Original subtitles

STRACHY V NÁS

Mazej!

Toto je den,

který dal nám Pán.

Veselme se.

A radujme se v něm!

Toto je den,

který dal nám Pán!

– Fajn, Jagodo. Pokračuj, nahráváme. – Kdybych chtěla něco říct, řeknu to.

Jagodo, no tak, udělej to pro mě nebo pro umění.

Bude to pěkné. „Pochválen buď“ do božích muk.

Pochválena buď.

Budete mít zlatej život za jedno „Pochválen buď“.

Jsem věštkyně. No tak, prosím. Pochválen buď.

Když tam nepřijdu, nic se nestane.

– Prosím, Jagodo. – Pochva.

– Pochva. – Pochva.

Pochválen buď!

– Pochválen buď, pochva. – Za tohle půjdete do pekla.

Po smrti není žádný peklo.

Jo? A co teda je?

Nic.

– Protože peklo i nebe je tady. – Nepovídej.

– V jiných lidech. – Jo, a v kom například?

Například ty jsi moje nebe.

Cukroušci.

Karolku, přineste mi tu…

slípku Iwonku. Z posledního kostela.

– A která to je, paní Zosio? – Má takovej černej ocas.

– Jen ať vám neutečou husy! – Sakra.

– A neštípne mě? – Tak budete poštípanej.

Chytněte ji!

– Tak kde je ta slípka? – Hned, paní Zosio.

Zdravím, pane z muzea.

Zbožňuju tu tvoji babi, to je opravdová umělkyně.

– Kterou teď? – No tuhle, Iwonku.

No, vidíš, no…

Bože, ten je nádhernej.

– Sliboval jsi mi ještě jednu práci. – Já vím.

Je to hodně důležitá výstava.

Jasně.

Danieli…

mluvili jsme o tom už tolikrát.

Dej ještě tři sta zlotek.

Tak co?

Ale co?

Ale já takhle nepracuju, tak najednou ti to nevyčaruju.

To musí být nějakej proces. Musí to ke mně přijít.

Tohle říkáš vždy.

To říkáš vždy a pak uděláš takovej skvost.

Karole, to je kurník.

– No… – Kurník.

– No, a o to jde. – Kurňa…

Dobře. Beru tě za slovo.

– Na shledanou. – Na shledanou.

Pa.

Počkej, co tu dneska máme?

Dobře, teď tě nadopuju.

Na.

Tak se podívej.

Otec opustil děti.

To je trochu podobný jako u Rafałků.

U Rafałků to bylo úplně jinak.

Co to povídáš?

– On ji vyhodil z domu. – Kdo koho vyhodil z domu?

No, Rafałek vyhodil dceru, protože otěhotněla.

Vždyť odešla sama.

Víš tak prd.

Mají fajn syna.

Ano. To je správnej kluk, ne?

Byli jste spolu přece na přijímání.

– No. – Už je taky dospělej.

A zvládá to i bez otce.

Zvládá to.

Piotrek je prima.

– Fajn, jdu. Přijdu večer. – To tak akorát…

Víš, že je to jedovatý?

Prosím tě. Moje babi z toho dělá salát.

To je naše regionální specialita. Na, ochutnej.

Krucinál!

– Co se stalo? – Nevím, asi někdo jde.

Dobře, v klidu. Už nejspíš odešel.

Vezměte, jezte,

toto jest mé tělo, které za vás bude vydáno.

Pak vzal i kalich,

vzdal díky a podal jim ho se slovy:

Pijte z něho všichni:

Neboť toto jest má krev,

která zpečeťuje smlouvu

a prolévá se za mnohé

na odpuštění hříchů.

Čiňte tak na mou památku.

Tajemství víry.

Kristus zemřel, Kristus vstal z mrtvých,

Kristus se navrátí.

Sem s ním!

Dej sem další. Dej sem další pneumatiku.

Jagódko, ahoj. Skvělý, že jsi tu.

Co je? Děje se něco?

– Neboj se, všechno bude dobrý. – Danieli, vylez tam. Už běž nahoru.

Daniel!

Sešli jsme se tu dnes, abysme bojovali za svá práva.

Abysme řekli vládě, že jsme taky důležití.

V Evropské unii připadá největší procento sebevražd

právě na zemědělce.

Cítíme se ve vlastní zemi nejistě!

Nechali nás napospas!

Odvrhli nás! Jsme na okraji!

Vyděděnci! Psanci!

Proto si dnes žádáme pozornost!

Nezajímá je, že divočáci šíří nákazu!

Nezajímá je, že naše prasata jsou nemocná a umírají!

Nechtějí povolit odstřel divočáků!

Tak ať nám zaplatí za ztráty!

Proto dnes naší silnicí neprojedete!

Venkov pro farmáře! Ne pro štětináče!

Venkov pro farmáře! Ne pro štětináče!

Venkov pro farmáře! Ne pro štětináče!

No, Szczepane, Szczepane.

Nevím, jak se svý nebohý mámě podíváš do očí.

Danieli, sklapni.

Dneska ráno jsme od ní vezli prasata na protest.

Chudák, tak plakala.

A co teď?

Teď to na vsi vypukne. Že porodila toho… zrádce.

No, uvidíš.

Dobře, vole. Kam chceš hodit?

K tátovi, jestli můžu.

Poslyšte, byli jste senzační. Na vaše zdraví!

To je ten okamžik!

Hej, mladej! Napijeme se jako bratři.

Já na zdraví bratra a ty na zdraví bratra.

Zbyszku! Zbyszku, tak pojď sem!

Hadí tanec. No tak!

– Olku, dáme hadí tanec. – Po mně žádnýho hada nechtěj.

Daniel se vyzná v hadech.

Ale tohle já neumím.

Hej! Lesbo!

Lesbo, vypadni!

Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko.

Neodmítej naše prosby v našich potřebách,

ale od všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky.

Panno slavná a požehnaná.

Paní naše, prostřednice naše,

orodovnice naše, utěšitelko naše.

U Syna nám smilování vypros,

Synu svému nás doporuč,

k Synu svému nás doprovoď.

Fajn, teď trochu zpátky, pane Janicki.

Nefunguje to.

Pohybový čidlo.

Podívej, zase jsi dal drátky na špatný strany.

Modrej musíš mít vlevo a červenej vpravo.

– Rozumíš? – Podle barev.

Ale ty je dáváš obráceně. Pak to nefunguje.

– Budu si to pamatovat. – Dobře.

Teď trochu dozadu.

Doleva.

Ještě trochu. A teď dozadu.

– Pochválen buď. – Pochválen buď!

A mohl bych si tak promluvit, dej jí Pán Bůh nebe, se svou starou?

Jak dlouho už je pryč?

– Budou to už dva roky. – Dva roky…

Tady máš seznam hlasů a můžeme ji tam vložit.

Jaký má číslo?

Dvanáct?

Tak zase popojděte dozadu.

Fajn.

– Pochválen buď. – Až na věky, zlato, až na věky.

No, až na věky. Funguje to.

Pochválen buď.

Pochválen buď.

Pochválena buď.

Nechoďte tam.

Dobře.

Pane, vysvoboď duši své služebnice Jagody z okovů smrti

a dopřej jí nebeské blaženosti

skrze Krista, našeho Pána. Amen.

– Pochválen buď. – Až na věky.

Paní Majewska,

vaše dcera byla pro spoustu lidí hodně důležitá.

Pro lidi jako já.

Daniel chce jen říct, že vaše dcera i on patřili do stejné oázy.

Ano, ke Kristově duze.

Všechno je tvoje vina! Tvoje vina! Tvoje vina!

Po smrti není žádný peklo.

– Žádný? – Žádný, není nic.

A co teda je?

Nic, protože peklo i nebe je tady.

Nepovídej.

V jiných lidech.

Jo, a v kom například?

Například…

Například ty jsi moje nebe.

Fajn, Jagodo, poslouchej.

Teď buď ty moje nebe a řekni „pochválen buď“. No tak.

– Pochválena buď. – Pochválen buď!

– Pochválena buď! A to už stačí. – No tak…

Pro jeho bolestné utrpení,

buď milosrdný k nám i k celému světu.

Pro jeho bolestné utrpení,

buď milosrdný k nám i k celému světu.

Pro jeho bolestné utrpení,

buď milosrdný k nám i k celému světu.

Pro jeho bolestné utrpení,

buď milosrdný k nám i k celému světu.

Pro jeho bolestné utrpení,

buď milosrdný k nám i k celému světu.

Pro její bolestné utrpení,

buď milosrdný k nám i k celému světu.

Pro její bolestné utrpení,

buď milosrdný k nám i k celému světu.

Pro její bolestné utrpení…

Co chceš?

Promluvit si s tebou a tvou mámou.

Nechceme s tebou mluvit.

Chci vás požádat o pomoc.

Chci za Jagodu jít křížovou cestu.

Kristus má Jagodinu tvář. Tady v Kurówku.

Tvojí sestry.

Nejpronásledovanějšího člověka, nejutiskovanějšího. Rozumíš…

Dobrý den, paní Majewska.

Paní Majewska, prosím, pět minut.

Chci za vaši dceru jít křížovou cestu!

Co ty o Jagodě víš?

Co víš o Jagodě?

Pokaždý, když jsi přišel, prosila, abych ji zapřela!

Rozumíš? Bála se tě! A ty si sem ještě přijedeš!

Takže tu křížovou cestu neodsloužíš?

Danieli…

Spáchala sebevraždu.

To ano, ale za její smrt neseme vinu všichni.

Já, ty, Kurówko, Piotrkowice, církev.

– Danieli! – Co jako? Udělal jsi něco?

Ani jsme si nevšimli, že Jagoda trpí.

Zabila se nám před očima…

Teď bysme přece měli všichni jít a bít se v prsa.

Všichni bysme měli jít křížovou cestu.

To je cesta Kristova utrpení,

která se zároveň stala cestou Jagodina utrpení.

Rozumíš?

Nemůžu přece velebit sebevražedkyni.

Kristus si nevzal život, protože by chtěl, zabili ho.

Ano, ale to my zabili Jagodu.

– Lidi na ni pořvávali, že je lesba. – Každý si nese svůj kříž.

– A ona ten svůj nezvedla. – Co neudělala?

Bylo jí 17.

Jak mohla vědět, kým vůbec je? Člověk v tomhle věku netuší, kým je.

Cos jí to nasadil do hlavy? Kdo vůbec jsi?

Kdo jsi?

My jsme k takovým, jako jste vy, tolerantní.

A co, že ti nadávají do teploušů,

Goździewský do kurev a mně do pedofilů?

Tvoje babi snad nikomu neřekla zlámanej šuline?

Co vím, tak mýmu předchůdci několikrát.

Ano.

Všichni jsme hříšníci.

A všichni bysme měli jít křížovou cestu.

Organizuju křížovou cestu za Jagodu.

Co si chceš koupit?

Chci tě pozvat…

abys šla se mnou

a s dalšími cestou utrpení Krista a Jagody.

Danieli, nerouhej se, prokristapána.

Nerouhej se.

Proč? Vždyť Jagoda trpěla přesně tak jako Kristus.

Dobře, Kaczyński, pojď. Dáme řeč. Přijď na křížovou cestu.

Říkají, že tys jí něco nakukal.

– Co jsem udělal? – Něco jsi jí nakukal.

– Já? – Jo. Vždycky seš takovej chytrák.

Všechno dokážeš lidem vnutit.

Cítím se vinnej.

Křičela jsi pod oknem.

Jezdila jsi za ní s klukama?

No. Tak přijď na křížovou cestu.

Všichni musíme jít za Kristem a Jagodou.

Musíme na sebe vzít to utrpení

a jít za Kristem.

On nám odpustí.

Uvidíš.

Makej, Olku, makej.

Udělej si jich pět. Super.

Lopatky k sobě.

V pátek se jde křížová cesta za Jagodu.

Přijdete?

Pomodlíme se společně.

Super.

No co? Tady se to dělo, ne?

Tomku?

Víš, o čem mluvím, ne?

Neboj. Přiznání viny je začátek napravení.

Vážně, věř mi. Vím, co říkám.

Křížovou cestou se zbavíme hříchů. Všichni.

To ty se zbav hříchů, vole, co? Ty se zbav hříchů. Cvič.

Neposlouchej ho.

A kněz tam bude?

Nebude, je to iniciativa zespoda.

Komunity a věřících.

Ty se snad nudíš, vole?

Co? S buznou chceš jít křížovou cestu?

Tomku?

Já už vím…

– Chodil jsi s Jagodou, ne? – Byla to tvoje holka.

Co víc, měla to být jeho žena!

Koukej odjet!

Nepřestáváme. Dál.

Jeď, jeď, jeď, Olku!

Hele, nech to. Pojď. Jedeme.

Pojď.

Danieli, co to je?

Ty spíš na zemi?

Utrhl se ti prýmek.

Pojď na snídani.

Posuň se trochu.

– Není ti zima? – Ne.

Číčo.

Tak už?

Skoro.

Teď ti to tu víc…

A co teď?

Nic, musíme čekat.

Dlouho?

Nevím.

Posuň se, chci si sednout. Posuň se.

Dozadu. Ještě.

Couvej, ještě.

– Ještě můžeš, ještě! – Stůj!

– Vezmi to! – Trochu to postrč!

Fajn, máme to. Jeď!

Pracky pryč od mýho bráchy, nebo tě zabiju, ty buzno. Rozumíš?

Tak jeď!

Jedeme protestovat.

Ahoj.

– Co to děláš? – Co já dělám, vole?

Co ty děláš? Seš úplně pošahanej!

Jak nemám bejt pošahanej v tomhle všem, co? Tak řekni, jak?

Nepřijdu na křížovou cestu.

– Fajn, tak se celej život schovávej. – Vole, nejsem teplej!

Došlo ti to?

Vole, děláš nátlak. Na každýho.

Na mě, na Jagodu jsi taky tlačil.

Musíš každýho nutit?

Nepřibližuj se.

Ten kříž nás všechny zachrání. Uvidíš.

To je silná práce.

To není práce.

Chci zorganizovat křížovou cestu.

Silná práce, Danieli. Působivá.

Ne, to není žádná práce.

Je to náboženský téma, ale to je dobře, odvolává se ke svědomí, že?

Fajn, sorry. Prostě…

Nezvládnu udělat ty nový věci…

na výstavu.

– A tohle? – Co, tohle?

– To není ono? – Ne.

– Ale to se na tu výstavu hodí. – Ne.

Kurník ti prostě musí stačit.

Promiň.

Tak to prostě vyšlo.

Danieli, vím, že jsi teď v šoku. V depresi nebo…

Vidím to, ale…

Sám se zamysli.

Co tím křížem můžeš říct. A komu.

Vypovídá o tom, co se děje všude, nejen tu.

V celým Polsku si ty děcka berou život. Gayové, lesby.

Dennodenně je někdo ponižuje. Hejtuje, bije.

– Já věděl, že to bude takhle. – Co?

Prostě jsem to věděl.

Mohl bys sem nějakou dobu nejezdit?

Proč?

Danieli.

Tenhle kříž je taky o mně. Je to můj příběh.

Taky se s tím ztotožňuju.

Nejsem věřící, nechodím do kostela. Nesnáším to.

Ale ten kříž je taky o mně.

Právě takovej kříž dnes potřebujeme. Tady a všude.

Karole, ty vole, ten kříž jsem udělal pro tohle místo!

– Pro tohle místo a tyhle lidi? – Ano.

Tak mi řekni, co oni udělali pro tebe.

Celej život pro ně budeš potit krev a proč? Aby tě tolerovali?

Nemusíš pro ně dělat nic, abys tu měl právo žít.

Ztopil jsi mi obrázek, hochu.

Babi, nech mi ho.

– Vrať to, herdek. – Já to potřebuju.

To je můj Kristus.

Omlouvám se.

Za ten výstup.

Zasáhlo mě to. Popovídáme si, až se to uklidní, jo?

Zavolám za pár dnů. A nebuď na mě naštvanej.

Miluju tě.

V pátek bude křížová cesta za Jagodu.

Přijdeš?

Pojď. Půjdeme, uděláme něco společně.

Pro Jagodu, co?

Pro nás taky.

Co jako?

Ano?

No…

Chceš poslouchat?

A vzpomínáš, když mně bylo 17?

Vzpomínáš?

Hej!

Ty teplouši jeden!

Pojď za náma!

Vylez, buzno!

Hvězdo pojebaná! Vylez!

Slyšíš?

Co je, kurva?

Ať sem jde ta bukvice!

Padejte odsud! Ať už jste pryč!

Hvězda pojebaná!

Jen co něco chytnu do ruky, zabiju vás! Odjezd!

Nedej se, hochu.

Dotáhni to do konce.

Já už jsem s tím skončil, babi.

Hovno jsi skončil, hochu!

To já za chvíli končím.

Ale ty teprve začínáš.

Ještě trochu doprava.

Sem, sem. Skvěle. Díky.

Buď jsem úplně vedle, nebo to je nádhera.

– Je to dobrý. – Ano?

Dobře, díky. To je pro dnešek vše.

Já tady ještě chvíli zůstanu.

Uvidíme se zítra na tiskovce. Zatím.

Víš, všechno záleží na tom…

Nebojíte se toho, že vás teď ukamenují?

Nebojíte se soudních procesů ze strany pravicových konzervativců

kvůli urážce náboženského cítění?

Protože takové věci se teď dějí. Dochází dokonce k zatýkání.

Umělec svojí prací upozorňuje

na problém narůstající vlny sebevražd mezi LGBT mládeží.

O tom bychom měli mluvit.

Mluvme o tom, co se tam ve skutečnosti stalo.

My jsme totiž mluvili s rodinou oběti.

A ti nesouhlasili s tím, abyste pokácel ten strom,

abyste z něj udělal kříž, a navíc ho odvezl do Varšavy

a propagoval si tím křížem ideologii LGBT.

Co k tomu řeknete?

Paní redaktorko,

umělec jednal vždy ve shodě s místním společenstvím.

Jeho umění je angažované, relační, velmi empatické a vysoce etické.

Daniel Rycharski je, vážení,

podobně jako zbytek tamního obyvatelstva hluboce věřící.

Ano, ale zda se vám s tímto postojem umělce nespojuje

takové označení jako stockholmský syndrom?

Umělec chce být na jedné straně členem společenství katolické církve,

na straně druhé ho církev zcela odmítá, dehumanizuje

a přijímá pouze pod podmínkou, že projde určitým obdobím léčby.

To je pomýlení pojmů. Nejde o to, že umělec je pronásledován,

ale o to, že si bere symbol, důležitý a svatý pro tuto společnost,

a spojuje ho s duhou, která je proti výkladu církve,

která je symbolem hříchu pro tuto společnost.

Vás to neinspiruje?

Chci o tom mluvit.

Jestli je dobré pouštět se…

Nevím.

Prostě nevím…

Nevšiml jsem si…

že tak trpí.

Ani jsem nevěděl…

že je tak…

úplně, úplně sama.

Bůh seslal Krista na zemi

a Kristus byl sám.

Samota má svůj důvod.

Někde uvnitř vím, že samota má…

nějaký důvod.

Vím to.

Jenže vůbec…

teď nevím…

jaký.

Nevím, co s tím mám dělat.

Co mám dělat? Mám následovat Krista?

Ano, Danieli, přesně tak.

Proto církev nabádá takové jako ty…

k životu v samotě.

Jezero má tvou vůni a chuť.

Cítím to, když do něj zanořím tvář.

Vzpomínky mě pálí jako slunce.

Vzpomínky jako láva horký.

Utíkám před nimi každou noc.

Vzduch se plní světlem po okraj.

Ani nevíš, jak moc, jak moc mi chybíš.

Vzpomínky mě pálí jako slunce.

Vzpomínky jako láva horký.

Utíkám před nimi každou noc.

Je možný život ve společenství a zároveň zachování si soukromí?

S jakými řešeními

prohlubujícího se sociálního rozdělení přicházejí umělci?

Je v době všeobecné nedůvěry na místě sdílet se sousedy něco víc…

než schodiště?

Děkuji. A nyní nastal čas prohlédnout si výstavu. Děkuji.

Víš už, kde má stát ten kříž?

Danieli!

Danieli!

Homofobní společnost.

Jeden osamocený gay ve střetu s krutou homofobií v rodné obci.

Nebo tohle, ne. Jinej.

Znesvěcení kříže. Kříž k propagaci ideologie LGBT.

Kříž znesvěcený duhovou ideologií.

Gay znesvětil kříž.

Anio, prosím tě. Dej mi pokoj.

Dej mi pokoj?

A kde píšou o…

O našem protestu? Co?

Kde píšou o tom, že lidi přicházejí o svoje živobytí?

Měl jsi ty problémy zviditelnit.

A co jsi udělal? Nějakej lynč naší vesnice.

Anio, takový jsou média.

To je jejich logika.

Ale co…

Ale co si o tom mám myslet?

Prostě. Jako starostka obce.

Nevím.

Tohle neovlivním.

Kurva! Strašáky na prasata abys tak udělal!

Tělo Kristovo.

Jagoda by chtěla, aby sis to vzal.

Já jí tehdy řekla, že už nemám dceru.

Daniel Rycharski stále žije ve své rodné vsi.

Strašáci proti divočákům mají oblečení osob LGBTQ+,

které zažily násilí nebo diskriminaci.

České titulky Martina Bořilová