Original subtitles

VE VÍRU TAJEMSTVÍ

O 48 hodin dříve

Děkuju. Na shledanou.

-Tak co? -Byl to stres. Hrůza.

No a co myslíš?

-Udělalas nějaký chyby? -To nevím.

Fakt doufám, že to mám. Večer se uvidím s tátou.

-Zaplatil to? -A co myslíš?

Pořád čekám na pozvání do jeho luxusního baráku.

Neviděla jsem ho věčnost, takže dneska ne.

Pořád ty stejný ubohý výmluvy. Pojďme.

Tady máš tašku.

-Jsi tady, Lison? -Jo.

Jo!

Už odjíždíš?

Jo, mám sraz s tátou na zastávce.

Myslela jsem, že spolu počkáme na výsledky.

Když projdu, zavolám.

Samozřejmě, že projdeš.

-Později to spolu oslavíme. -Mami.

Nebo zítra ráno.

Nebuď taková, mami. Zavolám, až ho dostanu.

Tak v neděli?

Chcete svézt, slečno?

Proč jsi nepočkala? Přijel jsem jen o pět minut pozdějc.

No...

možná o něco víc.

Ale dnes není obyčejný den. Prodal jsem deset srubů do Japonska!

-Do Japonka? -Jo.

Proč do Japonska?

Protože tohle dřevo je zemětřesení odolné.

To nevědělas?

-Jsi moje dcera? -Snad jo.

Porazit Finy na tomhle trhu je velký úspěch.

A co je nového?

No já...

Promiň...

Dostala jsem řidičák!

Máš řidičák?

Jo!

-A odkdy? -Odteď.

Máma se dívala na jejich stránky.

-To je paráda! -Jo!

Počkej!

-Co děláš? -Vydrž.

Pojď si sednout za volant.

-Není to tu nebezpečný? -Jo, hrozně nebezpečný.

Jsou tu rokle, praskliny, kluzké cesty.

Ale máš řidičák!

-To jo. -Takže?

Nechceš?

To bych ti neudělal, zlatíčko.

Navíc ti ho dali teprve dnes ráno. Nebudeme pokoušet osud, hm?

Takže tvůj řidičák, můj obchod století...

To chce oslavit.

-Šampaňské? -Šampaňské!

Předvedu ti jízdu v kopcích.

Tohle první rok nezkoušej.

Ale táta má auto, které drží na silnici.

Teď dávej pozor. Přichází kontrolovaný smyk.

Juliette!

Juliette!

Co se děje?

-To Japonsko vyšlo. -Gratuluju.

-A Lison udělala řidičák. -To je skvělé. Ahoj.

-Hned napoprvé? -Jo.

Chceme šampaňské!

Ale spíš až zítra, co?

Za 15 minut odjíždíme.

Sakra! Úplně jsem zapomněl.

-Neřekls jí to? -Úplně se mi to vykouřilo z hlavy.

Lison, moc se omlouvám, zvorali jsme to.

Máme lístky do divadla v Épinalu a...

Když jsi pak změnila termín na tenhle víkend...

Jdete dnes večer?

Radši bych zůstal tady s tebou. Je to nějaká norská hra, že?

Představ si tu agónii.

-Utěší tě to trochu? -O nic nejde.

-Máme celý víkend. -Fakt v pohodě. Půjdu se vybalit.

-Chudinka. -Proč?

Je tak zklamaná.

-A díky za solidárnost. -Cože?

Nevybral jsi tu hru náhodou ty? Teď to vypadá, že jsem to udělala já.

-Ale... -Jako obvykle jsem ta špatná já.

Ale vůbec ne. Nebuď paranoidní.

Dneska večer ne!

Dneska mě hlídáš?

-Neumíš klepat? -Umím.

No vidíš.

-Tak hlídáš mě dneska? -Očividně.

-Tak to je super! -Přestaň, Dariusi!

Moje oblečení! Co to děláš? Ty seš ale nezbeda!

-Dariusi! Lison! Odjíždíme! -Potvůrko jedna!

K večeři jsem udělala kuře s olivami a jako dezert citronový dort.

-Stačí? -Jo, jasně.

Tenhle malý dareba bude tvrdit, že v pátek může být vzhůru do 10.

-Ale není to pravda. Maximálně do půl 10. -Dobře.

-Tvým, nebo mým? -Tvým. Snadnějc zaparkujeme.

-Pá, broučku. -Hezký večer.

Buď hodný.

Chceš si zahrát hru?

A jakou?

Třeba šachy.

Ty neumím.

-Tatínek tě je nenaučil? -Ne.

Tohle dělat nemůžeš.

-Ale můžu. -Ne.

-Ano. -Ne.

Už máš večerku.

-Není půl desáté. -Ale je, běž.

Utíkej do postele.

-To není fér! -Mazej!

Bylo to tak pomalé. Úplná noční můra.

Ještě, že jsem do tebe strčil loktem. V jednu chvíli jsi...

Díky. Kdybych tak zachrápala.

Ten starý herec byl nesnesitelný.

Myslel jsem, že se přestávky nedočkám.

Neměli jsme tam chodit. Máš hlad?

Ne, zkontroluju mail a jdu spát.

Sakra!

-Juliette! -Co?

Můžeš jít sem, prosím?

Flashka.

Co je to?

Kde jsi to našel?

Kdo je ten chlap?

Nikdo.

-Co? -Nikdo důležitý.

Nevím, kde jsi na ty hloupé fotky narazil,

ale je po všem. Vůbec o nic nešlo.

Bylo to víc než jednou?

No jistě.

Jsem vůl.

Jak dlouho to trvalo?

Nevím. Dlouho ne.

-Dva, tři měsíce. -Tři měsíce?

Tři měsíce?

A fotili jste porno fotky?

Já to nechápu...

Zbláznila ses?

-Není to žádné porno. Nepřeháněj. -Tohle že není porno? Vážně?

Byla jsem hloupá. Opravdu hloupá. Ale nic to neznamenalo. Je konec.

Je to nechutné.

Je to nechutné!

Ty jsi nechutná! Děvko!

Takhle se mnou mluvit nebudeš!

Koho to zajímá, jak s tebou mluvím?

Co mám teď dělat? Vypadni!

-Zmiz! -S radostí!

Padej!

Do prdele!

Nastup si, ještě jsme neskončili.

-Juliette! -Teď s tebou mluvit nebudu.

Kam to jdeš? Nastup si.

Juliette!

Nastup si do auta. Stůj.

Potřebuju vychladnout a ty taky.

-Nech mě. -Pojď domů.

Obejdi to. Pojď!

Juliette!

Sakra!

Sakra...

Juliette!

Už jdu dolů!

Tísňová linka

-Juliette! -Tati?

To jsem já.

-Co tady děláš? -Lison...

Je ti špatně?

Došlo k nehodě.

K nehodě.

Šla pěšky. Chtěl jsem, ať nastoupí do auta.

Otevřel jsem dveře.

Ale byla tam tma.

Jenom moje světla.

Nevím...

-Spadla do rokle. -Cože?

Zavolals sanitku?

Chtěl jsem, ale...

Zbytečně.

Je mrtvá.

Viděl jsem její oči.

Viděl jsem její oči, Lison.

Je mrtvá.

Musím jít na policii.

Musí ji odtamtud dostat.

Musím to říct Dariusovi.

Jak mu to jen řeknu?

Počkám, až se vzbudí, a pak mu to řeknu co nejšetrněji.

A až potom zajdu na policii.

Dobré ránko.

Nachystali jste mi snídani?

Jo. Udělala jsem ti horkou čokoládu.

-Vzbudil tě ten déšť? -Ne.

Kde je maminka?

Není tady.

V noci jsme se pohádali a odešla.

Všechno ti vysvětlím.

Maminka!

Tati?

Dariusi, běž do pokoje a obleč se.

Ano?

Zdravím.

Mohl bych mluvit s Juliette?

Není tady.

Ozvala se vám? Vrátila se?

Promiňte, kdo že jste?

Antoine Tisserand. Myslím, že víte, kdo jsem.

Poslyšte,

vím, že je to neobvyklé,

ale dělám si starosti o Juliette.

-Vím, že jste se v noci pohádali. -Kde jste na to přišel?

Když odešla, nechala mi vzkaz.

-Vzkaz? -Ano. Našel jsem ho kolem půl jedné.

-Od té doby není k sehnání. -Co v tom vzkazu bylo?

Chtěla, abych ji vyzvedl ve Verclandu.

Chtěla, ať ji vyzvednete?

Jo.

Volal jsem jí dvacetkrát. Objel celý Vercland. Nikde není.

Ta bouřka večer byla nebezpečná. Jen se chci...

Chci se ujistit, že je v pořádku.

Ozvala se vám?

Můžu ten vzkaz slyšet?

To jsem já. Zápas ještě neskončil? Jsem v průšvihu.

Alexandre narazil na naše fotky.

Detaily vynechám, ale bylo to drsné. Vážně hrozné.

Šla jsem ven na vzduch. Nevím, co mám dělat.

Mohl bys mě vyzvednout ve Verclandu? Zavolej mi co nejdřív.

Ozvala se vám, nebo ne?

-Ne. -Měli bysme uvědomit záchranáře.

Vyřídím to.

Zmizte.

Co budeš dělat?

Slyšelas tu zprávu.

Juliette v něm řekla, že jsme se drsně pohádali.

Policie si může domyslet cokoliv. Že jsem ji zbil.

-Zabil. -Cože?

-Můžou mě obvinit z vraždy. -Z vraždy?

Musím se dostat na policii dřív než on.

Říct jim, co se stalo, než jim přehraje ten vzkaz.

Dobrý den. Tahle silnice je uzavřená.

Je to nebezpečné. Budete se muset otočit.

-Stala se nehoda. -Naštěstí ne.

Ale potok stoupl a proud vzal všechno s sebou.

Tady došlo k sesuvu půdy. A v Saint-Julien k záplavám.

-Umřeli tam lidi. -Umřeli?

Vzalo to auto se dvěma lidma uvnitř.

Celé oddělení je v pohotovosti.

Dobře, díky.

Dovolali jste se do hlasové schránky Juliette Boironové.

Teď nemůžu mluvit.

Ale nechte mi vzkaz a já se ozvu. Slibuju.

Státní policie

Dobrý den.

Mohl bych mluvit s někým, kdo to tu vede, prosím?

To jsem já.

Dariusi...

Takže takhle. Maminka nebere telefon.

Pořád tam má hlasovku a nazpátek ještě nezavolala.

Když odcházela, byla naštvaná.

Myslím, že teď někde trucuje.

Ale vzhledem k silnému dešti včera v noci

jsem radši zašel na policii.

Pokud se nám do zítřka neozve,

začnou ji hledat.

Možná, že jela k babi a dědovi.

Ne, ne. Volal jsem a není tam.

-Dobře. -Pojď ke mně.

Můžu jí zavolat?

Má tam hlasovou schránku.

Ahoj, mami. Všichni chceme, aby ses hned vrátila domů.

Pospěš! Pojď hodně, hodně rychle.

Ať jsi brzo doma. I Phanteau na tebe čeká.

Á, to je všechno.

Mám tě rád. Posílám moc, moc, moc pusinek.

Nechám ho tady, ať slyšíme, když zavolá.

Nechápu to.

V noci došlo k záplavám

a Juliettino tělo to odneslo.

Cože?

Proto jsem nemusel policii o té nehodě říkat.

Je to, jako kdyby zemřela při té povodni.

-To řekneš Dariusovi? -Lison...

Mohli by mě zatknout. To by pro něj bylo lepší?

Dělám všechno, co je v mých silách

Rozumíš?

Odvezu Dariuse a přidám se k policii.

-Začnou hledat. -Jdu taky.

Chceš jít?

Dobře.

Kdyby se tě policie ptala, řekni, že jsi celou noc v pátek spala.

Nic jsi neviděla, nic jsi neslyšela.

Neprobudila ses. Nechci tě do toho zatáhnout-

Tati?

Co?

To já tam nechala tu flashku.

Ty?

Mrzí mě to.

Zkoušela jsem si Juliettiny boty a ta flashka z nich vypadla.

-Vidělas, co na ní je? -Jo.

Ale...

nebýt mě, tak se nepohádáte.

Nedojde k nehodě,

k ničemu.

Můžu za to.

-Můžu za všechno. -Dost.

Neboj.

Podívej se na mě.

Jsme spolu. Jsme spolu a spolu to zvládneme.

Dobře? Ano?

Obleč se.

Dobrý den, pane Boirone.

Dobrý den.

-Lison, moje dcera. -Zdravím, slečno. Kapitánka Da Silvová.

Ten déšť, který jsme tu měli, to samozřejmě psům neulehčuje.

Ale mám tady dost mužů.

-Doufám, že ji najdeme rychle. -Děkujeme.

Tak pojďme.

Slečno?

Juliette Boironová je vaše nevlastní matka, že?

-Ano. -Žijete s otcem?

Ne, ale často jezdím na víkendy.

I když ne každý víkend, protože hodně cestuje.

Podle otce vaše nevlastní matka odešla, když se pohádali.

-Slyšela jste je? -Ne, to už jsem spala.

Nevzbudilo vás to?

Muselo to být hlasité. Křik, práskání dveří.

Není snadné hádat se v tichosti.

Vzbudilo mě to, ale neslyšela jsem, co říkají.

Slyšela jste nevlastní matku odejít?

Ne, jen jsem slyšela prásknutí dveří.

Viděla jste nebo slyšela ještě něco?

Ne, no já...

Pak už nikdo nepřišel ani neodešel.

A potom jste hned zase usnula?

Ne. Potom přišla ta bouřka.

Déšť mlátil do střechy.

Pracujeme na tom. Žádný strach.

-Dobře. -Všechno je pod kontrolou.

Ale musíme si pospíšit.

Myslíte, že ji najdeme?

-To máme v úmyslu. -Kapitánko!

Ano?

Už běžím!

V pohodě?

Vyptávala se tě?

Přišlo jí divný, že jsem vás neslyšela.

Tak jsem řekla, že jsem něco málo slyšela.

Co?

To jsme si nedomluvili. Pamatuješ?

Ale takhle to bude pro tebe lepší. Řekla jsem, že po Juliette nikdo neodešel.

Tohle už nikdy nedělej, Lison!

Neimprovizuj.

Přimět tě mluvit je jejich práce.

-To bolí. -Promiň.

Odteď už s nikým nemluv.

S mámou, přáteli, tvým klukem. Na nikoho není spoleh.

Musím vyzvednout Dariuse.

Uvidíme se doma.

Pojď, vykoupeme se.

Přijdeš pozdě na autobus.

-Na autobus? -Jo.

Nemám tu zůstat?

-Ano, tati, prosím. -Ne, ne, ne.

Lison musí do školy. Zase přijede.

Pojďme!

Mámě zavoláme až před spaním.

Ale co když zavolá?

Tady.

Poslyš...

rodiče Juliette jsou už na cestě.

A já budu mít v zádech policii.

Budu radši, když od toho budeš dál. Rozumíš?

Chci tě ochránit.

Jo.

Tady jsi!

Proč jsi nezavolala? Měla jsem strach.

Omlouvám se. Co ty tady sakra děláš?

Bála jsem se, že tě to taky odneslo.

Ta zmizelá je manželka tvého otce?

V místních zprávách žádají svědky, aby se ozvali.

Oni mluví o Juliette v televizi?

Nějaký pár se pr utopil v autě

a Juliette Boironová zmizela při povodních.

-Nechala jsem ti snad milion zpráv. -Já taky.

-Takže o tom všichni vědí? -Samozřejmě.

Doufám, že se brzy najde.

Jasně, že ji najdou. Prostě musí.

Všude byli hasiči.

Takže ten vrtulník, co tu kroužil, hledal ji?

-Jo. -Do háje!

Jeden fakt sexy chlap z tebe nemůže spustit oči.

-Co? -Za tebou. Vlevo ode mě.

Díky.

Můžeme si promluvit?

-Mám hodinu. -Dvě minuty. Je to důležité.

-Mám hodinu. -No tak.

Posaď se.

Potřebuju, abys mi pomohla.

Vím, že se zlobíš, že Juliette tvého tátu podváděla.

Ale ona nebyla zlá.

Jsou to tři dny. Živou ji už nenajdeme. Policie to ví.

-Mluvil jste s policií? -Jo.

-Pomoz mi pochopit, co se stalo. -Ale já vážně nic nevím.

Myslí si, že ji vzala voda.

Když mi volala, tak nepršelo.

Víš, jak dlouho trvá, než se řeka vylije?

Myslíš, že by zůstávala venku? V té bouřce?

To nevím.

Ale já jo! Celé tři dny nemyslím na nic jiného.

Začalo pršet.

Nebyla si jistá, jestli ji vyzvednu, tak šla domů pro auto.

A tam narazila na tvého otce.

Ne.

-Domů se nevrátila. -Já myslím, že ano.

Když jsem přišel k vám, viděl jsem, že se bojíš.

Vědělas, co tvůj otec udělal Juliette.

To je blbost!

Nemáte právo mě takhle obtěžovat.

Omlouvám se.

Nechtěl jsem na tebe zaútočit.

Můžu kousek s tebou? Jsem klidný, slibuju.

V ten pátek jsem viděl, že Juliette volá,

Byl jsem v baru a bavil se s přáteli.

Nezvedl jsem to.

Nezvedl.

Děláš horské sporty?

Jen lyžování.

Já od dětství lozil po horách.

Člověk stráví víc času jištěním partnera než lezením.

Musí být ve střehu, vyhodnocovat rizika.

Nebylo normální, že volá. V tu hodinu nikdy nevolá.

Nebyl jsem ve střehu. Posral jsem to.

Myslíte, že za to můžete?

Musím vědět, co se stalo.

Nevrátila se.

Odešla a nevrátila se.

Dobře.

Věřím ti.

-Musím na hodinu. -Počkej.

Moje vizitka.

Jsem v obchodě celý den.

Vezmi si ji.

Lison, uklidni se! Teď na to není čas.

Poslyš,

sejdeme se za dvě hodiny u výjezdu z Gérardmeru.

Dobře.

Něco nového?

Ne, to byla moje dcera. Má strach o Juliette.

To je hodná.

-Nekuř jí tady. -Dej mi pokoj.

Děkuju, Alexandre.

Co můžeme dělat?

Mohli bysme se připojit k pátrání?

-Nemůžeme tady jen nečinně sedět. -Zbláznila bych se.

Co vyzvednou Dariuse ze školy? Bude rád, že vás vidí.

To je dobrý nápad.

Pojedeš s námi?

Omlouvám se, ale měl bych se zastavit v kanceláři.

Jistě. Musíš mít na práci důležité věci.

Jen jeď. O Dariuse se postaráme.

Děkuju.

Zdravím, Françoise.

Ahoj, Mickaëli.

Pane Boirone, jen jsem vám chtěla říct, že jsou naše srdce s vámi.

Díky, Françoise.

Ahoj, Alexandre.

Jestli začneš s judem, co tvoje ježdění na poníkovi?

Poník je v sobotu, ne ve středu.

No jistě.

-Máš kamarády, kteří dělají judo? -Jo.

-Našli ji! -Dariusi!

Dariusi, pojď sem.

Zůstaň chvíli s babičkou.

Já si promluvím s paní.

Ano?

Dobře, hned jsem tam.

Děkuju, kapitánko.

Potřebujete ještě něco?

Našli tělo mojí ženy.

Děkujeme.

Dáte si kávu.

Ne, děkuju.

Výsledky pitvy budou do 24 hodin. Budu vás informovat.

-Bude pitva? -Ano.

U smrti na veřejném prostranství je povinná.

Chápu.

-Poprosil tě, abys přijela? -Mami, vím, že mě potřebuje.

-Jak dlouho tam zůstaneš? -Jak bude chtít.

Tvému bratříčkovi to pomůže.

Chudák dítě. Hrůza.

Kolik jí bylo?

37? 38?

To nevím.

Nebyla to zlá ženská.

Pamatuješ, jak za tebou přišla, když jsi ležela se slepým střevem?

-Vůbec. -Vážně ne?

Dala ti ten tvůj oblíbený batoh s koalou.

Ten byl od táty.

Ne, ten nepřišel. Pořád vidím, jak drží ten dárek.

Možná ho přinesla, ale táta ho vybral.

Tvůj táta je dobrák.

-Vážně dobrák. -Co zase?

Do háje.

Je mrtvá. V sedmatřiceti. A zemřela hroznou smrtí.

Nemůžeš říct něco hezkého?

Jen o svém otci. Jako obvykle.

Proč se tak rozčiluješ?

Protože...

Nevím. Občas se bojím, že budeš jako on.

Projev pro ni trochu soucitu. Aspoň trochu.

...doporučil bych Vieille Vigne, které je o něco jemnější a víc ovocné.

-Výborně. -Omluvte mě.

Oliviere!

Jsem ráda, že jsi přišla. Bál jsem se, že mě máš za blázna.

Našli tělo Juliette.

-Mrtvá? -Ano.

Byl jsem si jistý, ale...

Kde byla?

Pod sesuvem půdy. Její tělo odnesl proud.

Do prdele.

Nemyslela jsem si, že vám to řeknou.

Ale přišlo mi, že jste kvůli ní hrozně smutný.

Děkuju.

Juliette říkala, že jsi hodná.

Ne, červené jsou pryč.

Nechceš žlutou?

Tak se ještě podívám.

Hotovo.

To byli bratranci Fazzoliovi.

Ještě někdo?

Určitě?

Beztak jsme na někoho zapomněli.

Koho to zajímá, Brigitte?

Koho?

Co chcete?

-Jsem Lison. -Lison?

To je moje sestra.

Lison?

Děkuju.

Děkuju, že jsi přišla.

-Táta tady není? -Jel vyřídit nějaké formality.

Ale neřekl nám, že přijedeš.

To s vaší dcerou mě moc mrzí.

Děkujeme.

Půjdeme si vybalit.

Kam to jde?

Zabrali jsme tvůj pokoj?

-Nevadí. Budu spát dole. -To je od tebe moc milé.

Jsi velká.

Nevěděl jsem, že jsi tak velká. Kolik ti je let?

Osmnáct.

Osmnáct?

Jak báječný věk.

Vezmu ti tašku.

-Ne, to nemusíte. -Trvám na tom.

Všechno jsem to vytiskla, abych ti to ukázala.

To je od našeho souseda, městského radního.

Jeho kondolence mě hluboce dojala.

Mojí jedinou útěchou je to že měla Juliette hezký život.

A to díky tobě.

Děkuju, Brigitte.

Dal jsi jí všechno, po čem mohla žena toužit.

Rozmazlil jsi mou Juliette.

Kéž by jen té noci nešla ven.

Říkal jsem...

že jsme se pohádali.

Všechny páry se hádají.

Nemuč se kvůli tomu.

Mysli na všechno, co jste spolu vybudovali.

Jen to mě drží nad vodou. Že měla krásný život.

Juliette mě dělala šťastným.

Doufám, že i ona byla šťastná.

Měli jsme krásný život. To ano.

Děje se něco?

Proč jsi jen tak odešla a neřekla ani dobrou noc?

Já nemůžu.

-Proč? -Juliettini rodiče...

tak trpí.

-Hrozně. -Jo, je to těžké.

A my jim tady lžeme.

-Já už dál nemůžu. Nemůžu. -Lison, i pro mě je to moc těžké.

Ale musím. Nemám na výběr.

Pokus se vydržet do pohřbu.

Pak už je nikdy neuvidíš.

I po jejich odjezdu budu muset pořád lhát.

-Už navždycky. A přede všema. -Přede mnou ne.

My si vždycky řekneme pravdu. Jsme spolu.

-Jsme spolu? -A vždycky budeme.

Zase tvoje pohádka o hezkým životě?

Proč tohle říkáš?

Nepoznám, kdy mluvíš pravdu.

Opravdu měla Juliette nehodu

Co je to za otázku?

Myslíš, že jsem ji zabil?

-Dobrý den. -Dobrý den, kapitánko.

-Zdravím, kapitánko. -Dobrý den, pane Boirone.

Máme výsledky pitvy.

V plicích vaší ženy nebyla žádná voda.

A odřeniny po celém těle nekrvácely.

Tomu nerozumím.

Když voda vzala její tělo, byla v tu dobu už dvě hodiny mrtvá

To není možné.

Ale je.

Paní Boironová zemřela při pádu, který se záplavami nesouvisel.

Na základě těchto nových zjištění rozjíždíme vyšetřování.

Tady je povolení k prohlídce nemovitosti.

-K prohlídce? -Jen rutina.

Omluvte mě.

Dva nahoru, podkroví a první patro, a jeden v přízemí.

Ano, kapitánko. S dovolením.

Co se to tu děje?

Hezké auto. Máte ho dlouho?

-Jeden rok. -Jako nové.

A, ne.

Kde jste si to udělal?

Netuším.

Vypadá to čerstvě.

Jste jediný, kdo s tímhle autem jezdí?

Nejvíc, ale jediný ne.

-Manželka měla vlastní auto. -Ano.

Ale občas ráda jezdila tím mým.

To chápu.

Kdy s ním jela naposled?

To nevím.

Nechápu, proč musí naši rodinu tak obtěžovat?

-Co tady v domě hledají? -Hledají pořád maminku?

Ne, broučku. Už jsem ti to vysvětlil.

Kapitánka říkala, že nevědí, co se jí stalo.

Nesouviselo to s povodněmi. Proto to vyšetřují.

Necháme policii dělat jejich práci.

Hm, Alexandre?

Souhlasíš?

Ano, jistě.

-Už bych měla jít. -Odvezu tě.

Proč jsi...

-Jsem v háji. -Co?

Promáčkl jsem si blatník. Při té nehodě.

-To nemůžou vědět. -Můžou.

Ještě ten den jsem zajel do servisu.

Určitě objeví účet za opravu.

Jsem v háji.

Budu muset prodat dům,

firmu, úplně všechno.

-Mohl bych dostat 25 let, Lison. -Cože?

Pro Dariuse...

to bude hrozné.

Je tak malý.

Budeš tady pro něho?

-Postaráš se o něj? -Nemůžeš jít do vězení na 25 let.

Prostě jim řekni, co se stalo.

Vlastní dcera o mně pochybuje. Myslíš, že mi uvěří policie.

Vy jste odřela předek toho auta?

Ano. Pak jsem jela hned domů

a doufala jsem, že si toho táta nevšimne.

Proč sis to auto brala??

Využila jsem toho, že šli ven.

-Poslal vás sem váš otec? -Ne.

Viděla jsem, jak se na to auto díváte. Napadlo mě, že je to důležitý.

Jste ochotná podepsat písemné prohlášení?

Jo, klidně.

Ahoj.

-Dobrý? -Ani ne.

Chceš skleničku?

Moc ráda.

Miloval jsi Juliette?

Ne, to bych neřekl.

-A ona? -To ne.

Do chlapa jako já by se nezamilovala.

Ale užila si se mnou zábavu.

Takže šlo jen o sex?

Taky jsme trochu mluvili.

Myslíš, že tátu milovala?

Myslím, že se do něj zamilovala, ale byla zklamaná.

Z čeho?

O tom jsme moc nemluvili.

Co se děje?

Všichni jsou tak nešťastní.

Až na něho.

Jen nechce mít potíže.

Kdo?

Tvůj otec?

Mohl by mít potíže?

Nebude.

Lison, jestli něco víš, musíš to říct.

Mně, policii, komukoliv.

Teď jdu ze stanice.

Co jsi jim řekla?

Že mám čerstvě řidičák, ale klidně řídím SUV.

Co?

Nic. Je to hloupost.

Díky za to pití.

Pohřeb je ve čtvrtek. Na hřbitově Valtin.

Přijdeš?

Nevím.

Měl bys přijít.

Měj se.

Ztratil jste se?

Ano.

Jsem trochu ztracený.

Dům je tím směrem.

Ano, to vím.

Chtěl jsem...

jít tou stejnou cestou, jako šla ona tu noc.

Myslel jsem, že možná...

Že ke mně něco promluví.

Což je hloupost.

Její řetízek ke křtu.

Je krásný.

Sám jsem ho vybíral.

Je moc krásný.

Mrzí mě to.

To nic, drahoušku.

Promiňte.

Jsem rád, že tě můžu utěšit.

-Můžu? -Samozřejmě.

Přemýšlela jsem nad liliemi nebo karafiáty.

Co myslíš ty?

Já bych raději bílé růže.

Ach, ano. Bílé růže.

Ty jsou krásné.

Ano.

Takhle.

Nevím, kam se poděl. Podívám se do ložnice.

-Co to děláš? -Čekám.

Ale ne, Dariusi.

-Už zavolat nemůže. -To nevíme.

-Ano, víme. -Ne.

-Táta ho všude hledá. -Můžu mít mikinu s robotem?

No jasně.

Babička říká, že by máma chtěla, abych byl hezky oblečený.

Můžeš si dělat, co chceš.

Nikdo nic neřekne. Slibuju.

Všechny růže jsou bílé.

Bílé jako moje bolest.

Ale ty růže nejsou bílé,

napadl na ně sníh.

Kdysi byly oděné do duhy.

Sníh padá z růží

a dopadá na moji duši,

ale tam zůstává.

Roztaje ten sníh,

až si nás smrt vezme?

Nebo přijde jiný sníh? Jiné růže?

Které budou víc dokonalé?

Pojď.

Děkuju.

Můžete přijít blíž, položit růži a zavzpomínat.

Děkuju.

Díky.

Co je to za člověka? Nechápu to.

Není to nikdo.

-Nikdo? -Juliettin přítel.

Ale proč...

Víte...

mlčel jsem, abych nepoškodil obraz vaší dcery.

-Její obraz poškodit nemůžeš. -Promiň. Samozřejmě.

To kvůli poměru s ním jsme se v ten pátek pohádali.

Ale miloval jsem Juliette a ona mě.

Neměla v úmyslu s ním odejít. To řekla jasně.

Věřím ti.

Ale nakonec tak šťastná nebyla.

Ano, byla.

To by si s ním nezačala.

Je mi ukradené, jestli tě podváděla.

Pro mě to znamená, že nebyla šťastná.

Ustáli bysme to.

Něco nového s vyšetřováním?

Policie má několik hypotéz, ale nic jistého.

Jakých hypotéz?

Mohla uklouznout,

mohlo ji překvapit nějaké zvíře nebo ji někdo srazil.

Nějaký řidič?

Proto se tě kapitánka vyptávala na to tvoje auto?

Prosím?

Slyšel jsem, jak se tě ptá na ten škrábanec na tvém autě.

Ne. No to...

To byla Lison.

Jela s ním bez mého dovolení, když jsme byli v divadle.

Zrovna dostala řidičák. Dělala hlouposti.

Takže to Lison?

A ten mladík je její kamarád?

Ne, proč?

Patricku, ten chlap je nikdo. Byl to jen románek.

Naše manželství bylo silné.

Ano, věřím ti.

Můžu?

Všichni ti lidé chtějí říkat hezké věci o Juliette,

ale skoro ji neznali.

Ani já jsem ji moc neznala.

Jezdila jsem sem za tátou a jí si nevšímala.

-Jsem hrozná. -Ne, drahá.

Dívky potřebují pozornost otce, to je normální.

V životě jsem nebyl tak unavený.

-Cítíte se dobře? -Ano, to nic.

Ten muž s červenými růžemi... Znáš ho?

Ano.

Víš, jak se s ním můžu spojit?

Děkuju, drahá.

Omluvte mě.

Haló? Ano, kapitánko.

Ano.

Výborně.

Pojď ke mně.

Vím, že jsem táta na nic,

Ale jsi moje dcera, kterou miluju.

Jsme spolu.

Jsme spolu.

-Předvolali mě na policii. -Teď? Co chtějí?

To nevím.

Bezpečnostní kamera v supermarketu zaznamenala tohle v 5:45 ráno.

Můžete mi říct, kde jste v tu hodinu byl?

Zaběhat si.

Uprostřed noci, v dešti, na parkovišti supermarketu?

-To není trestné. -To ne. Ne, ne, pane Boirone.

Budete s námi muset víc spolupracovat.

Nemohl jsem v noci spát.

Potřeboval jsem na vzduch, pročistit si hlavu. Tak jsem šel běhat.

Chodíte běhat s odpadkovým pytlem v ruce?

Potřebujeme nějakého dobrého obhájce.

-Zástupce Wackseller. -Ten mě taky napadl.

Je dobrý

Skvěle zastupoval Philippa a Véro.

-Konečně. Kde jsi byl? -Co se děje?

Alexandra zadržela policie.

Neskutečné. V den pohřbu.

Nemají žádnou slušnost. Podle Françoise bysme měli založit podpůrnou komisi.

Není to dobrý nápad?

-Kde je Darius? -Ve svém pokoji s Lison.

Kam to jdeš?

Jdu si lehnout.

Nahlásíte svou manželku jako pohřešovanou

a vynesete smetí uprostřed noci

do kontejneru daleko od vašeho domu?

Navíc do jediného, který se vyváží každý den?

Ne uprostřed noci. Brzy ráno.

Co bylo v tom odpadkovém pytli?

Fotky mé ženy s jejím milencem.

A spodní prádlo, které měla na těch fotkách.

Nemáte doma popelnici?

Chtěl jsem se ujistit, že to můj malý syn nenajde.

-Ano? -Jsou tady sendviče.

Dobře.

Dáme si pauzu.

Co tady děláš potmě?

Já nevím.

-Ošklivý sen? -Kde je maminka?

Chci svoji mámu.

Dariusi...

Ona nemůže přijít. Ráno jsme byli na jejím pohřbu.

Ne, kde je táta?

Tati!

-Kde je táta? -Táta dnes večer nepřijde.

-Ale jsem tady já. Neboj. -Ne, ty ne! Běž pryč!

-Mami! -Dariusi!

Běž najít mámu! Mami!

-Vysvětlila jsem ti to. -Běž pryč! Chci mámu!

-Ne tebe! -Dost!

-Dariusi, no tak. -Mami!

Pojď se mnou. Uklidni se.

-Chci mámu. -Pojď se mnou, Dariusi.

Uklidni se, miláčku.

Brigitte s ním zůstane, dokud neusne.

Vážně to s ním umíš.

Má štěstí, že má takovou sestru.

Dnes jsem zašel za Antoinem.

Jo?

Poslyš...

myslím, že jsi policii lhala.

Neviním tě. Je to tvůj otec.

Ale ta lež ublíží všem.

Ublíží i tobě.

Zničí ti život, Liso. Tobě i Dariusovi.

Ta lež je jako jed.

Tvůj otec tě...

Neměl tě nechat to udělat.

Můj otec není vrah.

Tak to řekni policii. Řekni jim pravdu.

Prosím, Lison.

Tohle si Juliette nezaslouží.

-Musíme zjistit pravdu. -Já nemůžu.

Prosím, udělej to.

Nemůžu zradit mého otce.

Ne, jistě že nemůžeš.

Nesnášíte mě teď?

To víš, že ne.

Lison, Darius trvá na tom, že chce do školy.

Nejlepší bude mu ustoupit.

Odvezu ho a zajdu nakoupit. Supermarket je ve Verclanu?

-Jo. -Tak zatím.

-Je tam káva. -Děkuju.

Lison!

-Co je vám? -Lison!

Co se děje?

Moje srdce. Odvez mě do nemocnice. Hned!

-Nemám zavolat sanitku? -Ne! Odvez mě ty!

-Rychle. -Dobře.

-Tak jeď! -Neumím řídit automat!

Zavoláme sanitku. Já vás neodvezu.

Ty neumíš řídit tohle auto?

Nikdy jsi to auto neřídila.

Neumíš ho řídit.

Takže jsi ho v ten pátek neodrala.

Pojď, drahá.

Pojedu s tebou a vysvětlím ti to.

Pravda bude pro všechny lepší, uvidíš.

Pravda?

Já myslela, že umíráte.

Měla jsem o vás strach.

A vy jste mi lhal.

Byla to lest.

Všichni mi lžou!

Všichni mě využívají, ale vy?

Věřila jsem vám.

Bylo to pro Juliette. Nemohl jsem jinak.

To říkal i táta.

Že neměl na výběr.

Kvůli tomu dělají lidi zlý věci.

Do háje se vším!

Co bude s Dariusem, když nebude mít tátu?

Postaráme se o něho, neměj strach.

A já?

Povedeme konfrontaci, pane Boirone.

-Posaďte se. -Lison.

Promiň mi to.

Co jsi udělala?

Promluvme si o tom, jak se Lison byla v pátek v noci projet vaším autem,

když neumí řídit automat.

No...

proto tady odřel karoserii.

-Není na takové auto zvyklá. -Ani ho neumí nastartovat.

Co to znamená?

Za jakých okolností jste si v pátek večer poškodil auto?

Lison ten den dostala řidičák.

Řekl jsem, že může moje auto řídit v sobotu.

Ale nemohla se dočkat.

Požádal jste dceru, aby lhala a tím vás kryla?

Ne.

Ne, ona vlastně...

chtěla ochránit brášku.

-Bála se, že zůstane sám. -Ne, tati.

Udělala jsem to pro tebe.

Požádal jsem ji, aby lhala.

-Zabil jste svou ženu? -Ne.

Byla to nehoda.

Nikdy jsem tě do toho neměl zaplést.

Můžeš mi odpustit?

Ano.

-Co bude teď? -Předáme ho prokurátorovi.

Určitě ho obviní z vraždy.

Vraždy, nebo zabití. To ať rozhodne soudce.

Vražda?

Můj bože...

-Na shledanou. -Nashle.

Poslyš, broučku, tvůj tatínek možná bude chvíli pryč,

takže si s dědečkem myslíme, že bys měl jet s námi do Montpellieru.

-Nemůžu. Mám školu. -S tou si nedělej starosti.

U nás se ti bude líbit. Zahrada, bazén.

Můžeme ti předělat pokoj.

Můžeš si vzít svoje oblíbené hračky.

Radši bych na tátu počkal tady.

Jo, ale to nejde, broučku.

A my tu taky nemůžeme zůstat napořád.

A Lison?

-Co s Lison? -Pojede s námi?

Ne. Proč?

Prospěje ti odjet.

Bude to fajn změna.

Jako prázdniny.

Výborně, Dariusi.

Zlatíčko.

Bude to dobrý, hm?

Bude to dobrý.

Teď tady budeme jen my dva?

Babička se příští víkend vrátí.

-Víš, co by tu bylo super? -Ne.

Pes.

Ale velký!

Takový, co slintá a všude nechává chlupy.

Jo!

-Jo? -Jo.

Lison, můžeš to vzít?

Lison!

Neuvěřitelné!

Haló?

Ano.

Vím, kdo jste.

Jak se daří malému?

Dobře.

No...

Leží celý den v posteli.

Ano, já vím.

Pojď, děláme crêpe!

Pojď sem.

-Kdo je to? -To je Lucius.

Lucius! No páni!

Ten je parádní!

-Ne! -Přihraj!

Přihraj mi!

-Jo! -Počkej! Doženu tě.

-Ale ne. -Fajn. Tady.

Darius se úžasně vrací do hry.

Vždycky rychlejší, vždycky silnější!

Běž na něj!

Pojďte dovnitř. Začíná sněžit.

Luciusi, jdeš dovnitř?

Dariusi? Lucius má večeřet. Dáš mu nakrmit?

-Dobře. -Díky.

-Luciusi! -Můžeme si promluvit?

Co je to?

Klíče od domu.

Chtěl bych, abys přišla bydlet s námi.

Co?

Dělám s Dariusem, co můžu,

ale je pro něj těžké být tady se mnou sám.

Potřebuje život, mládí.

A to jsi ty.

Kolem tebe naši rodinu znovu postavíme.

Vím, že chci moc. Obzvlášť po tom, co jsem ti udělal.

Ale máš na to sílu.

I srdce.

Lucius chce ještě, mám mu dát?

Ne, ne. Už jdu.

Promysli si to.

Tvůj pokoj je volný.

A na svačinu máme crêpe.

Tady je citronová. Tvoje oblíbená.

Děkuju.

Budeš tu bydlet s náma?

Chtěl bys to?

Přísahej, že mi Lucius nebude spát na posteli.

Přísahám.

Přestaň mě lechtat.

To jsi udělal schválně, že?

-Jak se máš? -Dobře.

A Darius?

Dobrý. Pozdravuje tě.

-Doma v pohodě? -Jo.

Volala mi tvoje právnička.

Je optimistická.

Ano.

Myslí si, že to přehodnotí na neúmyslné zabití.

Viděli, že jsem se pokoušel zavolat pomoc.

To pomohlo.

Znamená to, že tě pustí?

Bude soud. Ale měl bych dostat podmíněný trest.

Takže tě pustí?

Nevím, co na to řekneš ty nebo Darius ale...

Měli bysme prodat dům.

Pokud chceme začít od znova, tak někde jinde.

Jo, bude to lepší.

Můžeme jít do města. Najít si byt.

Potřebujeme dvůr pro Luciuse.

-Pro toho psa? -Jo.

Potřebujeme dvůr.

Můžu se začít dívat na nabídky.

Jasně. Proč ne?

Děkuju.

Nemáš zač.

Jak to jde?

Zatím nic nerozbili.

Už? Vlak vám jede za půl hodiny.

-Je zima. Odvezu vás. -Ne, díky.

Radši půjdu sám.

-Počkej, než odejdu, dobře? -Dobře.

Sbohem, drahá.

Sakra!

Ale ne!

Omlouvám se.

Na křehké věci si musíte dávat pozor!

Jo, ale pořád trochu prší.

Nebo můžeme jít jezdit na kanoi. Chtěl bys?

Bude zima, když spadneme do vody.

-Pojď, sedneme si sem. -Jezero je studené!

Není dost studené, aby se na něm dalo bruslit,

ale na kanoe je studené moc.

Nesu koblihy.

To je milé. Děkujeme.

České titulky Iveta Petrčková S PRO ALFA CZ, a.s. 2023

www.titulky.com