Original subtitles

Překlad: Satanic.girl

Snila jsem, že potkám skvělého muže.

Byl by ze mě paf...

...a odvezl by mě od všeho hrozného do našeho vlastního tajného světa.

Claire? Olivere?

-Probuď se, ospalče. -Polož mě.

Ne, tradice je tradice a ty si zasloužíš zacházení jako princezna.

Uvědomuješ si, že se účastníme symbolického únosu,

který se táhne už od založení Říma.

O čem to mluvíš?

O památce italských žen, které si Římané brali násilím.

Všechno to teď patří tobě, miláčku.

Claire, Olivere.

Tohle je Elizabeth.

Vítejte doma, Elizabeth.

Doma.

Nemůžu uvěřit, že jsem konečně tu.

-Kde mám servírovat večeři? -Nahoře. Děkuji, Claire.

Olivere.

Líbí se vám bílé orchideje?

Miluju je.

A co lilie?

Jistě.

Máte štěstí.

Dal byste si koňak?

Ne, děkuji, Claire.

Určitě?

Ano.

To je pro dnešek vše, děkuji.

-Dobrou noc. -Dobrou noc.

Dobrou noc, Claire.

Tohle všechno se ti určitě bude líbit.

Můžu tu chvíli zůstat?

Teď ne, drahoušku. Je toho k vidění víc.

-Zdravím, Olivere. -Dobré ráno.

-Dobré ráno, Claire. -Dobré ráno.

Claire.

Tudy.

Co je v téhle místnosti?

Jsi má žena a já ti absolutně důvěřuji.

To zní hrozivě.

Všechno, co jsem ti ukázal - umění, šperky, oblečení, hotovost v trezoru,

to vše je tu pro tebe.

Jediná nepřístupná místnost je tahle.

Slíbíš mi, že tam nevkročíš?

Ale do ostatních místností bez tebe taky nemůžu vstoupit.

Jistě, že můžeš.

Biometrické čtečky jsou naprogramované pro dva otisky.

Můj a tvůj.

Žádné jiné.

Tohle jsou naše pokoje na hraní.

Hned ráno musím něco zařídit.

Pracovní záležitosti.

O líbánkách?

Vím, že to není ideální, ale je to jen na den.

Aspoň budeš mít čas se seznámit s domem.

Budeš hodná holka, že jo?

Rozhodla jste se ohledně oběda?

Ne, nemám hlad.

Měla byste jíst.

Fajn, nevím. Třeba nějaký salát.

-A co byste do něj chtěla? -Překvapte mě.

Fajn, avokádo a rajče.

-A k pití? -Jen vodu, děkuji.

Ne, můžu dostat milkshake?

Čokoládový.

Čemu se smějete?

Ničemu. Čokoládový milkshake je skvělá volba.

Claire.

Nevadí, když se na něco zeptám?

Ptejte se.

Pracujete tu dlouho?

Ano.

-Pro Henryho? -Ano.

Je komicky chytrý, že? On...

Jeho IQ, jeho myšlení je... mimořádné.

Ano.

Tak... proč si pro manželství vybral holku jako já? Jsem dost...

...obyčejná.

To netuším.

Satie založil své vlastní náboženství. Věděla jsi to?

Byl oficiálním skladatelem Mystického řádu růže a chrámového kříže a grálu,

který založil Joseph Peladan.

Ale nepohodli se, a tak Satie založil vlastní náboženství.

Metropolitní církev umění Ježíše vůdce.

Omlouvám se.

Tohle ti musí připadat hrozně nudné. Odpusť mi.

Ne, ne, je to moc zajímavé.

Někdy můžu mluvit neustále.

Pojď sem.

Je tvojí prací mě umlčet.

S tebou jsem jako malý kluk.

Nemůžu si pomoct.

Jak to jde s tvou prací?

-Fajn. -To je dobře.

Požár by včas uhašen.

-Jak ses tu měla? -Bylo to fajn.

Je toho tolik, na co si musím zvyknout.

Nepřemýšlela jsem o praktickém provozu tak velkého domu.

Včera jsem zkoušela telefonovat, ale linka byla hluchá.

Ano, to se tu děje neustále.

Komu jsi volala?

Sestře.

Co se stalo?

Nevím.

Sám dobře víš, že jsem trochu neohrabaná.

-Neohrabaná? -Ano.

Doufám, že tě to nezklamalo.

Jak by jsi mě kdy mohla zklamat?

Jen kdyby sis myslel, že jsem...

...neustále zdvořilá a elegantní.

Je děsivé, jak dobrá jsi lhářka.

-Co? -Odhalil jsem tě.

Nejsem si jistá, jestli vím, o čem mluvíš.

Tím myslím, že jsi vždy byla zdvořilá a elegantní.

Co bys řekla na to, kdybychom poslali služebnictvo pryč

a strávili zbytek dne v posteli?

Co naše procházka k jezeru?

Můžeme se jít procházet zítra.

Máš velmi dobré vlastnosti, Elizabeth.

Neublížil jsem ti, že ne?

Jediným důkazem činu...

...je jeho následek.

Elizabeth, miláčku.

Tohle si nezasloužíš...

...ale ty jsi mě neposlechla.

-Prosím. -Prosím?

Netuším, co si myslíš, že jsem viděla.

Nemyslím, že jsi viděla.

Je to to, co se stalo.

Co se stane.

Prosím.

Už je to dost hluboké, Henry.

Henry?

Olivere.

Řekni, že už je po všem, prosím.

To nemůžu.

Ale podíval ses mi do očí a řekl...

Neřekl!

Chci absolutní klid. Dokážeme to?

Chceš se nechat chytit?

To není alternativa, kterou mám v úmyslu.

Jenom otázka času. Určitě jsi stále dost při smyslech...

Chytnou nás jedině tak, když budete číhat na chodbách

a výmluvně na ně zírat.

Blbče.

No, to šlo dobře.

Nedotknul ses jídla.

Myslíš, že je možné, aby hmoty měli svou vlastní rychlost?

Například?

Vejce.

Vejce.

Protože vejce mění tvar.

Veškerou jeho úlohou je stát se něčím jiným.

Stále mizí a znovu se objevuje jako něco nového.

Nemůžu vymyslet nic jiného s takovým fyzickým altruismem.

Fyzický altruismus je mravní altruismus.

Přesně.

Zvláštní, že by vejce mělo být symbolem duše.

Nemyslíš?

-Prý máš migrénu. To je mi líto. -O tom nemluvme. Posaď se.

-Můžu se stavit zítra. -Ne, jsi tu teď. Dáš si skleničku?

No, co tam máš?

Skotskou. Snad to pozvedne náladu.

Dám si to samé.

Migrény souvisí se stresem, nemyslíš?

Ano, může to tak být.

Nebo z napětí ze cvičení,

nedostatku spánku, přecitlivělost na světlo.

Může to mít hodně příčin.

Já bych doporučil čerstvý vzduch a procházky u moře,

ale ty jsi doktor.

Musíš být víc než doktor, abys porozuměl lidské mysli.

Musíš být světec nebo jasnovidec.

Jak se má tvá rozkošná mladá žena?

Mladě a rozkošně.

Je doma?

Ano, šla si zdřímnout.

Dnešní mladí potřebují svůj dostatečný spánek do krásy.

-Jak je skvělé být mladý a krásný... -Na co myslíš, Franku?

Nic.

Vypadáš ustaraně. Je všechno v pořádku?

Oddělení je vyšetřováno kvůli braní úplatků.

Úředníci honí body do tabulky.

Mě ušetřili, ale pár mých kolegů je dost v pytli.

Musíš proti nim svědčit.

Nemám jinou možnost.

Netěším se na to.

Můžeš buď mučit nebo být mučen.

Není žádná třetí možnost.

Nakonec je lepší být mučitel. Nemyslíš?

Nejsi ty vtipálek?

-Ano, Olivere. -Něco jsem ti vyrobil.

Mohl bys mi přestat pořád něco vyrábět? To by bylo fajn.

Proč jsi tu zůstala, když jsi tady tak nešťastná?

Vím věci, co ty ne. Tak to tak nechme.

Protože ho miluješ. Vždycky to tak bylo.

Dokážu pochopit, proč by sis to myslel.

A neber to špatně, ale ty jsi dítě a nevíš, o čem mluvíš.

Vím toho víc, než se může zdát.

Nejsme výhra.

Jsme návnada.

Děkuji, Olivere.

Můžu být o samotě?

Snila jsem, že potkám skvělého muže.

Byl by ze mě paf...

....a odvezl by mě od všeho hrozného do našeho vlastního tajného světa.

O ŠEST TÝDNŮ POZDĚJI

Claire? Olivere?

Uvědomuješ si, že se účastníme symbolického únosu,

který se táhne už od založení Říma.

Henry, co je tady?

Vše, co jsem ti ukázal, je tvoje.

Umění, šperky, oblečení, hotovost v trezoru, to vše je pro tebe.

Jediná nepřístupná místnost je tahle.

O to jediné žádám.

Můžeš to pro mě udělat?

Ano, jistě. Ale co tam...

Řekněme, že je to jediná místnost v domě, kde můžu pracovat.

Slíbíš mi, že tam nepůjdeš?

Myslím, že manželé a manželky by měli být vždy pravdomluvní.

Souhlasíš?

To je přesně můj názor.

Pokud je to pro tebe tak důležité...

To je.

Slibuješ?

Slibuji.

Hned ráno musím něco zařídit. Pracovní záležitosti.

O líbánkách?

Vím, že to není ideální, ale je to jen na den.

Aspoň budeš mít čas seznámit se s domem.

Budeš hodná holka, že jo?

Nemohla jsem spát.

Kde je Henry?

V posteli.

Zapomněla jsem, jak moc chrápe.

Na co jste koukala?

Na nic... jsem nekoukala.

Omlouvám se, nemyslela jsem...

Jsem jen zvědavá, toť vše.

Na co?

Na všechno.

Někdy mi přijde, že mám v hlavě jen jednu otázku za druhou.

Například vy.

Já?

Vaše sebejistota.

Bála jste se někdy?

-Elizabeth... -Elizabeth?

V kuchyni, lásko.

Elizabeth, poslouchejte...

Claire, co tu děláš?

Něco jsem si zapomněla.

A našla jsi to?

Ano.

Dobrou noc.

Claire?

Olivere?

Dobré ráno, lásko.

Měla jsi zlý sen?

-Kolik je? -Čas oběda.

Neslyšela jsem tě přijít.

Musela jsi být dost unavená.

Byla jsi dlouho vzhůru?

Nechal jsi mě úplně samotnou.

Dal jsem dnes Claire a Oliverovi volno.

Hned jsem tu.

Co si o tom myslíš?

Cože?

Ptal jsem se, co si o tom myslíš.

Nevím.

Nic.

Věděl jsem, že to řekneš.

Proč? Co tím myslíš?

Jak je všechno vytvořeno ze vzorců.

Jakmile dokážeš předvídat způsob, jakým bude osoba jednat,

můžeš se ji naučit ovládat.

Henry, co to děláš?

Chci chvilku soukromí.

Budeme mít soukromí...

...před naším posledním rituálem.

Cože?

Manželé a manželky by měli být vždy pravdomluvní.

Tvá slova.

Ale já jsem neudělala nic špatného.

Neposlechla jsi mě.

No tak.

Klid.

Klid.

To je v pořádku.

Tísňová linka.

Haló?

Jsem uvězněná.

Jsem zamčená v domě. Ve svém domě.

Jste zraněná?

Nejsem zraněná, ale nefungují žádné dveře.

Jsou zamčené nějakým mechanismem a ten nefunguje.

Vydržte, prosím.

Jste tam?

Ano.

Takže vy jste tam zamčená?

Ano. Můžete mi prosím pomoct?

Vaše jméno, prosím?

Elizabeth.

A příjmení?

Kellenbergová.

Jaká je adresa?

Potřebuji adresu.

Neznám ji.

Musím jít.

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Kde je Henry?

Nahoře.

Necítí se dobře.

Odpočívá.

Tísňová linka.

Potřebuju...

Když vyjdeš těmi dveřmi, nebudu tě moci chránit před policií.

Co jste říkal?

Musíte pochopit, že byste byla hloupá, kdybyste to zkusila.

Vím, že je mrtvý.

Kde je tělo?

-Elizabeth. -Snažil se mě zabít.

Věřím vám.

-Je nahoře. -Veďte mě.

-Jen jsem se bránila. -Já vím.

Henry měl spoustu schovaných triků. Úžasný muž s úžasnou myslí.

Jak jste si jen představovala ve svém pohádkovém snu.

Byl by z vás paf a odvezl by vás...

...od všeho hrozného....

-do našeho vlastního tajného světa. -do našeho vlastního tajného světa.

Jak to můžete vědět?

Kolik si toho pamatuješ ze svého dětství?

Byla jsem hodně nemocná. Byla jsem v nemocnici.

Rodiče mi zemřeli při autonehodě. Vychovali mě v sirotčinci.

To je tam vzadu, kde spím.

Byla jsi tam do osmi let. Měla jsi učitele pana Mergera

a francouzského správce...

-Chuckse. -Chuckse.

Správně.

Tohle všechno se stalo.

Vidíš, biogeneze není exaktní věda.

Claire je na tohle provázení mnohem vhodnější než já.

Měla na starost tvoje začleňování.

Je velmi inteligentní.

Olivere...

...co jsem zač?

Šla jsi do místnosti, do které ti zakázal vstup. Že ano?

Ano.

Nerozumím tomu, co jsem viděla.

Viděla jsi sama sebe.

Ano.

Což nás přivádí k jediné otázce.

V té místnosti jsi byla uvařena jako vejce.

Šest geneticky identických kopií.

Elizabeth číslo pět z urozených Elizabeth.

To jsi ty.

Auto.

Cože?

Vidíš barvu?

Je...

Je černé s červeným majákem na střeše.

-Sakra, to bylo rychlé. -Kdo je to?

Detektiv nadporučík Logan, Henryho jediný přítel.

-A co chce? -Chce s tebou zase mluvit.

Co myslíš tím zase?

Henry vysvětloval tvé neustálé spaní jako syndrom chronické únavy.

Dneska ti to bude k užitku.

Upozorni na to, že Henry odpočívá, ale jeho se rychle zbav.

-Zdravím, Olivere. -Dobrý den, detektive.

-Máš tu někde otce? -Nahoře. Šel si zdřímnout.

Od kdy si chodívá zdřímnout?

Já vím, ale stává se to. Zeptejte se Elizabeth.

Opět vás tu vítám.

Paní Kellenbergová, to je vážně překvapení.

Protože vždycky si jinak dávám šlofíka já, že?

Henry se necítí dobře.

Začínal jsem si myslet, že vás drží pod zámkem ve věži.

Chtěl byste něco?

-Jako k pití? -Co máte?

Oliver, mohl bys nám něco donést?

-Třeba vodu. -Voda stačí.

-Máte nějaké potíže? -Cože?

Volala jste tísňovou linku?

Kdy?

Dostal jsem zprávu, že volala paní Kellenbergová,

tak jsem to přijel zkontrolovat.

Zprávy se šíří rychle.

Zpráva? Jaká?

Claire převezli do nemocnice. Kvůli tomu tu nejste?

Co se Claire stalo?

Má vrozené srdeční onemocnění.

To ona volala záchranku a operátor musel být popletený.

Omluvte mě.

Vy jste nevolala?

Ne, nevolala.

To byla Claire.

Ona volala.

Jestli jsem to tedy dobře pochopil.

Váš manžel se necítí dobře, Claire má slabé srdce,

vy syndrom chronické únavy a Oliver je samozřejmě slepý.

Teď nechci být necitlivý, ale začíná to tu vypadat jako v nemocnici.

-Můj bože! -Dostal jsem ho?

-Můj bože! -Dostal jsem ho?

Ano.

-Nikdo se kvůli tomu nemusí cítit špatně. -Proč jsi to udělal?

Ten parchant byl na Henryho výplatní pásce.

Před třemi lety chytil jednu z vás, když utekla a přivedl ji zpátky.

Co si myslíš, že s ní Henry udělal?

Zabil ji?

Vidíš? Jsi chytrá.

Zabil vás všechny.

Pro tohle on žil.

Henry byl tvůj otec?

Už ne.

Asi budu zvracet.

To je v pořádku. To je v pořádku.

Bylo to děsivé.

Co si pamatuješ poté, co ti bylo osm?

Je tam díra, že ano?

Vrátil tě zpátky do nádrže.

Probouzel tě v různých časových obdobích kvůli fyzické terapii.

Krmil tvou mysl vzpomínkami a událostmi, hudbou,

snažil se uzpůsobit tvou osobnost, vyrobit tě.

-Ale vlastně jsi nikdy nic z toho neprožila... -Přestaň!

Prosím, chci se hned probudit!

Prosím, zastav to. Chci, aby zase bylo všechno normální!

-Dobře. -Chci se vrátit zpátky do líbánek.

Dobře.

Pomoz mi s ním.

Myslím, že bys odtud měla zmizet co nejdál, Elizabeth.

Běž si zabalit.

-Ty tu zůstaneš? -Musím.

Vezmi si z trezoru nějaké peníze.

Budeš je potřebovat.

Kolik?

Asi tolik.

Dobře.

Elizabeth?

Jsem tady.

Než odejdeš, mohla bys pro mě něco udělat.

Co to je?

Tenhle časopis.

Nemůžu ho přečíst a potřebuji z něj něco zjistit.

-To je Henryho? -Claiřino.

Co to děláš?

Olivere?

Olivere, ty jsi mě tu zavřel. Olivere?

Olivere, pusť mě ven!

Olivere! Ne! Pusť mě ven!

Oliver!

Každý ve vědecké komunitě věděl o pokroku doktora Kellenberga

ve výzkumu tělních buněk.

Ale po novátorství a patentování procesu,

při kterém byly buňky microRNA přeprogramovány na TERX2

odešel do důchodu jako miliardář.

Po letech mě z ničeho nic pozval k sobě.

To byl klíčový moment mého profesního života.

Doktorka Claire Strattonová.

Doktore Kellenbergu, je to pro mě čest.

Pracujete u Baxtera?

Ano, ano, donedávna.

O PĚT LET DŘÍVE

-Propustili vás? -Je to složité.

Slyšel jsem, že jste se s armádou odmítla dělit o svůj výzkum.

Pokud jsou mé informace mylné, tak se omlouvám.

Ne, jste vlastně velmi dobře informovaný.

Zaujala mě vaše práce v neurodegenerativním onemocnění.

Vaše názory na Progerii (nemoc) jdou prakticky proti všem.

Proto jste tady.

Protože má zjištění byla vyvrácena celou lékařskou společností.

Mohu vám něco nabídnout?

Když jsem byl mladší, měl jsem takový elán a nevyčerpatelnou energii.

Byl jsem posedlý představou být užitečný budoucím generacím.

Teď už vím, že na mě bude historie vzpomínat nevlídně.

Myslím, že oba víme, že jste skromný.

No, historie si mě bude pamatovat jako monstrum

a tehdy přicházíte vy. Zdravý pohled na věc.

-Olivere? -Dodělal jsem si úkol, tati.

Zdravím.

Dobrý den.

Olivere, tohle je Claire, vynikající badatelka.

Zůstane tu s námi.

Ráda jsem tě poznala, Olivere.

Jsem rád, že jsem se s vámi mohl seznámit, Claire.

Máte zvláštní způsob, jak si vytvářet domněnky, doktore.

Zdravý pohled na věc, tak tomu říkal.

Ale za jakou cenu?

Jsem kvalifikovaný vědec. Dodržuji proces.

Věřím ve výzkum, testování, analýzy.

A přesto jsem byla tady, uprostřed tragického milostného příběhu,

který je nevysvětlitelný, nevyhovující a nemožný.

-Z etického a morálního hlediska... -Ano, budu pranýřován.

-Ano. -Ano, ale nemůžu to zvrátit.

Vím, proč jsem udělal to, co jsem udělal, Claire.

Otázkou je...

...můžete vzhledem k lidským subjektům a neomezeným prostředkům

rozluštit kód?

Možná.

Kellenbergova manželka zemřela krátce po porodu syna Olivera

na velmi vzácný Wernerův syndrom,

při kterém její zmutovaný gen WRN náhle degeneroval závratnou rychlostí.

Zničený žalem, naklonoval její buňky a udělal šest kopií.

Komplikace nastaly téměř okamžitě.

Při narození se již u dvou subjektů projevila mutace.

Aby si získal čas, udělal Kellenberg ještě něco radikálnějšího.

Předělal hyperbarické komory do kryogenních nádrží

a do nich těla uložil, zatímco hledal lék.

Dobré ráno, Elizabeth.

Do té doby, než jsem se k projektu připojila,

zůstaly na živu pouze čtyři subjekty.

Dobré ráno, Elizabeth.

O dva roky později jsem na to přišla.

Henry?

Každou noc Henry subjektům přehrával vzkazy a pouštěl hudbu,

přesvědčený, že myšlenky vstřebané do jejich myslí

by se rozvíjely jako vzpomínky.

Pochybovala jsem.

Co si pamatuješ po tom, co ti bylo osm?

Subjekt se ukázal být biologicky i fyziologicky zdravý,

ale dezorintovaný a měl bolesti.

Vypadalo to, že si nic nepamatuje déle než pár vteřin.

Ano, byla jsem šťastná třikrát.

Prvně, když mě pan Merger nechal hrát si na zahradě

a potom, když jsem měla... čokoládový milkshake.

To bylo fajn. A pak taky...

Neustále se pod ní otevíraly propasti amnézie,

nebyla schopná udržet si skutečný vnitřní svět,

kterým by překonala ty zamíchané výmysly.

Co je tohle?

Nemyslím, že bych mohla celý den běhat.

Ty jsi voják?

Ne, Elizabeth, to jsem já, Henry.

Henry!

Kdy jsi přiletěl?

Henry byl přesvědčený, že se bude přizpůsobovat

a její seznam vzpomínek se bude vyrovnávat.

Ale neustálé vypětí její mysli bylo pro její tělo příliš.

Za několik dní objevila klonovací místnost.

Co moje neteř řekla?

-To je vaše neteř? -Dcera mé sestry.

Má za sebou dlouhou problematickou minulost.

Doufala jsem, že jí pobyt mimo město pomůže, ale...

Učinila několik dost prapodivných obvinění.

Je nebezpečná sama sobě.

Má ve zvyku vymýšlet si historky.

Obávám se, že je trochu poblouzněná.

Někdy může být její chování naprosto nelogické.

Jste její zákonný opatrovník?

Jsem její jediná rodina.

Potom mi nevadí vám ji vydat,

ale obávám se, že musím podat hlášení.

Elizabeth?

Je jasné, že jsi rozčilená, ale musím vyřídit nějaké záležitosti

a potřebuji, abys tu zůstala.

Omlouvám se.

Volal jsem do nemocnice.

Nechají si tam Claire na pozorování. Udělají nějaké testy. Ale uzdraví se.

Čteš ten časopis?

Vím, že mě slyšíš.

Přinesl jsem ti večeři.

Teď otevřu dveře. Prosím, neudělej nic hloupého.

-Nech mě jít! -Prosím, přestaň!

Prosím!

-Kód! -Cože?

Jaký je kód od hlavních dveří?

-Otevřu ti je. -Řekni mi ten kód!

Kód jsou tvoje narozeniny!

Kdy mám narozeniny?

0-9-16.

-Lžeš mi? -Nelžu.

Elizabeth, jsem na tvé straně. Vždycky jsem byl.

Vím, že bylo špatné tě zamknout, ale jen jsem s tebou chtěl mluvit

a nevymyslet jsem jiný způsob, jak ti zabránit v útěku.

-Jo, v tom jsi měl pravdu. -Co to děláš?

Tohle nemusíš dělat.

-Jestli mi lžeš... -Už jsem ti to řekl.

Jen jsem chtěl, abys mě poznala.

Upřímně se omlouvám za ten dětinský podvod.

Ale musím dokončit naši konverzaci.

-Co jí to děláš? -Udržuji ji naživu.

To samé jsem dělal pro tebe.

Nemůžu vyjádřit, jak zvláštní je pocit být tak blízko někomu,

kdo neví o tvé existenci a pak se s ním konečně seznámit.

Na konci dne je svět střetem mezi pozitivními a negativními náboji.

Tak jsem doufal, že když jsme se od něho osvobodili,

mohli bychom být upřímní jeden k druhému.

Proč mě nepustíš?

Poslední, co bych chtěl, je držet tě tu proti tvé vůli.

Jen potřebuji, abys měla trochu trpělivosti.

Drž hlavu, zatímco ji budu obracet.

Tohle obvykle dělává Claire.

Kdy můžu odejít?

Na tenhle rozhovor jsem čekal tak dlouho.

Jen mi pověz, kdy budu moct jít.

Jednou jsi mi prozradila, kolik toho Claire věděla.

Prosím, podej mi ruku.

Jestli mi chceš vážně něco udělat, nemůžu se před tebou schovat, ne?

Teď je výhoda na tvé straně.

Tak zvláštní.

Probuď se, Elizabeth.

Zlato, vzbuď se.

Elizabeth?

Jste její zákonný opatrovník?

Jsem její jediná rodina.

Potom mi nevadí vám ji vydat,

ale obávám se, že musím podat hlášení.

Omlouvám se.

Je to opravdu nutné...

Claire, nech mě s detektivem promluvit.

Bylo toho na tebe už dost.

Děkuji vám.

-Dobrou noc. -Dobrou noc.

Pomocí detektiva Logana jsme utajili naše pokračující testy.

O týden později byla mrtvá.

Henry, co se stalo?

Našel jsem ji na polštářích obličejem dolů.

Musela se udusit.

-Jak? -Netuším.

Musíme udělat další testy.

Přijít na to, proč její tělo takhle selhává.

Na tu otázku jsem se nikdy nezeptala.

Částečně proto, že jsem tomu nechtěla věřit.

Z části proto, že když jsme analyzovali její buňky,

zjistili jsme, že její neurodegenerace se vrátila.

Selhala jsem.

Datový tok, který vyplývá z velkého sledu...

Všechny čtyři mutace změnily pouze C-terminální část genů...

...v jaderné formě v důsledku mutovaného genu, jehož důsledkem je...

...dělá jádro nestabilní...

...objevila se buněčná nestabilita...

...zajímavé je, že po korekci buňky HGPS zobrazují...

...zpracovává a způsobuje poškození sebe sama...

...deset hodin denně během šesti měsíců,

dokud jsme nevyčerpali všechny kombinace.

Když se stalo nevyhnutelné, byla jsem na to připravená.

Spustila jsem to.

Myslím, že bychom měli vypnout přístroje, Claire.

To nemůžeme.

Nefunguje to.

Promarnil jsem tolik let svého života.

Byl jsem blázen.

Nebo zamilovaný manžel.

Nezasloužím si, abys na mě byla tak hodná.

Konečně se na něčem shodneme.

Pojď sem.

Zkusme to znovu.

Quid pro quo.

Víš, co to znamená?

Myslím, že ne. Je to latinsky.

Je to latinsky "Jdi do hajzlu"?

Znamená to rovnocennou výměnu.

Já ti něco dám...

...a ty mi dáš něco na oplátku.

Chci vědět, co o mě napsala. Výměnou za to ti řeknu něco o tobě.

Co když to nechci vědět?

Máš v DNA, že to chceš vědět.

Taková prostě jsi.

Co tam píše?

Nic tam o tobě není.

O čem píše?

Po smrti třetího subjektu si začala aférku s Henrym.

Potom, co ji udusil.

Měla pochybnosti, ale neptala se, protože selhávala ve vypočtu kódu.

Ona neselhala. Poškodila vzorky.

-Jak to víš? -Protože znám jeho.

Takže na to přišla.

Chceš vědět, jestli jsi vyléčená?

Quid pro quo.

Ano.

Zvrátila neurodegeneraci. Jsi zdravá.

Žila jsi tu do osmi let, schovaná před světem, nikdy jsi nemohla ven.

Mě poslal do internátní školy.

Vrátil jsem se to léto, kdy mi bylo dvanáct

a byla tu jen Elizabeth číslo dvě.

Tu první zabil.

Ty a ty ostatní jste byli v nádržích.

V tu dobu jsem to samozřejmě netušil. Dal jsem si to dohromady až později.

Stejně jako ty jsem měl vstup do zapovězené místnosti zakázán.

To léto jsi byla to nejkrásnější, nejpodivnější stvoření,

jaké jsem kdy spatřil.

A jak bys to mohl vědět, když jsi slepý?

Tehdy jsem nebyl.

Řekl jsem ti všechna má tajemství

a ty mně o svých nočních můrách.

A on nás nemohl vystát dohromady, že jsme byly dětmi.

Jedné noci jsem vás dva tajně sledoval a ty jsi stála naprosto nehybně...

...jako malá panenka držíc si svou sukýnku a ptajíc se ho,

co to dělá a proč tě všude líbá.

Nemohl jsem to vystát, tak jsem se mu postavil.

Té noci mě Henry ve spánku napadl

a později tvrdil, že mě oslepil elektrický požár.

Nenáviděl jsem ho za to, že se tě dotýká,

ale tobě to vůbec nevadilo.

To jsem nebyla já.

Olivere, to jsem nebyla já.

Stejně jako jsem ten poměr začala, tak jsem ho i ukončila.

Nikdy tu nebyla šance na víc než jen být kolegy,co si spolu užívají.

Ne že by to snad někdy mohlo konkurovat...

Elizabeth má dnes narozeniny.

Vzpomínám si.

Můžu se tě na něco zeptat?

Ano.

Byla jsi někdy zamilovaná? Intenzivně, vášnivě zamilovaná?

Tolik, že jsi slíbila tu osobu chránit a starat se o ni celý svůj život?

Dokud nás smrt nerozdělí.

Není to skvělá hláška na plakát?

Když si vyměníte manželské sliby, upíšeš se dlouhé cestě.

Konfliktu a bolesti, vině a touze, v nemoci i ve zdraví a tak dále.

Ne nehodě, která o dva roky později zničí tvoje milované.

To není dohoda, kterou jsi s osudem uzavřel.

My jsme, každý z nás, potenciální tragédií.

Co bys chtěl, Henry?

-Opravdu chtěl? -Bojím se toho, co chci.

To tě nikdy předtím nezastavilo.

Chtěl bych znovu prožít svou svatební noc.

Chceš šukat mladé, milující tělo, které nikdy nezestárne?

Nebuď hrubá, Claire. Tak to není.

Chci znovu prožít tu euforii.

Kéž bys ji byla poznala.

Byla to skutečná věc, síla...

...radosti.

Říkal jsi mi to stokrát.

Chápeš, že to s námi nemá co dělat.

Nevěříš mi, ale myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že není žádné my.

Musím to znovu prožít a jestli máš nějaké výhrady, Claire...

Je-li výhradou moje bolest žaludku.

Fajn.

Tak si s tím musím poradit sám.

Možná bys měla odejít.

Jsme definováni volbami, které děláme.

Proč jsem ale neodešla?

Nemůžu najít žádný záznam o tom, že Elizabeth rodila.

Tvůj první mentor ve Fieldingu se jmenoval Oliver Eccleston.

Je to trochu sentimentální, ale takový koneckonců jsi.

Chci, abychom spolu stárli, ale uvažoval jsem,

co když nebude chtít tohle staré rozkládající se tělo.

Co když touží po takovém, do kterého se kdysi zamilovala?

Mého mladšího já.

On není tvůj syn, že ne?

Oliver je ty.

Ale on to netuší.

Můj bože.

Probuď se.

Co to děláš?

Řekni.

Říct co?

Ty víš, co potřebuji zjistit.

Kde jsi byl poslední dva dny?

-Měl jsem práci. -Co se ti stalo s rukou?

-Nic. -Krvácíš.

-Do něčeho jsem narazil. -Krvácí to hodně.

Bylo to ostré. Přestaň zdržovat. Co tam o mě píše?

Myslí si, že jsi Henry.

Ale nejsi.

Lžeš.

Slyším ti to na hlase.

Henry jí ukázal rodný list a ona ještě zavolala porodníkovi.

Nejsi jeho klon, jsi jeho syn,

tak si ho klidně nenáviď, jestli chceš, ale nejsi on.

Můžeš být, kdokoli jen chceš.

Tolik jsem ho nenáviděl.

To my oba.

Ale teď je mrtvý...

...a jsme definováni volbami, které děláme.

Ty mě miluješ, že ano?

-Vždycky jsem tě miloval. -Tak proč mi to nedáváš najevo?

Teda, učíš se rychle.

Sledoval jsi, jak se mě dotýká. Hodně jsi kvůli tomu žárlil.

Teď je pryč.

A můžeš se mě dotýkat.

Oba jsme byli v zajetí monstra.

Zasloužíme si něco příjemného.

Přímo tady...

...ale musíš jít blíž.

Abys mě mohla napadnout?

Ne.

Můžeš ty nůžky použít, přestřihnout mi kalhotky a vzít si mě.

Neboj se.

Nekoušu.

Blíž.

Cítím tlukot tvého srdce.

Bije tak rychle.

Ukaž mi, že mě miluješ.

Odhoď ty nůžky!

Kód! Ten pravý kód!

-3-3-1-4-7-4. -Znovu!

3-3-1-4-7-4.

Teď mi dej ten klíč!

Měla bych tě zabít.

Přeju si, aby byly věci lepší.

Všechno na tobě nenávidím!

Přestaň! Okamžitě přestaň!

-Ne. -Elizabeth, díky bohu.

-Kdo jsi? -Jsem Elizabeth.

Ne, nejsi. Henry, kdo je to?

Henry? Ne.

To není Henry. To je Oliver.

Neposlouchej ji. Nemá to v hlavě v pořádku, lásko.

Nevím, co ti napovídal, ale já jsem normální.

-Je to hrozně těžké. -Tak to, prosím, odlož.

Ty máš pušku?

Mám pušku a je hrozně těžká.

Řekni jí, ať si lehne na břicho.

Proč vypadá jako já?

Je to podvodnice. Je velmi nebezpečná. Je náš nepřítel.

Ne, nevím, co ti navykládal, ale my dvě nejsme nepřátelé, ano?

On je nepřítel. My tu jsme vězněné.

-Slyšíš, jak bláznivě zní. -On nás z tohohle domu nechce pustit.

To je to jediné, co chci. Jen chci odsud pryč.

Ale on mě tu připoutal řetězem. Koukni.

Přísahám ti. Přísahám, koukni.

-Je to pravda? -Ano, je to pravda.

Ale dělal jsem to proto, aby si neublížila.

Trvá na tom, že odejde!

Nechce uvěřit tomu, že ovzduší tam není bezpečné!

-Cože? Ne! -Na břicho!

-Čelem k zemi! -Ne.

-Elizabeth, prosím, odlož to. -Dělej.

S venkovním vzduchem vůbec nic není.

Čelem k zemi!

Je dole, Henry.

Teď co?

Ne!

Neubližuj mu, prosím!

Elizabeth, odlož to. Odlož to.

-Všechno ti můžu vysvětlit. -Nech ho jít!

Řekni jí to! Řekni, ať nestřílí!

Je mi to líto. Moc tě miluji.

Tímhle ho zabiješ.

Nechápeš, o co tu doopravdy jde.

-Odlož to. -Prosím, neubližuj mu.

-Pusť ho. -Ty a já jsme stejné.

Prosím, prosím tě...

Snila jsi, že potkáš skvělého muže.

Byl by z tebe paf

a odvezl by tě od všeho hrozného

do vašeho vlastního tajného světa.

Elizabeth...

Henry?

Jsem tady.

Je všechno v pořádku?

Myslela jsem, že slyším...

Znovu jsem ti projednal smlouvu ve tvůj prospěch.

Věřím, že změny pro tebe budou vyhovující.

Co jsi jí to udělal?

Je tu i možnost převedení majetku.

Vše, co vlastním, by bylo tvé, takže tak můžeš dokončit svůj výzkum.

Tam bych nechodil, Claire.

Zavolám policii.

Zavolej. Co bys jim řekla?

Stala se vražda?

"Kdo zemřel, madam?"

Hodně žen nesnáší označení madam. Proto je tak muži nazývají.

"Kdo byl zabit? Někdo, kdo je mrtvý už léta?"

"Jste opilá, madam? Pila jste něco?"

"Berete nějaké léky, madam?"

Co jsi zač?

Neplánoval jsem si zabít člověka,

kterého jsme se celý život snažil oživit.

Prostě se to stalo.

Není to pozoruhodná fráze?

Prostě se to stalo.

Elizabeth byla moje, dala se mi ze svobodné vůle.

Mám to písemně...

...a zemřela.

Ale teď...

...mi přináší radost...

...mimo dosah lidského zákona...

...mimo realitu, kterou známe, tím, že umírá pořád dokola...

...a nikdo o tom nemusí vědět.

Necítím hanbu.

Není tu žádný následek.

Jsi nemocný.

Možná.

Ale tyhle její verze nejsou má Elizabeth.

A ten pohled v jejich očích.

Někde uvnitř všechny vědí, že to nebude fungovat.

Teprve až jejich zničením...

...se mi konečně zdály dost skutečné.

Henry...

...tohle musí skončit.

Nepochybně.

Udělám maximum, Claire.

Elizabeth.

Vítej doma, Claire.

Doma.

Zasloužila sis to.

Tak s tím udělej něco dobrého.

Snila jsem, že potkám skvělého muže.

Byl by ze mě paf

a odvezl by mě od všeho hrozného do našeho vlastního tajného světa.

Ale už jsem se probudila.

Překlad: satanic.girl

www.Titulky.com