Original subtitles

Generální ředitel RTS-A: Dragan BUJOŠEVIČ

Vedoucí produkce: Vladan ČKRKIČ

Hlavní a odpovědný redaktor Kulturního a uměleckého programu: Nebojša Bradič

Odpovědný redaktor dramatické a domácí seriálové produkce a redaktor seriálu: Marko Novakovič

VIDĚLI JSTE:

Půjdete s námi.

Odeberte inspektorovi DNA a porovnejte ji s DNA z místa činu.

Jsem nevinný!

Protokol z tvého výslechu a jeho nahrávka. Hlavně mu neříkej, kdo ti to dal.

Tak mluv, čuráku!

- A? - Je tvrdší, než se zdá.

- Jak jsi to vyřešila? - DNA z místa činu a jeho se neshodují.

Dobře.

Pokud mého syna do hodiny nepropustíš, pošlu to dál.

Vstávej kámo, přece tu nestrávíš další ráno!

- A co teď? - Všechny je zlikvidujem.

Jsi blázen. Ani náhodou!

Podívej se na tohle. . .

Podívej se na tohle. PROTOKOL O TESTU DNA

PROTOKOL O TESTU DNA

- Mám jednu podmínku, ta jeho štětka zmizí. - Dobře. PROTOKOL O TESTU DNA

- Mám jednu podmínku, ta jeho štětka zmizí. - Dobře. . .

Všeho do času, kurvo!

- Kdy se uvidíme? Nebereš mi telefon. - Nevím kume. - Uhněte!

Pošleš mi ty maily z banky?

- Už jsem ti je poslal! - Nepřišly mi, pošli je na soukromý mail.

- Pošlu, určitě! - Kouknu a ozvu se.

RTS uvádí seriál

VRAZI MÉHO OTCE

1. řada 9. díl

V hlavních rolích:

Vuk KOSTIČ

Tihomir STANIČ

Marko JANKETIČ, Nina JANKOVIČ DIČIČ

Nebojša GLOGOVAC, Jelisaveta ORAŠANIN,

Katarina RADIVOJEVIČ, Elizabeta DJOREVSKA

Dragan MIČANOVIČ, Nataša NINKOVIČ,

Pedja BJELAC, Mirjana KARANOVIČ

Nenad OKANOVIČ,

Uliks FEHMIU, Slavko ŠTIMAC

Djordje ŽIVADINOVIČ GRGUR,

Aleksandar FILIMONOVIČ, Gordan KIČIČ

Zvukový design: Srdjan MILOVANOVIČ

Asistent zvuku: Mihajlo STEVANOVIČ

Kostymérka: Momirka BAILOVIČ

Scénografie: Jelena MILINOVIČ

Hudba: Aleksandra KOVAČ

Střih: Filip DEDIČ

Hlavní kameraman: Miloš KODEMO

Režiséři seriálu: Miodrag STEVANOVIČ, Daša RADMANOVIČ

Koordinátor: Ivan ŽIVKOVIČ

Autoři seriálu: Nataša DRAKULIČ, Predrag ANTONIJEVIČ

Hlavní producent: Uglješa JOKIČ

Režie: Predrag ANTONIJEVIČ

překlad: Selma55

NE TAK DÁVNO V ZEMI TAJNÝCH ŠUPLAT A SVAZKŮ...

Fakt s tebou nemám jít nahoru?

Neblbni!

Stejně někoho pošlu.

Proč?

Aby vás hlídal.

Jestli se rozhodli že mě oddělaj...

Uvidíme, co chtějí.

- Jdi domů, uteče ti žena. - Jednou určitě!

Dávej si majzla! Volej, kdyby něco!

- Šel dovnitř. - Čau!

- Ahoj! - Ahoj!

Jauvajs! Opatrně!

Bolí mě žebra.

- Bili tě? - To přejde.

Bála jsem se o tebe.

- Jak ti je? - Dobře.

Co vy?

V pohodě.

Kde je máma?

V pokoji.

Když Mirko volal že jdeš, požádala jsem ji, ať nás nechá o samotě.

Copak?

Slyšíš?

Co se děje?

Přečti si tohle.

Proč?

Ještě jsem to nečetla, musela jsem myslet na to, co je s tebou.

A ještě tohle.

Co je to?

Až to přečteš zavolej.

Už musím domů.

Buď opatrný.

Nepřežila bych kdybych tě ztratila.

- Hej! - Tady jsem!

Zůstaň tu.

A... ty jdeš kam?

Jdu chytit taxi.

Neopouštěj ho!

Jak to sedíš, synku? Zničíš si páteř!

Bolí mě žebra.

Co to čteš?

Protokol.

Kde je Marija?

Šla domů.

Je to hodné děvče, synu.

Bude dobrá matka i manželka.

Nikdo není svatý.

A...

Chceš něco k jídlu?

Nechci.

Nechci, musím jít.

Hodně štěstí, synku.

Už jde!

Určitě jede k tobě.

Vždyť ho sleduju, ženská!

Ale mám taky ženu a děti!

Stejně do toho budete do rána bušit.

Někoho pošlu.

Neměla jsem to snadné.

Naši neměli na to, aby mi platili školu.

Na fakultě jsem měla kamarádku, mlela, jak jsem krásná, ať do toho jdu.

Vydělávala si jako...

placená společnice.

Viděla jsem, jak jezdí na všechna ta nóbl místa,

která jsem znala jen ze zeměpisu.

Říkala jsem si, proč bych měla celý život strávit jako žebračka.

Tak to všechno začalo.

Užívala jsem si cestování,

podpatky, kostýmky, drahé dárky...

Dokud mě...

Marjanovič nezatkl.

Pamatuješ, jak jste zavřeli toho

největšího bělehradského pasáka?

Tak pro něj jsem dělala.

Tohle všechno...

jsem řekla Marjanovičovi.

Tak jak to říkám teď tobě.

Pomohl mi dokončit školu,

byla jsem vždycky dobrá studentka, a zaměstnal mě.

Začala jsem pracovat,

a on se postaral o mou kariéru.

Byla jsem jeho člověk a jsem stále.

Udělala jsem hodně věcí, o kterých jsem v hloubi duše věděla, že nejsou správné.

Podepisovala prázdné papíry.

Když jsi nastoupil, byl mezi mnou a Marjanovičem dávno konec.

Od první chvíle jsem věděla, že tě chci.

Že jsi ten pravý.

Byls jako zjevení.

A...

Proto jsem leccos přešla,

i tvoje dětinské výmluvy, když ses…

snažil utajit náš vztah.

A i když jsi mi zlomil srdce, nepřestala jsem na tebe myslet.

A vím přesně, který den jsi poprvé spal s tou holkou,

s tou brejlatou kobrou Jelenou.

To dítě je opravdu tvoje.

Opravdu.

Dlouho jsem nemusela jít na potrat, a tak jsem opravdu...

Opravdu jsem myslela, že už nemůžu otěhotnět.

V ten den, kdy tě odvedli...

mi málem puklo srdce.

Miluji tě!

Miluji tě, Aleksandře!

Miluji tě!

NÁVRAT K TENISU ... JSEM PROFESIONÁL... ... Z ŽÁKA TRENÉREM A MENTOREM.

- Kam jdeš? - Musím jít.

Cítím se báječně! Po dnešní noci mi spadl kámen ze srdce.

Odkud máš ty dokumenty?

Dal mi je Marjanovič.

Kdy?

Ani nevím. Dávno.

Jak dávno, Marijo?

Asi na začátku.

Nevím.

Proč by ti to dával?

Čím by tě pak vydíral?

Aby mi ukázal, co na mě má.

Jsou to originály.

Proč by si nechal kopie a tobě dával originály?

- Co je na té kazetě? - Nevím.

Vezmu ji sebou. Neměl jsem ji na čem přehrát.

Co je na té kazetě?

Nevíš, jo?

- Zase mi lžeš. - Nelžu!

Tvoje minulost mi nevadí.

Vadí mi ty lži.

A z nějakého důvodu nic jiného neděláš, jenom mi lžeš.

Aleksandře!

Kosto!

Nesu vzkaz od našeho přítele.

Na vyjádření máte dva dny.

Ani o den déle.

Copak se můžu vyjádřit?

Vždyť jsi viděl, jak se Jovan chová.

Včera mě žádal, ať mu pošlu všechny maily, možná se probral.

Musíš si s ním promluvit.

Zkoušel jsem to stokrát, nebere mi telefon.

Jen vyřizuji vzkaz.

Možná by s ním mohl promluvit někdo jiný.

A přesvědčit ho.

Kdo?

Nikola Kovačevič.

Víš přece, že jsou přátelé.

A že zná našeho investora.

Možná ho Nikola přesvědčí, ať pár dní počká.

Ty myslíš, že bych mu měl zavolat?

Určitě!

Klidně.

Dobře, zavolám mu.

Brnknem si.

Ahoj!

Ahoj.

Čau!

Čau.

Jak se máš?

No...

Teď už líp.

To jsem ráda.

Přišel jsem abych ti řekl...

abych...

Moc ti děkuji.

Děkuji ti za všechno.

Za to, že jsi zatajila moje otisky.

Jsem nevinný. Opravdu. Věříš mi, že jsem nevinný?

Dobrý, v pohodě.

A tímhle končíme.

Mezi námi dvěma je konec.

Považuj to za můj svatební dar, jo?

Pospíchám, čau!

Pozdravuj Sávu, ano?

Dovolali jste se Nikolovi Kovačevičovi. Zanechte vzkaz. Děkuji.

Zabalila jsem Strahinjovy věci.

Nevím, komu je poslat.

Možná budeš brzy balit všechno.

A teď mě prosím nech.

- Tady je to nejjistější. - Paráda!

Jak vypadám?

Super!

A?

Říkal ředitelce, že vás musí zlikvidovat. Tebe, Olju i Marjanoviče, všechny.

Proč Olju, do prdele?

Protože Obradovičku vydírala, když jsi byl ve vazbě,

Proto tě pustili.

Čím ji vydírala?

Papírama, prý vzala od Srleho velký prachy. A jejich společnýma fotkama.

Hodně to řešili, ale šeptem, takže jsem všechno nerozuměla.

A... a opravdu to říka...?

- Opravdu jmenovali mě, Marjanoviče a Olju? - Ano.

Takže Mrjanovič není...

v té jejich partě.

A... A Mirka... nezmiňovali?

O Mirkovi nemluvili? Říkali Mirko?

- Ne, to bych si pamatovala. - Víš to určitě? - Určitě.

- Dobře... - Poslouchej...

Tohle je na mě příliš.

Šla jsem do toho, protože Nikola slíbil, že mě dobře vdá, tohle jsem ale nečekala.

Je mi...

moc líto Milice.

Co myslíš, kdo Milicu zabil?

Nevím.

Opravdu nevím.

Ale postupem času si stále víc myslím, že Nikola a jeho lidi, Obradovička, Srle.

Moc dobře vím, co je Srle zač.

Kdybys věděl, co mi o něm říkala!

Kdo jinej by mohl zabít ji i Lidiji?

Chovala se ke mně moc hezky... Milica. Měla jsem ji moc ráda.

Netušila, proč jsem se najednou objevila. Byla ráda, že je táta se mnou šťastnej.

Vím toho moc, aby mě nechali jít.

Kolem jsou jen mrtvoly.

Je na čase vypadnout.

A to co nejdřív.

Fakt se bojím.

Ne, nemusíš, ochráním tě.

Budeš proti nim svědčit.

Co blbneš, vždyť nás všechny zabijou!

Mají příliš velkou moc.

Vím, kdy je čas utýct z kasina.

Ne že by mi sladkej život nechutnal,

ale tady jde o kejhák.

Protože toho hodně víš.

A... A zjistilas něco ohledně Nikoly a Dejana?

Neměla jsem kdy. Co vím,

tak Nikola se přátelil s Jovanovým tátou. Než starý zemřel, byl u nich pečený vařený.

A když umřel, Nikola k nim přestal chodit. Samozřejmě že Dejana znal!

Potřebuji bejt doma, než přijde Jovan.

Už víš, kam půjdeš?

Do toho ti nic není.

Možná bych ti mohl pomoct, znám pár správných lidí!

Taky znám nějaký lidi, neboj se!

Není to poprvé.

Peníze máš?

Pro začátek mám dost, a pak se nějak zařídím.

Mám šperky, co mi daroval Jovan a znám kombinaci jeho sejfu.

Vezmu si všechno, co tam najdu. Myslím, že jsem si to zasloužila.

O mě se neboj, umím se o sebe postarat.

Dávej na sebe pozor.

Ano?

Kde jsi?

V nemocnici.

- Zůstaň tam, hned přijdu! - Ani jsem nikam jít nechtěla!

- Kde jseš? - Ve městě.

Jeď okamžitě do nemocnice.

Hned, brácho!

Jedu hned!

Seď dál na zadku, Milanko, a jeho nech špacírovat po městě!

Jdi, kam chceš, mně je to fuk!

Jak je na tom?

Pořád stejně.

Co říkají doktoři?

Ať čekáme.

Nic jiného nám nezbývá.

- Je to dobrej chlap, synku. - Zabiju se, jestli to nepřežije!

Nikdy bych si to neodpustil.

Nechceš mi říct, co se stalo?

Čím jsi vydírala Obradovičku?

Věděla jsem, že se zeptáš.

Počkej.

- Co děláš, mami? - Počkej!

Přečti si to.

- Co je to? - Mám víc kopií.

O tom nepochybuju.

Marijin protokol je ze stejnýho šuplete, jo?

Ano.

- Od Marjanoviče? - Ano.

Kdy ti to dal?

Když zabili tátu.

Prý se to může hodit.

Máš ještě nějaké dokumenty, o kterých bych měl vědět?

- Ne. - Určitě?

Ne, určitě.

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Koukni na tohle. - Co je to?

Koukni se.

Fíha!

Tijana zaslechla, jak se Obradovička domlouvá s Nikolou.

Chtějí nás všechny zabít.

Přesněji... mě, Marjanoviče a Olju.

O tobě nemluvili.

- Můžeš se z toho ještě vyvlíct. - Kušuj!

Začali jsme to spolu.

Teď je to buď my, nebo oni.

S těma papírama Obradovičku sestřelíme, ale musíme najít odvážnýho žalobce.

Takovej neexistuje.

Kdyby byl nebo kdyby Marjanovič něco zmohl, nebylo by to celý roky u mě pod podlahou.

A i když ho najdem, jak s tím spojíme Nikolu?

Nemáme proti němu důkazy.

Takoví lidi nenechávají důkazy, synu.

Teď vám především musíme zajistit ochranu.

Mami...

- Musíš hned odjet. - Moje místo je tady.

- Nikdy jsem se neschovávala. - Mami... - Snad najdeme někoho, komu můžeme věřit.

- Dobrý den! - Dobrej! - Jen dám pacientovi léky. - Dobře.

Stůj!

Co mu dáváš?

- Léky. - Jaký léky?

- Léky, které... - Počkej, podívám se. - Zešílel jste?

- Co ty tenisky od bláta? - To není bláto! - Tak co? - Jód! - Jód? - Děláš tu?

Vesno, na třiadvacítce máme problém!

Dovolíte?

Omlouvám se.

- Přijdu pak. - Promiň...

- Kdyby něco, zvoňte. - Myslel jsem, že...

Viděl jsem...

špinavé tenisky a myslel jsem, že přišla z venku.

- Nikdy nevíš, koho podplatili. - Kristepane... dočista jsem ztratil nervy.

Jak to mohlo dojít až sem?

Od vraždy Milice až sem, kruci! A po Milici už nikdo nevzdechne.

Říkala jsem ti, že do některých věcí je lepší nestrkat nos.

Ale jak se bránit? Řekni?

Když každej může... podívej se! Každej nás může...

Tak co?

Mám to dát novinám?

Mám to zveřejnit?

Hele, zůstaň tady a hlídej je, já...

- Něco zkusím. - Jasnačka.

- Mám s tebou poslat Milanku? - Ty nikam nikoho neposílej!

Udělal jsi ty kopie Dejanova křestního listu a pasů?

- Neměl jsem čas! Nemůžu dělat... - Neměl jsi čas, protože mě šmíruješ!

Ahoj, mamko!

Ahoj! Buď opatrný.

Koukej to udělat!

Jenom ztrácíte čas.

To nikdo nezveřejní.

Nikdo.

Povídej.

Koukni na tohle.

Policejní ředitelku platí největší drogový boss v regionu.

Doteď jí dal hromadu peněz.

- Kdo ví, co na oplátku dělala. - Co chceš, všechno má svoji cenu.

Lítá v tom i ministr Kovačevič.

Pere Srletovy špinavý prachy.

Můžu to dokázat! Hele, tohle je velký!

- Takovej příběh jsi neměl a mít nebudeš! - Vždyť vidím!

Otiskni to!

Otiskni to prosím!

Zatímco jsem čekal, až vyřídíš mýho redaktora, vyřídil on mě.

Přišel kurva jedna a prej sundej brejle, zkusím, jak s nima uvidím.

To mi udělal kvůli těm minulejm fotkám.

A za tohle, za to bych kamaráde dostal kulku.

- Díky, brácho, to není nic pro mě. - Ty kopie si nech.

Třeba zalituješ, když mě odkrouhnou.

Trhni si!

Máš děti?

Dvě.

Holku a kluka.

Osm roků a pět.

To je hezké.

Ještě je častěji vidět.

To je úděl policejní práce.

Ani Aleksandr svého otce...

nevídal často.

Mrzí mě, že jsem ho nepoznal.

Do Bělehradu mě přemístili až po tom...

Co ho zavraždili.

Já s tím žiju, chlapče. Musím.

Nemám problém o tom mluvit.

Ale... můj syn... nemůže.

Ne.

Děláme spolu dlouho,

hodně jsme toho prožili a nikdy se nezmínil.

Obviňuje se.

Predragu!

Predragu!

Utíkej pro doktora!

Utíkej!

Predragu!

Miláčku!

Miláčku můj! Mysleli jsme, že jsme tě ztratili!

Lásko!

Říkala jsem, ať nechodíš, chci bejt sama!

Natali, co ti je? Co se děje?

- Nic se neděje, jdi domů za ženou! - Řekni, co se děje, chci ti pomoct!

- Pomůžeš mi? Vždyť jsi mě zničil! - Co je, lásko? Co se děje?

Kdyby nebylo tebe... Vypadni!

- Ztrať se z mýho života! - Uklidni se, lásko! Co je s tebou?

- Všichni jste stejní! - Nejsme, já tě miluju! Moc tě miluju!

- Nemiluješ mě, zradils mě! - Nikdy bych tě nezradil! Uklidni se!

Uklidni se!

Co je? Co se stalo?

Něčeho se napijem a povíš mi to, ano?

No tak, prosím...

Uklidni se.

Musel jsem ji sebou vzít.

Musím, dokud se nerozvedem.

Musím, dobře to víš.

Kdybych měl prachy, dávno bych to skončil.

Víš, že jí jde jenom o peníze.

- Už měsíce jsme nic... Přísahám! - Hm...

Prosím.

Nikdy bych tě nezradil, Natali.

Nikdy.

Čekám až se rozjede byznys.

Pak ji vyplatím.

A budeme spolu.

Jenom ty a já.

- Kdy se probral? - Před hodinou. Teď jsou u něj doktoři.

- Říkal něco? - Nic, jenom chtěl vodu.

Kde jsi byl?

Dekuj se!

Jděte ven prosím!

Jak ti je?

Řekl bych, že pořád žiju.

Jsi tvrdá palice.

Od nepaměti.

To ano.

Můžeš.

Jenom chvíli, náčelníku.

Potřebujeme vědět, co se stalo.

Nic.

Měl jsem se sejít s Batou.

Volal, že...

mi chce něco říct.

A...

Sešli jsme se podle dohody, a najednou se objevili ti dva.

Začali po nás střílet.

Asi ho sledovali.

Bránil jsem se, dokud to šlo.

A pak už si nic nepamatuju.

Dobře. Byl tam i inspektor Jakovljevič, že?

Ne, nebyl.

S ním to nemá nic společného.

Počkejte, neměli jste se tu noc sejít?

Měli, ale zrušil jsem to, když mi Bato zavolal.

Opravdu nevím, proč po nás ti dva stříleli.

Dobře.

Děkuji.

Počkej venku!

Hned přijdu.

Myslela jsem, že my dva jsme tým!

Nebo ne?

Ráda bych věděla, co se stalo.

Proč jsi ten tým opustil.

Jsi tak

arogantní

a odtržená od reality,

že ti to nedochází.

Jsem unavený, chci spát.

Nech mě být.

Vím, že bys byla šťastná,

kdybych se neprobral.

Ty peníze, které jsem brala...

Nebyly pro mě.

Nic z toho nebylo pro mě.

To je jedno,

stejně už nic nemá smysl, že?

Mluv.

Ty vožralá blbko...

Máš někoho poblíž?

Hele...

možná ho někam pošlu.

Budem ve spojení.

Haló! Kosto?

Kde jsi? Co děláš?

Nic, jsem doma.

Nějak mi není dobře, už od pohřbu.

Omlouvám se, že jsem nevolal dřív.

- Proč jsi mi volal? - Jen tak.

Je mi moc líto Strahinji.

Nemohl jsem přijít na pohřeb kvůli práci.

Poslyš,

můžeš se u mě zastavit?

Mám dobrou zprávu. Mluvil jsem s premiérem, jestli by vám nepomohl stát.

Bylo by to na místě, je to velká investice.

Potřebuju ještě pár informací.

Zastav se za mnou.

Já... teď nemůžu. Manželce je taky zle, skosilo nás to.

Nechme to na zítra, na pozítří.

Ozvu se, ano?

Dobrá, tolik to zase...

nespěchá.

Platí, ozvi se.

A pozdravuj manželku!

Budu, děkuji. Zavolám.

Natalijo proč proboha?

Ať vyjede.

Teď hned.

Ale předtím ať se tu pro něco zastaví.

Předtím, rozumíš?!

Jsme na pozici čtyři.

- Kume! - Co chceš?

Musíme si promluvit.

Nechci s nikým mluvit.

Tijana odešla, nemám náladu.

Kam odešla?

To nevím, vzala si věci a odešla.

Musíme si promluvit, kume. Ignoruješ mě a já nevím proč.

Nechci s tebou mluvit, přijď jindy.

VÝPIS Z KNIHY NAROZENÍ

RODNÝ LIST FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA- PAS

SRBSKÁ REPUBLIKA- PAS

- No? - Poslouchej...

Teď mi přišel Dejanův výpis z knihy narození.

Jména rodičů chybí.

Vyrostl v dětském domově.

Žádost o vydání dokladů podepsali opatrovníci.

TIJANA: PROMIŇ, ŽE JSEM ODEŠLA A VYKRADLA TI SEJF, MUSELA JSEM. KDYBYS MĚL PROBLÉMY, ZAVOLEJ INSPEKTORU ALEKSANDROVI, NEPATŘÍ DO NIKOLOVA KLANU. LÍBÁM TĚ.

Jak ses dostal dovnitř?

Přelezl jsem plot.

Musíme si promluvit.

Pěkně jsem naletěl.

Myslím, že Nikola s námi manipuluje.

Co tím myslíš?

Poslouchej.

To on nás přesvědčil, ať koupíme ten pozemek.

Že?

Ty papíry z katastru byly v pořádku.

Že?

A najednou se objevili lidi z Ameriky.

Padesát let jsou zticha a najednou se objeví a chtějí prachy.

Zrovna ve chvíli, když jsme si vzali úvěr.

Je ve vládě, kume.

On jediný má tu moc nechat zfalšovat katastr.

Tehdy začaly všechny naše problémy, že?

A ty jsi zavolal Srlemu, aby svýma prachama zachránil naši firmu.

Ano, no a?

Seznámil mě s ním Rončevič.

Zmáčkli mě.

Váhal jsem, nejdřív jsem nechtěl.

A pak mi zase volal Nikola, prý o čem přemýšlíš, člověče!

Zachraň firmu! Má prachy, chce investovat!

Co jsem měl dělat?

Co ti za to Srle slíbil?

Tři procenta v keši z celé částky.

Co je?

Do toho kšeftu jsem vložil všechno. Mám nechat děcka o hladu?

Kume...

Zabil jsi Milici?

Nezabil! Jak tě to mohlo napadnout?

Přísahám na děti!

To Nikola!

Určitě to byl on.

Poslouchej kume!

Stoprocentně věděl o závěti. A že jí Vojkan všechno odkázal.

A že po její smrti zdědí půlku Natalija.

A jen abys věděl...

Natalija už svůj podíl převedla na jeho firmu na Panenských ostrovech.

Viděl jsem smlouvu.

Je bez data.

Kdy vyjede?

To se dopíše... po dědickém řízení. Až to Nataliji přiklepnou.

Už je to notářsky ověřeno.

Kdo ti o Nataliji řekl?

Jeden známý z rozvědky. Proč?

Takže si bere firmu kousek po kousku.

Strahinjův díl má, teď si vezme i ten Natalije.

A mě chce vyšachovat, aby mohl prát prachy z drog, jo?

Všechno nám sebere!

Všechny nás zabije jako Milicu, jen aby měli většinu!

Ty nebo já, jeden z nás dvou bude další!

Když se mi něco stane, tak ta moje blbka podepíše všechno jako Natalija.

Přemýšlím o tom, že dám všechno církvi, už jsem mluvil s advokátem.

- Už to nemá cenu, kume! - Ale má! Ještě není všechno ztraceno!

My dva musíme držet spolu, jako kdysi.

Máme většinu.

Já mám ty Bosňáky, přijedou na pomoc.

Máme tvůj dům v Ženevě.

Hlavní je zaplatit tuhle splátku.

- My dva jako kdysi? - My dva jako kdysi! Proč ne?

Jak ti mám věřit, když nejsi upřímný ani teď?

To Nikola tě navedl, abys píchal s Natalijí?

Nebo je to z tvojí hlavy?

Jak sakra můžeš?

Celý život táhnem spolu, mládí, škola, všechno!

Vojkan tě bral jako svého syna.

Měl jsi všechno, co já.

To je pravda, kume.

Ale tys nepromeškal žádnou příležitost abys mi to dal najevo.

Jestli si vzpomínáš, tak já jsem znal Nataliji jako první.

A pak ses objevil ty,

ve svém Mercedesu,

a ani tě nenapadlo se zeptat, jestli o ni náhodou nestojím.

Vzpomínáš?

Věčná škoda, že jsem se nezeptal!

Jak ses dozvěděl o mně a o Nataliji?

Řekla ti to ona?

Když jste spolu mluvili na tryzně?

Takhle.

Co je to?

Dal mi to Nikola.

To je z jejího domu!

Takže všechno nahrává!

Třeba to nahrává i tady, ale...

mně je to jedno.

Určitě mě viděl to tam prohledávat.

Kde jsi co prohledával?

Zabal věci! To nejnutnější!

Jen to nejnutnější!

Bože...

Říkal jsem ti, že když takhle zavolám, máš držet hubu a balit!

Jsou tam děti?

Nikomu neotevírej, hned jsem tam!

Kume?

Kume!

Kume!

Telefo...

Co?

Telefo...

Záchranka?

Záchran... Prosím vás!

Aleksandra Kljajiče dva.

Postřelený muž! Pospěšte prosím!

Sakra kume!

Kume, prosím! Kume!

To nesmíš!

Kume!

* * *

www.titulky.com