hodně štěstí, zlato.
Místní se na to snaží
přijít už čtyřicet let,
ale ten starý Anděl si vždycky tajemství uchrání.
Takže nikdo neví, kdo to je?
Teorií je spousta, ale nic se nepotvrdilo.
Já se na ten Andělský strom moc těším.
Byla to oblíbená část svátků tvé mámy.
No, ale to bývalo.
- Ty už ho nemáš ráda? - Tak to úplně není.
Jen nevím, není to zas taková paráda.
Kouzelný strom, co plní přání, není taková paráda?
Víš ty co, stal se ze mě Grinch.
Promiň. Taky se mi líbí.
- Už stojí? - Ještě ne, ale brzy bude.
A pak zažiješ Vánoce, na které nezapomeneš.
A ty taky ne.
Zeptáš se, co si dají,
napíšeš si to, přilepíš to na sklo a zazvoníš.
Jasný?
Budeš u toho muset mluvit s lidmi.
Zvládneš to?
Tak uvidíme.
No, káva je upražená, já ji teď namelu.
Budeš u kasy, ano?
To jsou mí přátelé.
Ahoj, všichni.
Rebecco, Cassie, to je Liz a John Millerovi z Ready Mart.
- Zdravíčko. - Ty jsi ale roztomilá.
A tento džentlmen je Claude.
- Dámy. - Moc mě těší.
Ráda vás poznávám.
Mimi mi už o vaší bandě všechno řekla.
Slyšíte? Jste má banda.
- Banda, jo? - To se mi líbí.
Dal bych si ještě kafe.
To jo. Kávu bych si taky dala.
A co pro vás?
Poprosím o kávu pro celý stůl.
- Jistě. A jakou? - Takže...
Chtěla bych...
Ta jména. Chtěla bych "klidná zrna".
Hned to bude.
Díky.
Rebecco?
Omlouvám se. Jste v pořádku?
Pořád máš dobrou mušku, McBrideová.
Matthew Anderson.
Čemu se jako směješ?
Málem jsi přišel o oko.
Tohle je na mě, madam. To se vám povedlo.
- Jsi v pořádku? - Dobrý.
- A zaplatím si to. - Ne, dobrý.
Neviděl jsem Owena smát se už týdny.
Stálo to za to.
Takže ty jsi pořád tady?
- Já? - Jo.
Kde bych měl být? Mám rodinný podnik.
Jo, já vím, ale...
Mimochodem, kde máš tátu?
Zemřel před pár lety. Já to tu převzal.
- To je mi líto. - Jo.
Co ty tady děláš?
Přijela jsem za tetou Mimi na Vánoce.
Vidíš tu blonďatou holku támhle?
Ta je moje.
Owen je tvůj syn?
Ne, je to můj synovec.
Jo. Mám ho na chvíli na starost. Je mojí sestry.
- Jak se má Zoe? - Dobrý, dobrý.
Dáš si ještě něco? Třeba palačinky?
Ne, ne, mně stačí káva.
Nevím, co v tom je, ale voní to moc dobře.
Děkuju ti. Souhlasím.
"Klidná zrna" jsou dobrá volba.
Moje nová směs.
Ty si to pražíš sám?
Chceš radši rozpustné kafe?
Mohl bych ti to jít připravit. Jen pro tebe.
Ne, ne, tak jsem to nemyslela.
Ne, je to skvělé.
- A jak se tedy máš ty? - Tady jsi, zlato.
- Banda už má žízeň. - Promiň. Tady máš.
- Ahoj, Matthewe. - Ahoj.
- Už pracuje na článku? - Ne, na jakém?
Ale nic, jen píšu článek o Andělském stromu.
Zeptej se jeho, kdo je Anděl.
- Proč? - Neříkala jsem to?
Matthew je Andělova pravá ruka.
Takže Andělova pravá ruka?
Tvoje teta přehání. Prostě pomáhám.
Potřebuju pomoc.
Chtěla bych se s Andělem setkat, prosím.
- Ne, nemůžu. - Proč?
Jak jako?
Anděl chce zůstat v anonymitě.
Dobře. Ty přece musíš vědět, kdo ten Anděl je, ne?
Nevím. Ne, jen dělám to, co se mi řekne.
Tak dobře, ty mi stačíš.
Tak. Jak plníš ta přání lidí?
Když se budeš dívat pořádně, sama na to přijdeš.
Jasně. No tak, to mi fakt nic neřekneš?
Matthewe.
Tak to tedy ne.
Tak co tu máme? Hrajeme karty?
Co máš s tím Andělem?
Rebecca píše o tom, kdo je za Andělským stromem.
První článek se nám líbil, že, Johne?
Ano, na ničem se neshodneme, ale na tomhle ano.
Díky.
Nikdo neví, kdo Anděl je. To je ta sranda.
Ale jak se pak plní ta přání?
Anděl si svou cestu najde.
Když dostaneš instrukce, taky s vyplněním pomůžeš.
Je to jednoduché.
Ale zas tak jednoduché to není.
Jen si to vemte. Je to docela velký úkol.
Všechno to zařizování, plus ty peníze.
Na to kouzla nestačí.
- Určitě? - Určitě.
Proč chce Anděl tvou pomoc?
Matthew se ve městě stará zbytek roku
skoro o všechno.
Proč ne o Vánocích?
Dává to smysl.
Za ta léta se restaurace stala centrem dění.
Kouzelný strom nás zachránil,
tak tomu chci nějak pomoct.
Co?
Nic, ale sám jsi na to přece nevěřil.
A ty jsi na to přece věřila.
Mami, stojí, už stojí.
- Co stojí? - Andělský strom. No tak, pojď už.
Lidi už míří na náměstí. Musím jít, no tak!
Dobře. Tak fajn. A vem si bundu.
Hele, mami, už jsou tam přání.
- To je paráda. - Jo.
Ti ale našli obrovský strom.
Je nádherný.
Čau, McBrideová.
Přestaň s tím.
- Čau, chytrolíne. - Kavárníku.
Nemáš kousek papíru? Chci si napsat přání.
Nemám, ale támhle je plný stůl přáníček i tužek.
Super. Měl bys taky něco napsat. Podle všeho se to pak splní.
Dobře.
Fajn.
Tvoje dcera umí kouzlit?
Vytáhnout ho sem bylo horší,
než vytáhnout si zub a najednou si píše přání.
No, asi ano.
Mě zas vytáhla přímo z postele, abych na ten strom civěla.
- Jo? - Jo.
No, vidět to není.
Takže já fakt musím odhalit, kdo ten Anděl je.
Neřekneš mi to?
- Proč? - Je to hezké.
Proč by nemohl Anděl,
ať je to kdokoliv, udělat pro svět malé kouzlo,
aniž by řekl svoje jméno?
Na druhou stranu, proč by si nezasloužil uznání
za vše, co už pro nás udělal?
Jo. Ne.
Dobře. Tak snad je jasné, že udělám cokoliv,
abych na to přišla.
Dobře. Ale já udělám cokoliv, abych ti to překazil.
- Fajn. - Fajn.
- Beru. - Beru.
Jestli chceme pomoc, najdeme ji tady.
Myslíš, že tu pracuje?
Podle mě se tu narodil.
Počkej chvilku.
Tohle je podle mě Claude z rána.
- Promluvím s ním. - Hledám stopy.
Ahoj, Claude.
- Ahoj! - Čau!
- Ty tady pracuješ? - Jasně.
Páni, hezké.
Odsud je i Andělský strom?
Ten je ze severního pólu.
Co?
Jen si dělám srandu. Jo, Andělský strom je odsud.
Každý rok emailem objedná nejlepší strom,
Anděl nás najme na postavení a ozdobení,
ale je to celé anonymní.
- A jak to zaplatí? - Zaplatí nás cukrovím.
- Co? - To není možný.
Používá předplacené kreditky. Beze jména.
Myslím, že nebude tak lehké Anděla polapit.
Už to takhle funguje dlouhé roky.
Omluv mě, ale musím naložit jeden smrk.
Kluci, bacha na to.
Dobře, super.
- McBrideová. - Přestaň s tím.
Tohle se povedlo.
- Co tady děláš? - Přišel jsem si pro stromeček.
Co jiného v obchodu se stromky?
Já nevím.
Aha. Jo, ty pracuješ na tom článku
a myslíš, že jsem ti sem přišel překazit plány.
- A ne? - Jo, samozřejmě.
A taky potřebuju stromeček.
To je moje auto a ten strom v něm taky.
- Claude, vzadu by měl být provaz. - Ano.
Claude.
Snad si nemyslíš, že je Claude Anděl?
Měl by čas celý rok dělat Santu. Proč ne.
A má takový červený nos a jiskru v očích, o to jde?
- Nebo... - Ticho.
Ale Claude u nás žije jen 11 let
a Andělský strom tu stává mnohem déle.
Promiň, McBrideová, ale tentokrát jsi úplně vedle.
Ty musíš být za každou cenu chytrej, co?
Ne, jenom když jde o tebe. Chytroprde.
Mami, něco jsem našla. Pojď.
- Našlas něco? - Jo, pojď už.
Viděla jsem, jak po něm někdo kouká.
Tohle je strom pro Mimi.
- Ten je krásný. - Musíme ho odvézt a nazdobit.
Nechcete nám s Owenem pomoct?
Jasně. Jo. To bude prima.
A tvůj táta na Vánoce přijede, Owene?
Ne, moc se s ním nevídám.
- Promiň. To mě mrzí. - V pohodě.
A co tvůj táta? Přijede sem na Vánoce?
Ne, můj táta umřel, když jsem byla malá.
- Promiň. - V pohodě.
Už je to dávno.
To mě mrzí.
V pohodě. Nemáme se špatně, viď?
No jasně.
Když jsme u toho, hele.
Tátův zvonek.
- Pověsíš ho? - Jo.
Byl jeho oblíbený. Vždycky ho věsíme.
Šťastné Vánoce, tati.
A co tvoje máma? Přijede sem?
Ne.
Owenova máma je v armádě a je daleko.
Proto je Owen se mnou.
Vypadá to, že to sem na Vánoce nestihne.
- To je mi líto. To musí být těžké. - Dobrý.
Kakao!
Tady máte.
To je krása.
Půjdu si zahrát bridge, ale uvidíme se později.
- Dobře. - Ahoj.
Ta má ale energie, stejně jako tenhle skřítek.
Měla bys toho využít.
- A začít s hledáním. - S hledáním?
Máma píše článek o tom, kdo stojí za Andělským stromem.
Když na to přijdeme, může začít psát svůj vlastní sloupek.
Je to velká věc, to mi věř.
Proto tak moc chceš zjistit, kdo je ten Anděl.
No, taky kvůli tomu, ale sama jsem prostě zvědavá, že?
- Jo, já taky. - Jo, no, já vlastně taky.
- Fakt? - No promiň?
- Můžu hledat s vámi? - Jo.
- Čím víc, tím líp. - Jasně, že můžeš.
To myslíš vážně? Jsi můj synovec.
Promiň, strejdo.
Myslím, že těch tajemství okolo Anděla stačilo.
- Lidi by měli vědět, kdo to je. - Má pravdu.
Slyšels to? Je chytrej. Měl bys ho poslouchat.
Tohle musím vzít. Mohla bys to rozmotat? Díky.
Vteřinku.
Ahoj.
Na!
- Mami, kam jdeš? - Jdu po stopě.
Matthew toho ví o Andělovi víc. Vrátím se.
Zavolám za chvilku?
Nazdar. Neviděla jsem tě tu. Chci pověsit poslední ozdobičku.
- V pohodě? - Jo, fajn.
- Copak jsi tu dělal? - S někým telefonoval.
- Takže jsi mě nesledovala? - Sledovat tě?
- Proč bych to dělala? - Špehovalas.
Jestli nemluvím s Andělem.
Co? Špehovat? Ne, já... a mluvil jsi s Andělem?
Já nevím, možná?
Já nevím, možná?
To bys chtěla vědět, co?
- Už je to dozdobené? - Jo, už je to hotové.
Vypadá to skvěle.
- Ahoj. - Ahoj, vy dva.
Jen dokončím myšlenku a...
Dobře. Hledáme Anděla.
Přemýšlela jsem o tom a musíme nejdřív kontaktovat lidi,
kterým se přání v minulosti vyplnila,
zeptat se jich na to, protože možná mají tušení,
kdo Anděl je.
Včera jsme sepsali
seznam lidí, kterým Andělský strom pomohl.
- No výborně. - Tady to je.
- Ahoj. - Ahoj.
Možná by nám mohl poradit Matthew, kde začít.
Zahajujeme operaci Hledaní Anděla.
Nic vám nedám.
Až na tu skvělou kávu, jakže jsi ji pojmenoval?
- Ne, prosím. - Tuhle? To je "Expresní espreso".
To je hloupé.
Tak hloupé, až je to dobré.
Proč jsi mu ty názvy nezakázal?
Chtěl jsem. Ale nešlo to.
Nešlo to. Ale chutná ti, co?
- Můžu se podívat? - Jo.
Dobře, tak si promluvím s Clarkovými,
s Alicí Kramerovou a Bishopovými.
Všichni měli gala přání.
- Co je gala přání? - Gala přání je velké přání.
Pamatuješ, jak se zachraňovala tahle restaurace?
- To bylo gala přání. - Zní to jako dobrý začátek.
Jedna z těch rodin musí vědět, kdo Anděl je.
Den po Díkuvzdání nám v bytě začalo hořet.
Byli jsme v podnájmu.
Spořili jsme si na první vlastní domov.
Ale museli jsme zaplatit vše, co bylo zničeno.
Tehdy jsem upadla a polámala se,
byla jsem na vozíčku a začalo brzy sněžit.
Skoro jsem se nemohla dostat z domu.
Našla jsem na Sušenčině krku velké boule.
Veterinář našel lymfom.
A že zbývá Sušence jen měsíc.
Léčba...
Přišel jsem zrovna o práci a peněz jsem moc neměl.
- To muselo být strašné. - Bylo.
Ale pak to Marka napadlo.
Pověz jí to.
Napadlo mě, že nám pomůže jenom Andělský strom.
Tak jsem napsal přání.
A co jsi si přál?
Domov.
Bylo to náročné.
Tak jsem napsala přání na Andělský strom.
Přála jsem si, aby se mi do života vrátilo světlo.
A jak to dopadlo?
Šla jsem k Andělskému stromu.
A na Štědrovečerním gala
nám řekli, že jí to přání splní.
Anděl to celé zařídil. Sušenčinu léčbu a léky.
Je jí teď mnohem líp.
A už je skoro stejná jako před tím.
Často používám slovo zázrak.
To se stalo, zázrak.
Na gala řekli, že to Anděl zorganizoval
a všichni se složili.
Hned po Novém roce
jsme mohli začít stavět.
Nejlepší Vánoce.
Andělský strom mi pomohl.
Anděl všem rozdělil směny.
A každý večer za mnou někdo přišel s večeří, několik měsíců.
A kdo přišel, ten mi pomohl s něčím v domácnosti,
nebo si jen poseděl. A povídal si. Takhle.
Jako by mi celé město otevřelo své srdce.
Bylo to kouzlo.
A tušíte trochu, kdo ten Anděl je?
Ne, promiňte, nevím.
Ale i kdyby ano,
Matthew nás poprosil, ať nic neřekneme.
Co?
Volal mi, že prý se mě budete na něco ptát.
Nevím, kdo Anděl je,
a chtěla bych to tak nechat.
Pardon.
Matthew řekl, že chce Anděl zůstat v anonymitě z nějakého důvodu
a máme to respektovat.
Já s tím souhlasím.
Stejně jako zbytek města.
- Dobře, no... - Já asi vím, kdo je ten Anděl.
Vážně?
Podle mě je Anděl
Santa.
Santa?
To mě nenapadlo. Děkuju moc.
Budu na to myslet.
Restaurace.
Jak jsi věděl, za kým půjdu?
Jestli nechceš,
abych zasahoval, tak probírej své tajné plány v jiné restauraci.
Vždyť víš, že já i tak Anděla objevím, jasné?
Zkus to, ale Andělský strom tu mají všichni rádi
a určitě budou chtít
Andělovu identitu ochránit.
- Tak jo, tak uvidíme. - Přesně tak.
Musím běžet. Hodně štěstí.
Čau.
Mami, myslím, že vím, kdo je Anděl.
Jo, tak pojď. Musíme jít. Dělej, rychle.
V restauraci jsem slyšela Millerovi,
jak se baví o velkém přání.
Mohl by jeden z nich být Anděl?
Já nevím, možná. Co jsi slyšela?
Chtěli s něčím od Matthewa vzadu pomoct.
Tak co myslíš? O co jde?
Možná doručují nějaké baličky.
Nebo tajně plní něčí přání.
- Na co to koukáte? - Už s tím fakt přestaň.
Klidně je pozdrav.
- Nemusíš tu slídit. - Ne, jsme na odchodu.
- Ahoj. - Ahoj.
Rebecca si myslí, že jste Andělé,
nebudu chodit okolo horké kaše.
Ne, to jsem neřekla.
Stojíte za tou krásnou vánoční tradicí?
My se neshodneme ani jestli je nebe modré.
Myslíš, že dokážeme něco takového?
Anděl nás poprosil o pomoc.
A Liz, dnes je nebe takové spíš do šeda.
Anděl píše, že pár rodin potřebuje nakoupit potraviny.
Přispějte, co můžete.
Jo, Ready Mart's věnoval suroviny.
A má restaurace poskytne zbytek.
- K večeři musí být i... - Koláč.
- A koláč musí být s... - Kávou.
Vyřešeno.
Dobře, trochu jsme slídili.
- Trošičku. - Promiňte.
- Můžeme nějak pomoct? - Čím víc, tím líp.
Nechceš mi pomoct s těmi surovinami?
Co to mělo být?
- Takhle mě nabonzovat? - Co? Bonzovat?
A co ty tvoje rozhovory?
Myslím, že víš, jak to dopadlo.
Jen se snažím zachovat to tajemství.
No, ale působí to spíš,
jako bych ti vadila já osobně.
Hele, to jsem neřekl.
Ne, měla bys v tom všem pokračovat.
Ale podle mě
ti to Pine River hodně znepříjemní.
Jo, jasně, jo.
Pamatuješ, že jsme se kdysi pořád vsázeli?
Kolikrát že jsi vyhrál?
Nikdy.
- Nikdy? - Vezmeš zbytek krabic?
- Jasně. - Díky.
Ale podle mě jsem i vyhrál.
Myslím, že jednou.
Já vezmu zbytek těch koláčů.
- Páni, to je něco. - Jo.
Chtěl jsem to tu trochu rozšířit, ale asi ne.
- Proč ne? - Není ten správný čas.
Ahoj, mami.
Promiň mi, zlato.
Chtěla jsem být do Vánoc zpět, ale vypadá to, že...
V pohodě, mami.
To, co děláš, je důležité.
- Promiň, Owene. - My půjdeme.
Ne, dobrý.
Stejně bych měl jít za kasu.
- Musím běžet, mami, ahoj. - Mám tě ráda.
Já tebe taky.
- Ahoj, Zoe. - To je tak strašné.
Chtěla jsem na Vánoce propušťák,
ale nejde to, tak to nestihnu včas.
Já vím.
Jak to jde s Owenem?
Dobrý.
Vy Andersonové, pokaždé,
když se na něco zeptám, řeknete jen "dobrý".
Možná je všechno dobrý.
Prosím tě, jenom se vyhýbáte
upřímné odpovědi.
Owen má aspoň výmluvu, že je puberťák.
Ale ty bys už měl mít pubertu za sebou, co?
Já mluvím, pořád o všem mluvím. Mluvím právě teď.
- Mluvíme spolu. Mluvím. - Jo, o blbostech.
Mluvíš, dokud nenarazíme
na něco, co se tě dotýká,
a místo, aby ses otevřel, tak se uzavřeš.
Promiň, přerušilo se ti to. Konec jsem neslyšel.
- Přesně to je ono. - Co?
Špatný signál.
Hele, nemůžeš za to. Takhle jsme vychovaní.
- Táta byl úplně stejný. - A jak to, že ty jsi normální?
Nevím, asi štěstí, dobré geny.
Nezáviď mi.
Promiň, Matte, musím jít.
Mám tě ráda a vážně, děkuju.
Měj se, Zoe.
- Owene, dobrý? - Dobrý.
Někam jdeš?
Jdu ke stromu.
Já tam chtěla jít taky. Můžu se přidat?
Víte co, tak půjdeme všichni, bude to fajn.
- Jo. - Jo?
Malá Zoe je v armádě, jo?
Když jsme byli malí, tak nás všude naháněla.
- Líbí se jí tam? - Má to ráda.
Má ráda výzvy, ale je těžké být tak daleko.
Jo. Já jednou psala článek ze základny
o životě vojáků,
a jo, nemají to snadné.
Jo, četl jsem to, to bylo dobré.
Co?
Co? Čtu přece všechno.
- Vážně? - Jo.
Mám moc rád,
když píšeš o obyčejných lidech.
Takže nemáš rád články o tom,
jak prospěšné je lněné semínko?
To netvrdím. To jsem taky četl.
A změnilo mi to život.
Ne, ne, já to chápu.
Proto chceš mít ten sloupek?
Míň lněného semínka?
Jo, tak nějak to je.
Ale hlavně...
Já jsem vždy chtěla psát hlavně o normálních věcech a lidech, víš?
No jasně.
Chceš psát o něčem, co je tvoje.
Jo.
Je to podobné jako s tvou kávou.
Překročit stín své rodiny a podniknout vlastní kroky.
- Snažíš se mě pochopit? - Snažím se.
Hezké Vánoce.
Tak až to budeš mít, dáš mi vědět,
protože bych to moc rád věděl.
Nevěděla jsem, že jsi celou dobu z dálky sledoval mou kariéru.
Musel jsem z dálky, protože ses nikdy nevrátila.
Promiň.
Chybělas mi.
Co?
Chyběla jsem ti?
Tak jsem to řekl, ale nevím.
- Trochu asi jo. - Taky jsi mi chyběl. Vážně.
Ale táta byl ve svý práci dobrej,
museli jsme se pořád stěhovat za různými projekty, a pak...
Přišla vysoká, pak jsem se vdala a pak Cassie.
A...
Co mi Greg zemřel...
Bylo to docela těžké, chápeš? Bylo to náročné.
Je mi to líto.
Díky.
A asi prostě nebyl správný čas se sem vrátit.
Měla jsem pocit, že už sem nepatřím.
Jak se to říká?
Když odejdeš z domova, už se nelze vrátit.
- Tak se to fakt říká? - Jo.
Tak to není, podle mě je to přesně naopak.
Myslím, že domov na tebe vždycky počká.
- Mami, pospěš si. - Už jdu.
Kolik vlastně přání dokáže Anděl splnit?
Já nevím, většinou okolo padesáti, proč?
Padesát?
No už jich je tam víc a stojí tu teprve první den.
Proč jich je tu letos o tolik víc?
Ale ne.
Ten článek.
Ví o tom mnohem víc lidí.
Jeden člověk nezvládne splnit všechna tahle přání.
Tady máš "Lávu z Jávy".
Díky.
To je fakt zle, když si neděláš srandu z toho názvu.
Dělá ti starost ten strom?
Jo, tak nějak.
Nemůžeš za to.
Můžu. Napsala jsem to, ti lidi jsou to kvůli mně.
A kvůli mně se teď
budou cítit stejně.
Když se mi mé přání nesplnilo.
Nechci, aby se tak cítili zrovna o Vánocích.
Poznamenalo tě, co?
Poznamenalo.
A víš proč?
Protože všichni chtějí o Vánocích
věřit na něco dobrého, chápeš?
Jestli tomu chceš říkat kouzlo, tak jo, chtějí věřit na kouzla.
A teď kvůli mně
přijde velké zklamání.
A nic s tím nenadělám.
Ledaže...
Co?
Něco potřebuju.
A je to tu.
Potřebuju se spojit s Andělem.
- Zahráváš si se mnou? - Nezahrávám si.
- Přísaháš? - Přísahám.
- Dobře. Dobře. - Jo?
Dobře, pomůžu ti.
- Dobře. - Ozvu se Andělovi.
A dalším lidem ve městě.
Hodně lidí bude chtít pomoct.
Myslíš? I když už teď mají plné ruce práce?
Podceňuješ,
co pro ně znamená Andělský strom.
Když se řekne, že potřebuje Anděl pomoc, přijdou.
Děkuju.
Vidíš.
Tolik lidí přišlo pomoct?
Sama jsi to přece napsala,
to je síla Andělského stromu.
Mám pro tebe pro začátek pár přání.
- To je hodně přání. - To není ani půlka.
- To jako fakt? - Jo.
- A zvládneme je splnit? - Myslím, že ano.
- Vážně? - Jistě!
Tak tedy dobře. Ano, tak to řekni.
Ne, to musíš ty, McBrideová.
Jak jako, ne, já ne. Nežiju tady.
To je jedno, to ty za to všechno můžeš.
- Ne. - Jo. Vsaď se, že to nedáš.
Vsaď se, že to dám.
Dobrý den všem.
Zaprvé, díky, že jste sem přišli pomoct.
Pro ty, kdo mě neznají,
jsem Rebecca McBrideová, jsem neteř od Mimi.
Jsme tu, protože nás Anděl potřebuje.
Je tu spousta přání
a do Vánoc máme už jen týden, takže...
Pustíme se do toho, ano?
Já a Matthew máme všechno na starost
a Owen a moje dcera Cassie
budou odpovídat na všechno, co budete potřebovat.
Jsme centrála přání.
Centrála přání. Dobře, jdeme na to.
- Chceš nám vybrat přání? - Jistě.
Tak jo.
Dobře.
"Přeju si, aby měli všichni
v komunitním centrum radost."
- Jo. - Já vím, jak na to.
Jo, já vím, jak na to.
Ale budu potřebovat tvou kuchyni, prosím.
Domluvím se se šéfem, jestli něco vymyslíme.
Díky.
Dobře, lidi, začneme.
Mám jeden.
To máš. Fajn, a teď už jenom tisíckrát.
- Hvězdička. - Děkuju.
A vločka.
- A tady to je? - Pan Perníček.
Super, a ještě strom. Můžem? Tak jo.
Šťastné Vánoce.
Ahoj, pojďte.
Tady máte. Vemte si cukroví, tady.
Tohle je skvělé.
Musím prohlásit první přání za úspěch, pane Andersone.
Na zdraví.
Na zdraví.
A víš co?
Bylo to vypečené.
- Chápeš? - Už dost.
- Ne? - Už ne.
- Jako to cukroví. - Jasně.
Chápeš to.
- Pochopilas ten... - Dost, přestaň už.
Vtípek.
- Povedl se, že jo? - Vůbec.
Mám tu další přání.
Přeju si, aby zvířata z místního útulku
našla na svátky svůj domov.
Co třeba den adopce?
Fajn.
Tak dobře.
- Matthewe. - Jo?
- Máme problém. - Co?
Nemáme tolik času na tolik přání.
No, tohle jsou děti,
co si přejou dárky, co můžeme koupit.
To já vím, o to nejde.
Můžeme je koupit,
ale nestihneme jim to včas předat.
Máš pravdu, je to spousta přání.
Nevím, jak to těm dětem stihneme předat.
- Možná... - Co?
Ale nic. To je jedno.
Ne, co tě napadlo?
No, napadlo mě,
že nemusíme ty dárky doručit,
ale děti si je vyzvednou.
Jo. Mohli bychom se potkat u Andělského stromu
a všichni si je naráz otevřou.
Může to být Den přání.
To je dost dobrý nápad.
Jo, to je jeden z nejlepších nápadů, co jsem kdy slyšel.
Jdem na to.
- Dobrá práce. - Jo.
A je to, dárky pomalu mizí.
To jsou zatím nejlepší Vánoce.
Gratuluju ti. Dobrá práce, McBrideová.
Dost s tím.
- No vážně. - Vážně?
- Jo. - Dobře.
- Mami, kdy začnou koledy? - Dobrá otázka.
- Kdy začnou ty koledy? - Jo.
- Já mám na starost koledy? - Jistě.
To jsem nevěděl.
- Strejdo Matthewe? - Ano.
Je to tvý.
Co? Tys mi to tajil?
Ty máš skrytý talent, o kterém nevím?
Ano. Mám spoustu skrytých talentů, o kterých nevíš.
Dobře, ahoj všichni.
Tohle je improvizovaná vánoční píseň.
A je trochu inspirovaná Rebeccou McBrideovou.
Andělský strom,
Andělský strom,
plní tolik přání.
Andělský strom,
Andělský strom,
má káva je lahodná.
Ona chce znát jméno tvoje
a zbaviti tě pokoje...
Andělský strom.
Andělský strom.
Možná, že je neškodná.
A má káva je...
A všichni!
...lahodná.
- To bylo skvělý. - Děkuju vám moc.
Díky. Děkuju vám moc.
Odsud mě nedostanete.
Mátové latte.
Takže jsem tě odsud dostal?
To to mátové latte.
Ale ty máš určitě jiný název.
Říkám tomu "z-laté prase".
Ne.
Ne. Je to strašné.
- Nejsi strašné, mám tě ráda. - Já též.
- Myslela jsem latte. - Já taky myslel to latte.
Žerty stranou, tvoje káva mi fakt moc chutná.
Táta si z té mé kávy dělal srandu.
- Jo? - Jo, měl rád věci postaru.
- Rozpustné. - Rozpustné. A turka.
Co by asi řekl na tohle?
Byl by na tebe pyšný.
Děláš to, co máš rád.
Co máme ještě v těch přáních?
Vlastně už jen snadné věci.
A pak jedno gala přání.
- Víš, co to je? - Ne, o to se stará Anděl.
Dobře.
Musím uznat, že byl ten týden tady krásný.
Jo.
Mám zvláštní pocit, že sem s Cassie...
Patříte?
Jo, jo. Tak nějak.
Jo.
Co to je?
Je to od Anděla.
- Co? - No tak.
Nevěříš mi?
Ukaž.
Co to je?
Přání, které nesplníme.
No tak, splníme všechno.
"Přeju si, aby byla má máma na Vánoce doma.
Owen Anderson."
Nejde to.
Zoe je v zámoří.
Owen nikdy nic nechce
a teď je to to, co nemůže dostat,
už nikdy se neotevře.
Snažím se, aby s námi mluvit, ale nechce.
- To mi někoho připomíná. - Co?
Co tím chceš říct?
Jenom...
Zní to jako ty.
Protože ti neřeknu, kdo je Anděl?
Ne, o tom to není, ale o tvé kávě.
Když o tom mluvíme,
shazuješ to, že je to jen koníček.
- Je to koníček. - Vážně?
To vzadu je koníček?
- Není ten správný čas. - Proč?
Kvůli Owenovi. Vychovávám tu dítě,
nemůžu vést podnik a další začít.
- Musím se věnovat jemu. - Věnuj se mu,
ale nepřestávej s tím, co máš rád.
A zeptal ses na to Owena?
- Ne. - No přesně.
Hele, neuvěříš tomu, ale děti poznají,
když jim něco tajíme.
Věř mi, jsem máma.
Měl by sis s ním promluvit, svěř se mu
a on se svěří tobě.
Zkus to.
Jsi tady týden
a víš, jak funguje můj život?
Jo.
Promiň, máš pravdu. Nebudu se do toho cpát.
- Omlouvám se. - Promiň. Já...
- Můžeme změnit téma? - Jistě.
Ale hele, až zjistím, kdo Anděl je,
promluvím s ním o tom.
Vážně? Ještě jsi to s tím Andělem nevzdala?
Ne, proto jsem tady.
Jen jsem to přerušila, ale ten článek musím napsat.
- Je to má práce. - Jasně.
I když vidíš, jak to lidi spojuje,
pořád to chceš zkazit?
Zkazit to? Já to přece nekazím, jasný?
Dělám svou práci, hledám pravdu.
Zjistit, kdo to je, napsat článek, hotovo.
- Vážně jde o ten článek? - Co?
Nebo o to, že jsi naštvaná,
že ti tehdy Anděl tvé přání nesplnil?
Matthewe, se vším respektem,
nic o mém světě nevíš.
Nerozumíš tomu.
Už začíná být pozdě, tak já půjdu.
Ale díky za latte.
Čau.
Čau.
Tak kdy vyrážíte?
Stěhováci přijedou dneska.
Není to vůbec fér.
Jsem ráda, že restauraci zachránil, ale...
Já vím.
Fakt jsem věřila, že mi Anděl pomůže, ale měls pravdu.
Není to kouzlo, je to jen blbej strom.
Rebecco, počkej.
- Ahoj. - Mami, neuvěříš, co se stalo.
- Co? - Anděl nám tady nechal vzkaz.
- Vážně? Co tam je? - Moje přání.
Tvé přání? Co sis přála?
Chtěla jsem pravé Vánoce v Pine River
a Anděl napsal: "Doufám, že jsou tohle tvé vysněné svátky.
To nejlepší ještě přijde. Anděl."
Takže se ti to splnilo?
Je tu úžasně, mami. Pečení cukroví, koledy, Den přání.
Jak kdyby se mi nikdy nechtělo odjet, víš?
Ano, měla jsem to taky tak.
Hele, už je pozdě.
Hezky mě obejmi.
- Mám tě ráda. - A já tebe.
- Dobrou noc. - Dobrou noc.
- Jak ti dopadl ten turnaj? - Ale dobrý.
- Vyhrála jsem. - Samozřejmě.
Mimi. Co mám dělat s tím článkem?
- Nemám nic. Nic. - Máš toho dost.
Víš, co mám na tvých článcích ráda?
Jsou o lidech, kteří se najdou,
kteří zapadnou mezi ostatní
jako takový krásný dílek skládačky.
A vždycky mi přišlo, že se sem chceš podvědomě vrátit.
Mrzelo mě, že jsi odjela.
Ale jsem ráda, že jsi konečně tady.
Jo.
Víš, občas si říkám, jaké by to bylo, zůstat tu.
Nechápej mě špatně, strašně ráda píšu.
A jsem vděčná za ni
a všechno, co máme, však víš,
nic bych neměnila,
ale bylo by hezké mít něco jako domov.
Domov je pro každého,
kdo ho chce najít.
To řekl i Matthew.
Chytrej kluk.
Kdybys chtěla, mohla bys tady domov mít, Rebecco.
Zapadla bys perfektně do té naší podivné skládačky.
Nikdy není pozdě.
Možná by sis taky mohla něco začít přát.
Mimi,
já už nejsem dítě.
Nevěřím na kouzelné stromy.
Vím, že život není dokonalý.
Na rozdíl od chudáka,
kterému to zlomí srdce.
To je Owenovo přání?
Ale ne.
Musí být strašné
mít přes svátky mámu v Jižní Korei.
Co?
Zoe je v Korei? V Humphreys?
Ano, už několik měsíců.
Počkej, kam to jdeš?
Jdu sama vykouzlit andělské kouzlo.
To jsou ty koláče na dnešní gala?
Těšíš se?
Je mi moc líto, že tu tvá máma na Vánoce nebude.
- Pomůžu ti. - Dobře.
Doděláš tu poslední?
Víš, jak se občas na něco zeptám
a řekneš, že je všechno dobrý?
Někdo mi řekl, že nemůžu čekat,
že se mi svěříš, když to sám neudělám.
Takže. Jdu na to.
Víš, co jsem cítil, když mě tvá máma požádala,
abych si tě vzal na starost?
Asi tě štvalo, že tady budu.
Štvalo?
Ne, já se bál. Moc.
Hele, mám tě rád od první chvíle, kdy jsem tě uviděl.
A nechtěl jsem to podělat.
Vím, že nejsem tvá máma, nemůžu být,
ale chtěl bych,
aby ses tu měl tak dobře,
jak kdyby tady byla i ona.
Vždyť ti ničím život.
O čem to mluvíš?
Můj život je tak tisíckrát lepší,
co jsi tady.
Vážně, všechno s Andělským stromem jsem si užil a...
Ale kvůli mně nevyrábíš svou kávu.
Ty o tom víš?
To, že nemluvím, neznamená, že jsem slepý.
Máš tady vzadu celý chrám věnovaný kávě
a nezačneš s tím, protože se bojíš,
že na mě nebudeš mít čas.
Ne, to...
Svěř se mi, ne snad?
Dobře.
Dobře. Ano. Nechci to rozšířit,
protože už tak mi to tu přišlo šílené.
Mám šílenosti rád.
Ale co když to nevyjde?
Co když se mi to nepodaří rozjet?
Já nevím.
Ale za pokus to stojí.
Takže bych do toho měl jít?
Jo.
Tak jo, jdem na to.
Totiž budu potřebovat pomoc. Zvládl bys to?
Jo, jasně.
- Tak jo. - Dobře.
Přála si panenku a myslím, že ji Santa donese.
Cassie, ten Den Přání
byl krásný nápad.
- Bez medvídka nedá ani ránu. - Je moc hezký.
- Měla jsem podobného. - No ano.
Šťastné Vánoce vám oběma, uvidíme se.
- Šťastné Vánoce. - Šťastné Vánoce, medvídku.
Rebecco, moc děkuju, žes mi přinesla tolik toho jídla.
- Vydrželo mi na celý týden. - Není vůbec za co.
- Šťastné Vánoce. - Šťastné Vánoce.
Měla bys někdy přijít za Sušenkou.
- Má ráda nové lidi. - To by bylo skvělé.
Mám psy ráda, ale máma mi ho nedovolí.
Promiň.
To jsem si měla u stromu přát.
Tak příští rok. Zatím ahoj.
Ahoj.
Nevím, kde budu příští rok.
Možná že budete zas tady.
Možná.
Víš, ty možná máš pocit, že sem nepatříš,
ale zbytek města si myslí opak.
Ty tvé náušnice,
ty ti dala mamka, co? A já je dala jí.
- Ahoj. - Ahoj.
Vypadáš skvěle.
Díky.
- Ty taky. - Dík, kavárníku.
Není zač.
Hele. To je pro tebe.
- Jdem tančit? - Jo.
Kdo...
Kdo to byl a co udělal s mým synovcem?
To nevím, ale třináctiletý kluk nám to právě natřel.
Jo.
- Co chceš? - Chci tě vyzvat k tanci.
Dobře.
Přijímám.
- Chci se omluvit. - Mrzí mě to.
Ne, ty mluv.
- Mám začít? - Začni.
Mělas pravdu s Owenem.
Svěřil jsem se mu
a hezky jsme si popovídali.
A jdu do toho.
Do čeho jdeš?
Otevřu si podnik s kávou.
- To vážně? - Jo.
To je skvělé, úžasné!
Matthewe, mám strašnou radost.
A neříkám to jen proto,
že chci doživotní zásobu kávy. Což chci, ale...
Něco vymyslíme,
když si ji budeš sama vyzvedávat.
Možná.
Taky...
Mrzí mě to s tím Andělem.
Vím, že ti na tom tvém sloupku moc záleží.
Ne, ne.
Neomlouvej se.
Vlastně bych se měla omluvit spíš já tobě,
měl jsi pravdu.
- Pravdu? - Ano, měl jsi pravdu.
Nešlo jen o ten článek.
Šlo o ty Vánoce.
Chtěla jsem odpovědi, protože...
O těch Vánocích, tehdy
pro mě to kouzlo umřelo.
A je to smutné.
Děti mají svůj kouzelný svět.
A dospěli si svá kouzla musí dělat sami.
Asi ano.
A o tom je Andělský strom, ne?
Pár lidí se sejde,
aby svět trochu zaplnili kouzly.
Jo.
Díky za tanec.
Pořád chceš vědět, kdo je Anděl a napsat to?
No asi...
Když to zjistím dnes, zítra by to pořád mohlo vyjít.
Někde tady musí být.
Musí splnit to gala přání.
No jo, ty víš, o co jde?
Netuším.
Tohle má na starost Anděl.
Nevím, co chce dnes splnit.
Myslím, že přání zrovna přišlo.
Mami?
Ty jsi tady? Andělský strom mi to splnil.
Tak ráda tě vidím.
Ale už musíš přestat růst.
Nemáš dovoleno být vyšší než já.
Nemáš hlad? Přinesu ti jídlo.
Máme tu skvělý koláč, bude ti chutnat.
Kávu.
Dospěláci.
To je úžasné.
- Jsi... - Doma na Vánoce.
Nedošlo mi, že tohle Anděl chystá.
Ne, to nebyl Anděl. To Rebecca McBrideová.
Co?
Nevím, jak to udělala,
ale asi zatahala za nějaké kouzelné nitky.
McBrideová. Co tady děláš?
- Zmrzneš. - Ne, dobrý.
Na.
- Prosím. - Díky.
Že prý za to můžeš ty.
Možná umím taky trochu kouzlit. Ano.
Jak?
Sama tomu nemůžu uvěřit,
ale pamatuješ, jak jsem psala článek o vojácích?
- Bylo to o Humphreys. - Kde je Zoe.
Jo.
Jo. Tehdy jsem tam byla
s poručíkem Reynoldsovou, a tak jsem jí zavolala,
jestli neumí vydat jeden propušťák.
Já nevím, co na to říct.
- Děkuju. - Není zač.
- Ahoj. - Ahoj. Pojď za mnou.
Co se děje?
Jsem neúspěšná novinářka a ani nedokážu přijít
na tajemství jednoho malého města
a napsat nejdůležitější článek v mé kariéře.
To nevím, já vidím skvělou mámu,
co vykouzlila krásné Vánoce
pro spoustu lidí, včetně mě.
To zní líp. Pojď sem.
- Mám tě tak ráda. - Já tebe taky.
Je mi líto, že jsme nezjistily, kdo ten Anděl je.
Jo.
Ale pořád nám zbývá do Vánoc pár hodin.
Jsem ráda, že jsme sem jely.
Není nic lepšího než Vánoce v Pine River.
Nic na světě.
- Dobrou noc. - Dobrou.
- Mám tě ráda. - Já tebe.
Ahoj, Rebecco. Co pro mě máš?
Mám osnovu a myslím, že by z toho mohl být
skvělý článek.
O tom, jak se celé město o Vánocích spojuje.
Je to působivé.
Ale...
Ale Anděla nemám.
Ale pořád se o tom dá napsat.
Tak jsme se nedohodly.
Jestli chceš sloupek, tak já chci Anděla.
Ano, já vím, ale já...
Nino, zavolám za chvilku.
Dobře, čas běží.
POTKEJME SE V RESTAURACI
Ahoj, promiňte, já sháním...
Nebo ne. Pardon.
Hezké Vánoce.
Hledáš Anděla?
Ano, hledám.
Jak to víš?
- Ty jsi Anděl? - Ano, trochu.
Já také trochu.
- I já. - I já.
Přestaň s tím. Co? Já to nechápu.
Počkat. Jak jako že jste trochu Anděl?
My čtyři pomáháme Andělovi už roky.
Jestli chceš potkat Anděla, co to všechno začal, tak...
Mimi?
Ty jsi Anděl?
Ano, jsem.
To víš, začalo to pár let před tím, než ses narodila.
Tehdy se město rozpadalo,
lidé se stěhovali pryč, obchody zavíraly.
Lidi si tehdy neuměli pomáhat.
A Andělský strom byla jediná možnost,
jak nás spojit.
A pak se to rozjelo.
Lidi měli víc přání a potřebovala jsem pomoc.
A tak se ozvala nám.
Tvoje dcera měla s tou bandou pravdu.
Andělská banda.
A jak jsme stárli,
napadlo mě, že potřebujeme mladší generaci,
aby Andělský strom přežil.
Mimi, všechny ty roky, všechna ta přání, to ty?
Ale zlato, to nejenom já.
Andělský strom není jen o Andělovi.
Je o celém městě, o nás.
Proč mi to říkáš?
Splnilas tomu chlapci přání.
Za týden jsi udělala tolik práce,
že máš místo v Andělské bandě.
Zlato,
moc mě to mrzí s tím tvým přáním.
Zkoušela jsem vás tu udržet,
ale některá přání ani Anděl nedokáže splnit.
Nevadí, nevadí. Děkuju.
Vím, co pro tebe ten článek znamená
a ač chceme zůstat v tajnosti,
tak sis vysloužila právo se sama rozhodnout.
Doufám, že nás neprozradíš.
A jestli ano, budu tě mít pořád ráda.
Dobře, kdo se mnou oslaví další rok
s Andělským stromem nějakým silným vaječňákem?
Nějaký máme doma.
- Tak zatím. - To si ráda dám.
Hezké Vánoce.
- Mám tě ráda. - Já tebe.
- Krásné Vánoce. - Krásné Vánoce.
Já ti chtěl pomoct. Ale nemohl jsem.
Já vím.
Část mě ti chtěla to kouzlo ukázat.
Tak. Co budeš dělat?
Já nevím.
Měla bys to napsat.
Hezké Vánoce, McBrideová.
Hezké Vánoce.
Jste nedočkaví?
Ahoj. Nemůžeme přece čekat, když tu máme dárky.
Kdo ti to volal takhle na Boží Hod?
Millerovi.
Je to oficiální. Pronajmem si stodolu
- a začneme s tou pražírnou! - Paráda!
- Super. - Panečku!
Moc gratuluji. Já mám takovou radost, Matthewe.
- Jsem na tebe pyšná. - Díky.
Když jsme u kávy, tohle jsem našla v kuchyni,
ale nejsou popsané.
Dark roast, bez kofeinu, cibetka.
A jejich názvy?
Brýráno, bezfunkční a...
Bobky lásky. To napadlo mě.
- Moc hezký! - Díky.
Zlato, tak nechceš nám namlít třeba tuhle?
- Chci si s promluvit s bráchou. - Jo.
Asi máš průšvih.
Nemám, ty mě přece nedostaneš.
Je to chytej kluk.
To je.
- Tak? - No?
- Co? - Co máš s tou Rebeccou?
Nic.
Zase se tomu uzavíráš.
Ty to na ni fakt nezkusíš?
Přesně teď je čas na to se otevřít
a vyložit karty na stůl, Matthewe...
Nezůstane tady.
Ne, jestli jí neřekneš, co k ní cítíš.
Myslím, že už se rozhodla.
Proč? Kvůli tomu článku, co ráno vyšel?
Doufal jsem, že to neudělá.
Co jako? Píše, jak krásné je tohle město.
Ne, že řekne světu, kdo je Anděl.
Nic tam o Andělovi nepíše.
Co?
Přijela jsem do Pine River, abych našla odpovědi.
Ale našla jsem kouzlo.
Ne takové, kterým věříme jako děti,
o létajících sobech
nebo starém muži s dárky,
ale dospělé kouzlo,
kouzlo toho, že si lidé pomáhají, kouzlo lásky.
Přijela jsem, abych zjistila, kdo je Anděl,
chtěla jsem o tom říct celému světu.
Zjistila jsem, kdo za tou oblíbenou tradicí stojí,
ale také jsem pochopila spoustu věcí,
jak pouhý nápad může změnit životy k lepšímu,
jak se může celé město spojit a pomoct těm, kdo to potřebují,
a jak můžete mít pocit domova tam,
kde jste dlouhá léta nebyli.
To kouzlo Andělského stromu netkví
v jednom člověku, ani ve všech přáních, která plní.
Pravé kouzlo Andělského stromu
je schopnost přivést lidi k tomu, aby si pomáhali.
Všichni jsme Andělé.
Pokaždé, když vyslechneme přítele,
pokaždé, když něco někomu splníme,
plníme tradici Pine River, ať jsme kdekoliv.
Prosím vás, vás všechny Anděly,
abyste si dnes vytvořili vlastní kouzlo Vánoc a obklopte se láskou.
Krásné Vánoce.
Co tady pořád děláš? Běž za ní.
Porazila jsem tě.
Nevěděl jsem, že závodíme.
Napadlo mě, že budeš tady.
Přišlo mi to jako vhodné místo.
Četl jsem ten článek. Byl...
Nebylo to to, co moje šéfka chtěla.
Byl perfektní.
Co ten tvůj sloupek?
Poslechla jsem tě.
Svěřila se šéfové.
Řekla jsem jí, co jsem chtěla, a naštěstí
mi pomohli čtenáři.
- To je hodně lajků. - Ano, fakt hodně.
Takžes to dostala? Budeš psát ten sloupek?
Jo, budu, každý týden.
A nejlepší je, že můžu psát odkudkoliv.
Tak to se mi právě splnilo přání.
Cože, co sis přál?
Tebe.
Přál jsem si tebe.
Říkal jsem, že nám nezbývá nic jiného,
než si kouzla sami vytvářet, že je to na nás, ne?
Přál jsem si tebe,
protože chci
tebe,
tady
se mnou,
protože s tebou
je všechno lepší.
Musím uznat, pane Andersone,
to vaše nové já se mi líbí.
Budu tu muset zůstat.
Bylo by fér, aby se tvé přání také splnilo.
Já si nic nepřála.
Ale ano.
Co to je?
Tys to schoval?
"Chtěla bych zůstat v Pine River navždy."
Trvalo to, ale Andělský strom vážně funguje.
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.