Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
Dutch
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romanian
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
SPOLEČNOST TÓHÓ
Produkční tým Fukai kawa
Hluboká řeka
Vedoucí produkce Mičikazu MASA'UKA
Producent Masajuki SATÓ
Podle knihy od Šúsaku ENDÓA
Vedoucí výroby Jasudži IMAI Hidei MACUNAGA
Kamera Masao TOČIZAWA Světlo Tadaaki ŠIMADA
Hudba Šózo MACUMURA Umělecký design Isao KIMURA
Zvuk Sačio KUBOTA Střih Osamu INOUE
Obsazení
Kumiko AKIOŠI
Eidži OKUDA
Hisaši IGAWA
Kin SUGAI Jóiči NUMATA
Kjóko KAGAWA
Toširó MIFUNE
Režie a scénář - Kei KUMAI
7. října... přílet do Dillí.
Po prohlídce Džaipúru a Ágry...
11. října... cesta z Allahábádu do nejposvátnějšího indického města Váránasí.
To je pěkné... Už je to dlouho...
co jsem viděl krajinu, lidi, a zvířata žít takhle bok po boku.
V Japonsku to tak taky bývalo. - Vážně?
Jsem si naprosto jistá, že se znovuzrodím
někde na tomto světě.
Hledej mě.
Slib mi to..
Slib mi to!
Je to tady…
a ještě tady, vidíte?
Dá se to odstranit?
No... to by bylo dost obtížné.
Kolik jí zbývá času?
Možná dva tři měsíce... v nejlepším případě čtyři.
Bude trpět?
V dnešní době můžeme zmírnit bolest morfiem.
Byl jsi u pana doktora? - Ano.
Co ti říkal?
Budeš tu muset zůstat tři čtyři měsíce.
Ale po čtyřech měsících by ti mělo být mnohem lépe.
Takže budeš muset být trochu trpělivá.
Aha...
To tě budu další čtyři měsíce obtěžovat.
Nemluv hlouposti. Co myslíš tím obtěžovat?
Až odsud odejdeš, budeš si muset pořádně odpočinout.
Vyjedeme si do onsenu.
Není třeba, abys takhle utrácel peníze.
Už nějakou dobu se dívám na tamten strom.
Zajímalo by mě... jak dlouho už tu roste?
Odhaduju, že tak 200 let.
Je to pravděpodobně nejstarší strom v okolí.
Ten strom mi řekl,...
že život nikdy nekončí.
Mluvíš se stromem?
Ostatně proč ne.
Musíš se uzdravit, když každý den mluvíš s jinanem.
To musím.
Tak já už půjdu.
Jíš pořádně? - Ano.
Prosím, odnes prádlo mé matce. - Samozřejmě, já vím.
Uvidíme se.
Drahý...
Co je? - Pojď sem.
Otoč se.
Měj se.
Ahoj.
Na. - Děkuji.
Víš co?
Stalo se něco divného.
Co?
Viděla jsem tě v živém snu.
Šel jsi spát, aniž bys vypnul plyn.
Křičela jsem, že když se v konvici vyvaří voda, tak to způsobí požár.
Opravdu?
Opravdu.
Proč?
No... vlastně se to stalo.
Vzbudil jsem se právě včas.
Tak jsem přece jen užitečná.
Drahý...
Copak?
Staral ses o mě... tak dlouho...
Děkuji.
Nemluv hlouposti!
Promiň...
ale...
já to vím...
Zítra už...
možná nebudu moct mluvit.
Já jsem si...
naprosto jistá...
že se znovuzrodím...
někde na tomhle světě...
Najdi mě.
Hledej mě.
Slib mi to.
Slib mi to!
A další obřad bude 49. dne, že? - Přesně tak.
Ale, pane Hódžó, proč se v buddhismu koná po smrti obřad 49. den?
Podle...
buddhismu, když někdo zemře...
tak se domníváme, že jeho duše vstupuje do stavu zvaného limbo.
Ještě není připravena na reinkarnaci...
vznáší se, zaseknutá v našem světě.
Pak se snaží každý sedmý den, nejpozději 49. den,
vstoupit do spojeného těla muže a ženy, v němž se zrodí nový život.
Aby se pak mohla znovuzrodit...
jako něčí dítě.
Aha...
Všem vám moc děkuji. - Také děkujeme.
Zimní oblečení - cedrová truhla.
Letní oděvy, společenské oděvy - druhá truhla.
Nezapomeň je kartáčovat a před uložením složit.
Před uložením formálního oblečení ho dej vyčistit do čistírny.
Já...?
To si myslíš, že to všechno zvládnu?
Odkdy necháváš domácí práce na mně?
Rychle se vrať.
Je to už deset let...
Snažila jsem se zaplnit prázdnotu něčím vzrušujícím, dokonce nebezpečným.
Neměla jsem ponětí, co doopravdy chci.
Cože? - Poslouchej.
Tohle by tě mohlo zajímat.
Ten Ócu... nechceš si s ním pohrát?
Co studuje?
Filozofii... takový šprt, že máš chuť si ho podat.
Má strach mluvit před holkama.
Srabík? - Přesně proto... Jen ať se do tebe zamiluje!
Až ho uvidíš, budeš z něho hotová. Budeš ho chtít taky škádlit.
Dobře tedy... když se mi bude chtít.
Je to pravý věřící.
Věřícíí?
Takže pak stojím proti Bohu, že jo?
Tak to bude zábava.
Ócu... přišel! - Ócu, Ócu... pojď sem!
Omlouvám se, že jdu pozdě. - To je dobrý... posaď se.
Tohle je slečna Naruse.
Omlouvám se. Jmenuji se Ócu. Těší mě, že vás poznávám.
No... Napijte se... -Tady je sklenička.
Tolik toho vypít nemůžu. - Naruse nás zve. Neboj se.
Pojďme se opít. - Do dna... do dna! Do dna!
Pij, pij. Až do dna... až do dna.
Nedáte si se mnou na revanš také jednu sklenku?
Jste dáma... takže stačí jen půlka.
Je to nalejte až po okraj!
Omlouvám se.
Ještě jednu.
Přestaňme s tím. Omlouvám se, je to moje chyba.
Proč?
Co je na tom špatně?
Prohrál jsem. Omlouvám se.
Omlouvám se, omlouvám se... Už toho mám plné zuby.
Pane Ócu...
Opravdu chodíte každý den do toho klubu pánbíčkářů?
Ano.
A myslíte to vážně?
Omlouvám se.
Nejsem si úplně jistý, jestli věřím nebo ne.
Jak můžete klečet a modlit se, když si nejste úplně jistý?
Popravdě řečeno se z toho v průběhu času stal zvyk.
Moje rodina věří... Zesnulá maminka byla hluboce věřící.
Je to pravděpodobně proto, že jsem k ní stále velmi vázán.
Nedokážu to moc dobře vysvětlit. - Pokud je to zvyk, měl byste ho zbavit.
Budu vám nalévat tak dlouho, dokud nezapomenete na Boha.
Co to bude?
Budu pít.
Ócu! - Jsi v pořádku?
Přestaňme. Vždyť se složí. - Ne.
Je to příliš kruté.
Vy jste mě o to požádali.
To je pravda, ale tohle je moc.
Teď už to nechte na mně.
Mějte se.
Moc se za to omlouvám.
Neuvědomila jsem si, že nejste zvyklý na alkohol.
Omlouvám se... Byla jste laskavá, že jste mě pozvala.
Takový jsem vždycky.
Snažím se být společenský.
Naučím vás, jak si najít přátele.
Dobře.
Je to snadné... už žádné modlení a přestaňte s těmi náboženskými kecy.
Přestaňte tomu všemu věřit.
Pokud se toho budete držet, budou si vás dobírat.
Zapomeňte na to.
A pokud to uděláte... můžete být jedním z mých milenců.
Jste zbabělec, co?
Vážně si nejste jistý, co?
Promiňte.
Takže příští neděli...
půjdete do kostela?
Půjdete?
Nepůjdete?
Nepůjdu.
Běžte se osprchovat.
Promiňte.
Podívej se...
Jsi bezmocný.
Přemohla jsem tě.
Odkopl tě a přišel ke mně.
Přestaň... Už toho mám dost.
Jdi domů.
Udělal jsem něco,...
čím jsem tě rozčílil? - Ano, jsem z tebe unavená.
Možná pojedu do Bangkoku na zimní prázdniny.
Myslel jsem, že se vracíš do Kóbe.
Být doma je taková nuda.
Pojedeš do Bangkoku sama?
Samozřejmě že ne... s Kondóem a ostatními.
S Kondóovou partou...?
No a?
Líbí se ti Kondó?
Já nikomu nepatřím.
Spala jsi s ním?
Nebuď tak dětinský.
Myslím, že sis taky užil dost...
A tak je na čase to ukončit.
Chtěl jsem tě vzít k nám domů a představit jako svou snoubenku.
Ócu... Nikdy jsem neměla nejmenší pomyšlení na to, že bych si tě vzala.
Ale...
Říkala jsi, že budu tvůj přítel.
To jsem říkala.
Těžko si ale vezmu vás všechny.
Bavit se a vdát se je rozdíl.
Jsi krutá...
Jsem tak naštvaný...
Až mám chuť tě zabít!
Tak mě zabij.
Je mi z tebe zle. Jdi domů.
Tak už běž!
O rok později jsem promovala...
O tři roky později jsem se stala ženou v domácnosti v rámci domluveného sňatku.
O něco později jsme odjeli do Francie.
Dobrý den. - Dobrý.
Pana Ócua, prosím.
Hovoří Naruse.
Jistě... pan Ócu. Počkejte chvilku.
Dobrý den. Tady Ócu.
To jsem já... Naruse.
Pane Ócu...
Jsem tady ve Francii... se svým manželem.
Právě jsem sama dorazila do Lyonu.
Opravdu?
Opravdu.
Slyšela jsem, že žijete v klášteře v Lyonu, tak jsem si říkala, že vám zavolám.
Tak jste opravdu tady.
Ruším vás?
Ne.
Takže jste se stal knězem?
Asi se nemůžete setkat se ženou, jako jsem já, co?
Ne... tak to není.
Možná se zítra vrátím do Paříže. Co se sejít dneska?
Je mi líto, ale dnes večer nemůžu. Ale zítra by to šlo.
Co tu proboha chci?
Proč jsem sem přišla?
Dlouho jsme se neviděli.
Ano.
Změnil jste se, že?
Promiňte.
Opravdu jste se změnil.
Paní Naruse, vy také.
Promiňte, ale i jméno už musíte mít jiné, že?
Teď jsem Jaguči.
Rodina mého manžela pracuje ve stavebnictví.
To je dobré.
Jaký je?
Je obyčejný, je jako každý druhý...
Zajímá se jen o práci, golf a auta.
Takový ten typ, co se vyhýbá problémům.
Máte v plánu tu zůstat dlouho?
Ano. Mám ještě dva roky do ukončení studia.
Ale jsem to přece jen já...
Zdali absolvuju... to se uvidí.
Nezřekl jste se náhodou...
tenkrát svého Boha?
Tak proč jste se tedy rozhodl studovat teologii?
Poté, co jste mě odkopla...
Dlouhou dobu jsem se trápil.
Ale díky tomu... jsem měl pocit, že trochu rozumím...
jak Bůh trpí, když ho lidé odmítají.
Jen se snažíte odvést pozornost.
Ale je to pravda.
Když jste mě nechala,...
cítil jsem se rozedraný na dřeň.
Nebylo kam jít.
Nemohl jsem přijít na to, co mám dělat.
Nic mě nenapadlo... takže jsem se vrátil ke svým panbíčkářům.
Zatímco jsem se modlil...
Uslyšel jsem to.
Uslyšel?
A co?
Hlas mi pravil... pojď ke mně.
Pojď… Byl jsem odmítnut jako ty.
Jsem jediný, kdo tě nikdy neopustí... to říkal.
Aha.
Ale jsem si jistý,...
že mi Bůh pověděl... pojď.
A pak...?
Co jste odpověděl?
Odpověděl jsem... Už jdu.
Takže kvůli mně studujete teologii.
To je pravda.
Kdybyste mě neodkopla, tak bych tu teď nebyl.
Tak jsem si pomyslel, že...
je jako kouzelník, Bůh dokáže cokoli obrátit v prospěch...
dokonce i naše slabosti a hříchy.
Povězte... musíte stále říkat Bůh?
Irituje mě to a nic mi to neříká.
Promiňte...
Pokud vás slovo Bůh tak irituje,...
můžu používat jiné slovo.
Klidně Rajče... nebo i Cibule.
Tak řekněme Cibule.
Pod každou vrstvou je láska.
Není to tak? - Ano.
Tak si dáme oběd.
Zvu vás.
Nechci vás zase opít.
Děkuju.
Dobrou chuť, pane. - Děkuji.
Mňam! Už dlouho jsem něco tak dobrého nejedl!
Jste podivín...
Japonec, který přišel do Evropy, aby našel Krista.
Nepřišel jsem do Evropy, abych našel Krista.
Jsem tu už tři roky.
A jsem unavený z toho, jak tihle lidé přemýšlejí.
Je to všechno strašně duševní... vhodné jen pro jejich druh mysli.
Ale pro Asiata... až moc složité.
Nemůžu si na to zvyknout.
A tak...
je každý den zkouškou.
Aha.
Nedokážu oddělit dobré a špatné...
tak bezvýhradně, jako to dělají tady.
Pro mě je tu vždycky nějaká dobrota ve zlu...
a trochu zla skrytého v dobru.
Ale církev považuje můj způsob myšlení za herezi.
Dostal jsem vynadáno. Řekli mi, že Bůh...
Promiňte... že Cibule takový není.
Nebylo by lepší toho nechat? Jen vám to komplikuje život.
Není to tak jednoduché.
Takže... vás exkomunikují?
Ještě mě z kláštera nevyhnali,
ale... Nemůžu si nic nalhávat.
Až se vrátím do Japonska...
chci výklad křesťanství vhodný pro Japonce.
No...
Tady se s vámi rozloučím.
Na shledanou.
V Japonsku se určitě zase potkáme, že?
Omlouvám se. Děkuji za jídlo.
Nenechte se vyhodit...
Pane Ócu.
Buďte trochu chytrý a přežijte.
Promiňte.
Nashle...
Chci někam jít...
Po něčem toužit a někam jít...
Chci přijít na kloub...
životní pravdě.
Bylo to poté, co jsem ho nechala...
když jsem o tom začala přemýšlet.
A pak, o 50 let později, v březnu...
jsem šel do chrámu Tódai v Naře . na svátek omizutori.
No... tak na zdraví.
Tenkrát... jsi mě zachránil.
Utíkali jsme se džunglí...
Zapadl jsem do bahna...
a nemohl se už ani pohnout.
Všude kolem byli umírající japonští vojáci.
V té době... jako zázrakem...
se ti podařilo mě dotáhnout...
až k naší četě.
Vytáhl jsi mě z té bahnité díry.
Podržel jsi mě...
Nikdy nezapomenu na tu sílu v tvých rukou.
Kdybys tam nebyl, abys mě zachránil...
byl bych teď jedno s indickou půdou.
Přestaň!
Prosím... - Díky.
Jsi tady kvůli nadměrnému pití.
Jestli máš v plánu odejít a začít znovu... bude lepší tu zůstat.
Nikdy tě nepropustí... pokud neslíbíš, že přestaneš pít.
Co to meleš?
Zaměstnanci tvé společnosti...
jsou všichni znepokojeni o osud svého zaměstnavatele.
Bude to velmi těžké...
ale rozhodně musíš skončit.
Nepřestanu.
I kdyby tě kamarád z boje jako já...
poprosil? - Přestaň s tím.
Co to povídáš?
Tak proč jsi...
tak bojoval, abys přežil válku?
To stačí!
Odcházím.
Prosím, nezlobte se na něj.
Nezlobím.
Jsem zklamaný... předtím takový nebyl. - Ano.
Kdy se změnil?
V létě po skončení války...
Manželka pana Minagawy přišla se svým dítětem...
Požádala ho, aby jí řekl o posledních chvílích pana Minagawy.
Kapitán Minagawa? - Ano.
Vzpomínáte si na den, kdy zemřel?
Ano... byli jsme blízko indických hranic, když se to stalo.
A pak můj manžel chytil ještěrku...
a nakrmil vás s ní, že?
Ale pak jsem...
ji vyzvracel.
Můj žaludek byl tak slabý, že jsem nemohl strávit maso.
Cítil jsem se strašně špatně.
Můj manžel to maso snědl.
Věděl, že kdyby ho nesnědl, zemřel by.
To maso...
byl vlastně Minagawa, který se...
zabil granátem.
Slyšel jsem to.
Dítě, které přišlo s paní Minagawou...
byl jen malý chlapec.
Manžel řekl...
když se na něj chlapec podíval... že to byly Minagawovy oči, které na něj zíraly.
Na ty oči... na ty nemůže zapomenout.
Opije se... aby se je pokusil dostat z hlavy.
Chudák jeden...
Tak dost!
O šest měsíců později zemřel.
Už tam skoro jsme! Už jsou vidět světla Váránasí.
Proč Indie, slečno Naruse?
Co je špatného na Indii?
Myslel jsem, že mladé ženy většinou raději jezdí do Evropy nebo Ameriky.
Správně...
Ale i vy, pane Isobe... proč jste se rozhodl přijet do Indie?
Přijel jste na pouť po buddhistických památkách? - Ne, to zrovna ne.
Chtěl bych se k něčemu přiznat...
Tohle je z univerzity ve Virginii.
Oddělení psychologie. Od vědce, který zkoumá vědomí.
Prosím, přečtěte si to.
Obdrželi jsme váš dotaz a já na něj tímto odpovídám.
Vyhledávali jsme děti mladší tří let...
z celého světa, které mají vzpomínky na minulé životy.
Studovali jsme a analyzovali jednotlivé případy.
Dosud jsme zaznamenali více než 1600 případů.
Analyzovali jsme také jeden případ...
kde figurovala dívka z Indie, která si dokázala vzpomenout na svůj minulý život v Japonsku.
Její jméno je Radžíni Pubiral.
Její rodná ves Kamlodži leží...
na řece Ganze nedaleko Váránasí.
A tak...
Chystáte se ji vyhledat? - Ano.
Věříte na reinkarnaci?
Nejsem si jistý.
Dokud mi nezemřela žena...
Nikdy jsem na to ani nepomyslel.
Ale než zemřela, řekla...
Znovu se narodím.
Ta slova se mi neustále ozývají v hlavě.
Je to šílené, že ano?
Dalo by se říct, že můj výlet do Indie je honba za pokladem.
Dalo by se říct, že i já jsem přijela hledat poklad.
Už půjdu... Musím brzy ráno vstávat.
Dobrou noc. - Dobrou noc.
Zpívej Ráma, Ráma, Ráma...
Vítězství pro Rámu.
Je to tu strašně narvaný, co?
Proto jsem říkala, že chci jet do Evropy.
Do Evropy můžeme jet kdykoli, ale Indie je výjimečná.
Všichni říkali, že se dají v Indii nafotit skvělé fotky... copak si to nepamatuješ?
Chtěla jsem jít po romantické zámecké stezce na Neuschwansteinu.
Pokud se mi podaří udělat pár skvělých fotek, tak bych mohl dostat dobrou práci, ne?
Měj trochu trpělivosti.
Nejvyšší Pán všeho, zdroj všehomíra...
I ty chválíš... Svatý Rámo, Rámo, Rámo.
Zpívejte Ráma, Ráma, Ráma... Vítězství s Rámou, Rámou, Rámou.
Právě zde pronesl Šákjamuni své první poselství...
poté, co dosáhl osvícení při meditaci pod stromem bódhi.
Toto je chrám posvátné bohyně matky.
Přivedl jsem vás sem, protože jsem vám chtěl ukázat něco z hinduismu.
Prosím, přestaňte.
To je had.
Tady kouše lva.
Jak vidíte, hinduistická bohyně se může zjevit nejen jako líbivý a přitažlivý tvor...
ale také jako děsivý.
Bohyně nesou symboliku celého života a všeho s ním spjatého.
Vyobrazují vše, od narození až po smrt.
Jakou radost nacházejí v takové víře? - Není to snad pravda?
Prosím, dovolte mi, abych vám ukázal svou oblíbenou bohyni.
Tato bohyně se jmenuje Čámundá.
Čámundá dlí na hřbitovech.
Je vidět, že její nohy
jako by byly postiženy malomocenstvím.
I její břicho je propadlé hlady.
Vidíme také štíra, který ji bodá.
Mám tuto sochu bohyně Čámundá velmi rád.
Nikdy si nenechám ujít příležitost...
přijít se na ni podívat, kdykoli jsem ve Váránasí.
Mám pocit, že spolu souzníme.
Tahle bohyně...
vyjadřuje veškeré utrpení indického lidu.
Po dlouhou dobu Indové trpěli
smrtí a hladem, jak ukazuje tahle socha.
Tohle je Indie.
Chtěl jsem vám ukázat tuhle stránku Indie.
Prosím, podívejte se jí do očí.
Trpí s Indy.
V Evropě mají svou matku Marii...
ale Indie... má Čámundáu za svou matku.
Hinduisté věří, že pouhým aktem modlení v této řece...
bude všechna jejich špatná karma smyta.
Tyto vody jsou smlouvou mezi Bohem a člověkem.
Spojují přítomnost s budoucností.
Kromě toho voda je základním prvkem...
v univerzálním koloběhu života.
Tamhle jsou kremační gháty.
Všichni oddaní hinduisté chtějí, aby jejich tělo bylo zpopelněno tady...
a jejich popel byl vsypán do řeky.
Proudem této řeky jsou přeneseni do nebeského světa.
Promiňte... Můžu si vyfotit kremaci?
Ne, rodina by se urazila.
Mrtvolu fotit nebudu. Prosím, domluvte mi svolení.
Rozhodně ne. Prosím, respektujte pocity rodiny.
Haló, tady Naruse.
Co... pan Kiguči?
Ano.
Mohla byste pomoci?
Ano... má vysokou horečku.
Ano... prosím.
Omlouvám se, že vás obtěžuji...
Jdu si zavolat doktora.
Než přijde, bude tu s vámi slečna Naruse.
Slečna Naruse pracovala v nemocnici jako dobrovolnice, takže si nedělejte starosti.
Jsem vám zavázán.
Prosím nedělejte si starosti.
Když jsem sloužil v armádě, chytil jsem malárii.
Myslím, že se to zase projevilo.
Doktor... už je na cestě?
Budete v pořádku.
To je problém...
Pane Enami, berete skupinu na východ slunce, že?
Ano...
To ano, ale...
Mám tu zůstat?
Můžete?
To bych vám byl velmi vděčen... opravdu... je to velká pomoc.
Neměl byste si raději trochu odpočinout?
Dobrá... prosím, dávejte na něj pozor.
Opravdu hodně mi to pomohlo... moc děkuji.
Jak jsme se rozloučili v Lyonu...
chvíli na to jsem se rozvedla.
Potom...
jsem pracovala jako dobrovolnice v tokijské nemocnici.
Měla jsem pocit, že nejsem schopná hluboce milovat.
Když mi bylo nejhůř...
začala jsem s dobrovolnictvím.
Potřebovala jsem si dokázat... že jsem pořád naživu.
Moc vám děkuji za váš dopis.
Když ho čtu, cítím v každém řádku...
prázdnotu ve svém srdci.
Ta bolest a samota, kterou cítíte...
může být skutečně pochopena pouze Cibulí.
Momentálně se vzdělávám v klášteře u Galilejského jezera v Izraeli.
Proč jsem tady?
Podle úsudků mých učitelů z teologického semináře mám nedostatky...
a tak odložili moje kněžské svěcení.
V řeholní přípravě většinou kritizovali....
mé smýšlení, které považují za panteismus.
Evropané vidí...
člověka a přírodu jako oddělené... proti sobě stojící jednotky.
Jako Japonec vnímám...
jakýkoli pohled, který tak znevažuje nesmírnost a zázraky přírody, jako nepřijatelný.
Pro mě je Bůh v lidskosti.
Více než to, žije v lidech...
ve stromech... v trávě a květinách...
Je to takový druh rozlehlosti a úžasu.
Ale... Já jsem svou víru neztratil.
Shledal jsem, že středobodem toho světa...
je láska. V celé historii lidstva....
se Cibule pouze snažil vštěpovat tuto lásku lidstvu.
Vkládám víru v Cibuli, který pro tuto lásku trpěl
a obětoval život, aby nám ji vyjevil.
Jak plyne čas...
cítím, že ve mně tato víra sílí.
Tohle místo je posvátné pro židy, muslimy i křesťany..
Již dlouho se o něj přetahují, a tak je v neustálém válečném konfliktu....
Invaze... vraždění... teror.
Ale nacházím Cibuli i mezi nimi. Nejen mezi křesťany,
ale i mezi židy nebo mezi muslimy.
Mám brzy odejít do Váránasí v Indii.
Mezi mými nadřízenými v církvi...
jsou i laskaví lidé, kteří se o to postarali.
Posílají mě za prací do Indie.
Slečno Naruse...
Vítejte zpět.
Teplota pana Kigučiho klesla... je mu mnohem lépe.
To je opravdu dobrá zpráva.
To jsem rád.
Opravdu... moc jste mi pomohla. Vážně.
Vážení... jídlo je připraveno.
Prosím...
Ach... mám strašný hlad!
Bylo to namáhavé, že?
Břeh řeky byl tak špinavý! Pořád někdo někde... a takového hluku!
Ale překvapilo mě, že jsme viděli japonského kněze.
Japonského?
Ano... pomáhal nést mrtvé tělo na břeh řeky.
Nejdřív jsem si myslel, že je to mladý hipík vyznávající hinduismus...
Ale zřejmě to je kněz.
Ten muž... slyšeli jste jeho jméno? - Ne.
Myslíte, že to byl někdo, koho byste mohla znát?
Napadlo mě, že by to mohl být spolužák z vysoké.
Aha...
Byl to jeden z důvodů, proč jsem se vydala na cestu do Indie.
To je moje honba za pokladem.
Aha...
Opravdu... moc děkuji. Hodně jste mi pomohla.
Pane Enami... jestli už je panu Kigučimu lépe...
Mohl byste mě prosím vzít ke Ganze?
Jistě, té se nikdy nenabažím.
A co budete dělat vy?
Popravdě řečeno, půjdu ven.
Mám něco na práci. - Aha.
Tradiční japonské pokrmy ti musejí vážně hodně chutnat, že?
Když jsem byl mladší, tak jsem měl rád whisky....
Ale dozrál jsem k lásce k sake.
Hluboko v srdci jsi pravý Japonec.
To je pravda.
Hele... až umřu, nalej sake na můj náhrobní kámen.
Ujisti se, že je to suché sake.
To bylo tehdy...
ale podívej se na mě teď...
Jsem v Indii.
Jmenuješ se Radžíni Pubiral?
Jsi Radžíni Pubiral?
Jmenuješ se Radžíni Pubiral?
Jsi Radžíni Pubiral?
Námasté.
Není tu nějaká holčička, která se jmenuje Radžíni Pubiral?
Co to říká?
Radžíni Pubiral?
Myslím, že žije v téhle vesnici.
Námasté. - Námasté.
Nezná tu někdo malou holčičku jménem Radžíni Pubiral?
Já se... určitě znovu narodím.
Někde na tomto světě.
Podívej se po mně... slib mi to.
Slib mi to!
Všechno tady koexistuje ve stavu chaosu.
Nelíbí se vám to?
O to nejde.
Je to tak jiné než v Evropě. Tam je všechno organizovaný.
Je to tu pohodlnější.
Nějak mi ta Indie prostě vyhovuje.
Možná jsem spíš chaotická.
Takže...
To, co jste nám řekl v podzemní svatyni...
bylo to velmi dobré.
Aha.
Když vidím tu Čámundáu…
vzpomínám na svou mrtvou matku.
Odhozená mým otcem prožila mnoho těžkostí...
aby mě mohla vychovat.
Aha.
Támhle je prostor na kremaci.
Vidíte ho?
Koho?
Toho muže, kterého jste viděli předtím... možná mého přítele.
Aha... jeho.
Promiňte, ale asi ho nepoznám.
Jsem zpátky. - Vítejte zpět.
Potkala jste se s vaším kamarádem?
Bylo to jako lovit jehlu v kupce sena.
Aha.
Podařilo se ti udělat pár dobrých snímků?
Nic, co by stálo za to.
Nejsi dost odvážný, aby ses stal profesionálem.
Říká se, že skvělou fotku neuděláš, aniž bys čelil nebezpečí.
To říkal Robert Capa. Neříkej, co je zřejmé.
Pokud tě nezaměstnají, co pak?
Je mi to fuk.
Snažím se najít kamaráda...
Přemýšlela jsem o tom, co tady dělá.
Většina lidí by viděla jeho způsob života jako šílenství.
Když jsem tady... tak mi to tak nepřipadá.
V Indii je toho mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Taky jsem hledal jehlu v kupce sena.
Co myslíte, kde jsem byl cestou z vesnice?
Šel jsem k věštci.
Lidi jsou divní.
Asi jsem prostě jen tvrdohlavý.
Můj rozum se stébla chytá.
Toho věštce...
jsem se zeptal, kde je teď moje žena.
Řekl, že se podívá... že se mám zítra vrátit.
Vrátíte se?
Ano... sakra že jo.
Možná bude moje nebožka žena spokojená, když se aspoň snažím, jak nejvíc umím.
Není to tak?
Ne... promiňte.
Jsem zmatený... Moc jsem toho vypil.
Ócu...
Kde jen proboha jsi?
Ócu...
Už zbývá jen tenhle věštec...
Jiná stopa není.
Ty jsi taky měla ráda věštby, co?
Hodně štěstí.
Musíte jít na tohle místo. Najdete tam mladou dívku.
Promiňte... Znáte holčičku jménem Radžíni?
Co to říká? - Nerozumíme vám, pane.
Radžíni Pubiral... malá holčička.
Mluvte hindsky, pane. Nerozumíme vám.
Nerozumíme. Mluvte hindsky.
Slyšel jsem od taxikáře...
že Japonec, který nosí mrtvoly...
přichází a odchází mezi tímhle a kremačními gháty.
Zkusíme to tady?
Můžeme jít dovnitř?
Ano, ano... můžete. Prosím, běžte.
Hledám Japonce jménem Ócu. Znáte ho?
Ne.
Ještě nepřišel.
Kdy přijde?
Nevím.
Kam šel?
Nevím.
Až se vrátí...
Jsem tady. Ať mi zavolá. Tady. - Dobře, pane.
Dobře.
Co teď?
Já to vzdávám.
Omlouvám se za všechny problémy.
Slečno Naruse!
Námasté.
Námasté.
Všude jsem vás hledala.
Promiňte.
Co kdybychom si někde promluvili?
Jistě... tak...
K jaké církvi teď patříte?
Promiňte... Já teď k žádné nepatřím.
Bydlím teď v hinduistickém ašrámu.
Ašrám?
Je to něco jako dódžó...
Společenství hinduistických věřících mě našlo...
a laskavě se mě ujali.
Přesně jako zatoulaného psa!
Ano.
V té době... jsem žil jako toulavý pes.
Absolutně jsem netušil, co mám dělat.
Ani si to nedokážu představit.
Pořád jste kněz?
Ano... bohužel neúspěšný.
Oblékám se takhle... abych mohl pomáhat místním...
s jejich pohřebními obřady a s přenášením mrtvých těl.
U kremačních ghátů?
V lépe situovaných rodinách...
členové rodiny nesou tělo na nosítkách.
Nicméně... pro osamělé a chudé...
tu není nikdo.
Vy ale nejste hinduista.
Je to rozdělení opravdu důležité?
Kdyby ta osoba byla v tomto městě...
Ta osoba...?
Aha... myslíš Cibuli!
Ano.
Kdyby Cibule přišel do tohoto města...
Jsem si jistý, že by odnesl ty, kteří zemřeli na ulicích do kremačních ghátů.
Když oheň zachvátí tělo toho, kdo konečně zemřel...
modlím se k Cibuli...
Přijmi tuto osobu z mých rukou do tvých.
Prosím, přijmi ho a zahrň ho péčí.
Není divu, že vás nazvali kacířem a vyhodili vás.
Ale... tu osobu neuznávají všichni.
Ta osoba...
Když byla Cibule zabita na Golgotě...
Všichni jeho učedníci ho zapřeli a utekli.
Ale i když Cibuli zradili...
své učedníky nadále miloval.
Takže jeden po druhém se cítili špatně a uvědomili si...
že Cibule nezemřel, ale byl vryt do jejich srdcí.
Cibule zemřel...
ale...
byl znovuzrozen ve svých učednících.
Když vidím řeku Gangu...
vzpomenu si na Cibuli.
Chudí lidé...
bohatí lidé... všichni jsou stejní...
řeka vypije jejich popel, jednoho po druhém, a teče dál.
Cibulova řeka lásky...
Všechny ty ošklivé lidi...
všechny ty špinavé lidi...
přijme je všechny.
Pane Ócu,
máte na tváři pupínek.
Já vím.
Chodím do domu prostitutek.
To snad ne...!
Vy s nimi spíte?
Ano... Spím s nimi.
Nicméně...
den za dnem trpí prací pro muže...
dokud se jejich těla neopotřebují a jsou vyhozena jako staré šaty.
No...
Musím jít. Zítra musím vstávat brzy.
Slečno Naruse, kdy odjíždíte?
Zítra odpoledne... letíme z Dillí do Japonska.
Japonsko?
Teď...
tam bude podzim, co?
A vy... kdy se vrátíte?
Takže...
Možná se už neuvidíme.
Proč to říkáte?!
Ještě se setkáme.
Kde budete zítra?
Nevím.
Ráno budu asi poblíž kremačních ghátů.
Sbohem.
Radžíni Pubiral?
Ty...
kam ses poděla?
Já se...
určitě znovu narodím.
Někde na tomto světě.
Hledejte mě...
Najdi mě.
Slib mi to.
Slib mi to!
Ty...
kam ses poděla?
Můj Pane, Ježíši Kriste...
Synu Boží...
Chléb mé věčné duše.
Všemocný Pane...
Otče, Synu a Duchu svatý...
Prosím, uděl mi své požehnání.
Dáte si vodu? - Vodu.
Stačí.
Můžete mě vzít?
Ke Ganze? - Ke Ganze.
Vezmu vás tam. - Ano... ano.
Vyskote.
Byl jsem na cestě ke ghátům... ale napadlo mě, že se tu zastavím.
Mě taky.
Když jsem spatřil tuhle vyhublou sochu...
v dešti...
vzpomněl jsem si na vojáky... umírajících hlady v dešti.
Bylo jich tolik.
V té situaci jsem byl bezmocný.
Jako kamarád z války...
jsem cítil strašlivou vinu za něco, co udělal, aby mě zachránil.
Trpěl za to... až do své smrti.
A pak mě trkla buddhistická myšlenka...
že dobro a zlo jsou propojeny v lidském životě.
Když se lidé snaží poznat, co je správné, zjistí, že žádné absolutní dobro neexistuje.
A naopak, semínka spásy jsou pohřbena v každém skutku zla.
Doufám, že se mi jednou podaří najít způsob...
abych se zbavil viny, kterou přijal kvůli mně.
To se mi neustále honí hlavou.
Slečno Naruse...
Indové si myslí, že když se vykoupou v Ganze...
že budou očištěni a znovuzrodí se do lepšího života.
Ano. Říkají Ganze Dárkyně vysvobození.
Vysvobození, ano?
Aha. Včera v noci se mi něco zdálo.
Viděl jsem kapitána Minagawu... částečně snědeného...
jak objímá mého kamaráda z války.
Kamarád...
musel udělat něco špatného, aby mě zachránil.
Nicméně jeho jednání ze soucitu, bylo čestné.
To říkal Minagawa.
Možná že se teď můj válečný kamarád bude moci opravdu znovuzrodit.
V této sféře žije Amitábha, který zvěstuje dharmu.
Proč, ó Šáriputro, je tato sféra známá jako Nejvyšší blaženost? Uvědomělé bytosti, které v ní přebývají...
neznají žádné utrpení, zažívají nekonečnou blaženost.
Sféra Nejvyšší blaženosti je obklopena nekonečnými ochrannými vrstvami...
vytvořenými čtyřmi ctnostmi. Věčný život, blaženost, moudrost, čistota.
Proto je známa jako říše Nejvyšší blaženosti.
Navíc, Šáriputro...
v této říši jsou tůně sedmi drahokamů
naplněné vodou osmi předností.
Dno tůně je ze zlatého prachu.
Na čtyřech stranách se zvedají schody ze zlata, stříbra, lazuritu a diamantu...
a vyvýšené pavilony pokryté zářícími drahokamy.
Ještě více, Šáriputro...
v té sféře je vždy slyšet nebeská hudba a...
nebeské mandáraváové květy neustále padají všude kolem.
Za úsvitu tam bytosti plní svá roucha nebeskými květy a budou přinášet obětiny...
buddhovi Neomezeného světa.
V poledne přijímají jídlo a provádějí meditaci při chůzi.
Ó, Šáriputro, taková je tedy sféra Nekonečné blaženosti...
která je naplněna nekonečnými ctnostmi...
Ócu, začínám vidět život jako řeku lidskosti.
Nakonec to trochu chápu...
i přes všechny své minulé chyby...
to, co jsem hledala.
Věřím v tenhle pohled...
na všechny ty lidi...
nesoucí své břímě utrpení...
jak se tu modlí v hluboké řece.
Řeka lidství.
Žal a trápení této hluboké řeky všech lidí...
Také...
mezi ně patřím.
Hej... co to děláte?
Prosím, přestaňte... prosím, přestaňte.
Promiňte.
Donesu ten film.
Prosím počkejte!
Prosím, počkejte!
Prosím, počkejte!
Ócu! Ócu!
Japonský kněz.
Zůstaň silný... Vydrž.
Pane Ócu!
Pane Ócu!
Pane Ócu!
Omlouvám se...
Jsem v pořádku.
Jsi hlupák...
Jsi vážně hlupák!
I když se držíš toho svého Cibule...
na tomhle světě se nic nezměnilo.
Kam jsi přišel, vyháněli tě...
a teď jsi nakonec skončil takhle.
Takže...
co jsi vlastně...?
Pane Enami...
Kde je autobus? Přijdeme včas?
Stihneme to. Ještě máme tři hodiny.
Takové věci se občas stávají.
Vážně? - Ano.
Pane Enami...
Mohl byste zavolat do nemocnice?
Ráda bych věděla, v jakém stavu je pan Ócu, než odjedeme.
To není problém. Hned jim zavolám.
Nejste unavený?
Ne, ne...
Jsem rád, že jsem sem jel.
Co bude s tím autobusem?
Říkala jsem ti, že bychom měli jet radši do Evropy.
Kolik hodin máme čekat v tomhle vedru?
Není to jedno? I tohle je Indie.
Bude to jedna z našich vzpomínek.
Stav pana Ócua je kritický.
Jeho stav se před hodinou zhoršil.
Prosím, jděte dál, postel číslo 8.
Pane Ócu...
Pane Ócu...
To jsem já...
Slyšíte mě?
Promiňte...
Budete v pořádku.
Bude vám líp.
Buďte silný.
Dnes...
přeci odlétáte do Japonska...
že je to tak?
Rychle se uzdravte.
Vrátíme se společně.
Zůstanu tady, dokud vám nebude líp.
To je v pořádku.
Takový je můj život...
Všechno...
je v pořádku.
Ó, Pane, původce všech světů...
Ó, Pane, jak hmoty, tak duchovní existence...
jehož oči jsou jako nebeský lotos...
dej nám moudrost a nekonečné osvobození.
My, kteří prokazujeme oddanou službu...
A my, kteří tě uctíváme celým svým srdcem...
Nechť nejsme zasaženi strachem.
Kršno, nejmilosrdnější!
Poskytni útočiště těmto bezmocným smrtelníkům...
potopeným v řece zrození a smrti.
Ó, největší a nejsvětější... Zasyp nás svou božskou milostí.
Japonština: Kazue Jomemura a Keiko Mima
Dodatečné překlady: Hindi - Pratima S. a Kunwar Anil Sanskrt - Harihara Raghavan
Anglické titulky: salmond Česky přinesla Zíza s nevědomou pomocí Vlasty Winkelhöferové
Režie a scénář - Kei KUMAI
KONEC
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.