Original subtitles

[tajemná hudba…]

[král] Já, král Robert,

osmý svého jména,

vládce království Aspánie a pán hradu Trojříčí

se na vás, svrchovaní vládci, obracím s naléhavou výzvou.

Má jediná dcera, princezna Ellena,

za necelé tři týdny oslaví své dvacáté narozeniny.

Spolu s nimi se však blíží i dávná hrozba.

Jak víte, před moha lety mě stihla pomsta mocné čarodějnice,

jejíž jméno vzbuzuje strach i ve vašich zemích.

Murien.

Před necelými dvaceti lety

proklela moji dceru a vzala mi i moji drahou ženu.

Dlouhá léta jsme se pokoušeli Ellenu jejího prokletí zbavit

a marně hledali způsob, jak kletbu zlomit.

Avšak teprve dnešní noci

můj dvorní alchymista nalezl knihu v téměř zapomenutém jazyce,

která je důvodem pro tento dopis.

Vznešení králové,

kletba může být zlomena, avšak naléhavě potřebuji vaši pomoc.

Za úsvitu z mého hradu vyrážejí poslové, aby vám doručili následující zprávu.

Slibuji půl království tomu princi,

který získá srdce mé drahé dcery a pomůže tak zahnat stín hrozby,

jenž se bezmála dvacet let vznáší nad naší zemí.

[jemná hudba…]

[dramatická hudba…]

Já musím, tati.

Jedem. Hyjé, hop.

[princ] Hyjé!

[dramatická hudba…]

[král] A prosím, pamatujte na slova alchymistů.

„Když vraní hejno nad krajinou vzletí, to Murien skrze jeho oči hledí.“

[jemná hudba…]

[krákání vrány…]

[temná hudba…]

[Ellena] Hm.

[Ellena] Den stará.

[Čenda] Á, princezna vstala.

[jekot Elleny]

Poslouchej!

[naléhavě] Poslouchej!

„A tak stanul lovec tváří v tvář čarodějnici.

Napínajíce tětivu zamířil na její krystal. Vystřelil…“

- Dobrý ráno, princezno. - Jaký „dobrý ráno, princezno“?

Říká se snad: „Překrásné ráno, Vaše Výsosti!“

Všechno nejlepší k narozeninám, Vaše Výsosti.

[František] Ech.

Málem bych zapomněl, strážný František.

Čerstvá posila našeho hradního sboru.

[František] Těší mě, Výsosti.

Jsem nevěděla, že snižujeme stavy.

[Martin] Jeho předchůdce utekl z hradu. Asi víte proč.

Pánové, ráda bych alespoň na své narozeniny byla sama.

Stačí, že dnes nemohu opustit hrad. Chůvu už mám.

[František] Stůjte! Omluvte nás, princezno, ech, Výsosti.

[František] Příkazy krále. Dnes vás celý den musíme doprovázet.

[svižná hudba…]

- [chůva] Á, naše lučištnice. - [žena] Já se vám na tu kletbu můžu…!

[chůva] Dnes dospělá.

- [chůva] To už je dneska třetí. - [Alena] Hm.

- To je na moji oslavu? - Ano.

Ještě pár drobností a je nachystáno.

Dej si, jestli máš chuť.

Jak bych asi vypadala, kdybych snědla všechno, na co mám chuť?

Není ta hostina zbytečná, když má dnes království stihnout pohroma?

O takových věcech se nežertuje. Hostina je přece i pro tvé nápadníky.

[ironicky] Nápadníky.

Myslíš poslední zoufalý pokus, jak zlomit kletbu?

Holubice přinesla zprávu.

Princ Jan už je na cestě.

[Alena] Mouka.

Už se známe. A stejně mě nemá rád.

- Podle mě si myslí, že jsem namyšlená. - Namyšlená?

Jak jen mohl na něco takového přijít?

Divný, viď?

Pověděl, že jsem moc krásná a líbezná. A já mu na to řekla:

To je přece jasný, ne?

[jemná hudba…]

Nemá žádný smysl pro humor.

[chůva] Vidíš. To mi připomíná, že mi chybí ještě nějaká jablka na štrůdl.

- Aleno! - Ano?

Ne, neposílej ji. Vždyť už ti tu žádná nezbyde.

A kdo jiný by nakoupil?

Já.

Ty dnes musíš zůstat uvnitř hradu, má milá.

Vždyť trh je prakticky uvnitř hradu.

[chůva] Ne!

Seznam máš tady jako každý den, ne?

Nikam nepůjdeš! Víš, co se má dnes stát.

Výsosti, z hradu nesmíte. Zastavte!

A kdo jiný by nakoupil?

[žena] Vaše Výsosti.

[trhovkyně] Medový dort. Pravý originál. Pojďte si dát.

[Martin] To jsem zvědavej, koho vytočí tentokrát.

Všechno nejlepší k narozeninám, Vaše Výsosti.

[žena] Všechno nejlepší, Vaše Výsosti.

[kejklíř] Za pouhé čtyři groše vám dám mnohonásobně víc.

Stačí pouze říct správnou odpověď na moji hádanku.

[kejklíř] Výborně, mladíku. Račte. A co vy?

- [žena] Opovaž se prohrát! - Neprohraju.

[kejklíř] Mladý muži, vypadáte chytře. Hádanky jsou lehké.

[temná hudba…]

[kejklíř] Poslouchejte pozorně.

Nikdo ho nikdy neviděl, přesto je často kolem nás.

Někteří ho milují, někteří ho nenávidí.

Mějte se.

[kejklíř] A když řeknete jeho jméno, zmizí.

- Dobrý den, Vaše Výsosti. - Dobrý den? Co je na něm dobrého?

[Ellena] Ještě jsem se neusmála.

Tak, chtěla bych…

Tak to bude 20 grošů za jídlo.

[Martin] Tak, tady. A jeden od cesty, slečno.

[Marta] Děkuju.

Princezno, můžu se vás ještě na něco zeptat?

- Prosím. - Vy se toho večera nebojíte?

[opovržlivě] Hm.

Pojďte.

[kejklíř] Je mi líto, pánové, ale všechny vaše groše jsou mé.

Račte.

- [žena] Skvělý. Co teď budeme dělat? - Zkusíme to znovu.

[žena] Na „znovu“ už groše nemáme. Měl jsi uhodnout první hádanku.

Vždyť byla tak jednoduchá. Ticho!

- [muž] No jo, no. - [kejklíř] Mé hádanky jsou jednoduché!

[jemná hudba…]

Vrchní alchymista Archivald.

Vaše Veličenstvo.

Po okolních královstvích se šíří zvěsti o přízračné ženě

doprovázené hejnem vran.

Je to to, čeho jsme se obávali, příteli?

Skutečně se vrátila?

- Když hejno vran nad krajinu vzletí, to… - Archivalde, já nepotřebuju poezii.

[král] Potřebuju naději.

[Archivald] Ano.

[Archivald] Vše probíhá podle plánu.

Všude jsou zesílené stráže,

čarodějobijci čekají na audienci a večer vás doprovodím na hostinu.

A co princové? Kolik jich můžeme očekávat?

Pozvání přijal pouze princ Jan.

Jenom princ Jan?

[Archivald] Hm.

[král zklamaně] Hm.

Tak tady to máte.

No pojď, pojď!

Cos to všechno…?

Počkej. A kde máš ta jablka na štrůdl?

Tak ty mi tam Marta asi zapomněla dát.

To ti tedy pěkně děkuji.

Jo. Šup, šup.

A co ten princ Jan?

[chůva] Je to chlapec z dobrého rodu, je tak milý.

Necháš toho už?

Milý!

Vždyť jsem tak moc neřekla.

[dveřník] Princ Jan z Kalderonu.

- Vítám vás, princi. - [Jan] Vaše Veličenstvo.

- Jak se daří vašemu otci? - Docela dobře.

Ale asi by byl šťastnější, kdybych tu dnes nebyl.

Snad se o vás nebojí?

Pokud vím, jste vítězem mnoha šermířských klání.

Ještě pořád máte čas odjet.

Kdysi dávno jsem princezně něco slíbil.

Hodlám to dodržet.

Jste mužem svého slova.

[král] To oceňuji.

[král] Dobrá, není času nazbyt, přejdeme rovnou k věci.

Ano.

Po letech bádání jsme konečně narazili na text,

který pojednává o zlomení kletby.

„Jen taková láska, která je silnější než strach z vlastní smrti,

může zlomit i tu nejmocnější kletbu.“

Láska.

Ryzí a tak silná,

že se ani smrti nebojí.

Dobře.

A co tedy žádáte po mně?

Pokud si dobře vzpomínám, s Ellenou jste si v dětství byli docela blízcí.

[král] Zkuste v ní

probudit lásku.

Polibek postačí.

[jemná hudba…]

[bouchání dveřníka]

- Ano. - Čarodějobijci.

Vaše Veličenstvo.

Veličenstvo.

To kdybych selhal?

[jemná hudba…]

[krákání vran…]

Myslela jsem, že jsi taky utekla z království.

- A ty jdeš jenom pozdě. - Tak někdo tu s tebou zůstat musel.

- Takže ty ses s tou kletbou smířila? - Zase?

Nikdo ani neví, jestli to vůbec čarodějnice vyslovila.

- Jediní, kdo to tvrdí, jsou můj otec… - A Archivald.

Loket.

Ne, pořád máš ten loket nízko.

Jo.

- [Ellena] Tak loktem to nebylo. - Ale tomu přece sama nevěříš.

Jak jinak by přišli na tu kletbu?

„Až za třetím pahorkem zapadne

poslední sluneční paprsek, hrad pohltí temnota.“

[Ellena] Výborně! Amélie, proč mi to stále připomínáš?

- Dřív tě to nenechávalo tak klidnou. - Klidnou?

Nepřivírej to oko, takhle nic netrefíš.

Miř oběma očima.

Takže věříš tomu, že se něco stane.

Jo.

Pusu dostanu.

Jenom jestli to nejsi ty, kdo by měl otevřít obě oči, Elleno,

a nespoléhat se jen na ostatní.

Na to je dnes už trochu pozdě.

[Ellena] Jestli to má přijít, tak to přijde.

[temná hudba…]

[temná dramatická hudba…]

Zdravím vás, Vaše Výsosti.

- Co pro vás mohu udělat? - Rád bych mluvil s princeznou.

Je mi líto, Vaše Výsosti, že vás musím zklamat,

ale princezna si právě zkouší večerní róbu

a je poněkud spoře oděna.

[Amélie] Takže se uvidíte až večer na hostině.

Předám.

To šlo dobře.

- Posílá ti růži. - Hm, sladký.

Váza je na okně.

[Amélie] Asi tě nepotěším,

byl oblečený v barvě svého rodu.

Děláš si legraci? Červenou nosím pořád.

[smích]

[jemná hudba, krákání vran…]

[dveřník] Povstaňte. Přichází Její Výsost Ellena Aspánská.

[jemná hudba…]

Je mi ctí, má paní.

[jemná hudba…]

[Amélie] Pusu, princi.

Amélie!

[bouchání dveřníka]

[dveřník] Tiše, prosím! Král Robert VIII.

Chtěl bych připít na zdraví mé jediné dcery.

[král] Na její dvacáté narozeniny.

Celá ta dlouhá léta pro ni musela být utrpením,

život v domnění, že její osud ovládá tajná kletba mocné čarodějnice.

[král] Dobrého půl království za ta léta uteklo.

Proto děkuji vám všem, že s námi i v tento neslavný den zůstáváte.

Prosím, pozvedněme číše

a připijme na to, že naše princezna dovršila dospělosti.

A současně, když u našeho stolu sedí i princ Jan,

rád bych připil na to, aby naše dvě království opět vzkvétala.

[hřmění]

[temná hudba…]

[Murien] Odsuzuji tvou dceru k dospívání ve strachu.

V den, kdy princezna dovrší dvacátého léta

a za třetím pahorkem zapadne poslední sluneční paprsek,

hrad pohltí temnota.

[temná hudba…]

[zděšené výkřiky dvořanů]

[temná dramatická hudba, hřmění…]

To je černá bouře.

[král] Musíte se políbit. Rychle!

[temná hudba…]

[jemná hudba…]

[hřmění, temná hudba…]

Asi jsem to nějak nedomyslel.

[temná hudba…]

[hřmění, temná hudba…]

[ticho…]

[leknutí]

[temná hudba…]

[krákání…]

[temná hudba…]

[Ellena] Bílá?

[jemná hudba…]

[Čenda] Á, princezna vstala.

[jekot]

„A tak stanul lovec tváří v tvář čarodějnici.

Napínajíce tětivu zamířil na její krystal.

Vystřelil…“

[Martin] Dobrý ráno, princezno.

Včera jsem ti snad říkala „Vaše Výsosti“.

Včera jsme se přece neviděli.

[Martin] Všechno nejlepší k narozeninám, Vaše Výsosti.

Narozeniny mám snad jednou do roka, ne?

Jste v pořádku, princezno?

Málem bych zapomněl, strážný František.

- Čerstvá posila našeho hradního sboru. - …hradního sboru.

Á, naše lučištnice. Dnes dospělá.

- [žena] Já se vám na tu kletbu můžu… - [chůva] To už je dneska třetí.

- To je na moji večerní oslavu? - [chůva] Ano.

Ještě pár drobností a je nachystáno.

[chůva] Děje se něco?

Musím jít.

[chůva] Kam jdeš?

Na tržiště.

No tak se zastavte!

[žena] Vaše Výsosti.

[kejklíř] Za pouhé čtyři groše vám vyplatím mnohonásobně víc.

Stačí pouze říct správnou odpověď na moji hádanku. No?

[muž] Nemáme dost grošů na to, abychom obuli všechny děti.

- Musím to zkusit. - [žena] Sofie ty botky potřebuje nejvíc.

[žena] Chlapci snad ještě jednu zimu vydrží. Opovaž se prohrát.

[muž] Neprohraju. Víš přece, jak dobře jsem na tom s hádankama.

[kejklíř] Výborně, mladíku. Račte. A co vy?

Dobrý den, Vaše Výsosti!

[temná hudba…]

Nikdo ho nikdy neviděl,

přesto je často kolem nás.

[Ellena] Někteří jej milují, někteří jej nenávidí.

- Princezno? - [kejklíř] Poslouchejte pozorně!

Nikdo ho nikdy neviděl, a přesto je často kolem nás.

Někteří ho milují, někteří ho nenávidí.

[kejklíř] A když vyslovíte jeho jméno, pšu, zmizí.

[kejklíř] Kdo to je?

[Martin] Tak, tady to máte.

- A kde máš ta jablka na štrůdl? - Ty jablka neměli.

[chůva] A co ten princ Jan?

Ne, nelíbí se mi.

- Ale… - A ne, není milej.

Posílá ti růži.

Váza je na okně.

Neříkala jsi, že si ty červený brát nebudeš, že je nosíš pořád?

No, a v čem byl princ?

[Ellena] Červená. Je červená.

[dveřník] Tiše, prosím. Král Robert VIII.

Chtěl bych připít na zdraví mé jediné dcery.

[temná hudba…]

[hřmění, temná hudba…]

[leknutí]

[temná hudba…]

[krákání]

[temná hudba…]

Bílá?

Takže bílá!

[řinkot]

- [Čenda] Och! - Čendo! Jsi v pohodě?

- [pištění myši] - [jekot]

To už snad není možný!

„Napínajíce tětivu zamířil na její krystal.“

Vystřelil.

- Princezno, všechno nejlepší. - Vaše Výsosti!

- Á, naše… - Naše lučištnice! Dnes již dospělá!

- [žena] Já se vám na tu kletbu… - Znovu!

Kam jdeš? Běž, běž, černá bouře už se blíží!

[chůva] Černá bouře?

Děje se něco?

Víš, jak jsem věděla, že se chystáš říct to s tou lučištnicí?

- Říkám ti tak pořád. - Ne, to ne!

Dobře. Jak jsi to věděla?

Prožívám dnešek stále dokola a dokola. Nejméně potřetí je mi dvacet!

Potřetí, dvacet.

Výborně. Budeme muset přidat svíčky na dort.

Ne posledních dvacet let. Opakuje se mi jen tento jediný den.

Elleno, já to na tobě vidím.

Ty se toho dneška bojíš.

Ale to je úplně normální, holčičko.

Dvacet let čekáš na to, jestli se ta kletba vyplní.

- A dneska… - Můžeš mě poslouchat?

Dobře. Poslouchám.

- Jo, nákup. - Nákup?

Potřebuješ nákup. Jak jinak bych to věděla?

Jo, tady leží nákupní seznam toho, co potřebuješ.

Je na něm: dvě okurky, deset švestek, čtyři petržele, dvě…

Dost! Co je tohle zase za nesmysl?

- [chůva] Zapomněla jsi na jablka. - Ach, ty jablka!

Ten seznam tam dávám každé ráno, abych na nic nezapomněla,

a kuchařky nebo ostatní služebné mi s ním chodí na nákup.

Jenže dneska jsi poslala mě!

Tebe? Ty přece nesmíš vůbec z hradu.

[chůva] Elleno, můžeš mi už konečně říct, o co tu vlastně jde?

[jemná hudba…]

Děláš si legraci?

Elli, já chápu, že se toho večera bojíš, ale tohle přece nemůžeš myslet vážně.

Říká snad kletba něco o opakování dne?

Ne.

[jemná hudba…]

[chůva] Co, vzdáváš?

Dnešek.

Proč to nemůže být zítřek?

Aspoň bych nemusela trčet tady, uvnitř hradu.

Vsadím se, že kdekoliv bys teď byla, stejně bys byla nešťastná.

Aspoň bych se mohla prohánět po pláních, kopcích, u řeky.

Elleno.

[povzdech]

Jsi tak moc soustředěná na to, kde bys chtěla být,

až jsi úplně zapomněla, jak si užít dneška.

Dneška?

Myslíš to vážně?

Vzpomeň si.

Když jsi byla malá, na každém dni jsi dokázala najít něco hezkého.

Žij trochu!

Žij trochu?

[jemná hudba…]

[Ellena] Já vím, je ti ctí. Ale hlavně se těšíš na tu pusu, co?

Co to proboha vyvádíš?

Tak, děti,

než můj drahý otec popožene tady prince Jana, aby mě políbil,

a než se tenhle polibek ukáže jako sladká, ale naprostá marnost,

a než se království obrátí v prach, můj otec by rád připil na mé zdraví.

[dveřník] Tiše, prosím! Král Robert VIII.

Chtěl bych připít na zdraví mé jediné dcery.

- Bla, bla… - Na její dvacáté narozeniny.

Nech toho!

[král] Celá ta dlouhá léta pro ni musela být utrpením,

život v domnění, že její osud ovládá tajemná kletba mocné čarodějnice.

- [král] Proto děkuji vám všem… - Už za chvilku.

[král] …že s námi i v tento neslavný den zůstáváte.

Prosím, pozvedněme číše

a připijme na to, že naše princezna dovršila dospělosti.

A znova.

[jemná hudba…]

Uletěla!

[veselá rocková hudba…]

[leknutí]

[veselá rocková hudba…]

[Ellena] Ulov si myšku.

Konec.

[Martin] Princezno, počkejte!

Prý jsi pro mě nechala zavolat.

- Se nebojíš, že budeš tlustá? - Za jeden den neztloustnu.

[Ellena] Pojď!

Jo! To by šlo.

[veselá rocková hudba…]

Á, pozor! Dáma zprava.

[Ellena] Se trochu nafoukneme.

A my vyfoukneme.

[veselá rocková hudba…]

Princezno, z hradu nesmíte!

[veselá rocková hudba…]

[výskání Elleny]

[Amélie] Takže věříš, že se něco stane.

[Ellena] Jo. Pusu dostanu.

[veselá rocková hudba…]

[kejklíř] Drazí lidé, kdo z vás je schopen uhodnout hádanku,

kterou vám dám, může zvítězit.

Nikdo ho nikdy neviděl.

Přesto je často kolem nás. Někteří…

Ticho.

[veselá rocková hudba…]

Bravo!

[veselá rocková hudba…]

[muž] Bravo!

[veselá rocková hudba…]

[temná hudba, krákání…]

[Ellena] Přemýšlela jsi někdy nad tím, proč se některé věci dějí právě tobě?

[Ellena] Cokoliv udělám, nemá vůbec žádný smysl.

Pověz mi, Amélie,

k čemu jsou mi všechna ta dobrodružství,

když je nemám s kým sdílet?

[Amélie] Můžeš je přece sdílet se mnou.

To bys je ale pak do rána nesměla zapomenout.

[temná hudba…]

[Ellena] Tenhle den se mi opakuje stále dokola a dokola.

- Elleno! - Ano, slyšela jsi mě dobře.

A ne, nezalekla jsem se dnešního dne.

Můžu ti to dokázat. Jak, ptáš se?

[Ellena] V ruce za zády držíš šest stroužků česneku.

U sebe máš tři groše.

[Ellena] A potřebuješ jablka na štrůdl.

Dobře,

máš moji pozornost.

Takže groše tě přesvědčily?

Tak od začátku.

[chůva] Jestli tomu správně rozumím,

princ Jan přijede dnes právě proto, aby odvrátil kletbu.

To by mělo pomoci.

Nepomůže.

Nebudu ti ani říkat, kolikrát jsem dostala tu sladce marnou pusu.

Dostala pusu!

Ale já tady mluvím o lásce.

- Ale Archivald říkal… - Archivald! Ten starý páprda.

Co ten může vědět o lásce?

Takže co?

Takže…

[chůva] Takže znova.

Láska zlomí kletbu.

[jemná hudba…]

Vaše Výsosti, máte návštěvu. Její Výsost princezna Ellena.

[Jan] Prosím, uveď ji dovnitř.

[zavření dveří]

- Má paní. - Můj pane.

Přestože naše poslední setkání neskončilo zrovna šťastně,

moc ráda bych vás dnes pozvala na odpolední lukostřelbu,

zakončenou pohárem našeho aspánského vína.

Z luku bohužel moc střílet neumím, dávám přednost meči.

Ale rád s vámi nějaký ten čas strávím i jinak.

[svižná rytmická hudba…]

[zavření dveří]

- Má paní. - Můj pane.

Přestože naše poslední setkání neskončilo zrovna šťastně,

moc ráda bych vás dnes pozvala na odpolední vyjížďku na koních,

zakončenou pohárem našeho aspánského vína.

Víte, princezno,

já obyčejně nepiju.

[Jan] Ale takový čaj s kapkou mléka a trochou skořice by byl fajn.

[svižná rytmická hudba…]

…zakončenou šálkem čaje z daleké Ollerie

s kapkou mléka a špetkou skořice.

- Vy víte, jak na mě. - Jaká náhoda, viďte?

Ale myslím, že otec by si vás přál vidět ještě před naší vyjížďkou.

[Jan] Hm.

[Ellena] Hm.

[závěr svižné rytmické hudby]

- Má paní, to jsou koně z daleké… - Elleno. V dětství jsi mi říkal Elleno.

A ano, jsou z Berské krajiny.

Výsosti.

[romantická hudba…]

[stráž] To je princezna!

[romantická hudba…]

[Jan] Elleno, počkej!

[romantická hudba…]

Myslela jsem, že máte rychlejšího koně, princi.

Nerad bych vás zahanbil, má paní.

Tak ukaž!

[romantická hudba…]

[šumění vody…]

Přede mnou to přece schovávat nemusíš.

Zvyk.

[šumění vody…]

[jemná hudba…]

Tak jsem si to pamatoval dobře. Je to runa času.

Ano. Z Prvního runového písma.

Já vím. Z ostrova Timräel.

Tirnäel, je to Tirnäel.

Netrvalo to ani tak dlouho, a už mě zase opravuješ.

[jemná hudba…]

Pamatuješ?

[jemná hudba…]

Ne! Ne!

[Ellena] Ne! No to si děláš…!

Víš, jak dlouho to budu dostávat dolů?

[Ellena] Udělal bys líp, kdybys nejezdil!

[jemná hudba…]

[Ellena] Tak znova.

[jemná hudba…]

[Jan] Elleno, počkej!

[romantická hudba…]

Tak ukaž!

[romantická hudba…]

Tak jsem si to pamatoval dobře. Je to runa.

Runa času z Prvního runového písma.

Hm.

[romantická hudba…]

Pamatuješ?

Hm.

[veselá hudba…]

[Jan] Och, ty…!

[veselá hudba, smích…]

[Jan] Jau!

[Ellena] Ježíš, ukaž, Jane. Počkej.

[jemná hudba…]

- Copak? - Nic.

Ale no tak!

Jen že mě takhle naposledy opečovávala má matka.

Aha. A už neopečovává?

Ne. Je to už jedenáct let, co zemřela.

Myslel jsem, že to víš.

- Promiň. - To nic.

Je to už dávno.

[šumění vody…]

Chtěl bych ti něco říct.

Něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl.

[jemná hudba…]

Otče, mohla bych se posadit vedle prince Jana?

Samozřejmě.

Proč máš na sobě zase ty červené šaty?

To nemáš na sebe nic jinýho?

Přeci abych ladila s princem Janem.

[jemná hudba…]

[hřmění]

Ty mě jako pořád nemiluješ?

[temná hudba…]

- [Ellena] Další hodina alchymie? - Příprava na závěrečné zkoušky.

- Tak jdem střílet. - Počkej. Nechme to na zítra.

[Martin] Hm.

[Amélie] Hm.

[kroky…]

Ach.

[Archivald] Milé děvče, vše nejlepší.

[Ellena] Já vím, vše nejlepší k narozeninám.

Zeptala bych se zdvořile, kolik je vlastně tobě,

ale jak sám tvrdíš, už to nemá smysl slavit, že?

Co potřebuješ, Elleno?

Asi jsi to nějak nedomyslel, Archivalde.

[Ellena] Třeba to zoufalé rozhodnutí pozvat prince na hubičku,

která má znamenat ohromnou lásku.

Už teď ti můžu povědět, že to fungovat nebude.

Jak to vím, ptáš se? Protože se mi dnešní den opakuje stále dokola a dokola.

Můžu ti to i dokázat. Mysli na nějaké číslo.

Nemusíš mi nic dokazovat.

[Archivald] Předpokládal jsem, že by se něco podobného mohlo stát.

Pamatuješ si mé ochranné kouzlo?

Samozřejmě.

Tak mi ho pověz.

[Ellena] Volám síly Prvního písma…

…k ochraně tvé duše.

- [Archivald] Nechť je čas tvým… - [Ellena] …služebníkem.

[Ellena] A nikoliv tvým pánem.

[Archivald] Tehdy jsem to tak nemyslel.

Ale jak jsem o tom v průběhu let uvažoval,

tušil jsem, že se jednoho dne objevíš a řekneš mi něco takového.

Ukaž mi ruku.

[Archivald] Kolikátý je to den?

[Ellena] Nevím, takových třicet narozenin jsem už oslavila.

Musíme si pospíšit.

Musíš najít pravou lásku nebo zabít strůjce kouzla, Murien.

O to se měli postarat čarodějobijci.

[Archivald] Murien za včerejšího rána obsadila náš starý strážný hrad.

Nevšimla sis hejna vran?

- Když vraní hejno nad krajinu vzletí. - Prosím tě.

Přesvědč se sama.

Ale buď opatrná.

[Martin] Tu knihu čteme počtvrtý. Nechceš ji Archivaldovi vrátit?

- [František] Aspoň krystal. - [Ellena] Jedna. Dva…

[Martin] „Krystal se rozpadl, čarodějnice přišla o svou moc.“

[Ellena] …tři. Čtyři.

- Dobrý? - Ale je tady škráblá teď.

[jemná hudba…]

- Nebudou tě stráže hledat? - [Ellena] Budou.

- [Martin] Princezno! - [František] Kde je?

[František] Kdybys pořád nevejral do tý knížky, jsme v pohodě.

- Tak se nauč číst! - Princezno!

Princezno! Cupitej, cupitej!

- [František] No jo. - [Martin] Princezno!

[dramatická hudba…]

[temná hudba…]

Vaše Výsosti, co tu děláte?

- [Ellena] Přišla jsem se podívat… - Tam se nikdo nepodívá.

Jsme přeci jenom čarodějobijci. Nechte to na nás.

[Ellena] Tak se ukažte, pánové.

[temná hudba…]

[smích čarodějobijce]

[temná hudba…]

Revelio porta.

[temná hudba…]

[křik čarodějobijců]

- [Archivald] O to se přeci měli postarat… - [Ellena] Čarodějobijci.

Nedostanou se ani za práh hlavní brány.

Elleno, co přesně se stane dnes večer?

Jakmile zapadne slunce, přijde černá bouře.

Černá bouře?

Murien dokáže přivolat černou bouři?

A co vlastně tenkrát Murien chtěla?

Tvoji duši.

Za to, že ochrání království před černou bouří,

za kterou, jak to vypadá, stála celou dobu ona sama.

Moji duši? A proč si ji jednoduše nevzala?

[Archivald] Magie má svá pravidla, Elleno.

Aby jí tvoje duše zajistila věčný život, musí být darována dobrovolně.

A to přesně sedmý den po tvém narození.

[Archivald] Už to chápu, měla to od začátku promyšlené.

[Archivald] Murien přiměla tvého otce ke slibu.

Za záchranu království žádala splnit jedno přání.

Jakékoliv přání.

A král Robert, který z nejvyšší věže sledoval blížící se bouři,

neměl jinou možnost než souhlasit.

Černá bouře zmizela, stejně jako Murien.

Aby se o rok později vrátila a žádala tvoji duši.

Král samozřejmě odmítl a jak to bylo dál, už víš.

Murien tě toho dne zaklela.

Já ti však do ruky vtisknul runu času a vyslovil své ochranné kouzlo.

To proto se ti den

opakuje pokaždé, když přijde černá bouře.

Runa času tě chrání.

[jemná hudba…]

[Archivald] Nedostali se ani za práh.

Hrad musí být uzamčen mocným kouzlem.

[Archivald] Zámečnický svitek.

[Archivald] Je to jen legenda,

ale možná existuje.

Pokud ano,

bude ukrytý v Oživlých skalách.

[Archivald] A ty ho najdeš. Ano?

- [Ellena] Já? V Oživlých skalách? - Přesně tak.

- Ale tam je přeci vstup zakázán. - To tě trápí?

- A proč bych se teď zrovna já měla… - [Archivald] Vejdeš do Oživlých skal.

[Archivald] Podle legendy musíš navštívit tesaná Ústa pravdy,

projít šeptající mlhy k Uchu tajemství

a zřít Oči světla.

„Nechť ústa promluví, aby ucho poslouchalo.

Nechť ústa promluví, aby na světlo dbala.

Aby hádanku dala.“

[tichá dramatická hudba…]

Elleno, čas je teď tvým služebníkem.

Využij ho moudře.

[Ellena] Jdeš se mnou?

Se mnou bys tam včas nikdy nedojela. Musíš si najít pomoc jinde.

[tichá dramatická hudba…]

[Ellena] Proto se mi opakuje den stále dokola a dokola.

[Ellena] Připravíš nám koně?

Tři koně? I pro prince?

[Jan] Chceš říct, že dnešek neprožíváš poprvé?

A tomu mám věřit, Elleno?

Ano. Protože ti řeknu něco, co jsi ještě nikdy nikomu nepověděl.

[dramatická hudba…]

[stráž] Princezno, z hradu nesmíte!

[stráž] Volejte na poplach!

[dramatická hudba…]

[Jan] Cesta vypadá neprůjezdná. Dál budeme muset po svých.

[dramatická hudba…]

[Ellena] Mělo by to být na druhém břehu. Ústa pravdy.

Skvěle.

Jak se tam dostaneme? Máš chuť plavat?

[Amélie] Odpověď leží tady.

[Amélie] Ale je neúplná.

Támhle je další.

[jemná hudba…]

[Jan] Co se tam píše?

[Amélie] Je to První runové písmo.

Překlad může být přinejmenším různý.

[jemná hudba…]

[Amélie] „Pokud znáš cestu,

pověz ji jezeru a nech se vést.“

Ale cestu známe.

Tak to řekni.

Ne řekni, ale napiš.

Napiš! Pokud znáš cestu, napiš ji.

Pokud znáš cestu, tedy pokud víš, jak vypadá runa pro slovo „cesta“.

[dramatická hudba…]

A co teď?

[dramatická hudba…]

[Ellena] Amélie, ty už jsi vážně skutečná alchymistka.

[Amélie] Ne, ještě ne.

[Amélie] Podle Archivalda mi zbývá ještě jedna zkouška.

Ale vůbec nevím, co na mě chystá.

[temná hudba…]

Jak Archivald říkal tu nápovědu?

[Ellena] Jak to bylo?

„Nechť ústa promluví, aby ucho poslouchalo.

Nechť ústa promluví, aby na světlo dbala.

A aby hádanku dala.“

[hlas skal] Čeho si žádáš, Elleno?

Zámečnický svitek.

[hlas skal] Jdi sto kroků šeptajícími mlhami,

až dojdeš k dalšímu skalnímu jezírku. Tam nalezneš Ucho tajemství.

A jemu odkryj pravdu, kterou ostatní znát chtějí,

leč namísto otázky studem se chvějí.„

- [šeptající hlas] Ztratíš se. - [jiný hlas] Zabloudíš.

…devadesát šest, devadesát sedm…

[Amélie] Pozor!

[Jan] Elleno! Chyť se toho kořenu!

[dramatická hudba…]

[hudba se zklidňuje…]

[Jan] Odkryj pravdu, kterou ostatní znát chtějí,

leč namísto otázky studem se chvějí.

[Amélie] Skrytá pravda.

Takže tajemství. Elleno, řekni uchu nějaké své tajemství.

[Ellena] Tento den se mi opakuje stále dokola a dokola.

- Tak to už víme. - Hm.

[Jan] Můžu?

No tak, je to tajemství, tak neposlouchejte.

- Už? - Ne!

Tak trochu jsem doufal,

že mi král za moji pomoc nabídne ruku princezny Elleny.

[jemná hudba…]

- Už? - [Jan] Už.

Už co?

Už potřebujem pomoc.

[Murien] Odsuzuji tvou dceru k dospívání ve strachu.

V den, kdy princezna dovrší dvacátého léta

a za třetím pahorkem zapadne poslední sluneční paprsek,

hrad pohltí temnota.

[hřmění…]

[zpěv] ♪Chraň se, chraň, když soumrak zříš,♪

♪před nocí hledej skrýš.♪

♪Braň se, braň, možná zlomíš prokletí,♪

♪noc na křídlech přiletí.♪

♪Tam za řekou kůň uhání,♪

♪má nad hřívou těžký stín.♪

♪Snad otec svého syna zachrání♪

♪před křídly, co bijí níž,♪

♪stále níž.♪

♪Běž, tak běž,♪

♪poruč slunečním hodinám,♪

♪ať uchrání světla půl.♪

♪Snad možná máš moc, máš,♪

♪snad možná ty jediná,♪

♪svrhnout z nebe netvora.♪

♪Tam za řekou kůň uhání,♪

♪má nad hřívou těžký stín.♪

♪Snad otec svého syna zachrání♪

♪před křídly, co bijí níž,♪

♪co bijí níž.♪

[temná hudba, krákání…]

[Ellena] Odkryj pravdu, kterou ostatní znát chtějí,

leč namísto otázky studem se chvějí.

Leč namísto otázky studem se chvějí.

- Tak neporadíš? - Nic mě nenapadá.

Mohl bych si to nechat projít hlavou do zítřka,

ale to by ti asi nepomohlo. Každopádně zajímavá hádanka.

Hádanka. Hádanka.

[Ellena] …92, 93, 94,

95, 96, 97, 98.

[Jan] Co je?

[jemná hudba…]

- [Jan] Ty víš, co tam pošeptat? - To záleží na vás.

Na nás?

„Odkryj pravdu, kterou ostatní znát chtějí,

leč na místo otázky studem se chvějí.“

[Ellena] Musíte mi oba říct, co byste si přáli vědět. Ale upřímně.

[Ellena] No tak, jde o naše království. Snad se mě nebojíte?

- No tak, Jane z Calderonu. - [Amélie] Já vím.

[Amélie] Proč jsi tehdy řekla mým rodičům,

že tajně chodím k Archivaldovi na hodiny alchymie?

Ty to víš?

Samozřejmě, že to vím.

Záviděla jsem ti.

[hlas skal] Správně.

[jemná hudba…]

[Ellena] Amélie, v době, kdy jsem se já musela učit pukrlata

a chodit na vysokých střevíčkách,

moje nejlepší kamarádka směla svobodně navštěvovat Archivalda

a učit se čarovat.

[Ellena] Já jsem si vydobyla jen luk a šíp.

Jenom tohle jediné.

[jemná hudba…]

Promiň.

[Ellena] Jane?

[Amélie] Hm, tak prosím.

No tak!

Proč jsi mě od dvanácti nepozvala na jediné své narozeniny?

Ne! To jsi fakt udělala?

Protože mě nenapadlo, že bys o to stál.

[Ellena] To ale asi nebyla ta otázka, kterou se bojíš položit, že?

[zasmání]

To mi chceš říct, že tady ta čáryfukně má víc odvahy než budoucí král?

[Ellena] To vaše království musí být samý hrdina.

Tvůj otec, pan král, musí být skutečně chrabrým vzorem!

Tak dost! To nebudu poslouchat. Myslíš, že nechtělo odvahu

přijet do zakletýho království v den jeho zkázy, jen abych…

- Abys co? - To je jedno.

[křičí] Abys co? Bože, posero!

- Ty náno zakletá! - Abys co?

Abych se tě zeptal, jestli mě miluješ.

Och, to je sladký.

Ne.

Ano?

Ano?

[Ellena] Tak…

Tak já nevím.

[hlas skal] Správně.

Elleno, až protější břeh skryje stín, plav vstříc Očím světla.

V jejich nitru nalezneš Svitek.

Svitek, který otevírá každé dveře.

Jsi mi neřekla, že nevíš.

[jemná hudba…]

[dramatická hudba…]

- Rychle! - Honem!

[dramatická hudba…]

[šplouchnutí]

[temná hudba…]

[tikot hodin…]

[dramatická hudba…]

[Jan] Elleno!

[dramatická hudba…]

[hudba utichla]

[vítězná hudba]

[dramatická hudba…]

[křik čarodějobijců]

Á, naši čarodějobijci. Máme zpoždění.

[Amélie] Hm.

„Nua porta apertum, nua magicae aperta.

Nullum secretum occultari.

Et non est ira egressus es validum.“

Tak to bychom měli.

[uznale] Hm.

[temná hudba…]

[Murien] Zámečnický svitek.

Velmi nápadité, Elleno.

[Murien] Jak ti mohu pomoci?

Jak mi můžeš pomoci?

Odvolej kletbu, odejdi a nech naše království na pokoji.

[zasmání]

Neříkej, že jsi putovala pro Zámečnický svitek jen proto, abys mi pověděla tohle.

- [Murien] Kletba je nezvratná. - Ne, pokud zůstaneš naživu.

Na chvíli jsem si myslela, že bys mohla být chytřejší než tvůj otec.

Humanis est anima.

[Amélie] Och!

[zasmání]

To je všechno? Nepopletla jsi to?

[smích]

Hm!

[bečení]

[dramatická hudba…]

Et in tempore erit humana. Et erunt uque ad tempus.

Fossilizatio.

[dramatická hudba…]

[temná hudba…]

Tak začneme.

Jak jsem říkala, stojí zády.

[Ellena] S Amélií musíme vystřelit dřív, než se otočí.

[dramatická hudba…]

[Ellena] Jane, to ti dá čas ukrýt se za sloupy vlevo a připlížit se k ní.

A když uvidíte modré světlo, utíkejte.

[dramatická hudba…]

[Martin] „Napínajíce tětivu zamířil na její krystal.“

Amélie, nemáš v záloze ještě nějaká kouzla?

[Amélie] Nejsem čarodějka, jsem alchymistka.

[dramatická hudba…]

Vládneme kouzelnými předměty.

[Amélie] Ne kouzly.

[dramatická hudba…]

[Amélie] Patří Archivaldovi.

[Amélie] Teď!

[dramatická hudba…]

[Elenna] S těmi dýkami nečekej, zaútočíme hned, jak bude na dostřel.

[dramatická hudba…]

[řev]

Plížit. Rozumíš? Plížit!

[dramatická hudba…]

[výkřik Amélie]

[výkřik Jana]

[temná hudba…]

[smích]

[temná hudba…, bečení]

[bečení]

„A tak stanul lovec tváří v tvář čarodějnici.

Napínajíce tětivu zamířil na její krystal.

Vystřelil a ohavný výkřik zazněl z hrdla nečisté ženštiny,

když hrot lovcova šípu roztříštil její krystal,

který jest zdrojem moci každé čarodějnice.“

[Martin] Dobrý ráno, princezno.

[Martin] My se omlouváme. Knihu vrátíme.

Ta růže!

Musíme zničit tu růži!

Princezno, počkejte!

[Ellena] Já vystřelím po Murien a vy zničte tu růži.

[dramatická hudba…]

[Janův řev]

[dramatická hudba…]

[křik Amélie]

[dramatická hudba…]

Elleno!

Tuze odvážný a tuze nerozvážný, pravý hrdina.

[Murien] Vážně si myslíš, že se můžeš měřit se mnou?

Budiž.

[dramatická hudba…]

[Murien] Proč to děláš, Jane?

[Jan] Pro slib a pro lásku.

[Murien] Je to jen malá ubohá holka. Nechová k tobě ani kousek citu.

Není toho schopna, její duše je totiž prokletá!

Myslíš, že jsi v ní všechnu lásku zabila?

[dramatická hudba…]

Žádná kletba nemůže v člověku zabít lásku, Murien.

[dramatická hudba…]

[Janovo hekání…]

[Jan] Já jsem Elleninu lásku poznal už před lety.

A tehdy jsem si Ellenu zamiloval. Takovou, jaká skutečně je.

Takovou, pro kterou stojí za to riskovat třeba i vlastní život.

Ariete maximo!

- [Jan] Ach! - [Ellena] Jane!

[temná hudba…]

[hudba utichla]

Nemůžeš mě porazit.

[Murien] Jsi jen malá holka.

Mysli si, co chceš, Murien, ale já se vrátím.

Vždycky se vrátím. A pak padneš.

Tak vrátíš, říkáš.

Eius magicae, magicae meum.

[temná hudba…]

Volám síly Prvního písma k ochraně tvé duše.

[Archivald] Nechť je čas tvým služebníkem,

nikoliv tvým pánem.

[dramatická hudba…]

[překvapeně] Teda.

Runa času.

[Murien] Co myslíš, když tě jí teď zbavím,

probudíš se zítra znovu?

[temná hudba…]

Et tutela spell evanescet.

Et tutela spell evanescet!

[Murien] Et tutela spell evanescet!

Et tutela spell evanescet!

Et tutela spell evanescet!

Et tutela spell evanescet!

Et tutela spell evanescet!

Et tutela spell evanescet! Et tutela spell evanescet!

[křičí] Et tutela spell evanescet! Et tutela spell evanescet!

[leknutí]

[temná hudba…]

[krákání]

[temná hudba…]

[Martin] Koledujeme si o pěknej průšvih.

[František udýchaně] Já už hlavně nemůžu.

- [Martin] Pospěš si, už tam budem. - [František] Pobízíš mě jak koně.

[Martin] Poběž, poběž!

Já tak nesnáším cupitání.

[Martin] Kdybys nekradl v knihovně, cupitat bys nemusel. Uprav se!

- [František] To je pravda. - [Martin] No!

[temná hudba…]

[jemná hudba…]

„Napínajíce tětivu zamířil na její krystal.

Vystřelil a…“

- Dobrý ráno, princezno. - Dobré ráno, Martine.

- Všechno nejlepší k narozeninám. - Děkuju.

- [František] Všechno nejlepší. - Děkuju, Františku.

- Vy znáte moje jméno? - Jo.

- Princezno, kam jdete? - Nakupovat. Tak pojďte!

[radostná hudba…]

Všechno nejlepší k narozeninám, Vaše Výsosti.

Děkuji, Anet. Jakpak se mají Anička s Lukáškem?

Jé, vy si je pamatujete? Dobře se mají.

Jo? Martine.

[Marika] Jé, princezna. Všechno nejlepší, Vaše Výsosti.

Děkuji, Mariko.

- Dobrý den, princezno. - [Ellena] Dobrý den.

Mám nový luk z tisového dřeva, tětiva pletená ze šlach,

šíp ostrý jako břitva a letky z bažantího peří.

[radostná hudba…]

[šeptem] Pověz „ticho“.

Dobré ráno, Marto.

Dobrý den, Vaše Výsosti.

- Co mi to neseš? - Tvůj nákupní seznam.

- A růžičku. - Tys byla na trhu?

A jak jsi věděla, co chci nakoupit?

[temná hudba…]

Nemůžeš se jí znovu postavit, Elleno.

Podle toho, co říkáš, jsme vyzkoušeli úplně všechno.

Ale tentokrát už se znovu neprobudíš, rozumíš tomu?

Mé rozhodnutí nezměníte. Nemáme čas vymýšlet cokoliv jiného.

[Ellena] Pochopím, pokud se mnou nepůjdete.

Amélie, jediné, o co tě požádám, zajdi za Archivaldem a řekni mu, co nastane.

Já to sdělím lidu.

[temná hudba…]

[Amélie] Je čas.

[temná hudba…]

[Archivald] Vem si ho, jestli chceš.

Tyto tři odvážné mladíky čeká třetí otázka.

Nikdo jiný se nepřidá? Škoda.

- Princi? - [Jan] Ustup!

- Princi! - [Jan] Ustup!

Vážení, slyšte!

- [kejklíř] Výsosti! - Pšt!

Kletba je pravdivá.

[temná hudba…]

Při západu slunce přijde černá bouře.

Utečte, dokud je čas.

[temná hudba…]

[Ellena] Zeptej se mě, jestli tě miluju.

Cože?

To je ta otázka, před kterou se studem chvěješ.

[Ellena] No tak.

Miluješ mě?

Nevím.

- To je divný. - [Jan] Co?

Normálně to funguje.

Ano.

[hlas skal] Správně.

[jemná hudba…]

No, tak já jsem tady asi navíc, že jo.

[romantická hudba…]

[Ellena] Pánové?

[Ellena] Vím, že mi nevěříte, ale bylo by vhodné, kdybyste ustoupili.

Věřte mi, já vím, jak tohle dopadne.

A taky vím, že k průchodu potřebujeme tohle. Zámečnický svitek.

- Ale, Výsosti, přece byste… - Pánové, tohle nebyla prosba.

Prosím. Jak si princezna přeje.

Amélie, necháš nás chvíli o samotě?

Ale samozřejmě.

Pánové, co kdybyste se šli podívat tady se mnou na tu zajímavou skálu?

- [Amélie] Pojďte. - Aha. No pojď.

Nechápu stále jednu věc.

Naše poslední setkání nedopadlo právě nejlíp.

Moc dobrý dojem jsem tenkrát nezanechala.

- Jak to, že mě i přesto miluješ? - Miluju?

Ano, Jane, miluješ.

Ano, miluju.

[Jan] Já vím, jaká jsi, Elleno.

Ano, umíš být uštěpačná,

asi i dost nesnesitelná,

ale to nejsi doopravdy ty.

Možná si z našeho posledního setkání pamatuješ okamžik,

kdy jsi mi docela přesvědčivě oznámila, jak jsi nádherná, a vzala mi slova.

[Jan] Já si z toho dne však pamatuju úplně něco jiného.

[Jan] A i když to bylo těsně po tom, co odešla má matka,

dokázala jsi zabránit tomu, aby s ní odešel i ten malej kluk ve mně.

Ukázala jsi mi život v době, kdy jsem kolem sebe viděl pouze smrt.

Takhle si tě pamatuju já.

A je mi úplně jedno, jak si tě pamatuje třeba zbytek království.

A proč si mě od té doby nechtěl vidět?

Po matčině smrti se otec uzavřel před světem.

A já už asi nenašel odvahu tě oslovit.

Ty posero.

Dle tvýho výrazu soudím,

že jsem ti to za všechny ty dny ještě nestačil říct.

Nestačil.

Tak pojď, jdeme zachránit svět.

Na to už je trochu pozdě.

Čáryfukyně, jdeme! A vem i čarodějobijce!

[temná hudba…]

Už zase?

- O čem to mluví? - Vem si mě, Murien!

Jsem královská duše. Darovaná dobrovolně.

[smích]

To nemůžeš!

[Murien] Jak jistě dobře víš, královská krev musí být darována

sedmý den po narození.

[temná hudba…]

Je konec.

[dramatická hudba…]

Jak marné.

[temná hudba…]

[Murien] Trochu jsem se na vás připravila.

[temná hudba…]

- [Martin] Františku! - [František] Martine!

[Martin] Františku, drž mě!

- [Martin] Františku! Pusť mě! - [František] Martine!

[Martin] Františku!

[František hlubokým hlasem] Martine!

[dramatická hudba…]

[odhodlaný řev]

[dramatická hudba…]

[vyděšený řev čarodějobijce]

[dramatická hudba…]

[šeptem] Krystal!

[dramatická hudba…]

Už mě nemůžete překvapit.

[Ellena] Amélie, ne!

[tichá dramatická hudba…]

Překvapení.

[jemná hudba…]

Nikdy jsi mi nebyl soupeřem.

Všechno je jednou poprvé.

[dramatická hudba…]

Elleno!

[dramatická hudba…]

[Murien] Myslíš si, jak nejsi chytrá, jak nade mnou vyzraješ.

A přitom nevíš vůbec nic.

[Murien] Stejně jako tvůj otec, když mě zradil a porušil svůj slib.

Byla jsem to já, kdo vytvořil černou bouři,

abych získala tvoji duši!

- [Jan] Schovej se za mě, Elleno! - [Ellena] Jane!

[Jan] Ne!

[temná hudba…]

Co jsi to provedla? Elleno!

[temná hudba…]

Ty ses pro něj obětovala?

[temná hudba…]

[Murien] Z lásky!

[hudba se projasňuje…]

Stejně vám to nepomůže, království je ztraceno!

[hudba s napětím…]

Sama jsi ztracená.

Navždy!

[vítězná hudba…]

[jemná hudba…]

[král] Kde jsi byla?

- Co se stalo? - [Archivald] Murien padla.

Doufám, že ti o tom zítra budu moci vyprávět.

[hřmění, temná hudba…]

To je černá bouře, Archivalde.

- Myslel jsem, že se nám to podařilo. - [Ellena] Já taky.

[temná hudba…]

[Jan] Pusa na rozloučenou?

[temná hudba…]

[hřmění]

[vrcholící dramatická hudba]

[ticho…]

[jasná hudba…]

[jemná romantická hudba…]

[Archivald] Vážené společenství alchymistů,

kletba seslaná na Aspánské království byla zlomena.

Níže v tomto dopise se dočtete, jak zafungovala runa času

a mé ochranné kouzlo.

Ještě předtím bych ale rád řekl, že až se potulní bardi rozhodnou

vyprávět příběh o princezně zakleté v čase,

budou o jeho konci mluvit jako o novém začátku.

Jako o éře, která nezačala strachem,

ale obnovením starých hodnot a přátelství.

Zpečetěním lásky, která v mnohý srdcích, včetně mého,

probudila naději na lepší zítřky.

Archivald, dvorní alchymista království Aspánie.

[jemná hudba…]

[dramatická hudba…]

[krákání]

[zpěv Amélie] ♪Chraň se, chraň, když soumrak zříš,♪

♪před nocí hledej skrýš.♪

♪Braň se, braň, možná zlomíš prokletí,♪

♪noc na křídlech přiletí.♪

♪Tam za řekou kůň uhání,♪

♪má nad hřívou těžký stín.♪

♪Snad otec svého syna zachrání♪

♪před křídly, co bijí níž,♪

♪stále níž.♪

♪Běž, tak běž,♪

♪poruč slunečním hodinám,♪

♪ať uchrání světla půl.♪

♪Snad možná máš moc, máš,♪

♪snad možná ty jediná,♪

♪svrhnout z nebe netvora.♪

♪Tam za řekou kůň uhání,♪

♪má nad hřívou těžký stín.♪

♪Snad otec svého syna zachrání♪

♪před křídly, co bijí níž,♪

♪co bijí níž.♪

[jemná hudba…]