Original subtitles

Jsi vzhůru?

Christiane?

Co je?

Potřebuješ něco?

Je čas na další.

Co?

Čas na další interview.

- Jo, jasně. - Potřebuješ ještě chvilku?

Sklenici vody?

Dej mi pár minut.

- Uvidíme se v Galerii 1. - Jasně.

Potřebujeme zvukovou zkoušku.

Takže - co jste měl ke snídani?

Měl jsem chleba se sýrem a cornflakes.

- A vajíčko... - Jenom...

Nějaký džus, kafe. Je to nastavený?

Ahoj. Christian.

Ahoj znovu.

Takže, všechno v pořádku?

- Jasně. - Dobrá.

- A vy? - Perfektní.

- Tak bezva. - Jo.

- Podejte si židli. - Jo.

- A pustíme se... - Do toho.

Ten checklist bude tady?

Jo.

- Promiňte. - V pořádku.

- Zajímavé. - Jo.

- Máte to nastavené? - Jo, je to dobrý.

- Sedí se vám dobře? - Hm.

No, je to... Proboha.

To je v pohodě.

Ne, to jen... Ne, je to...

Promiňte, jen vteřinku.

Dobrá.

Jedeme?

Můžu začít znovu? Jo.

Jo, začněte znovu.

Díky.

- Připraveni? - Jo.

- Jo. - Jdeme.

Můžeme?

- Připravena? - Jo.

Dobrá.

Moje... první...

otázka je trochu širší.

Co je pro vás největší, když vedete takto velké muzeum?

Nerad to říkám, ale asi jsou to peníze.

Sehnat dostatek prostředků.

Jsme muzeum moderního a současného umění,

takže potřebujeme prezentovat umění, které je uměním dneška,

budoucnosti, umění, které je naprosto přelomové,

a to je drahé.

A konkurence je velká,

protože máte nákupčí a sběratele

z celého světa, kteří mají tolik peněz,

že byste tomu nevěřila. Dokážou za odpoledne utratit víc,

než co my utratíme za rok.

Zatímco když to umění koupíme my,

tak ho můžeme vystavit tady.

Široké veřejnosti, celému Stockholmu a Švédsku

a možná dokonce návštěvníkům.

Takže myslím, že je to pro nás vlastně závazek,

abychom... abychom se účastnili těch aukcí

a prezentovali... umění, které je naprosto...

Souhlasím. Naprosto souhlasím.

- To je klíčové. Jo. - Hm.

Dobrá... protože jsem se vás chtěla zeptat

na něco, co jsem četla na vašem webu.

- Dobrá. - Nerozuměla jsem tomu.

A doufala jsem, že byste mi to mohl pomoct pochopit.

- Hm. - Jo.

Nebude vadit, když vám to přečtu?

- Prosím. - Jo.

30. - 31. května.

Výstava/Nevýstava

Podvečerní konverzace, prozkoumávající dynamiku

"vystavovatelného"

a konstrukci publikovatelnosti

v duchu Site/Non-site od

Roberta Smithsona.

Od non-site k site,

od nevýstavního k výstavnímu,

co je topos exhibice/neexhibice

v přeplněném okamžiku megaexhibice?

Mohu?

- Chcete si to přečíst? - Ano.

Jo, já jen...

Omlouvám se, ale asi nejsem tak vzdělaná, jako jste vy.

Jen jsem si říkala, že byste mohl...

No, tohle je...

Bylo to několik večerů v květnu,

kdy jsme diskutovali o...

Kdy... kdy...

Chci říct, že pokud dáte nějaký objekt do muzea,

dělá to z toho objektu nutně kus umění?

Například, pokud bychom vzali vaši tašku

a dali ji sem...

bylo by to umění?

Jasně.

Je to odpověď na vaši otázku?

Jo, to je. Asi. Jo.

No, to by bylo asi vše.

Můžeš mi pomoct?

Čtverec je svatyní důvěry a lidskosti.

Jeho hranicemi všichni sdílíme

stejná práva a závazky.

ČTVEREC

Chcete zachránit lidský život?

Chcete zachránit lidský život?

Teď zrovna ne.

Chcete zachránit lidský život?

Chcete zachránit lidský život?

Chcete zachránit lidský život?

- Promiňte? - Chcete zachránit lidský život?

Pomoc!

Pomoc!

Pomoc!!

Pomoc!!!

Musíte mi pomoct, on mě zabije!

- Hej, uklidněte se. - On mě zabije.

Pomoc! Prosím!

- Co se děje? - Pomozte mi,

on mě zabije!

Seberte se!

- On vás taky zabije! - Uklidněte se! Zmlkněte!

- Schovejte mě! - Ale já...

- Dobrá, co se děje? - Někdo tady křičí.

- Já nikoho nevidím. - On nás zabije!

- Můžete se uklidnit? - On nás zabije!

- Ne, ne... - Ne, vy...

- Co to sakra?! - Uklidněte se, do prdele!

- Nešel jsem po vás, hoši! - Co to sakra bylo?

Pěkný den, hoši.

- Debil zasranej! - Debil jeden zasranej!

- Debil zasranej! - Co se to sakra stalo?

To bylo bláznivý...

To byl ale idiot! Ježíši...

- Jsi v pořádku? - Jo.

- Taky ti tluče srdce? - Jo.

Moje srdce je jako...

Dobrej nápad, že jsi mě do toho zatáhl.

Jen jsem reagoval.

Volat o pomoc bylo opravdu chytrý.

- Fakt jsem se bál, co ty? - No...

Do prdele.

- Jasně... - Dobrá, tak jo.

- Opatruj se. - Jo, hezký den.

Promiňte, můžu si prosím půjčit váš telefon?

Můžete mi prosím pomoct?

Můžu si prosím půjčit váš telefon?

Potřebuju pomoct.

Promiňte.

- Jdete na výstavu umění? - Ne.

No, zámek je támhle.

Viděl jste něco z jeho dřívějších prací?

Ne.

Takhle vypadá ten "Čtverec".

Jasně.

A výstava začne 15. září.

Dobrá. Objednala jsem

obvyklé reklamní plochy,

a taky inzerci ve dvou hlavních denních tiscích.

Dobrá.

Takže už jsme udělali nějaké přípravy.

Jasně. Víte...

Poslechněte, je to velmi pěkný projekt,

který naráží na důležitá témata.

Ale z komunikačního pohledu

jsou jeho hodnoty až moc obecné.

Musíme si promluvit o odlišnosti

mezi uměním a marketingem.

Naprosto souhlasím.

U každého projektu se musíme zamyslet, jak moc přelomový je.

Co dělá tu výstavu jedinečnou?

Je v tom nějaká kontroverze?

Lze to usouvztažnit nějakými trendy nebo současnými událostmi?

Pokud ne, tak máme jenom billboardy.

Pak je těžké přitáhnout nějakou mezinárodní pozornost.

To pak přitáhnete jen obvyklé "kulturní supy".

Abyste přiměli žurnalisty, aby o tom psali,

tak potřebujete kontroverznost.

Ale tenhle projekt nemá nic takového mezního.

Coby žurnalista chci vyjádřit vlastní stanovisko.

Jako většina lidí chci vyjádřit nějaký názor,

který není jen konsenzus.

Nikdy nesdílím na Facebooku statuty jako:

"Daniel chce mír na Zemi."

- Takže... - Moment.

Tahle výstava je víc, než jen update na Facebooku.

Jistě.

Její síla je v její jednoduchosti.

To bychom měli komunikovat.

Rozhodně. Něco vám ale přečtu.

"Čtverec je svatyní důvěry a lidskosti.

Jeho hranicemi

všichni sdílíme stejná práva a závazky."

S tím nikdo nemůže nesouhlasit.

Tak proč by to mělo mě, coby žurnalistu, zajímat?

No... Tohle vám upadlo.

Jde o to, že to není o tom tvrzení.

Důležité je to...

co ten čtverec vyvolává ve svém publiku.

To chápeme.

O tom chceme právě mluvit.

Můžu si něco ujasnit?

Hoši se nepřou o legitimnost tohoto projektu.

Pokud tedy souhlasíme s obsahem.

Taky nezpochybňují to, co se snažíte prozkoumat.

Jen se snaží vysvětlit, jak to funguje v médiích,

a co je potřeba, aby to mělo odezvu.

Přemýšlela jsem...

Co udělat něco jako Ice Bucket Challlenge?

Jo, to je dobrý nápad. Ale co by to bylo?

Byl to virální úspěch.

No,

obyčejní lidé nebo celebrity se filmovali,

jak jim na hlavu někdo vylije kýbl ledové vody.

A bylo to virální.

To bylo něco!

Bylo to všude.

Jasně, ale o co tam šlo?

O nic tam nešlo.

Díky vám to zní banálně.

Šlo tam o podporu výzkumu ALS. Vydělali tím miliardu korun,

takže to byla velmi úspěšná kampaň,

ale tady by to nemělo úspěch.

Máte velmi vysoké ambice. My máme vysoké ambice.

Společně bychom se měli pokusit o něco opravdu převratného.

Souhlasím.

To se tu snažíme vysvětlit.

Musíme udělat obrovský krok kupředu.

Udělat něco svěžího. A tihle hoši vědí jak.

Narodili se na ploše, kde se všechno rychle pohybuje.

- Je to jejich domácí hřiště. - Perfektní.

Máme všechno, co potřebujeme,

takže se vraťme k rýsovacímu prknu.

Příští týden si tu představíme naše návrhy

a budeme pokračovat dál.

To zní skvěle.

Dobrá, to zní dobře.

- Můžeme si je vzít? - Jasně.

To bude bezva, Christiane. Jak to jde?

Ale stala se mi naprostá šílenost.

Cože?

Že se mi stala naprostá šílenost.

Dneska?

Poslechněte, chci abyste si to všichni poslechli.

Je to kurva neuvěřitelný.

A když se Christian rozloučil s tím druhým chlapíkem,

tak se kouknul do kapes a jeho peněženka

jeho telefon a manžety byly fuč.

To si děláš prdel!

Nevím, jak to udělali.

A teď je můj telefon támhle.

- Je to fakt blízko. - A my jsme tady.

To je tak neskutečné...

Haló?

Elno, zajdeš tam?

Potřebuju vytisknout tu verzi pro tisk.

Pojď sem.

- Vidíš, co to je? - Ne.

Ale jistě, že jo. To je můj telefon.

Cestou do práce, dnes ráno, mě okradli.

Vzali mi můj telefon, vzali moji peněženku

a vzali mi dokonce i manžety!

Nemám tušení, jak to udělali.

Tak, co na to říkáš?

To je tvůj služební telefon?

Je to jediný telefon, co mám.

Služební nebo soukromý, je to jediný telefon, co mám.

- Už je skoro čas, ne? - Jo.

- Uvidíme se tam. - Už jdu.

- Budeš to... - Jasně.

Promluvíme si potom o dalších krocích.

Jo.

Dnes večer uvedeme argentinského umělce

a sociologa Lolu Ariase.

Lolovo umění je inspirováno Nicolasem Bourriaudem

a jeho myšlenkami ohledně relační estetiky.

Ve stručnosti, relační estetika zkoumá,

jak jsme si navzájem blízcí v sociálním kontextu.

Omlouvám se, ale zní to velmi strnule.

Mám začít znovu?

Šlo by to? Fajn.

Zahodím ty poznámky... Nepotřebuju je.

Taky sundám tohle...

Protože projekt o kterém bych vám chtěl nyní povědět...

Znamená to pro mě tolik, že bych raději mluvil

přímo od srdce.

Toto je velmi zvláštní večer.

Naše muzeum získalo dotaci

od nadace Anny-Stiny a Gunnara ve výši 50 miliónů korun.

Nyní bych chtěla požádat našeho vrchního kurátora, Christiana,

aby vám řekl něco víc o naší první akvizici

z této dotace, o kousku zvaném "Čtverec",

který jste mohli vidět na své cestě sem.

S tímto uměleckým dílem je také spojená výstava.

Děkuji, že jste se k nám připojil, Christiane.

Drazí přátelé muzea,

uvedeme dnes argentinského umělce

a sociologa Lolu Ariase

a jeho umělecké dílo "Čtverec".

Lolovo umění je inspirováno Nicolasem Bourriaudem

a jeho myšlenkami na relační estetiku...

Co je na tom tak vtipného?

Aha, zvoní telefon? To je pro mě?

Počkáme, až se podíváte.

Eriku? Je to pro mě?

Má matka obvykle volává v tuhle dobu.

Můžu využít této příležitosti a začít znovu?

Přišlo mi to trochu strnulé. Dám pryč ten mikrofon.

Chtěli bych abyste pro mě něco udělali.

Jdete do toho? Dobrá.

Chtěl bych, abyste si představili, že stojíte

na veřejném místě ve městě.

Třeba v Odenplanu

nebo v jiném velkoměstě.

Už jste tam? Dobrá.

Je normální den a všude chodí spousta lidí.

Podíváte se dolů

a vidíte, že stojíte uvnitř čtverce,

jasně definovaného, o velikosti 4x4 metry.

Tohle je "Čtverec" ve své fyzické rovině.

Je to jako prázdný rám, čekající na svůj obsah.

Lola Arias srovnává "Čtverec" s přechodem pro chodce.

Přechod pro chodce předkládá jasný závazek:

Řidiči musí dávat pozor na chodce.

Podobným způsobem je i zde závazek,

implikovaný "Čtvercem", abyste se o sebe navzájem starali.

Abyste si pomáhali.

Pokud vstoupíte do tohoto prostoru a požádáte o pomoc,

kdokoliv jde kolem by vám měl pomoct.

"Mám hlad.

Můžete mi dát něco k jídlu?"

"Můžete mě naučit plavat?"

"Můj otec zemřel a já si nemám s kým promluvit.

Neměli byste půlhodinku času?"

Někteří z vás si možná pomyslí, že to zní naivně.

Možná dokonce utopicky.

Děkuji vám.

Děkuji.

Výstava bude otevřena na konci léta

a vy si ji nemůžete nechat ujít.

A teď, doufám, že máte hlad. Máme pro vás pohoštění.

Jonasi, můžeš jim povědět o tom občerstvení?

Určitě to zvládneš líp, než já.

- Dobrý den! - Dobrý den.

Připravili jsme pro vás výborné pohoštění.

Dušené kukuřičné kuře na houbách,

chřest marinovaný v lanýžovém oleji...

a celer, restovaný až ke sladké dokonalosti...

Prosím, neodcházejte.

Stůjte!

Je tam také omáčka.

Šťávy s jemným náznakem balzamika,

medu a šalvěje.

Dobrou chuť!

Můžu se na něco zeptat? Ta GPSka v mém autě...

Jo.

Je vždycky o 50 metrů mimo.

- Je tahle lokalizace spolehlivá? - Je to přesně tady.

- Může to být maximálně o 10m vedle. - To je moc.

Nevíme, ve kterém bytě,

ale víme jistě, ve které budově.

Poslechni, mám nápad.

Napíšeme výhružný dopis,

který hodíme do schránek

všem lidem v tom domě.

Tak zjistíme, kdo to udělal.

Může tam být tak 15. pater.

- No a co? To není problém. - 8 bytů na patře...

Já to udělám. V pohodě.

Není výhružka už trochu moc?

"Osobě, která mě okradla,

Rozmlátím ti hlavu, jestli mi nevrátíš moje věci."

Ne, ne. No tak, to je moc drsné.

Ti lidé jsou kriminálníci, takhle to mezi nimi chodí.

To není důvod, abychom se mi chovali hrubě.

Nebuď takovej Švéd!

Vyser se na tu politickou korektnost.

Za tohle by měli kurva zaplatit.

"Víme, kdo jste a očividně i kde bydlíte,

jinak byste tohle nečetli."

To je dobrý. Moc dobrý.

- A pak se... - Počkej!

"Víme, kdo jste a očividně i kde bydlíte,

jinak byste tohle nikdy nečetli."

Nový odstavec.

"Vraťte mi moji peněženku, můj telefon a manžety,

které patřívaly mému dědečkovi."

Opravdu byly po dědovi.

- Napíšu to. Ty se najez. - Jasně.

Můžu vyhodit ten Comic Sans? Najdu něco míň infantilního.

Já to tam nenastavil. Je to oblíbený font z 90'.

Teď to nebude vypadat

jako pozvánka na dětskou narozeninovou párty.

- Konec konců je to výhružka! - To je šílený!

- Dělej. Pokračuj. - Vteřinku.

"Můj telefon...

... a manžety mého dědečka během 24 hodin..."

Vypadlo ti "mého" před tím dědečkem.

"Mou peněženku, můj telefon a manžety mého dědečka..."

Začíná to být velmi osobní.

"... do 7-Eleven u hlavního nádraží...

nebo se vrátíme..."

Nedáme tam lebku?

Žádné emotikony, to je do SMSek.

- Jasně, to je dětinské. - Tak to vytiskneme!

- Jo, pojeď! - 50 kopií.

Jezdí jako zasraní pitomci!

Nemohli bychom si pustit nějakou hudbu?

Jasně.

Co takhle nějaký oldiesky ze starejch časů?

Gasoline!

Nemáš tam něco rytmičtějšího?

Tohle je rytmičtější.

Hustě, ty máš Justice. Dej tam pětku.

- Co? - Justice. Track 5.

To je ona. Ta je super. Dej ji tam.

Dobrá.

Jo.

Ukaž, vohul to.

Poslouchal jsem Justice roky.

Paradox je, že si říkají Justice (spravedlnost).

A pro co my si jedeme?

- To není paradox. - No, možná ne...

Ale my si jedeme pro spravedlnost, no ne?

Jo.

- To je skvěle načasovaný. - To teda jo.

Připraven? Tak to vohul!

Není to hustý?

Tohle se stane, když ti ukradnou telefon.

- Jedeme i s posilami. - Jedeme jim nakopat prdel.

- Pořádně nakopat. - Jedeme pro spravedlnost.

V Tesle.

- Tesla spravedlnosti. - Ty jsi magor.

- Dobrá. - Dobrá.

Jdeš? Někdo musí hlídat auto.

Já to udělám.

- Uděláš co? - Pohlídám to auto.

Já pohlídám auto.

- Je mi to trochu trapný, ale... - No?

Je ti jasný, že jsem tak trochu známá osobnost?

- Jo, jo. - Lidi mě znají.

Je docela vysoká šance, že mě poznají.

Tady ne.

Nebudou vědět, co jsi zač.

Máš recht.

Ale mě neokradli.

Ale tohle byl tvůj nápad. Ale jo, byl.

Navrhl jsi, že napíšeme dopis, nebo ne?

Chtěl jsem ti pomoct, takže nechápu, proč...

Hele, vykašleme se na to, stejně na tom nezáleží.

Vypadneme odsud.

Dej mi svoji bundu.

Nemůžu tam jít v tomhle obleku.

Dej sem tu bundu, poseroutko.

To není o tom, že bych byl poseroutka.

Jsi poseroutka.

Vydrž. Promiň...

Pamatuješ, jak jsi říkal, že tam nakráčíš s těmi dopisy?

- To jsem nikdy neřekl. - Ale jo.

"Je to naprosto jednoduchý, stačí tam přijít a..."

- To jsem řekl. - Tak vidíš.

Ale neřekl jsem, že to udělám já.

Jako tvého šéfa mě zajímá, jestli se na tebe můžu spolehnout.

Když slíbíš, že něco uděláš, můžu se na tebe spolehnout?

- Jasně, že jo. - Fakt?

Pro tentokrát to přehlédnu, ale co příště?

Můžeš se mnou počítat. Jo, jo.

Tak dobrá.

Sráči...

13 podlaží.

Výtah jede dolů.

Haló?

Do prdele.

To je naprosto šílený.

No tak!

Kurva!

Ano, je to moje auto, ale mám něco na práci.

To je hustý auto. Můžeš ho nastartovat?

- Co? - Nastartovat. Projet ho...

Můžete na něj prosím přestat sahat?

- Můžete ho poškrábat. - Nic mu nedělám.

Jen jsem chtěl, abys ho nastartoval.

Ne, to se mi nechce.

No tak, nedělej krávu, nikdy jsem takový auto neviděl.

Je to jenom obyčejný auto. Nic zvláštního, naprosto nudný.

Hezký večer přeju.

Co je sakra?

Co si myslíš, že děláš?

- Co to děláš? - Dělám si, co chci.

Koukej toho kurva nechat...

- Jeď! Jeď! - Co?

Tak jo! Nastup!

Asi jsme do něčeho vrazili.

Jo, to asi jo...

Můžeš zastavit... abych se na to podíval?

Prosím, mám tři děti a cukrovku? Nemáte korunu?

Promiňte... Nemáte korunu?

- Díky, madam. - Nějaké drobné? Díky.

Díky, madam. Prosím, madam.

Dobrý den, pomozte mi... Jednu korunu, prosím.

Dobrý den, pomozte mi. Jednu korunu, prosím.

Díky. Pomozte mi, prosím.

Chcete pomoct zachránit lidský život?

Chcete pomoct zachránit lidský život?

Chcete pomoct zachránit lidský život?

- Ahoj. - Čau.

Jak se dneska máte?

Peníze...

- Promiňte, nemám hotovost. - No jasně.

Ale mohl bych vám koupit něco k jídlu.

Kuřecí ciabattu.

- Cože? - Kuřecí ciabattu.

- Dobrá, kuřecí ciabattu. - Jo.

- Hej... - Jo?

Co jste to říkala?

- "Bez cibule?" - Jo.

Dobrá.

- Ahoj. - Ahoj.

Vzal bych si jednu SIMku s kreditem

a jednu kuřecí ciabattu.

Nenechal tu někdo balíček nebo dopis

na jméno "Christian"?

Peggy?

- Peggy? - Jo?

Nenechal tu někdo balíček?

Balíček?

Balíček nebo dopis pro Christiana.

- Ne. - Nic?

- Sorry. - Dobrá.

Hezký den.

Tady je vaše ciabatta. Cibuli si musíte vybrat.

Hej. Hej!

Pane?

Žádné fotky.

Mým východiskem pro tuto instalaci

stejně jako asi u všech mých posledních děl

... za posledních 6 let...

Mým východiskem bylo moje bezprostřední okolí

a...

použití každodenních objektů,

abych vysvětlil to, jak jedinci vnímají umění.

Tím chci říct, že jsou zarámované příklady,

které vrhají světlo na každodenní objekty,

kterých bychom si normálně možná nevšimnuli

v jejich původním kontextu.

Zajímal jsem se například o...

Co se stane, když pověsíte krajinomalbu do galerie.

Jak je ta krajina propojena se svým

prostorem v té galerii,

a jak ten prostor je propojen s tím,

který máte ve své hlavě? Uvnitř vaší psyché, takže...

Zasranej kokot!

Mluvil jste o krajině,

což mi připomnělo pozdního Roberta Smithsona,

který v 60. a 70. letech byl znám díky svému...

Bordel!

... fotografování a... ... a krajinám.

A on používal materiály, jako půdu, kamení a listí

a míchal je s jinými materiály, jako...

Ukaž kozy!

Omlouváme se, manžel trpí Tourettovým syndromem.

- ... s jinými materiály, jako... - Tourettem?

- Prosím, pokračujte. - Ano...

Takže umění je utvářeno,

když mluvíte o umění ze země...

Děvko!

A s použitím materiálů, jako je beton, kov,

spolu s kameny, hlínou a listím, to je něco...

Je to charakteristické pro práci, kterou děláte? Chci říct...

- Vyser si! - To by stačilo.

Promiňte. Promiňte...

Smithson byl můj přítel, vlastně když jsem...

On se zajímal o estetiku

země a produktů země

a já se zajímám o použití těchto produktů,

ale ne o jejich estetiku. - Hovno!

Zmrde! Kurvo!

- To je neskutečné. - Omlouvám se.

Můžete se prosím uklidnit?

Prosím utište se.

Hovno! Vysmahni! Nasrat!

Pokud to panu umělci nevadí...

Máme jedinečnou příležitost,

poznat tohoto fantastického umělce...

Ukaž kozy!

Budeme pokračovat. Všichni můžete

bez ohledu na názor...

No, jo...

Viděli jste tu výstavu dole?

Viděli jste ji? Líbila se vám?

Bordel!

Dobrá.

- Mě se líbila. - Dobrá.

Co byste chtěl říct?

Táhni do hajzlu! Čůráku!

Neslyšíme ani Ň.

Ta atmosféra tady ho trochu stresuje...

Drž hubu! Vysmahni!

Zářez!

Zkuste být prosím trochu tolerantní.

Ten muž trpí

neuropsychiatrickou poruchou.

Nedělá to úmyslně, tak vás prosím trochu schovívavosti.

Ano.

Jsme rádi, že tu jste.

Nevidím důvod pro další přerušování.

Kurva!

Co tam děláš?

Algote, pojď.

A je fuč...

Dobrý den, tady Christian. Myslím, že jste mi volala.

No, to mě poser!

Neuvěřitelný.

Peníze?

- Tohle je pro vás. - Díky.

- A tohle... - Díky.

Díky...

Pozor, lidi...

Tohle je velmi zvláštní místo. Přímo tady...

Myslím to vážně, tohle je královský palác.

Původní soukromé pokoje krále a královny jsou hned vedle.

A jedna z osob v této místnosti má klíče...

Mysleli jsme, že bychom tam nakoukli.

Do prdele! Máme tu...

Hlavně buďte velmi uvnitř velmi opatrní.

- Josefino! - Pojď s námi...

Znáte tuhle?

Ne.

Chcete si sednout?

Ne, klidně si sedněte.

Kunda!

Pšt! Kunda!

Promiňte?

Kunda.

Řekla jste "kunda"?

Pšt.

Kunda.

Dobrá.

Jo, vzpomínáte si na toho...

Pšt!

- Jdete tam? - Ne.

Nehodlám se s ní dneska vyspat.

Anno?

Anno!

Tak jo.

Ukaž, vezmu to.

Tak.

- Je tam. - Dobrá.

Udělal ses?

Jo, jo.

Bezva.

Ukaž, vezmu to.

- Co? - Vezmu to.

Ne, v pohodě. To zvládnu.

- Dej mi to. - Ne, v pohodě.

Já...

- Udělám to sám. - Dej mi to, Christiane.

Ne.

Ne. Udělám to sám.

Jdu na záchod, takže...

Vyhodím to sám. V pohodě.

- Dobrá. - Díky.

Vyhoď to.

Bože, ty opravdu...

Fakt máš o sobě vysoký mínění, co?

Ne.

Nemůžu uvěřit, že myslíš, že bych to udělala.

Udělala co?

Ty víš, o čem mluvím.

A to má být?

To mi řekni ty.

- Já nad ničím nepřemýšlím. - Ale jo.

- Ne. Ne! - Lžeš mi.

- Nelžu. - Ale jo.

"Ne, já nelžu." Ale jo.

- Nelžu ti. - Tak mi řekni, na co myslíš?

Pane bože, ty se fakt chováš jako magor.

- To teda ne! - Ale jo.

Od chvíle, co jsem se udělal ti jde jenom o ten kondom.

- Chtěla jsem být milá. - "Dáš mi ho?"

- Co? To chceš... - Pusť to.

- Ty ho pusť. - Je to moje.

Ne, není. Pusť to.

- Ne. - Jo.

Chováš se jako malé dítě.

- Já ho nepustím. - Pusť ho!

- Ne! - Nepustím ho dokud ho nepustíš ty.

- Tak ho pusť. - Ty ho pusť.

- Přetrhne se. - Jo, to jo.

- Pusť ho. - Dej mi ho.

Haló?

Haló, je tam Christian?

Jo.

Tady je hlavní nádraží 7-Eleven.

Volám vám, že tu máte balíček

k vyzvednutí.

To musí být asi nějaký omyl,

byl jsem si tam pro něj už včera.

Tohle přivezli teprve před chvílí.

Mám ho ještě v rukou.

Je tam napsáno "Christian", takže to musí být vaše.

- A dovezli to dneska? - Jo, dneska.

To je divné... Můžete to otevřít?

- Chcete ho otevřít? - Ano, pokud můžete, prosím.

Je tam něco napsaného.

Nějaký vzkaz?

Jo, chcete to přečíst?

Ano, prosím.

"Tak ty mi budeš nadávat do zlodějů?

Koukej se mně i mojí rodině omluvit,

nebo s tebou zatočím."

No, to teda... Říkala jste "zatočím"?

Jo. "... nebo s tebou zatočím".

Jo, dobrá. Stavím se tam, jak budu moct.

Je tam taky telefonní číslo, chcete ho nadiktovat?

Ne, v pohodě. Díky. Stavím se tam pro ten balíček.

- Díky za zavolání. - Dobrá, nashle.

Budeš nosit vlasy nahoru?

Takový je plán.

- Dobrá. - Už je čas?

Raz, dva, tři...

Jo!

Jak to jde?

Jaký z toho máte pocit?

Skvělé.

Začíná se to rýsovat.

Těším se, až uslyším, s čím jste přišli.

- Dobrá. Všichni sedíte? - Naprosto.

- Je skvělé být zpátky. - Jsme rádi, že tu jste.

Tento projekt otevírá spoustu zajímavých,

aktuálních a humanitárních problémů.

Ale jde především

o to, prokousat se změtí médií.

Nesoutěžíte s ostatními muzei,

ale s katastrofami, terorismem,

a kontroverzními kroky pravicových politiků.

Přemýšlejte o tom, uklidněte se

a Daniel vám poví víc o našem nápadu.

Dobrá.

Ano.

Pohyblivá média, to je to, co doporučujeme.

Když dnes točíte film, musíte si uvědomit,

že lidé nedokážou dlouho udržet pozornost.

Pokud diváka nezaujmete během 2 sekund, tak odejde.

Během 10-15 sekund, maximálně, musíme vytvořit něco

tak mocného nebo zajímavého,

že to lidi budou chtít sdílet na Facebooku,

na sociálních sítích, v tisku, a tím vytvoří virální efekt.

Provedli jsme výzkum trhu

o tom, co se nejvíc sdílí na sociálních sítích.

Obecně jde o menšinové skupiny.

Lidé sdílejí příspěvky o ženách, o postižených,

o rasizmu, o LGBTQ lidech... Ten seznam lze natáhnout,

ale je jedna skupina, která má vliv na lidi.

Žebráci.

Takže bychom v tom klipu rádi použili žebráka,

ale trochu to vyhrotíme tím, že ten žebrák bude dítě.

Kromě toho ten žebrák bude mít světlé vlasy.

Zosobnění Švéda...

Co myslíte...?

Začneme to na nádvoří paláce. Čtverec bude vidět.

Takže je tam od prvního záběru product-placement.

Nad tím dílem...

bude rozbřesk a Čtverec se bude třpytit,

příslibem důvěry,

starostlivosti, morální podpory a všech dobrých věcí...

Pak uvidíme malé děvče, jak se blíží ke Čtverci.

Chvěje se. Je sama. Pláče.

Je zabalená do špinavé deky

a je vidět, že je bez domova.

Jsou to silné záběry, takže zaujmeme diváka.

Ta dívka jde dál...

- Promiňte? - Pardon, pokračujte.

Silné záběry...

Takže si říkáte, co se z toho vyvrbí.

Pláče a jde dál...

Vstupuje do Čtverce...

A tam je čas na nečekané.

Naprostý opak všeho, co ten Čtverec představuje.

Okamžik překvapení pak vytvoří pozornost, kterou potřebujeme,

a vytvoří tak skvělou platformu pro sdělení vašeho poselství.

Všechny ty hodnoty a témata vaší exhibice

by tak měly vyniknout.

- Hm? - Zajímavé...

A vůbec ne to, co jsem čekala.

- To je dobře. - Novátorský přístup.

Toho jsme chtěli dosáhnout.

Takže, co se tam stane?

Ano, co se tam stane?

No, ještě jsme úplně nevymysleli, co přesně to bude,

ale tak, či onak,

ta dívka se zraní uvnitř toho Čtverce.

Jak to myslíte "zraní se"?

No, to je to poslední, co by divák čekal,

oproti tomu...

- Ahoj. - Skvělé! Pojďte dál.

Michaeli, můžu tě chvilku otravovat?

Christiane, bylo by fajn, kdyby ses k nám mohl připojit.

Bylo by skvělé, kdyby ses k nám mohl připojit.

Vezmeme to od začátku.

Je potřeba, aby to pochopil.

To vypadá dobře.

Je to správný přístup. Pokračujte, udělejte to.

Mohl bych to projet...

Musím jít.

- Sbohem. - Ale...

Dobrá, tak si to pak shrneme. Pokračujeme dál.

Vysvětlete to, prosím.

To, co se tu děje,

je přesně to, čeho jsme chtěli dosáhnout.

Otázky jako tyto odrážejí,

jak bude reagovat široká veřejnost a média.

Toho se bojím.

Nebuďte...

Promiňte... Jak se jmenujete?

Haló...

- Jo, vy. - Nicki.

Nemáte řidičák?

Jo.

Pojďte se mnou.

- Teď hned? - Ano, prosím.

Samozřejmě, že jsme se

připravili na zvládání krize.

To je část naší analýzy rizik,

připravit se na všechny externí obavy.

Stejné obavy, jaké cítím tady.

To můžeme zvládnout.

Nechtěj mě naštvat! Nedělej blbýho!

Nevím, o čem to mluvíš.

Je tu psáno "Christian".

- A ty jsi tu. - Jo, ale...

- Takže jsi Christian? - Ne, to je můj šéf.

- Tvůj šéf? - Poslechni...

- Kde je tvůj blbej šéf? - Poslechni...

- Kde je tvůj blbej šéf? - Trochu se ztiš.

Já s tím nemám nic společného...

- Chci jeho číslo. - Klidně ti ho dám.

Proč ne? Podívej, co mi udělal. Chci si s ním promluvit.

Opravdu se omlouvám. Udělali jsme chybu.

Cože? Proč jste tohle napsali? Rodiče si myslí, že jsem zloděj.

Nenechají mě hrát si s míčem ani nic jinýho! Jen kvůli vám!

- Hele, poslechni... - Dali jste to do mé schránky.

Já to nebyl, to můj šéf.

Ne, tos udělal ty! Ty lžeš. Jsi Christian.

- On mi lže! - Uklidni se.

Podívejte, co mi dal do schránky!

Rodiče si teď myslí, že jsem zloděj.

Můj šéf byl okraden...

Můžu teď jenom sedět doma na zadku!

Vzali mu telefon a peněženku...

Takže hodil tenhle vzkaz do všech schránek.

- Čemu se směješ. - No, je to...

- Ty bastarde! Sklapni! - Uklidni se...

- Tady se nebudeme prát. - Podívejte, co napsal.

Copak nemám právo se zlobit?

Já nevím, kdo je tady v právu?

On mi tady tvrdí, že má šéfa jménem Christian.

A tvrdí, že nerozumí mojí Švédštině...

Přeložte mu to, aby to ten idiot pochopil.

Přestaň mi říkat idiote.

- Dej mi jeho číslo! - Pšt! Uklidni se!

Co to děláš? Hej, co to děláš?

Co to do tebe vjelo?

Cos čekal, že udělám? Já tohle neudělal!

- Ježíši! - Co tu sakra děláš?

Omlouvám se.

- Vyděsila jste mě. - Vy jste mě vyděsil.

- Promiňte... - Christiane?

- Bože! - Omlouvám se, ale...

- Tohle není vhodná doba. - Je to urgentní.

- Cože? - Promiňte, omlouvám se.

- V pořádku. - Dobrá...

Jeden z uklízečů omylem povysával

část té Gijoniho výstavy.

- Ty hromady vypadají jinak. - Děláte si srandu?

- Hm. - Ty hromady jsou fuč?

Ne, ale nevypadají stejně.

A našli jsme pytel plný štěrku.

Takže zavolám pojišťovnu.

Ne, ne! Ne, to nedělejte.

Kde je ten štěrk? Ten štěrk, co ho povysávali?

V pytli? Bezva.

A máme fotky, ne?

- Hm. - Tak poslouchejte:

Potkáme se dole za 5 minut s těmi fotkami a štěrkem,

a spravíme to. A nebudeme to nikomu vykládat.

Ona nerozumí ani slovo, je to Američanka.

To myslíte vážně? Budeme opravovat ty hromady?

Jasně, budou v pořádku. Hm?

To zvládneme.

- Dobrá. - Hm?

Hm. Jo. Dobrá.

Pamatujete si, k čemu mezi námi došlo včera v noci?

Byli jsme tady.

Jo, ne, myslím až potom.

- Odešli jsme. - Jo. A pak?

- Nasedli jsme do auta. - Hm.

Pak jsme jeli k vám.

Ne?

- Zapomněl jsem něco? - Hm.

Otevřel jste láhev vína a sedli jsme si.

Bavili jsme se a užívali si to.

A co se stalo pak?

Máte na mysli něco konkrétního?

- Jo. - Máte něco...

Velmi specifického.

Tak proč mi to prostě neřeknete?

Protože chci, abyste to řekl vy.

Chci, abyste si vzpomněl.

Proč je pro vás tak těžké to říct?

Pojďte.

Proč je to...

Nechápu, proč máte takový problém to říct.

- Měli jsme sex. - Ano, bezva.

Proč jste to nemohla říct rovnou?

Já jsem to nechtěla říct.

Dobrá, byl jste ve mě, to se stalo.

- Jo, já... - Byl jste ve mě.

- Jsem si toho vědom. - Tak dobrá.

Takže si to pamatujete.

Poslechněte, to k tomu patří.

Jo, to k tomu zásadně patří.

Když muž a žena, víte jak...

Tak muž je...

- Dobrá. - ... uvnitř ženy, že?

A to něco znamenalo, nebo ne?

To rozhodně.

Dobrá. Co to pro vás znamenalo?

Fakt jsem si ten večer užil.

- Naprosto. Absolutně. - Dobrá, dobrá a já...

Můžete prosím trochu ztišit hlas?

Jde o to, že přímo támhle někdo sedí.

- Jo, jo. Mám vás ráda. - Hm.

A mám k vám emociální vazbu,

a chtěla bych vám to vysvětlit, protože je to pro mě důležité.

Já nemám sex jen tak s každým.

Víte? To už musí být.

Vy máte sex jen tak s každým?

Promiňte?

Míváte prostě sex se spoustou jiných žen?

Je to něco, co děláváte často?

To je trochu osobní otázka, ne?

No, být ve mně je taky docela privátní, takže...

Nějak v tom ale nevidím spojitost.

Jen se ptám, jak často to děláte.

Jak... jak často byste řekl, že vezmete ženu...

kterou prakticky neznáte,

a máte s ní sex a jste v ní?

Nejsem si jistý...

Pamatujete si je?

Jo, jasně, pamatuju. Jo.

Znáte jejich jména?

- Jo. - Jo?

- Hm, jo. - Vždycky?

- Vždycky. Jo. - Jo.

Jak se teda jmenuju?

Vím, jak se jmenujete.

OK, tak dobrá, jak?

Tohle nemám za potřebí.

To je hloupost.

Každý, kdo zná něčí jméno,

by prostě řekl: "Jasně, že znám tvé jméno."

Je to...

- Znám vaše jméno. - A to je?

Anna.

Dobrá.

Fakt mě štvete.

- Jo. - Jo.

Myslím, že jste fascinující.

A teď se tady budeme...

Myslím, že jste opravdu zajímavý.

Opravdu si to myslím. Začala jsem si to uvědomovat.

- Opravdu? - Jo, jo.

A proč?

Myslím, že jste zajímavý tím, jak využíváte svou pozici,

což je pozice moci,

abyste přilákal ženy a abyste je dobyl.

To si myslím.

To si myslím. Omlouvám se.

Hm. Takhle jsem vás dostal do postele?

No, u mě to takhle nefungovalo.

- Ne, jasně, že ne. - Takže to přiznáváte?

U vás to nefungovalo.

Vás tohle vůbec nenažhaví.

Je to hodně věcí, ale nemyslím si, že by...

Nemá to vůbec co dočinění s tím, že jsem...

Já... nemyslím si to.

Proč je tak těžké přiznat, že moc je lákadlem?

- Přiznejte to. - U mě to tak ale není.

- Není to pravda. Dobrá. - Ne.

Taky se vám k něčemu přiznám.

Jsem fakt hrdý, že jsem vás dobyl.

- Opravdu? - Jo.

- Jste hrdý, že jste mě dostal? - Hm.

Vy. Jste pořádný úlovek.

Jo. Hm?

Jste pořádný úlovek.

"Obviňujete mě, že jsem zloděj.

Omluvíte se mě a mojí rodině,

nebo s vámi zatočím."

Haló?

Haló?

Tati!

Proč neotevřeš ty dveře?

A proč jsi nás nevyzvedl?

Nebyl jsem na řadě.

- Musely jsme volat mámě! - Neřekla mi to...

- Běž dál, ty blbko! - Přestaň!

Ne... Co se tu děje?

Co je? Neperte se takhle...

Co je to s vámi?

- Ty krávo! - Nesnáším tě!

- Pusť! - Přestaň!

Hej, hej!

Co to děláte? Běžte do svého pokoje.

Co se děje, Liso? Ne!

Lilly? Co jsem říkal o tom mlácení dveřma?

Co jsem o tom říkal?!

Co jsem říkal o tom mlácení dveřma?

Už jsme se o tom bavili. Co to s váma dvěma je?

Liso? Ty jsi starší... Co to má znamenat?

Haló?

Proč se takhle perete?

Co se děje?

- Promiň, tati. - Ne, byla to moje vina.

Zvýšil jsem na vás hlas.

Neměl jsem tak křičet.

Omlouvám se. Promiň mi to.

Chceš tady počkat, než dojdu pro Lisu? Dobrá?

NEVĚŘÍM LIDEM: 3 VĚŘÍM LIDEM: 42

Vítejte! Jsem poctěn, že vás tu je tolik.

Zde je nainstalována naše nová výstava.

Jde o skutečně velmi slibnou věc.

Abyste vešli, musíte si vybrat, zda věříte lidem,

nebo zda ne, a nevěříte jim.

Tohle uděláte tak, že zmáčknete odpovídající tlačítko.

Můžete tak učinit hned teď.

Líbí? Počkejte, co bude dál.

ZDE NECHTE SVŮJ TELEFON A PENĚŽENKU

- Máme to udělat? - Co jako?

- Píše se to tak. - Tak máme?

- Tady? - Hm.

Je to dobrý? Je to divný?

Jo.

Bude zajímavé zjistit, jestli tu budou,

až se vrátíme.

Tohle mi připomíná něco, co mi řekl váš děda.

Byl chlapec, bylo mu tak 6 let.

Chtěl jít ven a hrát si...

Jeho rodiče mu udělali cedulku

a napsali na ni jeho jméno a adresu.

Pověsili mu ji na krk a poslali ho ven si hrát,

úplně samotného přímo v centru Kodaně.

Představte si, kdybych vám tohle v 6 letech udělal.

To by se nikdy nestalo. Přístup lidí se mění...

Tenkrát lidi víc důvěřovali ostatním dospělým...

že pomůžou jejich dětem,

pokud by měli problém nebo by se ztratily.

Dneska ale pohlížíte na ostatní dospělé,

jako na potenciální nebezpečí.

Rozumíte mi?

Co to má s tímhle společného?

Všechno. Přečti si tu cedulku a pochopíš to.

Přečtěte to znovu. Nahlas.

"Čtverec je svatyní důvěry a lidskosti.

Uvnitř něj všichni sdílíme stejná práva a závazky."

Nemám žádné peníze. Promiňte, nemám peníze.

Nemám žádné peníze.

Haló?

Ahoj, jsem Paulina ze švédského YouTube.

- Cože? - Gratuluju k 300.000.

Promiňte?

Gratuluju k 300.000 shlédnutí.

- 300.000 shlédnutí? - Přesně tak.

Vaše video viděla spousta lidí

během pár hodin.

Opravdu? To je moc fajn.

Hádám, že mluvíte o tom uměleckém projevu.

Ne, myslím "Blonďatá žebračka rozmetaná na cucky."

Proč vám ale volám... Chci se zeptat,

jestli byste nechtěl do toho dát reklamy

a získat něco z partnerského programu.

Haló?

Musím o tom popřemýšlet...

Máme na YouTube klip,

kde je děcko, které vyletí do povětří?

Já jsem ten klip sama neviděla...

Nepracuju s obsahem.

Ne, jasně, že ne. Poslechněte, můžu vám zavolat zpátky

za 10 minut, až si o tom zjistím něco víc?

- Jistě. - Dobrá. Tak zatím. Nashle.

To snad není možné.

Neskutečné...

Promiňte, můžete mi pomoct?

Ne?

- Můžete mi pomoct? - Promiňte...

Promiňte.

Ahoj. Můžete...

Hej, hej. Potřebuju pomoc.

Můžete mi, prosím, pomoct?

Můžete mi, prosím, pomoct?

Jo, vy. Můžete mi, prosím, pomoct?

Můžete jít, prosím, se mnou?

Pojďte, prosím.

Pojďte. Pojďte. Pojďte.

Potřebuju pomoct.

Díky.

Jen...

Jen tady počkejte.

Počkejte tu.

Moje dcerky se ztratily.

Musím je jít najít.

Pokud se sem vrátí,

řekněte jim prosím, že budu hned zpátky.

A hlídejte prosím... ty tašky.

A mé dcery, pokud přijdou,

tak jim řekněte, že tu budu za 5 minut.

Jo. Díky.

KOLIK NELIDSKOSTI JE POTŘEBA...

NEŽ SE V NÁS PROBUDÍ LIDSKOST?

ČTVEREC JE SVATYNÍ, JE ZÓNOU DŮVĚRY A LIDSKOSTI

"Tihle lidi by měli umřít v pekle.

Jestli je potkám na ulici, tak jim rozbiju držku."

"Vyděláváte prachy na tom, že děsíte lidi k smrti."

"Proč ti lidé nechcípnou?"

- Dobrá. - Už je tu.

Konečně se o nás mluví.

... vytvořili toto video z peněz daňových poplatníků...

Ahoj...

Ahoj, Elno.

A další, čeho se dopustili je,

že naprosto bezdůvodně

napadli jednu z nejzranitelnějších

skupin ve Švédsku a sice žebráky.

Jsou to lidé, kteří sedí ve dne v noci před obchody.

Tohle video jim plive přímo do tváře.

Co je na tom nejnechutnější je, že má 6letá dcera...

- Můžeš to vypnout? - ... viděla části těla létat...

Co je to za idiota?

Elno, tohle je příležitost vzepřít se.

My, jako muzeum se nemusíme bát posouvat hranice.

Překročit všemožná tabu.

Nic by nemělo stát v cestě svobodě výrazu.

To je můj názor. Stojí za to bojovat.

Bez pochyby.

BabyBjörn...

Myslíš, že budou chtít věnovat peníze na takovéhle muzeum?

Uvědomuješ si,

že s tím videem nemám nic společného?

- Já ho neudělal... - To je naprosto irelevantní.

Opravdu.

Mám schůzku, na kterou musím jít.

A chci se ujistit, že budeš souhlasit

s rozhodnutími, která uděláme.

No, to záleží na tom, o čem se tu bavíme.

Jde o rozhodnutí spojená s důsledky za tohle všechno.

- Evidentně. - Dobře.

Dobrá.

Holky, jestli si chcete malovat,

tak támhle jsou nějaké pastelky.

- Ne... - Nechcete? Proč ne?

Ještě něco. Potřebujeme tvé nové fotky do novin.

Na co?

Na těch, co máme, se usmíváš.

Vítejte.

Christiane?

Pamatuj, že oni neví o tom klipu.

Chtěl bych vás požádat o naprostou pozornost

během této performance.

- Co se děje? - To bude vzrušující!

Vítejte do džungle.

Brzy budete konfrontováni s divokým zvířetem.

Jak všichni víte, jsou lovecké instinkty

vyvolány slabinami.

Pokud ukážete strach, zvíře ho ucítí.

Pokud se pokusíte utéct, zvíře vás vystopuje.

Pokud ale zůstanete naprosto v klidu,

aniž byste se pohnuli,

tak si vás zvíře ani nevšimne.

A můžete se schovat ve stádu,

s pocitem bezpečí z toho, že kořistí bude někdo jiný.

Co se děje?

- Je to spíš odporné. - To ano.

Ahoj.

Přestaňte.

Přestaňte.

Moc vtipné.

Pokračujte, běžte pryč.

Běžte pryč.

No tak.

Dobrá...

Prosím o potlesk pro... Olega Rogozjina.

Úžasné!

Skvělé! Mockrát děkujeme.

Olegu, právě jsem řekl...

Jen jsem říkal, že...

Jen říkám, že...

Ne.

Pomoc...

Hej...

To docela bolí...

Haló? Pomozte mi...

Frederiku, můžeš mi pomoct?

Dobrá... Pomoc!

Přestaňte! Hej! Nechte toho!

Ty bastarde!

Zabijte ho, pro Krista!

Ty jsi Christian?

Jsi Christian?

Tati?

Nechcete jít nahoru? Hned za vámi přijdu.

Můžete počkat přede dveřmi.

- Co tu děláš? - Ty jsi nám dal tohle do schránky?

- Mí rodiče si myslí, že jsem zloděj. - Neměl bys tu být.

Ale jo, měl. A ty by ses měl omluvit.

Poslouchej, neměl bys tu být.

Tohle je divný. Měl bys odejít.

- Zůstaň tu. Hej! - Ne.

Hej...

Hej, stůj!

Nekřič, lidé už spí.

Pokud se omluvíš, tak půjdu.

Poslouchej pozorně...

Je mi moc líto, že máš problémy kvůli mému dopisu.

S tebou to nemá nic společného. Prosím, nech mě domluvit...

Nebylo to nic osobního.

Jen jsem chtěl zpátky své věci.

- Co to děláš? - Dobrou noc. Běž už.

Stůj!

Hej! Stůj!

Co to děláš? Vykašli se na to!

- Hej! - Přestaň.

Ne. Omluvíš se mě a mojí rodině!

Přestaň křičet! Přestaň a vypadni odsud!

Nebo ti jednu fláknu, to mi věř.

Počítám do tří. Raz, dva...

Vypadni.

Vypadni!

Jdeme dovnitř.

Co to děláš? Nedělej to!

Přestaň to dělat!

Přestaň!

Nazval jsi mě zlodějem, takže s tebou zatočím!

Přestaň...

Ne! Neopovažuj se...

- To jsou mí sousedé! Vypadni! - Pomoc!

- Haló? Haló? - Vykašli se na to!

Proč jsi mě neposlechl?

Měl jsi mě poslechnout.

Dobrá? Teď běž domů.

Běž domů.

Tak dobrá, běžte si vyčistit zuby.

Běžte si vyčistit zuby... A zujte se.

Pomoc!

Pomoc!

- Haló? - Pomozte mi...

Je tam někdo?

Haló?

Pomoc!

To by bylo... Jo.

Pomozte mi!

Pomoc!

Pomozte mi...

Pomoc!

Pomozte mi...

Pomoc...

Volané číslo

je nedostupné...

Asi vidíš, kdo to je.

Potkali jsme se u mě na schodišti.

Zkoušel jsem ti volat, ale nedovolal jsem se.

Takže teď zkouším místo toho tohle video.

Protože jsi měl naprostou pravdu.

Omlouvám se za tu ohavnou věc, co jsem udělal.

Obvinil jsem tě, že jsi zloděj.

Prosím, ukaž tohle svým rodičům,

aby věděli, že nejsi žádný zloděj.

Psal jsem, že jsi ukradl můj mobil, mou peněženku,

ale to nebyla pravda.

Chtěl bych znovu zdůraznit, že to prostě není pravda.

Takže bych se chtěl omluvit. Nebylo to ode mě fér.

Bylo to ode mě sobecké.

Bezohledné a předpojaté a já...

Když se ohlédnu, tak jsem měl jít k vám do baráku,

zaklepat na dveře a prostě se zeptat.

Ale to mě nikdy nenapadlo, protože...

No, upřímně jsem se prostě bál.

Bál jsem se lidí, kteří žijí...

Bál jsem se lidí, které jsem si představil, že tam žijí.

Ta negativní očekávání o mně něco vypovídají.

Vypovídají něco o naší společnosti,

protože jsem si jist, že nejsem jediný, kdo je předpojatý...

Ty máš o nás také předsudky,

nejspíš proto, že naše životy jsou tak odlišné.

A pak to všechno stojí a padá na politice

a rozdělení majetku.

Protože tyhle problémy nemůžeme vyřešit my sami.

Společnost musí také podat ruku. Nestačí jen,

že si přiznám, že jsem se mýlil a omluvím se ti ve videu.

Jsou tu větší a zásadnější problémy,

se kterými se společnost musí vypořádat.

Vlastně znám jednoho z těch 291 lidí,

kterým patří víc, než 50 % veškerého světového jmění.

Takový člověk by tohle všechno dokázal vyřešit okamžitě.

Ahoj, dovolali jste se Christianovi.

Nemůžu to teď zvednout,

ale prosím zanechte mi vzkaz a já se vám ozvu zpátky.

Vítejte...

My jsme...

Svolali jsme tuto tiskovou konferenci,

jako odezvu na jisté video, které se šíří po internetu.

Věříme, že je to nejlepší způsob, jak odpovědět na vaše dotazy.

Toto sezení povede náš vrchní kurátor,

Christian Juel Nielsen.

Ahoj.

Dobrá, takže, jak už bylo řečeno...

Jsme tu, abychom hovořili o tom videu,

zveřejněném na stránkách muzea a na našem YouTube kanálu.

Dostali jsme obrovský počet zpráv

a rozhořčených ohlasů

ohledně tohoto videa a to nás mrzí.

- Můžete prosím víc nahlas? - Ano, jistě.

Omlouváme se, že jsme způsobili tento rozruch,

částečně proto, že klip byl uveřejněn omylem.

Toto muzeum má standardně definované postupy.

Je mým úkolem dohlížet na veškerou naši komunikaci

a marketingové úsilí.

V tomto konkrétním případě jsem nejednal zcela dle protokolu

a to video bylo zveřejněno bez mého vědomí.

Jednal jsem v této věci nezodpovědně

a proto jsem po dohodě s naším vedením

rozhodl odstoupit.

Říkáte, že hodláte odstoupit?

Ano.

- Kdy? - Jakmile to půjde.

Byl jste vyhozen?

Ne, bylo to společné rozhodnutí.

Cítili jsme, že to bude nejlepší řešení.

Můžete říct, kdo "vy"?

No, především já, management a výbor.

A co vaše solidarita se členy společnosti,

kteří jsou bezbranní a nemohou se ozvat?

Kde je vaše solidarita s těmi, kteří jsou

bezbranní a nemohou se ozvat?

Měl byste se za sebe stydět!

To jsou naprostý kecy...

Začal jste tím, že jste se vy a výbor

dohodli, že odstoupíte.

Ano, to bylo naše rozhodnutí.

Tohle není obraz, který bychom chtěli utvářet.

Takže jste narazil na hranice svobody projevu,

které nelze překročit?

Narazil jste na strop ve smyslu komunikace?

Jste vy osobně přesvědčen, že jste se něčeho dopustil?

Věřím, že svoboda projevu

s sebou nese určitou odpovědnost.

Musíte zvažovat to, co říkáte.

Ale je to na vás, abyste rozhodoval o svobodě projevu?

Není tato sebe-cenzura důvodem ke znepokojení?

- Jste ve významné pozici. - To rozhodnutí nebylo jen moje.

Ale podílel jste se na něm.

Sám jste tu jasně prohlásil, že tento klip

byl tak nechutný, že jste se cítil povinen rezignovat.

Udělal jsem chybu a klip byl zveřejněn bez mého souhlasu.

Takže tohle je pro vás hranice? Nějaká smyšlená dívka se...

Ne, to není. Jak jsem řekl, nemá to nic společného

s mým vlastním názorem.

Pokoušíte se omezit svobodu projevu!

Toto není můj osobní názor.

Bavíme se tu o muzeu a mé profesní roli.

Co na tom nechápete?

To, co tu děláte je

pro naši společnost alarmující.

Naprosto upřímně - je to na hovno.

Christiane... Christiane?

Mám otázku ohledně obsahu toho videa.

Jak vás napadlo nechat explodovat právě blonďatou žebračku?

Tohle právě přišlo z naší PR agentury.

Pokud jste chtěli naznačit paralelu k chudobě v EU,

proč jste nevybrali tmavovlasé dítě?

Jak odpovíte na tohle?

Jak jsem se tu snažil vysvětlit,

nezachoval jsem se odpovědně...

- Odpovězte na otázku! - Právě jsem dostal zprávu...

... která do toho možná vnese trochu světla.

To doufám.

Je to vyjádření z oddělení marketingu

a od agentury, kterou jsme najali.

"Chtěli bychom zdůraznit, že klip,

zveřejněný na stránkách muzea a na YouTube kanále,

žádným způsobem nevyjadřuje postoj muzea."

"Klip byl vytvořen z čiré spekulace, aby upoutal

pozornost pro blížící se výstavu."

- Takže je to jen spekulace? - Jaká je to výstava?

Budete odpalovat děti?

Jaká výstava to je?

Abych nejlépe popsal téma této výstavy,

budu citovat z manifestu tohoto umělce,

kde se píše asi toto:

"Čtverec je svatyní důvěry a lidskosti.

V něm všichni sdílíme stejná práva a závazky."

- Můžete to zopakovat? - Ticho, nechte ho mluvit.

"Čtverec je svatyní důvěry a lidskosti.

V něm všichni sdílíme stejná práva a závazky."

- Jak se jmenuje ten umělec? - Lola Arias.

- Můžete zopakovat to jméno, prosím? - A-R-I-A-S.

Veškerý propagační materiál je na našem webu.

Včetně fotek Loly Ariase?

Ano, ve vysokém rozlišení.

Jak umělce samotného, tak některých jeho děl.

Je tam celý balíček ke stažení pro novináře.

MUZEUM SPEKULUJE V NECHUTNÝCH DETAILECH, ABY ZÍSKALO POZORNOST

IMAM, KNĚZ A RABÍN: JEDNOTNĚ PROTI PR KAMPANI

TOHLE JE VÝSTAVA, KTEROU CHTĚLI ZAHÁJIT

Cvičitelkami jsou Theresa Johanssonová,

Yasemin Beyasitová a Josephine Kalmlundová.

A tady už máme "Rysy"!

Skvělé! Jděte na to!

Jeďte, holky!

Hej, lidi, skvělá práce dneska..

Skvělá týmová práce. Takhle se to dělá.

Jsem na vás opravdu moc hrdý, holky.

Hej, Elno, poslechni.

Co ten tvůj přístup?

Podívejte se na mě.

To, že tu budeš sedět a litovat se ničemu nepomůže.

Jasný? Přestaňte nad těmi myšlenkami mrhat svou energií.

Využij to, abys pomohla týmu.

Holky, pokud to zkazíte, opravte se a jeďte dál.

Cítit se provinile vám v ničem nepomůže.

Jasný? Jak se cítíte?

Jak se cítíte?

Tak dobrá. Běžte a dejte si sprchu.

Moc dobrý.

Hej, co to děláme?

Za chvilku vám to vysvětlím.

Pamatujete si toho chlapce, co byl u nás včera večer?

Támhle žije. Musím s ním mluvit.

Bude to jen deset minut. Dvacet maximálně.

Nebude vám vadit počkat v autě, že ne?

Je to v pohodě?

Tati?

Tati!

Co se děje?

Můžeme jít s tebou?

- Dobrá, pokud ona půjde taky. - Půjdeš?

Jasně, jdeme.

- Jsi v pořádku? - Jo.

Ahoj... Omlouvám se, že otravuju. Jmenuju se Christian.

Možná tu bude znít šíleně, ale doufal jsem, že...

Nedostal jste náhodou dopis, ve kterém se psalo, že jste zloděj?

Psalo se tam, že jste ukradl telefon a peněženku.

- Pardon? - Dopis.

Který vás vinil, že jste zloděj.

- Co že jsem měl dostat? - Dopis s divným vzkazem.

- Do mé schránky? - Ano.

Nastrkal jsem je do všech schránek v budově.

Nemám ponětí o čem to tu mluvíte.

Není možné, že ho našel někdo jiný z vaší domácnosti?

Moje bývalka sem občas chodí uklízet.

Vyhazuje všechnu poštu, na který není moje jméno.

Mám ještě jednu otázku...

Bydlí tady nějaké děti?

- Jasně, proč se ptáte? - Hledám jednoho chlapce.

Je mu tak deset nebo 12... Tmavě černé vlasy.

Asi takhle vysoký? Fakt tmavé vlasy...

- Deset, 13 let... - To je on.

Bydlí tady?

Bydlíval. Ale už jsem ho dlouho neviděl.

- Ta rodina tu bydlela? - Myslím, že se odstěhovali.

Jasně...

- Nevíte, kam se odstěhovali? - Ne, nemám tušení.

Obávám se, že vám nepomůžu.

- Dobrá. - Nashle.

titulky přeložil -=tkimitkiy=-

www.Titulky.com