Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
Dutch
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
Frisian
Ga
Galician
Georgian
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Spanish (Latin American)
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Ten příběh, který uvidíte a co tak divně začíná
ten mohlo prožít vaše dítě ať chce či nechce rodina
ten může prožít vaše dítě a nikoli jen na chmelu
a když se nad ním zamyslíte dosáhl svého účelu
jsme přece jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet
a byla by věc nerozumná chtíti rub na líc obracet...
Zas jeden je den ten tam!
Zas ten tam je jeden den! Hurá!
Myslíme jenom na to že chmel je naše zlato
jediné co nám svato je chmel a jenom chmel!
Kecáte!
Protivo, protivo, děláme to pro pivo,
pro pivo, protivo, češe každý Čech!
Myslíme jenom na chmel tak se občane nachmel!
Chmel to je naše zlato chmel národa je tmel!
Nekecáte!
Kecáme, kecáme, to si vzíti nedáme
jenomže občané, taky makáme!
Od Tater až po Brdy buď každý otec hrdý
až dá si jedno tvrdý že chmel jsem česal já!
Já!
Myslíme jenom na to že chmel je naše zlato
jediné co nám svato je chmel, je chmel, je chmel!
Kdo bude dělat kravál, nedostane nášup, chuligáni!
Hele, Hanka!
Dobrý večer. Prosila bych polévky docela málo!
Kde se tohle vzalo uprostřed tý bandy?
Domnívám se, že i pracující může zasednout ke stolu jako člověk!
Hanko, ty jsi ale bídák!
Jé!
Jé - promiň, Hanko!
Promiň!
Nechte ty hochy vždyť jsou Češi
vždyť jsou to Češi soudruzi.
Něco si řeší tak ať řeší
a nebraňte jim v diskuzi.
Ať dogmatik si co chce říká
je jeho názor nezdravý.
Jen tahle zdravá polemika
dokáže něco napravit!
Co se to tu děje?
Trochu jsem uklouzl, soudružko!
Pár jsem mu jich vrazil! A dobře ví proč.
Rvát se jako koně! A ty, Hanko, příště choď k večeři jako ostatní.
A vy tady rozchod - no!
Ty máš ale páru! Po celém dni na poli to není špatný.
Já věděl, že to nebude zadarmo. Ale napřed mě hodíš k řece.
Co se ti to stalo?
Ale, narazil jsem jednomu na ruku a von ji měl zaťatou.
Inu, mladost - radost... tak šup!
- Hej, Honzo, aus! - Jo, jo.
Mě už to nebaví, Filipe.
Kdyby se choval každý jako ty, tak jdu ve 40 do důchodu.
A dívej se na mě, když s tebou mluvím. No, kdyby ses viděl.
Vždyť vy mě taky nevidíte!
Nech si ta hlubokomyslná prohlášení, ano?
Lidi drahý, proč už nejste v řece?
Tak, kluci, podejte si ruce.
Já z tebe zešedivým, Filipe.
Tak to jsi byl ty? Nebojte se, soudružko, já mám trenýrky!
Včera ses vrátil pozdě, Honzo.
Dávej na cestě pozor, a pozdravuj tetičku.
Provedu!
Soudružko, takových jste měla přivézt čtyřicet.
Tak už ho nechte a pusťte ho radši do vody!
Jo, tohle bys u pumpy nevyprala. Už si z toho nic nedělej.
Všichni jsou nadšený, že se nemusí mýt jako doma.
Do rána si to pověsíš a zítra budou jako nový.
3 dny jsem to vydržela. Copak to se nesmí, chovat se jako člověk?
Anežko, rozsviť. No vidíš, vždyť jsem to říkala. A neždímej to.
A taky jsem chtěla, aby měli vztek! A měli.
- Mami, on ji miluje. - Kdo? Koho?
Ten, co tamtoho praštil. Ba jo, já ho dobře pozoruju!
Utíkej s Haničkou a přines mi zpátky ten plášť!
Tak děkuju. Pojď, nechám ti zkusit ty lodičky.
Vím o nich všechno za ty 3 roky. I myslet už dokážu jako oni...
Jenom s tímhle vzpurníkem si nevím rady.
Proč jsi to trhal?
To je proti komárům, ale teprve když to uschne. Můžu už jít?
Ne, počkej.
Co se plašíš? Dokud jde s nima, je všecko v pořádku.
Víte, paní profesorko, já té vaší vysoké pedagogice nerozumím.
Nás táta vždycky srovnal rozporkou a bylo po problémech.
Samotář. Nikdy není s ostatními. Hloubá o nesmyslech...
Ne, Filipe, chci, abys to slyšel. Proč se nesvěříš své učitelce?
Například: Je Bůh, soudružko?
- Ovšemže není. - Hm, a jak to víte?
To je přece jasné. Copak vám to neřekli ve škole?
No jo... ve škole...
No tak já radši půjdu. Dobrou noc.
Dobrou noc. Ty na toho Honzu žárlíš, Filipe?
- Na něj? - Uč se a budeš mít samé jedničky.
Nebuď líný a nic ti nebrání, aby jsi byl jako on.
Ale právě že všecko. Já ho prostě nemám rád.
- Filipe! - Dobrou noc.
Filipe!
Jak vám to sluší!
Jaký to důvtip!
To je z Tuzexu?
Nebo přímo z Paříže?
Milé husy, na Západě se teď nic jiného nenosí.
Zatím to vrať to mamince, sem se to nehodí.
Ježíšmarjá, kde jsi k tomu přišla?
A on ji miluje, abyste věděly!
Milé dítě...
Kdo ji miluje?
Ten, co tamtoho praštil, to je hotovka.
Jo, Filip?
Zlatý voči!
Tento půvab nezrál jen tak pro kdekoho!
S očima šedýma přijede pro ni
ve voze který má sto dvacet koní
a těma očima dívce dí zmámené
povídá jí hopsahejsa hopsahejsa
pojedeme do Brandejsa do Brandejsa
působím v té metropoli co vedoucí Pramene
no jakpak ne vždyť půvab můj je
nevšední a svěží i kdybys hledal
stůj co stůj podobný najdeš stěží
nebo se připlaví na bílé lodi
u mola zastaví lano jí hodí
a ona ručkuje tolik má odvahy
motor zahřmí a už plují a už plují a už plují
do Police do Police do Police nad Metují
tam ji možná potřebují na poště či u dráhy
no jakpak ne vždyť já jsem z těch
kterým se říká kráska a kdo jiný by poznat
měl čemu se říká láska
anebo přijede jenom tak na kole
a přece řeknu mu
- řekne mu... - můj milý
už jsem tě čekala kafe máš na stole
to mu řekne tak to bude tak to bude
s tím pravým i pěšky půjde pěšky půjde
hopsahejsa do Brandejsa
do Golčova Jeníkova zkrátka všude
Anežko, kolikrát jsem ti - pardon!
Anežko, domů! Tam nemáš co dělat!
Já... prosím vás, kudy se jede do Čivic?
Človíčku, to musíš zpátky na státní a potom na Žatec.
Jo, děkuji vám, paní. Dobrou noc.
Asi ses mu líbila, tak pojď.
Život je kolotoč kolikrát s tebou točí
že ani nevíš proč jen vyvaluješ oči
člověk si naskočí a neví kam to jede
a žádnej průvodčí to říci nedovede
je marný snažení všech co dávají rady
vy sami vážení nevíte proč jste tady
Že tak brzo?
Ale nudila mě. A co vy, našli jste ho?
Já nevím, jak bysme ti to řekli...
Zkrátka, zase vám zmizel. Že musím narazit na tak neschopné lidi!
Už se tu zase něco řeší?
Vždyť je to prostinké jen pro chytrého arci
dospělí dětinští a dítka jsou dnes starci
moudrej se nermoutí a fiškus není šťoura
jsme zkrátka na pouti která se večer bourá
posaď se do káči než ti tam jinej vleze
hloupej ať roztáčí a chytrák ať se veze
Je 10 hodin, chlapci, zhasnout a spát!
Jsi blbá? Stojíš mi na ruce!
Ježíši, ticho!
Holky, jděte do háje!
Já zavolám Janu Ámosu, ať si sem jde lehnout sama!
Proč nenecháte odpočinout mý krásný mladý tělo?
Haló! Je tady někdo?
Není! Haničko! Ježíšmarjá, to není možný. Ahoj, Hanko. Pojď dál.
Počkej, já hned udělám světlo.
Pánové!
Nádhera, co? Promiň, já tu stojím jenom tak. Ježíš, to je trapas.
Postavím na čaj. Chceš k tomu miňonku? Nebo stadionku, nebo...
Ty sprosťáku, vždyť ty si tady žiješ jak koloredo Mansfeld!
Nestěžuju si. Hele, tady bylo určitě nějaké - sejto, nebo co.
A stačily dvě šikovné ruce... A tohle dalo největší práci.
On stál původně na chodbě, jenomže píle a nadšení udělaly své.
A tohle je moje chlouba, vzdor vrozené skromnosti.
Samozřejmě univerzitní knihovna to není, ale podle mě je to něco!
Masaryk, Marx, Lenin, Seneka. A tamhle je harmonium!
A to ti vůbec nevadí, že dole žije 20 děvčat za feudálních podmínek?
Že tam padáme jedna přes druhou a šlapeme po sobě!
Tak to teda ne, džentlmene, zapni se u krku, přijdou dámy!
Ne, prosím tě, Hanko, nechoď! Jen okamžik, potřebuji ti něco říct.
Já bych ti to už nikdy neřekl. Hanko... já... já tě miluju.
Hm. To je něco jiného, povídej.
Tak - tak se posaď třeba semhle. Tady určitě sedával nějaký řídící.
Není ti zima?
Tak tady na tom sejtě sedávám večer co večer.
Nemůžu usnout a myslím na tebe. A to sejto mě někam prosejvá...
A cítím se takový malý, když na tebe myslím.
Dobrý!
No a představuju si, že sem vejdeš a řekneš mi ahoj. Cože?
Nic. Jenom mě tak dál houpej.
A když se to skutečně stalo, tak pro mě vešla samotná panenka...
Maria...
No. Tak jsem strašně rád, že ti to můžu říct...
A je mi úplně jedno, jestli se nějak ztrapním, nebo...
Heleď, Hanko, vezmi si deky a bydli tady se mnou! Jenom bydli.
Hanko, Hanko, slyšíš?
Život je bílý chrám a já v něm hraju na varhany
klávesami tam vytesám jméno dívky Hany
život je bílý dům s vyhlídkou do zahrady
život je unikum už proto že jsi tady
Ježíšmarjá, copak jsme na půlnoční?
Hanko, ty to neslyšíš?
Ať všechny zvony na světě rozhoupou se a duní
Ať duní! A zvoní!
Jen pro nás jen pro mě a jen pro ni!
Ta drzost! Ten lump! Ty nadměrné metry!
Ten bídák! Držte mě! Je ničema, fakt!
Ať trpí! A krutě! A děsně a hnedka!
Lynčovat! Hobla!
Ne! Nejprve soud!
Jaká že vlastnost odvěká od věků dělá z člověka
lidskou bytost? Pospolitost!
A naopak: co z člověka udělala ta odvěká
pospolitost? Lidskou bytost!
Zda tedy není k nevíře co učinilo to zvíře!
Je k nevíře! Je k nevíře!
A naopak: zda je zvíře kdo chová se tak k nevíře?
Je to zvíře! Je to zvíře!
Vy setrvejte v bludu! Já už se přes to přenes!
To radši bydlet v sudu jako ten Diogenes!
Trest bezpříkladný žádá si kdo odklonil se od masy.
Samosebou - pánbůh s tebou!
Když tolik toužil po sudu tak vyhovte mu -
Nepůjdu!
Sud kulatý - rystu pije...
Tu je kára...
Ten tu ryje!
Be fe le me pe se ve ze!
Co šílíte? Vždyť je noc!
No co je?
Jo pardon, tak proč se to neřeklo?
Ježíšmarjá, holky, nic nebylo!
Nač ten ostych? Vždyť jsme byly taky mladý! Spěte sladce.
Kdybyste věděly, jak jste pitomý!
Proboha, holky, ne že bych nechtěl, ale - takhle?
Čestné slovo, že nevím, co na tobě vidí. A převlékni se, nastydneš!
Ty brečíš? Nebreč. Je jich tu moc, co už to mají dávno za sebou.
Prosím tě, jdi už do háje.
Vždyť je znáš, slepice. Neboj, my to nepíchnem...
Božka, já po tobě vážně něco hodím!
- Ty, Hanko, řekni mi... - Dej mi pokoj.
Ne, počkej, řekni mi, jaký to je?
S Filipem? Holka, to je strašný divoch!
Ježíšmarjá!
- Myslím na tebe dávno, to nevíš? - Ne.
Jenomže děvče nemůže přijít první.
-Den je krásný! -Den je krásný!
S tebou!
-Den je krásný! -Den je krásný!
Když dva se rádi mají i v lednu je jak v máji
i v lednu je jak v máji s tebou s tebou
S tebou!
-Den je krásný! -Den je krásný!
Když dva mohou být spolu u jediného stolu
u jediného stolu s tebou
Nerozumím tomu, ti dva udělali za 3 dny tolik práce!
V čem to, k ďasu, vězí?
Nevím, jestli vám to mohu říct, chce to pochopení.
Sám jste říkal, že nejste žádný pedagog. Nu, poslouchejte dál:
-Den je krásný!-Den je krásný! -Den je krásný!-Den je krásný!
Když večer prací zmožen uléhám na tvé lože
Cože?!
Ach, na jediné lože s tebou
Už je to tak, soudruhu, takhle tu spolu žijí jako dva holoubci.
A jejich pronikavé štěstí se projevilo i v práci na chmelnici.
Chmel zelené je zlato leč v dodávkách jsou dluhy
já právě přišel na to jak dodati vám vzpruhy
-Prvý! -Druhý!
Až nad každičkým párem se štěstí sklene duha
tu vše vám bude hračkou co dříve šlo jen ztuha
-Prvá! -Druhá!
Den je krásný!
Když dva se rádi mají i v lednu je jak v máji
Se mnou!
Nezdržuj a pojď mi s tím pomoct! Ať se ty děti můžou přestěhovat!
Pod doškovou střechou prožil jsem své mládí
pod tou starou střechou ať se mají rádi.
Juchú, vždyť jsou taky mladí!
Jen se nebát experimentů!
Ta došková střecha k srdci přirostla mi
- Lidi, ať mě nechá! - Konečně jsme sami!
Juchú, konečně jsou sami!
K tý doškový střeše kdo by zpátky nešel
pod tu už můj táta kukuřici věšel
Juchú, kukuřici věšel!
Mami, mně se tady nelíbí!
Je to pro dobrou věc! Zpívají všichni, zpívej taky!
Pro chvilku toho nepohodlí! Počkejte, uvidíte zítra!
Pane redaktore, za několik vteřin uvidíte výsledek celé naší akce!
Myslíme jenom na to že chmel je naše zlato
a proto máme za to že jsme tu na místě
již vzhůru k tyčím chmele ať paže naše smělé
promění ve věrtele nadšení přečisté
co vidíte je mládí a žádní lajdáci
mládí jež máme rádi zejména při práci
nemáme rádi mládí když vyvádí a řádí
však máme rádi mládí když elán neztrácí
Už jsme telegrafovali rodičům! To si musíte taky natočit!
- Jakpak vám říkají, pane? - Otík.
To jste hodný, Otíku, že máte s naší Máničkou trpělivost.
A hlavně, děti, že nám neděláte hanbu. Vždyť chmel jsou devizy!
- Tak se tu mějte rádi. - Ano, maminko.
Den je krásný!
Když dva se rádi mají i v lednu je jak v máji
i v lednu je jak v máji s tebou
S tebou!
(zvoní budík)
- Kolik? - Průměr.
Strašný dusno. Jestli bude zase pršet, tak se zastřelím.
Pohyb, člověče, vždyť je ti sedmnáct!
Jo, mně je přes 2 000. Jsem starý jako Platón a těch sedmnáct navrch.
To se pak nedivím, že jich uděláš jenom deset. Kolikátej?
Osmnáct. A dneska chci jít přes dvacet.
No, to je chlapec, který ví, že studuje za dělnické peníze.
Když těch 20 uděláš, vezmu tě na raky, pokud nepojedeš k tetě.
Asi ne, trochu stůně. Tak ujednáno!
Paní profesorko, někdo by tu zasloužil pár dělnických pohlavků.
Co zas bylo, Filipe?
Nic, jenom jsem pochválil Jeníka, fakt!
Soudružko, Masaryk, Marx a Seneka. Jde to dohromady?
Prosím tě, jak jsi na to přišla?
Jen tak mě to napadlo.
- Šel bys k nám na kus řeči? - Není zájem.
- Ale jo. Viď, že jo... - Jste srabi!
Víc židlí tu nemáme, ale bude to jen chvilka. Chtěl jsi se prát?
Chlapci! Nedovede někdo nasadit spadlý řetěz?
Pěkná teta, každý to štěstí nemá.
Starej se o svý.
A bude toho až nad hlavu. Dneska se totiž stěhuješ.
Ale, že o tom nic nevím?
Měl jsi včera smůlu. Ale stejně bychom tě našli.
Pro jednoho je to příliš velký komfort.
A protože se nedá předpokládat, že by Hanka ještě někdy přišla...
- Hanku vynech, nebo... - Nechte toho! Řekli jste mu to?
Jo, ale nechce se mu.
Přijdeme v devět - můžeš jít.
Jednou ti rozbiju hubu!
Neví černá duše páska co je opravdová láska
pravá láska není k mání pro lecjaký chuligány
co je láska, to vám poví jenom chlapec opravdový
obraťte se k Filipovi co je láska nebeskááá
Říkám vám, nechte toho!
Filipe, ty jsi snad blázen. Pošlu tě domů a bude pokoj.
Pokoj nebude! Nikdy a nikde!
Kdo to napsal?
Honzo, nedráždi ho!
A ty bys měl dostávat místo chleba prášky na uklidnění, viď?
Můžu se u tebe najíst?
Ježíšmarjá, posaď se. Stejně jsem se ti chtěl omluvit za včerejšek.
Ty přece za nic nemůžeš. A holky jsou...
Je to od nich vlastně děsně sprostý...
Hele, já půjdu a řeknu jim, že jsou to...
To by bylo marný. Přenesla jsem si k tobě slamník. Vadí ti to?
Ne, budu nejšťastnější člověk na celém žateckém okrese, ale...
Já se stydím jenom za to, co doopravdy provedu.
Takhle se aspoň pohodlně vyspím.
Nech si ty fóry, Pepíku. Jsi jak malej, člověče.
Hodní hoši se najdou vždy a všude
hodných hochů bylo vždy a vždycky bude moře
hodným hochům jen oko pro pláč zbude
hodný hochy baštím!
Pátým pádem voláme: hodní hoši...
nesmíte nikdy slevit po hodných hoších
se nejlíp veze prevít nezi kým mezi čím
mezi hodnými hochy je sladko žít
tu gramatiku znám můj otec za to ručí
vždyť právě on to byl kdo skloňovat mě učil
chytří hoši si berou co jim patří
chytrých hochů kdo drží se má za tři
komu - čemu inu jenom chytrým patří svět
To myslíte vážně? Promiň, za tenhle trapas nemůžu.
Omlouvám se ti za ty šaty. Špatně jsem vás odhadl. Jdeme!
- No jak to? Jsi vadnej? - Omluvte ho, není to džentlmen.
Hele, ty si budeš dělat gesta a já mám chrápat pod bradlama?
No tak odchod!
Jsi největší ženský psycholog všech dob.
Nechtěl by ses na chvilku projít? Ale sám. Ráda bych se umyla.
Hned jdu, ale ještě nikdy nikdo neviděl tak šťastného brigádníka.
Ani v televizních novinách ne!
Podrž to.
Hergot, dej to níž.
Hele, vidíš ho, hajzla?
Co je s tebou?
Manon je můj osud, co neznal jsem dosud,
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl, Manon je včela,
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel,
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl. Manon je motýl, Manon je...
Manon je rozum, který mi uletěl. Manon je dítě!
Manon je plavovláska, Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu, Manon je moje umřít pro krásu.
Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže, vhozená do kostela.
- Pojď sem, ty ji znáš? - Koho?
No tu... tu Manon.
Jo, taková malá tlustá. Tatínek je u dráhy.
Dělá, že se zamiloval, vejtaha!
- Dobrý večer, paní kolegyně. - Dobrý večer.
- Taky na obhlídce? - Ne.
Je prostě tak nádherný večer, že se mi nechce spát.
Nech toho, slyšíš! Neblázni. Někdo je venku!
Kdo je tam?
Je tu někdo?
Filipe!
Copak to máš?
Nic. Tohle není moje. Vážně! Dobrou noc.
Zapomeňte na to. To leknutí mu vystačí na celou brigádu.
Jé, prima, díky.
Máš kliku. Když jsem šťastný, tak nesnesu, aby trpěli druzí. Tumáš.
Svou lásku neskrývej! Ne, hrdě se k ní znej! - Víš, kdo to napsal?
- Ne. - Já. Právě teď.
Svou lásku neskrývej! Ne, hrdě se k ní hlas!
A miluj, miluj, máš-li koho! Neohlížej se na nikoho.
A miluj! Miluj! Už je čas! A miluj! Miluj! Už je čas!
Hanko! Lepší jsem nenašel.
Ježíši, proč?
A byli spolu jako bratr a sestra.
Já vím.
Já taky nejsem žádný Apolo, že jo.
To taky. Ale já si myslím, že...
Prosím tě, mlč. Mlč a nedívej se!
Jsi obyčejná zmije!
Neobyčejná.
O to je to horší. Přesto ti přeju dobrou noc.
Dobrou.
Já si tě stejně vážím. A dost, poměrně.
Takového troubu, jako jsem já, stejně nečeká nic dobrého...
A to je právě to krásné...
Ten příběh skrývá mnohá ale tak jako všecko kolem nás
žádáme matky zachovalé aby nám ještě daly čas
žádáme otce v tomto sále ať posečkají s diskusí
ať zatím spolknou svoje ale tak jako často na schůzi
je jedna skepse nerozumná kterou je nutno vyvracet
my nejsme jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet
- Začíná to volat do nebe. - Hele, kontroluj se, jo.
No fakt. Kdekdo nás viděl, když jsme ho šli vystěhovat - trapas.
- Češeme jako pitomý a... - Dostanete dort.
Už se na to nemůžu koukat, jak on jí chodí pro kytičky.
Ty s tím fakticky nechceš nic dělat?
Už se na tom pracuje.
Tak už si to můžete odvézt, kluci. Je to gulášová.
Prima, tu já nejradši.
A tamto bude v pořádku, muž slíbil, že se přimluví.
V tom případě jste pozvaná, paní Kateřino.
To je nápad. Na to já už nejsem.
- Tak zaber. - A co to má být?
Mejdan. U příležitosti toho dortu. Neříkal jsem, že na tom pracuji?
- On tu byl někdo z okresu? - Ale ne, proč?
Že se tváříš tak nadšeně.
V kanceláři mi řádila nějaká straka.
Ale nesmysl.
Jaký nesmysl - když se chci posadit do křesla a to nikde!
Když se chci kouknout na hodinky a místo nich je vyšisovanej flek!
Děláš si legraci?
Ale co legraci, tady - čti!
Potvrzuji, že jsem si na krátkou dobu vypůjčil: křeslo, lampu...
A samozřejmě bez podpisu.
O tom kytičkovaným závěsu už se nehovoří vůbec.
Ten visí za humny. Ten jsem včera prala.
Mami, ono to tam není. Byl tam jen lísteček, že si to vypůjčili.
No prosím.
Moudrý mnoho promine.
Zachrání mnohé, jejichž duch není zcela zdráv.
Bude napodobit moudré hospodáře, kteří nepěstují jen rovné stromy.
I k těm staví opory, aby se vyrovnaly.
Viděl jsi ten dort, co dostal Honza s klukama?
- Páni, já ti tady čtu Seneku... - No tak promiň.
Některé prořezávají, aby nedusily vzrůst...
- Cože? - Aby nedusily vzrůst!
Hm, to jo.
Moudrý vidí, kterak se napravují chyby.
- On je ve straně? - Kdo?
Ten Seneka.
Prosím tě, umřel 40 let před Kristem!
Člověče, to už si tenkrát hodně troufnul!
Máš ty vůbec nějaký šaty do společnosti?
Hanko, jak můžeš myslet na tancovačky, když čtu Seneku?
Bude napodobit moudré hospodáře. Vždyť to je přece ohromný!
Vždyť ten chlap jako by žil dnes! Vždyť se podívej, co se dnes děje.
Kde je ten moudrý hospodář?
To jsi asi ty. Zalezlej na půdě. Filipe, já jsem obyčejná holka.
Máš to říkat tak, aby to slyšeli všichni.
- A teď vstaň, ať tě změřím. - To je - to je pro mě?
Ne. Pro nějakého Divíška z Libně.
Stůj rovně. Kazím si oči, aby mu v zimě nebyla na Petříně zima...
Spolu?
Ne. S jistým Havelkou z Hloubětína. Copak bych to jinak vydržela?
Pusť. Tohle víckrát nedělej? Tady ne! Už kvůli Janě Amose ne.
- Mám! - Co?
Šaty: šedý, jednořadový! A bílou košili taky!
Hoď se hochu aspoň trochu do gala jé jé jé
hol se stroj se všestranně se tuž
hladká tvář a elegance nedbalá jé jé jé
to je důkaz že jsi pravý muž
tupíruj si dívko vlasy bez ohledu na počasí
tupíruj se neznej bratra vyžeň účes na tři patra
navoskuj si knír uprav vlas i vous
ať jsi kavalír na to randez vous
pochyba když na tě padla kradmo mrkni do zrcadla
pouhý pohled přesvědčí tě že jsi vskutku čupr dítě
už ta chvíle velká chvíle nastala jé jé jé
krásný vzhled je na ten boží svět tam kde muži hodili se do gala
jé jé je pravá dáma nesmí zůstat zpět
nabídni své mužné rámě jeden každý jedné dámě
a uveď ji v mužné něze ku slavnostní polonéze
á bé cé dé é ef gé há í jé ká el em en
ó pé er eř es eš té ú vé iks ypsilon zet žet
Opona, košík...
Dámy a pánové, jste mými hosty!
To se nečekalo. Smím se tě ujmout jako hostitel? Je to můj večer.
No prosím.
Neposadíme se? Kladina nebo kůň na dél?
Jak je to smutné, že jsem o takové osobnosti nic nevěděl?
A stačilo jediné slůvko, místo nastavovat nohu.
Ještě slovo a strčím ji do řezačky.
Ty divochu.
Šíleně tě uznávám, jsi kádr. Ale řekni mi, co na něm máš?
Má jeden obrovský klad. Je úplně jiný než ty.
Ty to ovšem asi dotáhneš dál.
To se ví, čím víc veřejně buduješ, tím míň se ti koukají do soukromí.
Dělá to tak spousta lidí, tak proč ne já?
Každý věrtel navíc ti otvírá cestu do života...
Povídal tatínek? A to říkáš každému?
- Ne, ty jsi první. - Beru to jako poklonu.
Hanko, jdeme!
Víš, že ses mi kdysi líbil? Ta dobrá poctivá tvář...
Ani nevíš, jak děkuju osudu!
Modleme se modleme se bosa nova bosa nova
opakujme ta dvě slova bosa nova bosa nova
modleme se zas a znova bosa nova bosa nova
bosa nova bosa nova
S tou modlitbičkou dojdeš vždycky nejdál
a dosáhneš s ní všecko cos kdy chtěl
ač Karel IV. byl ukrutný feudál tak zaved u nás víno a ne chmel
bosa nova bosa nova
Já jsem tak šťastná. Víte, že jsem se skoro bála sem jet?
Ta modlitba ti vrátí zdraví chatr- né to je zcela mimo diskusi
a ač Jan Ámos Komenský byl bratr né - zavrhujeme ho soudruzi
bosa nova bosa nova
Tak nějak sis to představoval?
Co myslíš, půjde ten hoch večer na kytičky?
Je tady vaše soudružka profesorka?
- Jo tamhle. - Prosím?
Ruším vás nerad, ale musí to být. U ostatních brigád jsem už byl.
Je to poprvé, co tady máme takové pracanty.
Ale je to také poprvé, co se tady krade!
V naší třídě se nikdy nic neztratilo, soudruhu předsedo!
Mám toho celý seznam. Nejdřív jsem myslel, že si to někdo vypůjčil.
Ale pak se začaly ztrácet věci z mé kanceláře.
Jedny hodiny s parohama, závěs za tři stovky...
A také proutěné křeslo, které stálo u okna.
A všude cedulka, že si to jenom vypůjčují.
Kdyby to nebylo na chmelu, tak si myslím, že si někdo zařizuje byt.
Žádný z vás o tom nic neví?
Tady není žádný zloděj. Za tuhle třídu ručím vším, co si tu vydělám!
Správně, Honzo.
No tak půjdu o dům dál. Moc bych ti přál, aby ses nemýlil.
Co ho tak dojímá co je s tím hochem
co to má s očima ten divný hoch
hroch hroší kůži má proč není hrochem
vždyť leda hroch ne mladý hoch
by bez následků ten cit unést moh
ten cit ho stravuje jak svíci plamen
umře snad za živa zbytečně mlád
tři slůvka pravdivá až bude ámen
jen: měl ji rád jen: měl ji rád
mu na náhrobní kámen dejte vytesat
A dál?
Vypadáš velice blbě.
Jsem takový, jaký jsem, což se o každém z nás říct nedá.
Sliboval jsi, že mi jednou rozbiješ hubu.
Jenže teď nemám ani čas, ani náladu.
Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže, vhozená...
Kluci, neblázněte! Co chcete dělat?
To se uvidí.
Hlavně, že víme, co budeš dělat ty.
Ty tu budeš sedět a mlčet, dokud se nevrátíme.
Mlčet nebudu. Já budu řvát.
To ti nebude nic platný. Tak sbohem - a šáteček.
Kluci, neblbněte, vždyť mě stejně musíte pustit a potom půjdu a ...
Nepůjdeš - Janu Ámosu by zabilo, kdyby věděla, co se dělo na půdě.
Ježíši, nic se tam...
Vidíš, takhle končí hnusní individualisté - tak čau.
Hm, umělecká práce. To je z výbavy?
Nepamatuju se, že by tě byl někdo pozval.
Ne?
Ale když už jsem tady...
Budu křičet!
Vsaď se, že ne!
Kde je Filip? Co jste s ním udělali?
Leží tam v oboře - nožky má nahoře, neboj, potom ho zase rozvážeme.
Nechci od tebe nic víc, než co dáváš jemu.
Neblbni! Já se tě štítím! Dotkneš se mě a budu zvracet!
Jestli se mu něco stalo, tak si tě najdu, to teda přísahám!
Jaký to bylo, povídej?
Kde máte být?
Když my jsme se chtěli něčemu přiučit.
Ale že si to tu zařídili, co?
Filipe!
Hanko, Hanko!
Co jsi jí udělal!
Nic, neblázni, Filipe.
Ty jsi novej, ještě nepodchycenej, typ grázla!
Ty kryso s poctivou fasádou, tak pojď - no pojď!
Takový, jako jsi ty, je potřeba bít. A já s tím začnu!
Filipe!
Až uhodím já, tak už nevstaneš!
Já jsem to namouduši neudělal jenom kvůli tobě.
Ale tohleto - to bylo z principu - to se mi nějak rozsvítilo v hlavě.
Počkej. Počkej chvíli.
Víš, že jsi někdy skoro hezkej?
Počkej, to přece, Hanko, nemůžeš, protože rozumíš...
V některých případech jsou všichni stejní, tak se prosím tě ovládej!
Ty jsi ten nezvláštnější kluk, jakého jsem kdy poznala.
Od tebe snesu všechno. Tak si vem Seneku a čti!
A co Seneka! Já jsem ti napsal báseň. Teda nenapsal, vymyslel.
Já ti ji řeknu, jo? Ona je ještě taková - není... tak:
Život je bílý dům s vyhlídkou do zahrady,
život je unikum už proto, že jsi tady.
Teda že jsi tady nejenom ty, ale jsem s tebou i já, pokračuju:
Život je bílý dům, který se věčně staví,
život je unikum, život je nad představy.
To je takhle: když ten dům jednou dostavíš, tak to je konec, víš?
Vyrůstá z mramoru nic lepšího není,
než vynést nahoru svůj kámen na rameni!
Ano, soudružko, básník chtěl říci, že život není pes.
No to vlastně taky! Člověče, já snad dneska neusnu...
V tom případě postavím na kafe.
Ne, já jdu postavit sám.
Co je?
-Na koho křičíš? -Ale...
Jestli chcete vědět, kolik je hodin, zeptejte se Filipa.
To jsem blázen...
- Co je, vole? - Kde leží Filip?
Ale přece na půdě, vole.
Je to dobrý, bude to rovných pětatřicet.
Naposled se takhle o mě pečovalo, když mi bylo sedm neděl.
- To bych bejval u toho chtěl být. - Můžeš být dneska.
A dělej! Už je pozdě.
Tohleto byl stejně nejšťastnější týden mého života.
Jak to byl?
Já se tam vrátím.
- Kam? - Do tělocvičny. Ještě dneska.
Proč?
Protože jsem šťastný, Hanko, a tam budu ještě šťastnější.
Mezi klukama, kteří se budou převalovat, chrápat, udření...
A já nebudu moct spát a budu si představovat, jak jsem tu s tebou.
A taky, jaký vykonám velký věci, jestli se k tomu dostanu.
Já jsem strašně rád, že na mě nevidíš, protože je mně do breku.
A já se vrátím mezi holky a budu děsně milá k Boženě.
A budu jí šeptat, jak to všechno doopravdy bylo.
A ona řekne, že jsme blázni, že jsme tady nezůstali.
Ale ty jí to vysvětlíš. Vysvětlíš jí nevysvětlitelný.
Hanko, já se poprvé v životě cítím úplně správný a za to ti děkuju.
Hanko, já s tebou chci chodit, do smrti chodit.
Do smrti ne, koupíme si motorku.
Tady, vidíte, světlo!
No prosím, jestli chcete vědět, kolik je hodin, ví to Filip.
Já to vrátím, čestné slovo, hned zítra, paní profesorko.
-Ale no dobře. Hele, závěs! -Nechoďte tam!
Filipe, Filipe, kdo je tu s tebou?
Jděte pryč! Jděte, nebo se zabiju!
- Jděte. - Pojďte.
Proboha, Hanko, pojď. Oni se vrátí každou chvilku, polez, nestyď se.
Poslyšte, já mám strach.
Nebojte se, střecha není kolmá a u baráku stojí lešení.
Je to tak lepší. Stačí, že si to odnese jenom on.
Hanko, Hanko, neboj se, já za kluky ručím!
Byl by to udělal! Byl by se zabil! Kryso, kryso, kryso!
Snažila jsem se ti porozumět, vážila jsem si tě.
Dneska ti to už můžu říct, myslela jsem, že jsi lepší než ostatní.
A tohle máte za to.
Nebuď sprostý!
Copak je to tak nepochopitelné? Tam se doopravdy nic nedělo.
To, co si myslíte, že se dělo, to můžou spolu dva dělat kdekoliv.
On pak řekne, že byl na basketu, ona, že hrála na klavír - já jsem
- Filipe, prosím tě... - nechte mě mluvit!
Akorát jednou jsem jí políbil ruku a ona mi dala pusu.
Je mi trapné o tom mluvit, ale já mám o ni strach.
Tak mě vylučte, ale, prosím vás, přestaňte po ní pátrat, je čistá!
Je tak čistá, že lidi jako vy si to asi vůbec neumí představit!
- Filipe! - Odpusťte, já...
Hele, já byl taky mladej a dovedu leccos odpustit.
Ale co jsi řekl svý učitelce, to by řekl leda syčák. Pojď.
Já to tak nemyslel, já jsem jenom nešťastný.
To je strašný.
Poslyšte, v každé třídě se najde nějaký...
Strašný je, jestli mluvil pravdu.
Nebuďte naivní, paní kolegyně.
A já říkám, že na to nemáte právo. Zavřít ho tam jako vraha.
A kromě toho není vůbec jisté, jestli je takový zvrhlík!
Co myslíš, že jsem dělal já, když jsem dostal holku na seník?
A neřvi na mě, nebo vzbudíš Anežku.
Jestli si myslíš, že spí, tak nevíš nic o dětech.
- Ty jsi už dlouho nedostala, viď? - Mně je jich líto.
Jak to jich? Do postele, přikrýt a spát!
Já na vás čekám, paní profesorko.
Dejte mi všichni pokoj!
Kdyby sis oči vyplakala a jako moře byl tvůj žal,
nikomu tím nepomůžeš, život půjde dál.
Hanko, Hanko, jsi tam? Slyšíš?
Slyším, Filipe, jen čti, čti nahlas.
Na slzy vždycky je moc brzy a jenom slaboch by jich dbal.
Nářkem planým málo zmůžeš, život půjde dál.
Lékem ti budiž tvoje láska, lékem ti budiž vědomí:
Sudy špíny neušpiní čisté svědomí.
Kdyby sis oči vyplakala a jako moře byl tvůj žal...
Hanko, ráno si pro mě přijdou.
Já vím.
Ty jsi vážně myslel, že tě v tom nechám samotného?
Běda ti chlapče třikrát běda běda ti hochu zpozdilý
sbor zachmuřený k soudu sedá co nezná bratra soudí-li
soudit tě budou soudci přísní co nikdy v tísni nebyli
a jestli někdy byli v tísni tak brzy paměť ztratili
je přece v zájmu společnosti oddělit plevel od zrna
a tys dělal jen mrzutosti toť je věc zjevně patrná
Vím, že na sebe beru odpovědnost, ale nesmím se jí vyhýbat.
Stojíte na prahu života a nemáte právo s ním zacházet marnotratně.
Mají z vás vyrůst řádní lidé a ne cynici, co všechno znesvětí.
Vím, že to zní pateticky, ale já to tak cítím.
Budeš vyloučen ze školy, Filipe. Musím to udělat.
Stokrát raději bych věřila tomu, co jsi nám chtěl včera namluvit.
V jedné věci ti vyhovím. Po té dívce nebudu pátrat.
Chci věřit, že tvůj trest bude dostatečnou výstrahou i pro ni.
Posaď se někam, Hanko, tohle je příliš vážná záležitost.
Teď už to mohu říct, soudružko.
Až do včerejška jste nám všichni strašně křivdili.
Dnes nás už soudíte právem.
Ticho! Víš, co tě čeká? Vyloučení ze školy, opovržení, hanba.
Já to beru, soudružko, až na tu hanbu a opovržení.
Soudruhu předsedo, pokuste se zdržet ranní autobus.
Ahoj. Nazdar. Měj se fajn.
Ty je lituješ, Honzo? Vždyť si to ani nezaslouží.
Já je nelituju. Já mu to děsně závidím.
Ať je vám to či není milé že se to všecko mohlo stát
bylo by velmi pošetilé pro život hledat jízdní řád
každý kdo umí zůstat mladý ať drží se té zásady
nepřeceňovat jízdní řády a ovšem taky neřády
tak jeden mladík s jednou slečnou se spolu sešli na trati
kéž dojedou až na konečnou kéž na trati se neztratí
kéž na trati se neztratí
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.