Original subtitles

Ten nejmenší jsem byl já, Kajda, uprostřed Věra,

a ten větší kluk, Pepan.

Z Věry vyrostla pěkná holka. Byli jsme na ni pyšní.

My dva jsme taky vyrostli, jenže ne zas tak moc.

Napravo Pepan, ten nalevo jsem já.

Pepan, když mu bylo osmnáct.

A takhle jsem vypadal v šestnácti já.

Pánové!

[Hraje hudba]

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Snad je to touha

Snad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Já hledám dlouhá léta štěstí

A lásku, lásku s ním

A čekám na náměstí

A čekám na předměstí

A čekám, hledám, toužím, sním

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mi lhal a proto adié

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mně lhal a proto adié

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Snad je to touha

Snad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Já hledám dlouhá léta štěstí

A lásku, lásku s ním

A čekám na náměstí

A čekám na předměstí

A čekám, hledám, toužím, sním

[zvonek]

To jsi hodnej, Kajdo.

Vyřid'tátovi, že se stavím.

Osum padesát? To já radši tatínkovi vyložím karty.

Až po prvním, jo?

Tobě ale prachy nedám, dám je fotříkovi u piva.

Ty bys je probendil se ženskejma!

Blbec!

Vrazit mu jednu do panděra!

- Koliks inkasoval? - 7,20. Zaplatila jen domovnice.

Ten nás přerazí!

Sirky! Kupte si sirky!

Celejch deset nemám, chlapečku.

- Mé! - Mé!

A hele, boty!

Víš, že jsem na ně už skoro zapomněla?

Ale tebe ještě neznám.

No, nestůj tady jako svatej za dědinou. Takovej fešák.

Nezajdeš na skleničku?

- Pil jsi už malaga? - Já nepiju.

Říká se, já nepiju, madam.

Ty moje cukrdle, tak víš co?

Tak si pojd'se mnou aspoň zatancovat.

Víte, co jsem slyšel? Držte se, at'sebou nešvihnete!

Tak to vyklop!

- Zejtra tudy pojede pan prezident. - Au!

[Smích]

Vy volové, ten ani neví, že tohle náměstí existuje.

- Jaký náměstí? Svobodná republika žižkov. - Pal!

Au!

Syčáci!

[Smích]

- [Hvizd] Kluci, jo? - Spolehni se. Jdem!

Co mi to chcete pověsit na nos?

Neříkej, že vám pan rada nezaplatil.

- Říkal, že zaplatí na prvního. - Na jakýho prvního?

Kde vezmu na kůže a na floky?

Čím větší zazobanec, tím větší krkoun!

Ukaž kapsy!

Ukaž pěkně, co vám zůstalo za nehtama?

My nejsme zloději. Nechali jsme si akorát 2,50. Desetník za kunčofta.

To pust'z hlavy!

Dokud se nám nepovede líp, tak se s biografem rozluč!

- Slovo se má držet, ne? - To běž říct panu radovi!

Když jste se nechali odbejt.

To jsem ho měl vyhnat potěhem? Bohatý lidi se uměj mstít!

- At'žije Bat'a! - At'žije Bat'a!

Parchanti jedni! Já vám ukážu, vy hajzlíci!

At'žije Bat'a!

At'žije Bat'a!

Jen do nich, pane Bursík!

At'žije Bat'a!

At'žije Bat'a!

At'žije Bat'a!

At'žije Bat'a!

At'žije Bat'a!

Tak, a už tě mám! A ted'se rozluč se životem.

Já do tebe nasadím floků, zadek ti zmaluju do fialova, co?

- To já nekřičel, to oni. - Opravdu?

Tak si pamatuj a taky řekni těm svejm smrádkům,

Bursík je švec prt'avec, ale Bat'a taky není žádnej pánbů.

Ještě se uvidí. Mazej!

- Tfuj! - Cvok, ten už jinej nebude.

Kajdo! V Poncárně hrajou Krále prérie.

Tak tohle byl náš táta.

Vidím ho ted'čím dál zřetelněji.

Vsituacích někdy veselých, bláznivých a někdy...

Potěš tě pánbů, Vinco.

Slyšel jsem, že to nakonec měla lehký.

No, čeká to na nás na všechny.

To jo, jenomže jí bylo šestatřicet.

A v 36 do mazlavý hlíny. Člověče, já si to furt nedovedu představit.

Dej, prosím tě, klukům najíst.

Kluci, skočte si do kuchyně. Božka, ohřej ten zbytek drštkový.

Kubelíku, zahraj!

Já ti ho tam našroubuju, já...

Tu ne, smuteční.

[Hraje harmonika]

- Kdy bude funus? - V pátek, ve dvě na Olšanech.

- Že bysme tady něco potom snědli. - No jo.

Přijede příbuzenstvo z Chabrů, těch je jak floků.

- Fanka byla z osmi dětí. - Udělám guláš, specielní.

Pro tebe jenom za režii. Celej lokál bude jenom pro vás.

Ach jo, byla to prima ženská.

To neříkám proto, že je nebožka.

Jako by to bylo včera, co jste přitáhli na žižkov.

[Hraje hudba]

Haló, paninko! Co tady s tím srpem?

Však srp se hodí vždycky.

Copak je to, Věrunko? Hned toho nech!

Co říkáš, Karle, to je oken, vid?

Kamaráde, tady si Vincek zaševcuje.

Ve městě nosej lidi boty, i když neprší.

Bravo!

Tak, pane mistr, kdy to zmáčknete?

Už nám tu všem teče do bot.

Klid, panstvo. Hned zejtra to zmáčkneme.

Vy si jenom pamatujte, firma Bursík a synové.

[zvonek]

Hele, táto, my tu máme zvonek, jak u nadlesních!

No, ne, Kajdi... Ukaž... jé...

Nechte už těch pitominek, já budu muset vyrazit,

žene se na déšt'.

Dobrej den, paninko. Já jsem ňákej Bursík.

- Dneska jsme se přistěhovali. - Těší mě, Holovská.

Vaše žena má úklid každej druhej pátek.

Fialová před váma byla pěkná špindíra.

Copak vy tam nebydlíte?

Odkdy bydlí slušnej člověk na záchodě?

Tohle je ve všech patrech nad sebou?

- Mrkni se na to, Fanko. - Co se ti nezdá?

Náš stál na hnoji, tohle je přepych.

Sem mě nedostaneš. To bych měl pocit, že mně někdo sere na hlavu.

[Hraje hudba]

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Snad je to touha

Sad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Já hledám dlouhá...

Já už jsem pražská slečna!

Vidíš, tady jsme na žižkově, ve městě.

Tady se žije jinak, dědečku.

- To víte, bude se mi stejskat. - No, stejská se i dobytku.

Z venku: Ježíšmarjá, lidičky, pojd'te mně pomoct!

Dyt'ten slon mi žere všechny fuchsie! Kššc!

Jedeš! Jedeš!

Bože můj, co se to sem přistěhovalo za verbež.

Jestli v tomhle baráku budou koně...

- Klid, paninko. - Copak jste v maštali?

Já vám to nahradím.

Já vám koupím celou novou palmu, nebo krásnej kaktus.

Ale víte, co? Koukám, já vám opravím zdarma boty.

Tohle byla naše máma. Rozesmátá, plná života.

Jak to ten list'ák pozná, když je tam pětatřicet Bursíků ve vsi?

Napiš Václav Bursík, do závorky,, u studně".

List'ák už bude vědět, dyt'je taky Bursík.

Musíme taky napsat Věře.

Tak za ní skoč!

Radši jí to pošlu, co kdyby zrovna nebyla doma.

[Hraje hudba]

Smím prosit?

Ty šmejde!

Smím prosit?

[Hraje hudba]

[Hluk rvačky]

A bude klid!

A vy toho taky nechte!

[Hluk hospody]

[Hraje hudba]

Nejsi v Praze, aby z tebe byla vydržovaná flundra!

Mám tu zkejsnout u necek?

- Co to povídáš? - Táto, nech ji!

Bude se mít líp! Je to člověk s existencí!

- A my jsme snad žebráci? - Věro! Věruško!

Já jsem ti svý řekl! Nechci tě vidět do konce života!

Naše Věra se bude vdávat!

[Hraje hudba]

Myslíš, že je tam mámě zima? Myslím v tý kapli?

- Vole! Mrtví nic necejtěj. - Jak to víš?

To je přece jasný. Ptáš se jak pětiletej.

A dělej, už sotva koukám.

Kde je táta?

To nevím.

Odpoledne měl zavřenej krám.

Brečel tam.

- Nepřijeli. Chrapouni! - Třeba jim do toho něco vlezlo.

Prdlajs, Procházko! Bylo jim líto dvacky za vlak.

Ty spíš opláčou prase, než člověka.

Mládenci, pojd'te na guláš!

Pojd'te, dáme si do trumpety. Pojd'te všici.

Agáty bílé, žaluji vám

Nezměrnou bolest

Že v srdci mám

Odešlo děvče, zůstal jsem sám

Agáty bílé, žaluji vám

Když zavoní agáty bílé...

Neberte si to tak, pane mistr.

Hodnejch ženskejch je plnej žižkov a srdce maj na pravým místě.

- Fanka byla jen jedna. - Ono všechno přebolí.

Jen se, Vincíčku, vyplač, já ti rozumím.

Agáty bílé, žaluji vám

Nezměrnou bolest...

- Měli bysme ho odtáhnout. - On se z toho dostane sám.

Máma je sotva pár hodin v hrobě a podívej se na něj.

Mně to stejně nejde na rozum, že nepřijeli.

A do který schránky jsi to házel?

Ty vole jeden! Co máš v tý kebuli?

Já bych tě roztrhl!

Pepane, já ted'za ním půjdu a všechno mu řeknu,

- i kdyby mě zabil. - Budeš držet hubu!

Ted'už to nemá žádnej fór.

Oni v Chabrech jsou stejně hajzlíci, v tom má fotr pravdu.

- Ahoj, kluci! - Ahoj, Věro!

To je uzený, ještě je teplý. Vemte si.

Ten tvůj novej je řezník?

Kde je máma?

Kde je máma?

Mami, já jsem Edu měla ráda. Na tátu se nikdy nebudu zlobit.

Ale zpátky do toho srabu nechci. Ty jsi tu taky byla nešt'astná.

Věro, ty už k nám nepřijdeš, vid?

Už ne, Kajdo.

- Víš, že jsem chodila, jen když nebyl doma. - Cvok jeden!

At'nedělá, že nevěděl, jak jsi mámě klopila dvě kila měsíčně.

Jo, nažrat se za ně, to mu nevadilo.

Jen furt kecá, jak to natře Bat'ovi, příštipkář!

Ale já taky zdrhnu! A co nejdřív.

A co kdyby šel Kajda bydlet ke mně?

Stačí, že seš na těch pracháčích závislá ty.

Nemůžem tátu nechat samotnýho. I když je takovej.

A já ze žižkova nechci, víš?

Tak mi slibte, že přijdete, až budete něco potřebovat.

To víš, že jo.

[Hraje hudba]

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Snad je to touha

Snad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Já hledám dlouhá léta štěstí

A lásku, lásku s ním

A čekám na náměstí

A čekám na předměstí

A čekám, hledám, toužím, sním

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mi lhal a proto adié

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mně lhal a proto adié

Raději padnout, než žít na kolenou.

To bylo heslo našich národních hrdinů.

Proto provolávám slávu výročí památného dne našich dějin,

kdy poprvé po staletích poroby náš národ svobodně vydechl.

Vy všichni jste synové tohoto národa.

A proto naše srdce nadále planou svatým ohněm

při vzpomínce na šiky našich chrabrých bojovníků,

kteří položili své životy za naše štěstí.

Zůstaneme věrni ideálům demokracie,

na nichž stojí náš stát.

Žijeme ve svobodné a št'astné zemi.

Vy mladí jste naše budoucnost,

do vás vkládáme veškeré své naděje.

Že pozvednete ještě výš prapor naší svobody.

[Hluk plechovek a smích]

Musíme jako oko v hlavě chránit plody našeho vítězství

A proto volám spolu s žižkovými bojovníky:

Hrrr na ně! Hrrr na ně!

[Hraje hudba]

Že ale mazali srabi, co?

Kam se hrabou na žižkov!

No jasně.

- Co je ti, Kajdo? - Trefili mě šutrem, hajzlové.

To nic není.

Zažil jsem tu bitvy malé i velké. To byl prostě Žižkov.

Těch velkých jsem se nezúčastnil a ani jsem jim příliš nerozuměl.

Pomalu...

Trádá!

Jé...

Dobrý!

[Smích, potlesk]

[Hraje hudba]

[kašel]

Nekuř, Kanimůro! Máš tuberu, vole.

- Má bejt? - Měl bys pít mlíko.

Proč bys natahoval haksny?

Všichni z naší famílie na to zhebli.

Doktor to povídal mámě a myslel, vůl, že ho neslyším.

No co na mě čumíte, vy poseroutkové? Na tom nic není.

To se takhle zatřepe nohama a šlus.

[Smích]

Ale to vám povídám, srábkové,

každej pátek at'mám na hrobě krabici vajglů.

A kdo se na to vykašle, pro toho si v noci přijdu.

- Kdes nechal vajgly, sketo? - Už jsme ti to jednou slíbili, ne?

Po hospodách vyberu popelníky.

[Hluk]

Nechte mě! Dyt'jsem nic neudělal!

- Kdo jsi, srabe? - Špehoval, hajzl jeden!

Čuměl tou dírou mezi sudama, že jo?

Je to jasný, špeh, at'visím! A určitě Libeňák!

Budeme ho muset srovnat, aby tuhle adresu nezapomněl.

Tak kdo si? Vyklop to, dokud je v tobě dušička celá.

Já nešpehoval, jsem ze žižkova. Byl jsem na návštěvě u tety.

Kecáš! Jestli ty jsi ze žižkova, tak já jsem čínskej mandarín.

[Smích]

Jsem z Vršovic, ale nešpehoval jsem. Přísahám!

- Přiznal se, hajzl vršovickej! - Vršováci jsou úskočný!

Co s ním? Dostane nakládačku!

- Aby ho přešla chut! - Jasně!

Ticho! Vybrabčit!

Pust'te mě!

[křik kluků]

- Ták, sundáme kalhotky... - A jednu ručičku...

Pak druhou ručičku...

No vidíš, jak jsi držel.

Mám začít?

Provede to Kajda. At'se jednou okáže!

- Mě už to nebaví, Kanimůro. - Kydy! Fajnovka. Začni!

Jééé!

Jé, holky, dívejte se, má ho malýho jako tkaničku!

Prasáci, pust'te ho! Jste hnusný.

Tss!

A Kajdu taky vybrabčit!

Bez disciplíny můžem jít všichni do hajzlu.

Na něj!

Nechte toho!

Už bylo těch bejkáren dost, Kanimůro!

Co sem lezeš, nikdo tě nezval!

Jestli nechceš do huby, tak vypadni!

Kdybys nebyl takovej chcípák, tak ti udělám z ksichtu fašírku.

Pardi, na něj!

No co čumíte?

Tak dělej, pohni kostrou! A ty taky!

Já jsem v tom byl nevinně. Já jsem vám hrozně vděčnej.

Na žižkov si dej příště majzla!

Počkej!

Já vám dám něco na památku.

Můj pobyt v žižkovské smečce skončil a vůbec mi to nebylo líto.

Nebot'v té době mě začínaly zajímat docela jiné věci.

Podívej, tahle.

No jo, ty stehna! Ta je!

Půjč mi ještě tu v tom kruhu.

Ona je děsně podobná jedný holce z oktávy.

Na žižkově je spousta pěknejch žab.

- Některý můžeš mít i za dvacku. - Ale to je prej o hubu, Pepane.

Ty koni, od čeho se dělají špércky? Takovej Primeros gum?

Mě by zajímalo, proč je u toho ten otazník.

Hele.

Raketa, co?

[Otec zpívá] Pst!

Tak a ted'okamžitě ruce na peřinu, vy nemravové!

To chcete mít chlupatý dlaně?

No tak, co jsem řekl? Bude to!

Jo, tak takhle to je.

Takhle ty se, Kajdo, učíš?

Tak pro tohle já si utahuju opasek, abych tě udržel na škole?

A ty Pepane, když už seš takovej prasák,

to musíš kazit ještě jeho?

Zabavuje se! S okamžitou platností.

- Na to nemáš právo! - Já že nemám právo?

Já jsem ti dal život, ty sígře! Říkám, zabavuje se!

A nic nechci slyšet!

Takový svinstvo!

O co, že se v tom přehrabuje.

- Taky že jo. - Klid, já mu to zejtra štípnu.

[Hraje hudba]

Vidíte jedny z prvních italských bombardérů na habešské frontě.

Americká herečka připravuje květinovou výzdobu

na ples hollywoodských hvězd.

Krasobruslařská hvězda Sonja Henie.

Mexičanka Dolores del Rio a Gary Cooper,

prototyp neohroženého mužství.

[Gong]

Před vstupem do manželství

je nutno si uvědomiti odpovědnost za zdraví budoucích dětí.

Dejte se prohlédnouti lékařem.

At'vaše děti nepoznají chladu nemocnic,

at'jejich dětství jest prozářeno veselým smíchem hřišt:

Pěkná bejkárna. Takovej podvod!

Švindl až na půdu.

A to si dovolej napsat, že je tam odhaleno tajemství manželství.

Co chceš? Aspoň ses dozvěděl, jak se přebalujou novorozeňata.

Hej, džentlmeni, ted'si půjdem spravit chut'.

Takovou macandu jste ještě neviděli.

- Je vám už aspoň šestnáct? - Paní, mně je šestatřicet.

Já se nechal omladit v salónu.

[Hraje hudba]

Hele, víla!

Co tady šmírujete? Vypadněte, parchanti zatracený!

[Smích]

[Hraje hudba]

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Snad je to touha

Snad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Německá špionážní centrála objevena na žižkově!

Sirky! Kupte si sirky!

... a lásku, lásku s ním

A čekám na náměstí

A čekám na předměstí

A čekám, hledám, toužím, sním

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mi lhal a proto adié

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mně lhal a proto adié

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním...

Tak pojd!

Bacha, bacha!

Pojd', srabe, pojd!

Dostal jsi mě K.O.

Umírám, krásná Lili je tvoje.

Miloval jsem Lili celou svojí bytostí

a chrlil na ni verše jako hydrant.

Kdybych jí to aspoň dokázal říct.

Líbal bych dlaždičky, po kterých přejde.

Vůbec netušila, že se nepotkáváme na schodech jen náhodou.

- Dobrý den. - Počkej, kam utíkáš?

- Snad se mě nebojíš? - Já neutíkám.

Už se ti nelíbím?

Ale líbíte.

Nepovídej, jsem pro tebe stará, vid? Jako Karlštejn.

Zastav se někdy u mě, pustím ti posledního Dvorskýho.

[Hraje hudba]

Prej má noční směny. Ale kde? V bordelu!

Ted'abych měnila peřiny. A nechala všecko vydezinfikovat.

- Štětky u mě bydlet nebudou! - Bů!

No, co vejráte, počestný partaje, milostivé paní drbny?

Pánové, čekám vás v baru Mascot. Nebudete litovat.

Chceš se taky podívat?

- Vy se stěhujete? - Jo.

Myslíš, že ztvrdnu tady v tý štěničárně? Adié!

Takhle tragicky skončila moje první veliká láska.

Jen lepte, lepte, tady mám ještě čelo a prdel. Račte si posloužit.

Nechte toho, pane Bursík. Já jsem úřední osoba.

Až mi dají příkaz, abych zfendoval Batu,

olepím mu kšeft od shora dolů.

- Už to vidím. - Aspoň něco zaplat'te,

dyt'ten stát musí bejt taky z něčeho živej, ne?

- Dyt'se musí svítit na ulicích. - No jo, hlavně na policajty, kurvy

a exekutory, který za jidášskej groš otravujou celej národ.

A nejste v tom sám. Tady je olepená celá ulice.

Hergot, neblbni tady furt jak ňákej gigolo!

Fotra ti přibíjejí na kříž a tobě je to fuk, co?

Bych to tady měl všecko polejt benzínem a zapálit.

Truhlář pod Bezovkou se oběsil na záchodový rouře

a co tím vyřešil? Děti mu půjdou žebrotou.

Na tohle nešahejte! Na to nemáte právo.

- To je výrobní nástroj! - Jste švec, ne?

- To jsem, taky můžu bejt krejčí. - No...

Budu vyšívat na fangle "Topíme se v blahobytu"...

- Snad jsem ti něco řekl, ne? - Ten nástroj vám nechám,

ale říkám vám, aspoň pět stováků. Tak se tu mějte.

On řekne, aspoň pět stováků.

To se mu to mluví, syčákovi, když má zajištěnou penzi.

Já bych musel vykrást banku.

Ty se tady neválej jak hovado a jdi něco dělat!

Když tě vyhodili z měšt'anky, zadarmo tě živit nebudu!

- Prvního jdu k dráze a máš mě vidět. - Jak to se mnou mluvíš?

Kdybych já řekl tohle tátovi, přerazí o mě rozporku!

Já půjdu taky, jestli ti překážíme.

Počkej, tebe se to vůbec netýká.

Ty taky nemáš v hlavě řezanku.

Budu třeba žrát dlažební kostky, ale chci,

- aby z tebe bylo něco velkýho. - Nezačínej s tím zase.

Já to tak neumím říct, to víš, pitomej švec.

Kajdi, mohl bys mně říct znovu to latinsky o tom zlatým věku?

Aureo prima... [mluví latinsky]

To je krásný.

My jsme ten zlatej věk lidstva nějak propásli.

Nebo jsme se do něj snad netrefili.

Aspoň pět stováků!

Kluci, vidíte?

Tohle když zanesete vetešníkovi,

- tak nám dá pár pětek, ne? - To chceš prodat po mámě?

Za pár pětek, jo? Beze mě!

Vidíš ho?

Kajdi, ty mě snad pochopíš, že tomu berňáku něco musíme dát.

A maminka už je nepotřebuje.

A taky by se na nás nezlobila, já ji znám.

Taky máma už je pod hlínou, ale my jsme tady. Na, vem to.

Já bych s tím šel sám, ale znáš lidi. Počkej!

Tydlety ne.

Ty já jsem měl na mamince vždycky nejradši.

Až se vrátíš, udělám něco k večeři, jo?

To,, Vincenc" může bejt malý,

ale to,, Bursík" od jednoho konce až k druhýmu, víte?

Aby to padlo lidem i na dálku do oka, vid'Fanynko?

Pak bych vás prosil,

abyste to,, B" udělal ňák jinak, než ho má támhle Bat'a.

Víte, pane mistr, já jsem se rozhodl vyhlásit mu válku.

k tý poctivý řemeslnický práci. Tydle český ručičky něco zmůžou.

Proto ho zničím, toho prznitele lidskejch nohou!

Trádytá, tátátá...

To jsou hadry za pár babek, chlapče.

Tohle tak za pět, tenhleten kožíšek tak...

...za dvacet, at'nežiju.

Dneska by každej prodával, nikdo nechce koupit.

Já bych do těch hadrů, co mi tady plesnivěj,

oblíknul celej žižkov.

Přijd', až ta krize povolí, stejně bude válka. Tak co, pasuje to?

Rukávy jsou trochu krátký a v zádech to šponuje.

To nic, rukávek má záložku,

a v zádech at'vám to panička povolí a budete jako ze žurnálu.

Takovou látku nedostanete ani u Barhoně.

Tak podívej, stovku za všecko.

Víc ani floka. V celý Praze nedostaneš od nikoho víc.

- Doufám, žes to neukradl. - Ne, máma umřela.

Aha.

Tak seber si ty věci a odnes mi to dozadu do skladu.

Tady za tím závěsem.

[Dívčí smích]

Co koukáš? Neviděls nikdy cylindr?

Ty neumíš mluvit?

Ale jo. A cylindr jsem taky viděl.

Celý stovky cylindrů, v jednom americkým filmu.

Nosily je na hlavách tanečnice, co vyhazovaly nohama až do nebe.

Kecáš!

Uhádneš, kdo je tohle?

- To poznají i děti z pomocný. - Hm.

A tohle?

Nevím.

Vidíš, že kecáš. Fred Astaire.

No jo, jenomže ten umí stepovat.

Stejně budu tanečnicí. Za rok odsad'zdrhnu.

Lidi budou tleskat a budou na mě svítit barevný světla.

Vsadím se, že ty neumíš udělat kloudnej krok.

To ne, ale umím jiný věci.

Hm, leda tak myslet na holky a ještě nemravně, co?

- To je normální, ne? - To umíš hodně málo.

Náhodou ještě umím běhat mezi kapkama deště.

- Kecáš. - Nekecám.

To se takhle prosmýkáváš mezi nima

a ani jedna se o tebe nesmí rozcáknout.

Takže já vlastně vůbec nepotřebuju deštník, víš?

Poslyš, ty jsi ale cvok.

- Omyl, kouzelník. - Jsi švorcák, jen to vyval.

- Jak se jmenuješ? - Kajda.

To je jak když natáhneš gumu od trenek.

- A ty? - Mně říkají Pája. Rozumíš? Pája.

A víc se nedovíš. Přijd'za mnou, až bude na plakátech:

Dnes večer vystoupí slavná tanečnice Pája.

Kolik za to dal?

- Stováka. - Vydřiduch.

- To je tvůj táta? - Pff!

Než odsad'zdrhnu, tak mu všechno podpálím.

To bude největší oheň, jakej kdy žižkov zažil.

A běž už, mohl by sem připajdat.

- Co zejtra? - Opovaž se!

A proč?

Víš co? Necháme to osudu.

[Hraje hudba]

Ahoj, Kajdo! Kam si tejráš kostru?

Máš už matiku na zejtra?

[Smích]

Co je, frájo? Ručičky z olova, co?

- To přejde. - Telefonovali z ředitelství!

Za chvíli pojede tady po trati jeho Veličenstvo král Karol,

z Rumunska, i se synem. Tak se koukejte postavit do haptáku

a nevejrejte jako opičáci!

- Státní návštěva, rozumíte? - Neskáknem si pro frak?

Králové patřej do pohádek.

Dneska bude první lón, že jo?

- To bude žižkov auf. - Za těch pár šupů?

První vejplata je první vejplata. Moc neremcej a drž se motyky.

Když tě odsad'nevyrazej, dostaneš definitivu, vole.

To ze mě bude definitivní vůl, co?

Možná z tebe bude přednosta na Willsoňáku.

Radím ti jako zkušenej, tu první vejplatu roztoč do mrtě.

Rumajzlík, ňáka ta frajle taky není k zahození, že jo?

- No jo. - Děkuju...

A hlavně nesmíš od začátku špórovat.

To bys byl ztracenej, věř zkušenýmu.

Jak začneš s bídou, drží se tě celej život, to je jako prašivina.

[Houká vlak]

Heršoft, to bude dnes na hradě žranice.

Samý potentáti v náprsenkách,

koňak se bude nalejvat z konve

a v kaviáru budou šlapat až po prdel.

Ale stejně byla ta lokomotiva krásná.

To je zajímavý. Jeden se narodí na zámku a druhej na pavlači.

- To je spravedlnost, co? - Tu na světě nehledej.

To rovnou tři zlatý vlasy děda Vševěda.

Makat, chlapi! Makat!

Kajdo, pojd'si cvaknout!

- Na! - Já radši ne, Pepane.

Chceš mě urazit? Já bral dneska první lón. To se musí zapít.

Jeden expresní guláš! A žádný flaksy.

[Zpěv s harmonikou]

Pepane, měl jsi někdy ženskou?

Jak to, měl?

Já myslím tak.

Jo tak. To se ví, že jo. Měla takový pevný stehna.

Fouknout!

Co ty, neschrastils náhodou něco, že tak čučíš?

- Já vlastně ani nevím. - Už tě pozoruju tejden.

- Strčit ti do nosu drát, budeš svítit. - Když já fakt nevím.

Tak ji koukej ohnout, ne abys jí furt psal ty svoje říkánky.

Když ona je tak děsně krásná.

Bylo mi nádherně,

ale začínal jsem mít strach.

Že ji třeba ztratím.

Že ji třeba už vůbec nenajdu.

Nebo že jsem pro ni jen vzduch.

Nemáš cigaretu, chlapečku?

Ty ještě nekouříš, vid?

No, já bych tě to naučila, kdybys chtěl.

[Hraje hudba]

Jééé...

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Snad je to touha

Snad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Já hledám dlouhá léta štěstí

A lásku, lásku s ním

A čekám na náměstí

A čekám na předměstí

A čekám a hledám, toužím, sním

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mi lhal a proto adié

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mně lhal a proto adié

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Fešák, fešák v nejlepších letech. Myslím, že si plácnete.

Opravdu?

Nechte to na mně. Už jsem vám říkala, že...

Jednu Zorku.

Děkuju.

Už jsem vám říkala, delikátní osoba.

Krapítek při těle, ale kdo je dnes dokonalej?

To já beru. Vy jste ale taky říkala, že má...

No jistě, má. Pěkně zakulacenou sumičku na knížce.

A vy jako živnostník... No budete pro ni hotové terno.

Myslíte?

Já mám taky srdce, když to klapne, já se vám budu revanšovat.

To bud'te klidný, ona je cit sám.

- Deset Zorek, jako obyčejně, vid'te? - Ano.

Prosím, paní Levínská, nikomu ani muk.

Jistě, spolehněte se.

Ruce mé tápají v neznámé krajině.

Tvoje plet'hebká je jako pel na víně.

[Hraje hudba]

Změříme spolu sen.

Máš moji podobu, já jsem ti podoben.

[Hraje hudba]

Otec: Panečku, to je vůně! Hm...

Takhle to tu nevonělo, nepamatuju. Málo platný, Bětuško,

domácnost bez ženský je jako vymrzlá stodola.

Dala jsem tam hodně marjánky. Drštková chce hodně marjánky.

- A taky hodně futru. - To taky.

Bětuško, ted'nám tady bude jako v ráji.

Bětuško, prosím tě, co to je?

To je nebožtík Lempl.

On mě prosil, abych ho nenechávala samotnýho na hřbitově.

On mě moc miloval, víš?

To tady budeme takhle ve třech? Co když se budeme chtít tohleto...

- Co se budem? - No...

- Když se budem chtít mít rádi. - Počkej! Ještě jsme si neplácli.

- Já jsem tu jen na próbu. - Prosím tě, na jakou próbu?

Copak jsme dvacetiletý cucáci? Jsme bez závazků, volný...

Já tady majitel prima živnosti.

Bětuško, a pokud jde o city,

já jsem si tě zamiloval hned, jak jsem tě uviděl.

- Co kdyby přišli synátoři? - Tak by přišli!

Dyt'jsou to velký kluci!

Já jsem na ně taky pyšnej. Zvlášt'na Kajdu, to je ti kebule.

Kdyby Edison nevynalezl žárovku, ten kluk by na to snad sám přišel.

Proč přede mnou furt utíkáš?

Dyt'jsi sama říkala, že si uděláme próbu, ne?

Teda...

To si mě, Bursíku, budeš muset nejdřív chytit.

Já se jinak nedám.

- Já potřebuju, aby sis mě ulovil. - Jak ulovil?

Abys mě chytil. Abys mě přemohl.

Musíš mě dostihnout, zlato, abys mě pokořil,

abych před tebou mohla kleknout na kolena.

- Nenadbíhat, to neplatí! - Dobrá, to můžu.

Ale ty se rozhodni, jestli se budeme milovat, nebo zápasit.

Mně strašně rychle ubejvaj síly, Bětko!

- Bětko, to nemá cenu. - Musíš rychlejc, zlato!

Lempl byl sice prdítko, ale byl to mužskej.

A už tě mám a nepustím! Já tě pokořím.

Tys mě přemohl!

- Já se dusím, já se dusím... - Pojd', miláčku,

- půjdeme vedle do ložnice. - Tak pojd'.

Bětuško!

Bětulinko, dovolíš?

To neumíš, Vincíčku, vid?

K čemu by mně to taky bylo?

To já umím, Bětulinko, úplně jiný věci.

Doufám, že tady nejsou štěnice.

Kdepak, poklade, kdyby se ňáký objevily, vlastnoručně je vychytám.

Bětulinko...

- Mééé! - Jé!

Co to bylo, tohleto?

Nemůžu si zamečet? Jsem snad doma.

Nedělej ze mě vola! Ty se těm hovadinám nesměj!

K tý paní se budete chovat slušně.

Může nám vytrhnout trn z paty. [klepání]

Ano! Bětuško, konečně ti můžu představit ty svý haranty.

Snad vstaneš z tý postele, ne? To je Pepan,

to je Kajda. Chlapci, to je ted'vaše nová...

- To je... - Tatínek vám o mně nic neřekl?

No, nic, můžete mi říkat teto.

A jestli chcete, jsem taky Běta.

A když na mě budete hodný, budu já dvakrát.

Co vejráte? Vy neumíte pozdravit?

Koukáte, jak kdyby vás nakopnul kůň.

Však si na sebe všichni zvyknem. Tak, at'nám nevystydne polívčička.

Proč nespíš?

Je mi na blití, když si představím, že tady zůstane.

Třeba není zlá.

Ta by tím svým zadkem zalehla půl žižkova.

- Poslouchej! - Co je?

Mám pocit, že nám tam vedle přidělávaj bráchu, vole.

Ten je schopnej všeho.

Jestli tady zůstane, zvedám kotvy.

I kdybych měl spát v prdlárně na Pecích.

[Pláč] [Tukání]

Hned!

Kluci, co tady děláte?

Ty jsi brečela?

Ne, mám rýmu.

Ale nic.

Nekecej, Kajdo, a ven s tím.

- Prachy? - Ani ne, já dávám kondice.

- Tak co? - Hele,

Kajda by se k tobě potřeboval nastěhovat.

Fotr si domů přitáhl šílenou kraksnu, chce se s ní oženit.

On si myslí,

že její spořitelní knížky zachráněj tu jeho zkrachovalou živnost.

Kajdo, nezlob se, ted'to asi nepůjde, víš?

Mně jde o všechno.

- Já se totiž budu vdávat. - Vážně? Po kolikátý?

Proč seš tak zlej? Všechno je úplně jinak.

No jistě! Není náhodou zase ženatej?

Věro, neblázni, vem sem Kajdu aspoň na čásek.

Dyt'ten tvůj tady přece furt nespí.

Jeho žena je moc nemocná.

Aha, takže čekáš jako sup na mršinu, jo?

Seš sprost'ák, Pepane. Já ho mám ráda.

To je něco jinýho, to se rozbrečím.

Zabouchnout se do pracháče je jednoduchý.

- Do nádeníka už je to dřina, co? - Kajdo...

- Nezlob se, ty to pochopíš, vid? - No jo. Zapomeň na to.

[Tukání]

Haf!

To jsou mí bráškové.

Sem s nima, já je neukousnu.

Au!

- Pardon. - Pepane!

Kajdo, počkej!

- Na. - Díkes, Věro.

A já mám jenom jeho.

[Hraje hudba]

- Skoro to vypadá, že tam má zlatej poklad. - Ukaž!

- Tys nepoznal, co tam dělá? - Ne.

To ten tvůj šedej zákal pěkně pospíchá.

Náhodou...

Jo takhle!

Tak se mi zdá, že ta fialová už má plný břicho mlád'átek.

Aha, no jo, tak tohle vidíš dobře.

Kdyby věděli, že je šmíruješ,

tak ti tady z toho udělají kůlničku na dříví.

Já se jim do ničeho nemíchám, já jsem jenom němej svědek.

- Ale někdy by ses s chutí zapletl. - No, někdy jo.

Ty nezaměstnaný už nevědí, co dělat roupama.

Kdybych měl aspoň silnější sklo, abych jim viděl do karet.

- Chceš kus? - Hm.

Díkes.

Vy jste sprostý!

Pápápá...

Prosím o klid!

Ani nevíte, že je mezi námi novej Vrchlický, alias Karel Bursík!

Dej to sem!

"Milenka v cylindru."

Poslouchej!

"Ve škvírách okenic,

ve střepech zrcadla,

hledám tě čím dál víc.

Kam jsi se propadla,

milenko v cylindru?

Tvé oči přirovnám k nádobkám na rosu,

milenko v cylindru.

Zmaten a stále sám pobíhám po stráni.

Horečně vzpomínám na naše setkání,

milenko v cylindru."

Výborně!

- Dyt'je to krásný. - Píšeš i o holkách bez cylindru?

Známe tu s tím klóbrcem?

- Napiš něco o mně. - O mně! -O mně!

[Hraje hudba]

- Co za mnou lezeš? - Čekám na tebe už sto let.

Takys vypadal. Svatej utřinos v dešti.

- Žes někdy nevylezla z krámu? - Jsem chodila zadem, ty chytrej.

- Proč? - Můžu si chodit, kudy chci, ne?

Mindo! Mindo! Čičiči...

Mindo, kde jsi?

- Mindo, čiči... - Čiči...

- Co koukáš? Dělej něco! - Co mám dělat?

Někde tady musí bejt vchod, ne?

Tak tady nestůj jak tvrdý y!

[Zpěv ptáčků]

Děkuju.

Lidi, tady je krásně.

- Kdo tady asi bydlí? - Možná nikdo.

Ba ne, ted'my dva. Tohle je náš ostrov a okolo už nic.

Žádnej žižkov a rozmlácená dlažba a smradlavý kanály.

Chceš bejt se mnou sám na tomhle ostrově?

Docela jo, seš děsně príma.

- Tak tu zůstanem. - Hm.

Copak tu hledáme, panstvo?

Kajda: Nám sem zaběhlo kotě, pane.

Kočky tu netrpím. Tady se ptáčkům nesmí přihodit nic zlýho.

- Vid', Zrzečku? - Máte to tady moc krásný, pane.

My jsme vám nepřišli nic ukrást.

Tady není nic k ukradení. Ale když se vám tu líbí,

můžete sem chodit, kdy se vám zachce.

Vrata se stejně nedají zavřít.

A ovocem se můžete nacpat k prasknutí.

Akorát těch hroznů, až dozrajou, se nesmíte dotknout.

Vinná réva na žižkově, to je unikum, rozumíte?

Rozumíme!

Když tu úmluvu porušíte, konec. Už se tady nikdy nesmíte objevit.

- Vy jste děsně hodnej, pane. - Jsem a nejsem, to záleží na vás.

[Hraje hudba]

Já už musím domů.

Tak až sem. Dál už za mnou nesmíš.

Upaluj, nebo dostaneš doma vejřez.

- Já jsem tě chtěl jen doprovodit. - Ani nápad, děsně spěchám.

A taky nechci. Máme doma návštěvu. Společenská povinnost, víš?

- Čím je tvůj táta? - Hudebník. A už dost.

Jestli chceš, abych zejtra přišla, tak se přestaň ptát.

- Bětko, prosím tě, neodcházej! - A netykejte mi!

- To bylo porád, já tě miluju... - No dyt'.

Bětuško, sem, Bětuško, tam... A zatím jste myslel na mý peníze!

- Ne! - Pro ten svůj zkrachovalej podnik.

Nikdo žádný peníze nechce.

- Jak to, že nechce? - Máš srdce takhle o tom mluvit?

O mý srdce se nestarejte. Řeči o krásným podzimu života

- a z knížky jste vytáhl tisícovku! - Nevytáhl!

To jsem si půjčil. S tím, že to vrátím, jak mně kunčofti zaplatěj.

Myslel jsem, že máš pro mě jiný pochopení.

Pochopení? A mimo jiné,

to ostatní mi taky nevyhovuje. Víte, co myslím.

- Ne. - Takže si neplácnem.

Ostatně, vyskytla se mi jiná eventualita.

- Pod penzí, abyste věděl. - Jak to, nevyhovuje?

Dyt'přece já... dyt'...

Ted'teprv vidím, jaká seš coura!

Když mluvíš o takových věcech před mým synem.

A jak on se tady může učit, když porád vyskakuješ?

Vem si ty svý peníze a vypadni odtud!

- Třeba se jima udav, ty... - Už jdu. Já mám kam jít.

Je mi tě líto, že máš takovýho tátu. Naštěstí nejseš po něm.

Když budeš potřebovat něco přišít, přijd'za mnou.

Madam, mazejte za tou svou eventualitou pod penzí!

A tohle heslo pověste tomu svýmu nad kamna!

... A lásku, lásku s ním...

Čím to je, že mám takovej pech. To mi teda vysvětli.

Že všechno, co vezmu do ruky, se tak ňák zašmodrchá.

Přece to, že se občas naleju, neznamená, že jsem špatnej člověk.

Kdybych myslel, že je ten nahoře, tak bych se ho zeptal,

proč právě se mnou takhle zametá.

Kajdo, ty seš vlastně to jediný, co na světě mám.

Jenomže doštuduješ, odletíš...

- A já abych si uvázal kravatu. - Tati, prosím tě.

No, polož mě vedle maminky a napiš na hrob:

Tady leží Vincenc Bursík, švec, kterej to myslel poctivě.

Proč se vlastně nevrátíš do Chabrů?

Já už ani tam nepatřím.

Ty mrcho!

Dnes bylo u vás ňák živo, vid?

[Hraje hudba]

Snad je to touha

Snad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Já hledám dlouhá léta štěstí

A lásku, lásku s ním

A čekám na náměstí

A čekám na předměstí

A čekám, hledám, toužím, sním

[potlesk]

[Hraje hudba]

Dovolíte, pane, na slovíčko?

Vy si sem patrně jdete koupit boty.

V tom případě vám dám radu. Nic si tam nekupujte,

Je to podvod.

To mám chodit bos? V dešti a blátě?

Vincenc Bursík, obuvnickej mistr.

Když dovolíte, dám vám adresu.

Přijd'te kdykoliv, budete vítán.

Prosím panstvo, moje adresa. Vincenc Bursík, obuvnickej mistr.

A ted', když dovolíte, ukázka kvality práce z mé dílny.

Ručně šité boty na míru.

Podle velikosti a tvaru vaší nohy.

Taková bota potom musí sedět, nemůže vás nikdy a nikde tlačit.

Ta bota se vlastně stane součástí vašeho těla.

Nechte ty boty kolovat. Moji adresu máte,

tak doufám, že přijdete, že nebudu čekat zbytečně.

Takovýhle boty nosil váš táta, váš děda, vaši předkové...

A panečku, jak si v nich vykračovali!

Jestli si někdo myslí, že otec vlasti, Karel IV.,

by si vzal na nohy bat'ovky, tak se setsakramentsky mejlí.

- Tehdy ještě Bat'a nebyl. - Stoupněte si na bedýnku,

- at'vás líp slyšíme. - To je pravda, Bat'a nebyl.

Ani nemohl, protože kdyby byl, tak by ho máčeli ve Vltavě

jako ty pekaře, co šidili na houskách.

Vy jste se holt zhlídli támhle v tom šmejdu, 19, 29, 39, že jo?

- Pane mistr, jde sem policajt. - Já se nemám za co stydět.

Jsem poctivej řemeslník. Tyhle ruce se v životě

- nedotkly ničeho špatnýho. - Pane, půjdete se mnou.

Co jsem udělal? Na to přece nemáte právo!

- My vám to vysvětlíme. - Za co?

Nekalá soutěž. Na to jsou paragrafy.

Když se snažím, aby si lidi nehuntovali nohy,

to je nekalá soutěž? V životě jsem neměl nic s policií.

- Jen pojd'te. A žádný zbytečný řeči. - Počkejte, někdo mi ukradl boty.

- Nekřičte, tady je máte. - Děkuju.

Tyhle móresy si nech do rajchu, skopčáku.

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme...

Dvacet kaček, jo?

Tak pojd'se mnou, ale potichu.

To chceš zůstat v kabátě?

Co stojíš?

A platit musíš pěkně napřed.

Děkuju, miláčku.

Jsi docela fešák.

Doufám, že nejsi nemocnej.

- Máš prezervativ? - Čí jsou to boty?

Mýho starýho.

Ale nemusíš se bát, on přijde až po půlnoci.

- Vy jste vdaná? - A co?

Musíme bejt z něčeho živi.

Chodí pomáhat vykládat vagóny a já přes den šiju prádlo.

A nejseš tu proto, abys mě zpovídal.

Co tak kouká?

Toho si nevšímej, tomu je to lógr. Tak pojd'.

Pojd'.

Chceš zhasnout, nebo chceš radši při světle?

Poslouchej, spal jsi někdy s ženskou?

- Ještě ne. - Ty můj andílku...

Pojd', neboj se.

Co blbneš, Pepane? Za chvíli je ráno.

Jsi slepej? Meju se.

Tady je děsně cejtit nějaká voňavka.

No a?

Jsem vykradl drogerii.

- Táta byl do půlnoci v base. - Ten jede z kopce.

Co provedl?

Ale, přemlouval lidi na ulici, aby nenakupovali u Batů.

To je pošuk.

No jo, ale co s ním budeme dělat?

Snad je krucifix plnoletej, ne?

Stejně je celej svět hnusnej.

[Hraje hudba]

Ne, neblbni!

- Co myslíš, utrhne? - Určitě.

Ted'už tady chybí jenom had.

Lidi jsou všichni stejný od těch dob.

- Mění se jen kulisy a šaty. - Třeba jsou i výjimky.

[kokrhání] Pšš! Co děláš?

Třeba jsou i výjimky. Tyhle dva se mi docela zamlouvají.

Skoro jim držím palce, aby neselhali.

No, počkej...

Ani se ti nedivím.

Zařídil sis tu docela zajímavej biograf.

Dokonce ses postaral i o zápletku.

Ta holka na žižkovskou flundřičku nevypadá nejhůř.

Sázím láhev vína, že selžou.

Jestli se nebojíš.

Platí.

Láhev dobrýho, starýho beaujolais.

Ale jak zjistíš, že utrhli, nebo neutrhli?

Mám ty hrozny spočítaný.

Než jsem tě poznal, tak jsem si vymejšlel takový blbosti.

Jako že jsem pilot a zachráním krásnou dívku z džungle a tak.

Já zas, než ses objevil tenkrát u nás ve skladu,

povídala jsem si jenom s kočkama a s myšma, víš?

[kokrhání]

- Kde ses naučil tak líbat? - Od tebe. Tebe to nebaví?

Seš blázen.

Tady ne, tady nejsme sami.

A budem vůbec někdy sami?

Ty bys chtěl?

Děsně moc.

- A nebojíš se? - Čeho se mám bát, tebe?

Prej to moc bolí.

Ale já umím zatnout zuby.

Tak kdy?

Hele, prší!

- Pojd', schováme se. - Proč?

Ted'se ukáže, jestli seš kouzelník.

Umíš přece běhat mezi kapkama deště, ne?

Musíš mě to naučit.

[Hraje hudba, smích]

Ty, Kajdo, ty si ale frajer! Víš o tom?

Mrkni se, oba jsme úplně suchý.

Vypadalo to na prkýnko.

A ted'jsou tam dvě bábovičky. I s rozinkama.

Sedum! Dyt'jde o koncesi, zavedenou firmu.

- Pět tisíc mi nestačí ani na dluhy. - Lituju, ale pět.

Nám jde vlastně jenom o polohu a prostor,

verkcajk je váš. Družstvo to tu zmodernizuje.

V dnešních podmínkách se takhle pracovat nedá. Tak co?

Já vás nenutím.

To mě rovnou tohle šídlo bodněte do plic!

Já se zejtra zastavím a sepíšeme to.

Opile zpívá: Já nemám nic, ty taky nemáš nic,

když to dáme spolu dohromady...

Tati!

Co tady děláš?

Šmíruješ, študente?

Přišel ses podívat, jak je tatínek na lopatkách?

Tak se podívej!

- Vidíš? - Chtěl jsem vědět, jak to dopadlo.

Jak? Firma Bursík likviduje. Bankrot.

Česky řečeno, v hajzlu.

- Rozmyslel sis to dobře? - Co si mám rozmejšlet?

V bance mi nepůjčej ani floka.

Starej Procházka fňuká,

že nemá na zaplacení v pivovaře a v ledárnách...

A já jen špekuluju, kde jsem udělal ňákou chybu.

Lidská blbost je nekonečná. Já vůl jsem si myslel,

že lidi sami přijdou na to, že ty bat'ovky stojej za hovno.

Nepřišli. Na, napij se.

- Tati, neměl bys už pít. - Nenapomínej mě.

Seš študovanej, ty bys mně měl poradit.

Hergot, jak je to možný, že se v těch botách nedá chodit?

- Co Věra? - Co Věra?

Nic mi nepovídej. Slejzáte se za mejma zádama, dětičky.

Věra už zapomněla, žes ji vyhnal.

Poslechni,

co myslíš, má? Mohla by mě založit?

Já nevím. Zeptej se jí sám.

- Copak já vím, kde ji najdu? - Na Václaváku, prodává u Batů.

- Ne! U Batů? - No a co?

Jen do mě, dětičky, jen do mě!

Prosím tě, vykašli se na něj. Co myslíš u nás?

Tatíček chodí po hospodách s harmonikou,

vrací se k ránu opilej pod obraz a všechno je mu pumpička.

Možná ani neví, kolik má dětí.

Představ si pět hladovejch, oškubanejch harantů.

To jsou ty moje společenský povinnosti, víš?

Ale dneska je mi fajn. Ani nevím, kdy mi naposled bylo tak fajn.

Taky jsem dala kočkám extrovní porci mlíka. A myším taky.

Mňau!

Představ si, všichni říkají, že bude válka.

Ty bys mě rozbrečel. Tak at'je! Dneska chci pít a tančit.

[Hraje hudba]

- Smím prosit, pane? - Vždyt'víš, že to neumím.

Když umíš běhat mezi kapkama deště, umíš i tohle.

Nekoukej na nohy a počítej.

Raz, dva, přísun,

raz, dva, přísun,

raz, dva, přísun... Vidíš, jak ti to jde.

Můžem se přihlásit na taneční závody.

Jééé...

Víš co? Řekni mi ještě tu básničku s cylindrem, jo?

Radši ne, prosím tě.

Víš, čím dýl tě znám, tím míň se mi chce psát.

Říkal jsi, že budeš psát knížky, až vyštuduješ.

Ale ne básničky.

Takový knihy, aby byli lidi napnutý. Jako Verne.

- Dva roky prázdnin a tak, víš? - Lidi pojedou ve vlaku,

budou je číst a budou děsně napnutý.

A ty si necháš narůst takovýhle vousy,

na nose budeš mít brejle a budeš hrozně bohatej.

- Myslíš ty vůbec někdy na mě? - I při kóně z matiky.

Chceš mě vidět?

[Vzdechy]

Ne...

Ne, ne...

- Ty bys mi chtěl udělat bolest. - To ne.

Nesmíš mi udělat dítě. Táta by mě zabil.

Neboj se.

- Ne, nech mě, dneska ne! - A proč?

Ne!

Tady je zima!

[Hraje hudba]

Co koukáš? Hejbej se!

[Hraje hudba]

Pane mistr, co to tu provádíte?

Firma Bursík a synové v likvidaci!

[Smích]

Helejte, at'nám to tady nezapálíte!

[Smích]

No, jen se, panstvo, bavte!

Každej v tomhle baráku je mně dlužnej!

Támhle milostpaní, za podrážky 12,50!

Příštipky 2,20! Podkůvky, kramfleky 5,50!

Čert to vem!

- Na to ještě stačím! - Jen aby nám od toho

- nechytl celej žižkov! - Nebyla by ho žádná škoda.

Pojd'te dál, pane Kajda. Kamile! On spí.

Vstávej, kůže líná!

- Ahoj! - Ahoj!

Tohle si dnes dovolujou služky.

Viděls tu zadnici?

Má ji, tak si dovoluje. To jsou poměry!

[Slabikuje latisky]

To se musíš naučit takhle...

[latinsky]

Jasně! Dáme si padla, ne? Marto, svačina!

Pojd'si cvaknout, než ta bestie přijde.

Ona taky pěkně žaluje. Na!

[Latinsky] To jsem zvědavej,

nač mi to bude potřebný v našem podniku.

Jo, hele,

- jak se to řekne latinsky? - Co?

- No, dělat to se ženskou. - Jo...

- Asi concubare, ale nevím přesně. - Concubare?

Kamil si prozpěvuje: Concubare, concubare...

Ručičku!

No!

Au!

Ts! To je úroveň.

Tohle je fotrova armáda spásy. Koukej!

Anita.

Nebo tohle je ruská hraběnka.

Vyber si, kterou chceš, já ti to klidně sfouknu.

I když, fotr je hlídá jak drak.

Třeba tuhle, zrzku. To je peklo, člověče.

Kalhoty z tebe spadnou, ani nevíš jak.

Tak co, chceš?

- No... - A jo!

Ty máš tu milenku v cylindru, co?

A zastav se večer u fotra v podniku.

Chce se s tebou vyrovnat. Pan konšel.

[Houkání sirény]

[Hraje hudba]

[Houkání sirény]

[Hraje hudba]

[Houkání sirény]

[Hraje hudba]

[Hraje hudba, potlesk]

- Račte někoho hledat? - Pozval mě pan Vochoč.

Počkejte zde, hned ho zavolám.

Kajda: Dobrý večer.

- My se známe? - Bydlela jste u nás na pavlači.

- Hrávala jste na gramofon. - Jo, ten počestnej dům!

- Nejsi ty Kajda? - No.

Jedinej rytíř v baráku.

Víte, že jsem byl do vás zamilovanej?

Vážně?

Kdybych to tušila, všechno mohlo bejt jiný.

Pojd', spláchnem to něčím sladkým.

Copak, Lili? Máš tam pana prokuristu.

Tak se chovej.

Pojd'te se posadit, mladý muži. Ale příště zadním vchodem, ano?

Hm.

Jsem vám zavázán, v tomto pololetí poprvé ten grázl nepropadl.

Dovedu to ocenit.

A jestli ho protlačíte do septimy, náležitě se vám odměním. Prosím.

Děkuju, budu se snažit.

- Kamil není hloupej. - To doufám.

Ale je s ním jen trápení. Vyčítám si, že na něj nemám čas.

Tenhle podnik... A matka chybí.

Pardon.

- Ta jednička platí jako včera? - Samozřejmě.

Slyšel jsem o vás od pana profesora Benetky jen to nejlepší.

Závidím vašemu panu otci.

Jste katolík?

Já vás nezpovídám, ale mám rád lidi s mravním základem.

V mém povolání je to nutné.

Ale ve vašem věku tomu nemůžete rozumět.

Přijd'te každého prvního.

Netroufám si svěřit peníze tomu svému ničemovi.

Septima pro vás znamená nové šaty, které jistě budete potřebovat.

A v kuchyni máte něco na zub. Jistě se neurazíte.

Pěknej hajzl je tvůj pan bratr.

Za tu stovku měsíčně mi nebude dělat z bytu hampejz.

Tati, vždyt'už je dospělej, ne?

Jo? Tak s takovouhle dospělostí se může rovnou vystěhovat.

My jsme a vždycky jsme byli slušná rodina.

To by mohl chtít, abych mu nosil šampus do pelechu!

- Víš, jak je tam ta frajle dlouho? - Co když je to slušná holka?

Slušná holka ti rovnou vleze do postele!

Večeřels něco? Co se ptám, dyt'tady nic není.

Na, vem si.

To jsem dostal za kondice.

Aura prima primisima!

To je bašty na tejden.

Vidíš, jak si některý lidi debužírujou?

Tohle si necháme na zejtra. Tohle vydrží do neděle.

- Za oknem je pivo, přines ho. - Jo.

Nebo víš co? Prdlajs! Dáme si do trumpety a sníme to všecko.

A Pepanovi nakašlem, když je takovej.

To je baštička!

To ty až budeš pánem, tak takhle budeš jíst furt.

- Já nechci bejt pánem. - Ááá...

- Ne takovým, jakým ty myslíš. - Jen klid, tyhle ideály tě přejdou.

Jo, byli za mnou dneska z Fondu na obranu republiky.

- Za mnou! - Dals?

Jo, poslední pětku, já starej vůl.

Ale když vidím tuhle tlamajznu, dal bych poslední košili.

- Co nespíte? - Starej se o sebe.

To koukáš, ty prezente!

Jen se nedělej a vezmi si od nás něco.

- A tý frajli vezmi uherák. - Dík.

Nakonec, jsme rodina.

[Hraje hudba]

Ztratil jste něco, pane?

Nemáte, prosím vás, sirku?

Ale, já jsem vlastně zapomněl i cigarety.

[Hraje hudba]

- Je tam někdo? - Račte, sál je volný.

Co říkáte všesokolskýmu sletu? To je mast na rány!

Ona ty skopčáky přejde chut'provokovat.

[Hraje hudba]

Hergot!

Já jsem to věděl.

[Hluk pouti]

Pic!

[Hluk pouti]

Ukaž!

Děkuju.

Děkuju.

To je můj brácha... a to je Pája.

Ahoj.

Zvu vás na houpačku smrti. Salta, velesalta, lety vzduchem.

Kdo se nebojí, at'mě následuje.

Kdepak, tady bych vypustil duši.

A vy, dámo? Doufám, že máte krajkové prádlo.

[Hluk pouti]

[Hraje hudba]

[Smích]

Co jí říkáš?

Ujde.

Trochu mrně, co? Jak jste spolu daleko?

Jak to myslíš?

Přece víš, ne?

Jo, fajn.

Čemu říkáš fajn?

Áááá...

Pájo!

- Přece jsme to slíbili. - Proč seš takovej, jakej seš?

- Jakej? - Protivnej.

Prosím tě, schovej mě.

Je ti zima?

Já mám strach, Kajdine.

Z čeho?

Já ti to neumím říct. Ze všeho, i ze sebe.

Já jsem tak blbá, vůbec si tě nezasloužím.

Ty seš takovej děsně hodnej, chytrej, vůbec všechno tak děsně...

Jak jsem ji měl rád! Jak jsem byl št'asten!

Říkalo se, že je válka na spadnutí, že budou bombardovat Prahu

a já měl pocit, že začínám žít,

že svět se přede mnou otvírá a padá mi k nohám.

[Hluk letadla]

Pojd's námi, holka zlatá, mašírovat

At'taky něco užiješ

Levá!

Až budou zlaté hvězdy z nebe padat...

Jeden vlastenec a jedna griotka, prosím.

Na!

Pepo, já nebudu.

Všem ženskejm griotka táhne, tak proč ty děláš fóry?

Já vím, ale nechci.

Pohlad'te si medvídka pro štěstí.

Uctivost.

Žádný blbinky na mě neválej.

Já nejsem Kajda.

Až budeš s ním, tak prosím.

Ted'jsme přece spolu.

No vidíš!

Copak za to můžu, že vás mám ráda oba? Můžu?

Proč jsem taková hubená? Já se ti nelíbím, vid?

- Já si na řečičky nepotrpím. - Takhle ty děláš! S prezentem!

- Místo práce nasáváš s frajerem! - Tatínku, já jenom...

Co jenom? Syp domů za fakanama, nebo...

Nerozčilujte se, otče, my si jen tak povídáme.

- Syp domů! - Napijte se.

Kamelot: Chamberlain na cestě do Mnichova!

To nevadí, půjdem k Baráčkovům. Tam nepouštěj harmonikáře.

- Pepane! - Promiň.

- Měla bych jít domů. - Jenže to se nebere a zakazuje se.

Tak končíme, panstvo.

Víš co, Pepo?

Pojd', někam tě zavedu.

Co tomu říkáš? Není to tady bezvadný?

Copak nám to tady narostlo? To jsem blázen.

- Myslíš, že to je k žrádlu? - Tyhle se nesměj trhat.

A kdopak nám to zakázal, co?

Ten pán, co mu to tu patří.

Můžem trhat všechno, akorát ty hrozny ne.

Zase jedna z tvějch cáklotin. Klidně to tu oberu celý.

A neobereš, to se nesmí!

- Ne, Pepo, nedělej to! - Tyhle habadůry na mě neválej.

- Radši přiznej, že se bojíš. - Nebojím.

Ale bojíš.

Toho pána, aby ti nenabil držtičku.

To není pravda.

Tak čeho?

[Hraje hudba]

Já ani nevím.

Tak víš co?

Když se nebojíš, tak mi ty hrozny utrhni sama.

- Pepo! - Tak do toho, holka!

Vedle mě se ti nemůže nic stát.

[Hraje hudba]

Kyselý jak št'ovík!

Co tady děláte? A ven! Už at'jste pryč!

Co se stalo, paničko? Dyt'to stejně není k jídlu.

Klidně vám to zacáluju. Takovejch si v tržnici koupím metrák.

A sypte odtud, nebo zavolám policajta.

- Pojd! - Co je?

[Hluk projíždějících aut]

Na vás bylo vždycky radost pohledět

Když jste mašírovali...

[hluk projíždějících aut]

Proč ten ptáček jarabáček nad námi lítá

Co to nese za novinu...

To jste si vybrali den!

- Kolik? - Jak dlouho tam budete?

- Dvě hodiny. - Dvacet.

A nepouštět vodovod, kohoutky jsou chabrus.

Tak pojd'. Pojd'...

Svit'te jen malou lampičkou a deku přes okno. Je zatemnění.

Jo.

Co stojíš?

Neboj se, já ti přece nic neudělám.

Tak se svlíkni!

Nečekej, má milá, mě se nedočkáš

... Katerinskú nedělu...

- Pepo! Prosím tě, ne! - Co blázníš, dyt'jsi to chtěla!

Nech ty ruce nahoře, sakra!

- Neříkej mi, že nechceš. - Ne, Pepo, já mám Kajdu ráda.

To se schvaluje, já taky.

Ted'na něj nemysli, ted'jsem u tebe já.

[Vzdechy]

Moje ze všech z nejmilejších plakala

Moje ze všech z nejmilejších...

Chaloupky pod horama

Co se to stalo s váma

Byly jste takové hezké

Vy naše chaloupky české

Smutně ted'jdeme světem

Štěstí je zvadlým květem

O vás vyprávíme s láskou

Jako ta naše republika! Prodali ji, mrchy.

No, jen si každej uškubněte.

Povstaň, děvče, nastává tvoje chvíle.

Včera jsem tě čekala

Když jsem trávu sekala

Chtěla jsem hubičku tobě při měsíčku...

Co mlčíte, ryby?

Co furt máte? Okousali nás, jsme menší, ale aspoň sami pohromadě.

Ona ta stará byla pěknej bordel. Samý kecy o demokracii

- a nakonec by vlezli do Moskvy. - Jdi do háje!

Já jsem zrovna tak dobrej Čech, jako vy!

Řekni, Bursíku, jak to s tebou skouleli.

Neboj se, ted'bude práce dost.

Začíná se kopat dálnice. Mohl byste nastoupit hned.

Ale, pane, já jsem vyučenej švec!

- Dovedu postavit ruční boty. - To nemám. Nesmíte si vybírat.

Další, prosím.

[Hraje hudba]

[Smích]

[Hraje hudba]

Tatínku, to jste hodnej, že jste za mnou přišel.

Nepřišel jsem za tebou, dcerunko.

Jdu za touhle firmou, která mě odrovnala a který ty sloužíš.

- Slečno! - Už jdu. Já přece za nic nemůžu.

Tak co děláš tady, kde ti umořili otce?

- Slečno, zákaznice čeká. - To je moje dcera.

- Privátní návštěvy jsou zakázány. - Já nejsem privátní návštěva.

Pošlete to Bat'ovic famílii. No, jen si to vemte!

- Jen žádný skandál. - Že se poroučím.

Zkrat'te to!

Já radši půjdu.

Ještě bych ti udělal malér.

- Ale ne. - Věruško, tys vyrostla!

Je z tebe pěkná ženská, to by máma koukala.

- Měla jsi recht, že jsi vypadla. - Tati!

Já se možná budu brzo vdávat. Přišel byste mi na svatbu?

- Jestli se za mě nebudeš stydět. - Tati!

- Hele, ševcovský kopyto! - Jé, holky, ukažte!

- To je potěh, jo? - A šídlo!

[Smích]

Opilec: No co je?

Pojd'ven!

Co tě koplo, bráško?

Pojd'ven, ty svině!

Všechno mi řekla!

Tak se ukaž, Ovidie!

[Heky]

Tak co?

Co je?

Pust'mě, ty vole!

[Heky]

Jau!

[Steny]

To už by ti snad mohlo stačit, ne?

[Heky]

Jau!

Nech už toho! Nebo tě zabiju! Nech toho!

Já zabiju tebe, ty prase!

Tohle jsem nechtěl, bráško, fakt.

Jdi do hajzlu!

- Nech mě bejt! - Pája: Pepane!

Tys ho zabil!

Táhni, ty sračko! Frajere! Nechci tě do smrti ani vidět!

Kajdo, Kajdine můj...

- Jdi za ním, on není zlej. - Ne, já chci zůstat u tebe.

Jdi za ním!

Patříš k němu.

Jdi!

- Tak co je s váma? - Běž!

Neboj se,

mně nic není.

[Hraje hudba]

Ty Lesovské stráně sluncem zlacené

Štěstím čisté lásky jsou posvěcené

Ty Lesovské stráně, samý kamení

Tam za mnou chodívá mý potěšení

Tam za mnou chodívá mý potěšení

[hluk motorů]

To je průser.

Pepo, táta mě dneska vyhodil z bytu.

Cože?

At'si trhne nohou. Na dlažbě rodit nebudeš, nastěhuješ se k nám.

- A co Kajda? - Neboj, já vypadnu.

Já se neztratím.

Víš, kdo je uvnitř?

Jak to mám vědět? Ksicht je za mřížkou.

Tak se podívej na boty.

Tak se mějte.

A tak jsem odešel ze Žižkova,

jako všichni odcházíme ze svého mládí.

Co bylo, není, a co zůstává, jsou vzpomínky.

Na lásky, hořkosti, i nedozrálé hrozny.

Já půjdu dál a důvod tady je

Každý mně lhal a proto adié

Já hledám štěstí léta dlouhá

A lásku, lásku s ním

Snad je to touha

Snad vášeň pouhá

Anebo příliš často sním

Já hledám dlouhá léta štěstí

A lásku, lásku s ním

A čekám na náměstí

A čekám na předměstí

A čekám, hledám, toužím, sním

[hraje hudba]