Original subtitles

POSLEDNÍ MILENKA (neoficiální překlad názvu)

Podle románu Barbey D'Aurevilly

Paříž, únor 1835

Paříž, únor 1835 Z doby Choderlos de Laclos...

Moje drahá...

Ovládla jsi mě tím jediným, čím bylo možné,

největší vášní, která uzavírá všechny ostatní,

základním hříchem obžerství.

Naneštěstí,

zůstal jen ten jediný, poslední.

Samozřejmě!

To jsou potěšení z Capuy! (italské město)

Ale Hannibal na těchto potěšeních nesmí trvat.

Ne, půjdu kvůli tobě do Canossy. Slibuji!

Přesněji řečeno do ulice Carmes 46 k paní Vellini.

Takže ten druh má jméno?

Ano, je to Španělka,

narozená roku 1799 v Malage, takže

Takže... má 36 let.

Dobrý věk uvolnit cestu jiné.

Tvoje nejlepší přítelkyně, markýza De Flers začala bláznit?

Co pro ní ten Marigny udělal?

Je to sukničkář, hazardní hráč, je na mizině...

Já vím...

A dovolí mu, aby se oženil s její bohatou vnučkou?

Perla francouzské aristokracie! To je vrchol!

Ona, která vždy byla tak moudrá, se zbláznila!

Mala by si ho vzít sama!

Radši mlč!

To se povídá po městě, drahá přítelkyně!

Jsme tady: Ulice Carmes 46!

Oznámím seňoře svatbu slečny Polastron

s jejím milovaným Marignym a

doufám, že to vyvolá slušný skandál.

Pokud by se podařilo překazit tento sňatek,

udělal bys mi více radosti, něž jsi mi kdy udělal.

Takový nevděk!

Pan Prony!

Osobně.

Jak se má moje kráska?

- Seňora přijímá návštěvy? - Ano pane.

Hůl si nechám, potřebuji jí.

Pan de Prony, madam.

Nuže, tedy... jak se má Bohyně náladovosti?

Ty si teď náladový, Viscounte.

Zvykl sis mě navštěvovat, chodil jsi často.

Vypadalo to, že mě máš v oblibě. Potom...!

Jednoho krásného dne jsi bez varování zmizel.

Byl jsem v lázních, moje drahá.

V lázních, celé dva roky?

To nemyslíš vážně, Viscounte!

Tak či tak, moc to nepomohlo na tvojí pakostnici.

Nikdo z nás nemládne, drahá!

Ještě se potkáváš s panem Marigny?

Samozřejmě.

Už je to dlouho, co tady byl naposled?

Chodí, když se chce potěšit, je svobodný...

Hodně lidí se vídá každý den po deseti letech?

Deset let nepříliš pevné věrnosti.

Žádný z nás nebyl věrný.

Je to neobvyklý vztah.

Spíš nenávist než láska.

Tím lépe!

Bylo by mi líto tě vidět nešťastnou.

Víš to, že pan Morigny se chystá ženit?

Neboj se, o každá ženě kterou měl,

v tvém či mém světě

mi lidé utíkali říct!

Dvakrát, když ne jednou!

Vrátí se ke mě, jako vždy!

Tentokrát je to více než pletka, je to svatba.

No... když na tom trváš,

je to pletka a svatba,

ale není to konec.

Konec vztahu mezi Marigny a mnou

neexistuje, pane Prony!

Takže jste dnes večer nevěrný své rozkošné snoubence, pane Marigny?

Nejste u madam Flers?

Ne, pane. Tak jako vy nejste u madam d'Artelles.

Večeřel jsem u ní!

Co se děje?

Nic...

Podívejme, jak lžeš!

Nech mě být, Ryno!

- Nech mě... - Nikdy v životě!

Proč mě chceš opustit?

Co to řekl ta zmije Viscount, že tě tak znervóznil?

Nic, co už jsem nevěděla.

Jen mu to činilo takové potěšení mi to říct.

Ubližuješ sama sobě.

Příliš pozornosti věnuješ lidem a jejich krutým slovům.

Co oni ví o nás dvou?

Jak nás oni mohou chápat?

Nic... Nechápou nic...

Už nepřijde, je po půlnoci.

Možná ještě přijede.

Co kdyby přijel?

Kdyby tě tady našel, věděl by, že jsi na něho čekala.

Jak bychom vypadaly!

Nikdy nedovol, aby tě muži ovládali.

I ta neupřímnější láska je ješitná.

Tvoje babička má pravdu.

Je to jeho prohra!

Jdi jako dobrá dívka do postele, a zítra

se k němu chovej chladně. Předstírej, že tě nezajímá.

Teď, když odešla, dovol mi předpovědět,

že ona bude neschopná té nejmenší lsti!

Už ho příliš moc miluje!

Co je špatné na milování člověka, kterého si za týden vezme?

My nejsme pro nic za nic staré, moje drahá.

Víš stejně dobře jako já, že žádná nesmí dát muži

jistotu podrobení se.

Takové mladé dívky, a dokonce jejich matky

se dají oklamat, to je zákon našeho druhu.

Nikdy bychom se nestaly matkami, kdybychom nebyly zaslepené.

Ale když i babičky jsou poblázněné

touto ubohou komedií svádění...

To proto, že jsem mnohem mladší, než je můj věk.

Byla jsem očarována a fascinována stejně jako ostatní,

a přitom tak šťastná, drahá hraběnko,

že tvá špatná předtucha neměla moc utlumit můj optimismus.

To, co říkáš, je velmi vážné.

Tvojí hlavu pomotal více než její.

To ne!

Na, vezni si šálek.

Musíš se posbírat.

Na tom není nic veselého, ujišťuji tě. Nepřipouštěj si žádné výčitky svědomí,

v předvečer této svatby, vdávání se tvé vnučky

za obyčejného muže bez titulu, dobrodruha na mizině!

Ona je dost bohatá za oba!

Co je horší, že je to nezřízený nemrava,

který nemá žádné zábrany kompromitovat svůj úlovek.

Ty a já patříme k epoše Laclosů!

Epoše, kdy se takové záležitosti snadno odpouštěly.

Mladí lidé, které jsme znaly a milovaly

byli mnohem horší, než jsou dnes,

a nestaly jsme se starými pannami.

Naše matky měly odvahu nás vdát za strašlivé lumpy,

a my měly sakra hodně štěstí když jsme byly trochu spokojené!

Můžeš říct, že jsi okouzlila markýze Flerse!

Hermangarde je hezčí, než jsem byla já, ona bude vládnout.

Ona nemá tvoje nadání pro strategii!

V lásce ten, kdo první trpí, prohrál.

Ona už je lapená.

Hermangarde je člověk, kterého opatruji nejvíce.

Navedla bych jí samotnou na oceán proradnosti,

kterým jsou lidská srdce? Ne!

Toto manželství bude můj mistrovský kousek.

Tvůj mistrovský kousek? Ty jsi ještě bláznivější než říkají.

Sbohem, moje přítelkyně!

A kde asi tráví dnešní večer?

Má milenku, drahá hraběnko.

Má jí už 10 let.

My dvě jsme byly jediné, které si to dosud neuvědomovaly.

Nenávidím tě.

Vrátíš se ke mě, Ryno!

Říkám to bez výsměchu, bez pýchy,

bez triumfální žárlivosti.

Pošlapeš tu dívku, kterou si vezmeš a vrátíš se zpět ke mě.

Nikdy jsem nikoho nemiloval tak, jak jí.

Ani tebe ne, Vellini!

City, které jsi rozvířila v mém srdci ve dvaceti,

ona znovuoživila v třiceti v srdci, které je starší a opotřebované.

Nemůžeš podvádět někoho, koho miluješ s někým, koho už nemiluješ.

Ty tomu věříš?

Varoval jsem tě, že tento večer bude znamenat rozloučení.

Takže sbohem!

Možná to, co říkáš je pravda...

Olivo! Vyprovoď pana Marigny ven!

Pan De Cerisy už čeká v knihovně 2 hodiny.

Ať čeká! Nebo ať jde pryč!

V každém případě jsem svobodná. Nikomu nic nedlužím.

Když byla celá Paříž rozlícená ohledně jeho vztahů

s madam de Mendoze a jinými,

podváděl je s tou zrůdou.

Kurtizána v úpadku,

přesněji řečeno nevkusná, slyšela jsem...

Nechám vás hádat, co na ní muži vidí.

Nevkus nebo ne, musí být velmi silná, když odlákala pan de Marigny

tolika ženám.

Po tolika sladkosti,

může někdo ocenit vůni zásady.

Už 10 let!

Perské manželství trvá jenom 7!

10 let spolu bez toho, že by to bylo uzákoněno!

To je v Paříži neslýchané.

Vím, že jdeme pozdě.

Když je lóže pronajatá na rok, mohu přijít pozdě když chci.

Je čas abys šla, mé dítě.

Musím ještě prohodit pár slov s panem De Marigny.

Toto utajení znamená, že intrikujete?

Možná! Dej mi pusu a nech nás o samotě!

Nežárli, během dvou dní bude celý tvůj.

A vy, dovoluji vám jí políbit... sem.

Co když to byl váš polibek na rozloučenou?

Ano, co když to byl poslední polibek a už ji nikdy neuvidíte?

A já jsem zrušila svatbu?

Co jsem udělal?

Nic! Vybrala jsem vás, i přes všechna varování.

Ale poslouchejte, pane Marigny tato varování byla

tak alarmující...

Jsem si tím jist.

Když jsem potkal Viscounta de Prony při odchodu z domu ženy

kterou dobře znám, domníval jsem se, že byl

poslán hraběnkou d'Artelles.

Velmi se snažila zabránit tomuto sňatku!

Buďme upřímní,

byl jste tím, co je známé jako nemrava.

I kdyby vaše srdce bylo vznešenější než vaše morálka,

měl jste intimní poměr s tou Vellini,

jakousi kurtizánou,

a žil jste s ní deset let.

Je to tak. Byla mojí milenkou, ale už není.

Cože? Už není?

Když nejste zde, jste u ní doma!

Když je někdo tak vášnivě zamilován jako já, a jeho láska je opětována

někým tak nádherným, jako je slečna de Polastron,

není místo pro jiné city.

Věřím, že mojí vnučku upřímně milujete,

ale co když jsem nemohla uvěřit že ten desetiletý poměr

který jste přiznal, je skutečně ukončen,

když se stále ještě s tou ženou stýkáte?

Velmi byste mě urazila.

Když jsem dal své slovo markýze de Flers,

babičce slečny de Polastron, musí mi věřit!

Věřím vám.

Kdy přestala být vaší milenkou?

Už dávno.

Ale pojďme si to zcela ujasnit...

Budu k vám zcela upřímný.

Jste příliš nad druhými ženami abyste mi vyčítala upřímnost.

Je to dávno co byla Vellini mojí milenkou.

Přátelsky jsme se rozešli dlouho předtím, než jsem poznal Hermangardu.

Ale pokud bych popíral, že ten návyk mě neúprosně tahal zpět

k té ženě, mé bývalé lásce...

a že pokaždé...

jsem na pár hodin podlehl palčivým vzpomínkám,

potom bych lhal.

Jsem si vědoma odlišnosti, a přijímám jí.

Pro Hermangardu a pro vysokou společnost je dosud,

ať jí milujete či ne, ta žena vaší milenkou.

To špatné, to nebezpečí je méně v pocitech než v situaci.

Máte pravdu, ale už to tak není.

Toho dne, kdy mě viděl Viscount de Prony

jsem se rozloučil s paní Vellini.

Proč jste to neudělal dříve, můj chlapče?

Uklidnil byste mou mysl.

Nyní jsem klidná.

Ale řekněte mi, nevyvolá ta žena v neděli poprask

na vaší svatbě?

Hraběnka d'Artelles a pan de Prony jsou jistě...

To neznají Vellini. Je příliš hrdá aby se takto ponížila.

Někdo jí může vnímat jako stvůru,

ale je to velmi ušlechtilá žena.

Ale chápu, proč se obáváte chvilky slabosti.

Řekl jsem vám, že se chystám po své svatbě odjet z Paříže.

Mohu vám slíbit, že to bude k dobru.

Netrvám na tom!

Příliš milujete Paříž na to, abyste se zahrabal na venkově.

Nejsem primitivní babičkovská strážkyně

věrnosti své vnučce.

Je to Hermangarde kterou miluji,

a dosud...

I když vše mezi Vellini a mnou skončilo,

být nablízku takové ženy není dobré pro žádného muže.

Já, více než jakýkoliv jiný muž, se toho musím obávat a vyhýbat se tomu.

Musíte jí skutečně milovat, když se jí dosud obáváte!

Zatracené bylinkové čaje, pojďme si dát trochu portského!

To nás povzbudí.

Víte, navrhla jsem ten výlet do opery,

já, která nenávidí chození ven, abych jí viděla zblízka.

Byla jste zklamaná.

Na Vellini není příliš vidět síla, kterou oplývá.

I já jsem si to řekla, ano.

Ale jak jste se stal jednou z jejích obětí, pane de Marigny.

Máte pověst toho nejúžasnějšího Dona Juana!

Pravda je velmi daleko tohoto tvrzení!

Deset let jsem byl určitě pod jejím kouzlem.

Ale oba dva jsme byli oběťmi.

Někdy střídavě. Někdy spolu.

Je to smutný příběh.

Řekněte mi ho.

K jakému účelu?

Jaké lepší znamení přátelství mi můžete dát,

mě, která se v neděli stanu vaší babičkou,

než svěřit se se svou minulostí?

Abych věděla vše o manželovi, kterého jsem vybrala pro Hermangardu.

Když to přikazujete...

Začalo to před deseti lety.

Na konci léta jsem se vrátil z Badenu.

Tam jsem se oddával získávání zkušeností s ženami a hazardem.

Byl jsem vyčerpaný, jako je někdo po intenzivním provozování rozkoše...

Byl jsem v opeře s vdanou ženou,

která mi věnovala svou přízeň, ale měla majetnické sklony.

Hned jsem zpátky.

Ryno!

Jaké příjemné překvapení! Sedni si!

Kam jsi se řítil?

Prchal jsem!

Kdyby věrní manželé, kteří nám závidí věděli, jak jsme nešťastní...

když nám jejich ženy, které si idealizujeme, podléhají.

Zklamání a nuda jsou důsledkem jejich podlehnutí.

Právě jsem se vrátil ze Španělska

s množstvím zajímavostí.

A jednou, kterou bych ti rád poskytl k obdivu.

Není to věc, je to žena.

Z Malagy...

náladová, která umí zkrotit slunce.

Jak nádherná! To je ona!

- Ještě jsi nepochopil... - Jak to?

Je trochu..."maurská".

Prostě zítra přijď na večeři.

Kostýmní večírek pro mé hosty.

Uvidíš, co na ní vidím.

Nemanželské dítě italské princezny

a slavného španělského matadora...

Vedla pochybný život v Seville, než byla zachráněna manželstvím

s bohatým, anglickým baronetem!

Ty nejsi Angličan, a jsi příliš mladý na zamilování se do...

takové hloupé ošklivky.

To by byl čistý hřích!

Pozor, je tě příliš slyšet.

Pozdě! Slyšela tě.

Slečna Marie-Cornelie Falcone!

Jste první!

Pan Reginalde Annesley, seznamte se s naší hlavní sopranistkou.

V Londýně vás zbožňujeme!

Co zpíváte v současnosti?

Právě to byla "lphigenia". (postava řecké mytologie)

Pan Ryno de Marigny!

Ryno, vypadáš úplně stejně.

Nesnáším převleky.

Nenamáhal ses, to je výborné.

Pojď!

Paní Vellini Annesley...

Ryno de Marigny.

Za co jste přestrojená?

Ptal jsem se, za co jste přestrojená?

Za ďábla!

Koupil jsem takovou cetku...

Krabičku.

Její víčko mi kupodivu připomíná jednoho z nejoblíbenějších hostů zde.

Koukni se a nech jí kolovat...

Vy jste se důkladně podívala!

Tak jsem vás obdivovala v "Alici" od Robert Le Diabla,

Jste naše nejlepší zpěvačka.

Děkuji vám.

Co to je?

Oblékla jsem si kostým z vystoupení, usoudila jsem, že by to mohlo být.

Kostýmní večírky mě nudí.

Přišla jste jako dračice?

Ne, jako ďábel! Nesnáším cokoliv ženské!

Pokud to není na mladých mužích, samozřejmě.

Samozřejmě.

Jako Tizianův "Portrét Lorenza de Medici",

nebo Lottův "Portrét mladého muže".

To je můj pohár!

Chci vám číst myšlenky.

Nemáte šanci!

Můj omyl se vás dotkl?

Ne váš "omyl", ale vaše "nafoukanost"! To je neomluvitelné.

Tak potom se neomlouvám!

Nuže?

Můj drahý hrabě, pokud chceš výhradní vlastnictví této ženy,

neměl jsi mě zvát na tuto večeři!

Budu o ní s tebou tvrdě bojovat.

Přijímám výzvu!

Ale varuji tě: Hnusíš se jí.

Uvidíme.

Kdybyste už nebyla vdaná, na místě bych vás požádal, abyste si mě vzala.

Ale...nejste Angličan a příliš mladý

abyste holdoval takové pošetilosti.

To by byla čistá zhýralost.

Španělské ženy jsou stejně ješitné jako francouzské.

Ne. Ale cítí urážku,

a dokážou nenávidět dokonce lépe, než milovat.

Promiňte mi.

Byl to ukvapený a hloupý závěr.

Prostě klábosení.

Nemám vám co promíjet.

Sympatie nebo antipatie se nedají ovládat vůlí!

Nech mě s ním hrát.

To moje žena mi přináší štěstí...

Nedokázal jsem se vyhnout Mareuilově rezidenci vědíc,

že ta povýšenecká a bezcitná bytost by se tam mohla

vysmívat z mého závazku...

Pan Reginald Annesley zde není, pane.

Vím, že ona zde je, viděl jsem jí.

Mám příkaz vás nepustit dovnitř.

Hrabě de Mareuil je můj osobní přítel.

Pereš se v mém domě?

Nech pana de Marigny být.

Chodil jsem každý den, nechal svou navštívenku.

Zášť, kterou k tobě paní pociťuje, se zvětšila od té večeře

kde jsi změnil svůj názor.

Má potěšení z toho, že jitří manželovu žárlivost

popisováním toho, jak otevřeně ses jí dvořil,

tvrdíc, že byla dotknuta její počestnost.

Ta uličnice!

Takže nadmíru slušný pan Reginald Annesley,

laskavý baronet

cítí, že se může zachovat ne jako džentlmen, ale jako zasvěcený manžel.

- Nech mě jít za ní. - To není možné.

Utrápím se kvůli ní.

Mám jenom šesták na živobytí, ale rád bych ho obětoval

jen abych jí jednou viděl.

Ty, který žiješ vedle ní, nemůžeš se za mě přimluvit?

To by nemělo smysl. Zapomeň na ní...

Nebo se modli k Bohu!

V kostele Sv. Gervais, na večerní bohoslužbě.

Španělské dámy jsou zbožné.

Budu ti navždy vděčný.

Jeď!

Moje pýcha mi nedokázala nabídnout žádnou útěchu.

Nesnášela mě určitě tak velmi, jak řekla.

Každé odpoledne jsem se projížděl Bouloňským lesíkem,

v hodinu oblíbenou elegantními komedianty

abych získal šanci jí potkat.

Madam...

Šance je laskavější než vy když zařídila tuto schůzku!

Šance je blázen!

Jakou schůzku? Jen jsme se potkali!

Toto je vaše cesta! Toto moje! Jděte pryč!

Musel bych být blázen abych nevyužil tuto šanci vás vidět!

Pan Reginald se na chvilku zastavil,

za okamžik zde bude.

Jak nízké je nadhodit vašeho manžela.

Řekněte, že věříte v mé pokání.

Musím vám jen podruhé říct,

jděte pryč!

Vaše chování které vám tak sedí,

po kterém podruhé toužím.

Reginalde, Reginalde!

To jméno pálí více než váš bič.

Zadusím jej na vašich rtech.

Čtyři kroky, a pálit!

Ne teď, pane. Ne před madam.

Zítra v době, kterou si zvolíte.

V šest ráno, v tomto lese, který viděl tuto urážku,

a uvidí její potrestání.

Proč ne teď?

Potěšilo by mě, kdybych viděla jak jste dnes zabit.

Podívejte!

Přišla osobně, jen aby mě viděla zemřít!

To je skandální.

Za to pana Reginalda pokárám.

Žena tady nemá co dělat.

Nedělejte nic takové.

Dcera matadora chce vidět téci krev!

Moji svědkové...

Pan de Marigny mě požádal prvního.

A hrabě de Cerisy.

Zde jsou moji.

Doufám, že vás můj manžel zabije.

Utíkejte pro lékaře!

Můj Bože, pán je raněný!

Nehýbejte se!

Zešílela jste! Co to děláte?

Chci pít jeho krev. Nikdo mě nezastaví!

Umře? Umře?

Potom, co jste udělala,

jeho zranění se s velkou pravděpodobností infikovalo.

Zranění bylo tak těžké, že jsem dva měsíce

potácel mezi životem a smrtí, trápený strašlivými bolestmi.

Dodržoval jsem doktorovy příkazy se slepou poslušností člověka,

který se zoufale chce uzdravit.

Markýzo, chtěl jsem se uzdravit, abych jí mohl opět spatřit.

Opět ten stejný sen...

Můj Bože, stále sním...

Vzdávám se, Ryno.

Tvrdě jsem bojovala, ale jsem poražena.

Ač vyléčen ze svých zranění, zůstal jsem tam,

kam Vellini velmi časně chodila

a odcházela před svítáním.

Vůně lásky...

Drž mě pevně.. Miluji...

Ryno...

Stále mi chybíš.

Doufám, že nemáš jinou.

Přísahám.

Moc jednoduché. Přísahej, na mou hlavu!

Přísahám.

Zamkneš mě?

Na dva západy!

Jako svého otroka?

Mého vězně.

Jednou budeš můj otrok.

Sedm deset! Jak jste dochvilný!

Nikdy nezmeškáte kontrolu přítomných, jako hodinky...

Proč jste ještě vzhůru?

Snažím se vám říct...

Kvůli velmi omezené podstatě našeho společného života,

mohu, jak jsem si to přála spát každou noc někde jinde

aniž bych vám to oznamovala...

Poslouchejte, co říkám!

Jděte ode mě pryč.

Jděte jako obvykle vyspat svou opilost.

Promiňte! Jste má žena!

Už brzy nebudu.

Můj odchod nemá s vámi co dělat.

Vždy vám budu vděčná že jste mě učinil svou zákonitou manželkou.

Ale miluji Ryna de Marigny.

Proti tomu se nedá bojovat.

Sbohem.

Příštího dne celá Paříž,

mladí lidé kteří se potkávali v elegantních kavárnách

a lóžích opery...

věděli, že paní Annesley opustila svého manžela.

Byl to obrovský skandál.

Já, který jsem byl z vyšší společnosti a známý,

jsem najednou inspiroval všechny druhy hrůz v dámách, které znáte,

ale které mi nezakázaly vstup do svých salónů.

Vellini, která nebyla součástí této ukecané a soudící skupiny,

netrpěla tím, čeho si nebyla vědoma.

A tak jesme v Paříží prožili

první rok našeho vztahu, který trval deset let.

Ejhle!

Ne, teď nemůžete přestat!

Řekněte mi vše o těch deseti letech.

Po tom roku jsme odjeli do Alžírska.

Měli jsme malou dceru.

Už je to pět dní... Nemůžeme tak dál.

Musíme jí pohřbít.

Pojďme jí místo toho spálit! Tu věc...

to... zde a na tomto místě...

už nebyla láska, ale nekončící zuřivost...

jakési barbarské znásilnění...

Špatně jsem zhodnotil její srdce a duši.

Ale nic jí nedokázalo zviklat...

Musela to absolvovat.

A já jí musel nechat...

i když mi to způsobilo zhnusení sebou samým.

Nemusíte se stydět, chápu to.

Po návratu do Paříže

se náš vztah stal zoufalým opakováním oné noci.

Smrt naší dcery vytvořila mezi námi zeď...

V jejích očích jsem přestal existovat...

S výjimkou...

toho, když byla pohlcená touhou po rozkoši...

tehdy to vždy potřebovala...

V těch chvílích jsem jí nenáviděl.

Dostal jsem se tak daleko, že jsem si přál její smrt.

Začal jsem jí zaplavovat výčitkami, otráven hnusem.

Více a více jsem opouštěl dům,

slibujíc ukončit ten vztah.

Když jsem se vrátil domů, stále byla tak, jak jsem jí nechal.

Jediná věc, která nás držela pohromadě,

byla bezedná propast našeho mazlení,

a vrhali jsme se do něho, markýzo,

hůř než předtím.

A celá moje nenávist byla pohlcována jejím žárem.

Ale dříve či později,

láska uvadne v těchto strašlivých hrách, že?

Zhroutí se, zničena bojem dvou srdcí.

Vrátí se na krátký okamžik,

aby se jen opět zhroutila...

Takže už se nemilujeme?

Moje ubohé dítě,

oba víme, že se už nemilujeme.

Je to na psané na tvém čele.

Nuda tě přemáhá,

Ty nejsi slabá bytost, která lže sama sobě.

Pojďme se rozejít. Je to jediný způsob, jak to ušlechtile skončit.

Pokračujte, upoutal jste mě!

Řekl jsem jí, že zůstaneme přáteli,

a dokázal jsem jí to.

Teď, po rozchodu, jsme trávili spolu dokonce více času, než předtím.

Bral jsem jí do divadla,

chodil jsem s ní na projížďky.

Moji elegantní přátelé,

kteří se zbavili svých milenek

když jich měli dost,

si utahovali ze mě a z našeho sentimentálního rozchodu.

Můj drahý, říkali, vy jste se nikdy té ženy nezbavil,

vy jí stále milujete!

Markýzo, byl jsem si jist opakem.

Vrátil jsem se k svému svobodnému životu s tak plnou radostí,

že nebylo žádné pochybnosti, že jsem sám sobě pánem.

Vellini souhlasila, že se dále už nemilujeme

a zaťala své drápy do Cerisyho.

Takže to byla vaše "Malaguena", která zničila toho ubohého ďábla Cerisyho?

Nemaluji vám ji na růžovo.

Mluvím k vám otevřeně.

Všichni kromě vás by nahlas protestovali,

a bránili by, aby si někdo zničil život kvůli té stvůře.

Mé dítě,

nebývali jsme tak úzkoprsí v 18. století jako v tomto století.

A věřte mi, zuby nehty se držím 18. století.

To jsi ty, Ryno?

Nečekala jsi mě?

Můj Bože, ty hoříš? Nemáš horečku?

Nevím, ale nudím se.

Možná v tobě tohle španělské sluníčko vyvolalo stesk.

No... možná máš pravdu!

Jsi stále ta stejná Vellini!

Divoká žena, které se nikdo nemůže postavit.

Život se postavil proti mě!

Nevím, co se děje, ale trápím se.

S tebou jsem byla šťastnější, Ryno.

Rozrušil tě Certisy, mé dítě?

On? Co o něm víš? Říkali ti o něm?

Ne, ten mě nerozrušil, ubožák.

Neodvážil by se.

Je podlézavý, ochromený,

plně mi oddaný!

Ale mě to jen nudí.

Dávám přednost životu, když jsi mnou pohrdal.

A ty, jsi šťastný?

Co když nejsem?

Nelži mi!

Potkal jsi ženu v Londýně,

a vrátil ses s ní do Paříže.

Přijeli jste spolu před deseti dny.

Ta žena, kterou vzpomínáš je vznešená Pažížanka.

Když potkáš v zahraničí krajana, snadno s ním, a bez následků,

navážeš kontakt.

A cestovala se svým manželem!

Nemiluješ jí? Nebyli jste vy dva včera večer v opeře?

Byl jsi, Ryno! Viděla jsem tě tam.

Ale byl jsi tak pohroužený do své nové milenky,

že sis mě ani nevšiml.

Co když je to pravda?

Je to první žena, do které jsem se po našem rozchodu zamiloval.

Proč se mnou tak mluvíš.

Vím, že je to špatné.

Proč jsi trval na tom, že mě nebudeš milovat?

Být bez lásky je to nejhorší neštěstí!

Proč neodpovídáš?

Způsobila si mi tolik utrpení.

Nemůžu se k tomu vrátit zpět.

Ale rád se sem vracíš, když ti to vyhovuje,

tak jako to vyhovuje mě,

nos v povětří, ruce v kapsách,

bez jakéhokoliv závazku! Jak pohodlné...

zatímco s...

tvou hraběnkou...

- Jakou hraběnkou? - Hraběnkou de Mendoze.

Přestaň s tím!

Nebo sem už nikdy nepřijdu!

No a co? Myslíš, že tě stále miluji?

Starám se o tebe a o tvojí hraběnku de Mendoze?

Nevěříš mi?

Tak mi polož ruku na mé srdce a řekni mi o své radosti

se svou novou milenkou.

pokud se tvoje srdce rozbuší rychleji, zavrhni mě.

Řekni mi, jak miluje.

Je to vznešená dáma,

úžasně chladná a prudérní.

Skutky lásky jí odpuzují.

Nakonec mě zaplavila potoky slz,

jako by opovrhovala sama sebou,

ale její láska byla příliš silná...

Neotvírá své nohy,

tiskne je k sobě.

Líbí se ti to?

Bylo to skoro znásilnění.

Zavřela své oči, odmítajíc se na mě podívat.

A plakala, bylo to velmi dojemné.

Jaké to měla?

O to nejde. Pochybuji, že cítila nějakou rozkoš.

Její kapitulace, její ukřižování je to, co je nádherné!

To lichotí tvojí malé pýše.

Ale není to láska...

Většina žen odmítá poznat jaké to je

odevzdat se muži.

Jaké to je držet muže v břichu.

Co na ní vidíš tak mimořádného?

Ty, nadřazený všem!

Já nechápu...

Kdybys mě alespoň nahradil s

nějakou stokrát více nadanou v tom přinášet ti potěšení...

Musíš zoufale žárlit.

Možná, ale aspoň nejsem pokořená.

Vzrušuje tě její titul?

Mlč! Je to úžasná žena.

Kdybys jí znala, mlčela bys. Je daleko nad tebou.

Už svítá. Unavil jsem vás.

Můj mladý příteli, v mém věku už člověk nepotřebuje spát.

V mládí jsem strávila mnoho nocí bez spánku.

Neformální rozhovory jsou tanečními sály pošetilostí pokročilého věku.

A teď vím vše o manželovi, kterého jsem vybrala pro Hermangardu.

Dala jste mi sebejistotu, která mi chyběla.

Věřila jste mi, když Rynem de Marigny všichni opovrhovali.

Má vlastní rodina nikdy nechápala, kým jsem byl,

nebo čím jsem se mohl stát.

Děkuji vám.

Jste moje skutečná matka.

Miluji vás jako syn... Nikdy jsem to k své matce necítil.

Miluji Hermangardu nade vše.

Vím! Moje vnučka je můj největší poklad.

Jsem ráda, že jsem nebránila vašemu štěstí,

nebo štěstí Hermangardy!

Měl tu odvahu jí vyprávět celý svůj příběh,

vyžíval se v tom!

Moje drahá, jak jsem již řekl, je to zvrácený vliv

dráždivých románů

na ženský zdravý rozum!

Toto je text vybraný nevěstou a ženichem,

z Evangelia podle Matouše

"Nějací farizeji přišli za Ježíšem a pokoušeli ho, říkajíc

"Může se muž rozvést se svou ženou z jakého chce důvodu?

"Odpověděl

"Nečetli jste, že Stvořitel

"stvořil muže a ženu a řekl,

"A muž opustí svého otce a svou matku,

"aby se spojil se svou ženou a budou jedno tělo.

"Už nejsou dvě, ale jedno tělo.

"Co Bůh spojil, člověk nerozděluj.

"Oni namítali

"Proč řekl Mojžíš že se muž může rozvést s svou ženou?

"Řekl jim

"Vaše zarputilost je tomu příčinou proč vám Mojžíš dovolil se rozvést.

"Ale na začátku to tak nebylo.

"Muž se může rozvést se svojí ženou kvůli nestoudnosti.

"Pokud se ožení s druhou, je to cizoložství.

"Někteří žáci řekli, pokud to platí pro muže a jeho ženu,

"je lépe se neženit.

"Řekl jim

"Bůh zvolil ty, kteří to mohou přijmout.

"Někteří se narodí eunuchy z ženina lůna.

"Někteří se tak stanou z lidí.

"Jiní se stanou eunuchy pro Království nebeské.

"Ať pochopí, kteří můžou.

"Následujte mě, jako já následuji Krista.

"Ale vězte, že Kristus je pánem nade všemi lidmi,

"Jako je manžel pánem své ženy a Bůh pánem Krista.

"Každý muž, který se modlí se zakrytou hlavou

"přináší hanbu na svou hlavu.

"Každá žena, která se modlí s odhalenou hlavou,

"přináší hanbu na svou hlavu, jako by byla oholena.

"Žena, která je odhalená, je jako by byla ostříhaná.

"Jestli je pro ní hanbou být ostříhaná,

"měla by nosit závoj.

"Muž si nesmí zakrývat svou hlavu,

"protože je obrazem slávy Boha,

"ale žena je oslavením muže.

"Muž nepochází z ženy,

"ale žena z muže.

"Muž nebyl stvořen pro ženu,

"ale žena pro muže.

"Žena musí mít

"znamení autority na své hlavě,

"kromě toho, co s týká andělů."

Pavlova epištola Korintským.

Jak se moře vzdouvá!

Jarní příliv. Pan de Marigny se pozapomene.

Pokud se zdrží, jak se dostanou zpět?

Stále nemáte obavy?

Doufám, že neprochladnou.

Udělala jste to, co já, markýzo? Napsala jste někomu?

Vidím, že držíte dopis.

Komu bych měla psát, má drahá?

Viscountovi de Prony, jako vy, pokárat jej!

Dopis, který vidíte není ani ode mě, ani pro mě.

Je pro pana Marigny, a jen mi byl svěřen.

- Je z Paříže? - Ano, je.

Znáte ten rukopis?

Markýzo, jaké strašné čmáranice!

Neznám nikoho, kdo tak píše.

Je to ženský rukopis.

Nějaké pradleny!

Pradlena takto neskládá své dopisy,

ani takto nepečetí. Podívejte!

Můj Bože!

Nemohla by to být ta jeho stará milenka, která se do teď neozvala

a nyní změnila svůj postoj?

Pravděpodobně to tak vypadá!

Neozvala se čtyři měsíce, a nyní znovu ožívá!

Docela mazané od ní.

Domnívá se, že teď už radost z mladé ženy vyprchala.

Velká chyba. On stále miluje svou ženu,

ona ztrácí čas.

Tato sebedůvěra, která z vás vyzařuje, mě uklidňuje.

Ano, buďte klidná.

Obě buďme klidné. Konec konců, co znamená dopis?

To jsou oni.

Zachytil nás příliv. Vrátili jsme se lodí.

Jsi promoklá! Ohřej se u ohně.

Pokud onemocníš, co si počneme!

Není mi zima. Musím si zvyknout na vítr,

teď jsem žena muže, který má rád moře.

Pane De Marigny, byl mi pro vás dán dopis z Paříže.

Děkuji.

Proč jsi sem přišla?

Protože mi to udělalo radost.

Není snad volný vzduch stejně tak můj jako jiných?

Přišla jsem, protože jsem se

bez tebe nudila,

protože jsi neodpověděl na mé dopisy.

Proč jsi mě sem vytáhla?

Když mám pocit, jako bych žila na pobřeží

trávíc své dny na těchto útesech...

Nepatří to mě stejně jako tobě?

Čeho se obáváš?

Hluboko ve svém nitru si nejsi jistý sám sebou.

Líbí se mi toto místo a chci tady žít.

Pokud nejsem žádaná, jdi pryč!

Co se mě týče, já to tady dnes zabavuji.

Lze říct, že jsem přišla jako žebrák,

prosit o pohled vladaře,

který... se mě zbavil...

Kdybych zradil svou životní lásku, měl bych se nenávidět.

Takže bys...

Pokud odmítáš obejmout na minutu svojí Malaguenu,

radši mě zabij.

Potom bych konečně přestala cítit žal.

Na co čekáš:

Jsme tady nahoře sami.

Podívej, nikdo tady není!

Použij svou zbraň!

Vidíš...

Kdyby to někdo uslyšel, netrefil jsi racka.

Když spadnu do moře,

budeš mít jistotu, že budeš věrný. Střel!

Jsi bláznivá.

Teď ne!

Ona spí.

Buď dobrý.

Jeden polibek! Nejdříve jeden polibek!

Skutečný polibek!

Nevzal jsi psy ven?

Probudil tě Ryno, babičko?

Ne, mé dítě, tvůj manžel mě neprobudil. Nespala jsem.

Opravdu nás opouštíš?

Přichází zima. Vlhkost nedělá dobře na revmatismus.

Mě se tady líbí. Jsem zde šťastná.

Ale tebe miluji více než jakékoliv místo.

Pokud ho požádám, Ryno se vrátí do Paříže.

To v žádném případě nedělej.

Ještě si neuvědomuješ, moje drahá, jak křehké je ženské štěstí.

Ryno tě zbožňuje.

Koho jiného než tebe zde může milovat? Ale v Paříži,

je tak mnoho rozptýlení, a pro ženu, které je milována,

představuje každé rozptýlení smrtelné nebezpečí.

Máš pravdu, babičko.

Žádná žena nevlastní klíč k mužskému srdci dlouho.

Ale pokud bychom ti scházeli, dej vědět a my se vrátíme do Paříže.

Příjemnou cestu.

V celé Paříži není tak krásný pár!

Ryno!

Ne tak rychle!

Nevšiml jsem si, že nejsi za mnou.

Jsem tak hloupá.

- Nuže, doktore? - Madam de Marigny je těhotná.

A od teď ti zakazuji sednout a koně.

Chápeš, že když na to myslím, oblévá mě studený pot...

Je to můj syn!

Madam může prochladnout.

Je to nemoudré ve vašem stavu.

Je krásné počasí. Potřebuji čerstvý vzduch.

Zůstaňte zahalená, počasí se rychle mění.

Jsem dospělá žena!

Proč, je to paní panství, markýzina dcera!

Starý Griffone!

Kdo je ta žena, jenž sedí na hromadě lan.

Neznáte jí? každý z okolí jí teď zná.

Často chodí s námi na ryby.

Jsi ještě krásnější, než když jsem tě viděla poprvé.

A teď jsme opět spolu.

Buď ticho!

Mluv, když chceš... Říkej co chceš.

Je to jediná skutečná pravda, že jsem přišel.

A Bůh je mi svědkem,

že jsi příčinou více polibků,

více něžností pro Hermangardu než bych jí dal,

kdybys neexistovala!

Líbal jsem jí tak, jak se tonoucí se člověk

drží plovoucího se kmene.

Říká se, že v bitvě,

když jsou čistokrevní koně lehce zraněni bajonetem,

tajemné kouzlo bolesti

je pohání vpřed

nabodnout sami sebe přímo do srdce.

Stejné je to s tebou,

od toho dne, co jsem tě znovu uviděl.

To je můj kůň?

To je jenom vítr. Neopouštěj mě. To je vítr.

To je vítr.

To nemůže být ona!

Vidíš, nikdo tady není!

Pojďme dovnitř.

Vynadej mi.

Řekni mi, co si myslíš.

Nemusíš se ničeho obávat. Všechno je v pořádku.

Nejhorší je tohle ticho.

Vlastně ne. Myslela jsem na hraběnku de Mendoze.

Věděl jsi, že umřela?

Je šťastnější tam, kde teď je?

Míníš tím, že zabíjím každého kdo mi je blízký.

Tak jsem to neřekla.

V mém osudu je cosi strašného!

Vždy jsem to věděla.

Po roku a půl nejistoty jsem právě

dostal důkaz něčeho, co jsem předpokládal a předvídal,

jako se dá předvídat zatmění.

Vlastně je to také zatmnění.

Ten příklad manželů, pan de Marigny...

Pan de Marigny?

...udělal totéž jako pes v Bibli. Vrátil se...

Víš kam?

To co říkáš, je krajně nechutné!

Hovořit není totéž co dělat!

Podívejme... je přesně deset hodin.

Kde si myslíš, že je teď pan Marigny?

Ten velikán manželské lásky!

Můj Bože!

Takže moje ubohá přítelkyně markýza de Flers udělala dobře, že zemřela.

Je na ulici Carmes 46,

u paní Vellini.

Jseš si tím jist?

Byl včera večer se svou ženou v opeře.

Odcházel v stejnou dobu kdy já...

Viděl jsem ho, jak nastoupil do svého kočáru pod podloubím,

bylo to po druhém jednání.

Nechal madam Marigny v její lóži,

s madam de Spaur a madam de Vanvres.

Co dokazuje, že šel do ulice Carmes?

Viděl jsem ho osobně vstoupit do jejího domu.

Jeho kočár stál před dveřmi

a svědčil každému, kdo šel kolem.

Pan Marigny nemá v oblibě diskrétnost.

Co se mi na něm líbí je to, že když se jednoho dne stane ministrem vlády

bude si libovat v tom, být nepopulární.

Vím, že si žádný muž nestojí za svým tak, jako on!

Prostě jako muž!

A ještě... nebudete mi věřit, pane de Prony,

ale přísahám, že byl bláznivě zamilován do Hermangardy.

Byla jsem tomu svědkem a nikdy na to nezapomenu.

To je dobře, hraběnko.

Takto si alespoň někdo vzpomene.

On už si na to zřejmě nevzpomene.

Přeložil: Entitka www.titulky.com