Original subtitles

VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOST

Observatoř na hoře Palomar

v Kalifornských horách ve výšce teměř 1.800 metrů nad mořem,

je vybavena největším zrcadlovým teleskopem na světě.

Jeho obrovité vyduté zrcadlo zesiluje

tisící násobně světlo i z té nejvzdálenější hvězdy.

Byla vybudována silnice dlouhá 75 km,

aby bylo možno dopravit zrcadlo jehož průměr je větší než 5 metrů.

S tímto dalekohledem může člověk vidět 4 miliardy světelných let daleko.

Světelný rok je 9,6 km s 12 nulami.

Mlhovina kterou vidíte je od země vzdálená 2 miliardy světelných let,

nebo... v km by to bylo číslo 19 z 21 nulami.

Obrovský teleskop na hoře Palomar

dokáže vidět na nebi miliardy hvězd.

Dnes se vědci na celém světě zabývají fascinující otázkou -

na kolika z těchto hvězd může existovat život?

Víme například, že jen v naší galaxii je více než 50 milionu hvězd

na kterých by mohly vzniknout vysoce rozvinuté formy života.

Je docela možné, že na naší vlastní planetě kdysi dávno přistál návštěvník

z některé z těchto 50 miliónů hvězd.

Světoznámý raketový odborník Verner von Braun prohlásil -

připadá mi velmi pravděpodobná

nejen existence živočišného a rostlinného života,

ale také inteligentních bytostí v nekonečných prostorách vesmíru.

Profesor Herman Obert otec meziplanetární dopravy řekl -

věřím že neznámé cizí bytosti nám nadřazené inteligence,

mohli v daleké minulosti navštívit naši planetu.

Nové myšlenky bývají vědou často zamítnuty.

Když byla vynalezena železnice prohlašovali, že lidé nemohou

přežít rychlost vyšší než 30 km/h.

Ruský vědec Kazancev, člen moskevské akademie věd tvrdí -

na otázku zda mimozemské bytosti nadané inteligencí navštívili zemi,

bych odpověděl "ano."

Doktor Vjačeslav Zajcev z akademie věd v Minsku prohlásil

osobně jsem naprosto přesvědčen, že mimozemské bytosti naší planetu navštívili,

neboť tu po nich zůstalo mnoho stop, které jsme se dosud nenaučili interpretovat.

Teprve dnes, když sami vyrážíme ke hvězdám se představa dřívějších

meziplanetárních kontaktů stává přijatelnou.

Člověk snil vždy o tom, že se vznese nad zem.

Nejprve jsme se naučili létat, ale to nestačilo.

Měli jsme celé nebe na dosah.

Úžasný pokrok v raketové technice přivedl člověka na měsíc.

Během tohoto století budou lidé na Marsu. Příští století na Venuši.

Jak budou naší astronauti přivítání až vstoupí na jinou osídlenou planetu?

Jako nepřátelé, nebo jako bohové?

Z nedávné doby víme jak primitivní lidé reagovali na první setkání

s moderní technikou.

Během druhé světové války přistáli američtí vojáci v Pacifiku.

Kde postavili základny a letiště.

Po válce se vrátili domů. A pak se stalo něco pozoruhodného.

Domorodci na ostrovech zcela izolovaných od vnějšího světa

žili vlastně v době kamenné až do doby kdy Američané přišli a zase odešli,

brzy po jejich odchodu začali domorodci stavět slaměné a bambusové fetiše podobající se letadlům

a také na hrubo opracované přistávací plochy, aby přilákali návštěvníky zpět.

Cizinci sebou přivezli z nebe pohádkové poklady.

Nástroje a zbraně, které nikdy neviděli.

Kdo kromě bohů by mohl mít takové znalosti.

Nelovili ani nechytali ryby a přesto měli dostatek jídla.

Přišli z nebe.

Musí to tedy být bohové a musí být přilákaní zpět.

Domorodci přinášeli značné oběti

ve dne v noci pozorovali nebe,

zírali a čekali.

Ostrované si však vytvořili nové náboženství.

Zrodil se nový kult, vznikl se setkání primitivních lidí

s vysoce rozvinutou a technicky jim nadřazenou společností.

Ruští vědci Kazancev a Zajcev

navrhují hypotézu podle níž vznikla podobným způsobem všechna náboženství.

V Mexiku a v Jižní Americe od Egypta až po Indii

mají lidé své pověsti, legendy

a dokonce náboženství, které se soustřeďují kolem návštěv cizích astronautů.

Samozřejmě je nenazývají "astronauty",

ale bohy, kteří se dostali na Zem na zázračných nebeských vozech.

Je snadné prohlásit tyto příběhy za pouhé výmysly

jenže to nejde, neboť o nich lidé podávali zprávy po celém světě.

Písemných dokladů o bohům podobných návštěvnících je veliké množství.

Například, mezi ně patří Tibetské knihy Kang-gyur.

Kang-Gyur obsahuje více než 1.000 svazků, které obsahují posvátné Lamaistické texty.

Tajný kód v němž jsou tyto texty zapsány patří k nejsložitějším, které člověk vytvořil.

Doposud bylo rozluštěno jen sto knih.

V těchto textech si vždy přečtěte o bozích z nebe.

O zářících perlách a průhledných koulích

v nichž tito bohové žili. Jedna věc je jistá -

jednou až budou tyto knihy úplně rozluštěny získáme z nich

asi mnohem více poznatků o záhadných kosmických návštěvnících.

V Indii se moudrost mahabharaty těší veliké úctě

je to národní epopej a lid ji miluje.

80 tisíc veršů, které obsahuje vzniklo před 6.000 lety.

Toto je část mahabharaty v níž se také setkáváme

se zarážejícími doklady o bozích sestupujících na zem.

V básni se opakovaně hovoří o vimána. Jsou to vozidla,

která vzlétají do velkých výšek pomocí rtuti a mocných vzestupných proudů.

Doktor Kazancev vytvořil model vimána

podle popisu v mahabharatě.

Autor tohoto úryvku byl svědkem toho čemu dnes říkáme zážeh -

"Bhima odlétl ve své vimána na obrovském světelném paprsku,

který zářil jako slunce a který hřměl jako hromobití za bouře."

Náš zájem o další důkazy návštěvníků z jiných světů

nás přivádí do Bagdádu, hlavního města země

mezi dvěma řekami do Iráku.

Zdejší muzeum nám nabízí řadu spojnic do minulosti

včetně zápisů psaných na hliněných tabulkách před 5.000 lety.

Jejich keramické stránky nám vyprávějí o záhadných bytostech,

které přišli na zem v oblacích dýmu a za obrovského hluku.

Na přelomu století byl nalezen tucet hliněných tabulek na nichž byl vyryt klínovým písmem příběh o Gilgamešovi

Toto jsou zlomky Gilgameše na tabulkách.

Je tu zapsána epická báseň pojednávající o stvoření

a ta je překvapivě podobná knize Genesis. Jenže autoři Gilgameše

žili 2.000 let před autory knih Bible.

Gilgameš hrdina epické básně byl polobůh a poločlověk.

Sedmá destička popisuje některé z jeho podivuhodných cest.

Enkidu, přítel našeho hrdiny podává v této hliněné kronice

první přímou svědeckou výpověď o cestě kosmickým prostorem.

Potom co během dvanácti hodin vystoupil v kosmickém voze na nebesa zaznamenává,

pohleď dolů na Zemi, co tam vidíš?

Pohlédni na moře, čemu se podobají?

A zem se podobala ovesné kaši a moře se podobala napajedlům.

Američané, kteří přistáli na měsíci použili podobných obrazů

při popisů dojmů o zemi pozorované z kosmického prostoru.

Nyní letíme nad Mrtvým mořem.

V nepřístupných skalních útvarech poblíž Kumránu, našli dva mladí pasáci, hledající zatoulané kozy

v roce 1947, cosi zvláštního, v jeskynních byli nalezeny

tzv. svitky od Mrtvého moře,

byli zapsány na pergamenu asi před 2.000 lety.

V textech z Kumránu se hovoří o podivných nebeských vozidlech

a synech nebes, kteří v nich navštívili Zemi.

Jejich přílet i odlet byl doprovázen mračny kouře a ohně.

Ne více než tisíc těchto prastarých pramenů

vydalo svá tajemství. Příliš málo vědeckých pracovníku se zabývá luštěním,

popsaných hromad pergamenů, stromové kůry, nebo hliněných destiček

na nichž se v muzeích usazuje prach.

Ale i to málo co bylo dosud rozluštěno si zaslouží pečlivé studium, abychom zjistili jaká fakta máme k dispozici.

Nemůžeme si dovolit jen tak odmítat jako čirý nesmysl

záznamy o nebeských vozidlech a o cestujících božstvech. Vzpomeňte si

na reakce oněch jihomořských ostrovanů, na jejich první zkušenost s bílými muži a letadly.

Kdyby uměli psát, jistě by jejich dojmy byli velmi zajímavým čtením.

Bylo by rozumné zjistit, jaká pravda se skrývá za legendami a mýty z dávné minulosti

vzít je vážně, právě tak se zachoval jeden člověk před sto lety.

Tady, na pobřeží Malé Asie přišel v roce 1864 muž,

který hledal legendární město Tróju.

Nalezl jej za tímto kopcem, Heinrich Schliemann se rozhodl,

že Homérové příběhy Iliadu a Odysseu

bude brát doslova.

Jaký neuvěřitelný nesmysl, říkali moudří lidé v jeho době,

Homérovy příběhy byli napsány v 8. století před Kristem.

A i když jsou opravdu okouzlující, všichni přece víme, že je to jen poezie.

Ale Heinrich Schliemann věřil ve faktickou historickou podstatu

vyprávění slepého básníka.

A konečně, mohl být splněn jeho dětský sen.

Veden básníkem nalezl starověkou Tróju, umíte si představit

jakou pociťoval radost, když mohl darovat své ženě šperky, které vykopal v pokladnici krále Priama?

Představte si jaké uspokojení pocítil když nalezl Tróju

přesně na místě, které označil Homér.

Ve své době se Heinrich Schliemann dočkal jen výsměchu

dnes je pokládán za jednoho z největších archeologů všech dob.

Vezměme si z něj příklad a uvěřme doslovnému znění jiného velkého dokumentu v Bibli,

kde se říká: a Hospodin čtil na Sodomu a Gomoru

sírou a ohněm. Co se vlastně stalo, 19 kapitola 1 knihy

Mojžíšovi popisuje nepochybně dramatickou událost.

Bůh vyslal své posly, aby varovali Lotovu rodinu,

andělé řekli Lotovi zachovejž život svůj, neohlédej se zpět,

ani se nezastavuj na vší této rovině, ujdi nahoru abys nezahynul.

Dnes samozřejmě víme, že hory poskytují ochranu před

radioaktivitou. Poslové trvali na tom -

aby město opustil okamžitě. Můžeme se samozřejmě ptát

zda věděli že dojde k atomovému výbuchu?

Jedna věc je jistá, kvetoucí města Sodoma a Gomora

byla srovnána se zemí, zničena jediným úderem,

tehdejší lidé neovládali sílu, kterou by mohli zasadit takový zničující úder.

Záznam o katastrofě končí takto:

A pohleděv k Sodomě a Gomoře i na všecku zemi té roviny uzřel

a aj, vystupoval dým z země té jako dým z vápenice.

Hora Horeb v Sinajském pohoří se zvedá více než 1.982 metrů nad hladinou moře.

Zde obdržel Mojžíš 10 přikázání

a zde mu Pán také předal

nákresy archy úmluvy.

V kapitole 25 druhé knihy Mojžíšovi, je uveden návod k vytvoření tohoto zařízení,

udělejte truhlu z dříví setim půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého lokte širokost její,

půl druhého lokte vysokost její a obložíš ji zlatem čistým uvnitř i zevnitř obložíš ji

a uděláš nad ní vůkol korunu zlatou. Pán byl mimořádně přesný

pokud šlo o stavbu archy. Varoval,

že se nikdo nesmí k této konstrukci přiblížit, neboť tu hrozí smrtelné nebezpečí.

A ačkoli bude hovořit k Mojžíšovi s krycí desky, on sám nebude viděn.

Mojžíš dokonce musel své dělníky vybavit speciálními botami a ochranným oděvem,

botami a oděvem, které by je dostatečně izoloval.

Kdybychom dnes podle Mojžíšových pokynů postavili přesnou kopií archy

získali bychom kondenzátor s nábojem několika set voltů.

Jedna strana štítu by měla záporný a druhá kladný náboj.

Bible říká, že archa zářila jiskrami a třpytivými záblesky.

Opravdu kdyby Mojžíš postavil archu

Pán by k němu mohl jejím prostřednictvím hovořit?

Mohl by zlatý štít být nějakým druhem amplionu, který reprodukoval boží hlas vysílaný zdaleka?

V roce 1961 se skupina univerzitních studentů z Minnesoty

rozhodla vzít Mojžíše zcela vážně a vybudovat archu podle jeho instrukcí.

Jejich učitel však nechal model zničit,

neboť v něm vznikal nebezpečně vysoký elektrický náboj.

Z hlediska 20. století je plná podobně překvapivých

popisů jako je Mojžíšův. O nic méně překvapivé není na nebe vstoupení Eliáše.

Jde o naprosto fantaskní příběh, pokud ovšem vypravěč

nebyl očitým svědkem neuvěřitelné skutečné události.

Ohnivý vůz tažený planoucími koňmi se snesl z nebe,

aby odvezl Eliáše pryč.

A další senzační příhoda v knize knih.

Mnoho umělců zobrazilo příběh proroka Ezechiela,

stalo se pak třicátého léta čtvrtého měsíce dne pátého,

že otevřína byla nebesa i viděl jsem a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci

a oblak veliký a oheň plápolající a okolo něho

byl blesk a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost z prostředku toho ohně,

z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat

jejíchž takový byl způsob: Podobenství člověka měli a po čtyřech tvářích jedno každé a po čtyřech křídlích jedno každé mělo,

podobenství pak tváří, jejich s předu tvář lidská a tvář lvová po pravé straně každého z nich, tvář pak volovou po levé straně všech čtvero, též tvář orličí vzadu mělo všech čtvero z nich.

Kdyby Ezechiel popisoval přistání návštěvníku z vesmíru popisoval by je snad podstatně jinými slovy?

A když jsem hleděl na ta zvířata a aj, kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho každého z nich

a uděláních bylo jako barva tarsis a podobnost jedno stejnou měla všechna ta kola

a byla na pohledění i udělání jejich jako by to kolo bylo uprostřed kola,

na čtyři strany své jíti majíce chodila a neuchylovala se když šla a loukoti své i vysokost měla že hrůza z nich šla

a šínové jejich vůkol všech čtyř kol, plni byli očí.

Byli to motory kosmické lodi?

I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých

jako zvuk všemohoucího.

Zvuk vřavy a hluku.

Prorok byl svědkem neuvěřitelné události.

A jak nápadně se to podobá odpálení vícestupňové rakety

včetně řevu motorů při jejím startu.

Tyto kresby mluví samy za sebe.

Ilustrátoři bible tímto způsobem zobrazovali andělé příslibu,

jako bytosti s kovovýma nohama a přistávacími disky. Zdá se vám to povědomé?

Podívejte se pozorně na pravou stranu obrazu.

Toto je klášter Desami v klidné venkovské oblasti

jižní Jugoslávie.

Kostel byl vyzdoben freskami v polovině 14. století

a nedávno byla položena otázka -

zobrazují fresky v Desami kosmické lodi?

Odpověď zní ano, vypadají trochu jako kosmické lodě.

V první lodi vidíme sedícího muže z rukou na řídící páce.

Nepochybně pozoruje druhou kosmickou loď.

Všimněte si prosím aerodynamického tvaru, zřetelně jsou vidět trysky.

Diváci si dlaněmi chrání tváře, je zřejmé že se strašně bojí.

Nemáme žádné vysvětlení původu těchto fantastických obrazů.

Neumíme vysvětlit ani pravěké skalní malby, které byli objeveny ve Val Camonica poblíž Brescie v Itálii.

Jsou tu zobrazení podivných bohů oblečených do objemných kombinéz,

helmy vypadají jako by byly vybaveny anténami.

Istanbul město na Zlatém Rohu.

Zde je palác Topkapi.

V jeho depozitáři se nachází podivná sbírka map,

které v Orientu nalezl turecký admirál Piri Reis

během 18. století.

Nejstarší z těchto map vznikla v 1. století n.l.

Se vší pravděpodobností se jedná o kopie ještě starších map.

Výzdoba loděmi a zvířaty byla doplněna v pozdějších dobách.

Zde je jedna z těchto map zobrazuje části Evropy, Afriky

a také Střední a Jižní Ameriky.

Představme si, že jsme astronauté a nacházíme se v kosmickém modulu

na oběžné dráze nad Káhirou, na zemi uvidíme přesně tuto kombinaci kontinentů.

Nejpřekvapivější na mapách Piryho Reise je,

že zobrazují přesně to co bychom viděli jako astronauté právě z jediného bodu ve vesmíru, vysoko nad Káhirou.

A jiná pozoruhodná věc, na této mapě vidíme oblast

která zůstává i dnes málo probádanou, Antarktidu.

Existence Antarktidy jakožto kontinentu byla potvrzena teprve v 19. století.

Tato mapa však vznikla v roce 1532.

S toho nutně vyplývá, že staré mapy zobrazují to,

co kdosi viděl z velké vzdálenosti od vlastní země.

Káhira. Město na Nilu se třemi milióny obyvatel.

20 km od Káhiry se nachází Gíza, oblast nejpodivuhodnějších staveb,

které lidstvo zná,

Pyramid.

Základna Cheopsovy pyramidy má plochu

asi 53.000 m2, do tohoto prostoru by se vešlo menší město s 500 domy.

Při svém dokončení byla pyramida vysoká 145,5 m,

její původní výška se snížila o pouhých 10 m.

Průchody vedou dovnitř pyramidy.

Celková hmotnost pyramidy činí 6,5 mil.tun.

Což je přibližně hmotnost 65.000 lokomotiv.

Při stavbě tohoto sedmého divů světa bylo použito 2300000 kamenných bloků.

Každý z těchto bloků váží dvě a půl tuny.

Tyto obrovské kameny byli dopravovány z kamenolomu v Mokadamských horách

na vzdálených březích Nilu, v dobách kdy lidé neměli ani jeřáby

ani nákladní automobily.

Jak?

Na dřevěných válcích? To není příliš pravděpodobné.

Stejně jako dnes rostli v této oblasti pouze datlové palmy,

které tvořily důležitou součást jídelníčku dělníků.

Jak se mohlo dělníkům podařit vytáhnout obrovské kamenné bloky

do výšky více než 122 m?

Zamysleme se nad následujícími propočty, kdyby 20.000 dělníků

mělo vyzvednout a umístit denně 10 bloků

potřebovali by k vybudování jediné pyramidy 664 let,

tedy 30 generací, nebylo tedy možno postavit

během života jediného faraóna jeho hrobku.

Pokud znásobíte výšku Cheopsovy pyramidy

1 miliardou, dostanete téměř přesnou vzdálenost od Země ke Slunci.

Čistá náhoda? Poledník,

který prochází středem Cheopsovy pyramidy rozděluje kontinenty a oceány

na dvě stejné poloviny. Jen náhoda?

Na konci 16. století dospěl Holandský matematik Ludolf k číslu Pí

s jehož pomocí lze určit obvod kruhu.

Pokud rozdělíme obvod základny Cheopsovy pyramidy

dvojnásobkem její výšky, dospějeme k přesnému

číslu Pí, to však Ludolf objevil až o 4.000 let později. Možná náhoda?

Je téměř nemožné odmítnout jako pouhou náhodu všechny matematické

a astronomické hodnoty, které jsou zabudovány v proporcích pyramid.

Toto je Chefrenova pyramida, v roce 1967 skupina vědců

probádala její vnitřek radarem.

Doufali, že naleznou nějaké skryté dutiny, ale neměli úspěch.

Jejich snaha nevedla k objasnění stavby.

Staré Egyptské přísloví říká: Svět se obává času

a čas se obává jen pyramid.

Sfinga. Symbol všeho tajemného.

Její výška je 20 m, délka 72,3 m.

Stáří neznámé.

Údolí Nilu poblíž Luxoru, úzký pruh

úrodné země uprostřed pouště.

Před námi leží Údolí králů.

V dobách faraónů bylo toto údolí královským pohřebištěm.

Za těmito vchody, které připomínají jeskyně jsou strmá schodiště

a nekonečné členité průchody vedoucí ke kamenným hrobkám.

Sto metrů hluboko ve skále je hrobka krále Sethose II.

Pohřební komora její čtvercové sloupy a ozdobené reliéfy

byli vysekány přímo ze skály.

Zde jako v jiných hrobkách nacházíme podivuhodné nástěnné malby.

Byli vytvořeny bez slunečního světla.

Protože klenutý strop nemá na sobě žádné stopy sazí,

nemohli tu být používány, ani olejové lampy ani pochodně.

Vědci soudí, že starověcí umělci mohli dopravovat sluneční světlo do hrobek

pomocí složitého systému zrcadel.

Stříbrná zrcadla v oné době odrážela

jen 40% světla,

proto potřebovali mnoho zrcadel.

Na stěnách krypty vidíme záhadné postavy.

Všechny tyto bytosti jsou opatřeny symboly, které zdůrazňují jejich vztah k nebesům.

Tutanchámonova hrobka je nejmenší,

ale nejznámější ze všech královských hrobů.

Všechny ostatní byli v průběhu staletí vyloupeny.

Jen v této zůstaly její poklady zachovány až do moderní doby.

19-ti letý král tu byl uložen k věčnému odpočinku,

aby očekával den vzkříšení.

Tato mumie byla nabalzamována nejméně před 3.000 lety

a tím připravena k fyzickému vzkříšení ze smrti.

Mumie byli ukládány na nejbezpečnějším místě.

Až donedávna se soudilo, že balzamování byl náboženský zvyk.

Nyní, byla vyslovena teorie podle níž je balzamování velmi dokonalou imitací

metody konzervace těla, kterou používali mimozemští návštěvníci

a o níž se neúspěšně snažili Egypťané.

Záhadná socha Ramsese II, války ji zničili,

3.000 let stará, vytesaná z jediného kusu skály.

Vážící 1.200 tun byla sem přivezena z lomu v Mokadamu

vzdáleném 592 km, nikdo neví jak.

Mnemnonův kolos, jeho stáří je odhadováno na 3.500 let.

Je vysoký 15,9 m a byl vyřezán z tvrdého pískovce.

Každý kvádr váží kolem 1.000 tun.

Kvádry byli také přivezeny z Mokadamských hor.

Nikdo neví, jak.

Moderní příklad ukazuje, co všechno se potřebuje

aby se obdobné kamenné plastiky

posunuly jen o 55 metrů.

Chrám v Abu Simbelu a jeho památky na březích Nilu

museli uvolnit cestu Asuánské přehradě.

3.000 let po vybudování tohoto chrámu,

bylo potřeba shromáždit mozky a zdroje sta národů,

aby byl vyřešen problém jejich přesunutí.

Byla použita nejnovější technika, jeřáby

jejichž nosnost byla posilovány hydraulickými zvedáky.

Muselo být provedeno 300000 přesných měření,

protože sochy v Abu Simbelu, museli být rozřezány na kousky.

To vše zabralo 3 roky.

Moderní inženýrská technika tu řešila úkol dříve neznámých rozměrů.

Jak si mohli Egypťané poradit

se stejnými problémy bez této techniky o 3.000 let dříve?

Obelisk v Luxoru je 3.500 let starý.

Téměř 26 m vysoký, vytesán z jediného kusu rudé žuly.

Přivezen z Asuánu, vzdáleného 296 km.

Obelisk v Karnaku je vysoký 29,3 m

a je tedy nejvyšším sloupem v Egyptě.

Hmotnost: 400 tun.

Nedokončený obelisk ležící v Asuánu

je 41,2 m dlouhý a je největší na celém světě.

Obrovská hmotnost 1.200 tun rudé žuly.

Žádný jeřáb na světě jej nedokáže zvednout o přenesení ani nemluvě.

Známý kámen jihu je největším kvádrem kamene,

který člověk vytesal a přemístil, váží 2.000 tun.

Byl určen pro Baalbek v Libanonu

je dvě hodiny jízdy autem od Bejrůtu.

Řekové a Římané také budovali v dávných dobách své chrámy,

ty byli stavěny na řemeslně dokonale vybudovaných základech

tvořených největšími soubory opracovaných a přemístěných kamenů.

Největší z těchto bloků je dlouhý 19,8 m, vysoký 4,6 m

a široký více než 3,7 m, váží téměř 2.000 tun.

Tato terasa byla již velmi stará v dobách kdy byl na ní postaven chrám.

Archeologové stále ještě nevědí k čemu tato terasa sloužila

a jakým způsobem byli na ní dopravovány kameny.

Ruský vědec Agrest navrhuje hypotézu, podle níž mohla sloužit jako

přistávací plošina pro cestovatele z vesmíru.

Naše další zastávka je daleko na jihozápadě v oáze Djanet.

Uprostřed Sahary 1.920 km jižně od Alžíru.

Z Djanetu se můžeme dostat na Tassilskou náhorní plošinu.

Její povrch připomíná měsíční krajinu, holé narudlé výstupky skal

v písčité poušti Sahary, bývala kdysi úrodnou oblastí,

před 15.000 lety to byl nejhustěji osídlený koutek světa.

Skalní štíty byli sežehnuty sluncem a bouřemi,

ledové severní větry se prohánějí kaňony

ve výšce 2.000 m nad spálenou pouští.

Zde v Tassilií byli nalezeny tisíce nástěnných kreseb,

nejstarší z nich vznikli 8 až 10 tisíc let před Kristem

v mladší době kamenné. Jejich tvůrci byli lovci

a zemědělci. Obsah těchto kreseb je stále stejný,

zvířata a lovci a...

Kdo je toto podivné stvoření z baňatou hlavou?

Kdo jsou postavy u jejich nohou s helmami jaké dnes nosí

potápěči nebo astronauti.

Žádné oči, žádný nos, žádná ústa, jen štěrbiny pro oči,

malé kulaté otvory.

A tělo, které jako by se vznášelo v prostoru.

Ve vesmíru?

Záhada spočívá v tom, že naši pravěcí umělci zobrazovali lidi i zvířata,

která je obklopovala velmi realisticky. Jen tyto bytosti

s balónovými hlavami neodpovídají proporcím.

Proč? Mohlo by to vyplývat

z toho, že umělci je neviděli jasně nebo dostatečně dlouho.

Po 6 dnů putujeme stále dále a spíme pod zářícím hvězdným pouštním nebem.

Chceme se o tom fascinujícím světě,

který nás obklopuje, dozvědět co nejvíc.

Je toto náčrtek kosmického modulu?

Co je tento disk s postavou která se od něj odděluje?

A tady jsou opět, neskutečné plující postavy.

Jejich hlavy jsou málo zřetelné, na sobě mají světle zbarvené oblečení.

Jsou snad oblečeny pro vesmírnou pouť?

Existují ovšem i jiná vysvětlení.

Zbytky naší pitné vody jsme nastříkali na skálu,

abychom vyvolali pradávné kresby.

Nyní si už můžeme postavy z podivnými přilbami na hlavách a v kombinézách

s klouby řádně prohlédnout.

Po 10.000 letech obrysy vybledly.

Důkladně je kopírujeme až k nejmenším detailům.

Henry Lot, francouzský archeolog nalezl zobrazení téměř 6 m vysokého obra

na této prohnuté stěně.

Nazval ho veliký bůh Mars.

Henry Loth neznal astronauty.

My je ale známe.

Pod námi leží černá Afrika s křovinatými porosty.

Za nimi rozvaliny Zimbabwe,

zapomenutého města dávných stínů.

Nikdo neví kdo ho postavil.

Chrám byl postaven ze žulových kvádrů tvarovaných jako cihly,

všechny vypadají úplně stejně, jako by byli vyrobeny v továrně.

20.000 tun úplně stejných stavebních kamenů.

Byli uloženy až do výše 10 m,

aby vytvořili zeď, která přetrvá tisíciletí.

Kdo byli ti kameníci kteří vytesali a složili kameny s takovou úžasnou přesností?

Byli to snad předchůdci těch křováků,

jejichž slaměné chýše stojí kolem rozvalin?

Nebo snad rod mistrů stavitelů, kteří přiletěli na návštěvu.

Mexiko, země kde se bohové kdysi cítili jako doma.

Navštívili jsme Národní muzeum.

Zde vidíme obrovský kamenný kalendář Aztéků.

Průměr: tři a půl metru.

Hmotnost: 24 tun.

Původně byl pestře pomalován a stál před chrámem Slunečního boha.

Stylizované symboly vyjadřují výsledky

astronomických pozorování, jejichž přesnost je neuvěřitelná.

Aztékové propočítávali svůj rok

podle pohybu slunce a měsíce

a dospěli k cyklu 365 a jedné čtvrtiny dne.

K této přesné hodnotě dospěli bez teleskopů a matematických nástrojů.

Nemohli by jejich znalosti pocházet z mimozemských zdrojů?

Tento starodávný předmět není vůbec důležitý,

pokud ho nevidíme očima nejmladších generací zvyklých na vesmírný svět.

Za tímto pahorkem se skrývá další div světa.

Pyramida Cholula svým objemem

největší stavba vytvořená člověkem.

Její stavba trvala 6 století.

Její základna měří 305 x 357 m.

Je vysoká 54,3 m.

Objem Cholulské pyramidy je větší než 2300000 m3.

Ve srovnání s Cheopsovou pyramidou

má o 450 krychlový kilometrů menší obsah.

V 16. století vybudovali na jejím vrcholku Španělé chrám.

Až ve 20. století zde byli zahájeny systematické vykopávky.

dosud bylo objeveno 19,2 km podzemních chodeb,

jejich účel je nejasný.

Celá řada velice vzdálených kultur

používala formu pyramidy.

Nemohla by právě to být dosud neznámá spojnice mezi nimi?

Teotihuacán. Obrovský soubor rozvalin ve Střední Americe.

Leží asi hodinu jízdy autem od Mexiko City.

Leží ve výšce téměř 2.000 m,

dosud byla odkryta jenom menší část rozvalin.

Jméno Teotihuacán označuje místo kde sídlí bohové.

Nad městem bohů se tyčí sluneční pyramida.

Její základna je 232 x 220 m

její výška dosahuje 66 m. Pyramida tvoří

menší horu o hmotnosti 2,5 miliónu tun.

Kdo byli stavitelé Teotiuhacánu?

I stáří stavby kde sídlí bohové jsou zahaleny tajemstvím,

ale máme jisté stopy, 1.600 m na jih

je chrám boha Quetzalcoatla

velkého opeřeného hada. Legendy nám vypráví,

že to byl muž ze světlou kůží a vousy, který přišel z hvězd.

Naučil lidi právu, umění, pěstování kukuřice a bavlny.

S jeho symbolem se setkáváme všude,

opeřený had. Když Quetzalcoatl dokončil své poslání na Zemi odešel,

ale slíbil že Zemi opět navštíví.

Rozvaliny Tuly jsou 32 km od Teotihuacána.

Podle starého mýtu byla města Tula,

Coba, Chichen Itza a Uxmal

spojena žebříkem zavěšeným v nebi.

Tyto monumentální sochy mlčky stojí

na stráži tajemství.

Jsou to válečníci oblečeni do válečných oděvů, na hlavě mají neobvyklé helmy.

Na prsou mají jakési krabice

v rukou drží nástroje, nebo kontrolní prvky, nedá se rozpoznat co to přesně je.

Snad jsou to zbraně nebo komunikační zařízení dovezená ze vzdálené hvězdy.

Dvě hodiny letu od hlavního města leží

Monte Albán v údolí Oaxaca.

Další důkaz dokonalosti

staré Mexické kultury.

Jak bylo založeno, kdo je vybudoval?

Náš let pokračuje nad horami Mexika k dalšímu souboru chrámů a pyramid do Chichen Itza.

Chichen Itza je prastaré Mayské sídlo na Yukatánském poloostrově.

Bylo vybudováno v souladu s astrologickými údaji.

Na třech terasách tu stojí Mayská observatoř,

její tvar je téměř totožný s tvarem moderní hvězdárny.

Prohlédněte si pozorně tuto sochu,

muž v uzavřeném prostoru jakoby zacházel s pákou.

Na jeho helmě jsou podivné výstupky které připomínají antény.

Tato pyramida je ve skutečnosti obrovským kamenným kalendářem.

Každý z jejich 365 schodů na čtyřech schodištích představuje jeden den.

A zde vidíme okřídleného boha Kukulkana.

Říká se o něm, že přišel z hvězd a zase se na ně vrátil.

S ním se doplňoval krvavý bůh války Chac Mol.

Nosil před sebou podnos na nějž přijímal obětiny lidských srdcí.

V dobách sucha lidé chodili v procesích

k posvátné zdi nazývané Cenote.

Bohu dešťů tu byli obětovány mladé panny,

byli svrhovány do hluboké vody, z této zlověstné studny nebylo úniku.

Je to dokonalé kulatý kráter ve skále.

Téměř určitě nevznikl přirozeným způsobem a ani nemohl

být pouze dílem lidských rukou.

Připomíná kráter vytvořený výfukovými plyny

velmi mohutného raketového motoru.

Mezi mnoha nezodpovězenými otázkami Mayské kultury

je i tato: 600 let po Kristu

se veškeré Mayské obyvatelstvo vystěhovalo, opustilo města

chrámy a pyramidy, výsledky těžké práce

a pohnulo se severním směrem, aby zde začalo žít na panenské půdě.

Přitom neexistují žádné stopy války, moru, hladomoru,

nebo náhlých klimatických změn, které by v té době mohli být impulsem k vystěhování.

V Mexiku je 16 měst s počtem obyvatelstva vyšší než 100.000.

Jedním z nich je Merida, žijí zde potomci Mayů,

mluví dosud vlastním jazykem, který je odvozen s původního mayského jazyka.

Jsou to snad ti nejmírumilovnější lidé v Latinské Americe.

Jejich tváře jsou stále ještě krásné jako byli tváře jejich předků, které nám uchoval kámen.

Z Meridy letíme přes obrovské mokřiny do La Venti,

zde nacházíme tucty těchto kamenných hlav přímo uprostřed mokřin,

každá z nich váží asi 200 tun.

V okruhu 130 km neexistuje žádný kamenolom, všude je jen džungle.

A opět si klademe otázku

jak byli tyto obrovské sochy dopraveny přes bažinatý terén?

Naše setkání s okřídleným

bohem Palenque bylo stále odkládáno,

dostat se k tomuto Panu není vůbec snadné.

Nad panenským pralesem Palenque visí klenba tropického vlhka.

Na naší cestě do posvátného města Mayů,

míjíme kostry dobytčat, nad našimi hlavami létají hejna trpělivých supů.

Po osmi odmítnutích se nám konečně dostává úředního povolení

nafilmovat tuto prastarou pamětihodnost.

Zapečetěná svatyně je otevřena pouze pro nás, na půl hodiny.

Vzhůru po strmých schodech, pak znovu dolů

do ještě dusivějšího vlhka vnitru hrobky.

A zde je poprvé v dějinách zachycen na filmu:

okřídlený bůh Palenque.

To co vidí kamera je tak překvapivé, že se musíme na jednotlivé detaily podívat samostatně,

vidíme muže který sedí v kabině a pozorně cosi sleduje,

jeho ruce jako by ovládali nějaké nedefinovatelné kontrolní prvky.

Jeho chodidlo se dotýká pedálu. Za kabinou

vidíme trysky, které za sebou zanechávají plameny.

Není to snad typická pozice astronauta, tak jak ji dobře známe dnes?

Zdá se, že je pro svou práci přiměřeně oblečen, má dlouhé kalhoty široký opasek.

Jakousi bundu, která těsně přiléhá k zápěstí jako kombinéza.

Křeslo je dobře čalouněno, aby mohlo co nejvíce ztlumit zrychlení.

Muž ze záznamového zařízení, je oblečený jako astronaut.

Motor plive plameny ohně.

Mayové tvrdí, že toto kamenné božstvo představuje Kukulkana,

který přišel z hvězd a opět se na ně vrátil.

Po dvou hodinách letu se z mraků kouře a z deště vynořuje Velikonoční ostrov.

I dnes nazývají domorodci svůj ostrov Matakiterani,

což znamená, oči hledící do nebe.

Sousední atol se jmenuje ostrov ptačích lidí,

zde je vidíme, ty bytosti s lidskými těly a hlavami ptáků.

Jsou to skutečně hlavy ptáků,

nebo tak pouze připadají domorodcům?

Mohli by to být helmy doplněné nějakou maskou?

Podle legendy přistály na ostrově

v prehistorických dobách, létající lidé v ohňovém víru.

Toto je bůh ostrova Make-Make.

Dnes tu žije asi 2.000 lidí, nikdy zde nežilo

najednou více než 4.000 domorodců, s tím souhlasí všichni odborníci.

Jakmile se na tom shodneme musíme si zodpovědět řadu nepříjemných otázek.

Z celkové populace je 70% žen, dětí nebo přestárlých.

Většina schopných mužů se stará o zásobování potravinami.

To znamená že počet dělníku je tak malý, že by nedokázali vytvořit

600 obrovských kamenných postav, které nacházíme všude na ostrově.

Kámen je tak tvrdý, že se do něj dá jen těžko udělat vryp,

železným dlátem na které opakovaně bijeme kladivem.

Mnohé z těchto kamenných kolosů měří více než 20 m a váží téměř 400 tun.

Většina soch vyčnívá nad zemí jen z části.

Teprve vykopávky dokáží odhalit jejich skutečnou velikost.

Všechny postavy zobrazují stejný, neobvyklý typ lidí

na tvářích mají povýšený a zachmuřený výraz. Jedna za druhou.

Jako by byli odlity v jedné formě.

Jedině socha, kterou vykopal Thor Heyerdahl tvoří výjimku

má kulatou hlavu a klečí.

Toto byla kamenická dílna v sopečném kráteru Ranoraraku.

Kolosy vytesané zde byly přesouvány do vzdálenosti až 20 km.

Stavitelé neměli k dispozici armádu otroků, kteří by mohli pracovat, ani dřevo na válce,

nikde nezůstali ani nejmenší stopy svědčící o tom, že sochy byli po ostrově vlečeny.

Z legend Velikonočního ostrova vyplývá, že kamenní obři se pohybovali sami

pomocí tajemné síly zvané mana, mohli ji probudit k životu jen dva kněží

a jednoho dne kněží i s manou zmizeli.

Stalo se to snad dne, kdy práce v kamenolomu Ranoraraku skončili?

Nebo existuje jiný důvod proč tu zůstala celá armáda nedokončených soch?

Co byla mana? Ovládali snad cizinci z jiných planet

elektromagnetické síly?

Byli schopní překonávat gravitaci?

Do dnešního dne je na Velikonočním ostrově mimořádně silné magnetické pole.

Zpráva francouzské výpravy z roku 1964 uvádí v závěru:

vzhledem k tomu, že se na ostrově projevují nevysvětlitelné magnetické síly a geologické úkazy,

nemůžeme vyloučit možnost mimozemských kontaktů.

Náš průzkum nás přivádí zpět do Jižní Ameriky do Cuzca

do hlavního města říše Inků.

Cuzco leží ve výšce 2.471 m nad úrovni moře v Peruánských Andách.

Vypráví se, že město bylo založeno posly slunečního boha.

Zdi které obklopují tyto úzké uličky pocházejí z dob Inků.

Staletí nepoškodila dokonalé umění starých kameníků.

Perfektně opracované kameny byli na sebe kladeny bez použití malty.

A přesto do škvír nepronikne ani ostří nože.

Zvláštností je blok o 12 ti plochách, který je vypracován s takovou přesností,

že by se jí podařilo dnes dosáhnout jen s využitím nejmodernějšího zařízení.

Jen tak pro porovnání tato zeď, která byla vybudována

stejným způsobem, se nachází zcela jinde,

zhruba 5.000 km západním směrem v Pacifiku na Velikonočním ostrově.

Byli snad kameníci z Velikonočního ostrova a v Andách učedníky stejných stavitelů?

Vysoko nad Cuzcem se nacházejí rozvaliny pevnosti Sacsayhuaman.

Inkové ji využívali k ochraně svého královského města.

Jako části hlavolamu, jako by nebyli těžší než krabička zápalek,

obrovské balvany tvoří zeď

dlouhou 366 m.

Pevnost existovala dávno před obdobím Inků.

Když se Španělský dobyvatel Pizzaro zajímal o její stavitele

dostalo se mu odpovědi,

že měli světlou pleť, plnovous a rudé vlasy.

Byli to potomci Virakoči.

Některé z těchto kamenů váží až 500 tun.

Indiáni přicházejí na trh v Pisacu.

Vracejí se tedy do posvátného údolí Inků, údolí Urubamba.

2.577 m nad mořem leží Machu Picchu, citadela

o které se také tvrdí, že byla vybudována potomky

Virakoči se světlou pletí a ticiánovými vlasy.

U úpatí Kordiller leží La Paz

hlavní město Bolívie ve výšce 3.767 m.

Je to nejvýše položené hlavní město na světě.

Ve výšce 3.965 metrů nad mořem je jezero Titicaca, je to nejvýše položené jezero na světě.

Na jeho březích se nachází indiánské tržiště.

Nad jezerem se vznáší opar tisíce záhad

a na jeho březích nacházíme stopy prastaré civilizace.

Legenda vypráví, že matka země zvaná Oriana zde přistála ve zlatém voze,

předala lidem moudrost a znalost umění a řemesel

a opět se vrátila ke hvězdám.

Tiuahanaco bylo postaveno na její počest, je to nejstarší náboženská svatyně na světě.

Tiuahanaco je dnes vzdáleno 30 km od břehů jezera Titicaca.

Kdysi se prý jezero dotýkalo úpatí chrámu.

Vypadalo to takto, dole malý přístav, nahoře posvátné jezero.

Jezero vysychá už dlouhou dobu, ale stále je obklopeno rozvalinami kdysi obrovských staveb.

Dnes voda ustupuje asi o 31 mm ročně.

Jestliže je dnes břeh vzdálen 30 km, kolik času

uplynulo od doby, kdy vody jezera omývaly chrám?

Jistě dlouho před psanými dějinami.

Nejpůsobivější připomínkou zaniklého času je brána slunce.

Je vytesána z jediného kamenného bloku,

který váží více než 10 tun. Tři řady

stylizovaných postav obklopují nepopsatelnou bytost.

Je to bytost mimozemského původu?

Tajemství minulosti se objevují na všech kontinentech.

V drsné kopcovité krajině severozápadní Austrálie,

nacházíme desítky skalních maleb, které sahají daleko do minulosti.

Tyto kresby jsou pravděpodobně prvními zprávami pravěkých lidí.

Tato kresba představuje Wondjinu, legendární bohyni Mléčné dráhy.

Také ona přišla z nebes aby učila děti země.

Nepochybně byla vytvořena podle modelu, skoro bychom chtěli říci,

že existoval jediný model pro všechna ta božstva, která nacházíme na všech kontinentech.

V Austrálii, v Americe,

v Africe,

v Evropě

a v Asii.

Toto je jeden ze slavných Japonských Dogu.

Tyto figurky byli nalezeny na ostrově Hansu.

Jsou staré nejméně 5.000 let.

Ruský sběratel a vědec Kazancev nám k nim podal následující vysvětlení.

"Podle mého názoru představují tyto postavy, hvězdné bytosti pozorované na Zemi,

jejich zapečetěné helmy, jsou vybaveny dýchacími přístroji."

"Vidění umožňují brýle s úzkými štěrbinami."

"Pravděpodobně byli na své domovské planetě zvyklí na slabší světlo."

"Jejich kosmické oděvy jsou nafouknuté jako by se snažili kompenzovat

vyšší atmosférický tlak na Zemi."

"Jejich ruce vůbec nepřipomínají lidské, jsou podobny mechanickým chapadlům."

"Pokud budete tvrdit, že jde o zobrazení bohů, pak se musím zeptat,

jak mohli tvůrci těchto postav zobrazit

jejich technické vybavení, aniž by viděli model?"

Kazancev poukázal ještě na další skutečnost, na překvapivou podobnost mezi figurkami Dogu

a nástěnnou malbou velkého boha Marse,

který je na druhém konci světa.

Asymetrický vzorek na šperku, který byl nalezen v hrobce Mexického velekněze

dovoluje také překvapivé interpretace. Když na něj promítneme současný integrovaný obvod

zjistíme, že to co vypadalo jako pouhý umělecký výtvor, může být něco jiného.

A další příklad Mexického výtvarného cítění, po doplnění

to vypadá jako moderní kleště.

Jsme opět v Iráku v Bagdádském muzeu, kde nacházíme malé hliněné nádobky,

které byly vytvořeny v dobách Ježíše Krista, snad jsou dokonce ještě starší.

Do úzkého hrdla byla zavedena malá měděná trubka do trubky byla zasunuta tyčinka

ze slitin různých kovů, když byla nádobka naplněna

kyselinou solnou, začalo zařízení vyrábět elektrický proud.

Nepochybně to byl jednoduchý elektrický článek.

Ale Volt přece objevil elektrický článek o 1.500 let později.

Další technický zázrak ze stejného období

najdeme v Britském muzeu, jsou to vybroušené čočky,

které umíme vyrábět až dnes za pomocí přesných řezacích a brusných nástrojů.

Broušené čočky nebyli v Evropě vyráběny před 16. stoletím,

tato však byla nalezena na Blízkém východě a je stará 2.000 let.

V Moskvě hovoříme poblíž památníků kosmonautů

s doktorem Vjačeslavem Zajcevem z akademie věd.

Upozornil nás na dvě prehistorické památky,

které při našich současných znalostech dějin nedokážeme vysvětlit.

První z nich je lebka bizona, který se pásl na Sibiřské tundře před 40.000 lety.

Byl zastřelen kulkou,

důkazem toho je vstřel.

Balističtí experti dospěli k názoru, že tento otvor mohl vzniknou jen díky velmi rychlému projektilu

a že zvíře bylo v okamžiku výstřelu na živu.

Střela byla vypálena před 40.000 lety.

Druhý příklad doktora Zajceva je stejně neuvěřitelný,

na okraji Fergany v Uzbekistánu

poblíž Čínských hranic nalezli Sovětští vědci skalní kresby,

které pečlivě okopírovali.

Musíme se dívat velmi bedlivě, abychom pochopili význam této prehistorické kresby.

Bytost má na sobě astronautickou helmu,

helma je dokonalé připojena ke kosmické kombinéze.

Spojovací trubice, dýchací přístroj, přídavná zařízení kosmického cestovatele.

A zavěšena v prostoru je kosmická loď,

tvořená dvěma navzájem spojenými talíři.

Nejen v Uzbekistánu, ale všude na světě se setkáváme s obrazy

létajících strojů a létajících bytostí.

Všude na světě kladou obři své nevyslovené otázky.

Všude na světě vidíme architektonické pamětihodnosti

vytvořené na počest bohů, kteří přišli z nebe.

Tento létající stroj byl namalován na skalní stěnu v Japonsku před 7.000 lety.

Tato maličká zlatá kopie starodávného létajícího stroje byla nalezena v Kolumbii.

Je stará více než 1.000 let. Přezkoušeli jsme ji v aerodynamickém tunelu.

Její aerodynamický tvar

se podobá tvarům moderního letadla.

Zdálo se nám nemožné, že by mohli existovat přesvědčivější důkazy

návštěvy mimozemských bytosti na naši planetě... ale existují.

Od Tichého oceánu se blížíme k pobřeží jižního Peru.

Před námi je záliv Pisco.

Zde se jako ukazatel cesty tyčí do výše sta metrů trojzubec, nepochybně je to znamení.

Znamení pro koho?

Přibližujeme se k němu ještě jednou, toto znamení ukazovalo cestu do vnitrozemí

již před 2.000 lety. Cestu k čemu?

Sledujme ji a uvidíme.

Přelétáme nad rozvalinami starých civilizací

a nakonec vidíme před sebou záhadnou planinu Nazca.

Čáry nám běží vstříc, při pohledu ze země nic neznamenají,

dlouhé brázdy vyryté do vyvýšené krajiny.

Vyryté jak soudí vědci už nejméně před 2.000 lety.

Skutečně ty čáry nic neznamenají?

Při pohledu z velké výšky, například z letadla

vytvářejí obrazce.

Vidíme pavouka

orla,

páva

a kolibříka.

Žádného z nich nerozeznáme ze země.

Poblíž neexistuje žádná hora, žádná pozorovatelna ze které by bylo možno vidět na planinu.

Obrovské kresby museli být určeny někomu kdo přilétá z výšin.

Ani další čáry nedávají při pohledu ze země smysl.

Jsou přímé jako šípy.

Jediný obrovský kamenný hlavolam.

Některé jsou souběžné, jiné se protínají.

Začínají najednou a končí náhle.

Není pochyb jsou to přistávací plochy.

Planina Nazca je obrovské opuštěné letiště.

Mohli by to být astrologické symboly?

Tyto ukazatele je možno spatřit jen z velké výšky. Kdo je měl ale sledovat,

nebo to snad byli silnice, silnice které nikam nevedou,

které náhle končí.

Pokud to ale bylo letiště,

kdo na něm přistával?

Odpoví na naše otázky tyto postavy?

Navštívili naši Zemi bohové ze vzdálených planet?

Byli tito bohové astronauty?

Shromáždili jsme o tom mnoho důkazů z celého světa,

stále ještě můžeme zpochybňovat závěry, ale sami důkazy nemůžeme nevzít v podtaz,

dokud nebudou tyto staré záhady vysvětleny, zůstávají naše otázky v platnosti.

Byli bohové astronauti?

Myslíte si, že jednou...

...že jednou...

...že jednou...

přeložil -- vena --