Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
Dutch
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Spanish
Spanish (Latin American)
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Studio pro kinematografii - Bukurešť uvádí
Sloup
Scénář
Scénografie
Kostýmy
Maskér
Zvuk
Střih
Hudba
Výroba
Výprava
Režie
Sarmizegetusa 106 n. l.
Decebale, vyzývají k poslednímu nástupu.
Císař může přijít!
Musí žít.
Decebalus si to přeje. - Bude žít.
Vypadněte!
Nikdy není nic ztraceno.
Řídil ses svými zákony.
i když šlo o tvé dítě.
Řídil jsem se jediným zákonem:
Nikdy před nikým neklečet!
Ani před bohy?
Ne!
Sarmisegetusa je ztracena.
A co my?
Oni?
Já?
Jsme mrtví?
Tak dlouho, dokud můžu chodit.
Dokud je tam jediný Dák, který chce žít svobodně,
budeme bojovat za tuto zemi.
Krásnou a prosperující.
I když jsou naše pevnosti zničeny, budeme bojovat na jejich troskách.
Dokud tam bude kousek půdy, na které můžeme stát,
budeme o to místo bojovat.
To je jediný zákon!
Jiný neznám!
Naše poslední rozhodnutí je smrt.
Poslední!
Dost!
Osedlat!
Na koně!
Přišli, Lupere?
Ještě ne.
Příští zimu udeříme znovu.
Pak na jaře.
Na každého z nás bude Trájan muset přivést 10 Římanů.
Pak se Řím přesune sem.
Zničíme je všechny.
Konečně!
Země jim bude hořet pod nohama!
A požádají o mír.
A my znovu udeříme. - Do kdy?
Dokud se nás nenaučí respektovat, jak zasloužíme.
Pýcha Říma je bez hranic.
A co tvá?
A Decebalus?
Bastus se domnívá, že Decebalus utekl.
Válka...
není u konce.
Tiberie,
přiveď Basta do mého stanu.
Dáme dohromady další armádu.
Pošlu tě k okolním kmenům.
Pošlu tě všude, kde si Řím nadělal nepřátele.
Se zlatem, se spoustou zlata!
Bastus jim ukázal naše pokladnice v Sargetii.
V našich horách je spousta zlata.
Kolikrát jsem ti řekl, abys zabil Basta?
Nikdy jsem nezabil...
nikoho, kdo měl jiný názor než já, Gerulo.
Zabít je snadné.
Bastus vyrůstal v Římě.
Římská moc se zmocnila jeho duše.
Římská prohnilost!
Řím není jen prohnilý, Gerulo.
Chtěl jsem s nimi uzavřít dohodu.
Ale ne dohodu "pán s otrokem".
Dohodu mezi muži, kteří se navzájem respektují.
Naučíme je...
nás respektovat.
Pojď blíž, Baste.
Sedni si.
Co ode mě chceš?
Přišel jsem za tebou.
o své vůli.
Protože jsem vždy věřil, že můžeme žít jen s tebou.
A teď...
Chtěl jsi znát Decebalův plán.
Řekl jsem ti to, protože jsem proti nim.
Chtěl jsi vědět, kde je jeho pokladnice.
Řekl jsem ti to.
Chtěl jsi vědět, kde je zásoba vody.
Ukázal jsem ti to.
Kde se shromažďuje dácká armáda.
Přivedl jsem tě tam.
Co chceš teď?
Abych ti řekl, kde může být Decebalus?
Sedni si.
Vedle mě.
Baste.
Činy mužů...
rozhodují bohové.
Tiberie,
chci důkaz, že je Decebalus mrtvý.
Jestli můžeš, prosím tě,
přiveď ho živého.
Pojďme, Baste.
Musíme si pospíšit.
A co uděláš Bastovi?
Potrestám ho.
Potrestám ho tak,
jak nikdy nikdo nezažil.
Protože je zaslepený...
svou nespravedlností.
A zapomněl, že Římané jsou v Dacii!
Venku!
Je to pád!
Neztrácejte čas. Císař čeká.
Decebalova hlava a ruka.
Decebalova hlava a ruka!
Decebalova hlava!
Poslouchej mě, Traiane.
V té zemi nikdy nebude mír.
Musí být vymýceni.
Všichni, kdo ještě mohou pozvednout zbraně.
Jinak, když armáda opustí toto místo,
budou legie, které zůstanou,
zničeny.
Decebalus... je mrtvý.
Jak víš, že tam...
pro tvou milosrdnost zrovna nevyrůstá další Decebalus?
To je tvůj názor, Lusie Quiete.
Tohle místo může být za měsíc pusté.
Apollodore, císař činí rozhodnutí.
Když odhadujeme 8 měsíců na stavbu Ulpie Traiany.
Díval ses jim do očí?
Mluvil jsi o něčem jiném.
Dobyli jsme Dacii a doufali, že to přinese mír v této části světa
a v říši.
A co přineseme, bude mír.
Římský mír.
S nimi.
Ano, společně s nimi.
A proto, nejlepší důstojníci,
nejlepší vojáci a nejschopnější občané
v dohledné době neuvidí Řím.
Zůstanou tady se mnou.
Stále máme...
spoustu práce.
Pěkné trofeje.
Budeš šťastný!
Chystáš se do Říma připravit císařův triumf, zatímco my...
Neboj se, slíbil jsem, že tě vezmu s sebou.
Přísahej.
Přísahám.
Tiberie.
Císař tě chce vidět.
Slíbil jsem před všemi důstojníky,
že tě pošlu do Říma.
A neporuším svůj slib,
pokud se nerozhodneš
tu zůstat.
Poslouchej mě, Tiberie.
Toto vítězství může být trpčí než porážka,
když tu nebudeme bez přestání upevňovat naše pozice.
Porazili jsme Decebala,
ale ne Dáky.
Teď je budeme muset porazit,
a pokusit se navázat přátelství.
Podívej se.
To je Dacia.
Je lemovaná zeměmi barbarů.
Ano.
A nikdy se nedozvíme, co se tam děje.
A tady...
se mohou skrýt...
nejzuřivější nepřátelé Říma.
Musí se tu zastavit. Opevníme se na hradbách pevností.
Pošlu nejlepší důstojníky postavit na severu
těžké pevnosti.
Nemám pravdu? Co myslíš?
Jsem voják.
Takže to splním.
Jsi můj přítel, Tiberie.
Nechtěl jsem ti dát rozkaz.
Chtěl jsem, abys rozuměl mým starostem.
Děkuji, Tiberie.
Budou to nejkrásnější památníky říše.
Prošli jsme vším spolu.
Ale budeš muset dělat to, co by památníky
nikdy nemohly ukázat.
A tvé akce nejsou vyryté v mramoru,
musí být odolnější než kámen.
Setkáme se někdy znovu?
Buď odvážný, Sabine. Všechny cesty vedou do Říma.
Máme před sebou bezstarostné dny.
Roky. - Kupředu!
Jak bychom měli nazvat tuto úžasnou osadu?
Vypalte vesnici!
Jsem vesnický náčelník.
Vyhotovili jste listinu věrnosti?
Poslali jste ji do Říma?
Slíbil jsi oddanost za celou osadu?
Za každého muže?
Ano.
Tak proč jste nás napadli?
Ukřižuj ho.
Římane.
Nech nás soudit ho podle našich zákonů, které porušil.
Tak dobře.
Posaďte se a posuzujte ho, starší společníci.
Jsi vůdce?
Pak se také posaď a sleduj náše rozhodnutí.
Žádný muž by neměl být omezen, dokud nebude rozhodnuto o jeho osudu.
Dovolíš zahájit soud?
Zeptej se ho.
Proč ses vzepřel mému příkazu?
Nevěděl jsi, že způsobíš potíže celému kmenu?
Porušení příkazu, který jsem dal.
Přemýšlej o sobě.
Věděl jsi o mém příkazu?
Ano.
Máš k tomu ještě něco? - Hnusí se mi.
Myslíš, že je miluju?
Omlouvám se starším, že jsem zvýšil hlas.
Nenávist neomlouvá porušování zákona.
Zaslouží si žít?
Ne.
Ne.
Bůh s tebou.
Odsoudili jsme ho.
Předtím, když tato země byla naše...
odsoudil bych ho.
Teď to udělej ty.
Čekám tvůj rozsudek.
Propusťte ho.
Dávám mu milost.
Služ svému spasiteli.
Ochutnej první.
Možná věří, že se ho snažíme otrávit.
Proč ho ponižuješ?
Aby se naučil sebeovládání.
Když jsme nebyli schopni vás porazit, měl by alespoň skrýt svou hořkost.
Jako muž.
Pij se mnou.
Ne, díky, už jsem pil!
Jak se jmenuješ?
Jednoruký.
Nechceš se mě na něco zeptat?
Třeba kam jdu?
Ne.
Kde jsi přišel o ruku?
V bitvě u Tapae.
Byl jsem tam také.
Měl jsi štěstí.
Jdu na sever. Hledáte dobré místo k vybudování pevnosti.
Potřebuji průvodce.
Ukážeš mi cestu?
Až sem znám cestu, dál ne.
Odsud dál...
Vrať se na mém koni, máš dlouhou cestu.
Ne, díky, můžu jít.
A děkuji ti. - Proč?
Ten hloupý kluk byl můj syn.
Můj jediný syn, ostatní zemřeli ve válce.
Proč jsi mi to neřekl?
Říci ti to?
Pojďme.
Hej, jsi z okolí?
Jsem také z okolí.
Řekni mi, je tu poblíž nějaká osada? - Ne.
Co děláš v těhle končinách?
Putuji z místa na místo.
Ztratil jsem ovce.
Co tady děláš?
Znáš tuhle zem?
Ano.
Pak pojď a ukaž nám cestu.
Nebuď vystrašený.
Znám místo, které potřebuješ.
Decebalus tam chtěl postavit pevnost.
Nikdy byste ji nedobyli.
Ale...
přišli jste moc rychle, neměl čas.
Decebal chtěl bránit zemi před cizími půlnočními útoky.
Už ses někdy setkal...
s Decebalem?
Setkal ses...
s ním někdy v boji?
Myslím, že ne, protože...
bys tu nebyl.
Nařídil jsem... ho chytit.
Ale mezitím...
zemřel.
A cos udělal pak?
Já...
Splnil jsem svou povinnost.
Tady to je.
Je tam všude voda.
Dobré sídlo potřebuje vodu.
Je to jediné místo, kde můžete projít údolím.
Když dobře zablokujete údolí,
může sto mužů na místě zadržovat...
několik tisíc.
Decebalus
měl skvělé plány.
Uvidíme, co dokážeš.
No, přivedl jsem tě.
Sbohem.
Počkej, kam půjdeš, starý muži?
Zůstaň s námi.
Blíží se zima.
Nebo pořád doufáš, že najdeš ovce?
Možná.
Tady postavíme tábor.
Utábořte se.
No tak, vykládejte.
Dokázali jsme to.
Kdo umřel? - Durasův syn.
A proč se tak radujete?
Zapomněli jste na zvyklost?
Jak se dostane k Zalmoxidovi
když se budete chovat tak lhostejně?
Nepoznáváte mě?
Gerula.
Kde je náš pán, kterého jsem ti svěřil do péče?
Je tu.
Vždycky byl se mnou.
Oh, vida, to je Prisosta.
Raduj se!
Přivezl jsem tvého syna Basta.
Baste!
Staral jsem se o tebe jako bratr.
Dal jsem ti jídlo, když jsem hladověl. Tak nám můžeš říct...
Takže můžeš říct všem,
své matce, která tě vychovala,
o všem, co se stalo v Sarmizegetuse.
No tak, Baste.
Začni vyprávět.
Ve svém neřádství...
Pokračuj, Baste!
Já...
ukázal Římanům...
jak rozbít vodní potrubí města.
Řekl jsem jim...
kde Decebalus ukryl pokladnici.
V Sargetii.
Vedl jsem je k Decebalově úkrytu.
A byl jsem tam...
když mu usekli hlavu a pravou ruku.
Tak to ne! Řekni to tak, jak jsi mi to vyprávěl během cesty.
Ve svém neřádství...
Jako vzteklý pes. - S pláčem!
Ve svém neřádství! Jako vzteklý pes!
Kousl jsem ruku, která mě vychovala
a krmila.
A já se smál, zatímco mí bratři na hradbách umírali žízní.
Dost!
Je můj otrok.
Dám mu jídlo a vodu.
Aby žil.
A živého ho budeme trestat.
Dokud nevyženeme Římany ven!
Sarmizegetusa je obsazena.
Decebalus je mrtvý.
Ale my?!
Já, vy!
Jsme mrtví?
A on? Je mrtvý?
Nejsme mrtví, pane.
Ukážeme Římanům, že nejsme mrtví.
Tady je to v pořádku.
Počkejte.
Tuto část je třeba zarovnat až po most.
Pochopil, jdeme se na to.
Nastupte k hradbám.
Zastavte práci.
Zastavte práci!
Shromážděte se v táboře.
Drž to.
Ach, Zalmoxide!
Neotáčej se k nám zády.
Přiveď naše muže zpátky.
Dej nám krásné děti.
Pošli radost do našich domovů.
Budiž radost v našich domovech.
Nech mě na pokoji.
Budu tu čekat...
každý den.
Dost!
Pro dnešek stačí!
A může nám pomáhat Zalmoxis jako svému vyvolenému lidu,
abychom měli v nebezpečí hlavu vzhůru, jak jsi nám řekl.
Posaď se, pane.
Posaďte se, paní.
Sedni si ke mně, věrný Gerulo.
Děkuji za čest, pane.
Sedněte si, všichni!
Jez medvědí srdce, pane.
K růstu moci, síly a divokosti.
Jak jsi zabil toho medvěda, strýčku Gerulo?
Nožem, pane.
Proč mi tady říkáš jen "pane"?
A udeřil jsi mě, když jsem lukem minul cíl.
Nejsem tedy "pán"?
Chápu...
Jsem Decebalův vnuk.
Když mě udeříš, nikdo to neuvidí. Takže to je jen mezi námi.
Usilovně přemýšlíš, paní?
Ne, Gerulo, omluv mě.
Strýčku,
je kožešina, co jsem ti dala, dobrá?
Dobrá.
Trochu mě bolí ruce a záda.
Musím celý den nosit dříví.
Jsem voják, jsem dobrý jen v boji.
Teď musíme nosit dříví.
Musíme dobývat ze skály zlato.
Musíme shromažďovat bohatství a moc.
A pak budeme bojovat.
Prisosto, na co čekáš?
Přiveď Basta.
Ticho! Klid!
Začni vyprávět, Baste.
Když Římané dokončili velký most,
Šel jsem a prodal jsem se jim. - Proč?
"Proč?"
Zajímá nás, co si myslí, tenhle červ? Nebo spíš krysa.
Pokračuj!
Když se Římané dostali do Sarmizegetusy.
Vrátil ses k nám, že?
Vrátil jsem se k vám,
skrýval své neřádské myšlenky.
Ukázal jsem Římanům cestu k pevnostem.
Ukázal jsem Traianovi...
kde byla velká pokladnice.
Na dně toku Sargetie.
A byl jsem tam...
když sekali...
jeho hlavu...
a paži.
Nakrmte ho!
No tak, nakrmte ho!
Dej mu tuhle kost, je masitá.
Dávej si pozor, Sabine.
Pozor? Na co?
Níž, níž!
Takhle.
Dobře.
Dost!
Nech to být, aspoň jsem se dostal pryč.
Už mám toho dost!
Všichni skončíme jako tenhle. Pojďte se mnou.
Vrátili jste se? Práce ještě neskončila.
Vrátili jsme se s ním.
Před pár dny to byl Marcus, roztrhaný vlky.
Do kdy? - Dokud neskončíme.
Sloužíme celé měsíce.
Všichni zemřeme, jeden po druhém.
Takhle to nikdy nedokončíme.
A co navrhuješ?
Nevím. Jsi velitel.
Dobře.
Protože mu císař nedovolil jít do Říma, chce to tu postavit!
Chystáš se teď do Říma, abys to řekl císaři?
Sabine, jmenuji tě velitelem v mé nepřítomnosti.
Máš pravdu, sami to nezvládneme.
Půjdu přivést Jednorukého a jeho muže.
Zabijí tě.
Pak budete pokračovat v práci.
Co děláte?
Na co se díváte?
Do práce!
Senát nás všechny povýší do jezdeckého stavu!
To vám slibuji!
Pokaždé se bojím, že nepřijdeš.
Přísahám, že pokaždé nepřijdu,
ale dělám to pořád a to není dobré.
Pojď sem. Pojď.
Pojď! - Ne.
Zio,
teď mi řekni...
Kdo jsi?
Ne!
Řekni mi. Odkud jsi?
Či raději, kde žiješ?
Přísahal jsi, že se mě na to nebudeš nikdy ptát.
Sabinus, jaké ošklivé jméno.
Příjdeš zítra?
Nevím. - A ty?
A každý den na tebe budu čekat jako hlupák.
Ti, kdo netrefili, krok vpřed.
Špatní bojovníci jsou obvykle také zbabělci.
Jaký trest očekáváte?
Pláčeš?
Ne. - Dobře.
Nyní nějaký výcvik koní.
I kůň by byl znechucený, kdyby nesl blázna.
Ale muže!
Další!
Jsem na řadě, ale prosím, nebij mě před nimi, pokud minu.
Pokusím se, pane.
Zio!
Zio, počkej! Počkej!
Odpusť mi, Zio!
Zkus mě pochopit. Proč se schováváš?
Poslouchej mě, Zio!
Běž, běž!
Ne!
Pusť mě ven!
Nech mě na pokoji!
Nech mě na pokoji!
Co se stalo?
Ani jsem se nedostal k...
No tak, krásko!
Co jsi...? - Zabila Julia!
Dost!
Odstup, co se tu děje?
Zabila Julia.
Jak se to stalo?
Mluv!
A jak se opovažuješ zabít římského vojáka?
Řekla jsem mu, že když se mě dotkne, zabiju ho!
Všechni zemřete!
Neopovažuj se mě dotknout! - Kdo je ta žena?
Odkud je?
Sabinus v nedaleké vesnici našel ženy.
Tábor se ženami?
Rychle, všechny odsud! Ven!
Začalo znovu "Zneuctění Sabinek"? Barbaři!
Kde je Sabinus? Co?
Sabinus!
Kde je?
Tady. - Najdi ho!
Budeš ho soudit.
Tiberie!
Tamhle je.
Sabine,
co se stalo?
Tiberie! - Řekni mi, co se stalo.
Tiberie, nevidím.
Kdo to byl? Kdo to udělal?
Kdo to udělal?!
Může mi někdo ukázat, kde je?
Zná někdo cestu?
Sedlejte!!
Je nevinná.
Musíš ji bránit.
Jak je Sabinovi?
Dal jsem mu vařené byliny na zmírnění bolesti.
Bude vůbec někdy vidět?
Bude vůbec někdy zase vidět?
Ne.
Neměl jsem odcházet.
Válka skončila.
Teď tu chceme mír!
Císař tu chce mír. Musíš to pochopit!
Vaši lidé to musí pochopit!
Je mi to líto.
Aspoň jsi pochopil.
Nevíš, co jsem pochopil!
Požádal jsi mě, abych přišel,
a já přišel.
Počkej.
Od doby, co spolupracujeme...
pojďme se spolu najíst.
Ty taky. Sedni si.
Jmenuji se Tiberius.
A ty?
Andrada.
Andrada...
Budu ti říkat... Andra.
Dobře?
Řekni mi, kdo vám tu velí?
Půjdu ke svému lidu.
Vrátím se.
Dobře...
Na co čekáš, dobyvateli?
Jsem ti k dispozici.
Proč čekáš?
Bojím se.
Neříkala jsi, že každý, kdo se tě dotkne, zemře?
Můj dům je tvůj dům.
Trochu odpočinout.
A zkusit zapomenout.
Odtud začíná svobodná Dákie.
Stokrát dál, než může oko dohlédnout, jsou naši lidé.
Římané tam nikdy nevkročili a nikdy nevkročí.
Proč tam nejdeme, strýčku Gerulo?
Půjdeme tam, až budeš starší, pane.
Až budeme schopni shromáždit všechny kmeny pod jedním vládcem. Pod tebou!
Ale do té doby...
zůstaneme tady, u Římanů.
Protože s nimi musíme vyrovnat nějaké dluhy.
Založte požáry!
Nebo dnes chcete hladovět?
Poslala jsem pro tebe. Čekala jsem.
Měl jsem práci.
Teď poslouchej, Gerula je nedaleko.
Pošli svého syna, aby ho našel.
V noci, až dá signál...
Zabij je všechny!
To je vše.
Řekne ti, kdy a jak.
Rozumíš?
Jen jeden zůstane naživu.
Aby šel do Říma a vše řekl.
A kdo to bude?
Tiberius.
Proč on?
Bude tak trpět.
A zjistí, co ponížení skutečně je.
Jo, myslel jsem to tak. - Nemusíš myslet!
Zapomněl jsi, proč jsi tady?
Uděláš, co říkám.
Jednoruký! Je to docela zázrak.
Něco takového uvidíš jen v Římě.
To je v pořádku.
Není to špatné.
Kámen a dřevo jsou naši nejlepší přátelé.
Víno pro všechny!
Tiberie, řekni mi, jak vidíš zákon?
Jak to vidíš? - Jaký zákon?
Líbí se ti to nebo tohle? - To a tohle.
Líbí se ti to nebo tohle?
- To a tohle.
Pojď ke mně domů.
Pojď ke mně do...
Podívej, jak krásné je fórum a sochy.
Společně uděláme spoustu krásných věcí. Třeba domy...
a silnice, které vedou všude!
Solidní kamenné pevnosti!
Krásné silnice, krásné budovy. S květinami!
A akvadukty!
Ne akvadukty! - Proč?
Nelíbí se mi! - Dobře, dobře, pak žádné akvadukty.
Pokud nechceš...
Co jsou to... akvadukty?
Voda, voda.
Přivedeme kvalitní vodu z pramene.
Ne!
Ne, ne vodu! - Proč ne?
Hrozny!
Počkej... - Víno!
Vinice všude!
Hrozny všude!
Pocti mě návštěvou mého skromného domu.
Já ne...
Jeho!
Jdu na procházku.
Chrám je dokončen.
Ano.
Pil jsem.
Jsi krásná.
Ne.
Neboj se mě.
Neudělám další krok.
Nemysli si, že jsem jen voják.
Ne.
Jsem také dobře vzdělaný.
Přijmi tohoto muže,
který tě bude ctít
po věčnost.
Přijmi muže
co ví, jak milovat. Vždy s...
s vírou.
Ovidius.
Lásky.
Jsem ten muž.
Kdo tě miluje,
a jen tebe.
Ne, ne! Neboj se.
Neopouštěj mě.
Nehnu se odsud.
Víš. V Římě...
mě každá žena pronásleduje.
Protože jsem...
schopný člověk.
Mnoho žen... chtělo...
spojit své jméno...
s mým.
Vergilius.
Ne, to je Ovidius.
Ano, Ovidius.
Zůstaň tu se mnou.
Budu stavět silnice
kde můžeš procházet.
Krásné zahrady s květinami.
S fontánami.
A stromy palem.
A...
pomerančovníky.
Víš, co jsou pomeranče?
Já ano.
Nechoď.
Doufám...
že se nerozčílíš.
Prosím zůstaň.
A pokud tě to potěší...
Nepromluvím na tebe,
až do dne, kdy budeš chtít.
Poslouchej mě.
Prosím tě.
Nenechávej mě samotného.
Zůstanu tady.
Protože...
Musím.
Musím stavět
silnice... a domy...
Andro!
Zůstala jsi venku?
Včera večer...
Prosím, odpusť mi.
Pojď se mnou.
Nedotýkej se mě, Římane.
Hnusíš se mi.
Hnusíš se mi jako všichni ostatní.
Jednou jsi měl tu drzost mi říct, abych na to zapomněla.
Zapomenout, že?
Takže ti mám dřív naletět?
A pak nech své vojáky, aby mě zneužívali.
Andro, co jsem ti včera v noci řekl, je pravda.
Odejdi.
Můžeš tu zůstat, jen pokud mě miluješ.
Stejně jako já: ať je to dobře nebo špatně.
A tak si nemysli, že se bojím smrti.
Andrado.
Pomoz mi nasednout!
Proč ne? - Kam půjdeš?
Gerula tě tam zabije.
Všichni na kolena.
Prosím, naše paní, neopouštěj nás.
Dává našemu životu jistotu.
Mé dítě,
musíme tu žít, na této zemi.
Vydržet.
Jsme ze země, Dunaj je náš.
Můžeme je porazit, jen když tu zůstaneme.
A co mám dělat?
Žádáme tě, abys zůstala.
Vím, že to bude těžké, ale prosíme tě.
Vstaňte.
Všichni budeme mít velké domy jako Tiberius.
A akvadukty.
Akvadukty?
Ano!
Tiberius je neměl rád.
Ale já mu řekl: akvadukty všude!
Nádherná žena!
Je vyrobena z kamene.
Kdo tu byl?
Nikdo.
Vítr.
Kdo to byl?
Nikdo.
Vítr.
Budeme tu spát.
A jelikož jsme nic nechytili.
Nebudeme nic jíst.
Máš hlad, pane? - Ne.
Běžte spát.
Spěte a nezapomeňte...
že nepřátelé teď jedí pod střechou.
Teď spěte.
římská Dákie 111 n. l.
Napij se. - Nepiji sám.
Kde je meč?
Jaký meč? Proč? - Tvůj meč.
Pokud to bude kluk, první, čeho se dotkne, musí být meč.
Otec by neměl slyšet její výkřiky.
Chci ji jen vidět. - Ne, jděte ven!
Vypadněte odsud! Ven!
Můžeš křičet.
Odešli.
Slyšela jsi mě někdy křičet?
Proč jste přestaly?
Proč sedíte kolem ohně s tím mečem?
Co uděláme?
Co můžeme dělat, než čekat?
Nevidíš, že Jednoruký tu ještě není? - Náš šéf je jeho přítel.
Kterému přichází na svět syn.
Co? Co chceš?
Mluvil jsem s tebou?
Jdi do práce!
A odteď se do toho nepleť!
Co proti nám máte?
Proč na něj křičíš?
Co udělal? - Někdo tě naštval?
Dobře, dobře, nech to být. Do práce!
Jsi naštvaný, že se narodil člověk?
Jednomu z tvých
a naší paní.
To stačí!
Já...
Děkuji...
Má Andrado.
Má ctěná ženo.
Pojď sem.
Tímto tě uznávám...
za svého syna.
Občana Říma a Dákie!
Svobodný muž a pán!
Nechci! Ne!
Snaž se to pochopit. Nechci. A nemůžu,
i kdybych chtěla.
Pojmenoval mé dítě Traianus.
Chce ho vychovávat podle římského práva.
Nutí mě nosit římské oblečení.
Chce mě vzít do Říma!
Už to nemůžu vydržet!
Vezmu své dítě a uteču do hor.
I když mě Gerula zabije.
Musíš mě pochopit.
Chápu jednu věc: teď jsi matka.
Máte dítě a dítě má otce!
A neodvažuj se ho oddělovat od rodičů!
Traiane! - Budeme mít zprávy z Říma.
Marius Fortunatus je chytrý člověk.
Stejně jako dobrý vypravěč.
Řeknu ti tajemství.
Dnes se staneme obcí.
Zvedni ruku.
Poslala jsi pro víno?
Ano.
Hodila ses do gala?
Ano.
Co je s tebou?
Nic.
Kdo postavil tento chrám?
Vybudoval jsi tento chrám?
Udělal jsem to, oč mě požádal můj přítel Tiberius.
Budeš nám odteď pomáhat?
Je-li to vůle mého přítele, ano.
Od chvíle, co mě tu císař nechal. Na okraji světa.
Snažil jsem se...
a stále snažím
být někdo jiný.
Ne ten voják, který jsem kdysi byl.
A... když jsem tě našel...
Věřil jsem a doufal jsem...
Ale..
Jsi... dobrý člověk.
Jsem vděčná.
Chovej se slušně, Traiane!
Štveš tátu. Řekla jsem, chovej se slušně!
Jsem teď pořád tak osamělý.
Pojď. Pojď blíž.
Nikdy jsi o sobě nic neřekla.
Víš všechno od okamžiku, kdy jsem se sem přestěhovala.
Je to dost?
Do zbytku...
ti nic není.
Andrado.
Vím.
Tam nahoře v horách je jeden muž.
Tvůj manžel nebo milenec.
Ten muž, který nás léta pronásleduje a zabíjí moje vojáky.
Bojíš se ho? - Ne.
Jednoho dne ho chytím.
A zabiju.
Ale předtím mi všechno řekne.
Tiberie.
Ani...
za tisíc let!
Ti někdo neřekne něco, co bys neměl vědět.
Také ti nedá něco, co bys neměl mít.
Přijdeš pozdě.
Salve, Marie Fortunate.
Salve, Tiberie.
Císař se rozhodl.
Tato osada...
vybudovaná vaší vlastní myslí a rukama,
bude odteď obec!
A zůstane tu navždy, na hranici říše.
Nejvzdálenější bašta Říma!
Od tohoto dne...
se bude tato obec jmenovat...
A další tři roky o nás nechtějí slyšet.
Takže se uklidní.
Jste připraveni? - Připraveni!
Vzhůru do lesa!
Bušil jsi do mně.
Pokud budeš dobře studovat, vezmu tě na lov.
Pojď rychle do tábora.
Konvoj, který odjel do Říma, se vrátil!
Proč se vrátil? - Chci jít taky, tati!
Počkej tady.
Všichni skončíme takto.
Všichni skončíme takhle! - Rozvaž ho.
Zvedni ho.
Všichni skončíme takhle! - Pomozte mi ho odnést.
Poslouchejte! Poslouchejte!
Řekli, že Římané, kteří odmítají opustit Dákii, budou mít stejný osud!
Jak věděli o konvoji? Jak?!
Ptáš se?
Ty, kdo je přivádíš na naše fórum, do našich domů.
Podívej se na ně!
Vidíš je?
Jsme jako oni, žijeme jako oni. Dokonce se oblékáme jako oni!
Dokázali jsme je porazit?
Nebo nás porazili oni? - Dost!
Připravte se na boj.
Pokud je ještě nenajdeme...
bude tam decimace. A já budu první!
Zmiz odtud! Jdi a uvidíš, co udělali tví lidé.
Divoký vlk tě ochrání!
Jak věděli o konvoji? Zdali ne z mého domu!
Nevím! - My, Římané...
Opustili jsme všechno: naše domovy a rodiny,
abychom přišli na toto mizerné místo.
Vezmi mě s tebou, tati! - Jdi mi z cesty!
Ty hrubče! Co jsem udělal?
Jak můžeš takhle mluvit se svým otcem?
Tiberie.
Andrado.
Buď dostaneš mou uťatou hlavu,
nebo hlavu muže, kterého jste všichni chránili.
Ať už je to tvůj manžel nebo bratr. Přísahám!
Tiberie, ty jsi můj manžel.
Chci, aby sis si to pamatoval!
Drazí! Mí nejdražší!
Mí chlapci!
Můj králi!
Nemáte tušení, jak jsem na vás čekal!
Nemohl jsem snést pomyšlení, že jste odešli
bojovat sami. Ale muselo to být provedeno.
Potřebujete se stát muži! - Čekali jsme v blízkosti lesa.
Útočili jsme shora. Jednoho jsme nechali naživu.
Žádné ztráty na naší straně.
Vedl je jednoruký lump. Dák.
Zabil jsem ho.
Podívejte, co chtěli přinést do Říma.
Mí nejdražší!
Mí chlapci!
Mí bojovníci! Vyhráli jste!
Pojďme slavit!
Proč netančíte?
Nevíme jak.
Nevíte?
Drazí!
Naučím vás. Určitě!
Ale víte, jak pít? - Ano.
Pak pijme a rozveselme se!
Od nynějška jste válečníci.
Otec se ještě nevrátil?
Ne, jdi spát.
Nechci spát!
Vyprávěj mi příběh.
Jaký příběh? - O velkém králi Decebalovi.
A můžeš mluvit hlasitěji, protože jsme sami.
Povím ti jiný příběh.
Ne, o Decebalovi!
Bylo, nebylo...
žil dobrý král.
Velký král.
A statečný.
Byl to Scorilův syn.
Jmenoval se Decebalus.
Všichni jeho nepřátelé se ho moc báli.
Kdo byli jeho nepřátelé?
Všechny druhy nepřátel.
Decebalus byl...
mocný a moudrý.
Než umřel... - Kdo ho zabil?
To ti řeknu jindy.
Kdo ho zabil?
Kdo ho zabil, mami?
Teď jdi spát.
Myslím, že jsi vůdce.
Takže tě oslovím.
Cítím, že ji mě léta pronásledoval
jako otrávený stín.
Zabil jsi mé muže.
Zneuctil jejich mrtvoly.
Dáku!
Zbraně promluvily. A bohové nám dali vítězství.
Vychoval jsi ty chlapce jako nějaké divochy.
Ale naučil jsi je...
stavět silnice?
A domy?
Učil jsi je radovat se?
Vychovávat své děti v míru.
Ne.
Učil jsi je jen zabíjet.
Teď jsme tady.
Buď budeme žít společně,
nebo se navzájem zabijeme.
Nebo přijdou jiní a zabijí nás všechny.
Teď jsi v mé moci.
Každý z vás.
Jediný můj pokyn
a letí na vás naše kopí.
Co teď odpovíš?
Poslouchej mě, Dáku.
Neublížím vám.
Kdykoli jsi vítán v našem městě.
Včetně tvých mužů.
Ale jestli jediný můj muž zemře vašima rukama. Jediný!
Najdu tě, ať se schováš kdekoli.
I kdybych měl prohledat celou Dákii!
Rozhodni se!
Ty.
Doufám, že jsi pochopil...
co jsem právě udělal. A jak těžké to pro mě je.
Slavní vojáci se vracejí silnicí Via Flaminia,
zpívají a vtipkují na účet svých velitelů.
Odtud můžeme vidět Kapitolský vrch.
Děti.
Děti! Jste římští občané.
Jednoho dne vás vezmu do Říma.
Nejkrásnějšího města na světě.
Když zavřu oči...
Ano, když zavřu oči...
Představuji si, že jsem na Via Apia.
Nebo poslouchám v zahradách šustění cypřišů.
Z vil... můžete cítit vůni horkého chleba.
A nebe v tu chvíli...
je jasné a plné...
unaveného měsíčního světla.
Co to děláš?
Málem jsi spadl, proto jsem tě vzbudil.
Hodím tě tam.
A co? Vylezu ven a pak tě prásknu do hlavy.
Neviděl jsem tě tu. Jak se jmenuješ?
Gerula.
Když půjdeš mnou, vezmu tě do lázní.
Máme termální lázně jako v Římě.
Potřebuješ se umýt, protože docela páchneš.
Jak pěkný meč!
Dej mi ho.
Až vyrostu, budu mít obrovský meč,
který pozvednu jako velký král Decebalus.
Jak se jmenuješ? - Traianus.
Kdo jsou tví rodiče?
Otec se jmenuje Tiberius Ulpius Cizianus.
Je velitel tábora.
A tvá matka? - Maminka se jmenuje Andra.
Je to Dákyně.
Ale teď jsme všichni římští občané.
Jak jsi řekl, že ses jmenoval, strýčku?
Nachytej mi nějaké ryby. Má matka mě potrestá, když přijdu s prázdnou.
Nachytáme.
Děti, napsaly jste IX?
Ano!
Teď napište X.
Napsaly jste X?
Ano! - Je čas na večeři.
Děti.
Dneska jste byly dobré. Děkuji. Můžete jít.
Traiane!
A co je znázorněno na těchto nástěnných malbách?
Tadyhle
je bitva a vítězství u Sarmizegetusy.
Dákie.
A tadyhle...
chtěl jsem ukázat
římský mír, který následoval.
Římané a Dákové spolu před fórem.
Ach ano, dokážu si to představit.
Stejně jako v domě Sev... - Maminko!
Kde jsi to vzal?
Dal mi to jeden muž, zapomněl jsem, jak se jmenuje.
Nachytal pro mě všechny tyhle pstruhy!
Měl dlouhý a zakřivený meč,
krásnější než tvůj.
Řekl mi, abych to řekl...
Mám hlad, mami.
Co ti řekl? - Že ještě jeden muž...
musí zemřít.
Barbaři.
Kolik? - Mnoho.
Docela dost.
Co uděláme?
Pošleme zprávu do Ulpie Traiany.
Potřebujeme co nejdříve posily.
Slyšel jsem, že chceš bojovat s mými muži.
Co chceš na oplátku?
Odpověz.
Mluv!
Veliký vůdce...
můžu ti ukázat nejlepší cesty.
Co chceš na oplátku?
Velitele tábora.
Kolik máte mužů?
Dost. Do toho ti nic není.
Jsou to dobří válečníci. Vychoval jsem je.
Jsi dobrý válečník?
Hej!
Zlom mu ruku.
Veliký vůdce...
Vím, jak Římané bojují. - Zlom mu ruku!
Sraž mu hlavu. Rychle!
Ne tvou, ne tvou - jeho! Překáží mi.
Dobře, viděl jsem.
Budu tu čekat na tebe a tvé muže.
Vůdce bude tvůj. Můžeš si ním dělat, co chceš.
A odejdete odsud. Vy všichni! Všichi!
Líbí se mi tato země
Bude se líbit i našemu pánovi.
Zůstaneme tady.
Ale řekni mi...
Je v létě tráva svěží?
Rychleji!
No tak!
Rychleji!
Opovažujete se říct "ne"?
Kdo jiný odmítl?
Pomůžeme Římanům v bitvě. Na našich koních!
Vychoval jsem vás, všechny jsem vás vychoval!
Což nevíte, že bych si radši uřízl jazyk, než bych vám to řekl!
Což nevíte, že jsem celé roky čekal na jedno:
na okamžik, kdy pomstím hlavu a pravou ruku mého krále!
A když dnes...
já, Gerula, vám říkám, že musíme Římanům pomoci. A vy odmítáte!
Udělejte, co říkám, drazí.
Co vám nařídím,
je mimo mou osobní touhu.
Na našich koních!
Na našich koních!
Nevidíte, že barbaři chtějí uchvátit naši zem?
Sedlejte!
Uděláme, jak poroučíš, věrný Gerulo.
Budeme bojovat.
Ukážeme barbarům, kdo jsme!
Přineste Basta!
Díky, Gerulo.
Neboj se, nezabiju tě.
Jdi, kamkoli chceš.
Dostaňte se blíž!
Gerula?
Optime!
Jízda!
Čelní útok!
Ústup!
Pronásledujte je!
Útok!
Za nimi!
Nedotýkej se ho!
Ale proč? - Za hlavu a ruku mého krále!
Tiberie!
Tiberie!
Pláčeš?
Ne.
Tvůj otec byl statečný a velkolepý muž.
Vyhrál mnoho bitev.
Teď je tam s bohy.
Teď se raduje.
Vyrosteš ve velkého bojovníka.
Naučím tě bojovat. Protože budeme muset bojovat společně.
Ty.
Tvoje děti.
Děti dětí.
Pro tuto krásnou a velkou zemi!
Pláčeš? - Ne.
translated from English subtitles made by StefanCinema (c) 2014
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.