Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
Dutch
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Almo,
ty a já budeme vždycky na jevišti života.
Podívej se na tváře kolem sebe.
Ani jeden z nich nepoznal radost ze života,
ani jeden.
Kromě tvého milence,
kterého jsi kdysi zasvětila do svých tajemství...
Ne, ne, ne! Ne, ne.
Zopakujme si to.
Tři trojice a pak další tři trojice, že?
"Ta-ta-ta-tam," ne "ta-ta-ta-ta-tam"!
Ano? Prosím.
Ne, ne, ne.
Velmi pomalu.
Nejprve pomalu, pak rychleji.
Rozumíš?
Představ si fanfáru nebo volání: ta-ta-ta-tam!
Prosím, ještě jednou.
Ano!
NEW YORK, 1911
Ano!
Pan Mahler? Maestro!
Ano, co?
Děkuji.
A váš rozvrh, pane.
Dobře...
Tři týdny na celý program?
Omlouvám se, pane Mahlere.
Springfield, Buffalo...
Nejsem zrovna cestovatel. Almchi?
Dorazily korekturní listy z Vídně. Podívej se na ně dnes večer.
Ano.
V New Yorku budeme ještě 10 dní.
Věnujte se prosím hudebníkům.
Jestli budou hrát takhle, zruším dnešní turné.
Nebuď nervózní, škodí to tvému srdci.
Co to je?
"Tvé tělo mi řekne víc, než mohou říct slova:"
"všechna tajemství našich vášnivých nocí. Tvůj Walter."
Dopis je adresován mně.
To je nějaký vtip?
"Walter Gropius,"
"Berlín."
Potkala jsem jednoho muže...
Potkala jsi muže?
Co to má znamenat?
- Jen omezme křik na minimum. - Nekřičím.
Čekám na vysvětlení.
Jaké vysvětlení?
Je to jednoduché:
on je muž,
já jsem žena.
Je mi 31 let a chci žít a on je mladý.
Nedíváš se na mě, nevidíš mě.
Já pro tebe vůbec neexistuji.
Nezajímá tě, jak se cítím.
Takže mě opouštíš?
Vše se točí kolem tebe.
Dirigování, skládání hudby, spánek, jídlo, všechny korektury.
Ano, věřila jsem v tebe, ve tvou hudbu, ve tvou genialitu.
A myslela jsem, že si mě všimneš, že si uvědomíš, že jsem tvůrkyně!
Proto jsem tě milovala!
Ale ne, v naší rodině může být jen jeden skladatel, a to Gustav Mahler!
Jinak by to bylo trapné.
Přesně tak!
Styděl by ses před celým světem, kdybych se nazvala skladatelkou.
A proto se musím vzdát svého snu!
- Ani sis mě neposlechl! - Prosím.
Tady, hrej!
Prosím! Hraj! Hraj si své skladby!
- Uvidíme se v hotelu. - Měla bys mi být vděčná!
Zachránil jsem tě před trapasem!
Děkuji. Jak velkorysé!
Ne, prosím, zůstaň.
Žárlím, protože...
Protože tě miluju!
Miluji tě, Almo.
Jsi to nejdůležitější v mém životě.
Ty a naše dcera.
Prosím...
Omlouvám se.
VÍDEŇ, O 4 MĚSÍCE POZDĚJI
Jeho devátá symfonie.
Je připravena.
V New Yorku jsme si ji s ním prošli.
Udělám premiéru.
Bude to velkolepé.
Slíbila jsem mu to.
To je náš. Ticho, ticho.
Jdeme. Dělej.
Olízněte si ránu.
Silně přitlačte.
Co je?
Proč se tak díváte?
Nezabila jsem ho.
Kdo to byl?
Kokoschka.
Vtipný kluk.
Kreslí a píše divadelní hry.
Vyrábí posmrtné masky.
Mám z něj husí kůži.
Tvůj nevlastní otec je do něj blázen.
Myslí si, že jeho amatérský styl je skvělý,
a pořádá pro něj výstavy.
"Co když to bouchne?" říká.
Už jsi poslala svému Walterovi telegram?
- To je dobré, mami. - Nechceš, aby se to dozvěděl z novin?
Pošlu ho.
Ale kdy? Pozítří to bude v berlínských novinách.
Nemůžeš to tak nechat.
Nebo už si s Walterem nejste tak blízcí?
Ráda tě zase vidím.
- Udělal jsi to schválně. - Co?
Adresoval jsi dopis jemu.
"Panu Gustavu Mahlerovi, hotel Savoy."
"Paní Gustavě Mahlerové",
což je anglosaská verze.
Udělal jsi to schválně.
Chtěl jsi ho zabít.
Slíbila jsi mi, že se s ním rozvedeš.
- Takhle bych od něj neodešla. - Ano?
Proč jsi sem vůbec přijela?
Když ke mně v noci přicházel, myslela jsem na tvé krásné tělo.
Vezmi si mě.
Nemůžeš mě požádat o ruku tři týdny po jeho smrti!
Kromě toho mám vlastní projekt.
Budu ho moci realizovat jen jako vdova po Mahlerovi.
Poté se vše změní.
Tentokrát si chce arcivévoda vše osobně prohlédnout,
než dá k výstavě souhlas.
VÝSTAVA UMĚNÍ, VÍDEŇ - Možná se ti podaří zmírnit jeho náladu.
Milostivá paní.
Vaše Výsosti.
Neměl jsem čas vyjádřit vám hlubokou lítost
císařovy rodiny nad smrtí vašeho manžela.
Pro monarchii je to obrovská ztráta.
Jeho dílo však žije dál.
Gustav napsal symfonii, která nebyla nikdy předtím uvedena.
Co se tu děje?
Oslava současného umění.
S manželem jsme snili o tom, že ji jednou uvidíme v New Yorku.
Stejně bohatou a nádhernou jako tady ve Vídni.
No, podívám se.
Přidáte se k nám?
Ukažte toto bohatství ostatním.
Pokud vám moje přítomnost nevadí.
Co je to za ošklivou věc?
Co je to za děsivou hru?
Kokoschka.
Hra "Zabiják, naděje žen".
Měli bychom mu zlámat prsty, aby už nikdy nevzal štětec do ruky.
"Zabiják, naděje žen." Blbost!
Nic pro slabé povahy.
Vůbec mě to neprovokuje.
- Myslím, že je to odvážné. - V čem odvážné?
Až to uvidíte, udělá se vám špatně. Je to bez vkusu!
Dobrý vkus znamená konec umění.
Opravdu?
Myslíte si to?
Ano.
Hrabě Sašo!
Nechali byste se zobrazovat takovým zvráceným způsobem?
Ne!
Hej, Carle,
znáte se, že? S Kokoschkou.
Mohl byste zařídit, aby namaloval můj portrét?
To bylo vše a pak dal svolení k otevření výstavy,
z čehož jsme měli radost.
Lilly!
Lilly, myslela jsem, že jsi mě opustila.
Ne, vůbec ne, má drahá.
S Monte Nuovem jsem už mluvila.
Souhlasím s arcivévodou.
Co říká?
Že to je nesmysl.
Ale získám ho na naši stranu.
Nebude to však snadné.
Program koncertu byl již zřejmě schválen.
Já vím.
A je velmi konzervativní.
Ani jeden moderní židovský skladatel!
- Žádný Schoenberg, žádný Cemlinsky. - Mahler se nechal pokřtít záměrně.
Už to začíná!
Hra o zabijákovi?
Nejde jen o zabijáka.
Je to o naději žen.
Vážně! Proč se směješ? Je to pravda.
Vypálím jí své znamení na syrové tělo
rozžhaveným železem!
Stůjte! Chyťte ho!
Přestaňte!
MISTR A JEHO MÚZA
Nakonec. To je ono!
Výborně. Tady to máš.
Bravo!
- Teď běž, namalují můj portrét. - Tvůj portrét?
No tak, Gooky. Pojď, jdeme.
Může zůstat.
Ano?
Chceš také kreslit?
Ano.
Vezmi si můj.
Do divadla chodím často, ale takhle jsem se ještě nebála.
Všichni kritici se na vás vrhají.
Recenze nečtu.
"Kokoschka má zvrácený pohled na muže a ženu."
Nic si neuvědomili.
Mám vám zahrát?
Hrajete velmi krásně.
Zvykám si.
Tady.
Teď běž, Gookie.
Nebo...
Povědomé?
Ne? Hoffmanovy pohádky.
Chodíte do opery?
Ne.
Básník se zamiluje do mechanické panenky.
Myslí si, že je to skutečná žena, ale je to jen šikovně vyrobený nástroj.
On si však podvodu nevšimne, protože se na ni dívá s láskou.
Dílo končí tragicky.
Coppelius zničí svou loutku a básník ztratí svou milou.
Kdo jste?
Dr. Coppelius nebo Hoffman?
Já jsem Kokoschka.
Chcete, abych byla vaší Olympií?
Ano.
Dáte si něco k pití?
Mám skvělý gin.
Mohu se podívat?
Sotva jste se na mě podíval.
Nemusím se na vás dívat.
Cítím vás v sobě.
Oscare...
Mohu vám tak říkat?
Jste výjimečný umělec.
Nebojíte se života.
Vím, že namalujete obraz, který mě proslaví jako Monu Lisu.
To nic.
Zdravím, Oscare!
Kde jste byl? Už jsme vás neviděli celou věčnost.
Přineste Kokoschkovi whisky. Je to na mě.
- Vaše podmáslí, pane Loosi. - Děkuji.
- Tady máte, pane architekte. - Mluví pouze anglicky.
Zdravím.
Ráda vás poznávám. Bessie.
- Přidáte se k nám? - Dáte si whisky?
Zachránil jsem slečnu Bessie z vězení.
Bessie Bruceová byla hvězdou filmu "Tabarin".
A teď mě miluje.
Viděl jsem ji tančit. Má zadek z ocele.
Vezmu si Almu Mahlerovou.
A jaké číslo byste měl mít ve frontě?
To musí být docela dlouhý seznam.
Chce se oženit s nejslavnější vídeňskou veselou vdovou.
Nikdy jsem nepotkal ženu,
která se do mě zamiluje na první pohled.
To myslíte vážně?
Slitovala se nad vámi bohyně lásky?
Zdá se, že příkaz ke krádeži Mony Lisy
vydal německý císař Vilém.
- Cože? - Ano.
Víte, co znamená "Mona Lisa" v němčině?
"La Mona" je vagína.
Lisina vagína!
Všichni se vydávají na pouť do Paříže,
aby se poklonili vagíně.
Sláva vagíně! Sláva klitorisu!
Šach mat!
Děkuji.
Znovu?
Musím jít domů.
- Vyprovodím vás. - Čeká na mě kočí.
Slyšeli jste, že ukradli Monu Lisu?
Příště vám ji přinesu.
- Sbohem. - Sbohem, Kokoschko.
Teď už mě jako modelku nechcete?
Spoléháte se na představivost?
Napsal jsem vám dopis.
Nedostala jsem to.
Protože jsem ho neodeslal.
O co jde?
O žádost o ruku.
Proč se hned brát.
Mohu jít dál?
Líbí se mi, jak dílny voní.
Mohu dostat sklenici vody?
Můj otec byl nejslavnějším krajinářem v zemi.
Sedávala jsem u jeho stojanu a pozorovala,
jak jeho talentované ruce kmitají po plátně.
Mohli bychom jít do restaurace.
- Ano. - To bude asi lepší.
Můžeme?
Pojďme.
Proč jste mi nakreslil knír? Žádný nemám.
- Vidím ho. - Cože?
Vidím ho.
Je jasnovidec, na čele má třetí oko.
Vlastně jsem přemýšlel, že si nechám narůst knír.
Co chcete za kresbu?
Cigaretu.
- Pokud mohu, hned. - Nemůžeme smlouvat dlouho.
Mimochodem, mám pro vás další práci.
Portrét mé milované.
Není krásnější ženy...
než Angličanky.
Teď to asi nepůjde.
Chápu.
Snad už nemá dáma klíč od vaší dílny?
Maluji její portrét.
Znamená to, že už ode mě nepotřebujete žádnou práci?
Urazil jste se?
Samozřejmě...
Ne.
Ale Oskare, upřímně doufám,
že i tato dáma ví, jakou cenu má vaše práce.
Tvá pleť jako broskev,
drsná a pevná.
Udělám z ní ořechový džus.
Na červenou barvu si vezmu červené víno.
Snil jsem o tom, že tě nakreslím nahou.
Když tě maluju,
můžu tě pevně obejmout.
Kolik je ti roků?
26.
To už jsem byla čtyři roky vdaná.
Jsem ten, koho jsi hledala.
Hledala jsem jen tebe.
Jak dlouho trvá vytvoření takového portrétu?
Dlouho.
Pokaždé, když přijdu do jeho dílny,
rychle se svlékneme a milujeme se.
Je ještě tak mladý a netuší, jaký má talent.
Prosím, buďte zticha! Rušíte při zkoušce.
Je to příliš těžké staccato.
Ale tam je napsáno "neohrabaně a hrubě".
Ne, zdržíme se hrubě znějících lidových písní a tanců,
i když to tak stojí v partituře.
Co říká?
Nedává to smysl.
Prosím, nově, rafinovaněji a elegantněji.
Druhá část, první úder.
Omlouvám se!
Ale přerušuji vás zcela záměrně.
Hrajte tak, jak je napsáno, "neohrabaně a hrubě".
Madam...
Promiňte, ukážu vám, co měl Mahler na mysli.
Prosím.
Fagoty začínají rytmicky akcentovaně, těžkopádně a drsně, velmi drsně.
Prosím, zklidněte se...
Našla jsem řešení.
Musím na pár dní odjet.
Kam?
Ještě nevím.
Mnichov, Praha,
nevím kde, ale vím, že potřebuji nového dirigenta.
A už jsem si vybrala kandidáta. Pracoval s Mahlerem.
- Musíš ho osobně pozvat? - Ano.
Nemůže to udělat někdo jiný?
Nemůžu pracovat, když nejsi nablízku.
Nesmysl.
Nemohu ti psát, když tě necítím.
Ani nakreslit jeden tah.
Jsou to jen výmluvy.
Pro opravdového umělce to není překážka.
Budeme si psát dopisy.
Každý den.
PRAHA, 1912
Ty máš narozeniny, já ti mám dát dárek.
Je to čistý úplatek.
V našem berlínském domě na tebe čeká klavír.
Říkáš úplatek?
Kdy přesně se koncert koná?
Dávám ti pět týdnů. Ale potom...
Promiň! Počkej chvíli.
Madam Lilly a pan Walter na vás čekají.
Bruno Walter,
nejslavnější evropský dirigent.
Přeháníš, drahá Almo.
To o vás řekl Gustav Mahler. Jste jeho nástupce.
A toto je Walter Gropius,
brzy nejslavnější německý architekt.
- Přehání. - Vůbec ne.
Prostě se cítím dobře mezi génii.
A má nejlepší přítelkyně Lilly Lieserová,
anděl strážný avantgardy.
- Zapojila jste do toho i Lieserovou? - Ano.
Právě díky jejím penězům
byla Devátá symfonie do programu vůbec zařazena.
Pomohla mi také v New Yorku.
Váš skutečný zachránce.
A je stále svobodná?
O manželství ve skutečnosti nemá zájem.
Almo, jsem ženatý.
Šťastně ženatý.
Pochopte prosím.
Nemůžete mě zklamat.
Slibuji vám, že budu silná.
My budeme silní.
No tak, prosím, řekněte ano.
Ano?
- Děkuji. - Děkuji.
Ano!
Nuže?
Vzdal jsem se.
Není nic víc vzrušujícího než vidět silné muže, jak slábnou.
Víš, jak ve mně vzbudit žárlivost.
Flirtovala jsi s dirigentem.
Podařilo se mi ho přemluvit, aby vystoupil, buď taky rád.
Doufal jsem, že narozeniny oslavíme jen my dva.
Nech toho.
Dvě mouchy jednou ranou. To je tvá metoda.
Co se děje?
- Co se děje? - Jsem unavená.
Promiňte. Uvidíme se zítra.
- Přeji hezký večer. - Dobrou noc.
Omlouvám se.
- Miluji tě. - Ve skutečnosti mě nemiluješ.
Jaký je v tom rozdíl?
Ani nevíš, co je to touha.
Tak mi to řekni.
Znamená to šílet vášní.
Já jsem do tebe bláznivě zamilovaný.
"Už zase nemůžu celou noc spát steskem."
"Když jsem sám, hlasitě tě volám."
"Dnes už jsem tak unavený ze svých představ,"
"protože stále"
"toužím po tvém těle,"
"ale je tak daleko"
"a tak mimo můj dosah..."
"Má lásko,"
"nikdy mě nikdo nepřitahoval víc než ty."
"Kdy budu konečně po tvém boku?"
"Můj milovaný."
Almin portrét je hotový.
Rád bych jí ho tu nechal, až se vrátí z Prahy.
Už je zpátky.
V tomto okamžiku je velmi důležité legato.
Takže: ba, ba, ba, ba, staccato, staccato, staccato
a pak rovnou a pomalu...
Co je? Pracujeme!
Oscare!
Bruno Waltere,
to je Oscar Kokoschka.
Arcivévoda si přál,
aby mu zlomili prsty a on už nikdy nevzal do ruky štětec.
Gratuluji.
To zní jako nejvyšší ocenění.
Ano...
Právě jsme přijeli nočním vlakem.
Tvůj portrét je hotový.
Děkuji.
Podívám se na to později, ano?
Chceš zůstat s námi? Máme práci.
Přejděme ke čtvrté části.
- V podstatě volná sonátová forma. - Ano.
Jako Schoenberg.
A na začátku čtvrté části je takováto pasáž...
Housle jsou transfonické v déčku.
Stejné téma se opakuje i v adagiu.
Staré anglikánské církevní písně.
Almo, jako dirigent ses minula povoláním.
Víš, že jsem se ucházela o jeho místo?
- Ne! - Opravdu, ucházela!
Odcházím.
Omlouvám se.
Oscare!
Oscare, počkej!
Máš větší zájem o mrtvého muže než o mě!
Oscare!
Mona Lisa je blondýna.
Nechcete si koupit portrét?
Klientka o něj nemá zájem.
Obraz je skvělý, Oscare,
ale vdova není dobrá jako modelka.
Vdovy!
Veselé vdovy s jejich svědivými, zpívajícími, volajícími klitorisy.
Nemohou se toho nabažit. Jedna taková vdova nebude nikdy sama.
Sklapni, Alterbergu!
Přivezla jsem ti to z Prahy.
Japonské kimono.
Vyzkoušej si ho.
Kde jsi byl?
Nesnáším kolem sebe cizí bohy.
Dobře. Pak se nějakou dobu neuvidíme.
Stejně mám zkoušky.
Kdo je ta žena?
Byla tady?
V naší dílně?
Když jsem byla pryč?
Nechci tu vidět cizí ženy.
Není cizí, je to přítelkyně mého přítele.
Je mi to jedno! Je ošklivá!
- Za obraz již bylo zaplaceno. - No a co?
Líbí se ti?
Takhle mě vidíš?
Vidím do tebe.
Jsi vypočítavý predátor. Nepředvídatelný.
Dobře.
Stejně nechci být pejskem.
Je tvůj.
Děkuji.
Potřebuji něco na oplátku.
A co?
Aby ses vzdala jména Mahler.
Je mezi námi jako duch.
Opravdu věříš na duchy?
Vidím každého se kterým jsi byla.
Stojí vedle tebe.
Říkáš to jen proto, že žárlíš.
Není to žárlivost!
Mluvím o výměně energie. Je to přírodní zákon.
Každý z nás je obklopen energií člověka, se kterým byl.
Vidím energii tvého otce. Je pro tebe dobrá.
Ale energie Gustava Mahlera je jed, ničí tě.
Vysaje tě jako upír!
Podej mi ruku.
Podívej do zrcadla.
Bude to zásnubní portrét.
Dobrý večer.
Císařský dům si vaší práce velmi váží.
Děkuji.
Blahopřejeme. Jak se cítíte?
Upřímně řečeno, málem jsem omdlela vzrušením.
Samozřejmě,
počínaje pátou symfonií jsem se zcela ponořila do všech jeho děl.
To je moje dcera Anna Mahlerová.
Ráda hraje na klavír. Že, Gookie?
Má hudební talent.
Vzhledem ke genialitě otce to není překvapivé.
Budete se znovu ženit? Proslýchá se, že jste zasnoubená.
Znám všechny jeho nápady a myšlenky.
Diskutovali jsme o řešeních jeho hudby.
Děkuji vám, paní Mahlerová.
- Skončila jsi? - Arcivévoda nás pozval do Hofburgu.
Do Hofburgu? Mě?
Ne, tebe ne. Bruno Waltera a mě.
Chápu.
Takhle tě nikam nepustí.
Babička tě odveze domů.
Almo! Dnes večer ke mně nemusíš chodit!
Vlez si do postele s někým jiným, ale ne se mnou!
Slyšíš mě? S tímhle stádem ovcí se mi hnusíš!
Stěny jsou od sebe vzdáleny 60 cm
a jsou odsazeny o dva a půl centimetru.
Těchto 60 centimetrů se v kovových okenních rámech opakuje
60 centimetrů na výšku a 1,2 metru na šířku.
Co to znamená?
Jednoduše ukazuje vztah celku k jednotlivým částem
a jednotlivých částí k celku.
Půjdete ke stolu?
Ano.
Jak se ti daří kompozice?
Špatně. Nedělám žádné pokroky.
Někdy je třeba udělat dočasnou přestávku,
aby se tvůrčí proud mohl obnovit.
To je od tebe velmi milé.
Ale už deset let mám nucenou přestávku.
Napadlo mě, že bych mohla pokračovat tam, kde jsem skončila.
Ale nemůžu, myslím jen na hudbu.
Čí hudba?
Gustava Mahlera.
Napsal ji také?
Mami...
Byl nejen dirigentem, ale také skladatelem.
Můžete obsluhovat!
Napíšu pasáž a pak si říkám: konečně je to hotové.
Přehraju si ji jednou a pak znovu a uvědomím si,
že je to téma z jeho páté symfonie.
Co se týče mého oboru, uvědomil jsem si,
že ženy při studiu architektury neuspějí,
protože nemají tak vyvinuté cítění prostoru jako muži.
Jak je to s hudbou?
Ženy jsou lepší v interpretaci již existující hudby, a ne...
Aha, proto mě nic nového nenapadá.
Jen mi chybí mužská kreativita.
Kreativitou žen nelze opovrhovat.
Ženy rodí děti.
Nedělej si s tím starosti, Almo.
Taková je příroda.
Tak proč tam chceš jít?
Kdo tě nutí?
Protože žena musí mít manžela?
To není pravda, podívej na mě!
Lilly, ty jsi ve zcela jiné situaci.
Jsi stejně nezávislá jako já.
Společně bychom mohli podniknout úžasnou cestu kolem světa.
Do Indie.
Jižní Ameriky.
Ty, já a Gookie.
Bude s námi objevovat svět.
Almo...
Plánování interiérů musíme dokončit do čtyř týdnů, ne déle.
Pane Kernere, za jak dlouho to bude fungovat?
- Nejméně pět týdnů. - To je moc dlouho, máme jen čtyři.
- Pane Böhme, můžete nám pomoci? - Sám to nezvládnu.
Hej, Almo!
- Co je? - Pracujeme.
Já také.
Vidím několik nových obrazů.
Pracujete tak tvrdě.
Pro výstavu v Berlíně potřebuji dalšího zástupce vídeňské moderny.
Nejsem "zástupce vídeňské moderny",
jsem jediným modernistou ve Vídni.
Dobře řečeno.
Je to náš zásnubní portrét.
Tenhle?
Je to jen formalita,
ale chci využít této příležitosti
a požádat o ruku vaší Almy.
Koho?
Mě?
Dům štěstí v Döblingu má 19. července volné místo.
Neměl by jste se ptát mě, ale Almy.
Je stále v sanatoriu.
Napsal jsem jí, ale neodpověděla.
Mám strach o její zdraví.
Je v pořádku,
už není v sanatoriu.
Kde tedy?
Myslím, že bychom měli vybrat tento dvojitý portrét.
Neřeknete mi to?
Co?
Kde je Alma.
Oscare,
musíte dostat mou nevlastní dceru z hlavy.
Proč?
Neřekla vám,
že je zasnoubená?
S tím berlínským architektem?
Jak dojemné a upřímné spojení dvou lidí.
Je to velmi krásné.
Ta žena mi připomíná naši Almu.
Co je to?
"Dvojportrét s Almou Mahlerovou."
To jsem já.
Vážně?
Ano.
Ano?
Kdo je ten muž?
Kokoschka.
Jeden z mnoha, kteří si mě chtějí vzít.
Na rozdíl od ostatních se může stát skutečným umělcem.
To byl vtip?
Samozřejmě.
Dobré ráno.
Dobré.
Dobré ráno.
Včera byl krásný den. Děkuji.
Měli bychom chodit ven častěji.
Příště tě pozvu na koncert.
Nádhera.
V sobotu diriguje Hans Pfitzner se svým kvartetem v koncertním domě na náměstí.
Je to také váš přítel?
Jeden z nejlepších.
Čekáš někoho?
- Ano? - Kde je Alma Mahlerová?
- Jak vás mám představit? - Pusťte mě, musím ji vidět!
Očekávají vás?
- Oscare! - Kdo jste?
Příští kulku dostanete vy.
Chceš ho zabít?
Nechte mou ženu na pokoji
a vypadněte z mého domu.
To je moje žena.
Waltere!
A co ty?
Nechceš mi něco říct?
Pak si rozmysli, co chceš říct.
Myslela jsem, že jsi na mě zapomněl.
Vyženu ti z hlavy všechny myšlenky na jiného muže.
Počkej.
Kde je?
Dej mi tu zbraň.
- Odpusťte mi. - Sbohem.
Už jsem oznámil naši svatbu.
Zbláznil ses?
Ohlásil jsi svatbu, aniž by ses mě zeptal!
- Nedělej si naděje! - Pomozte! Ubližuje mi!
- Miluješ mě? - Samozřejmě.
Byla jsem vdaná za geniálního skladatele.
Muž, kterého si vezmu, musí být pánem.
- Dokaž mi to. - Dokážu to.
Mám to před očima.
Muž a žena leží spolu...
v člunu a mořské vlny
s ním zmítají sem a tam.
Uprostřed přírodní divočiny,
dva lidé, kteří si navzájem důvěřují.
Obývací pokoj jsou druhé dveře vlevo.
A pozor, je tam schod.
SAMMERING, 1914
Na zahradě mého otce
Rozkvétá mi srdce
Na zahradě mého otce
Byla stinná
Jabloň
Děkuji.
Děkuji.
Děkuji úžasné Lilly Leazerové, která financovala vydání mých písní.
Mimochodem, titulní stranu nakreslil Oskar Kokoschka.
Patricia si myslí, že bude válka.
Odjet za těchto okolností do Sarajeva bylo ze strany arcivévody velmi riskantní.
To spiknutí je naplánováno dlouho předem.
Její autoři sedí v srbské vládě, za což ručím svým životem.
Zmínila jsem se, že Oscar Kokoschka pracuje na svém dosud největším obraze?
Ten největší, velký jako moje postel.
Je to nádherný obraz.
Viděla jsem jen část, ale je to nádhera.
Jste si opravdu jistá?
Ano.
- Pokud je to pravda... - Je to pravda.
Pak nás nic nerozdělí.
Příroda se nad námi smilovala!
Gooki!
- Gooki! Budeš mít bratříčka! - Cože?
- Jsi ráda? - Ano!
Dokážeš si to představit? Bratra!
"Indigo Blue."
Nejdražší modrá barva na trhu.
Neuvěřitelné.
Kde jste ji vzal?
Skoupil jsem zbývající akcie anglické společnosti.
Nemohu za ní zaplatit.
Oscare, dávám vám ji.
Postavte se támhle k obrazu.
Posuňte se trochu více doprava.
Ještě trochu.
Dobře!
Ale ještě není hotový.
To je na tom to zajímavé.
Proces tvorby.
Pak ho mohu prodat za vyšší cenu.
Teď se nehýbejte.
21,
22,
23.
Děkuji.
Ach, ano.
Děkuji!
Děkuji, děkuji, děkuji.
Nemáš zač, drahoušku.
Víš,
cítím se tak trochu apaticky.
Jak to myslíš, apaticky?
Nudím se tu.
Začíná se mi stýskat po městě.
- Přivázal tě tvůj Oscar řetězem? - Ne.
Ne, ne, jen ho nemáš ráda.
Bude to v pořádku.
Svůj obraz prodává největšímu anglickému muzeu "Tate Gallery".
- Takže dosáhl, čeho chtěl. - Ano.
O jeho práci se zajímalo několik Američanů.
Gratuluji.
Všichni vystupujte!
Pochodem vpřed!
V této podobě válku nevyhrajeme.
A vy, Oscare? Chcete jet do Švýcarska sám?
- Nebo chcete být odveden? - Tady jsou naše místa.
Byl jsem ochoten najít vám dobré klienty.
Rádi bychom, abyste jel s námi.
- Sbohem. - Sbohem.
Dávejte na sebe pozor!
Kde je Gooki?
Odjela na pár dní do města s maminkou a Carlem.
Co?
Prodals obraz?
Ne.
Ne?
Ne?
Neprodal jsi ho?
Ne.
Takže to není mistrovské dílo.
Jak "není to mistrovské dílo"? Je můj nejlepší!
Ale nikdo ho nechce koupit.
Protože nám Angličané vyhlásili válku.
Rakousko a Anglie již neobchodují. To je katastrofa.
Pocítíš to i ty.
Na Mahlerův koncert v Londýně můžeš zapomenout.
- Tohle u mě doma nebude! - Nebuď hloupý.
Jak to myslíš, že nebude?
- Gustav Mahler je otcem mého dítěte. - Já jsem otec tvého dítěte.
A naše dítě se nebude bát duchů.
Ty nesmysly nebudu poslouchat.
- Co to znamená? - Zůstane tady!
Stále mě pronásleduje jeho mrtvolný zápach!
Oscare?
Už dobrý. Už je to dobrý.
Bruno Walter nás přijede navštívit.
Ano.
Je mi to jedno. Může spát nahoře v podkroví.
A na neděli bych ráda pozvala hosty.
Brunovi Walterovi jsem vděčná.
Pozvala jsem Hanse Pfitznera
a dirigenta z Německa, specialistu na Bacha.
Přijede i Arnold Schoenberg...
Nemám tu co dělat.
Stejně budou zase mluvit jen o hudbě, budeš se nudit.
Odjeď na pár dní do dílny ve Vídni a dej ji do pořádku.
Vidíš ho, když šukáme?
Přestaň!
Přestaň!
Je s námi. Ale já jsem taky génius!
- Jsi sobec! - Opravdu, Almo?
Ano! Jsi hysterický!
Myslíš si, že jsi génius. Ale čeho jsi dosáhl?
Co? Co jsi prodal? Nic!
A ještě něco: Bruno Walter a všechny, které neustále znevažuješ,
hrají hudbu Gustava Mahlera a já z ní žiji a ty žiješ ze mě!
Protože s nimi spíš!
Nedotýkej se mě!
Děvko!
Nech mě jít! Nech mě jít! Pusť mě, říkám!
- Hledám paní Mahlerovou. - Je tam.
Jak se má naše dítě?
Pošlete ho pryč.
Prosím...
Buď zdráva, buď zdráva,
na dlouhý čas!
31. SRPNA 1915
- Je to pro mě? - Ano!
Buď zdráva, na dlouhý čas!
Almo!
- Děkuji! - Vše nejlepší.
Děkuji, děkuji.
- Rozkrojíme dort? - Ano.
Jsi v pořádku?
Kokoschka je mrtvý.
Jak?
Jeho jméno je na seznamu mrtvých.
Ne...
Co se děje?
Oscar padl v bitvě u Bukoviny.
Je to někde u Haliče,
na východní frontě.
Přestala jsem se o něj zajímat.
Já vím.
Není to tvá chyba.
Chtěl zemřít.
Pan Oscar Kokoschka Vídeň, Brautenfelveng 8
Od Alamy Mahlerové
Praha, 23. května
Oscare, můj velký chlapče
Nepíši ti dopisy každý den...
PRO: Oscara Kokoschku Drážďany
Ve Vídni se mluví o tom, že je mrtvý.
A dobře tak.
Pak bude alespoň tady v Drážďanech v bezpečí.
Máme básníka z Poznaně, dramatika z Frankfurtu,
velmi originálního básníka z Haliče a několik dalších herců.
Dal jsem jim psychiatrickou diagnózu, aby se nemuseli vracet na frontu.
Jeho hlava...
je normální?
Co je podle vás normální?
Je válka normální?
Váš kamarád přežil, a to vůbec není normální.
Propíchnutá plíce a zranění hlavy.
Kulka
mu prošla sluchovým kanálem a vyšla z čela.
Bajonet prošel milimetr od jeho srdce.
Je to všechno normální?
Oscare!
Zdravím!
- Zdravím. - To nic.
Takže to je ona.
Krásná práce.
Kdo ji pro vás vyrobil?
Jedna řemeslnice z jižního Německa.
Poslal jsem jí několik stránek nákresů, jak by měla vypadat.
Svaly, kosti, měla vypadat jako skutečná žena.
Všude.
Ano.
Tady je krajkové prádlo z Paříže ve správné velikosti.
Dříve patřil jedné paní ve Vídni.
Koupil jsem ho z druhé ruky.
Nádhera.
Líbí se vám?
Naučí se mluvit. Obvykle se to stane rychle.
Nebudu předpovídat, zda se mu vrátí plná pohyblivost.
Dobře, nechám vás dva o samotě.
Zatím nashle.
Můžu?
Ano...
Takhle.
Takže...
Kde je ramínko?
A je to.
Ano.
Máte to, co jste vždy chtěl.
Mít někoho, kdo vás sleduje při práci.
Tichý obdiv bez námitek.
Nádhera!
Alma?
Myslíte tu záležitost s Gropiem?
Zdá se, že se rozvádějí.
Manželský život se asi nevydařil.
Teď má nějakého literáta.
Ani to nebude trvat dlouho.
Píšete další hru?
Mohu?
Orfeus tančí s Eurydikou,
ať už je to nenávist, nebo láska,
nebo vášeň.
Orfeus a Eurydika.
Ten, kdo věří, že dokáže přivést svou milovanou zpět z říše mrtvých.
Je vám toto téma blízké?
Oscare, chcete, abych to řekl vaší Almě?
Že jste naživu.
"Almo, využiješ největšího okamžiku svého života"
"a přijdeš na premiéru hry Orfeus navzdory pozemským obtížím?"
"Almo, buď miláčkem mého srdce!"
"Prosím, přijeď do Drážďan! Oscar."
Pane Kokoschka, prosím, podívejte se na mě!
Zapomněl jsi, Orfeo?
Nikdy!
Zapomněl?
Eurydiko, nikdy!
Tady...
je moje ruka.
Nechci tě pustit.
Chci tě obejmout.
Nenechal tě žít,
nenechám tě zemřít.
Tady je divadlo.
Tak přece! Dorazila jsem na konec!
Řekla jste "Do opery." Jste tady.
Nebudu se s vámi hádat.
ALMA A OSCAR SE UŽ NIKDY NEVIDĚLI, ALE DO KONCE ŽIVOTA SI PSALI DOPISY.
ALMA ZEMŘELA V ROCE 1964 V NEW YORKU OSCAR V ROCE 1980 VE ŠVÉDSKU
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.