All language subtitles for TU RIDI Kaos II 1998.DVDrip.by_Galmuchet.CZ

af Afrikaans
ak Akan
sq Albanian
am Amharic
ar Arabic
hy Armenian
az Azerbaijani
eu Basque
be Belarusian
bem Bemba
bn Bengali
bh Bihari
bs Bosnian
br Breton
bg Bulgarian
km Cambodian
ca Catalan
ceb Cebuano
chr Cherokee
ny Chichewa
zh-CN Chinese (Simplified)
zh-TW Chinese (Traditional)
co Corsican
hr Croatian
cs Czech
da Danish
nl Dutch
en English Download
eo Esperanto
et Estonian
ee Ewe
fo Faroese
tl Filipino
fi Finnish
fr French
fy Frisian
gaa Ga
gl Galician
ka Georgian
de German
el Greek
gn Guarani
gu Gujarati
ht Haitian Creole
ha Hausa
haw Hawaiian
iw Hebrew
hi Hindi
hmn Hmong
hu Hungarian
is Icelandic
ig Igbo
id Indonesian
ia Interlingua
ga Irish
it Italian
ja Japanese
jw Javanese
kn Kannada
kk Kazakh
rw Kinyarwanda
rn Kirundi
kg Kongo
ko Korean
kri Krio (Sierra Leone)
ku Kurdish
ckb Kurdish (Soranî)
ky Kyrgyz
lo Laothian
la Latin
lv Latvian
ln Lingala
lt Lithuanian
loz Lozi
lg Luganda
ach Luo
lb Luxembourgish
mk Macedonian
mg Malagasy
ms Malay
ml Malayalam
mt Maltese
mi Maori
mr Marathi
mfe Mauritian Creole
mo Moldavian
mn Mongolian
my Myanmar (Burmese)
sr-ME Montenegrin
ne Nepali
pcm Nigerian Pidgin
nso Northern Sotho
no Norwegian
nn Norwegian (Nynorsk)
oc Occitan
or Oriya
om Oromo
ps Pashto
fa Persian
pl Polish
pt-BR Portuguese (Brazil)
pt Portuguese (Portugal)
pa Punjabi
qu Quechua
ro Romanian
rm Romansh
nyn Runyakitara
ru Russian
sm Samoan
gd Scots Gaelic
sr Serbian
sh Serbo-Croatian
st Sesotho
tn Setswana
crs Seychellois Creole
sn Shona
sd Sindhi
si Sinhalese
sk Slovak
sl Slovenian
so Somali
es Spanish
es-419 Spanish (Latin American) Download
su Sundanese
sw Swahili
sv Swedish
tg Tajik
ta Tamil
tt Tatar
te Telugu
th Thai
ti Tigrinya
to Tonga
lua Tshiluba
tum Tumbuka
tr Turkish
tk Turkmen
tw Twi
ug Uighur
uk Ukrainian
ur Urdu
uz Uzbek
vi Vietnamese
cy Welsh
wo Wolof
xh Xhosa
yi Yiddish
yo Yoruba
zu Zulu

Original subtitles

Tento film byl Radou ministrů uznán za součást národního kulturního dědictví.

TY SE SMĚJEŠ

povídka první " Š ť a s t n ý F e l i x "

povídka druhá " D v o j í ú n o s "

Jmenuje se Felix. Šťastný je ale jen podle jména.

Nešťastným je od chvíle, kdy jako nadějný barytonista

musel kvůli malému šelestu na srdci opustit navždy jeviště.

V divadle zůstal. Ovšem jen jako účetní.

Nešťastnou je i ona, Marika. Uchvátil ji v sofijském divadle.

Odjela za ním, vdala se za něj. Teď má manžela, co už nezpívá,

a žije s ním pod cizí oblohou.

Ty se směješ!

- Už zase? - Ano.

Poslyš, Mariko, jsi si tím jistá?

Třeba mi jen zakručelo v břiše. No jistěže!

Poslouchej... A tobě to připadlo jako smích.

Ne, ty se směješ. Chceš slyšet jak? Takto...

Skutečně?

Proč se směješ?

- Nevím. - Ale já to vím.

- Ano? - Takto smát jsem tě slyšela jen při milování.

- S kým ses dnes miloval? - Mně se žádné sny nikdy nezdály.

- Rozbila bych ti tu tvou "glavu", abych se tam podívala. - A co by tam tak bylo,

v té mé hlavě, co jí říkáš "glava"?

Vždyť už nic nejsem.

Jak jsi ji líbal?

Takto?

Ty nežárlíš. Nenávidíš mě.

Kam jdeš?

Musíš si vzít svoje kapky.

Ani v noci nenechá ty svoje vlasy na pokoji. Už se naprosto zbláznil.

To spíš ty blázníš.

Felixi, ty snad ještě spíš? Co děláš v noci?

- Nespím. - Ty hanbáři!

- Co se vy dva vlečete jak slimáci? - Dobré ráno, pane vedoucí.

Velký Tespini...

To snad ne. I dnes?

Omlouvám se.

- Kde je moje hůl? - Tu má tamten pán.

- Ta hůl je moje. - Podej mi ji.

Promiňte. Jsou to dva nešikové.

Čemu se směješ?

Já ho zabiju.

Jednou ho zabiju.

Třeba svou holí...

Ještě že jsi tady ty a dokážeš mě rozesmát.

A víš, že zrovna dnes mi do smíchu moc není?

Tobiáši, dnes to přišlo zase...

Zase ses smál?

Ty spíš? Jsi ospalý?

Spal jsi dnes v noci vůbec?

Tam má být jen F, žádné Fis!

Jen F!

Proč ty dveře necháváte otevřené?

Ne, to je příliš živě!

Figaro se může jevit veselým, vtipným, ale je to přesně naopak.

Kníže mu chce svést ženu. To F...

...je až hrozivé, jako výzva. Chystá pomstu.

Promiň. Jsi zvláštní.

Zpívám to přesně tak, jak jsi mi radil včera. Ty jsi tu byl taky...

Prý "ironicky, živě". A dnes je to všechno naopak. Jak to?

Já sám nevím. Mozart není vždy jednoznačný.

A někdy mu nerozumím. Je to bílé... ...a najednou... to je černé. A zelené.

Pokud ho potřebuješ teprve pochopit, vrátím se zítra.

Já se snažím hledat pravdu a ty mi ji musíš pomoct najít.

- Zkoušíme snad na náměstí? - Kdo je to tam?

- To jsem já. Omlouvám se. - Kdo já?

- Patříte k orchestru? - Tak ano, nebo ne? Odpovězte.

- Ne. - Jste zpěvák?

Ne, jsem divadelní účetní.

Tespini, každý máme svou práci. Vraťte se do kanceláře.

Tak jděte!

Je to lehký zápal průdušek. Uvědomte si ale, že nejste ze železa.

Když prší, rozevřete si deštník.

Vidím však, že jste celý neklidný. Spíte v noci?

- Kvůli tomu jsem vlastně tady. - A zdají se vám sny?

Vysvětlím vám to.

Promiňte, pane doktore, dělal jste i zkoušku z psychiatrie?

Nepatřila mezi povinné, ale složil jsem ji. Proč?

- Dostal jste dobrou známku? - Jedinou jedničku za celé mé studium.

Asi mám pro to vlohy. Ale jak vidíte, jsem tady...

Takový je už život. Rádi bychom dělali jednu věc, ale děláme jinou.

- O tom byste mohl sám vyprávět, viďte? - No právě.

Jsem ten nejsmolařštější baryton, nejnešťastnější manžel, nejubožejší účetní,

a přitom se v noci směju. Řekněte sám, doktore, nejsem blázen?

Smějete se? Jak to myslíte?

- Mohu dál, pane doktore? - Ještě okamžik, prosím.

- Takže vy se smějete? - Ano, směju.

Ano, směju se. Vesele, nahlas, dlouze. Přesně tak se prý směju.

Může se někdo smát a nevědět o tom?

Je mnoho způsobů, jak rekonstruovat sny.

- Přísahám, že mně se sny nikdy nezdály. - To se jen domníváte.

Sny se vám zdají. Nepamatujete si je, protože asi tvrdě spíte.

- Jako balvan... - Sny se vám zdají.

Já se tedy směju něčemu, co se mi zdá?

Ano, něčemu příjemnému, veselému. Možná se jeden sen stále opakuje

a tomu se smějete.

V mém životě není nic k smíchu. Ještě chvilku vydržte, prosím.

Je to kompenzace. Příroda vám takto ve spaní pomáhá.

Ve snu vás osvobozuje od všeho neštěstí a vede vás

svěžími cestičkami těch nejkrásnějších snů. Líbí se vám to takto?

Podle mé ženy jsem teď zlý.

Ve své podstatě jste totiž dobrý člověk. Nemůžete jím být ve dne,

jste jím alespoň v noci, když sníte. A smějete se.

To je pech! Aspoň ve snu být šťastný, a nevědět o tom.

Felixi, pojďte se podívat. Předtím byla tma a najednou...

- V této posteli už spát nebudu, s těmi tvými ženskými! - Tak to není!

Doktor mi všechno vysvětlil. Mně se zdají slušné sny.

Počkej, Mariko...

Mluv italsky.

- Ty ses zbláznil! - Já nerozumím tobě, tak ty nebudeš rozumět mně.

To já půjdu spát jinam!

Kdybys existoval, byl bys k hodným lidem milostivý.

Prosím tě, sešli mi znovu ten sen, který mi dělá takovou radost.

Cosi se mi zdálo...

Pozor!

Krucinál. Já jsem ale nešika. Omlouvám se vám.

Mně? Vy jste možná nešika, ale já jsem prokletý.

Vždyť se tolik nestalo!

Právě jsem zradil svého nejlepšího přítele. Chcete vědět jak? Chcete?

- Ne, nechci to vědět. - Já vám to povím.

Nechci to slyšet. Hezký den.

Mariko!

Mariko, vím, že jsi v kuchyni. Slyším tě.

Já jsem tady. Chci si promluvit. Neboj, budu mluvit italsky...

Mělas pravdu. Asi jsem skutečně zlý člověk a můj doktor je osel.

Vybavil se mi jeden z těch snů, co se mi zdají, a nemáš proč žárlit.

Není to tak, jak si myslíš.

Je to horší. Mariko!

Vracím se domů. Do Velingradu.

Teď, když jsem se už konečně rozhodla, se na tebe nezlobím.

Nehledej mě, nejezdi za mnou.

Před mnoha lety jsme spolu prožili šťastné chvíle.

- Neviděl jsi Felixe? - Dnes ráno...

Jen klid. Dnes do práce nemusíš.

- Proč zrovna dnes? - Už to víme.

- Já to vím... - A co?

Tys taky dostal dopis?

Špatné zprávy se šíří rychle. Ostatně, dalo se to čekat, nemyslíš?

- Ne. A radši o tom nechci mluvit. - Promiň.

Přineste mi skleničku rumu. Děkuji.

Chápu tě... Tvůj nejlepší přítel...

- Přítel? O čem to mluvíš? - Jak rád bych věřil v nešťastnou náhodu...

- Tenhle ale chtěl zmizet jednou provždy. - Tenhle?

Jasně. Se vší úctou k jeho památce.

- Přece Tobiáš, Tobiáš Ramaldi... - Cože? Tobiáš? - Tobiáš.

Promiň. Vždy, když se mluví o mrtvých,

chce se mi smát.

Proč by si jinak vzal tolik prášků na spaní?

A okna byla neprodyšně zavřená...

Kdyby měl aspoň nějakou ženu. Ale ani tu neměl. Byl moc opuštěný.

Dej na mě. On se zabil úmyslně.

Děkuji. Já jsem jeho sestra. Moje dcery, Tobiášovy neteře.

Mami, káva je hotová.

Něco malého do žaludku udělá jen dobře.

Je třeba si dodat sílu.

- A vy? - Já už jsem měl.

Odpusť mi.

Rozumím, neodpouštíš mi. Mám odejít?

Tys měl odvahu říct "dost".

Marika taky odešla.

Zůstal jsem sám.

Tobiáši, co mám teď dělat?

On žije! Žije!

To jsou střeva. Digestio mortis.

Obvykle k ní po smrti dochází. Zvlášť za teplého počasí.

Ať se mi to nestane! Já si to nepřeji!

Vemte si ji.

- Já? - Tobiáš by to tak chtěl.

Sbohem, Rambaldi.

Na brzkou shledanou, Tobiáši.

V této kanceláři jsem naposledy. I já odjíždím. Na cestu delší, než je ta tvá.

Drahá Mariko, jak vidíš, nejedu za tebou.

Naopak, přeji si, abys tam našla muže, se kterým se budeš usmívat.

Ale ve dne, protože noční smích děsí i mě samotného.

Mám najednou obrovskou touhu se podívat k moři.

Zítra ráno se v něm vykoupu. Bude to dlouhá koupel.

Tobiáš sedí tady naproti a naznačuje mi, že je to dobrý nápad.

Chudák Rambaldi.

- Nakonec ho budeme litovat. - V noci jsem nemohl usnout...

Nejpečlivější ze všech účetních. Ale jako muž...

- Jen si to řekněme. Byl to hlupák. - Co to říkáte?

Je to tak. Já se mrtvých nebojím. Byl to hlupák.

Jen považte. Když už někdo neví co se životem

a rozhodne si ho vzít, tak předtím, než to udělá...

No já osobně bych si předtím vyřídil svoje účty.

Nenávidím někoho? Zabiju ho a pak sebe. Tak se to dělá.

- Na to je ale třeba kuráž. - A koho měl Tobiáš zabít?

Například mě. Nenáviděl mě.

Ani já jsem ho neměl moc v lásce. A nebylo to kvůli jeho postižení...

Mockrát jsem mu v očích viděl, jak si přeje mou smrt.

Tak proč to neudělal? Ubohý Rambaldi. I svůj konec zpackal!

Odešel jako hlupák.

Už jsme tady. Bydlím kousek odsud.

- Doprovodíme tě. - Rád se trochu projdu.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

To jste vy, Tespini? Málem jste mě vyděsil.

Co tady děláte?

Přišel jste mi něco říct?

- Ano. Něco důležitého. - Důležitého?

- Tak mi to řeknete zítra v úřadě. - Ne. Teď u vás doma.

O co jde? Kvůli čemu mě musíte tak pozdě v noci obtěžovat?

- Posaďte se. - Ne, budu stát.

Tespini! Je nabitá?

Ano.

- Dejte ji zpátky do kapsy. Vždy jste byl příliš roztěkaný. - Sedněte si.

Dobrá, sednu si.

Posadím se.

Rozhodl jsem se odejít za Tobiášem Rambaldim.

- V jakém smyslu? - V tom smyslu, že...

...za několik hodin, zítra ráno...

...se zabiju.

A co já s tím?

- A navíc vám zakazuji takto mluvit. - Nic mi nezakážete.

Než se zabiju, zabiju tebe.

Musím pomstít jednoho hlupáka.

Tobiáše. Tobiáše Rambaldiho.

Vy jste slyšel, co jsem povídal na těch schodech. To jsem se jen chvástal.

Děláte si legraci.

Já jsem ale pitomec!

Už chápu. Celý ten váš výstup...

...má dokázat, že máte na to, abyste vyděsil někoho, jako jsem já.

Bravo! Skoro se vám to podařilo.

Vždyť jste býval mistr jeviště!

- Bas, že? - Ne, baryton. - Velký aplaus!

Raději si šetři své ruce na modlitbu.

Stůj! Stůj! Zavři ty dveře! Dělej!

- Jsi blázen. - Připadám ti jako blázen? Zavři i ty druhé dveře!

Říkáš, že jsem blázen? A nejsi to ty, kdo nazval Rambaldiho hlupákem,

protože se tě před smrtí nezbavil?

Pro lidi, jako jsi ty, jsou ostatní krutí, nebo hloupí.

Tamty dveře zavři taky!

Až mě zítra najdou mrtvého, nechci, abys o mně říkal, že jsem hlupák.

Musím tě zabít.

Tobiáši, pomoz mi.

Neboj, já neuteču.

Chtěl bych se jen napít vody.

Na kolena.

Prosím vás, nedělejte to.

Jen buď klidný. Nezabiju tě.

A nemyslím, že jsem hlupák, když tě nezabiju.

- Mám vstát? - Ne.

Vidím tě jakoby z velké dálky.

Připadáš mi tak malý a dokonce i roztomilý.

Ubohý človíček se svalnatýma nohama...

- Teď se zvedni, posaď se tady a piš... - Vážně?

A co mám psát?

Já, níže podepsaný Gino Migliori,

želím a lituji,

že jsem nazval Rambaldiho hlupákem

za to, že před svou sebevraždou nezabil svého nepřítele,

tedy zde níže podepsaného.

- Máš to? - Ano.

Felix Tespini

mě před svou sebevraždou přišel navštívit

a řekl mi, že nechce, abych i jeho potom označoval za hlupáka,

takže mě musí zabít.

Měl k tomu příležitost, ale neučinil tak,

jelikož se nade mnou slitoval kvůli mé zbabělosti.

Spokojil se s mým prohlášením,

že tím skutečným hlupákem jsem já,

Gino Migliori.

Teď se podepiš.

Co s tím teď budeš dělat,

- když máš v plánu se zabít? - Co s tím budu dělat?

Najdou to zítra ráno na pláži v kapse mého saka.

Mohlo by tě potěšit, že mám teď před sebou malinko těžší úkol než ty.

Děkuji.

Pojď sem.

Je to jen hračka. Tu máš, vezmi si ještě kapsle! Jdi. Tak běž!

- Promiňte, jste volný? - Ano. - Zavezte mě k moři.

- Kam přesně? - Kamkoliv nejblíž. Cvalem! - To není žádná drožka.

- Máte pravdu. Mohl byste sundat střechu? - Jak si přejete.

Sbohem, Tosco, sbohem!

Svezete mě?

Jasně. Honem, nasedejte!

Pojďme se všichni vrhnout do moře. Vůz zoufalců...

Jen nasedněte.

Zvesela! Život je krásný. Nesmíme se na něj dívat sklíčeně!

Jen zvesela!

Felixi, jsi to ty? Jsi to opravdu ty?

To jsem se tolik změnila? Nepoznáváš mě? Tvoje sboristka...

- Byla jsem tehdy ještě dítě. - Nora? - Ano. - Ty, Noro?

- Co tady děláš? - Musím něco vyřídit. A ty?

Zpívám. Vypracovala jsem se. Máme tady lyrickou sezónu pod širým nebem.

Támhle vzadu. Veronská aréna to sice není, ale snažíme se.

Určitě pár lidí z našeho sboru znáš i ty.

Tak povídej. Oči, rty i nos máš celé bledé...

Ať tě trápí cokoliv, já tě teď unesu.

Jestli tě bolí hlava, přestane. Přestane tě bolet úplně všechno.

Noro, ta moje záležitost je moc důležitá.

Nevymlouvej se. Dvě hodiny teď můžeme být spolu.

Podrž mi tu tašku.

- Ty se chceš koupat? - O tvé plavky se postarám já.

Nějaké plavky bych snad měl...

Už jsi? Čekám na tebe.

Pro jednu hodinu se nic nestane.

To je zima, viď? Jako v říjnu. Je ti taky taková zima?

Felixi!

Felixi!

Vrátím se později. Za chvíli...

Udělalo se ti zle, nebo jsi zkoušel, jak dlouho vydržíš pod vodou?

- Zadržoval jsem dech. - Nevěřím ti.

Voda je teď moc studená. Je to moje vina. Musím to napravit.

Nech to na mně. Něco vymyslím.

Už budu muset jít.

Je z ní výborná zpěvačka, viďte?

Na zdraví.

- Byla jsi skvělá! - Hurá! Konečně se usmíváš.

Už dlouho jsem se takto nesmál. Ve dne...

Poděkuj bláznivému Rossinimu.

Jedete se mnou do Říma? Vrátím se v 7 večer.

- Tespini, pojďte. Svezu vás. - Ať tě ani nenapadne to říct znovu.

Tu věc, o které jsi mluvil ráno, zařídíš potom.

No vidíš, kvůli tomu jsem vlastně přijel.

- A musíš to udělat? - Musím.

Je čas jít. Pojedl jsem, popil, slyšel jsem tě. Děkuji.

Odcházím.

Pamatuješ na Italku v Alžíru?

Ve finále 2. aktu jsi byl úžasný!

Celé tři minuty tleskali. Ne, čtyři minuty!

Všechny jsi uchvátil.

- Tebe taky? - Ano.

Nikdy sis nevšimla, že jsem byl do tebe zamilovaný?

Ne, toho jsem si nikdy nevšimla.

Nikdy jsem si toho nevšimla.

Škoda. Kdoví...

Proč taky nezazpíváš? Potichu. To by ti nemuselo ublížit.

Ne.

Promiňte.

To je pro mě?

Tvůj strýc mluvil s tvým spolužákem.

S Giuliem? Ptal se na mě?

Teď máte ve škole na kresleníí takové počítače, jako je tento.

Uměl jsi kreslit nejlíp z celé třídy. Zase musíš být nejlepší, až se vrátíš.

- A co je tohle? - Na téhle disketě je prý návod.

No jasně.

- Máš radost? - Ano.

Povíš to otci?

Ano, samozřejmě.

Vincenzo, co myslíš? Vyhraju tu soutěž v tanci?

Dnes budeme bez večeře?

Tužkou sledujte kontury Giottových postav.

Pak obraz odstraňte a máte jeho grafickou kopii.

Teď ne.

Proč maluješ ty stromy tak zvláštně?

Mně se taky líbí víc postavy.

Podívej se na tohle.

I oni jsou trochu divní. Pan profesor má pravdu.

Když je obkresluješ, pozoruješ je tak dlouho,

až se ti zdá, jako bys ty lidi dobře znal.

Všechny tahy této fresky směřují do centra,

kde se odehrává zrada. Přibližte si to.

Porovnejte Kristův pohled s pohledem Jidáše, který ho zradil.

Můj otec není zrádce. Není žádný Jidáš.

Bude Sebastiano Cangemi spolupracovat s policií?

Zatím žádné nové zprávy o jeho synovi

Zastav!

- Zahni doleva. - To mám jet přes celé město?

Řekl jsem, abys zahnul doleva.

Jedeme do hotelu. Budeme tam jen ty a já.

Tvůj strýc chce, abychom změnili prostředí. Mám pro tebe překvapení.

Vincenzo!

Viděls? Tvá sestra.

Mami!

Výborně! To je tvůj vděk za moje překvapení?

Chtěl jsem, abys viděl, že jsou všichni v pořádku.

Tak hni sebou!

- Tohle všechno je jen pro nás. - Úplně všechno? - Sedni si, kam chceš.

- Sem, nebo tam, anebo támhle... - A kdybych to chtěl vyzkoušet všude?

Dobrou chuť.

Kolik jich chceš?

Dvě.

Dobrou, Rocco.

Naboso hrát neumím.

Pojď! Dnes budeme hrát jako Brazilci.

Pelé jako kluk začínal takto. Tak pojď, dělej...

- V botech se hraje líp. - Míč musíš cítit na kůži.

Tak ti to přejde do krve. Pozor, střílím!

Jdi pryč!

Podívej, ani mě to nebaví. Oba musíme být trpěliví.

Ještě pár dnů...

Copak svému otci nevěříš? My ano.

Jsme jedna velká rodina.

Pojď dál hrát.

Musí se tam hodit 500 lir, aby to fungovalo.

Díky.

Podívej se tam. Víš, jak se ta hora jmenuje?

Ballaró. A víš, kdo byl Ballaró?

Unesli ho. Jako tebe. Ta hora se jmenuje po něm, protože tam zůstal.

Domů se už nikdy nevrátil.

Ty jsi ale v grandhotelu a maluješ.

Uvidíš, v srpnu mi ty a obě tvé sestry budete v Cefalú fandit.

- Opravdu se už nevrátil? - Nikdy víc.

- Měl by sis ten příběh vyslechnout. - Ne, nechci ho slyšet.

Pojď hrát.

Ano. V botech. Do toho!

Přihraj! No tak! Dělej!

O sto let dříve

Doktore Ballaró!

Na kolena!

Proč já?

- Co tak křičíš? - Vymknul jsem si nohu, krucinál.

A neklej. I bez toho nás tíží dost hříchů!

On nás vidí!

Dál už nejdu. Jsem nemocný. Zůstanu tady.

- Buďte rozumný a pište. - Kolik chcete?

- Tři tisíce. - Ne, víc. - Samozřejmě...

Tolik ale v hotovosti nemám. Musel bych prodat pozemky.

- Když jsem tady, tak to nejde. - Vypůjčí si je.

- Kdo? - Vaše žena a vnuci.

Máš asi na mysli mou druhou ženu a její vnuky, ne moje.

To jste se spletli, chlapci.

- Spletl ses, Manuzzo. - Vy jste mě poznal?

Chlapče, tvář sis zakryl, ale ruku, co jsem ti léčil, ne.

Sundej si ten šátek a podívej se mi do očí.

Jak mi tohle můžeš udělat?

- Buďte rozumný a pište, nebo vás zabiju. - To spíš vy mějte rozum!

Vy mějte rozum, chlapci.

Tak řekněte! Co chcete, abych napsal?

- Tužku! - Ty ji máš.

- Je tohle tužka? - Ano, to je tužka, ale vy ani nevíte, jak se s ní zachází.

- Jak to? - Je třeba ji ořezat. - Ořezat?

Ano, takto nožíkem do špičky...

Žádný nožík!

Napíšu, co chcete, ale k ničemu to nebude.

Moje druhá žena a její vnuci vám neodpoví

a budou předstírat, že žádný dopis nedostali.

Budou rádi, když budu mrtvý.

Zabít by mě nedokázali a tohle je pro ně jako zázrak z nebe,

bez výčitek svědomí. Teď se díky vám můžou radovat!

Odveďte mě domů. To je jediné řešení. Já vám dám peníze.

Vím, co si myslíte. Jen co bude volný, hned nás udá...

Copak bych ale chtěl strávit zbytek života

ve strachu, že se mi někdo z vás pomstí?

Shnilé dřevo!

K čertu!

Zabij mě tady.

Zabij mě tady a teď, když jsem vzhůru. Ne ve spánku.

- Nemáte na výběr. - Doktore, vraťte se dovnitř, nebo vás zastřelím.

Fillico...

To jsi ty, Fillico. Pak je se mnou konec.

Já tě znám. Ty jsi dobrý chlapec.

Tvrdý dříč, moc toho nenamluvíš.

Když i z tebe dobro vyprchalo, je to moc zlé.

Běžte dovnitř, nebo vás zastřelím, jako že je hvězdné nebe nade mnou.

Co to říkáš, ty hlupáku? Nejste nic než hlupáci!

Nic neznáš. A mluvíš o hvězdách? Jaké hvězdy vidíš?

Díváš se na ně a věříš, že tam jsou,

a přitom možná už před milióny let zmizely. Zanikly, Fillico!

Když nevíš nic o věcech, které vidíš, jakým právem mě tu držíš?

Nech mě jít.

Přišel jsem, pane,

abych vám řekl, že tihle tři, kteří jsou mí synové,

uznávají svou chybu.

Nemůžou vás však pustit, ani zabít.

Budou vás tu držet, dokud dá Bůh. Je to v jeho rukou.

Bude to pro vás velká oběť. A pro ně také.

Musejí se smířit s utrpením, které si sami způsobili.

Budou vám každý den nosit jídlo.

Jeden z nich vás tady bude vždy hlídat a druzí za něj budou pracovat.

Přinesl jsem vám vlněný kabát, aby vám nebyla zima,

a lampu, abyste tady neměl tmu.

V kapličce v údolí byly dvě...

A tady nahoře jsme my všichni jako Kristus na kříži.

Potřebuju na záchod. To mám dělat tady pod sebe?

Jako zvířata?

Sundej mu řetězy. Jdeme ven.

Pojďte sem.

- To chcete, abych to dělal tady před vámi? - Otočíme se.

Říkám si, jestli jste si tehdy ze mě nestřílel,

když jste říkal, že tam ty hvězdy už možná nejsou, i když je vidím.

Je to tak, Fillico. Nedělal jsem si legraci.

Světlo těch hvězd k nám putovalo z dálky miliónů kilometrů

a trvalo mu to milardy let.

Když k nám konečně dorazilo, ta hvězda už mezitím mohla zaniknout.

- Je to tak, Fillico. - Cože? Světlo běží jako kůň?

- Milión kilometrů za vteřinu. - Děláte si legraci.

Nedělal jsem si legraci a ani teď si ji nedělám.

Jen si z Fillica utahujete. Světlo přece nechodí.

Z mých bratrů je snadné si utahovat. Na všechno skočí.

Měsíc, hvězdy, Mléčná dráha, zvěrokruh...

Jen samé výmysly! Jsem jako sv. Tomáš:

Věřím jen tomu, na co si můžu sáhnout a co vidím.

Pojď sem.

Co tam vidí tvé oči?

- Hory, nebe... - A jakou má barvu?

- Je bílé. - A jak ho vidíš teď?

- Nebe je zelené. - Zelené...

- A teď? - Rudé. Jako peklo.

Rudé jako peklo... Tvé oči i moje...

jsou jako sklo, přes které se díváme.

Každá barva změní všechno kolem.

Zamysli se nad tím. Věci nejsou jen takové, jak tě je učili vidět,

ale i takové, jaké je chceš vidět ty, Manuzzo.

Přemýšlej o tom.

Jen hlupáci jako vy nevědí, že se Země otáčí jako káča.

Takto a takto.

Chcete říct, že v tuto chvíli někdo visí hlavou dolů

- a nespadne? - Ano, pane.

Rád bych tomu věřil, ale nejde to.

Jsi jen kus neopracované hlíny, do níž ještě Bůh nevdechl duši.

Tak ji do mě vdechněte vy.

To jsi ty a tohle je Země, svět.

Rozumíš? Svět se točí. Takto...

- Vidíš? Nic nevypadne. - Co to děláte? Chcete mě zabít?

Tvrdil to už Galileo!

- Nesu vám chleba. - To je váš nejmladší? Jak se jmenuje?

Galileo.

Galileo? Galileo...

- A kolik je Manuzzovi? - Tři roky. - Aha.

- A Chicchému? - Pět. - Chudák Chicché...

Přiveďte je někdy v neděli. Rád bych je všechny poznal.

Pokud se vůbec dožiju...

- Co se stalo? - Už od rána je takový.

Nech ho být. Je to dobrý člověk,

ale není snadné mu porozumět.

- Proč zrovna červený? - Co? - Ten šátek.

- Co má být? - Jsi fakt hlupák. - To ty jsi ten šátek vybral.

Jasně! Když jsme ho zajali. Byl červený!

Chcete si hrát? Dobrá, tak jdeme, honem!

Sebastiano Cangemi promluvil. Otec malého Vincenza spolupracuje s policií.

Pravá... Levá...

TY SE SMĚJEŠ

České titulky: tomtom

Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.