Original subtitles

- Kam cestuješ? - Do Afriky.

Do Afriky? Oh, můj...

Trochu ti to vyčistím a pak to trošku štípne.

Ták...

V pořádku?

Šikovná holčička...

Tady...

DÍVKA

Chiguma...

Tabora...

Dar es Salaam...

Massasi.

Už balíš?

- Všechno tohle si bereš? - Ano.

No, je jí deset.

Vlastně, deset jí bude až v zimě, takže je jí devět a půl.

Aha...

To jste nám nemohli říct dřív?

To nedokážete... ani trochu improvizovat?

Víte, už máme plány.

Chápu.

Fajn. Sbohem.

Kdo to byl?

- Jak to dopadlo? - Na léto nic nemá.

Říkala, že ráda přijede. Ale já ti nevím...

- Jak zněla? - V pohodě.

Zdálo se, že se těší.

- A co ty lekce plavání? - Mohou ji vzít.

Takže jdeme do toho?

Mám z toho špatný pocit...

Možná bysme to celé měli zrušit, a zůstat doma?

Mohli bysme se zkusit vrátit dřív.

A už příští rok by mohla jet s námi.

Poslouchej...

Co?

Konečně něco děláme.

Něco skutečného.

Nemůžu život v tomhle omezeném mikrosvětě vystát.

Přestaň! Takhle to nefunguje.

- Jsi moc malá. - Moc malá na co?

My jsme si to nevymysleli, SIDA určuje pravidla.

Je tam tolik dětí v nouzi, nemůžeme se na ně vykašlat.

Nemají ani vodu. Děti tam umírají každý den.

Nemyslíš, že bychom tam měli jet a pomoct jim. Zachránit je?

Uvidíš, že si s Annou užijete krásné léto.

- Vždyť ji ani neznám. - Zatím ne, ale poznáš ji.

A taky budeš mít ty hodiny plavání. Bude to zábava.

- Umím se o sebe postarat sama. - To nejde, a ty to víš.

Mám pravdu?

Příští rok už pojedeš s námi.

Hej...

Podívej se na mě. No tak...

Víš, kam jsem já chodil na lekce plavání?

Nikam.

Matka mě učila plavat sama, v jezeře nedaleko od našeho domu.

Když jsem byl malý, měl jsem hrozný strach z vody.

Zítra odjíždíme.

Rozumíš tomu, že ano?

Hej!

Nemyslím, že by tu bylo něco zvláštního.

Náhradní klíče dávám do téhle mysky...

Pettere, máš své zavazadlo, že jo?

A tak jsme tam byli, uprostřed Atlantiku,

a hladina byla rovná jak zrcadlo.

Obloha jakoby splývala s oceánem, jestli rozumíš, co tím myslím.

Byl tam absolutní klid. Ticho. Jen slabý vánek.

A voda byla tak čistá, že trup lodi byl i pod vodou vidět naprosto ostře.

A ty si uvědomuješ, že dno moře je tisíce metrů hluboko.

Nezní to úžasně?

Počkej, ukážu ti...

Kam sakra zmizel? Tady je to.

Claes.

Claes Curman. Žije v Danderyd.

Vypadá trochu jak mrzout, ale má svůj šarm.

Chtěl mě vzít s sebou na plachetnici... Ale ne, já se na to necítila.

Teď musím myslet hlavně na sebe.

Mám svůj vlastní život.

- Zdravím. - Ahoj.

Ahoj...

Ahoj.

- Nemělas jet do Afriky? - Nejedu.

Hm, mí rodiče nás v létě vezmou do Legolandu.

Tak jo, všichni pojďte sem.

Jmenuji se Ann Börtemark, někteří mě už znáte.

Doufám, že příští rok se už nebudete muset vracet.

Celé léto budeme tvrdě pracovat.

Všichni budete muset dokázat skočit z vysokého můstku.

- To ne! - Ale ano, samozřejmě, že ano.

Sledujte... dívejte se na mě.

Okej, nacvičíme si skoky. Slyšeli všichni?

Další...

Další...

- Do toho! - Další!

Do toho!

Zdravím tě, Bledá tváři.

Počkat počkat... Pojď sem.

Takže?

- Nisse chtěl být námořníkem... - Ne, musíš k tomu i zatancovat.

Nisse chtěl být námořníkem. A vyrazit na Jamajku.

Naplnil loď banánama, a hrál k tomu na balalajce.

Super!

Takže teta už přijela, ano?

Zrovna jsme s Gunnarem říkali, že jsi mohla zůstat tady, víš.

No, teď když se to už stalo...

Tví rodiče měli štěstí, že teta byla k dispozici.

Předpokládám, že má dovolenou.

Tak prosím.

- Čím se živí? - Myslím, že ničím.

Představ si to, nemuset pracovat...

- Jednou jsme byli v Maroku. - A nějaký muž nabídl za mámu 20 velbloudů!

Takže... Proč jsi s nimi nemohla jet?

- Prý jsem moc malá. - S tím souhlasím.

Taky vypadáš, jako bys byla z Biafry.

Ale oni nejeli do Biafry.

- Namočil sis kalhoty? - Umyl jsem auto, jak si chtěla.

Myslela jsem auto, ne rozkrok. Rychle se převleč, je skoro 12:30.

Do salónu zákaz vstupu, když jsme pryč, Kristino. Je to jasné?

Měla jsi někdy opravdovýho přítele?

A ty?

Možná mám.

Říkala jsi, že žádnýho kluka nemůžeš ulovit.

Protože jsi moc tlustá.

Věci se mění...

Příští týden přijede má sestřenice.

- Gisela? - Jo, až ze Stockholmu.

Měla už hromadu kluků. Jeden z nich měl dokonce auto.

Teď mi můžeš vyfénovat vlasy.

Do toho!

Tina nemohla přijít, musela uklízet šatník.

- Proč jsi nezavolala tomu pěknýmu klukovi? - Jakýmu?

Tomu z farmy, co žije s tátou. Je moc hezkej.

- Ola? - Jo.

Ani ho neznám.

Navíc, je hloupý a smrdí jako maštal.

Jako maštal?

Fakt?

- Já nevím... - Hej, dej lidem šanci.

Takže, jako co smrdí?

Ahoj. Výborně, pojď dál. Přijel jsi na kole?

Podíváme se... Tady je.

Ahoj.

Ahoj.

Udělám vám nějakou limonádu.

Prozraďte mi, mladý pane a slečno, dáte si ještě limonádu?

Ne, díky, máme vše.

Promiňte, ale nerozumím švédsky.

Ne, děkuji.

A vy, pane?

Máme... limonádu od minule.

Výborně.

Poslechněme si nyní tuto nádhernou píseň - chanson magnifique...

A ještě zbývá ruština, ale ta poláme jazyk...

Ano, všechno je v pořádku.

Chodí na lekce plavání a je opravdu hodná.

Dobře, ale nesežralo vás tam ještě nic, ne?

Dej mi pokoj, jsem snad dospělá, ne?

Jo... Jistě, vydrž. Měj se.

Haló. Ahoj, mami.

Uplavu 25 metrů.

Uplavu 25 metrů.

Tmavý pudink, myslím.

Ano.

Ahoj. Hele, mami...

Ale nic.

Jo.

Ano, jistě.

Všechno je v po58dku.

Ahoj.

Opravdu zvládáš pití alkoholu?

Já nezvládám moc ničeho.

Ale člověk má přeci právo se bavit, nebo ne?

- Kam jdeš? - Já...

Rozhodla jsem se zajet si do města, okej? Čau.

Hej, zlatíčko...

Pojď sem.

Podívejte, koho tu máme...

Moje malá neteřinka...

Mám své výkyvy...

Jo.

Drahý Claesi, miluji tě.

Moc ráda bych jela plachtit. Zavolej.

"Zdraví, Anna"

Budeš v pohodě, že jo? Slibuješ?

Víš jaké to je, když ti osud vybere cestu, a ty prostě musíš...

- Slib mi, že to neřekneš mámě a tátovi? - Slibuju.

Dobře.

Chápeš, jak je pro mě důležité nepropásnout tuhle šanci, viď?

A vrátím se, nebudu pryč zas tak dlouho.

- Hej... Musíš být silná. - Ano.

- Umíš být silná? - Ano.

- Chci to slyšet. - Jsem silná.

Ahoj. Uvidíme se později.

Na zdraví...

"28. prosinec, Nemocnice Motala."

"Děvčátko. Výška: 48 cm."

- A co tahle? - Ne, tamta.

Líbí se ti tahle...

Růžová se hodí víc pro dívku, jako jsi ty. Nemyslíš?

Ne? Vidím, že máš raději červenou...

- Aha, dám ti vzorek. - Děkuji.

Ahoj...

- Nisse chce být námořníkem... - Ne, tady ne. Sedni si.

Lidé by si mohli myslet, že ti jebe.

- Kde máš tetu? - Na poště.

- Chcete svést domů? - Ne díky, pojedeme autobusem.

Dobře. Měj se.

Gunnar...

Anna říkala, že můžu jet. Přijede dalším autobusem.

Okej, hoď ty krámy do kufru.

- Má tvá teta přítele? - Ano.

Někdy tě přijedu navštívit a posekám trávník.

To není potřeba.

Běžně trávník nesekáme.

- Už umíš plavat? - Trochu.

Myslel jsem, že ti rostou plovací blány mezi prsty na nohou...

Máš je?

Hej, ty dvě odněkud znám.

Vypadám jako ona, mám blonďatější vlasy.

- Moje jsou delší, já vypadám jako ona. - To tedy ne.

- Je to můj pokoj a moje deska. - No a co?

- Je to moje deska a moje věci. - Budu si s tím dělat co chci!

Tak jestli chceš, tak já půjdu domů.

- Nechceš dojít pro zmrzlinu? - Já?

Ale máma tě nesmí vidět.

Tak běž, mám na ní chuť.

- Ven staré a dovnitř nové. - Přesně tak.

Vypadá tom že budeme muset vyhodit nějaké maso.

V chladničce je bordel.

''Pečené vepřové, 1977 ''...

To je pořádně staré.

Pohlaď mě...

Co děláš? Přestaň.

Použij tohle.

Do kelu, potřebujeme Bennyho...

- Nemáš náhodou bráchu? - Je pryč.

- A jiní kluci? - Je tu Ola.

Co je s tebou?

Takhle to dělám já.

Oh bože... nemůžeš jen špulit rty.

Aby to fungovalo, musíš ukázat své charisma.

- Kup si lesklý make-up. - Na to nemám peníze.

Dobrý den, nechcete si koupit nějaké losy do loterie?

- Loterie? Pojďte dál. - Díky.

Vytáhněte peněženky, chlapci. Je tu loterie.

Není to milé překvapení?

- Kolik to stojí? - Koruna za kus.

To je dobrá cena.

- Tak se na to podívejme. - Číslo 18.

Promiňte, nevyhráváte nic.

- 32. - Také nic.

- 24. - Nic.

- Já vyhraju: 16. - Mrzí mě to.

Ani jedna výhra. To je zlé.

Víš co, koupím je všechny. Kolik?

- 48 korun. - Beru je všechny.

- 8. - Promiňte.

- 33. - Bohužel.

- 27. - Zase nic.

- 44. - Samá voda.

Poslední los, 3.

Nic.

Nemáte tam ani jednu výhru?

Ano...

Já jsem si žádné nevšiml.

Jsou u nás doma.

Fajn... Dejte každýmu z nás pusu

a zapomeneme na ten podvod.

Nechceme až tak moc, za to, že jste nás podvedli.

Defraudace, to je ono. Finanční zločin...

... pokud jste o tom už slyšeli. Tak pojďme.

Udělej to.

- No? - Pojď!

To se stává...

Tak... A je to.

Nikoho neobviňuj. Myslím, že to byl tvůj nápad.

Člověče, já už zažila horší věci!

To není jako když skáčeš do vody, víš...

Nemůžeš dopadnout hlouběji, než dohlédneš.

Je to legrace!

- Vidíš něco? - Ne...

Tam!

Jo... Chytil ​​jsem něco. Žábu.

- Je ve kbelíku? - Jo.

Nespadni...

- Kde máš tetu? - Na nákupu.

Trochu krmiva...

Ahoj.

- Co ten tu dělá? - Nic.

- Co děláš? - Nic.

Nevypadá to tak.

Jak daleko musíme jít?

Giselo, ten Teddy je tvůj kluk?

Vídáme se na akcích a tak. Ale nejsme vyloženě spolu.

- V sobotu jsme měli sex. - Cože?

Řekl mi, že jsem byla dobrá, ale ne moc hluboká.

- Hluboká? - Až budeš mít kluka, pochopíš.

- Jako kdybys ty měla kluka! - Ano, mám...

Necháváme si to pro sebe. Ale je moc pěkný.

- Nejsi na to ještě malá? - Nejsem malá.

Jsem mladá.

Tady to je.

Když si mladá, jsi vášnivější.

Víš co to znamená, být vášnivá?

Nejsem si úplně jistá, asi něco jako láska.

- Ano, ale není to nudná láska. - Jak to myslíš, nudná?

Obvyklá nudná láska. Jako mají rodiče.

Četla jsem, že můžeš mít někoho ráda jen když jsi na něj zvyklá.

Nejsem zvyklá na Christera Sandelina, ale jsem si jistá, že ho miluju!

Myslíš, že by to tak zůstalo, kdyby ses s ním opravdu setkala?

Už si sexoval s holkou, Ola?

Kdo by to s ním chtěl dělat?

- Co? - Sex.

Nikdo.

Kolik ti je let? Asi tak pět?

- Ne, deset. - Tak proč se chováš jako děcko?

- No není on děcko? - Nevím, nestarám se o to.

Musíš dokázat, že nejsi srab.

Svlékni se.

Cože? Ne...

Okej. Budeme hlasovat.

No tak!

Haló...

Zvedni tu ruku!

Do naha, Ola!

Ne!

Ne, já nechci...

Ne!

Koukni na toho špunta! To je ubohý...

Koukni na něj!

Do kelu, je fakt ošklivej...

Hej, nepij rovnou z kohoutku.

Jdi si uklidit pokoj, Elisabeth říká, že tam je nepořádek.

Ne tak rychle...

Tak spusť.

Nisse chce být námořníkem a doplout až na Jamajku ..

- Mami, můžeš prosím? Hned teď. - Co se stalo?

- Nedaří se ti vykakat? - Ne...

Padej.

Tak... Předkloň se.

To pálí!

To taky má.

Počkej a uvidíš.

Koukni...

Můžeš si ji půjčit na to vystoupení.

Šlohla jsem to ve Stockholmu v obchoďáku.

To je nechutný!

Pošlu Gunnara, ať si promluví s tvou tetou.

I když nemá děti, měla by si umět poradit se zácpou.

OMLOUVÁM SE

Ola!

Začínají jim růst malé nožičky.

Hej, co tam děláš?

To nevypadá dobře, vypadá to na infekci.

Měla by sis to dát vyšetřit.

Je to strašná představa, že? Ale je to tak.

Jednoho dne budeš i ty vypadat takhle.

Chceš vědět, jaké jsou na dotek?

"Plochý, nízký tvar prsu"...

"Půlkulatý tvar prsu"...

"Hruškovitý tvar prsu"...

"Napnutý prs"...

"Ochablý prs"...

Koupeš se? Při jaké příležitosti?

Kde máš tetu?

Je venku.

Dobře... počkám na ní dole.

Ta voda je dost špinavá...

Tak kde tedy je?

Elisabeth říkala, že jsi kolem ní prošla jen ve spodním prádle.

To je maminčina whisky.

Hej slečno, neměň téma.

Tak kde je?

Na nákupu.

V tuto hodinu?

Nemá se o tebe náhodou starat?

No, nemá?

Elisabeth tě prý musela propláchnout mýdlovou vodou.

- Možná jen zmeškala autobus. - Dobře...

Prý jsi nekakala už týdny.

Copak je to zodpovedné?

Co si vůbec myslí, vypadnout do Afriky a nechat tě tu samotnou...

Přesně tohle se stane, když chce někdo spasit celý posraný svět.

- Nemám pravdu? - Já nevím...

Co za podivnou lumpárnu se to tu vůbec děje?

Jak to myslíš?

O všem řeknu Elisabeth.

Ona už bude vědět, jak se dovolat tvým rodičům.

Možná bys měla zůstat u nás.

Co se to dnes s lidmi děje!

Blbec...

- Jsi zraněn? - Cože? Ne.

Ale moje auto...

Mám zavolat Olaova otce?

- Může tě vytáhnout traktorem. - Ano, prosím!

- Ty jsi ale pil. - Cože?

Pil jsi.

Nikomu to neříkej. Hlavně Elisabeth ne.

Jen když ty nic neřekneš na mě.

A ještě chci 50 korun.

Zdravím. Promiňte, že vás obtěžuji tak pozdě.

No, nikdo si nevybírá, kdy se mu stane nehoda.

Ahoj...

Nechceš si někdy přijít hrát?

S Tinou a Giselou se už nebavím.

Jsem docela osamělá.

Ola, nastup si.

Nikomu to neříkej, jasný?

Nebojíš se, když jsi v noci sama?

Trochu... Občas.

Čeho se bojíš?

Že ve spánku úhořím v našem domě.

Nebo, že se nadechnu pod vodou.

Já se bojím, že oslepnu a už nikdy nic neuvidím.

Čeho ještě se bojíš?

Ocenění Úspěšný Podnikatel.

Poprosím o pozornost...

Jsem si vědom těžké práce, kterou jste všichni vynaložili a mám tu čest

předsedat slavnostní ceremonii už třetím rokem.

Tento rok máme novou kategorii Podnikatel Nováček,

tak začneme právě tím.

Prosím letošního vítěze, aby přišel ke mně: Elisabeth Vretelidová.

Jsem velmi poctěna.

Věřím, že si užijete tento večer.

Bavte se! Děkuji.

Je čas na trochu zábavy.

Dámy a pánové, dovolte mi představit vám Kristinu Vretelid,

nebo bych měl možná říct... Agneta!

Do toho...

Ne, necítím se na to.

- Jsi srab? Tak jsi? - Přestaň.

Ne...

Nelechtej mě!

- Dokážeš to... - Do toho!

- Pomůžu ti. - Přestaň!

- Máš na to! - Tak skoč, ty hloupá!

Haló...

Ola?

Co to děláte?

Nouzové přistání.

- Jsi tu sama? - Ano.

- Úplně sama? - Ano.

Poslyš, raději bych si dal limonádu, pokud nějakou máš.

- Kde máš rodiče? - V Africe.

Ale umím se o sebe postarat sama.

Pojď sem...

Bodliny...

Ahoj, je někdo doma?

Všechno vypadá tak pěkně.

Ty jsi ale vyrostla.

Kde je Anna?

- Tady. - Jsi spálená!

Vím. Moje chyba, ha?

- Ahoj. - Vítejte doma.

- Pěkný výlet? - Ano.

To je nechutné, co je to?

Leguán agama.

Je plný pilin.

- Tak tady jsi. - Ano.

Pěkné...

Wow, podívej se na tohle...

- Ty mám od Ola. - Jsou nádherné.

Jsou z drozda karolínskeho.

- Ale, vždyť jsou zelené... - Ano.

Chyběla jsi nám každičký den. A my tobě?

Ne... ani ne.

To je dobře... Tak je to správné.