Original subtitles

Kruh nebezpečí (1951)

Zpomal. Chceš je zničit?

Hej, Ernie, slyšíš mě?

- Jak ještě dlouho? - Pár minut.

- Stále nic? - Ne, nic.

Deset ku jedné, že z toho nic nebude.

Počkej... už jde.

Je to wolfram, ale kolik ho tam je?

Plné podpalubí a ještě víc.

- Tak jak? - Jen minutu.

Minimum, co můžeme docílit.

Nevypadá to špatně. Jsi si jistý?

Ovšem. Wolfram je wolfram a odměna je odměna.

- Co to děláš? - Dělím.

- Co? - Čekej.

- To je tvůj díl, je tak? ─ Jasně.

Co bys dal za můj podíl? Loď, náklad, mapy, práce.

Blázníš. Chceš teď skončit, když se nám začalo dařit?

Nabídni.

Osmnáct táců.

S mým podílem za wolfram, to bude 30 000 dolarů.

- Dobře, dohodnuto. - Nechápu tě.

Měsíce se potloukáme po moři.

Teď, když můžeme vydělat skutečné prachy, chceš skončit.

Když jsem opustil námořnictvo, potřeboval jsem rychle zarobit 25 táců.

Čtyři roky není žádný rekord, ale...

- Co s tím uděláš? ─ Vyrazím do Evropy.

Evropa tě počká.

Nemůžu čekat tak dlouho.

Je v tom ženská?

Nic ti neřeknu.

- Pouze návštěva Anglie? ─ Ano.

Jak dlouho zůstanete, pane?

Pár týdnů.

Děkuji.

- Kolik? - Sedm a šest.

Sedm a šest je třináct. Myslíte šest šilinků a sedm pencí?

Ne. Sedm šilinků a šest pencí. Dělá to tři půlkoruny.

Promiňte, jsem tady jen týden. Je to správně?

To je jen za jízdné...

- Stačí? - Ať žije Kolumbus!

Ministerstvo obrany.

Děkuji.

- Můžu vejít? - Pan Douglas?

Ano, řekl jsem o jedenácté... posaďte se.

Fairbairn.

- "Co je s Hollroydovou prací?" - Co?

"Kompenzace za nehodu v Greenwichu."

Jeho spisy?

Včera jsem je dokončil. Co nevidět budou u vás.

Máte dnes něco pro mě?

Něco by tu bylo.

Je mi líto, že jste čekal tak dlouho, no řekl jsem o týden, že.

Chtěli jste současnou adresu...

Alfreda Smitherse.

Jestli sloužil v Commandos [britská útoční brigáda].

Ano, ale již ho nemůžete kontaktovat.

Zemřel před pár měsíci. Důsledkem starých zranění.

Zemřel, ale já...

Nemůžu pro vás nic udělat.

Něco přece jen.

Můžete mě zkontaktovat s někým, kdo byl v téže jednotce.

To je práce pro Informační oddělení.

To mám znovu projít celou byrokracií?

Proč, pro lásku boží?

Předpisy.

Proč nepřiznáte, že uděláte, jen co musíte?

Neměl jsem tak vybuchnout. Omlouvám se.

V pořádku, pane Douglasi.

Měl jsem vám vysvětlit, proč je to pro mě tak důležité.

Jde o mého mladšího bratra.

Fairbairn.

"Jde o posudek k mému přípisu FY24..."

Promiň, ještě jsem neměl čas.

- Vzpomněl jste svého bratra? ─ Jo.

Je to dlouhý příběh, takže to zkrátím.

Přišel sem a připojil se k armádě, než jsme přišli... v roce 1940.

To ho šlechtí!

Vstoupil do Commandos a byl zabit při posledním útoku před vyloděním.

- To je mi líto. - Nuže.

Když jsem se o tom dozvěděl, moje loď dorazila do Portsmouthu.

Zjistil jsem, že tahle zvláštní jednotka je umístěna poblíž.

Tak jsem tam šel a ptal se po jeho kamarádech.

Tam jsem narazil na Smitherse.

Chtěl jsem ho znovu vidět. To je vše.

Neměli jsme moc času pořádně si promluvit.

Škoda, že jste to neřekl hned na začátku.

Ještě jednou se podívám. Je tady dopis od nějakého muže.

Ano, tady to je.

Tenhle člověk psal o pohřbu.

Zdá se, že byl blízkým přítelem Smitherse. Aspoň myslím.

Děkuji, plukovníku.

Tak.

Bydlí ve městě "Coellyd" ve Walesu. Je to dost daleko.

Vlak vám jede z Paddingtonu.

Díky za vše, co jste pro mě udělal.

To byla moje chyba.

Myslím, že vypadám jako někdo, komu se říká "nafoukanec".

- Na shledanou. - Na shledanou.

První klec tu bude za minutu.

Llewellyn! Idwal Llewellyn.

Máš návštěvu, Idwale. To je váš muž, pane.

Co máte pro mě?

To bude omyl. Hledám muže, který sloužil v Commandos.

- Jste Američan? ─ Jo.

To bude můj syn.

Taffy... to je můj syn.

Tento džentlmen přišel až z Ameriky.

Jmenuji se Clay Douglas.

Sloužil jste v Commandos s Al Smithersem, ne?

Znal jste ho?

Setkal jsem se s ním během války. Chtěl jsem se ho něco zeptat, ale...

Možná mi pomůžete.

Pomůžeš mu, Taffy?

Oč jde?

Tady nechci mluvit. Najíte se se mnou.

Musím se umýt.

Přijeď do šatny. Pan Douglas nemůže čekat.

Přiveď ho. Jdu napřed.

Já jdu, budete si chtít promluvit.

Nevím, jestli vám řeknu něco o vašem bratrovi.

Vím, že to bylo při útoku.

V Bretani... městečko San Celeste.

Kolik bylo obětí?

Jen on.

- Neobvyklé, co? - Možná.

Přemýšlel jsem. Bylo by velmi špatné, kdybyste se vrátil do Ameriky.

A myslel si, že ve Walesu neznají pohostinnost.

Můj bratranec David.

On ví, že neexistuje Američan, který by nebyl pohostinný.

Máte na to více možností, ale...

Uděláme vše, co je v našich silách.

Ten útok... kolik mužů bylo při něm?

- Jak to mám vědět? - Ještě si to pamatujete.

Pamatuji si to, co mi řekli.

Co vám řekli? Vždyť jste tam byl.

Nebyl. Týden jsem ležel v přístavišti s kulkou v noze.

To mě nenapadlo. Omlouvám se.

- Jakou jste měl cestu z Ameriky. - Dobrou.

Co víte o okolnostech Hankovy smrti?

Už jsem to řekl, nebyl jsem při tom.

Možná jste něco slyšel. Možná od Smitherse?

Přestaňte chodit kolem horké kaše.

Chcete něco říct, ale bojíte se... rozhodněte se.

Dobře, můj bratr byl střelený do hlavy.

To, co mi Smithers řekl, mě vede k tomu, že kulka nebyla německá.

Myslím, že Hanka zavraždil někdo z jeho spolubojovníků.

Vyjádřil jsem se jasně?

Chápu...

Řeknu vám vše, co vím. Alf mi něco pověděl.

Přišel mě navštívit do nemocnice.

Řekl mi to, co vám, něco se mu nepozdávalo.

Na míle daleko nebylo žádného skopčáka.

Znepokojilo ho to.

Ale na oddělení jsme nemohli o tom mluvit.

Když jsem se pak vrátil k jednotce, už by se o tom nezmínil.

Co tím myslíte?

Když jsem se ho zeptal, řekl, že se mýlil.

Někdo ho postrašil?

Jen říkám, jak to bylo.

Co to bylo za jednotku, když nevycházela dobře s Hankem?

Pro mě to byli všechno dobří kluci.

O tom nebudu diskutovat.

Tak někdo jiný.

Dejte mi adresu, cokoliv.

Ne... V tomhle nejedu.

Chceme mi říct, že to všechno úsilí bylo zbytečné?

Byl jste jeho kamarád. Nechápete, jak...

Nechme toho.

Máte papír?

Jedná se o jedinou adresu, kterou znám... je to ve Skotsku.

Major McArran... velel útoku.

Nikdy jsem neviděl takovouhle krajinu... je to tak...

Proč by se vám nelíbila? Patříte sem.

Jak to myslíte?

Možná si myslíte, že jste Američan, ale nejste.

Jste "Black Douglas" [skotský bojovník za nezávislost].

Nepřináší mír, jen krveprolití. Po několik generací.

Možná máte pravdu.

Jsme tady.

Tamhle je jeho matka.

Paní McArranová, máte návštěvu. Pan Douglas z Ameriky.

Střetl jsem ho na stanici.

Děkuji, Angusi.

- Jak se máte? ─ Těší mě.

- Myslím, že bych to měl vysvětlit... - Nechoďte blíž.

Včely jsou dnes nějak zuřivé.

Mně neublíží, ale cizího by snědli zaživa.

Vidím.

Sheilo, odveďte pana Douglase do domu.

Já nemůžu. Musím je nejprve zkrotit.

Tudy, pane.

Sheilo, rychle.

Obývací pokoj je přímo dole.

Hrome!

- Promiňte. - To je v pořádku.

Musí to strašně bolet.

Nebyla to ani ta kniha, kterou jsem hledala.

"Zbraně a brnění v 17. století."

Chci tohle... plné krytí.

Celoamerické převedení.

- Vypadáte jako fotbalista. - Co o něm víte?

Nebuďte tak zmaten. Byla jsem v Americe.

Kdykoli slyším Američana, jsem trochu nostalgická.

Nemůžou vás ​​zastřelit za velezradu?

To ne. Upevňuji vztahy.

Zní to vždy tak trapně...

To jo.

Kdy jste byla naposledy ve Státech?

Za války.

Od '42 do '45 jsem byla u letců ve Washingtonu. A vy?

Byl jsem v námořnictvu, jižní Pacifik. Ponorky... cigaretu?

Americká... roky jsem ji neměla.

Nevěděla jsem, že McArranovy očekávají hosta.

- Neřekli mi to. ─ Vy nejste z rodiny?

Ne, jmenuji se Elspeth Grahamová. Jsem tu jen na několik týdnů.

Já jsem Clay Douglas... těší mě.

Jste Hamishův přítel?

Ne tak docela.

Omlouvám se, jestli jsem vás zdržela.

- Nevěděla jsem, že jsi tady. - Přišla jsem si půjčit knihu.

Nedělala bych si o vás starost.

- Představila jsi se? - Neztrácela jsem ani minutu.

Shodila jsem mu na hlavu knihu.

Sundejte si kabát a posaďte se.

Děkuji.

Teď to můžu vysvětlit. Přišel jsem za vaším synem.

Angus se zmínil, že je pryč, no odpoledne se vrátí.

Obávám se, že přijede až zítra.

To je zlé.

Samozřejmě, zůstanete tady.

Sheila přivedla děti.

Nechci se vnucovat.

Zavazadla máte už nahoře.

- To je Andrew Dunlop... a Meg... - Robertsonová.

Samozřejmě. A Jock Buchanan.

Budou zpívat na naší školní oslavě.

Že jo? Teď si to procvičíme u klavíru.

Meg tady... Andrew uprostřed... tak.

To mě přivádí k matce.

Chtěla ze mě udělat sborového zpěváka.

- Uspěla? - Ne.

Kde bydlí vaše matka?

Zemřela, když jsem chodil do školy.

Taky můj otec. Zabili se při autonehodě.

Jak hrozné. Zůstal jste sám?

Měl jsem bratra, ale byl ještě dítě.

Kde je teď?

Zemřel v akci, v roce 1944.

To je mi líto.

To je důvod, proč jsem tady.

Sloužil pod velením vašeho syna.

Opravdu? Američan v Commandos? Jak se tam dostal?

Přišel sem v roce 1940 a připojil se k britské armádě.

Měl nadání se dostat kamkoliv, kdykoliv, kde se bojovalo.

Už jsem ho neviděl.

Takže, když jsem se chystal obchodně do Británie...

Myslel jsem, že bych se mohl tady něco dozvědět.

Jsem si jistá, že vám Hamish pomůže. S většinou svých mužů je v kontaktu.

Začneme...

Jemine!

Nevadí Jocku, zkusíme to znovu.

- Opravdu mě chcete doprovodit domů? - Jasně.

Ale je to trochu do kopce.

Chtěla jsem vám tohle ukázat.

- Říká se tomu "chladach cois". - Co to znamená?

V gaelštině to znamená "zvuk pobřeží".

Poslouchejte.

- Zvláštní, že? - Jo.

Skoro jako by to všechno... vyčkávalo.

Prosím.

Omlouvám se... podívám se na to.

To je v pořádku, jen mě to překvapilo.

Myslím, že si zakouřím.

Je vám zima?

Ne... Trpím sennou rýmou.

Bílý vřes, že jo? Přináší štěstí.

Ano, ale ne pro mě.

Stále se mi zdá, jako bych už tady byl.

Pak zjistím, že to není... možná měl Angus pravdu.

Angus?

Jo, říká, že sem patřím. Že jsem "Black Douglas".

Jen vám lichotil.

Douglasové obývají nížiny, pokud se nemýlím.

A co já s tím?

Mimochodem, můj dědeček říkával, že Marie, královna Skotska,

by se bez nás neobešla.

Při vší úctě k dědečkovi...

Myslím, že by lépe udělala, kdyby se nikdy nedoslechla o vaší rodině.

Nejsme tak špatní.

Garantuji vám, že neudělala ani krok bez nás.

Ne, lord Boswell byl její druhý manžel.

A nebyl to Douglas.

Zabil jejího prvního manžela.

Máte to popletené, víte...

- Tohle je váš dům? - Jo.

Líbí se mi...

Můžeme si ho prohlídnout. Hned teď.

Pojďte dál.

Hezký pokoj.

Mám tu trochu nepořádek.

- Jste malířka? - No...

Píšu knihy pro děti a ilustruji je.

Kde je ta kniha?

Někde tady by měla být.

- Chcete něco k pití? - Teď ne.

Bude to tahle.

"Skotsko, kapitola 4., Zemědělství."

Špatná stránka?

To není ona.

Promiňte.

Proč se tak zajímáme o skotskou královnu?

Chci zjistit, kdo z nás má pravdu.

Jistě. To jo...

Možná bychom to měli nechat na jindy...

Raději bych se vrátil.

Děkuji za návštěvu.

Snad si myslíte, že jsem hloupá, ale chci mít jistotu.

A tak?

Najdu tu knihu.

Dobře.

Hamishi! Nečekala jsem tě tak brzy.

Nešel jsem vlakem. Vzal jsem si taxi.

Kdo je to?

Jste jako dítě. Jen se na to podívejte.

- Dobrý den, Elspeth, jak se máte? - Angusi. - Sheilo.

Dnes jsme měli skvělý rybolov.

Můj syn. Hamishi, to je pan Douglas.

Těší mě.

Pěkná ryba. Kdo ji chytil?

Pan Douglas. Celý úlovek je jeho.

Nepamatuji lepší úlovek, odkdy jsem lovil na Loch Arran.

Díky.

Angus stále musí na sebe upozorňovat. Obdivuje ho jako "Blacka Douglase".

- Ne jako Američana. - Opět jsme tady.

Kdokoliv může být na to hrdý.

Pan Douglas přicestoval z Ameriky, jen aby se tě na něco zeptal.

- Proč nejdete do pracovny? ─ Ovšem.

Posaďte se.

- Sherry? - Ano, díky.

Na co jste se mě chtěl zeptat?

Vzpomínáte si na muže, který sloužil pod vámi? Hank Douglas.

Velmi dobře... příbuzný?

Bratr... jak se vám jevil? Byl to dobrý voják?

Víc než dobrý.

Byl zabit u San Celeste, ne?

Ano.

- Víte, kde je pohřben? - To vám nepomohu.

Toho jsem se obával... Byla to jen nehoda... ne?

- Ano. - Jak se to stalo?

Obávám se, že nevím. Museli jsme se stáhnout...

Jak mi bylo řečeno, schytal to.

Nevíte nic o skutečné příčině smrti?

Obávám se, že ne... lituji.

Asi se divíte, proč ty otázky.

Částečně ze sentimentu, částečně... řekněme rodinná hrdost.

Jak jsem řekl vaší matce, rád bych posbíral nějaké vzpomínky.

Momentky, osobní výbavu. Něco podobného.

Už nic nevysvětlujte.

Lituji, nepomůžu vám.

Kolik mužů se podílelo na tom útoku?

Počkejte... dvanáct, myslím.

Ano... dva důstojníci, deset členů mužstva.

Vaše matka mi řekla, že jste v kontaktu s některými vašimi muži.

Pokud bych se mohl s někým střetnout, byl bych rád.

Jen tak si nevzpomenu. Musel bych to vyhledat.

Tak začnu já.

O jednom vím... "Smithers".

"Alf Smithers".

Pravda... byl dobrým přítelem vašeho bratra.

- Viděl jste ho? - Ne.

Zemřel týden nebo dva předtím, než jsem přijel.

Opravdu? Nepříjemné.

Máte se jít podívat na růže.

- Jsou na nich mšice. - Dobrá.

Skončili jsme, doufám.

Jo... asi ano.

Kdyby jste mi poskytl ty jména, než ráno odejdu.

- Hamishi! - Už jdu.

Docela hezké. Nemám ráda tyto moderní.

- To byl Wagner. ─ Mohlo to být lepší.

Už musím jít.

Mám spoustu práce, než skončím, bude po půlnoci.

- Možná jste neměla jít na ten rybolov. - Každá výmluva k nicnedělání je dobrá...

Dobrou noc.

Pojďte Elspeth, vezmu vás domů.

Dobrou noc.

Měla bych se rozloučit, jestli se zítra neuvidíme.

Nepracujte příliš. Ještě musíte něco zjistit. Nezapomněla jste?

Nezapomněla. Jen ji nemůžu najít.

Pošlete mi pohled, když ji najdete. Budoucí týden budu v Savoyi.

- Připravena? - Ano.

- Dobrou noc. - Dobrou. Uvidíme se zítra.

Doufám, že máte všechno, co jste chtěli.

Mimochodem, zjistili jste něco od Hamishe?

Všechno ne. Ale něco mi poskytne, abych mohl pokračovat.

Nejdete dovnitř?

- Myslel jsem, že máte spoustu práce. - Ne tak moc. Pojďte.

Nemáte něco vyhledat?

Já jen, abyste mohly poslat pohled do Savoye.

Nebuďte takový... pojďte, než vás něčím praštím.

Neočekávejte, že budu nosit závoj a skrývat se pokaždé, když uvidím jiného muže.

Jen proto, že se jeden druhému líbíme.

Kdo řekl, že se mi líbíte? Jsem si jistý, že já ne.

Já vás miluju... a vy to víte.

Hamishi.

Sedněte si, zatímco připravím nápoje.

Víte, co je můj problém? Nenávidím Kolumbuse.

Proč nezůstal doma?

Hlupáčku... byli bychom v hrozné bryndě, kdyby zůstal doma.

- Kde jsou cigarety? - Ve skříni u dveří.

Pan Douglas ho tu zapomněl.

Není neopatrný. Krásný klobouk.

Váš nápoj.

- Zdá se mi spíš příjemný. ─ Včera mě doprovodil domů.

To bylo od něho ohleduplné. Bavila jste se?

Jestli se chcete nadále takhle chovat.

Vraťte se domů a nechte mě pracovat.

- Mám mu ho vrátit? - Děkuji.

Zapomněl ještě něco? Mohl bych udělat balíček.

Jste velmi legrační... ale zašel jste příliš daleko.

Přestože mě milujete, a já jsem k vám laskavá...

Nemáte právo se chovat jako bych byla váš majetek.

Promiňte.

Jdu. Máte práci.

Ne, dokud si nepřipijeme.

Honem. Vlak na něho nepočká.

Neboj se, má spoustu času. Je něco po deváté.

Třináct a půl minuty. Ty hodiny jdou pozdě.

Jen do včerejška. Napravila jsem je.

Hodinky mého dědečka jdou vždy načas.

Rád bych se rozloučil s vaší matkou.

Pravděpodobně bude v zahradě, zabíjí mšice.

Nechci vás obtěžovat, ale...

- Zapomněl jste mi dát ty jména. ─ Jo, ale mám evidenci.

Fatální ztráty? Vždyť Hank byl jediný mrtvý.

Ano, ostatní zemřeli později.

Martin to dostal v Normandii.

Tito dva zemřeli ve stejný den.

O'Hara zemřel na zranění, stejně jako Shane.

Teď je mrtvý i Smithers.

Piper najel na nastraženou bombu.

Lewis... Sholto Lewis?

Nezahlédl jsem to jméno někde předtím?

Před rokem vyšel článek v časopise "Time".

- Sholta to naštvalo. - Tam jsem to viděl.

Pokud byl ten článek pravdivý, bude to typ nějakého hrdiny.

Je to báječný člověk.

Chci nějaké adresy.

Těžko se to pamatuje.

S těmito nejsem v kontaktu.

A co Lewis? Musíte vědět, kde ho najdu.

Někde mám jeho adresu.

Pospěšte si, nebo nestihnete vlak.

Už jdu.

Okamžik.

- Ta adresa? - Samozřejmě.

Riverview Terrace 18.

Hammersmith.

To je v západním Londýně, u řeky.

Jsem připraven.

Už jde.

Sbohem, madam, díky za pohostinnost.

Sbohem, pane Douglasi. Elspeth přišla.

- Nashle. - Lituji, že jsem víc nepomohl.

Pane Douglasi, musíme hned odjet.

Dobrý den, Elspeth.

- Chcete si vyjet na jezero? - To by mohlo být hezké.

Na shledanou.

Na shledanou.

Pokud půjdete příští týden do města, zavolejte...

Chtějte Douglase!

Bydlí tady Sholto Lewis?

Bydlí.

- Je doma? - Je.

- Mohu s ním mluvit? - Snad.

Minutku.

Co přesně chcete?

- Chci mluvit s panem Sholtem Lewisem. - Tak začněte.

- Vy jste Sholto Lewis? - Vždycky jsem si to myslel.

Takhle na mě nehleďte. Začnu pochybovat.

To bude nějaký omyl.

Hledám Sholta Lewise, který sloužil v Commandos.

Myslíte, že jsem nehodný té role.

Vždycky jsem tak přesvědčivý. Chrabrý.

Sholto, co děláš? Potřebujeme tě.

Třetí věta. Mění se to v naprostý guláš.

Za chvíli.

Tak stručně. Jsem zaneprázdněn.

Raději bych přišel jindy.

Myslíte? Já ne. Stále to bude nad námi viset. Ať osud rozhodne.

Vaši adresu mi poskytl Hamish McArran.

Drsný to Skot.

Jaké je vaše jméno?

Douglas. Můj bratr Hank sloužil pod vámi. Pamatujete si ho?

Hank... nenucený mladík... prudký.

Sholto, pokud hned nepřijdeš, myju si ruce.

Dobře Olivere... Okamžik.

Ne, ne, ne.

Tempo, dívky. Jedna, dvě, tři.

Je to příliš pomalé... vypusť druhý takt od konce.

Co je s tebou, drahá?

To je meč, drahoušku, nejdeš ním čistit potrubí.

Takže po desáté, uchopit - 5, 6, 7, 8.

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8... 1.

Od začátku.

5, 6, 7, 8... 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8.

Tohle nedělejte. Příliš nebezpečné.

Navrhl jste, abych počkal. Nechci se handrkovat celou noc.

Desetiminutová přestávka.

Kde jsme to přestali?

Pamatujete si mého bratra.

Chci o něm získat nějaké podrobnosti, do rodinného archivu.

Jste v špatném obchodě.

Nezapůsobil na mě moc příznivě.

Možná ne, ale to teď neřešme.

- Pamatujete si útok u San Celeste? - Nijak zvlášť. Proč?

Tam ho zabili. Byla to jediná smrtelná nehoda.

- Chci najít někoho, kdo s ním byl. - Opět špatně nakupujete.

Zdá se, že se neshodneme.

- Máte bystrou mysl. - Takže to zkrátím.

McArran mi poskytl jména dalších dvou, kteří by mi mohli pomoci.

Oakshott a Stoner. Víte, kde bych je mohl najít?

Ne... Nerad si připomínám válku. Špinavá záležitost.

Primitivní.

Sholto... Gerald je hrozně paličatý. Musíš mu domluvit.

To nebude tak zlé.

Být vámi, toho malého rošťáka bych naplácal... nelítostně!

Pro Idwala Llewellyna. Můžete mi poslat adresy Oakshootta a Stonera.

- Můžete poslat tenhle telegram? - Zajisté.

- Pane Douglasi. - Ano? - Telefon.

Pro mě?

Haló.

"Jméno Douglas proplétá se životem Mary Stewartové..."

"Jako temná a zlověstná nit". - Nazdar! Kde jste?

"Od té doby, coby dívčí královna, byla zapletená do života Jamese Douglase."

"Coby Hrabě z Mortona, až po její zážitky na zámku Loch Leven".

"Se Sirem Williamem Douglasem jako jejím věznitelem".

Zadržte. Chci mít klid. Kde jste?

"V Londýně... Evelyn Mews South 25."

Co tady děláte? Myslel jsem, že jste na dovolené.

S.O.S. od mého vydavatele. Krizová situace s mou knihou.

- Ještě čaje? - Prosím.

- Docela dobrý. - Nejste překvapen.

I tento pokoj se mi líbí.

Zvláště regály.

Zapomněli jsme, proč jste přišel.

- Zapomněli? - Však víte.

- Kniha o Marii Stuartovně. - Aha.

Přinesu ji.

Ta melodie je mi známa.

Nevím, co to je, ale stále mi zní v hlavě.

Znáte Sholta Lewise?

Znám ho... docela si v divadle udělal jméno.

Balet a tak. Proč?

Ale to nedává smysl. On a McArran vypadají jako přátelé, ale to neštymuje.

Věřím, že byli spolu v Commandos.

To také nesedí. Ne s takovou povahou. Dnes jsem se s ním setkal.

Opravdu?

Kvůli vašemu bratrovi? Měl jste štěstí?

- Moc ne... pátráte? - Jo... otevřete, kde je označena.

Přečtěte to.

"Přestože to kronikáři ignorují, lze se domnívat,"

"že šlo o zradu ze strany Nigela Douglase."

"Jemu se připisuje, že byl její milenec."

"Tak byla Marie propojena s úklady o život královny Alžběty."

"A takto udělala první krůčky směrem k popravčímu špalku."

Budiž.

- Chápete, co mám na mysli? - Jasně.

Jsem překvapen, že mě trpíte v domě.

Co nadělám, s jednou rukou laskavou, a druhou na stínání hlav.

- Možná ani to, ani ono. - Potřebuju čas.

Co takhle dnes povečeřet?

Nemůžete vzít sekeru do restaurace.

To jsem přinést nechtěl.

Každopádně, dnes nemohu. Mám práci.

- Zase? - Víte, živí mě.

Raději začnu, takže můžete jít.

Počkejte. Takhle nemůžete jednat s jedním z Douglasů.

Jednou vám to nějak vynahradím.

- Jednou se mnou povečeříte? - Budu ráda.

Udělejme to ve velkém... ukážete mi město.

- Myslíte ustrojená a tak? - Nemohla jste to lépe vyjádřit.

Kam půjdeme?

- Záleží na vás. - Dobře.

Dnes se toho v Londýně moc neděje, ale nejdřív půjdeme k Mauricovi.

Večeře a pak můžeme skončit v jednom z klubů.

To zní dobře. Kdy vás vyzvednu?

- Řekněme o sedmé? - Přijdu na chlup přesně.

Nashle.

Musím vás varovat, u Maurice je nutná rezervace.

Dobrá.

Nashle... zítra.

Dokončete všechnu práci.

Jo.

Protože na jistou dobu nebudete mít volné večery.

Nashle.

Můžete mi pomoct?

- Hledám muže jménem Oakshott. - Berta Oakshotta?

Před minutou jsem s ním mluvil.

Tam je, s tím pytlem brambor. Vidíte ho?

Hej, Berte! Hledají tě.

Dík.

Je to zajímavé, mluvil jsem s několika z vás,

ale žádný nebyl s Hankem, když zemřel.

Při takovéhle práci, na tom není nic divného.

Na Hanka. Byl dobrý.

- Dnes je pořádně silná, co? - Jo... cigaretu?

Díky.

Něco mi řekněte.

Vycházel s ostatními tak dobře, jako s vámi a Smithersem?

Buď jste byli s ním, nebo proti němu.

Řekl bych, že to bylo půl na půl.

Dal jsem mu pár bot, když mě v Norsku osvobodili.

On mi dal tyto hodinky. Podívejte, mají všechno.

Z vojína pěšího pluku až po mrkajícího SS generála.

Byl to správný chlapec.

Udělal by cokoliv, aby dostal věc, za kterou nikdo jiný nechtěl zaplatit.

Možná byste je chtěl... na památku.

Ne. Jsou vaše. No něco udělat můžete.

Možná byste mě mohl zkontaktovat s Jimem Stonerem.

- Llewellyn neměl adresu. - To je snadné.

Pracuje pro Thames Conservancy. Jako hlídač zdymadla.

To je proti proudu. Na druhé straně Hampton Court.

Okamžik, musím ohlídat toto plavidlo.

Byli jste s Hankem u San Celeste.

To je pravda.

- Byl někdo s ním, když byl zabit? - Ne.

Naposledy jsem ho viděl, když jsme přistáli.

Já byl spojař. Jakmile jsem se dostal na vrchol brala, tam jsem zůstal.

A byl s ním někdo?

Nevím.

Předpokládám, že ne... při takové akci.

Další práce přichází.

Myslím, že nemá smysl dělat vám další potíže.

To nic.

Jste poslední ze seznamu. Všechny ostatní jsem kontaktoval.

Většina z nich zemřela... S kým jste se setkal?

Tedy...

S majorem McArranem.

S podivínem Lewisem, Bertem Oakshottem a s vámi.

Z původních dvanácti je to všechno.

Jo.

Ve skutečnosti, bylo nás třináct.

- Pokud počítáme toho chlápka, kterého jsme sebrali. - Kdo to byl?

Chlap, kvůli kterému proběhla celá operace.

Zdravím, Bille.

Mluvil německy.

Šlo o malou skopčáckou radiostanici.

My jsme vešli dovnitř a převzali ji na několik hodin.

A ten chlápek vysílal falešné zprávy.

- Byl z vaší skupiny? - Ne.

Špionáž, modré výložky... kapitán.

Jak se jmenoval?

Ve skutečnosti jsem to slyšel.

Mluvil s jedním z našich důstojníků.

Slyšel jsem, jak říká "jisté, jako že se jmenuji..."

Jak to jenom bylo... Mám to...

"Sinclair"... Tak se jmenoval.

"Jako že se jmenuji Reggie Sinclair," to řekl.

Je ještě naživu?

Víc nevím.

Teď si vzpomínám, co řekl našemu nadporučíkovi.

Před válkou prodával auta.

Chtěl v tom pokračovat.

Bude hodně práce.

To je všechno, co vám mohu říct.

Haló? Je to Maurice?

"Ano, madame, jak vám mohu pomoci?"

Máte rezervaci na jméno pan Clay Douglas?

"Okamžik, madame". - Počkám.

"Haló... žádná rezervace pod tímto jménem".

Jste si zcela jistý?

"Ano, madame."

Děkuji.

Dobrý den... Jdu pozdě, ale nakonec jsem to stihl.

Všimla jsem si, že jste se nepřevlékl.

Vidíte, nešlo to. Já...

Neměl jsem čas.

Přijedeme k Mauricovi hrozně pozdě.

Doufám, že jste zarezervoval stůl.

Zapomněl jsem.

Aha.

Nalejte si pití, pokud chcete.

Dovolte mi, vysvětlím vám to.

Pokud bychom neuvízli v blátě, nebo bych věděl, jak se tam dostat.

Včera jsem dostal telegram.

O 4. ráno jsem musel být na tržišti v Covent Garden.

Proto jsem na to zapomněl.

A pak jsem musel jít do Sheppertonu.

Kdybych poslechl toho chlápka, najal auto nebo jel vlakem...

Jak jsem mohl vědět, že ti pitomci najedou na mělčinu? To mi řekněte.

Odpusťte, ale jsem trochu zmatená.

- Říkáte, že váš vlak najel na mělčinu? - Ne... Loď.

Zeptal jsem se Oakshotta, jak se dostanu do...

Nečekám, že mi uvěříte.

- Ale věřím vám. - Opravdu?

Kdyby jste si to vymyslel, zajisté by to vyznělo lépe než tohle.

Vždyť je to tak jednoduché. Vysvětlil jsem vám to.

- Víte, co se stalo... - Prosím!

Nechme to tak, dobře?

- Dejte si drink. - Víte co?

Neustále mě překvapuje.

- Kolik ještě, pane? - Jen chvíli.

Jdu se převléct, a pak vás vyzvednu, jo?

Už je pozdě.

Kéž bych vás mohla pozvat na večeři, ale mám jen studeného losose.

Výborně. Slibuji, že umyji nádobí.

Uvidím, co najdu.

- Kolik? - Šest a šest.

Šest a šest? Počkejte. To jsou tři půlkoruny a šestipence?

Ne, to by bylo osm šilinků. Šest šilinků a šestipence.

Co děláte na zemi?

Smírčí oběť. Předtím jsem se neodvážil.

Proč ne?

Znáte... úplatkářství a korupce. Rychle!

Nezchladíme ho?

- Máte led? Tady v Anglii? - Hodně.

- To všechno nevypijete. - Ne? Podcenila jste mě.

Stále myslíte na tu melodii...

- Hepčí! ─ Gesundheit [na zdraví].

Kávu? Vřele doporučuji. Vyrobena vlastními rukama.

Prosím. Bez cukru.

Děkuji.

- Dobrá. - Děkuji, madam.

Doufám, že budete spokojena po všech stránkách.

- Nádobí jsem již umyl. - To nedělejte.

- Zkazíte mě. - Zasloužíte si to.

Pence.

Promiňte, co jste řekla?

- Dala bych penci za vaše myšlenky. - Stojí víc než to.

Myslel jsem na vás.

Jak by asi reagovala jiná žena, kdyby jí někdo zkazil večer.

Co na to říct? Děkuji?

- Ani jste se nezeptala, proč jsem přišel pozdě. - To není moje věc.

Vidíte.

Je to neuvěřitelné.

Ale něco vám řeknu.

Pravděpodobně jste se divila, proč to všechno kvůli mému bratrovi,

proč si dělám takovou práci.

Zemřel. Je zbytečné vzlykat a stavět památníky.

- Nejste na sebe příliš přísný? - Ne, chci, abyste mě pochopila.

Od šesti let jsem ho vychovával.

Já sám.

Mnoho peněz nebylo.

Tak jsem odešel ze školy a šel dělat.

Stal se ze mě rodič, kojná, co bylo třeba.

Zajisté jste to zvládli. Ráda bych vás viděla, jak mu látáte ponožky.

Nemyslete, že jsem to nedělal. A taky sledoval obsah vitamínů.

Ale šlo o jiné věci.

Nevyznal jsem se v dětské psychologii, a udělal jsem některé chyby.

To nikdo neví.

Chtěl jsem, aby byl schopen postarat se o sebe.

Věřil jsem, že je tak dobrý jako jiní lidé, možná lepší.

Naučil jsem ho, aby všechno vyzkoušel, i když se mu to zdá nemožné.

To přece není chyba.

Co vás tolik znepokojuje?

Myslíte, že zemřel zbytečně?

Mám pravdu?

Cítíte se zodpovědný za jeho smrt?

Možná... ale ne tak, jak si myslíte.

Ještě vás, ke všemu, otravuju svými problémy.

Co takhle otevřít tuhle láhev?

- To bude z průvanu. - Nevím, z čeho to může být.

Z toho to nebude.

Někdo se o vás musí postarat.

O sebe se dokážu postarat. Jsem soběstačná.

Možná byste neměla být.

Mám ráda svou práci... také, jsem v ní docela dobrá.

Taky mě dobře živí.

Co na to všechno říká McArran?

- Hamish? Co s tím má společného? - Nevím. Snažím se to zjistit.

Možná jsem hloupá, ale nerozumím.

Jste dobře vychovaná, já ne. Tak se neptejte. Jsem zvědavý.

Chci vědět, co je mezi vámi.

- To je otázka za 64 dolarů. - Opravdu?

Je to snadné... jsme jenom dobří přátelé.

Za tuhle odpověď nezískáte žádnou cenu.

Je to zdvořilý způsob, jak mě nazvat lhářem?

Jen všeobecná výčitka, k podcenění mé inteligence.

Poznám, když mě někdo tahá za nos.

- Mám znovu položit poslední otázku? - Pokud to opravdu chcete vědět...

Hamish říká, že mě miluje, a já říkám, že jsem k němu milá.

Ale nevidíte v tom důvod k manželství.

Mluvme pro změnu o vás. Teď já se vás zeptám.

Na co?

Řekl jste, že nejste ženatý, ale už jste někdy byl?

Ne.

- Odpůrce žen? - Co myslíte?

Nejste.

Nikdy jste vážně neuvažoval o manželce?

Vážně? Neuvažoval.

Ale vidíte, řekl jsem to v minulém čase.

- Pochopila jste mě?

Mohu vám nějak pomoci?

Nevím, co se to děje...

Vypadá to na alergii z květin, ale tady žádné nejsou.

Svatá dobroto. Ještě, že jste mi to řekla.

Donesl jsem vám květiny. Kam jsem je jen dal...

Přinesl jste mi květiny? Jak milé.

Tady jsou.

Pivoňky.

Ty jsou nejhorší.

- Co teď? - Jen mě nechte.

Zajdu do lékárny. Pro lékaře.

Musím vydržet aspoň dvě hodiny.

Budete v pořádku? Vyjedeme si zítra?

Dobře, vyzvednu vás v sedm.

- Na chlup přesně. - Na nos ne. Dobrou noc.

Tohle.

- Už přijel Reggie Sinclair? - Měl by tu být.

Poslouchej. Hned na začátku soukromé inzerce.

"Pokud Reginald Sinclair, bývalý prodejce automobilů,"

"bývalý kapitán zpravodajské služby, naváže kontakt"

"se C. Douglasem v hotelu Savoy, uslyší něco, co ho může zajímat."

Nevím jak tobě, ale mně to smrdí penězi.

Švihák Reggie. Možná dostanu svůj pěťák zpátky.

O čem přemýšlíš, kamaráde?

Dobrý den, jedno malé.

Nepotřebuješ pivo, ale šampaňské. Čti.

Oč jde? Černý trh, nebo máš v Austrálii strýce?

Jednoho jsem měl. Ale proměnil se v ovci.

Velmi smutná záležitost.

Co s tím uděláš?

Zřejmě kamarád. Zřejmě...

Chytrák ten náš Reggie.

Lidi často pomýlí ten jeho falešný kukuč.

Myslí si, že je tak trochu idiot. Přitom je chytrý jako lasička.

San Celeste? Ano, to jsem já.

Jo... proč?

Aha... váš bratr?

A to je všechno... žádné jiné ztráty kromě mého bratra.

Snažím se dozvědět nějaké podrobnosti o jeho smrti.

A co ostatní z jednotky?

Zbyli jenom čtyři, všechny jsem navštívil.

A nikdo neví, co chci vědět.

Musíte mě omluvit.

Někdy těžko chápu. Je to hloupé.. a smutné.

Snažím se zjistit, jak byl zabit. Je to jasné?

Chápu... Pak jsem se mýlil. Škoda... cigaretu?

Co tím myslíte?

Místo "jak?", jsem myslel, že chcete říct "kdo?".

Hloupé ode mě.

Velmi dobrá otázka. Znáte odpověď?

Paměť je legrační věc. Velmi legrační. Dnes víte, zítra zapomenete.

V tuto chvíli ta moje nefunguje dobře.

Tady jsi Reggie. Čerstvý jako sedmikráska a uvolněný.

- Ahoj Bubbles, čarokrásko. - Nepředstavíš nás?

Slečna Fitzgeraldová... Pan Douglas.

- Ráda vás potkávám. - Těší mě.

- Co si dáš? - To samé, co vy.

Víte, co si myslím? Myslím, že jste Američan.

- Já prostě miluju Američany. - Opravdu?

Třikrát to samé, dvojité.

To je na oslavu mého broučka, žes přišla jednou na čas.

- Skutečně? - Vlastně jsi přišla brzy.

Teď je jen půl osmé.

Půl osmé?... Promiňte.

- Haló. - "Tady Clay Douglas."

Dobrý večer.

- "Už je to lepší?" - Ano, jsem v pořádku.

Nerad to říkám, ale vadilo by vám, kdyby...

Chci říct... Zamotal jsem se zde s jedním člověkem a nemůžu se dostat pryč.

Chcete to odložit?

Ne, ne. Samozřejmě, že ne.

Jen vám volám, že přijdu trochu pozdě.

Jestli vám to vyhovuje, ušetříme čas...

Kdybyste přišla po mě taxíkem a vyzvedla mě.

- Jsem u Geronima. - "Dobře."

Budu na vás čekat.

Pan Sinclair řekl, abych vám dal tohle ...za nápoje, pane.

Velmi pozorné. Vzkázal mi něco?

Ano. Máte zajít za ním do jídelny. Tam, pane.

Veselo, co?

Nazdar, kamaráde... sedněte si.

- Další starosti? - Zatím ne.

Říkáte, že vám paměť neslouží... chce to promazat?

Chtěl jsem jen poukázat na můj stav mysli.

Není to dobré, ve skutečnosti, je to ubohé. Obchodní starosti.

Čeho se bojíte?

Všeho, kamaráde, všeho. I vlastního stínu. Velmi smutné.

Nechcete mi říct, co víte, a máte strach prodat to. Že jo?

Jen říkám, že mám obchodní starosti, kolego.

Pracovní strasti. Pokud by se odstranily,

pak by stará paměť mohla obnovit normální funkci.

Stále prodáváte auta, co?

- Dobrá práce, drahý kolego. - A teď se snažíte jedno prodat.

Jen mě to napadlo.

Vaše paměť funguje a já se zavazuji koupit od vás auto. Správně?

To ne, kamaráde... to jste špatně pochopil.

Koupíte auto, pak moje paměť začne fungovat... v tom je rozdíl.

- Číšníku. - Ano, pane. - To samé.

Nemám tolik času.

Dámy a pánové. Představujeme vám naší přítelkyni: Bubbles Fitzgeraldovou.

"Mám květ do klopy pro mého miláčka."

"Kdo ním bude?"

"Mám květ do klopy pro mého miláčka, kdo bude mým mužem?"

- Jak mohu důvěřovat vaší paměti? - Použijte hlavu, drahý příteli.

"Spal své peníze a já budu tvůj dravec... květ do klopy..."

Uvědomte si, že na mě neplatí žádný hokus pokus, nebo švindl.

Vše na rovinu, takový jsem. Žádný hokus pokus.

"Můžeš být bázlivý a plachý."

"Pokud je tak, teď máš šanci."

Doufám, že nevyrušuji.

Promiňte. Nečekal jsem vás tak brzy.

Evidentně.

Zapomněl jsem. Pán Sinclair - slečna Grahamová.

Těší nás, slečno. Posadíte se?

Jak říkám... jde o hledisko příležitosti.

- Můžeme zůstat jen minutu. - Nesmysl, drahý kamaráde.

Ach, šampus.

- Cigaretu? - Děkuji.

Nemůžeme déle zůstat.

Nekažte večer, kamaráde.

- Teď, když je to tak zajímavé. - Přejděme k věci.

Zapálí mi někdo?

Promiňte. Douglas mě vtáhl do obchodu.

Velmi smutná věc... raději bych mluvil s vámi.

Děkuji, ale pokračujte.

Hele, přistoupím na všechno. Teď jen chci...

Vím, kamaráde, ale co tak se nejprve najíst?

Co byste si dala?

Stačí si vybrat. A to platí pro všechno.

Vyberte nebo ne.

Ne, děkuji. Pokračujte v rozhovoru.

Zítra mi ráno zavolejte do Savoye.

Omlouvám se, ale něco jsem si chtěl ujasnit.

- Doufám, že se vám to podařilo. - Promiňte, pane. Účet.

To je pro pana Sinclaira.

Omlouvám se, pane, ale pan Sinclair je... dočasně bez peněz.

Drobné si nechte. Nebo je také potřebuje?

- Kolik? - Pět šilinků.

Drobné si nechte.

- Proč jste ho nechal odejít? - Protože jdu dovnitř.

- Ať jste pozváni nebo ne? - Každopádně.

Raději byste měl jít. Bolí mě hlava.

Je to ponižující. Nevím, jak se zachovat.

- Jak se vás mám zbavit? Křičet? - Chápejte mě.

- Včera jsem si myslela, že vás chápu. - Dnes je to jiné.

Snažím se jen zjistit něco o svém bratrovi.

- Pokud to nechcete pochopit... - Ne... nechci.

Je tu něco chorobné, něco, co jste mi neřekl.

Něco hrozného.

Něco, co vás degraduje a odpuzuje... jako ten ohavný člověk.

Přestaň.

Paní Mathewsová!

Jen si svleču kabát.

Proč jste vstala tak brzy ráno. Právě jsem přišla.

Není dnes krásně?

Očekávám návštěvu, tak opatrně s kávou.

Vám se nelíbí moje káva?

- To ne. - Dobře.

Vždyť se usiluji.

Dnes není toho moc, budu celý den venku.

Přišel. Pospěšte si.

- Ahoj. - Jak se máš?

Paní Mathewsová. Pojďme sem.

Co se děje?

- Budeš se zlobit. - Já? - Jo.

Nemůžeme dnes odjet na výlet.

- Jen to řekni... "Nikdy se..." - Co se stalo?

- Něco o tvém bratrovi? - Jo.

Myslíš si, že jsem ti neřekl všechno.

Máš pravdu.

Nemůžu ti to ještě vysvětlit, jen mi musíš věřit.

V pořádku. Je to tvoje věc.

Měl bych se vrátit za pár hodin, večer bude náš.

Kde to je Richmond Park?

Jak je to daleko?

Jen asi 25, 30 kilometrů. Proč?

Po obědě tam jedu s jedním chlapíkem.

O páté budu jistě zpět.

Prosím, neříkej žádné "jistě".

- Co tím myslíš? - Myslím tím...

Nechci, abys znovu přišel pozdě.

Nebo zavolal, že nepřijedeš.

Nebo něco takového... už to nechci zažít.

Těžko se to vysvětluje, ale... musím mít pocit, že jsem pro tebe důležitá.

Pro mě je to důležitější než cokoli jiného.

Poslouchej... nic mě nezastaví.

Slyšíš? Nic.

Pro mě to není jen schůzka. Je to... symbol.

- Zní to hloupě. - Netrap se.

- Takže tě nic nezastaví? - Nic.

- V pět hodin? - V pět.

Klidně seď, donesu ti cigaretu.

Proč jedeš do Richmond Park? Nebo se nemám ptát?

Mimo jiné, chci vyzkoušet auto.

Koupils auto... jaký druh?

Ještě nevím.

Tohle místo jsem měl na mysli. Podívejme se.

Kolik je hodin? Moje hodinky nejdou.

- Tři hodiny a pět minut. - Dobře, ale nemůžu zůstat dlouho.

Co si o něm myslíš?

Vyvinutý speciálně pro Rádžu z Rajhnipooru.

Měl zůstat u slonů.

Proč jezdíme po venkově?

Abychom mohli být sami, kamaráde.

Jen vám prodám auto. Nic jiného.

Když o tom mluvíme, vyplňte sumu...

Nic o tom nevím.

Šek od American Express. Vyhovuje vám to?

Zcela, drahý kolego. Toto je pro vás.

Všechny údaje týkající se auta, včetně záznamníku.

Kšeft ukončen.

Nevíte, co to pro mě znamená, jak řekla dívka vojákovi.

Teď je řada na vás.

Pojďme se projít, zatímco si promluvíme.

Hudbu k tomu nepotřebuju. Začněte.

Náhodou jsem se stal svědkem jedné nehody v San Celeste.

Musel to být váš bratr... zastřelil ho jiný člen Commandos.

Z těsné blízkosti... pistole s tlumičem. Velmi smutné.

- Kdo ho zastřelil? - Nevím... kamaráde.

Nezapomínejte, že jsem je předtím ani potom neviděl.

Jen skupina mužů v tmavém, a s černou barvou na obličejích.

Byl jsem 45 metrů od nich, za oknem, v měsíčním světle.

Víte, co jsem dělal? Napodoboval německého zpravodaje:

Achtung! Achtung! [Němčina]

Zatímco jsem pouštěl záznam...

Podíval jsem se náhle oknem a uviděl to... velmi smutné.

Nemáte žádnou představu, kdo by to mohl být?

Přihořívá, kamaráde? Přihořívá?

Ta melodie... kdokoliv zastřelil vašeho bratra, pískal si tuhle melodii.

Od chvíle, co jsme opustili Anglii.

Něco takového. Okamžitě se mi zadřela pod kůži.

Myslím, že to byl důstojník. I když nejsem si úplně jistý.

- Už žádné otázky? - Ne.

Jsem rád, že jste spokojen.

Nerad bych, abyste si myslel, že vás Reggie napálil.

- Pan Lewis je doma? - Je mimo město, pane.

Kde?

Pan Lewis je v Birminghamu. V divadle Regent.

Zkouší. Překvapuje mě, že jste to nečetl v novinách, pane.

Dík.

Hej, ty v bitevní lodi. Už se svítí.

- Kolik je hodin? - Šest patnáct.

Šest patnáct?

- Je to proti pravidlům. - Nejde mi o sedadlo.

Projel jsem stovky mil. Rád bych věděl, na čem jsem.

Musím se dostat dovnitř. Slíbil jsem to Sholtovi.

Pokud jste přítel pana Lewise.

Děkuji.

Bylo to úžasný, Sholto.

Ten náhlý Nigelův úprk do jeskyně. Jak jste na to přišel?

Neodvažuji si vám to říct. Neřeknu to ani mému psychiatrovi.

Pane Lewisi, ačkoli jsem fascinován celým baletem,

nemohl jsem nepocítit větší význam, než jsem ocenil.

Pravděpodobně máte pravdu.

Miláčku! To bylo úchvatné, naprosto...

Podívej, kdo přišel. Postarej se o to.

- Tam je, pane. - Díky.

Promiňte, hledáte někoho? Toto je soukromá oslava.

Pamatujete si mě? Clay Douglas. Úžasné představení.

Jsem rád, že se vám to líbilo. Je to božský svět, ne?

Dělá čest divadlu. Počkejte, až to zasáhne New York.

A ta baletní hudba je nejvíce neodbytná melodie, jakou jsem kdy slyšel.

Kouzlem protkaná, že? A ta fascinující historie.

Opravdu. Co je to? Stará lidová píseň nebo co? Kdo to objevil?

Sholto, samozřejmě. Je to starý skotský nápěv.

Na jméno si momentálně nevzpomínám, ale znáte tyhle věci.

Vysočiny, dudy a duševně nemocná za mřížemi.

Už si vzpomínám. Jmenuje se to "Bílý vřes".

"Hej, moje milé Skotsko, bílý vřes ve vlasech."

Je zajímavé, jak na to přišel.

Má to z války.

Šlo o jeho přítele, skotského důstojníka, byl v téže jednotce.

Vždycky si to pískal, když šlo do tuhého.

Olivere... bylo to úžasné. Co je to?

Není to úchvatné? Právě jsem říkal Douglasovi...

Promiňte... Olivere!

Každý říká, že je to úspěch.

- Co se stalo s Američanem? - Prostě odešel.

- Co chtěl? - Byl tak nadšený.

- Přišel poblahopřát... - Neptal se po mně?

Zvláštní... neptal se... podivné.

- O čem to mluvíš? - Proč se vyptáváš?

Pokud to chceš vědět, ptal se na hudbu.

Odkud pochází. Zajímalo ho to.

Opravdu?

Nevím, proč jsi přišel. Nechci tě už vidět.

Slíbila jsem Hamishovi, že si ho vezmu.

Nepřišel jsem za tebou. Nevěděl jsem, že jsi tady.

- Je tady McArran? - Ano, ale...

Myslím, že je zaneprázdněn.

Nikomu neříkej, co jsem ti pověděla. Ještě to nikdo neví.

To se mě netýká.

- Pokud jen... - Poslyš!

Od chvíle, co jsi mě viděla naposledy, se všechno změnilo.

Když jsi mě vyprovodila, bylo to to nejlepší, cos mohla udělat.

Nemůžu to vysvětlit, ale jednoho dne to zjistíš.

A pak mě nebudeš chtít ani vidět.

- Nerozumím ti. - Někdo mě hledá?

Dobrý den, Douglasi, co pohledáváte v této části světa?

Dokončil jsem svou práci dříve, než jsem čekal.

Tak jsem přišel na pár dní rybolovu.

Kromě toho, bych rád s vámi pohovořil.

Ovšem... pokud nás Elspeth omluví.

Samozřejmě.

Posaďte se.

Jako hospodář mám teďka hodně práce.

Doufám, že si uvědomujete, že rybaření je jenom výmluva kvůli slečně Grahamové.

Proč?

- Jsem tu kvůli bratrovi. - Opravdu?

Ano... Vím, jak zemřel.

- Zabili jste ho. - A když to popřu?

Nebude v tom žádný rozdíl... Vím to.

Nemám k tomu co říct.

Jen se zeptám, co s tím chcete dělat.

Dobře to víte.

Přišla jsem jen pozdravit pana Douglase.

Vypadáte tak vážně. Něco důležitého.

Ne.

Slyšela jsem auto. Byla jsem překvapena, když mi to Elspeth řekla.

Zamiloval jsem si to tady.

Když jsem zjistil, že bych mohl utéct z Londýna, přijel jsem.

Kvůli rybaření.

Ve vašem pokoji teď bydlí Elspeth, dokud její domek nebude dokončen.

To nebude nutné.

Angus mě kdykoliv přichýlí.

Proč si nesednete, a nedáte si čaj?

Váš syn navrhl lov.

Lov?

Omlouvám se, zapomněl jsem. Říkáte tomu zastřílet si.

Chceš honce? Mám poslat po Anguse?

Nebudeme střílet. Jen se projdeme s párem pušek.

Něco vyplašíme... Sheile do hrnců.

Dobrý den... vydržte. Pro tebe, matko.

Haló... haló.

Paní McIntyreová, jsem tak ráda, že voláte.

Musím s vámi mluvit o židlích pro děti...

Vyberte si.

Na velkou vzdálenost? Jak chcete.

Nashle... večeře je v osm, Hamishi. Nezapomeň.

Přidáte se k nám, pane Douglasi. Nač jsou vám ručnice?

To je Douglasův nápad.

Dostal jsem ji od mého otce, když... když jsem byl jen chlapec.

Nikdy mi nedovolil vzít si brokovnici.

Říkal, že... cokoliv s puškou ulovíš, to si zasloužíš.

Tak bychom... měli jít. To bude nejmoudřejší.

Měj se hezky. Nepřijeď pozdě.

Budu se snažit.

Nějak si dnes něžný.

Co se děje? Plakala jste?

To nic.

Neřeknete mi to? Mohla bych vám pomoci.

- Nikdy nevíte. - Jste milá Margaret, ale...

Kdo to může být?

Jak se vede, paní McArranová? Jsem Sholto Lewis.

Samozřejmě. Nepoznala jsem vás hned.

Náhodou projíždím touto božskou zemí.

Přirozeně jsem myslel na Hamishe. A jsem tady.

Elspeth, tohle je pan Sholto Lewis. Pan Lewis - slečna Grahamová.

Těší mě.

Škoda, že jste nepřišel dříve. Mohl jste jít s nimi.

S nimi?

S Hamishem a Clayem Douglasem, okouzlující muž.

Kdy odešli? Chytím je ještě?

Možná, když si pospíšíte.

Kam šli? K jezeru?

Ne, kráčeli do svahu.

Jo, vím.

Tohle je ten oslavovaný Sholto Lewis. Vždy se chová tak nepříjemně?

Co teď?

Něco vymyslím.

Zajisté mi odpustíte, když se zeptám...

Co plánujete? Pěknou vraždu... nebo pohodlný duel?

Nazvěte si to, jak chcete.

Hej!

Přivítejte krále démonů, zpěvu a tance.

- Dobré odpoledne. - Kde se tu bereš?

Proč tak vulgárně? Snad mě nevidíte rádi?

Dá mi někdo cigaretu?

Díky... oheň?

- Co tě sem přivedlo. - Jak jsem řekl tvojí matce.

Náhodou tudy projíždím.

Přirozeně jsem si na tebe vzpomněl.

Jak nepohodlné.

- Je nabitá. - Máte pravdu.

Jak smrtící... nač jsou vám pušky?

Hrajete si na vojáčky?

- Můžu se přidat k tobě? - Nepotřebuji pomoc.

Jeden z mých problémů. Nikdy nevím, kdy mě nechtějí.

- Nechcete ji odložit? - Proč?

Nádherné odpoledne pro lov.

Začněme... tam.

Kdybych nevěděl, že jste neměl čas, myslel bych, že jste to zmanipuloval.

Čas jsem neměl... ale hodí se to.

Douglasi... můžete na minutku.

Douglasi!

Co chcete?

Zajdeme tam. Úžasný pohled.

Jak do toho zapadáte vy?

Řekněme, že mám rád Hamishe a vy se mi nelíbíte.

Pro začátek to stačí.

Když jsem vás poprvé uviděl, nevěděl jsem, jestli budou s vámi potíže.

Pak, když jsem zjistil, že se zajímáte o hudbu, byl jsem si jistý.

- Takže tady mě máte. - Co uděláte?

Ještě nevím.

Mohl byste být jeden z těch zarmucujících nehod, o kterých se vždy píše.

Jistě to znáte... zastřelen při lovu.

"Američan zabit zbloudilou kulkou."

Být vámi, nehnul bych se.

Na jak dlouho?

Dokud si nerozmyslím, co s vámi udělám.

Mezitím si poslechněte, čemu moje chůva říkala "pár hořkých pravd".

Myslíte si, že váš bratříček zemřel neprávem, že?

Nebylo to neprávem. A proč?

Ohrožoval úspěch mise.

A životy dvanácti úžasných mužů, kterým se nikdy nemohl vyrovnat.

Protože chtěl pro sebe urvat další vzpomínku.

Tomu nevěřím.

Byly asi 2 hodiny po půlnoci.

Zatím jsme ještě práci nedokončili.

Když tento egoistický spratek riskuje probuzení všech Němců v Bretaně.

Víte, co chtěl udělat?

Chtěl sám ulovit vysoce postaveného vězně.

Hamish mu nařídil, aby se vrátil... dvakrát.

Vědomě pokračoval.

Buď mise nebo on, tak to musel být on.

Pokud si myslíte, že se to Hamishovi líbilo, jste větší blázen, než jsem si myslel.

Nemůže Hamish mluvit za sebe?

Ne!

On je něco, čemu se říká "důstojník a džentlmen".

My oba...

Služebně přísaháme a pak na ni zapomínáme.

Ne tak Hamish.

Slyšeli jste někdy o muži, kterého záměrně ukřižovali?

To je on.

Vím to, pomáhal jsem mu s hlášením.

Vím, co se stalo po tom.

Poté, co se to dostalo z našeho ministerstva k Eisenhowerovi a zpět.

Poslali pro něj.

Řekli mu, že udělal správnou věc.

Pak mu řekli, aby na to zapomněl.

Zapomněl na to.

Nikdy se to nestalo.

Chcete něco říct?

Řekl mi to.

Nuže?

Chtěl bych říct jen jednu věc.

Kdybych byl na vašem místě, tak bych...

Udělal bych totéž.

Ahoj, Hamishi.

Neviděl jsem tě u snídaně. Myslel jsem, že tě vyhledám.

Potřebovala jsem nějaké desky pro náčrtky, tak jsem přišla brzy.

Než dorazí malíři.

Neměla jsi propásnout snídani, zvláště dnes ne.

Co je dnes tak zvláštního?

Měla by ses najíst před dlouhou cestou.

- Nikam nejdu. - Ne? Myslel jsem, že ano.

- Clay Douglas odjíždí. - To se mě netýká.

Já myslel, že jo.

To nic. Dávno jsem věděl, že mě nemiluješ.

A jestli tě mám ztratit, ať je to "Black Douglas".

- Myslela jsem, že ho nemáš rád. - Změnil jsem názor.

A chystá se k odjezdu. Radši si pospěš.

To nemůže... Neměla jsem...

- Řekla jsem mu, že si tě vezmu. - Jen jdi.

Děkuji ti!

- Svezete mě? - Jdu na dlouhou cestu.

- Nevadí mi, jak je to daleko. - Cestuji na lehko.

Vážím jen 51 kilogramů.

- A co Hamish McArran? - Pochopil to.

Nebyla to pravda, že si ho vezmu.

Chtěla jsem tě zarmoutit.

Překlad anglických titulků >il classico< 2018.