Original subtitles

SLADKÝ ŽIVOT

V hlavních rolích

Námět a scénář

Dále hrají

Výprava a kostýmy

Kamera

Střih

Hudba - Orchestr řídí

Režie

Osoby a události filmu jsou smyšlené. Jakákoli podobnost je čistě náhodná.

Leontino, co je to?

To je Kristus! Kam asi letí?

Spouštějí ho dolů!

Kam vezete tu sochu?

Cože?

Kam s ní letíte?

Letí s ní k papeži.

Chtějí náš telefon. Ne!

Pojď sem, chlapče.

- Co jedli u šestnáctky? - Pan kníže měl šneky.

- A k pití? - Sladké víno.

Mluvíte o knížeti s paní? Pili valpolicelské.

- Zdravím tě, Marcello. - Buď zdráv, Pierone.

Šneky a valpolicelské. Pusť mě udělat fotku.

To nejde.

Dej peníze mně, řeknu ti, co budeš chtít.

Hlavičko...

Zastavte toho fotografa!

- Dejte mi ten film. - Nic na něm není.

Bez dovolení nesmíte nikoho fotografovat!

Zapálíš mi?

Pojď sem.

- Já? - Ano, ty.

- Oč jde? - Chci s tebou mluvit.

Dobrý večer...

- O co jde? - Přisedni si.

- Není tu židle. - Tak si přidřepni.

Jsi darebák!

- Proč? - Protože jsi darebák.

Jednou ti rozmlátím hubu!

Jen informuji veřejnost. Ostatně trocha publicity...

Tomu říkáš publicita? Starám se já o tvoje zálety?

- Ty nejsi novinář. - On si říká novinář!

Ty buď zticha! A ty se polepši, Marcello.

Ty mě zničíš.

- Už přišel? - Ještě se neukázal, slečno.

Až přijde, vyřiď mu, že je pitomec. Nalej mi whisky.

Proč tenhle pajzl konečně nezavřete?

Dobrý večer, Maddaleno. Sama?

- Chcete si zatančit? - Ne.

Dáme si vodku?

Dnes večer mi nic nevychází. Jdu pryč.

- Doprovodím vás. - Tak pojďte.

Dobrou noc.

- Vaši kamarádi v akci! - Kampak, Marcello?

- Slečno Maddaleno... - Nechte mě být.

Vrátila se krásnější než filmová hvězda.

Pořád totéž. Copak si nikdy nedají pokoj?

Nech toho, Paparazzo.

- Jste už slavná osoba. - Kam si tě veze?

Chtěla bych žít v jiném městě a s nikým se už nepotkat.

Mně se Řím líbí. Je jako vlahá, klidná džungle,

kde se člověk může schovat.

Taky bych se chtěla schovat, ale nedaří se mi to.

- Co budeme dělat? - Projedeme se?

Řím je tak nudný. Mně by se líbil ostrov.

- Kupte si ho. - Už jsem na to myslela.

Ale odešla bych tam?

Vy zkrátka máte moc peněz.

A ty jich zas nemáš dost.

A skončili jsme tu spolu.

Zbylo nás málo, kdo se sebou nejsme spokojení.

- Co jste si udělala? - Nic.

Se svými penězi vždycky dopadnete na nohy.

- Myslíš? - Ovšem.

Nemám tu životaschopnost, abych se udržela na nohou.

Jen když se miluju, ano, láska mi dává sílu...

Ať tedy žije láska!

Koukej, to je bourák!

Hotový apartmá.

- Ty jsi Liliana? - Nejsem. A kdo jsi ty?

- Dobrý večer. - Dobrej.

S kým to tam mluvíš?

Kdo je tam?

Liliana tu už nedělá, odjela do Milána.

- Projedete se s námi? - Já?

Ano.

Pojďte.

Nějaká dáma mě zve na projížďku v auťáku. Mám jet?

Vezmeme tu holku na projížďku.

O co vám jde?

Projedeme se a pak ji odvezeme domů.

- Znáš ji? - Ne.

Myslím že ne.

Jdu se najíst. Počkám pak na tebe.

Zhasni to světlo!

Dej si bacha! Tyhle jsou prachatý.

- Pojedete s námi? - Když mě pak odvezete domů...

Ty nepojedeš?

Bydlím ale trochu daleko.

- Vlez si dozadu. - Jo, děkuju.

- Sedí se vám dobře? - Jo...

Ahoj, Ninni...

- Kde bydlíš? - Až u Zašlejch duchů.

- To je váš auťák? - Ano.

- Tys jí ho ale nekoupil. - To její otec.

Můj táta mi dával akorát přes držku.

- Znáte mého otce? - Představila jste mě.

- Kde bydlí vaši rodiče? - V Ceseně.

- Je tam moře? - Není.

- Jak je? - Jak by mělo bejt?

- Dnes večer se vám nedařilo? - Ten hňup mi dal pár šupů a cigára.

- Mladý nebo starý? - Kdo by si je prohlížel!

- Šel byste s takovou ženou? - Ne.

Není horší než jiné. Vy s takovými nechodíte?

Tu a tam.

Hele, co po mně vlastně chcete? Kam jedeme?

Chtělas odvézt domů.

Vezeme tě domů.

- Co jste si myslela? - Já? Nic. Co bych si myslela.

Ať ztiší to rádio, spí tu lidi.

- Hned zas pojedeme. - Bydlíš sama?

- Jak to myslíte? - Jestli máš někoho doma.

Bydlím s bratrancem, ale není doma.

Pozveš nás na kávu?

Jo, kafe umím udělat dobrý.

Ale není to žádná rezidence.

Půjdu napřed.

Kávu!

Pozor, opatrně po těch schodech. Tuhle se tu jeden pán...

Zas je tu voda! Kdo má v tom sajrajtu bydlet!

Počkejte tady.

Měl by sis to zkusit, chytráku!

Čekáš na svatýho Dyndy? Ale já ti to spočítám!

Posadím vás do ložnice. Dobrý Bože!

Nateklo to až sem. Jděte dál, uvařím to kafe.

Chce to holt známosti.

Mám podanou žádost o byt asi už dva roky a pořád jsem tady.

Zapálím zatím vařič.

Zavřel bys dveře?

Tady se chceš milovat?

Ne?

Kafe vám nechám tady.

Tys je nezkásla předem?

Měla jsem je vyhodit?

- Něco mi snad dají. - Něco? Ceny tu určuju já.

- Jsou to manželé? - Jo, to zrovna!

Děkujem.

Musím vycouvat, nebo se tam otočím?

Jeďte dál a zahněte doprava.

Můžu ti dát pusu? Děkuju mockrát.

Přijďte zas, až budete chtít.

A dejte pozor s tím auťákem!

Bože můj...

Emo!

Emo, co je ti?

Řekni mi, co se stalo!

Cos to provedla, ženská bláznivá...

Emo!

To bude dobré. Neboj se, postarám se o tebe.

Proč jsi takový blázen? Koho tím chceš zničit? Mě?

Jednou tě nechám umřít.

Emo, řekni už konečně něco!

Emo, miláčku...

Lásko moje, Emo...

Rychle!

Tys přivezl tu ženskou, co se otrávila?

Nepiš o tom. Stačí ty oplétačky s policií.

- Co se stalo? - Vůbec nic...

- Kdo je to? - Prosím tě, nech ji být.

- Můžete za ní, pane. - Ano.

Emo!

Neunavujte ji. Potřebuje odpočívat.

Za pár hodin ji můžete odvézt. Zatím sepíšete protokol s policií.

Emo!

Emo, proč jsi to udělala?

Řekni mi... proč?

Komisař na vás čeká.

Hned se vrátím.

Počkejte tady. Hned přijde.

- Můžu si zatelefonovat? - Prosím.

- Pojďte dolů. - Jen jeden snímeček!

Sylvie!

Sylvie!

Sylvie!

Vraťte se zpátky!

Sundej si brýle, Sylvie!

Poběžte honem!

- Napřed jí dáme kytky nebo pizzu? - Pizzu. Poběžte honem!

Dělejte s tou pizzou!

Ustupte!

Je tu producent Scalisse, který má s naší divou smlouvu

na výpravný barevný historický velkofilm.

To je ta Švédka? Radši mi ji ani neukazujte!

Ať žije Švédsko!

Překrásnými zuby se Sylvie zakousla do pizzy,

která hýřivě připomíná naši radost ze života.

Ahoj, Marcello. To je macanda, viď?

Pan producent doprovází hvězdu k celnici...

- Jakou jste měla cestu? - Pěknou, děkujeme.

To je ale zmatek!

Podívej, Edno, slepičky!

- Zajeď k nim, Marcello! - Nevidíš, že to nejde?

Předjeď je!

- Jak se vám líbí Řím? - Prý se koupete v ledu?

- Máte ráda děti? - Ovšem.

Praktikovala jste někdy jógu?

Jak dlouho se zdržíte v Římě?

Kterou postavu z italské historie byste hrála?

Líbí se vám vousatí muži?

- Jak dlouho už hrajete? - Znáte italské herečky?

Teď otázka pro italský rozhlas... Co říkáte na italskou kuchyni?

Zbožňuju ji! Hlavně špagety!

Slečno, spíte v pyžamu, nebo v noční košili?

Spím ve dvou kapkách francouzského parfému.

Výborně, madam...

Neorealismus je pro vás živý nebo mrtvý?

Řekněte živý.

Věříte v přátelství národů?

Co máte v životě nejraději?

Nejmilejší jsou mi tři věci:

Láska, láska a láska!

Kdy se chystáte filmovat v Británii?

Nevolal jsem ti dřív, protože to nešlo.

Co bych dělal? Pracuju. Vzala sis kapky?

- Jsi tam s ní sám? - Je tu padesát lidí.

Přísahej při své matce!

Přísahám ti při své matce.

Krásná? Když se někomu líbí americké loutky...

Loutka na hraní.

Zkusím si tuhle. Můžu?

- Nosíte u vás paruky? - Co byl váš šťastný den?

- Co mám říct, Edno? - Byla to noc, miláčku.

- Byla to noc, miláčku. - Proč filmujete, Miss?

Protože se ukázalo, že mám velký talent.

Ano...

Marcello, vyškrábu ti oči!

- Marcello, proč tu nejsi? - Nemůžu...

- Chci se milovat. - Cože? - Chci se milovat.

Ano, z téhle strany...

Vezmeme ji na Svatého Petra a na Quirinál.

Dobrý den vespolek!

Tady je náš snoubenec, pan Robert.

Čekala jsem tě na letišti. Kde jsi byl?

Spal jsem.

Co si myslíte o italských mužích?

- Marcello! - Půjdeš ven?

Ne! Budu na tebe čekat

Uvařím ti něco lehkého. Chceš taštičky?

Mám tu nudle i tvaroh. Skočím jen pro zeleninu.

A pak půjdeme do kina, jak budeš chtít.

Máš mě rád, Marcello?

To je legrační! Je to celé ze dřeva!

Proč tu není výtah?

A ta jména na zdech! Dej mi tužku, Edno!

- Podívej, Edno! - Sylvie...

Vypadá to jako loď.

- Jak je to vysoké? - Strašně moc.

- Sylvie! - Drolí se to pod nohama.

- Je tu 700 schodů! - Tiše, jsme v kostele.

- Prosím tě, Sylvie... - To je krásné...

Sem se podepíšu! Dej mi tužku!

Úžasné! Uděláme vám ještě jednu. Stůjte, prosím.

Copak se ani na chvíli nezastaví?

- S dovolením... - Prosím.

Je to skvělé na hubnutí! Musím to říct Marylin.

Došly mi filmy! Jdu dolů do auta.

- Kde je? - Ta má ale páru!

Sylvie!

Pojďte!

Pojďte!

To je nádhera! Kde je Giottova zvonice?

Ta není v Římě, ale ve Florencii.

Podívej!

Jsi všechno, Sylvie. Víš, že jsi všechno?

Jsi všechno...

Jsi první žena, kterou stvořili na počátku světa.

Jsi matka, sestra, milenka, přítelkyně,

anděl, ďábel, země, domov... ano, jsi dům.

Sylvie...

Proč jsi sem přijela?

Vrať se do Ameriky! Co si teď počnu?

Náš Robert je i malíř! Bravo!

Musím se s tebou vidět, za každou cenu.

A to byla jen císařova koupelna!

Sylvie!

Frankie!

- Co je to za blázna? - To je herec Stout.

- Hoď tam Caracas. - Fajn, Caracas.

To je ale blázen!

Ty blázne, kdo tě sem pustil?

- Co děláš v Římě? - Točím tu film.

- Vypadáš příšerně. - Připadám ti sexy?

Mám císařský plnovous.

A boty dolů!

A ještě jedna!

- Omluvíte mě? - Jen běž, pusinko!

Tančí s madam...

- Je mi to podobné? - Víš co?

- Ještě přimaluju knír. - To snad ne!

S knírem vypadáš mnohem líp.

Zítra musíš pracovat, Roberte!

Jo, máš recht!

Ahoj, zlatíčko!

Bravo, Frankie!

- Tancuje skvěle! - Je sladký.

- Flambuješ si banány? - Co naděláš!

- Tady má slečna boty. - Dej je sem!

- Našel jsem je... - Jo, my víme. Díky...

Promiňte... Na okamžik.

Tohle není správný kostým.

Je to podivný římsko-fénický slepenec.

Ten lem...

Vůbec se mi to... tady nelíbí...

Rock 'n' roll!

Rock 'n' roll pro Sylvii!

Ty máš ale štěstí!

Všichni za mnou!

Ty taky!

Julius Caesar je nadrátovanej!

Pojď, Frankie!

Úžasné... skvělé...

Bravo, Frankie! Byl jsi skvělý!

Bylo to nebezpečné, ale božské!

Děkuji, pane.

Jdi vybírat do klobouku.

Dej mi šampaňské, Marcello!

Pamatuješ na Frankieho?

Jsi jedinej Amík, na kterýho jsem v Římě ještě nenarazil.

Už neděláš do vdov a stařen?

To je dobrý!

Ten nepravděpodobný Říman ti aportoval boty.

Teď si už jen počkáme na zbytek tvého oděvu.

Ty hnusnej ožralo! Už tě mám plný zuby!

Sylvie... Robert to tak nemyslel.

Proč jsi to udělal, Robby?

Panstvo, mám vás po krk. Dobrou noc.

Fajn.

Dobrou!

Dojdu pro ni. Přivedu ji sem. Dej mi ty boty.

- Co ji tak vzalo? - Přivedu ji.

- Tady je! Sylvie! - Sylvie, boty!

Nic se nestalo. Jděte pryč!

Pojeďte mým autem!

Posaďte se, Sylvie.

- Vrať se, Sylvie! - Nechci se vrátit!

- Vystup, Paparazzo. - Šábneme se...

Kašlu ti na to. Padej!

Dám ti třicet procent...

Sylvie! Kam s ní jedeš?

Kam jedete, Marcello?

Mám toho dost!

Samý stejný mužský!

Nikdy si neostříhají nehty.

Setřásli jsme je.

Kam mě vezete? Nechci do hotelu.

- Ano. Ovšemže ne. - Nechci. Nemůžu!

Všechno je tak těžké, Marcello.

Vystoupíme...

Sylvie.

Ano...

Nikdy jsem nepotkal ženu, jako jsi ty, Sylvie.

Slyšíš?

Co je?

Někoho volá.

Pozor, Sylvie, jsou tu výmoly.

Pojďme raději pryč.

Slyšíš? Všichni psi se probudili.

Sergio přijede dvanáctého. Mám něco vyřídit? Jsem jeho matka.

- Máte klíče od ateliéru? - Ne, jsem jeho matka.

- Voláte kvůli práci? - Ano, kvůli práci.

Ale to nevadí. Zavolám dvanáctého. Dobrou noc.

- To je ta americká herečka? - Ano.

- Ta je krásná! - Dobrou noc.

Ke mně nemůžeme. To by ta pomatená nepochopila.

- Pomatená? - Počkej, mám nápad...

Slečna má telefon.

Ano?

Marcello! Nespletl sis číslo?

Můžu k tobě s někým přijít?

- S kým? - Kdo volá tak pozdě?

Prostě s někým.

- Nejsi doma sama? - Hraju s otcem karty.

- Máš tam otce? - Co vlastně chceš?

Nic... Brzy ti zavolám. Promiň a dobrou noc.

Co tu děláš, Sylvie?

Musíme jí sehnat mlíčko.

Kde mám teď shánět mlíko?

Viděla jsem tu bar.

Kam jdeš s tou kočkou? Bude nás jen zdržovat...

Tady to není... Tak to bude tamhle.

Co ty víš, kde je tu mlíkárna. Počkej na mě v autě.

Dojdu pro to mlíko sám.

Jdi...

Kde bych tu sehnal mléko? Tak děkuju...

Proč tolik pláčeš?

Ahoj.

Marcello, kde jsi?

Kam jsi šel pro to mlíčko?

Propána!

Marcello, pojď sem!

Ano, Sylvie, už za tebou jdu.

Máš pravdu, všechno je jinak.

Všichni se mýlíme.

Sylvie...

Kdo jsi, Sylvie?

Poslouchej.

Sylvie!

- Vyfoť ho. - Tak pěkně... Nehýbat se.

Představte si, že tenhle hrál Tarzana!

To je paráda! Chci si ho vyfotit ještě v zrcátku.

Počkejte, udělám fotku, jak ho fotíte.

Tamhle jsou! To je Marcello!

- Pane Roberte. - Běžte někam, kluci.

Probuďte se, pane Roberte!

Sylvie! Podívejte!

- Musíš nám to vyprávět. - Hele, jdi si po svých.

- Proč jsi celý mokrý? - Nechte mě projít. - Nevím.

- Tady budou lítat facky! - Dobré ráno, Roberte.

- Dobrou noc. Děkuju vám. - Počkej!

Tos měl zažít! Proč jsi nešel s námi?

Viděla jsem nádhernou fontánu!

- Jdi spát. - To před lidmi nedělej.

- Jdi do postele. - Nic jsem neudělala!

Tady ještě nekončíme.

- Hele, Marcello... - Ahoj, Roberte.

Chápu tě, ale...

Nafoť to. Marcello!

Zvedni trochu hlavu, Marcello.

Co jste spolu dělali?

Už jsem to vyfotil. Co dál?

Koně dej na stůl a ji na zem.

- Co to říkal? - Sedni si na stůl.

- Hned se vrátím. - Vyrazíme si spolu?

- Ty s tím naděláš! - Já jsem tu v práci.

Marcello!

Marcello!

Steinere!

Zdálo se mi, že tě vidím jít dovnitř.

- Kde se tu bereš? - Moc rád tě vidím.

Chodím sem často.

Otec Franz mi půjčil gramatiku sanskrtu.

Dlouho jsme se neviděli. Co dělá tvá kniha?

Sbíral jsem materiál. Teď začnu psát.

Četl jsem tuhle tvůj článek. Moc se mi líbil.

Myslím to vážně. Byl skvělý.

Dals do něho to nejlepší ze sebe.

To, co se snažíš skrýt a co v k tobě navzdory všemu je.

- Neumím psát. - Zajdi někdy k nám.

- Máš chvíli čas? - Ovšem.

- Mohu přivést přítele? - Pojďte nahoru.

- Opravdu nerušíme? - Ani trochu, jen pojďte.

Tihle kněží se ďábla nebojí. Naopak.

Můžu sem dokonce chodit hrát na varhany.

- Hlavně nedělejte rámus. - Nanejvýš uslyšíte jazz.

- Nemůžeme zavřít kostel? - Jazz mám také rád.

Odpusťte mi, už to nikdy neudělám.

Chceš si to zkusit, Marcello?

Odvykli jsme tomu zvuku.

Jako by ten tajuplný hlas vycházel z nitra Země.

- Co ti mám zahrát? - Nechám to na tobě.

Co ti řekli? Že je to na konci světa?

- Paparazzo! - Říkal na 45. kilometru.

- Nemám chuť na vajíčko. - Jez!

- A pořádně kousej! - Jo...

Bude tam hlava na hlavě.

- Nebylo by kafe? - Kafe mám pro Marcella.

- Nechci banán, Emo. - Jez!

- A pořádně kousej. - Ano.

Ty děti s madonou!

- Kde se stal ten zázrak? - Tamhle tudy.

Počkej tu, je tam zmatek.

Normane!

Tu máš a zůstaň tady.

- Kde jsou ty děti? - Zavřený. Hlídají je četníci.

Vezmi mě s sebou. Povím ti, co udělali komunisti.

- Kde je ten strom zázraků? - Tamhle vzadu.

Zvuková zkouška...

Prokletí! Pusťte je!

Nemáte právo zadržovat ty nevinné tvorečky...

- Kde to je? - Tady.

- Kam strčili ty děti? - Nevíme.

- Kde je strážmistr? - Jak to máme vědět?

Dali ti padesát tisíc lir.

- Mám tu otce s matkou. - Už můžu domů?

Dvě stě ti dal ten chlap.

Jsem celá bolavá...

Jo, mrzne jako v zimě.

Peníze dejte mně, starej by je propil.

Dělejte, jako že někoho vidíte.

Vezmu vás s horama. Tvařte se spokojené!

- Jak se jmenujou vaše děti? - Dario a Marie.

Výborně! Jen si poplač!

Madona pamatuje na všechny.

- Stojím dobře? - Jo, skvěle.

- Dej mi cigáro... - Napřed zazpívej.

- Nebyl to zázrak? - Pán koná divy kdekoli.

Ale ty děti si to vymyslely.

Jak to, otče?

Kdo opravdu viděl madonu, má úplně jiný výraz.

Zázraky se dějí v tichu, v pokoře, ne v takovém zmatku.

Co jste viděly tady u stromu cestou do školy?

- Panenku Marii! - Kdo ji viděl první?

- Já! - Oba najednou?

- Ne! On ji viděl první. - Jako dva andělé!

Klekly jsme si a madona se nohama nedotýkala země.

Jak jste poznaly, že je to panenka Maria?

- Je to k nevíře... - Opravdu viděly panenku Marii?

Není to snad jedno?

Jedno? Jak to můžete říct, paní?

U vás v Itálii působí mnoho nadpřirozených sil.

A kdo hledá Boha, najde ho kdekoli.

Vy jste si taky přišla pro požehnání?

Ne, jsem tu se snoubencem. Je novinář, je tu služebně.

Z těch lidí a z toho křiku jsem celá nesvá.

Stůjte tady a nedívejte se do kamery.

Zaber ho shora. Ještě!

Ne... Promiň... Sjeď dolů.

Zkusíme vzít děti. Nezapomeň, že jsou menší.

Připraveni? Pusťte sem ty ženské!

Poběžte!

- Tam je můj snoubenec. - Jen za ním jděte! - Omluvte mě.

Můžeme jet?

Pořádně! Všichni prosí o milost.

Snažně! Prosebně!

Uděláme si pauzu. Večer budeme pokračovat.

Zatím se jděte najíst.

Emilio Alessi. Stefania Alessiová.

Eugenio Bertoluzzi. Mario Bertoni.

Letizia Bertoniová...

Svatá Panno, dej ať se ten maličký uzdraví!

Snažně tě prosím, svatá Panno!

Sejmi ze mě ten kříž, když jsi sama trpěla.

Marcello...

Můj malý mi umře!

Madona nás vyslyší, je dobrá...

Carmela Flaviniová. Stefano Iris.

Inženýr Albani se má dostavit do režie...

V těch odlehlých místech se nyní tísní davy lidí.

Některé vede zvědavost.

Je zde i mnoho novinářů, fotografů a zpravodajů.

A nekonečná řada aut. Už neprší a svítí hvězdy.

Obě děti jsou zatím pod dohledem.

Ptáme se strýce dětí, kdy poprvé viděly madonu.

Panna se jim zjevila 15. března příštího roku.

Tohoto roku, že?

Za chvíli přijdou děti. Z Říma to povolili.

Pustili je!

Počkej tu a nikam nechoď. Za chvíli jsem zpátky.

- Kam jdeš? - Jdu se na něco podívat.

- Půjdu s tebou. - Ne, povídej si s paní.

Počkej tady.

- Pojď dolů, Marcello! - Vždyť jsem sem sotva vylezl.

Půjdu za tebou.

Ať zajedou s agregátem o kus dozadu.

Přezkoušejte přenosovou trasu a držte spojení.

Proč ses tak změnil, Marcello?

Proč mě už nemáš rád?

Jestli si mě vezme, budu ti denně děkovat.

Stačilo by mi, kdyby mne měl rád a byl můj jako kdysi.

Už jdou!

Postav se, a až přijdou ke stromu, zaber je.

Pojedeš, až mávnu kapesníkem.

Ahoj, maličká! Šajny na oba!

Nasviť mi ty lidi!

Tam někde je i moje stará!

Někdy mi leze na nervy, ale někdy zas...

Dej, ať se uzdravím!

Modlete se!

Pomalu, jenom klid.

- Prší. - Tady je to nebezpečný.

Bouchají lampy. Zhasni všechno!

Okamžitě vypněte agregáty!

Hustý déšť nás znovu zahnal do vozu.

Kde jsi, Mario?

Panenka Maria!

Děti znovu vstávají a běží na opačnou stranu.

Křičí, že vidí madonu. Dav běží za nimi.

Děti znovu mění směr a běží zas na jinou stranu.

Tamhle je!

Pusťte mě, vždyť ty děti z toho chytí zápal plic.

Madona řekla, že tu máme postavit kostel.

Panenka Maria řekla, abychom postavili kostel.

Jděte domů, dobrou noc.

Emo!

Emo!

Drž ji takhle! To bude krásná fotka.

Nech mě! To se nedělá.

- Jste horší než hyeny. - Rozbiješ mi foťák!

Nic vám není svaté.

Jsi odporný ničema.

Co teď brečíš? Kdes to nechala?

Já si to nepamatuju.

Je mrtvý!

Je mrtvý!

Umřel!

Pokoj věčný dej mu, Pane,

a světlo věčné ať mu svítí.

Jsem Steinerova manželka. Pojďte dál, už na vás čekáme.

Enrico!

Dobrý večer, Marcello.

- Máš krásný domov. - Tohle je Ema?

- Dávno jsem vás chtěl poznat. - Marcello.

- Děkuji, že jste přišla. - Pojď sem, Marcello.

- Anno! Jak se máš? - Tohle je Markéta.

Znáš její abstraktní obrazy?

Neumí italsky, ale říká, že jsi velmi dekorativní.

Mám pocit, jako bych vás dobře znal.

Až budete Marcella milovat víc než sebe,

budete šťastná.

Pravá žena je žena orientální.

Eva přišla z pozemského ráje.

A ten ráj byl v Orientu.

- Tak proč sis vzal mě? - To byla právě chyba.

Tajemná, mateřská, dcera i milenka,

leží ti u nohou jako milostná tygřice...

Patnáct let takhle žvaní o Orientu.

- Představíš mi Emu? - Ovšem.

Hezká tvářička! Vydržte to s ním, v jeho zájmu.

Ve vašem zájmu je ovšem poslat ho k vodě.

Podvolí se ti na duchu i na těle, ve všem...

Dovolíte? Můj přítel Marcello a jeho Ema.

Souhlasím s vaším pojetím ženy.

Od orientálních žen se máme hodně co učit.

Po staletích civilizace zůstaly spojeny s přírodou.

- O co ti jde? - Už se neumíte milovat.

Každý ať mluví za sebe!

- Dáš si něco k pití? - Rád.

Závidím vám. Sledoval jsem vaše cesty po světě.

Taky bych rád cestoval a měl děti všech ras.

Červené, žluté, jako kytice polního kvítí.

- To je ti podobné! - Máte jistě krásné vzpomínky.

Vzpomínky? Muž v mém věku má především plány.

Vy jste snoubenka našeho přítele? Jste určitě...

Zvláštní člověk.

Napsal desítky významných knih a pořád je bezelstný jak dítě.

Možná mu někdy závidím jeho víru a optimismus.

Máš nádherného Morandiho.

Mám ho rád. Jeho snové světlo,

do něhož staví předměty ostře, až hmatatelně.

V jeho umění nic nepodléhá náhodě.

Prý se neumíš rozhodnout mezi dvěma láskami.

Mezi žurnalistikou a literaturou.

Pozor na žalář! Zůstaň svobodný jako já.

Nikdy se nezavazuj, nikdy nevybírej.

I v lásce je lepší, když si tě vyberou.

Když jsem chtěl sám psát, četl jsem vaše verše.

- Jako by je nepsala žena. - Co ty víš o ženách?

Vaše umění přežije.

Je jasné, nerétorské, nelže, nepochlebuje.

Často myslím na to, až takhle budu žít.

Na to myslíme všichni, ale žijeme tady a teď.

Když žijeme plně, každý okamžik je jako rok

a každý rok omládneme o pět let.

- Iris, ty jsi orákulum. - Opilé orákulum.

Moc přemýšlíte o tom, co bude.

Ale ty jsi jiná. Co děláš celé dny? Co máš ráda?

- Já... nevím. A vy? - Trojí velké zapomnění.

Kouření, pití, postel.

- To je tvé velké téma. - Ty nechápeš mé verše.

Jsi prostý jako gotická věž.

Do tvé výše nedolehne žádný hlas.

Ve skutečné velikosti jsem takhle malý.

Pozor: Ženská moudrost...

...versus mužská bezradnost.

Jsi prostý jako gotická věž. Do tvé výše nedolehne žádný hlas.

Ve skutečné velikosti jsem takhle malý.

To je starý pásek. Promiňte, dám ho pryč.

Proč to nesmíme slyšet?

Nechci vás tím nudit.

- Nahrával zvuky přírody. - Pusťte nám to!

- Proč sis je nahrával? - Připadaly mi krásné.

- Vážně je chcete slyšet? - Jsou velmi stimulující.

Jak chcete...

Zvuky a sladké nápěvy, co povznesou a neraní...

Ptáčkové!

Jsou opravdu takoví.

Tohle je les.

Co tu děláte?

- Proč nejste v posteli? - Omluvte mě na okamžik.

Kde máš bačkůrky? Vždyť se nastydneš!

Vzbudila je ta tvoje bouřka.

- Přišels mi dát pusinku? - Táta je paličák!

Že se nestydíš! Teď to vědí všichni.

Máte krásné děti!

Jaké má inteligentní oči!

Když ho něco zaujme, zachmuřeně přemýšlí

a pak se šťastně rozesměje.

Když dostane něco krásného, začne se taky smát.

Jako ty, když posloucháš hudbu.

A teď honem do postýlky. Přijdu ještě za vámi.

Dejte všem dobrou noc.

Malá je úplně jiná.

Ráda si hraje se slovy.

Někdy si vymýšlí nádherné věty.

Některé jsem si zapsal. Třeba:

Kde má sluníčko svou mámu?

Je to krásné, skoro básnické.

Spí s vámi v jedné posteli?

Někdy malý přijde k nám do pokoje,

lehne si mezi nás a drží se mě za prst.

Je nádherné usínat vedle takového tvorečka.

- Znáte Steinera dlouho? - Dlouho, ale vídáme se málo.

Ovšem...

Snad jednou budeš mít i ty takový domov.

Je nám spolu dobře, viď? Jsme pro sebe stvořeni.

Chtěl bych k tobě chodit častěji.

Přijď, kdy budeš chtít.

Co je s tebou, Marcello?

Měl bych změnit tolik věcí.

Tvůj domov je útočiště. Tvé děti, žena, knihy, přátelé.

Já své dny jen utrácím, nic už nedokážu.

Kdysi jsem měl ctižádost, teď jako bych zapomínal.

Zavřít se doma nikoho nespasí. Nedělej to jako já.

Nejsem už diletant, na to jsem dobrý, ale nejsem ani profesionál.

Je lepší žít jako ubožák než pod ochranou spořádané společnosti,

kdy je všechno předvídatelné, všechno dokonalé.

Můžu být jen tvůj přítel a těžko ti můžu radit.

Ale můžu tě seznámit s nakladateli,

najít ti u nich lepší práci,

abys už nemusel sloužit těm fašistickým novinám.

Nech si to projít hlavou.

Ano.

Pojď se mnou.

Někdy v noci na mě doléhá ticho a tma.

Klid mě děsí ze všeho nejvíc.

Jako by to bylo jen zdání, pod nímž se skrývá peklo.

Myslím na to, do čeho vyrostou mé děti,

když stačí jeden telefon, aby bylo po všem.

Měli bychom žít mimo vášně a city v harmonii,

jakou najdeš jen v největších uměleckých dílech.

Měli bychom se naučit milovat sami sebe, abychom dokázali žít mimo čas.

Vyvázat se...

Nemůžu ti celý život jen telefonovat.

Potřebuju v klidu pracovat. Nevím...

Slečno, vypněte laskavě ten rámus.

Neřeknu ti, kde jsem ani kdy se vrátím.

Jdi k čertu, ženská bláznivá!

Nemůžeš si zpívat potichu?

- Tenhle je rozbitý! - Tak dojdi pro jiný.

- Zůstanete na oběd? - Ne... ano... nevím.

Vaří tu dobře.

Je těžké naučit se psát na stroji?

- Chceš být písařka? - Líbilo by se mi to.

- Jsi pěkná holka. - Nepřehánějte!

Ty moc dobře víš, že jsi hezká.

Tenhle je taky rozbitý.

Ty nejsi z Říma. Odkud jsi?

- Z Umbrie, od Perugie. - A kde ses tu vzala?

Táta pracuje v Anziu. Ale brzy odejdu.

Půjdu do Ostie nebo do Říma.

- To je tvůj bratříček? - Ne, jen mi pomáhá.

- Zacházejí tu s tebou dobře. - To ano, ale já chci domů.

Tuhle se mi tak zastesklo, že jsem se málem rozbrečela.

- Ukaž se z profilu! - Proč?

Jen na chvilku.

Připomínáš andělíčky na obrazech v umbrijských kostelích.

- To už ti někdo řekl, viď? - Ne... - Tak čemu se směješ?

Jen tak...

- Máš už kluka? - To tak, kluka!

- Už nepíšete? - Ne.

- Takže zas můžu pustit hudbu? - Můžeš.

Mám vyhodit i tohle?

Copak bys rád?

Marcello! Přijel ti otec.

Říkal, že je tvůj táta.

- Nedělej si blázny. - Tamhle sedí a večeří.

Už je tu dvě hodiny. Říkal, že je tvůj táta.

Podívej, tamhle sedí.

- Kde? - U toho černocha.

Táto...

Marcello! Konečně!

Jsem v Římě od rána. Hledal jsem tě všude.

Už jsem chtěl jet domů, ale poslali mě sem.

Mám práci, při které jsem pořád někde jinde.

- Co děláš v Římě? - Byl jsem si stěžovat.

Ministerstvo dělá mrtvého brouka. Co ty? Dobře vypadáš.

Ty taky. Co dělá máma?

Dala mi pro tebe dopis. Pořád si dělá nějaké starosti.

To víš, s věkem se tyhle věci zhoršují. Tu máš...

- Chudák máma. - Mohl bys jí víc psát.

A taky se někdy ukaž. Kdys byl naposled doma?

- Jsem v jednom kole. - Ahoj, Marcello.

To zdravila tebe? Vypadá jako herečka.

Jo, herečka! Dělá čurdy za pár babek, pane Rubini.

Nechceš si dát gin fizz?

Jaký džinn Fritz? Mně stačí pivo.

Tady je v noci rušno. Takové je to každý den?

U nás je v tuhle hodinu všude tma a škoda mluvit.

Ty se tu máš dobře, viď?

- Zvykl jsem si. - A vyděláš si dobře?

Když máš štěstí, vynáší novinařina slušně.

Zavedl jsem se. Dostanu se do Vatikánu i na ministerstva.

Mám auto a vlastní byt.

Když jsem ti volal, zvedla to pokaždé nějaká žena. Kdo je to?

Pozor, abys ses moc nezapletl, manželství je vážná věc.

Taková, která s tebou žije na hromádce...

To byla paní, co mi chodí uklízet.

- Tak jste ho našel? - Ano, děkuji.

- Vy už se znáte, viď? - Už jsme kamarádi.

Řekl mi, kde tě najdu. Vy jste fotoreportér?

To je krásná, umělecká práce. Pracujete spolu?

Jo, vyfasoval jsem ho.

Nevíš, kam se mi zdejchl kníže? Už jsem ho skoro měl.

- Půjdu se po něm mrknout. - Asi máte práci, hoši.

- Ne, táto. - Stačí říct. Jestli něco máte...

- Pracujeme i tady. - Ano?

Občas sem chodí zajímaví lidé, stačí o tom napsat.

Takže tu sedáváte...

- Nechceš jít do kina? - Kdepak!

Do kina chodím pořád. U nás nic jiného není.

Nebudu vás zdržovat.

Vždyť nemáme nic na práci.

Co se tu dá dělat? Za pár hodin musím jet.

- Otevřené jsou jen bary. - Teď mě napadlo...

Prý je tu nějaký kabaret Číča nebo Kitkat...

- Ča-ča. Ale to je starý podnik. - Ča-ča, to je ono!

- Chceš tam zajít? - Jen tak nakouknout.

Když se tak málokdy dostanu ven...

- Paparazzo! - Zvu i tvého kamaráda.

Ne, já vás zvu a neodmlouvej.

- Antonio! - Pane vrchní!

Paparazzo!

- Půjdeme s tátou. - Kam?

Měli jsme dělat reportáž o knížeti.

Aha, tady se platí všechno dohromady.

Nasedni, Paparazzo. Pojď sem, tati.

- Kam jedeme? - Do Ča-ča.

Mám tu skútr, Marcello.

Řekněte šéfovi, že mu brnknu domů.

Ať vám to šlape, kluci!

- Vyhovuje vám to tady? - Vůbec nic se tu nezměnilo.

Podívej! Byl jste tu už v roce 1922?

To jsem byl v Turíně. Nejsem v Římě dlouho.

- Dáš si něco k pití? - To víš, že dám.

- Chceš whisky? - Ano, whisky.

- Třikrát whisky. - Jakou značku?

Black and White. Tady to tepe jak v hrobce.

Pěkná ženská! Má dlouhá stehna.

- Prý má dlouhá stehna. - Byl jste někdy v Paříži?

Já tam byl několikrát. V jednom podniku tančila krásná ženská.

Měla dlouhá stehna... Začala se svlékat,

a když byla docela nahá, byl to chlap!

- Máte tatínka? - Ano, mám.

Určitě bude ještě mladý. Co dělá?

Nic. Válí se celé dny doma a otravuje mámu a sestru.

Do všeho jim kibicuje a dyndá z nich prachy na kino.

Paparazzo, není to Fanny?

Marcello!

Jak se máš? Krasavice!

Koukej, kdo tu je, Lily!

Ten ujde.

Říkala jsem si, že bych chtěla mít fotku vás v novinách.

Jsi nádherná.

- Jak se jmenuje? - Fanny.

- Znáš ji dobře? - Zná ji...

- Je to Francouzka. - Milá holka. Tak Francouzka?

Ty lháři!

Podvodníku!

Co tu děláte s tím mizerou?

- To je můj otec. - Ale jdi.

- Ona mi nevěří, tati. - Jak to?

- Opravdu? - Ovšem.

- Dobrý večer, slečno. - Dobrý večer, pane.

Má poklona a bravo!

Slíbil jsem jí fotku. Je to hodná holka.

Tomu rád věřím.

- Nepozveme ji ke stolu? - Jen ji pozvi.

Dáme přinést šampaňské.

Pro tyhle je limonáda až moc.

- Objednáme šampaňské. - Nejradši Veuve Cliquot.

Prodával jsem šampaňské v polovině Itálie.

Zatím si dejte kapku whisky.

Fanny! Pak přijď k nám.

Rozumím.

- Na tvoje zdraví, táto. - Děkuju.

- Dobrá. - Ano, je dobrá.

- Objednali jste si šampaňské? - No ovšem.

Dělám pro vás i číšnici. Já jsem Fanny.

Jen seďte. Vás dva ani nepozdravím.

Viděl jste, čím se živí váš syn?

Měl byste ho trochu usměrnit.

- Vy nejste jeho táta. - Jak to?

- Jste moc mladý. - Nemluvte mi o věku, slečno.

Tu "zoufalou bolest, která srdce svírá".

Víte, na co se stárne? Na nudu.

Když jsem cestoval, byl jsem jako lev, a to mi zůstalo dodnes.

Na cestách nezůstanu nikdy pozadu.

Ale doma jako by mi bylo osmdesát.

Vy se cvičte na coca-cole, šampaňské nechte na mně.

Tiše! Podívejte!

To je moc hezké. Vždycky mě to rozpláče.

Ano, rozpláče mě.

Slečno, to je pro vás.

Na vaše překrásné nohy, které jsem měl to štěstí obdivovat.

Moc pěkné.

Ale musíme si dát ještě repete.

Připíjel jsem na vaše krásné nohy a teď si připiju na vaše...

Nechtěl jsem vás nijak pohoršit.

Tvůj táta je mnohem lepší než ty.

Nerouhejte se, slečno.

Něco vám ukážu, schválně jestli to dokážete.

Shoďte si z čela minci, aby se nedotkla nosu.

To svede i malé dítě.

- Chcete to zkusit? - Proč ne.

Dám vám minci na čelo. Trochu ji tam zatlačím.

A teď uvidíme...

Počkejte...

Kde to...

Dostal jsi mě, co?

Teď ti zas povím něco já.

Dávej pozor.

Jedna paní pošle muže na trh koupit tři košile,

šest párů kapesníků a takové to, co nosí ženské...

Podprsenku.

Ten chlap si dá cestou víno a všechno zapomene.

- Doma pak jeho paní... - Paní?

Ano, manželka. Chce po něm to, co měl koupit.

Všechno mám, říká muž a vezme svůj kapesník.

Tady máš kapesníky: Jeden, dva, tři... šest.

A kde máš košile? Tady: Jedna, dvě.

A co podprsenka? Tu mám taky, miláčku.

Ale vy ji nepotřebujete. Mně se líbíte jen tak.

- Tati! - Vždyť je má krásné.

Smutný oslíček.

Došlo nám šampaňské. Musíme objednat další.

Pane vrchní!

To je přece valčík!

Dovolíte, slečno? Smím prosit?

- Tady jsem. - Nemůžu se dočkat.

Co je? Tuhle zvládnu.

Když jsem byl malý... Vezmi si, Paparazzo.

...byl táta pořád pryč. Skoro nebyl doma.

Pak už se ani nevracel z cest.

Co se jen máma nabrečela!

Skoro nikdy jsem ho neviděl, vůbec ho neznám.

Ale rád ho dneska vidím. Je fajn, viď?

Moc fajn. Měl bys to s ním dneska roztočit.

Ano, ale...

Možná se to takhle netancuje.

Mně se to tak líbí.

Budeme tedy tančit.

Máte nádherné oči!

- Jak si to mám vysvětlovat? - Jako projev mého obdivu.

- Jsi jako tvůj syn! - Jako můj syn?

Asi jsme stejná krev.

Ne, tvůj táta pojede se mnou.

Jeď za mnou, Marcello.

Jezdím dost rychle, i když nemám anglické auto.

Opravdu chceš jet k Fanny na špagety?

Ano, chce ke mně na boloňské špagety.

Sedí se ti u mě v auťáku pohodlně?

- Poslyš, tati... - Co je?

- Všechno v pořádku? - Je mi skvěle, nestarej se.

- Řídíš dobře? - Líp, než se ty miluješ.

Buď potichu, nekřič.

Táta je ještě pořád fešák, viď?

Probuď se, Glorie, už jsme tady.

- Glorie! - Vzals to pěknou oklikou!

Moje noha! Proč jsme to museli tak objíždět?

- Ty nepůjdeš nahoru? - Ne.

- Co ti je? - Jsem unavený.

Nechám ti auto, Paparazzo. Odvezeš mého tátu.

Řekni mu, že jsem musel do tiskárny. Ať zavolá.

- Pojď nahoru. - Chci se trochu projít.

Kde jste byli? Čekám na vás už půl hodiny.

- Tvýmu tátovi je zle. - Cože?

Možná moc pil. Jdu do lékárny.

- Nechalas ho samotného? - Poslal mě pro léky.

Paparazzo, doběhni do lékárny.

Honem, pospěš si!

- Které patro? - Třetí.

- Které dveře? - Neřvi tu, to je slušný dům.

Táto...

Zhasni.

Kde je vypínač?

Počkej tady.

Za chvíli ti donesou léky.

To nic není. Možná jsem jen trochu víc pil.

Ovšem že to nic není.

Nechceš sklenici vody?

Ne, to přejde.

- Co se mu stalo? - Udělalo se mu špatně.

Měla jsem nahnáno. Teď je u něj Marcello.

- Můžu si jít dovnitř udělat kafe? - Ne. Říkal, ať počkáme tady.

Ve které jsme čtvrti?

Jmenuje se Itálie.

Tuhle čtvrť neznám. Je to daleko?

V Římě jsem bydlíval v jednom penzionu poblíž Piazza Fiume.

Kolik je hodin?

- Budou čtyři. - V půl šesté jede jeden vlak.

Mohl bych ho stihnout. Pojedu domů.

Zajdi na chvíli ke mně. Natáhneš se, odpočineš si.

Radši pojedu. V deset jsem doma.

- Můžeš jet později. - Ne...

Už je mi líp...

Zůstaň tu do zítřka, prosím tě, tati.

Když nechceš být u mě, můžeš zůstat v nějakém hotelu...

Zítra si udělám volno, budeme spolu, popovídáme si.

Skoro se nevidíme.

Musím jet...

Taxík!

- Marcello, přijel taxík! - Jaký taxík?

Zavolal jsem ho. Kde mám klobouk?

Můžeme ho poslat pryč. Prosím tě...

- Neodjížděj, tati. - Chci domů.

- Poroučím se, slečno. - Mějte se dobře, pane.

Ahoj, Marcello.

Jsem rád, že jsem tě viděl, synku. Napiš nám.

Nejezdi se mnou, prosím tě, chci jet sám.

Vyškrábu ti oči!

Mám si nechat nasazovat parohy a držet hubu?

Vyvádí, protože jsou tu ženské.

- Co se tu děje? - Bylo to moc pěkné.

- Hned se budu informovat. - Navíc to, co řekl, je pravda.

- Vrať se, ty tuberáku! - Matičko, jste hluchý?

- Nikolo! - Ošklivý Marcello!

- Kam máš namířeno? - Na zámek za snoubencem.

- Vezmeš mě s sebou? - Ovšem.

Paparazzo ti chtěl dát fotku do Jardin de Mode.

Už nedělám fotky.

- Nikolko! - Tamhle je auto!

- Tady jsme, Nikolko! - Máte pro nás místo v autě?

- Ne, zkus to v autě za námi. - Tak se sejdeme na zámku.

Máte tu místo pro dvě nešťastná stvoření?

- Kdys přijela, Mary? - Tady je už plno.

Vejde se tam i můj kamarád?

Ti tvoji kašpaři, co se do nich vždycky zamiluješ!

Vlezte si dozadu. Za Římem si sedneš k volantu ty.

- Vezmem to zkratkou. - Jeďte za námi. Peníze na benzin!

Budou u tvého táty ještě lidi?

Snad ne. V tuhle dobu už tam stejně zůstaly jen fosílie.

Naše večírky jsou vyhlášené jako pohřby té nejvyšší třídy.

- Tvůj bratr je na lovu? - Vezmi si toho psa, Ireno.

Dej mi ho.

- Kam to jedeme? - Možná byl jen trochu nervózní.

- Kam vlastně jedeme? - Do Bassana di Sutri.

Proč pláčeš? Jak to mluvíš?

Eskymácky...

Přeju všem krásnou noc.

Kam s tím jedeš?

Pozor, ať všechno nezvrhneš. Jaký to má smysl?

- Maximilo! - Podívej, koho jsem přivezl!

Á, kurvička!

Kdo tě sem pozval?

Sjeli se z celé Itálie. Překrásný smuteční obřad.

Skutečný lid nesl květy na hrob svého milovaného vůdce.

- Jsem třetirozený... - Těší mě, Rubini.

...samozřejmě ten nejméně významný...

Chcete poznat náš otravný rod?

- Babičko! - Nechte ji být...

- Tohle je pan... ...Rubini. Těší mě.

Dělá, že spí, aby se nemusela s nikým bavit.

Půjdeme po genealogickém stromě dál. Tati!

To je pan Rubini. On doopravdy pracuje.

Těší mě.

Nino, mohu ti představit přítele našeho syna...

- Krásný mladík! - Vy jste novinář?

Kdo mě půjde uložit do postele? Ty, Jane?

- Uložíš mě do postele? - Ne...

Vy ty psy nikdy nemyjete? Strašně smrdí.

Vždyť nádherně voní!

To je Irena. Nejslavnější debutantka tohoto roku.

- Nechce si mě vzít. - My už se známe.

Promiňte.

Pojď si zatančit.

- Jen nevím, kdo si dal tu práci. - Já samozřejmě.

Chceš vidět své jméno v novinách, viď?

- Nepůjdeme po svých záležitostech? - A co jsou ty naše záležitosti?

- Opravdu pracujete v novinách? - Ano, madam.

Můj první muž byl novinář. Jeho zprávy byly vždycky nadsazené,

ale přišla jsem na to až po líbánkách.

Je lepší mít zprávy nadsazené než vůbec žádné.

Můj manžel je téhož názoru.

Většinou si nadsázku žádá právě veřejnost.

Osobně bych o vás byl schopen podat zprávy zcela nepřehnané.

Opravdu?

Tu vůni znám, Maddaleno!

Kde ses tu vzal?

Je mi dobře, jsem opilá. Znáš Jane?

Je to americká malířka a žije si tu jak v kolonii.

Všichni ji zvou a baví se těmi žvásty, které z ní padají.

Tohle jsou Montalbanovi.

Vlčice Frederica: Ráda kojí mladíčky.

Confalonierovi: Nejkrásnější byty v Římě a půlka Kalábrie.

Eleonora: 80000 hektarů, dva pokusy o sebevraždu.

Sanseverinové: Zámek v Toskánsku. Giulio...

Z Nikoly brzy udělá kněžnu.

Myslíš, že jsme lepší?

Oni aspoň umějí jisté věci dělat s elegancí.

- Kdo bydlí v té vile vzadu? - Nikdo, je opuštěná.

Přitom je mnohem hezčí.

Já jsem taky opuštěná, to víš.

Co je to za harém?

Báby a prabáby.

Překrásné ženy!

Všechny mají stejné oči.

Často jsem na tebe myslel.

Nerozumím ti.

Ne?

Já si taky nerozumím.

Ale to je jedno.

Jestli se chceš bavit o vážných věcech, tak to nechci slyšet.

Jak se má tvá přítelkyně?

- Bojíš se vážných rozhovorů? - Ne!

Ale ty neumíš mluvit vážně. Nebo ano?

Kam mě to vedeš?

Tohle je místnost pro vážné rozhovory.

- Posaď se. - Co budeme dělat?

Kam jdeš?

Marcello?

Slyšíš mě, Marcello?

Už jsi mě někdy cítil tak blízko?

Kde jsi?

Slyšíš mě?

Ano.

Odkud mluvíš?

Z veliké dálky.

Jako bych už neexistovala.

Maddaleno?

Maddaleno?

Maddaleno!

Jsem tady, zůstaň tam.

Marcello,

vzal by sis mě?

A ty mě?

Ano, miluju tě.

Odkdy?

Poslouchej...

Poznáváš ten zvuk?

Ne. Co je to?

Hádej!

- Polibek? - Líbám tě, Marcello.

Vzal by sis mě? Bojíš se mi odpovědět?

Proč se mě na to ptáš? Jsi opilá?

Trochu.

Miluju tě, Marcello.

Chtěla bych být tvá žena a být ti věrná.

Chtěla bych být tvá žena a zároveň bych se chtěla bavit jako děvka.

Dnes večer mám pocit, že tě mám moc rád a že tě potřebuju.

- Opravdu? - Ano.

Nevím, jestli jsi to myslela vážně. Ale mám tě rád, Maddaleno.

Za měsíc bys mě nenáviděl.

Proč bych tě měl nenávidět?

Protože nemůžeš mít všechno. Já už si nemůžu vybírat.

Vždycky jsem byla děvka a nikdy nebudu nic než děvka.

- A nic jiného být nechci! - To není pravda.

Jsi neobyčejná dívka.

Potřebuji tvou odvahu, tvou upřímnost, tebe...

Tvé zoufalství mi dává sílu.

Tobě můžu říct všechno.

Úplně všechno.

Slyšíš mě, Maddaleno? Ozvi se!

Vrať se, chci s tebou ještě mluvit.

Maddaleno...

Maddaleno!

Jdeme lovit duchy, drahouši!

Je s vámi Maddalena?

Pojď...

Maddaleno!

Giulio, ať dávají pozor! Ten můstek je zpráchnivělý.

V dvaadvacátém jsem se svou četou nocoval v podobném zámku.

U švagrové strašila na zámku holčička se svící.

Pak se ukázalo, že to nebyla žádná holčička.

- A neměla ani svíci. - Pojď, drahouši!

Vsadím se, že až umřu...

Slyšíte to ticho?

- Vidíte to světlo? - To je odraz svíček.

Nemáš fantazii! Pamatuješ na tu pověst o hrbáčovi?

Nemáte tady světlo na elektriku?

- Pozor na netopýry! - To jsou moji oblíbení společníci.

Pozor, aby ti Excelence nevystrojil oslavu.

Je zamčeno a není tu klíč.

Bude někde na zemi. Posviť mi.

Nemůžu ho najít.

- Tak se vrátíme. - Přece to nevzdáme?

- Tady je! - Nikola najde všechno!

- Jak dlouho jste tu nebyli? - Já už přes dva roky.

Dalo by se tu bydlet, ale otec s tím nesouhlasí.

Napíšete článek o hloupé a zkažené aristokracii?

Tím se nezabývám. A vy nejste zajímavá. Kdo přivedl Maddalenu?

Jakou Maddalenu?

Byly tu krysy, zmije, upíři a teď tu bude i plno kurviček.

Půjdu napřed a posvítím.

- Giulio, kdy ten dům postavili? - Před pěti sty lety.

- Kdo ho postavil? - Papež Julius II.

- Měli jste v rodině papeže? - Dokonce dva.

- Můžeš mě použít proti strachu! - Dva papeže, miláčku!

Pojďte za mnou.

Zametáme ti sukněmi podlahu.

- Tady bych tě miloval. - Šašku!

Vypadáte, jako byste sestoupila z obrazu.

Podle výzkumů jsou chobotnice přesexovány.

Podívejte na tu spoušť...

Chtělo by to dát sem trám od zdi ke zdi.

Bolí mě srdce z toho, jak to tady chátrá.

Ty jsi pořád v Římě a o nic se nestaráš.

- Co mám podle tebe dělat, papá? - Jednou to bude tvoje.

- Já jsem tvůj předek, Giulio. - Běž pryč, ty trdlo!

Jestli uvidíš nějaký přízrak, vrhni se mi do náruče.

Takovou drapérii bych chtěla mít v pracovně.

Nech toho, Eugenio! Snaž se být vážný, nebo jdi pryč.

- Tvoje teta je médium? - Proto ji opustil muž.

Věčně nacházel v posteli nějaké duchy.

Odkud jen znám vaši tvář?

- Asi se známe pracovně. - Vy pracujete?

Kdo se má vlastně zjevit?

- Nesměj se, Eugenio! - To se směje Cristina!

Řekni, kdo jsi a s kým chceš navázat spojení.

Cítím sílu! Navázal jsem spojení!

Nesmějte se!

Máš vzkaz pro někoho z nás?

Tamhle v polích bliká nějaké světlo.

To je traktor. V létě pracují i v noci.

- Vyvolejte Edvigu. - Jakou Edvigu?

To je jeptiška, která tu každý rok v létě obchází s hlavou na talíři.

Proč mě nenecháš na pokoji? Jdi pryč, prosím tě!

Zeptej se ho, jestli tu byl už minule.

Cítím jeho vůni, v žilách mi proudí jeho krev.

Je ožralá.

- Zhasněte svíčky. - To je smrt! Chci žít!

Zhasněte!

Chci milovat a žít! Chci všechno, co existuje.

- Kdo jsi? - Chci pravdu!

Kdo jsi? S kým chceš navázat spojení?

- S Giuliem. - Je tu vzkaz pro Giulia.

Ta mrcha je do tebe udělaná.

Giulio, před mou láskou neutečeš.

- Tak dost! Rozsviťte! - Vždyť je to legrace.

Pojď sem, Ireno!

Kdo jsi, ubohá duše?

Proč pláčeš?

Proč pláčeš?

Počkej, udělám světlo.

To je ale náhoda!

Ne, tady ne!

Co to děláš, lásko? Jsi blázen, drahouši...

Poprvé v životě vidím, jak se rozednívá.

- Není ti zima? - Není!

Znáš mého syna, Marcello?

Zdravím vás, dobré ráno.

Dáme si ke snídani špagety.

Začneme nakupovat jinde.

Ten zloděj prodává vejce za 45 lir.

- Dobré ráno, mami. - Jdete z procházky?

Dobré ráno.

Spala jsi dobře, mami?

- Chováš se jak malý kluk. - Byli jsme ve staré vile.

Francesca by měla jít občas na mši.

- Kdo je to? - Kněžna matka.

Co jsem ti udělala, že se ke mně tak chováš?

Ani psa bys tak netrápil. Kdo si myslíš, že jsi?

Kdybys mě měl rád aspoň z půlky jako já tebe, chápal bys to.

Jistě.

Ale ty neumíš mít rád.

- Neječ... - Ty nevíš, co je mít někoho rád.

- To víš ty nejlíp, viď? - Jsi prázdný sobec!

Máš prázdné okoralé srdce. Mít rád ženy ještě není láska!

Meleš mi to už čtyři hodiny.

- Chci domů. - Jiní si váží lásky

a nechodí za jinými ženami jako ty.

Žít s tebou je zoufalství.

Ano, jsem zoufalý. Jsem zoufalý, protože jsem potkal tebe. Rozumíš?

Už tě vedle sebe nesnesu. Jdi pryč!

Seber se a zmiz jednou provždy!

- Kam jdeš, ty hloupá? Pojď sem! - Ne! Nech mě žít! Nech mě dýchat!

Emo!

Nasedni, ženská pitomá!

- Ne! - Emo, podívej, já...

Nasedni!

Co ode mě chceš?

Jsi ubohý červ. Skončíš opuštěný jako pes.

Uvidíš! Ale kdo s tebou bude, když tě opustím?

Co si počneš se svým životem? Kdo tě bude mít tak rád?

Nemůžu mí celý život pořád rád jenom tebe.

Podle tebe jsem blázen, co si pořád něco namlouvá.

Ale to ty si něco namlouváš!

Nechápeš, že to nejdůležitější jsi našel.

Ženu, která by za tebe dala život, pro kterou jsi jediný.

Všechno zničíš, pořád jsi s něčím nespokojený.

Marcello...

Když se dva mají rádi, na ničem jiném nezáleží.

Čeho se bojíš?

Tebe, tvého sobectví, tvých ubohých ideálů.

Chceš, abych žil jen kuchyní a postelí.

Muž, který to přijme, skončí jako vyřízená nula!

Já na tvou lepkavou mateřskou lásku nevěřím!

Nechci ji! To není láska, ale otupělost!

Nechci takhle žít! Už tě nechci vedle sebe.

Chci být sám. Vystup!

Ne! Jsi zbabělý neřád. Je mi tě líto!

A mně je z tebe nanic. Vystup!

Nepůjdu. Zůstanu s tebou.

Ne, Emo, nezůstaneš. Vystup!

Ne.

- Vystup, Emo. - Ne.

Je konec, už to pochop!

Je konec, jdi pryč!

- Mizero! - Jdi pryč!

Jsi darebák!

- Proklínám tě! - Už tě nechci vidět.

- Ať tě sveze nějaký náklaďák. - Táhni si za svýma kurvama!

Haló...

Kde?

Tam se nesmí.

Aha, jděte dál.

Nechte ho projít.

- Je to strašné, Marcello. - Co se stalo?

Zastřelil obě děti a pak sebe.

Marcello!

Vezmi mě s sebou. Tebe tam pustí.

- Jsem jeho přítel, musím dovnitř. - Okamžik.

- Říká, že je přítel pana Steinera. - Pusť ho dovnitř.

Vy až potom, mládenci.

Pojďte dál.

Od podlahy k tělu metr padesát.

Od levé stěny k tělu čtyři metry.

Máš to?

Ne, manželka nic neví, vrátí se v jednu.

Zdá se, že předtím volal nějaké známé, aby šla manželce naproti.

Od zadní stěny k tělu pět metrů.

Chci si to znovu poslechnout. Přetočte to.

Jsi prostý jako gotická věž.

Do tvé výše nedolehne žádný hlas.

Ve skutečné velikosti jsem takhle malý.

Byl jste přítel rodiny?

Byl jsem přítel pana Steinera.

Byli jste si blízcí? Svěřoval se vám?

Můžete k tomu něco říct?

Nevídali jsme se často.

Nevím nic.

Nevím o tom vůbec nic.

Tři metry deset.

Chytej!

Neměl nějaké problémy? Finanční či jiné potíže.

Neřekl bych.

Měl někdy sebevražedné sklony?

Ne, pokud vím.

Zůstaňte zatím k dispozici. Vezměte tu pistoli, Mondini.

Prý to byl veselý člověk a miloval svou rodinu.

Prý až chorobně.

Nový browning 7.65 byl nalezen vedle těla,

bezvládně zhrouceného v křesle u krbu.

Tělo bylo ve zvláštní pozici.

Skončil jsem. Děti ohledám v márnici.

- Můžeme ho přikrýt? - Ano.

De Angelisi...

Je fotograf hotov? Pojďte do dětského pokoje.

Musím jít k autobusu naproti paní.

Musím s sebou vzít někoho, kdo ji zná. Já ji neznám.

- Já s vámi půjdu. - Děkuji.

- Můžeme jít? - Ano. - Až skončíte, přijďte za mnou.

Kdyby volali z ústředí, dejte to vědět do kanceláře.

Mládenci, aspoň tentokrát mějte ohledy.

Řekněte také kolegům, aby to nepřeháněli.

Možná měl jenom strach.

Mluvíte o Steinerovi? Vyhrožovali mu?

Tak jsem to nemyslel.

Možná měl strach sám ze sebe.

Z nás všech.

Kdy přijede?

To je ona.

Pojďte se mnou, prosím.

Nespletli jste si mě s nějakou herečkou?

Co to děláte? Co se děje?

Marcello, co se stalo?

Jsem komisař Lucenti. Musím s vámi mluvit.

- Co se stalo? - Pojďte se mnou, paní.

Stalo se neštěstí, ale zachovejte klid.

- Něco s dětmi? - Pojďte s námi, prosím.

- Marcello, co se stalo? - Jen utrpěly zranění.

- Jděte pryč! - Co se jim stalo?

Zmizte odtud, mládenci.

Jeď na dálnici!

Marcello!

Rozjeď to, vyrazíme vrata!

A jsme tu!

- Pojďte, je otevřeno. - Ty barvy! - Co to děláte?

Pojď se podívat, Carlo! Marcello rozbije sklo!

Raz, dva, tři!

Na Nadiu a na její novou svobodu.

Na anulovaného manžela, anulované manželství...

Na to, že nic neplatí!

Po manželské zkušenosti se vracím ke svým přátelům.

- Znovu jako panna! - Je úžasné být zrušen!

Ale k tomu se napřed musíš vdát, miláčku.

- Tiše, zpovídám Lucii! - Chci to taky slyšet

- Dejte tam Rolničky. - Už jste skončili, vy dva?

Privátní miliskování mě dneska urazí.

Nesmějte se jim, jeden z nich je milenec senátora.

Jste skvělí, hoši!

Kdo je sem přivedl?

Ti se Vánoc nedočkají, to je dřív zabijou.

Nebyl jste svého času spisovatel?

Zanechal jsem literatury i novinářství.

Dělám teď bulvárního pisálka a jsem navýsost spokojen.

Něčím se živit musíte, ale není to úpadek?

Poslechněte si: "Má řecký profil,

ale výrazem připomíná nejmodernější herce naší doby: Paul Newman."

- Jste červ, Marcello. - Poslyš...

Byla bys celá šťastná, kdybych takové věci psal o tobě.

To bys mi zničil kariéru!

Co bys o mně napsal za tři sta tisíc měsíčně?

- Že jsi Marlon Brando. - A za čtyři sta?

- Že jsi John Barrymore. - A za milion?

Dej mi milion a povím ti to.

Běž znovu do školy, amatére!

Podrazils mu nohu. Budeš ho do konce života živit.

Viděl jsem, jak jsi mu podrazil nohu.

Co je to za příšerný večírek? Naše oslavenkyně se nudí.

Nepobavíme ji trochu?

Pro jednou máš pravdu, Marcello. Co kdybys udělal striptýz?

Ty vlastně nemůžeš, máš intelektuálský hrudníček.

- Já striptýz udělám. - Tebe už nahou známe všichni.

Já tě ještě neviděl, ale navrhuju, aby ho udělala Tygřice.

- Catarina nám udělá striptýz! - Ne, je to profesionálka!

- Tak si dojím večeři. - Ať se svlékne oslavenkyně!

S potěšením...

Konečně rozumná řeč.

Jestli to vážně uděláš, přestanu kouřit.

Pusťte tam Patricii a já zatím zhasnu.

Dejte tam Patricii...

Slavnostní striptýz naší Nadi na oslavu nového života!

- Je třeba jít příkladem. - Neblázni!

- A zrovna to udělám! - Nadio, vezmi si norka!

Rýsuje se nám tu další skandál.

Do hodiny za tebou přileze domů s prachama v hubě.

Spals jsi s ní?

- Ano, nebo ne? - Ne.

Nepamatuju se.

- Líbí se ti? - Nerozumím cizí řeči.

Ptala se tě, jestli se ti líbím.

Tohle patří mně, to chci já.

S tím autem jsi udělal dobrý obchod, Marcello.

Pomoz mi.

Copak nevidíš, že to nikoho nebaví?

Začínáš mě otravovat. Stačí, že to baví mě.

Stejně si netroufneš dojít až do konce.

- Radši toho nech. - Ne!

Však uvidíš!

Tu podprsenku si neměla sundat tak brzy.

Podprsenka má jít jako předposlední.

Moc s tím spěchá.

Výborně!

U nás ve Státech se to dělá úplně pomalu.

Zabal se do norku a vytáhni kombiné spodem.

- Měl jsi už ženskou? - Nerozumím, promiňte.

Neměl? Nikdy?

- Ona to vážně dotáhne do konce. - Úžasná.

Ruggero!

Neber si to tak! Ty si takovou ženskou nezasloužíš.

Teď sundej toho norka!

Ukaž se nahá!

S takovou se mohl rozvést jen pitomec.

Je nádherná.

Proboha, Riccardo!

Je tu majitel bytu!

- Co je tu za bordel? - Ahoj, Richárdku...

Oslavujem tu, že se Nadia zbavila svého miliardáře.

Co je mi po nějaké hysterce? Nestojím o žádný virvál.

Volali jsme ti a tys nám to dovolil. Pusinku.

Kdo rozbil to sklo?

- Ahoj, Riccardo! - Ráno jedu do Nizzy.

Do půl hodiny se sbalíte, nebo vás vykopnu.

Těší mě...

- Volals té Číňance? - Ne. A koukejte padat!

Co je nám po tom, že máš odjet! Nám je tu dobře.

Pro mě za mě si klidně odjeď.

Vymysli něco, zvednu ti apanáž, intelektuále!

Nadia sice měla dobrou vůli, ale nikoho nerozehřála.

Vymysli něco lepšího!

Mám tisíce nápadů, můžu vás tu držet celý týden.

- Ale uděláte, co chci. - Všechno, co chceš.

Zatáhneme závěsy a vytvoříme si uvnitř intimní prostředí.

Pak můžeme pomilovat naši americkou balerínu.

Milovala ses už někdy? Mělas muže jen pro sebe?

Co říká?

Muže, který by tě vzal do náruče a celou zlíbal.

Moc toho vypil.

Jsi spokojená?

Je to naše povinná pohostinnost vůči cizinkám a turistkám.

Sám ti vyberu hřebce.

Slast prvního objetí ti poskytne šeredný Tito.

Nám chybí kuráž. Postarej se o hudbu. Tito!

Vykašli se na to...

Zhasnu a ty se z ní pokusíš udělat ženskou.

Tunisanka se zatím bude věnovat panu advokátovi.

Všechny známé způsoby jsou dovoleny.

- Díky za pěkný večírek. - Do rána nikdo neodejde.

Ty jako poloimpotentní chlap i umělec uděláš osudové rozhodnutí.

- Jasně. - Dnes večer...

...se dáš dohromady s Marucciem.

Líza, která maluje jen proto, aby mohla prcat svoje modely.

Víš, co jsem vymyslel pro tebe, Lízo?

To už přesahuje meze! Koho tím chceš pobavit?

- Kdo tě sem pozval? - Ne, Richárdku.

Tenhle večírek jen tak neskončí. Ještě nedošlo k vyvrcholení.

Moc dobrý vtip. A nový!

Hele...

Ty, která se na mě lepíš, protože tě nikdo nechce zahřát pod dekou,

ty, která se uspokojuješ zpěvem na těch čtyřech vyšeptalých deskách...

Marcello, je mi tě líto.

To se nehodí ani do nejhorší neapolské inscenace.

Tohle si přede mnou nesmí nikdo dovolit.

Omluv se jí!

Děkuji vám za kariéru, ke které jste mi pomohli.

Chci pronést děkovnou řeč.

Kdo chce za co děkovat?

Ty prsatá venkovanko, ty jsi určitě od nás z hor.

- Odkud jste? - Pojď sem!

My téhle bandě impotentů ukážeme! Ty máš fortel.

Přijela jsi do Říma za štěstím, viď?

Ale zatím mám pořád jen smůlu.

Copak je s tebou?

Prober se!

Začni zhasínat světla!

- Co bude s těmi směnkami? - Nic nepodepíšu!

- Už na tom filmu dělám! - Prachy jsi prošustroval.

- Nic nepodepíšu. - Ten případ odložili na patnáctého.

Co je to za hudbu?

Co je s tebou?

- Odvezeš mě, Riccardo? - Nejedu do Říma.

Oblečte se a ven!

To je na kocovinu. Musíš jí to namazat pod nos a za uši.

Buď hodná, udělá ti to dobře.

Co dělá tvůj první muž?

Musel jsem udělat bazén nad schodištěm!

Vezměte to děvče na vzduch.

Je mi zle...

- Uděláme z tebe slepičku. - Mně se nechce dělat slepičku.

- Ty jsi určitě z Fana. - Co jí to děláte?

Dělá z té madam slepičku.

Ty nechceš dělat slepičku?

Ne, vůbec mě to nezajímá.

Do háje s těma tlachama, co tu v Římě vedete.

Ještě jsem neskončil.

Zvedni hlavu!

Ty jsi tak pitomá?

Znáte komtura Angeliniho?

Napíšete do novin, že jsem chtěla dělat striptýz?

- Chceš tancovat? - Ano.

- To jsou chlapské vtipy. - Nevyjedeme si spolu?

Ne, chci být sám. Padl na mě smutek.

- Jak vypadám? - Jako šlapka.

- Zachoval jste se k Odetě ošklivě. - Nechal jsem jí byt.

- Kdo je ta chuděra? - Bolí mě bříško...

Už je den!

Já mám dvě. Ty hodiny jdou špatně.

- Kolik je? - Čtvrt na šest.

V devět mám být u soudu. Vezmeš mě do Říma?

- Nejedu do Říma. - Byl to hezký večírek.

Ale už to stačilo.

Dost...

Kdepak mám boty?

Catarina!

Sandra a Daniela!

Paul Newman!

- Šťastnou cestu, Riccardo! - Promiň, tentokrát to nevyšlo.

- A nyní krásná Nadia. - Pojď.

Ahoj, Riccardo, zítra ti zavolám.

Ne, zavolám ti, až se vrátím. Měj se, Nadio!

- Ahoj a díky! - Hodně štěstí vám oběma. - Díky!

A teď velké finále s panem advokátem.

Bravo, advokáte!

Co je to tam?

Kde?

Příroda! Svítání mě vždycky strašně dojme.

Bylo mi tak dobře, a teď si připadám celá upatlaná.

Odejdu do ústraní, cítím, že bych se měla dát na pokání.

Ale čím víc jich odejde, tím víc se jich vyrojí.

Dva jdou od válu a objeví se jich dalších deset.

V pětašedesátém to bude hotová mravní zkáza.

Všechen ten hnus se vyvalí ven!

Jděte zpátky! Nepleťte se tady!

Tohle ti vynese majlant.

Pojďte se podívat na obludu!

Dojdi honem pro foťák!

- Jak se leskne! - Má plnou pusu medúz!

- Je živá! - Je to mrtvý už tři dny.

- Je to samec nebo samička? - Co na tom sejde?

- Je nádherný! - Skoro jako ty.

- Prodejte nám ji. - Dala by se hezky vycpat.

Odkud vlastně připlavala? Možná až z Austrálie...

Vždyť nikdo nepozná, kde to má předek a kde zadek.

A pořád tak zírá.

Nerozumím, není slyšet!

Není slyšet. Neslyším!

- Pojď, Marcello, jdem! - Už jdu.

SLADKÝ ŽIVOT

Hráli

Námět

Režie

České titulky Anna Kareninová