Original subtitles

STŘECHA SVĚTA Expedice na Pamír

Režie: Vladimir Jerofejev

Kamera: V. N. Beljajev

První část

V létě roku 1927 vyslalo Sovkino společně s geologickým výborem...

expedici do málo prozkoumané oblasti Střední Asie, známé jako Pamír (Střecha světa).

Posláním této vědecké expedice bylo fotografování přírody...

a života na nejvyšší pamírské plošině a v přilehlých oblastech.

Moskva - Samara - Orenburg - Taškent - Oš

Staré uzbecké město Oš - výchozí bod expedice.

Začátkem května dokončila expedice přípravy na dlouhý pochod.

Celý náklad,

skládající se z nejrůznějšího vybavení, jídla a zavazadel, byl naložen na koně.

Expedice se prodírá do hor zarostlých jalovcem.

Postupně stoupáme výš a výš...

...výš a výš...

Expedice dosáhla hranice sněhu (průsmyk Taldyk).

Za průsmykem se v nadmořské výšce 3000 metrů nachází Alajská dolina -

oblíbené místo kyrgyzských nomádů.

Mléko a mléčné výrobky jsou základem stravy Kyrgyzů.

Z ovčího mléka se vyrábí sýr (krut).

Kumis je vyráběn z kobylího mléka.

Zpracování vlny.

Válení plsti.

Tkaní.

Mezi Kyrgyzy pracuje pojízdná zdravotnická stanice.

Nejběžnější nemoci: syfilis a trachom.

Alajská dolina nabízí výhled na Zaalajský hřbet, který blokuje cestu k Pamíru.

Nad hřbetem se tyčí Pik Kaufmana - nejvyšší hora SSSR.

(7 kilometrů nad hladinou moře)

Přechod Alajské doliny...

...expedice vyráží k průsmyku Kizyl-Art - poslednímu předstupni "Střechy světa".

Na vrcholu průsmyku se nachází hrob kyrgyzského "svatého" (mazar),

zdobený rohy divokých koz, hadry a ocasy jaků.

Před Pamírem.

Oš - Pamír

Afghánistán

Indie

Čína

Sovětský Svaz

Pamír

Pamír - uzel největších pohoří světa.

Zaalajský hřbet

Hory Muztag Ata

Hindúkuš

Neprozkoumaná oblast

Pamír

Oš

Průsmyk Kizyl-Art

Pamír byl v minulosti pokryt věčným ledem.

Nyní do údolí sestupují obří ledovce, shora zasypané vrstvou zeminy.

Roztáté ledovce po sobě zanechaly obrovské shluky kamenů (morény).

Na Pamíru neustále vane silný vítr, často se měnící ve větrné smrště.

Vítr eroduje skálu a občas vznikají bizarní zvětralé útvary.

V důsledku činnosti ledovců a větru

se v nadmořské výšce 3.500 až 4.000 metrů vytvořila údolí.

Údolí Pamíru jsou v důsledku drsného podnebí pustá a opuštěná.

Téměř jedinou vegetací je suchá rostlina bělostník.

V některých údolích jsou sněhová pole, která neroztají celá desetiletí (firnová pole)

Konec první části

Druhá část

Týden po vstupu do Pamíru dorazila expedice k jezeru Karakul.

Průsmyk Kizyl-Art

Jezero Karakul

Jezero se nachází ve výšce 4.100 metrů nad mořem.

Mont Blanc 4800 m.

Elbrus 5600 m.

Jezero Karakul 4100 m.

Na březích Karakulu, pod půdou, jsou stále zachovány zbytky původního zalednění.

Tisíciletý led.

Jihozápadně od Karakulu objevila expedice nový hřeben, Zor-Taš-Kol.

Geologové určují polohu a výšku hřebene.

Ráno.

Tvář je potírána vazelínou, aby kůže ve větru nepopraskala.

Teplotní rozdíly. Potok je zamrzlý až na dno. Až se objeví slunce, znovu zazurčí.

Stan filmařů Sovkina.

Voda se vzorky filmů se přes noc proměňuje v ledový blok.

V řídkém vzduchu klesá bod varu vody.

Ve výšce 4000 metrů se voda vaří při 86 °C.

Geologové se denně zabývají studiem struktury hor a určováním minerálů.

Železná ruda.

Botanikovi expedice se i na Pamíru podařilo najít květiny.

Kuchyně.

Příští oběť.

27. června 1927

Tábor je zasypán sněhem.

Expediční pes se zahřívá jiným způsobem - loví zírajícího sviště.

Aby si chránili obličej před větrem

a ultrafialovými paprsky odraženými od sněhu, nosí členové expedice masky a brýle.

Masky ale ne vždy pomohou - tvář je často pokryta puchýři.

A přesto žijí na Pamíru lidé!

V některých roklinách se nacházejí auly pamírských Kyrgyzů.

Jak (kutas) - živitel pamírských Kyrgyzů.

Široký hrudník umožňuje jakovi žít v řídkém vzduchu a hustá srst ho chrání před zimou.

Jakové slouží také jako dopravní prostředek.

Křoví bělostníku se používá jako palivo.

V jurtě je kouř, zima a špína.

V aulu je mnoho dětí...

...a velmi málo starců.

Veškerou práci vykonávají ženy.

Muži dávají přednost lenošení.

Někdy jdou na lov.

Jedinou zbraní lovců je předpotopní čínská doutnáková puška (multun).

Příprava pušky ke střelbě zabere nejméně 10 minut.

Lovec namazal rohatku pušky krví z hrdla zabité kozy -

pro štěstí v dalším lovu.

Kyrgyzové si cení hrobů svých předků více než svých aulů.

Po dlouhé cestě po "Střeše světa" přichází expedice do Murghabu -

"hlavního města" východního Pamíru.

Jezero Karakul

Zor-Taš-Kol

Murghab

Murghab - centrum obchodu pamírských Kirgizů s Čínou (Kašgaria)

Sovětský Uzbektorg - konkurent Kašgarů.

Kupující.

Zástupce vlády.

Kašgarská "restaurace".

Kousek od Murghabu se nachází kyrgyzské "letovisko".

Horký sirný pramen zásobuje "letovisko" teplou vodou i při silných mrazech.

Po koupeli se doporučuje modlitba.

Konec druhé části

Třetí část

Celý měsíc se karavana, den po dni, šine přes pouštní pamírské pláně.

Nakonec se objevuje hřeben Hindúkuše - hranice Indie.

Po dosažení Hindúkuše začíná expedice sestupovat ze "Střechy světa"...

na úpatí Západního Pamíru...

...od věčných sněhů do bouřlivých řek.

Murghab

Langar

První osada Tádžiků, Langar, se již nachází v pásmu listnaté vegetace.

Celou oblast od Langaru až dolů k toku Pandže obývají Tádžikové -

národ se starou zemědělskou kulturou.

Langar

Vesnice Tádžiků jsou roztroušeny v údolích horských řek, zasypaných kameny.

Tádžikům se daří obdělávat každý kousek země.

Půdu těží z břehů řek...

...které pak zasypou kameny.

Kamenitou půdu obdělávají dřevěným pluhem.

Voda k zavlažování je přiváděna z vrcholků hor.

Svá políčka zalévají každý den.

Půdy je málo a chléb nevystačí celý rok. Na jaře se proto Tádžikové živí trávou.

Bobule moruše dozrávají později.

Sušené bobule jsou rozemlety na mouku.

Většina žen odchází s dobytkem na letní pastviny vysoko v horách.

Na pastvinách stloukají máslo.

Připravují palivo (suchý hnůj).

Ženy, které odešly na letní pastviny nahrazují muži,

kteří vykonávají část jejich práce.

Předou.

Tkají koberce (palasy).

Kováři.

V hlubokých roklích pracují zlatokopové.

Zlatonosná hornina je vhozena na síto, pod kterým je rozestřena jehněčí kůže.

Písek usazený v kůži je protřásán v proudu.

Písek je promýván.

Výsledek mnohahodinové práce.

Každý večer muži pokuřují a povídají si, aniž by přerušili své ruční práce.

"Dýmka" vyrobená z trávy.

Tádžikové ze západního Pamíru patří k sektě Izmail,

která uctívá žijícího "boha" Aga Khana.

Bůh žije v Indii a v Evropě a dostává od věřících 1/10 jejich příjmu.

Aga Khan - "bůh" Tádžiků.

Zástupce "boha" išán.

Išán čte poselství Aga Khana.

Na modlitbě.

Na "svatém" místě (mazor).

V některých vesnicích se kouří opium, které je sem pašováno z Afghánistánu.

A v centru západního Pamíru, v Chorogu, už dorůstá nová mládež.

Říjnové děti Pamíru.

Staví se škola...

...a výuka zatím probíhá pod širým nebem.

Tady už Lenina znají...

Konec třetí části

Čtvrtá část

Široký a klidný Pandž...

Níže po proudu je drcen horami.

Zdejší Tádžikové jej snadno přeplouvají na "gupsarách" -

jehněčí kůži nahuštěné vzduchem.

V "gupsarách" je z afghánského břehu Pandže často pašován kontraband.

Níže podél Pandže se po úzkých cestách ubírá karavana expedice.

Vysoko nad řekou se nacházejí kameny, na nichž jsou vyryty kresby a nápisy -

stopy po dobách, kdy se zde ještě lovilo lukem a šípy.

Pevnosti legendárního lidu Siapuš.

Cesta často vede přes "ovringy" - římsy z proutí...

...po vratkých, rozkývaných lávkách.

Při sestupu podél Pandže se expedice dostává do teplejších oblastí.

Pandž

Zatímco v Langaru ječmen ještě ani nevyrašil, zde již dozrála pšenice.

Připravují mlat.

Snopy jsou přenášeny na zvláštních nosítkách (košt)

Mlátí se svazkem chrastí.

Sláma se někdy přepravuje na saních - vlecích.

Celá vesnice oslavuje sklizeň. Ženy hrají na tamburíny (dafy)...

...houpají se na houpačkách.

Žena s krotkým svištěm.

Muži dávají přednost zápasu.

Zápas horských koroptví.

Vášnivě hrají "čuj".

Kochají se tančícími chlapci.

Osobité jsou tance horalů z vesnice Chitc.

Tanec "koně a jezdce".

Tanec "staříka s mladicí".

"Stařík" hoří vášní, ale mladice je lhostejná.

Nakonec "mladice" ustupuje.

Další pár tanečníků.

Tanec "lišky a sviště". Vystupují lovci, kteří znají zvířecí zvyky.

"Liška"

"Svišť"

"Lovec" nespí.

Konec čtvrté části

Pátá část

Dostat se z Pamíru je zrovna tak obtížné, jako se do něj dostat.

Koncem léta zaplavily řeky římsy.

Cesta končí...

Tam, kde byli koně bezmocní, pomohli dlouhonozí velbloudi.

Překládání věcí.

Silný proud odnáší i velbloudy.

Na voru.

Na některých místech je nutné zaplavenou cestu obejít po žebřících a koně přeplavit.

Znovu přes "roklinu".

V jedné z roklí narazila expedice na osadu lidí s voletem (struma).

Struma začíná růst již v dětství a zvětšuje se každým rokem.

Příčinou nemoci je voda místních řek.

Matka se strumou nad zdravým dítětem.

Za osadou lidí se strumou jsou rokle zaplavené.

Expedice musí opět šplhat do obtížných průsmyků.

Průsmyk Odudi.

Po cestě.

Průsmykem procházíme pěšky, náklad expedice nesou nosiči.

Přední nosič hraje karavaně na flétnu do taktu.

Tažení koní po skalnatých svazích.

Horní část průsmyku (4 a půl kilometrů nad hladinou moře).

Sestup po ledovci.

Přes trhliny.

Poté, co expedice urazila více než 2.000 kilometrů Pamírem,

sestupuje konečně do rozpálených údolí Karateginu.

Dušanbe

Dušanbe - hlavní město Tádžikistánu.

Melouny a hrozny zde dozrály již dávno.

Koně mají odslouženo.

Z Dušanbe pokračuje cesta vzduchem.

Konec