Original subtitles

[hlasité dýchnutí, vrzání prstu po skle]

[hlasité dýchnutí, vrzání prstu po skle]

[hlasité dýchnutí]

[dýchnutí]

[vrzání skla]

[štěkot psa]

[kňučení psa]

[jemná hudba...]

Au!

[šišlá] Asto, počkej!

[jemná hudba...]

[nesrozumitelné žvatlání]

Au!

[kašlání]

[pláč...]

[vzdálené volání lidí] Jendo!

- [muž] Jendo! - [matka] Jendo!

- [muž] Jendo! - [jiný muž] Jendo!

- [muž] Honzíku! - [matka] Jendo!

- [muž] Honzo! - [matka] Asto, kde je Jenda?

[matka] Kde jsi nechala Jendu? Jendo!

- [muž] Honzíku! - [matka] Jendo! Jeníku!

[Hubert] Voloďo! Pojď sem, ty komsomolče.

- [rusky] Dáme si cígo? - [rusky] Jo, jo.

- [Hubert] To je blbec. - [rusky] Na takovejch stojí komunismus.

[zasmání]

- Co to máš za vynález? - [rusky] Děda bojoval ve druhý světový.

[rusky] To mám na něho památku.

[Hubert] Honzíku, nemusíš se předřít, nikdo se nedívá.

[Jan] V socialismu se vždycky někdo dívá.

[pohodová melodie na harmoniku...]

[fotbalista] Pojď do toho!

To neumíš.

[Hubert] Tak co, holky? Dřem tu jako koně,

k vodě nás nepustí, žerem tyhle sračky, co?

[Hubert] Šly byste k jezeru, ne?

Endrija, Zaja, Anna. No co, holky?

- [Hubert] To jsou zbytky ze včera? - Ne, to bude dneska k večeři.

Tu sračku tady asi budem žrát až do konce.

- Nežereme? - Nežereme!

Nežereme.

We state united.

[rusky] Češi odmítají jíst.

[komandýr rusky] To má být stávka?

- [rusky] Ne. - [komandýr rusky] Tak o co jde?

[rusky] Vy víte, o co jde.

[rusky] Takže stávka. No dobře.

[rusky] Jak chcete.

[rusky] A co vy?

[rusky] Vy nejste Čechoslováci! Jste komsomolci. Jezte!

[rusky] Jsi komsomolec?

[křičí] Jsi komsomolec?

[rusky] Ano. Jsem komsomolec.

[komandýr rusky] Vstaň!

[rusky] Pochodem v chod do stanu!

[melodie na harmoniku...]

[jemná hudba...]

[rusky] Všechno vím.

[rusky] V jednom si uděláme jasno.

Nemůžete se chovat jako děti, a dožadovat se práv dospělých.

Dovolíme vám koupat se v jezeře.

[potlesk, jásot]

[hvizd píšťalky]

[rusky] Všechno vím.

Neplavte od břehu dál, než kde stačí nejmenší z vás.

A na jídlo, které tu dostáváte zdarma, se nikdo nebude dívat s odporem.

[ředitel rusky] Nikdo!

Ty!

[ředitel rusky] Všechno vím.

Jdi do jídelny. Pak si promluvíme.

[ředitel rusky] Chcete smýt skvrnu ze své cti? Tak se nad sebou zamyslete.

[Hubert] Hele, on to odnese.

Podle mě poletí i ze školy a z toho jejich komsomolu.

[hvizd píšťalky]

[komandýr rusky] Rozchod!

[rusky] Promiňte, soudruhu řediteli, ale to nedává smysl.

- [řed.] Á, stávkující proletář osobně. - [komandýr] Palach.

Promiňte, ale pravidla buď jsou, nebo ne.

Jestli Rusa vyloučíte a Čecha necháte, tak to nejsou pravidla. Nedává to smysl.

[rusky] Ano, to zní logicky.

Nikoho nevyloučíme. Slovo komunisty.

[ředitel] A ty ukaž, že umíš nejen mluvit, ale i pracovat.

[rusky] Děkuju.

[radostný křik]

- Tam je! - Ber ji!

[Hubert] Ber ji!

- Ber ji! - [výkřik dívky]

[smích] Podívej, tady! Tady je!

[smích]

Jo! Jo!

Jo!

[smích]

[veselá rytmická hudba...]

[komandýr rusky] Ne, kluci, ne!

Copak takhle se u nás tancujou naše národní socialistické tance?

Hop! Hop! Hop!

To je mužik!

[ryčná hra na harmoniku...]

Hej!

Hej!

[rusky] Tebe to s náma nebaví?

[rusky] S holkama je veseleji.

[hra na kytaru...]

[rusky] Dárek.

[rusky] Děda jich udělal několik.

[Voloďa rusky] Nikdy nezapomenu, že ses mě zastal.

[rusky] Děkuju.

[hra na kytaru...]

- On ti ho dal? - Hm.

Stejně nekouříš.

[hra na kytaru...]

[zpěv v rytmu rokenrolu] ♪Sovětští mužici vypustili družici♪

♪a Lajku do ní nacpali, nažrat jí tam nedali♪

♪a pak se na ni pěkně vysrali.♪

[Jan] Čeňku, to je moje postel.

Tohle jsme jim tam hráli česky, oni tomu vůbec nerozuměli

a tancovali na to jak na pořádnej rokenrol.

[zpěv] ♪A sovětští mužici...♪

S touhle písničkou jsme projeli půlku Ruska.

[zpěv] ♪...a Lajku do ní nacpali, nažrat jí tam nedali♪

♪a pak se na ni pěkně vysrali.♪

[zpěv s kytarou beze slov...]

Honzíku, přijela si pro tebe holka.

[zpěv s kytarou beze slov...]

[terapeutka] A ruce pod bříško! A točíme!

[terapeutka] Natažená kolena a kmitáme!

[terapeutka] Tohle je léčba! Není to zábava!

[terapeutka] A dýcháme do vody!

[terapeutka] Stačí!

[terapeutka] A plaveme už samostatně!

[terapeutka] Soustředíme se, jak nám pracují svaly.

Zapojujeme všechny svaly. To, co dokážeme teď ve vodě,

dokážeme brzo na suchu, bez pomoci.

Díky.

Nemohli bychom prosím dostat další kávu?

- Lízátko nechcete? Tohle je pivnice. - Nechte to tady. Díky moc.

Mluvíš za všechny, vole? Takhle vznikaj války.

[kuk] Hele, jo, Rudý právo.

"Bývalý plukovník hitlerovského generálního štábu Peter von Buttler

převezme od 1. dubna 1968 funkci

zástupce náčelníka vrchního velitelství NATO v Belgii.“

[kluk] Teda ty Belgičani toho vydrží hodně.

Němci jim dvakrát zaberou území, dvakrát vypálí Lovaň,

a teď jim bude šéfovat nacistickej generál.

- Belgičani. - Hele, to je strašný, tohle.

[Láďa] Otec říkal, že ve Vietnamu jinou možnost nemáš.

Buď se upálíš sám, nebo tě upálej Američani napalmem.

- Prosím, mladý pane. - Děkuju.

- Copak si ještě budete přát? - Světový mír.

Ten tady nenajdete.

[muž] Dyť v tý kanceláři děláte kulový!

- [Láďa] A hele, zábava. - Z toho nic nebude, ti se rvát nechtěj.

- To poznáš. - [vrchní] Hele, vypadni! Nechte toho!

[vrchní] Nech toho!

[smích]

[hudba z grotesky...]

[smích...]

[výbuch smíchu]

[Jan] A nevykašlala se spíš na tebe? Nešla někam randit?

[Helena] To ne, Eva drží slovo.

[Eva slovensky] Promiňte, zdržela jsem se v průvodu.

- [Jan] V jakým průvodu? - Na Strahově zase vypnuli elektřinu

a lidi z kolejí vyšli do ulic. Jsou nasraný.

- Co chtějí jako teď dělat? - [Eva] Asi si chtějí stěžovat.

- Komu? - [Eva] Co já vím, prezidentovi?

Ale nálada je dobrá, jsou takoví nažhavení.

- Tak se tam půjdeme podívat? - Jo, to zvládnu.

[esenbák] Zastav se! Slyšíš? Kam běžíš? Stůjte!

- [esenbák] Vpravo je. - [jiný esenbák] Stůj, ty svině!

- [esenbák] Zastav se! Zastav se! - [student] Au!

- [studentka] Nechte mě! - Chtělas světlo,

tak tady máš světlo, ty svině!

- Stůjte! - [Jan] Stojíme.

- Chcete mlátit holku o berlích? - [2. esenbák] Kdo jste?

- Studenti. - [2. esenbák] A co tady chcete?

- Co myslíte? - [2. esenbák] Tak neprovokujte!

[esenbák] Mám ho! Mám ho!

[jiný esenbák] Tak pojď!

- [jiný SNB] Zasranej kopec. - [další SNB] Posbíráme si je na kolejích.

[studentka slovensky] Bili lidi, kteří se bránili. Kopali do ležících.

[studenti] Fuj!

- Házeli mezi nás slzný plyn! - [student] Hanba!

[studentka] Pronásledovali nás z Nerudovky na Strahov,

že je to naše spiknutí proti nim!

- Ale my jsme jim nemohli rozsvítit... - To je on! Profesor.

[hvizd, nespokojenost]

Chcete k tomu něco říct, pane profesore?

No, já si vás původně přišel jenom vyslechnout.

Ale můžu říct, že už před čtyřmi lety se na ÚV KSČ řešilo to,

že polovina studentů bydlí v naprosto nevyhovujících podmínkách.

A jaký z toho teda soudruzi udělali závěr?

- Že se to bude řešit. - [smích studentů]

Já bych byl jenom rád, aby nikdo z vás nebyl trestán za to,

že jste se právem ozvali.

[bouřlivý potlesk...]

- To je on. - To jsem já.

Heleno, vždycky když vás vidím, hned je mi líp.

- To je ten Honza Palach. - Á, kolega Palach.

- [Jan] Nerad obtěžuju. - [profesor] Ne, neobtěžujete.

- A kam směřujete? Na jaký obor? - Chtěl bych být historik.

Tohle, co se tady dneska stalo, tohle na ekonomce není možné.

- Tam všichni chodí jako ovce. - Jste nespravedlivý.

Ale to horké hlavy jsou. Takže historie.

No, uvidím, co pro vás budu moct udělat. Na shledanou.

Děkuju, na shledanou.

[Smrkovský] To je lidí, to je lidí.

Mládeži, pusťte soudruha ministra, jdeme na vedení školy.

[Smrkovský] Já jsem tady dnes inkognito.

[Smrkovský] Mám tady schůzku se soudruhy z vedení školy.

Rektor univerzity je na vaší straně.

Takže vás taky prosím, zachovejte klid, ano?

Ať vás nikdo nezneužije k politickým cílům, chápete.

Věci se dávají do pohybu, i když se vám to možná nezdá.

Já vím, mladí lidé se musí ozvat, když něco nefunguje.

Když něco opravdu nefunguje, tak se mladí musí ozvat jako první.

Však my jsme na tom nebyli líp, že. Taky jsme za to náležitě zaplatili.

Nemyslete si, já vím, co je to nepříčetný policista.

Zažil jsem i kriminál. Takže chápu logicky, že se ozýváte.

Jenom vás moc prosím, nedělejme z ulic bojiště.

Věřte mi, my to řešíme. Řešíme to a dopadne to.

Dávám vám své slovo.

Moje slovo. Půjdeme dál.

Moje slovo.

Tak, a teď mě prosím pusťte, ať se věci pohnou.

- [ochranka] Mládeži, udělejte prostor. - [Smrkovský] Děkuji.

[Smrkovský] Děkuji.

Tak co mám dělat?

[otevírání dveří]

- Ahoj. - [Helena] Čau.

- [Jan] Ahoj. - [slovensky] Přišla jsi i s Janem?

[Eva] Tak to abych se oblíkla.

[Eva] Tak jak bylo?

[Jan] Smrkovský, to je tvrdej chlap.

[Helena] Já jsem hlavně ráda, že jsem tě mohla představit.

On je starej mlsnej kocour, víš to?

"Vždycky když vás vidím, je mi líp.“

- [Helena] Ale je chytrej! - Starej chytrej mlsnej kocour.

To pořadí je důležitý.

[Helena] Mě strašně urazilo, jak jsi těm policajtům řekl, že jsem invalida.

Strašně mě to urazilo.

Ty ses za mě schoval.

Já nejsem invalida!

[Eva] Jdu udělat čaj.

[Jan] Jsou úzký.

- Au! - Promiň. Můžu?

- Jo. - [řinkot]

- Podívej, co jsem dneska dostal. - Co to je?

[Jan] To je krev.

- Fuj. - Jak fuj? To je moje krev.

To jsem dneska dostal za třetí odběr krve.

- [Helena] Fakt? - [Jan] Hm.

[Helena] Takže to není bižuterie z Jablonce?

[Jan] Ne.

[jemná hudba...]

Helenko, já jsem se za tebe neschovával.

[jemná hudba...]

Au!

Co operace? Helenka už je na nohách?

Měla obrnu, to není chřipka.

Už je to lepší, do roka bude chodit.

Tak hlavně že je to lepší.

Věřil bys, že se bude zas vzpomínat na Masaryka a na Baťu?

A to nic není. Četls už ten článek o procesech v 50. letech?

Každej podrážel každýho a všichni plnou hubu velkejch pravd.

- [Jan] To prostě nepochopíš. - [Láďa] Co vůbec ta Helenka?

Jaký to je, osahávat se s holkou, se kterou jsi chodil do školky?

Nenasírej se. Na život.

A že zrušili cenzuru.

- Voloďo! - [Voloďa] Honzo! Promiň,

- spletl jsem si tramvaj. - [Jan rusky] To nic.

[Jan rusky] To je Láďa. Ne, to je Šelma.

-Ahoj, Šelmo. -Čau, Voloďo.

- Já jdu. - Měj se.

[rusky] Posaď se.

- [rusky] Voloďo, oni tě pustili. Jsi tady. - [rusky] Ano.

- [vrchní] Pivo? - [rusky] Ano. Pivo a vodku.

- [česky] Dvakrát. - [rusky] Já si nedám.

[rusky] Jak nedáš? Pivo a vodku. Dvakrát.

Voloďo.

[Voloďa] Och!

- [rusky] To je prostě nádhera... - Hm.

...že se najdou lidi z různých koutů planety a mají se rádi.

[rusky] Jo, to je nádhera.

- [Voloďa] Jsi hrdina. Zachránils mě. - Ne.

- Ten předseda tenkrát... - Ne.

To byl chlap!

Tys ho donutil, aby se zachoval jako chlap.

Přišel za mnou do jídelny a povídá:

"Voloďo, máš v sobě něco, co nutí jiné dobré lidi riskovat.

To znamená, že nemůžeš být parchant.“

- [rusky] To ne. - [rusky] Takhle mi to řekl. Jo.

- [rusky] Jo. - [rusky] Předseda.

- [rusky] Je to velký zvíře. - [rusky] To jo.

[rusky] Přeháníš, Voloďo.

[rusky] Já tě mám rád.

[rusky] Líbil ses mi úplně od začátku.

[rusky] Přitom jsme se vůbec neznali, než jsme se k vám přidali.

[Voloďa] Znali. Akorát jsme o tom nevěděli.

[rusky] Mám tě rád.

- [rusky] Ne, já mám rád tebe! - [rusky] Ne, já tebe!

- [rusky] Já tě mám rád! - [rusky] Ne, já mám rád tebe!

[Voloďa] Nemůžeš mě mít rád tolik, jako já mám rád tebe.

[rusky] To u nás dostane každý, kdo dobrovolně daruje litr a půl krve.

[rusky] Teď ji dám tobě.

[rusky] Svoji krev.

[Jan rusky] Krev.

[Voloďa] Tak to jsme fakt nejlepší kamarádi.

Já chodím mezi mladé lidi a vy to víte a vy se ptáte.

A vaše otázky jsou, abych tak řekl, čím dál odvážnější.

Takové otázky, jaké tady teď padají,

by se před půlrokem jen málokdo z vás odvážil vyslovit.

Máme nového prezidenta, hrdinu Vlastenecké války,

v čele strany stojí Saša Dubček! No!

[Smrkovský] To, co se děje tady dole, to se promítá i do vedení státu.

A jestli si myslíte,

že to tady u nás v republice kočíruje Sovětský Svaz,

tak to se, moji mladí přátelé, to se šeredně mýlíte!

[potlesk]

[píseň Waldemara Matušky] ♪Jó, třesně zrály, zrovna třešně zrály,♪

♪sladký třešně zrály a teplej vítr vál.♪

♪A já k horám v dáli...♪

- [Jan] Kluci! Kterej z vás je Masopust? - [kluk] Já!

[Jan] Já jsem Ježek.

[pokračuje píseň] ♪...sluncem, který pálí, tou dobou stádo hnal.♪

♪Jó, třesně zrály, sladký třešně zrály,♪

♪sladký třešně zrály, a jak to bylo dál?♪

- [Jan] Prosím. - Děkuju.

- [matka] Tak, jídlo nebo psaní? - Psaní.

Tak prosím.

- Mě přijali! - No, no.

Mě přijali! Mě přijali!

Mě přijali! Mě přijali, mě přijali!

Mě přijali.

- [Jan] Jo! - Já ti přeju, abys to nevzdal jako já.

[Jan] Nevzdám.

- Hlavně aby tě to uživilo. Kolik? - Jednu, prosím.

[Jan] Filozofií asi nezbohatnu, ale zato budu všemu rozumět.

No, to víš, že jo.

- Mami, ten dopis byl otevřenej. - Jo!

- Takže ty mi otvíráš dopisy? - No. Úřední.

Vy jste to věděli? Brácha?

- Mami, ty mi zase otvíráš dopisy. - Ano! Úřední!

Ale moje.

Tak gratulujeme a dobrou chuť.

- [Jan] Dobrou chuť. - [Jiří] Dobrou chuť.

[jemná hudba...]

[Jan] Jendo! Kde jsi?

[jemná hudba...]

[kamelot] Zákaz cenzury potvrzen zákonem!

Rozloučení se Zdeňkem Štěpánkem! Svobodné Slovo!

[kamelot] Dva tisíce slov, která patří dělníkům, úředníkům, prostě všem!

Američané nám bombardují Vietnam!

[kamelot] Ve Francii policie obsadila Akademii umění!

Svobodné Slovo! Zákaz cenzury potvrzen zákonem!

Potřebuje náš demokratický socialismus dvě marxistické strany?

- [studentka] Haló, občane! - [student] Duch doby, duch svatý.

[studentka] Haló, to platí i na vás, soudruzi!

[rytmická hudba...]

[zvonění tramvaje]

[profesor] Máte štěstí, že zkouším lemply na druhý termín,

jinak bych už byl někde u rybníka.

- Chtěl jsem jen poděkovat. - Co tak skvělého jsem provedl?

[Jan] Už jsem v přestup nedoufal.

Co tady tak stojíte? Vypadáte jako postava z Jiráska. Sedněte si.

Nevíte na kterou?

Na dvou židlích se sedět nedá, pane kolego.

Hm, zvolil jste levici.

Jestli jsem tomu dobře rozuměl, nepřijali vás už několikrát

na filozofickou fakultu, protože váš otec byl podnikatel.

Byl pekař a cukrář.

To je vskutku pohoršlivý třídní původ.

[Jan] Taky prý nemám tajit, že maminka vstoupila do strany.

A berete to jako zásluhu, nebo provinění?

Maminka je spíš

praktická.

[profesor] Možná kdyby nebyla, tak tu teď spolu nesedíme.

Zapíšete si můj seminář?

[Jan] Nevím, jestli můžu jít hned do druhého ročníku.

Podmínkou je znalost němčiny, a moje němčina je...

Není dokonalá?

- Já německy neumím. - No jo, od války už je daleko.

[profesor] Víte co? Přečtěte si nejdřív Komenského.

- Komenského mám přečteného. - [profesor] I v latině?

- Latinu přidám k němčině. - [profesor] Výborně.

Helenka říkala, že se to nehodí, maminka zase, že ano.

[Jan] Je z války, je to ruční práce.

Dostal jsem ho od kamaráda, který studuje architekturu.

Je váš. Já nekouřím.

[pousmání] To je od vás milé.

[profesor] Děkuji.

[profesor] Cestujte, pane kolego.

Zjistíte, že svět je plný barev.

[profesor] A že kromě rybníků jsou také oceány.

[píseň skupiny Olympic] ♪Kdo se večer hájem vrací,♪

♪ten ať klopí zraky.♪

♪Ať je nikdy neobrací k vrbě křivolaký.♪

♪Jinak jeho oči zjistí, i když se to nezdá,♪

♪že na větvi kromě listí visí malá hvězda.♪

♪Viděli jsme jednou v lukách plakat na tý vrbě kluka,♪

♪který pevně věřil tomu, že ji sundá z toho stromu...♪

[rádio] Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů.

Probuďte i teď své známé ve svých domech,

protože za malý okamžik bude Československý rozhlas Praha

- vysílat mimořádně důležitou zprávu. - [matka] Jeníčku, je válka. Jendo!

- [matka] Válka je. - Co?

[matka] Sověti přijeli. Praha je plná tanků.

V rádiu to hlásí pořád dokola.

- My se bráníme? - To neříkali.

[rádio] ...a nekladli postupujícím vojskům odpor.

Proto ani naše armáda, bezpečnost a lidové milice

nedostaly rozkaz k obraně země.

Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa

považuje tento akt za odporující

nejenom zásadám vztahů mezi socialistickými státy,

ale za popření základních norem mezinárodního práva.

- Včera, dne 20. srpna 1968... - Musím do Prahy.

- [matka] Ne. - Pojedu do Prahy.

Ne, to není zábava, Jendo. To to jde o život.

- [Jan] Proto pojedu do Prahy. - Nepojedeš!

- Pojedu do Prahy. - Nepojedeš!

[Jan] O tom ty nerozhoduješ! Jsem dospělej! Pojedu do Prahy!

- Ne! - Mami, pojedu! Mami!

- [zamykání] - [Jan] Sakra!

[Jan] Dobře, tak nepojedu, slibuju. Ale nezamykej mě tady jako psa!

[rádio] Soudruh Smrkovský, který jediný z celé vlády mluvil s novináři, řekl,

že tohle všechno se děje za našimi zády, proti vůli vedení státu.

Budova, kde sedí, je obklíčena sovětskými samopalníky,

proti vchodu stojí sovětské tanky a míří přímo do oken.

[znělka Československého rozhlasu]

[rádio] Čekáme zatím na další zprávy.

- [Jan] Lassie, zůstaň! - [rádio] Jakmile uslyšíte

naši Československou státní hymnu,

to bude zřejmě konec našeho dnešního vysílání.

[rádio] Zpráva pro Michala Protivňaka, Vydraň, okres Medzilaborce.

"Jsme všichni v pořádku. Jarča.“

Zpráva pro rodiny vojáků.

Vše v pořádku, vojáci plní úkoly dobře. Rodiče pozdravují.

Oznámení pro paní Ludmilu Vaníškovou, toho času v Luhačovicích.

Děti v Praze i v Ústí nad Labem jsou v pořádku. Ozvěte se.

Voláme hrušky nabrat na Břeclavsku. Věruška...

[voják rusky] Co jsi zač?

[rusky] Jsi špion.

[Jan rusky] Chápeš vůbec, kde jsi? To je Karlova univerzita!

[rusky] Univerzita! Chápeš to?

[rusky] Míříš na prezidenta! Je hrdina Sovětského svazu a 2. světové války!

[rusky] Vypadni!

[rádio] Dáváme mikrofon přímo z okna rozhlasu, ať víte, co se kolem nás děje.

[z rádia střelba]

[jiný voják rusky] Rozejděte se!

Jestli dostaneme rozkaz, budeme střílet!

Nechceme nikomu ublížit!

Máme rozkaz!

Kdybyste dostali rozkaz, udělali byste totéž!

Rozejděte se!

[další voják rusky] Stůj!

- Stůj, nebo střelím! - Stát!

Kam jdeš?

[rusky] Jdu za prezidentem.

Běž.

No?

[rádio] Jsme přesvědčeni, že stejně se budete chovat i vy, a místo...

[rusky] Padej domů, aktivisto! Utíkej!

[rusky] Povídám, utíkej!

[muž, rádio] Dělat to, co je třeba.

[žena, rádio] Věříme, že Československo zůstane socialistické a demokratické.

[muž 2, rádio] Suverénní a samostatný.

[Slovák, rádio] Ty, kteří teď mají v rukou náš osud,

podpoříme nejlépe tím, že zachováme klid a rozvahu.

[žena, rádio] Věřme dál v socialismus a demokracii.

[muž, rádio] Slyšíte střelbu.

[Slovák, rádio] Vážení přátelé, navzdory střelbě a citovému pohnutí

zachovejte klid.

[muž] No tak pojeď! Na co čekáš?

[muž] Slyšíš? Jeď!

[muž] Tak se ukaž! Tak se ukaž, co seš zač! Pojeď!

[křik rusky...]

[zpěv lidí] ♪Kde domov můj, kde domov můj.♪

♪Voda hučí po lučinách,♪

♪bory šumí po skalinách.♪

♪V sadě skví se jara květ,♪

♪zemský ráj to na pohled.♪

♪A to je ta krásná země...♪

- Táhněte! - Táhněte domů!

- [střelba...] - [rusky] Vpřed! Vpřed!

[střelba...]

[nesrozumitelný křik...]

[šustot...]

[rádio rusky...]

[Helena] "Našeptávají ti dnes, že tvými nepřáteli jsou vojáci spojeneckých vojsk.

Přesvědčují tě, že ruští okupanti přišli, aby udusili demokracii,

zničili všechno to, co se objevilo po lednu 1968.

Našeptávají ti, že Moskva je proti tvému právu na vlastní národní cestu rozvoje,

a proto stojí ruské tanky v ulicích Prahy.

Pražané, to všechno říká tvůj nepřítel,

který po celá ta léta čekal na vhodnou chvíli,

aby tě svedl z cesty nastoupené před dvěma desetiletími.

Dnes se odhodlal zaútočit na nejdůležitější vymoženost tvého lidu,

na socialismus.“ Kdo je tady proti socialismu?

[rádio rusky, hluk helikoptéry...]

[Helena] Tohle ti Rusáci nemůžou vyhrát.

Vlastně se jim podařilo jediný.

Naštvat i ty, kteří na ně za posledních dvacet let ještě naštvaní nebyli.

[rádio] ...ke všem sportovcům světa. Okamžitě vydejte zákaz startu

sportovců z agresivních zemí, které svými vojsky obsadili Československo,

na olympijských hrách v Mexiku.

- [Jan] Co je? - Dej mi pusu.

- Už nemůžu, hrozně mě bolí ruce. - Tramvaje nejezdí.

Počkej! Vlez mi na záda.

No neboj, vlez mi na záda!

- [Jan] Budem doma dřív! - [smích]

[mladík] Vozili jste jen naše lidi, nebo i ruský vojáky?

[muž] Ne, jenom naše. Hlavně mladý lidi, tak asi ve vašich letech.

[muž] Mladý většinou. Hlavy měli prostřelený a břicha.

- [mladík] A kolik mrtvých tam asi bylo? - [muž] Odhadem tak kolem třiceti,

možná čtyřicet. Každá sanitka obsazená nejmíň třema raněnýma. Nebo čtyřma.

[mladík] To je podobné, jako když přijeli Němci, ne?

[muž] Horší. Protože Němec byl nepřítel, to bylo něco jinýho.

Kdežto tohle, to prostě... Bratři. A já nevím, jak bych to řekl.

Říkám, já brečel, nechci to tak říkat, jak stará kurva, opravdu.

[hvizd výpravčího]

[matka] Jendo! Jendo! Tady jsme.

[nesrozumitelné hovory ruských vojáků...]

- [Jan] Ahoj, mami. - Ahoj.

- [Jan] Jak to, že už máš zavřeno? - No mám, no.

- Ahoj, Helenko, pojď, posaď se. - [Helena] Ahoj.

- [Jan] Dobrý den. - [Krobová] Ahoj, Honzíku.

Jsem zavřela, přece je nebudu vykrmovat.

- Proč je tady tolik Rusáků? - V tom autě mají nějaký tajný zařízení.

To ruší rádio, prej na kilometry daleko, víš? Tak pojď.

[matka] Jo. Jendo?

Sliby chyby.

- Ahoj, mami. - Ahoj.

Tak pojď, prosím, pomoz s tou mrkví, jo?

Tak.

Tak nabídni si.

- [rusky] Prosím vás, dejte mi vodu. - [matka] Není.

[rusky] A čím zalejváš?

- Prší. - [voják rusky] To určitě, ty stará můro.

[matka] Že prej maj tyfus,

že pijou vodu z rybníka. Věřila bys tomu?

[Jan] Pane Radek, proč k nim pouštíte děti?

Já je k nim nepouštím, kluky zajímá technika.

[Jan] Hej, kluci!

To nemůžete, oni jsou zlí. To jsou okupanti.

[matka] Jendo, pojď pomoct, nebo tady budem do večera.

[voják rusky] Pojď, podívej na tohle.

[matka] Děkujem.

[Krobová] Cibulky ještě.

[temná hudba...]

[výstřel]

[temná hudba...]

[matka] Jendo! Jendo.

Jendo.

Copak? Tak pojď.

- [matka] Lassinko, už jsme doma. - [Helena] Ahoj.

- Zase už bude mít štěňata. - [Helena] Prosím tě.

To bude každou chvíli, potvora jedna zabíhavá.

- Utíká ti, jo? - S tím se nedá nic dělat.

[matka] Já jsem celý dny v práci,

- Jenda doma vůbec není... - [Krobová] Líbo, kam s tím?

- [matka] Pojď, do komory. Dáš si kafe? - [Krobová] Ráda.

Děkuju ti.

[Jan] Třeba ti neutíká, třeba sem za ní někdo chodí, když tu nejsi.

[matka] Kdybys dodělal ten plot, tak bysme to nemuseli řešit.

Pět štěňat udám, jsem se domluvila na nádraží, a zbytek půjde utopit.

- Dyť by je ani neuživila. - [Helena] Hm.

Lassie, ty se zabíháš jak nějaká kočka.

Kde tě ten Jirka v tom Táboře našel, co?

- Lassie je z Tábora, jo? - [Jan] Hm.

[Jan] Brácha ji přivezl na motorce s nějakou holkou.

Holka mu utekla, Lassie mám zůstala.

- [klepání na dveře] - [matka] Ano!

- [muž] Dobrý den. - Ahoj, Karle.

Mladí přijeli. Jak je v Praze? Líbo, nesu ti tu remosku.

- Jo, to seš hodnej. Pantofle! - Jo. Už funguje. Šňůra to byla.

- [matka] Šňůra, jo? - Já ti musím něco ukázat. Pojď.

[Karel] Když v tom budeš péct, tak musíš dávat pozor,

aby se tady tohle neopíralo o zeď, jo?

Protože tohle když se zahřeje...

[TV] ...Evropy zpráva, že poštovní úředník

M. A. Amos z nigerijského města Kaby

se rozhodl nechat pokřtít svého syna jménem Dubček.

[TV] Dívky, které dříve trpělivě čekaly

na zpěváky před Rokokem a jinými divadly,

nyní stojí každý den před Ústředním výborem Komunistické strany.

Jsou však daleko trpělivější a je jich víc. A nejsou samy.

To uctívání těch blbů, to teda nechápu.

Když je v Moskvě nezastřelili, tak jsme to jako vyhráli, jo?

Leda hovno! Nezastřelili je akorát proto,

že zjistili, že podle nich to půjde i s nima. Já jim nevěřím.

Od 50. roku jim nevěřím ani nos mezi očima!

- [matka] Dáš si kafe? - Dám si kafe. - [matka] Tak jo.

- [matka] Smrťáka? - [Karel] Jo.

[matka] Kolik? Tři?

[Helena] Ty budeš spát tam, kde ti ustlala maminka?

Ne, nebudu.

[za dveřmi kňučení Lassie]

[matka] Nažrat jsi už dostala! Budeš spát venku!

[Helena] Pojď za mnou.

- Ahoj. - Ahoj.

Na.

[jemná hudba...]

Dostal jsem ho od bráchy.

Chtěl ho darovat svýmu synovi, ale když se mu narodila holka...

[jemná hudba...]

...je tvůj.

[jemná hudba...]

[kňučení...]

Lassie, ty jedna běhno.

[kňučení...]

[kňučení]

[šumění vody...]

- [Francouzka] Pozor! - [Francouz] To je poslední?

[Francouzka] Jo, úplně poslední.

- [francouzsky] Jsem tady. - [Francouzka] Právě včas.

[Francouzka] Jak se řekne česky "řeka”?

- Řeka. - [Francouzka] Jak?

- Řeka. - [Francouzka] Ržeka.

- [Jan] Ř. - [Francouzka] Ržeka?

- [Jan] Ř-e-k-a. - [Francouzka] Ržeka.

[Jan] Řeka.

- [Polka polsky] Rozumíš polštině? - Rozumím, to je jako slovenština, ne?

- [Jan] Co studuješ? - [polsky] Ekonomii, ale v Paříži.

[Polka polsky] A co ty? Vrátíš se?

"Vracaš“?

[polsky] Jestli emigruješ. V Paříži hodně Čechů zvažuje, jestli se vrátí.

[Jan] To víš, že jo. To by se Rusům líbilo, abysme všichni utekli

a oni měli volnej Lebensraum. Ti se budou ještě divit.

[Francouz] Máme plno. Počkej na další auto.

- [anglicky] Promiň, mluvím jen anglicky. - [francouzsky] To máš smůlu.

Angličtina je pro Angličany, my mluvíme francouzsky.

[česky] Jasně, ok.

- [francouzsky] Ne! - Stop!

- [anglicky] Další auto. Jiné auto. - [anglicky] Aha, dobře.

[vinař francouzsky] Děkuju! Odvedli jste dobrou práci. Tak se na to napijeme.

[francouzsky] Super!

- [fr.] Děkuju. - [fr.] Díky.

- [fr.] Alkohol ne. - [vinař fr.] To není alkohol, ale víno.

- [vinař] Na zdraví! - [všichni] Na zdraví!

- [anglicky] Honza je totéž co Jan. - [anglicky] Napij se.

[anglicky] Tak jo.

- [fr.] Takže Honza Jean Palach? - [fr.] Ano, Honza Jean Palach.

- [anglicky] Jak se jmenuješ ty? - Mélanie.

- [Jan anglicky] Hezké jméno. - [fr.] Mélanie! Víno!

[fr.] Díky.

[Mélanie fr.] Jean říká, že tohle je... [česky] ržeka.

[Jan anglicky] Taky máme velkou řeku. Dunaj.

- [Jan angl.] Něco jako bratr téhle řeky. - [Mélanie angl.] Bratr. [zasmání]

[fr.] Na Rýn!

- [Francouzka] Tak na Dunaj! - [fr.] A ať se zbavíte Rusů!

- A my de Gaulla! - [fr.] Došlo nám víno.

- [kluk fr.] Nám taky. - [holka fr.] V autě ještě je.

- [Mélanie] Jdu pro něj. - [kluk fr.] Tak se zvedáme.

[Jan česky] Pořád přemýšlím o tom, co jsi říkala.

- Vám se tady žije líp než v Polsku? - [polsky] To nevím.

[polsky] Víš, že se v Polsku nedávno upálil chlap

na protest proti tomu, co se tam děje?

[česky] Cože?

[Polka] Kvůli tomu, že policie zmlátila studenty ve Varšavě

a že se teď Poláci přidali k Rusům a poslali k vám tanky.

[Polka] Počkej, ty to nevíš? U vás o tom nikdo neví?

[česky] O ničem se nepsalo. A přitom tisk píše svobodně.

[Polka] V Polsku se o tom taky nepíše, ale ví se o tom.

Viděly to desítky tisíc lidí.

- A kdo to byl, nějakej voják? - [Polka] Ne, úplně neznámý chlap.

Podpálil se na stadionu o dožínkách.

Vzali jsme to zpátky přes Paříž, Marseille, Monte Carlo,

Benátky a Vídeň. Co Paříž, užil sis ji?

[Jan] Užil.

- Byl jsi všude? - Jo.

[Hubert] I na Pigalle?

Byl jsem všude.

- Co práce? Nechybí ti škola? - Kablo Kladno.

Zatím se rozkoukávám. Ale maj tam ligovej hokej.

Lidi nasraný jak všude jinde

a nezadanejch ženskejch jako v Praze.

Neslyšels tam o tom, že by se něco stalo v Polsku?

[Hubert] V Polsku? Ne.

- [vrchní] Ten čaj bude pro vás, že jo? - Děkuju.

Protest. Proti tomu, že nás s Rusákama přepadli.

O tom nic nevím. Jediný frajeři jsou Rumuni.

O těch se mluví ve Francii stejně jako tady.

Takže příští rok zase Francie.

[Hubert] Dá-li strana a Bůh.

Já pojedu bez ohledu na to, co si o tom strana nebo Bůh budou myslet.

[kluk] Nečumte, pro šeříky a mávat!

[rádio] Olympiáda v Mexiku je v plném proudu.

My jsme vkládali naděje do našich gymnastů,

ti byli ale zastíněni Japonci, třebaže ani výsledky našich...

- [kluk] Ahoj, Honzo. - [Jan] To je dobrý, kdes to vzal?

Lidová tvořivost.

- Čau, kluci. - [kluci] Ahoj.

[Jan] Tak oni tam nejdřív postřílej stovky studentů na ulici

a pak spustěj olympijský hry.

[Jan] A nikdo nic neřekne. Jsou spokojení, že tam můžou jet.

To je sport, to není politika.

Na to spolíhaj, že zapomeneš, co je důležitý.

[rádio] ...v čele s Věrou Čáslavskou, do které vkládáme velkou naději,

a i sportovní svět s napětím očekává její výkon.

Nyní si zahrajeme oblíbenou písničku mnohých našich olympioniků.

Ostatně patří i všem našim politikům,

na jejichž rozvaze a pevnosti dnes záleží budoucnost národa.

[kluk] Hele, jak to říká Lennon. "Nevěř nikomu, komu je přes třicet.“

[Slovák] Lennon to už jen opakoval.

[píseň] ♪...večer tma rozhodí svou síť.♪

♪Dobrou zprávu já přináším vám, nikdy víc nikdo nesmí být sám...♪

- Josef Smrkovský! - [potlesk...]

Snad ještě jedna z nadějí, že se věci třeba jednou můžou vrátit do normálu.

[potlesk]

Pane Smrkovský, držte se. Držte nás.

- Prosím. - Děkuju.

[potlesk...]

- Držíme prapor! - [potlesk...]

[píseň Karla Kryla] ♪Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,♪

♪má v ruce štítky, v pase staniol.♪

♪A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma♪

♪dvě křehké snítky rudých gladiol.♪

♪A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma♪

♪dvě křehké snítky rudých gladiol.♪

♪Seržante, písek je bílý, jak paže Daniely.♪

♪Počkejte chvíli, mé oči uviděly♪

♪tu strašně dávnou vteřinu zapomnění.♪

♪Seržante, mávnou, a budem zasvěceni.♪

♪Morituri te salutant.♪

♪Morituri te salutant.♪

[Jan] Vy máte na medicíně latinu, co znamená "Morituri te salutant?“

- Jdoucí na smrt tě zdraví. - Děkuju.

[zpěv] ♪Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá♪

♪a písek víří křídlo holubí.♪

♪A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá,♪

♪a zvedá chmýří, které zahubí.♪

♪A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá,♪

♪a zvedá chmýří, které zahubí.♪

♪Cesta je tér a prach a udusaná hlína,♪

♪mosazná včelka od vlkodlaka.♪

♪Rezavý kvér, můj brach, a sto let stará špína♪

♪a děsně velká bílá oblaka.♪

[temná hudba...]

[hraje TV...]

- Mami! - [matka] Tak jsem byla trošičku zvědavá.

[matka] Z Ruska. Takový zařízení.

Ten tvůj kamarád má smysl pro humor.

Co na tom budeme poslouchat? Tu jejich vysílačku z Drážďan?

- Nebo Hlas Ameriky. - [matka] Jo, Hlas Ameriky,

na to mají soudruzi frekvence.

My skončíme jako za protektorátu, víš? Tady nám rozdaj přijímače

a my budeme poslouchat ty jejich nesmysly. Proto ti to poslal. Rusák.

Počkej!

- Dobrý. - Prosím tě, nebuď paranoidní.

Poslal to proto, že ví, jak je těžký se něco dozvědět.

Poslal Brežněvovo rádio. Jendo, ty jsi strašně naivní.

Mami, lidi nemůžou za to, kdo je vede.

- A nejsou to Rusáci, ale Rusové. - Rusové, hm.

[TV] 5. října ministr národní obrany Martin Dzúr oznámil,

že během nejbližších dvou týdnů

opustí většina zahraničních vojsk Československo.

- A skutečně, 21. října... - Jeníku, plech!

- Jo. - [matka] Děkuju.

- [matka] Tak. - [Jan] Pozor, Lassie.

[matka] Ať si nespálí čumák. Ne, ne, ne!

[matka] Tak, ukaž.

[Smrkovský z TV] Ale národy se musí bránit svým intelektem.

To je jejich úloha.

Socialismus v Československu bude žít

a jsem přesvědčen, že vyjde z těchto těžkých chvil silný.

Od nynějška se budeme setkávat s faktem

legálního dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu.

[Smrkovský] Já jsem, soudruzi, komunista.

- Běž dolů. - A ne od včerejška, celý život.

Disciplinovaný komunista.

Má-li všechno dobře dopadnout u nás,

musí se dát do pořádku vztahy se Sovětským Svazem.

To není žádné tajemství, to ví celý svět,

kdo je hlavní silou socialistického tábora.

No Sovětský Svaz, ne? Je to tak, nebo ne?

[muž, rádio] 16. října podepsali v Praze

představitelé vlády Československa a Sovětského svazu

dohodu o podmínkách dočasného pobytu vojsk na našem území.

[žena, rádio] Fakticky tak od nynějška není možno nazývat

sovětskou armádu na našem území jako okupační.

[muž, rádio] Můžete našim posluchačům říci, v kterých oblastech republiky

se počítá s dočasným umístěním sovětských jednotek, případně...

[Helena] Je to dobrý, našlapovat zase na obě nohy plnou vahou.

- [Helena] Fakt dobrý. - [Jan] Ale opatrně.

- [Helena] Opatrně. - [Jan] Jdeme i do průvodu?

[Helena] Chodím, ale ještě neskáču. Budu ráda, když dojdu na kolej.

- [Jan] Tohle je důležitější. - [Helena] Málo lidí tady je.

[tajný] Hele, nedělej to.

Nedělej to, nebo budeš mít problémy.

Já chci mít problémy.

Tak je budeš mít.

[temná hudba...]

[Jan] Evo? Říkalas, že budeš na koleji, ne že půjdeš sem.

[slovensky] Ano, ale asi už nepůjdu dál, protože prý jsou tam policajti.

- Policajti? - Hm.

[Jan] Půjdu se podívat víc dopředu.

Pardon, s dovolením.

S dovolením.

Pardon, omlouvám se.

- Čau, kluci. - [kluci] Ahoj.

Vypadá to, že tady nejsou jenom studenti.

[křik...]

[rány, křik...]

[policejní sirény...]

[tajný] Dej to sem!

[tajný] Chtěls problémy? Tady je máš!

[rány, křik...]

[Simona] Nechte ho! Vždyť se nehejbe!

- [rána] - [Simona] Au!

[křik...]

Zkouším žebra, jestli nejsou zlomený.

- Břicho tě nebolí? - [Jan] Ne.

Nemáš závratě?

- Hlava se netočí? - Ne.

- Pocit na zvracení? - Taky ne.

Zavři oči, rozpaž

a sáhni si prstem na nos.

To vypadá dobře.

[Simona] Kdybyste mě potřebovali, tak víte, kde mě hledat.

- Á, kolega Palach. - [Jan] Dobrý den.

- Nálada pořád svěží? - Stále.

- Držíte prapor. - Držíme.

Kluci, držte se. My rádi pomůžeme, ale musí to zůstat mezi náma.

Akční program. Zákaz kabinetní politiky,

právní jistota občanů, cenzura jen na půl roku,

svobodný výjezd za hranice. Pro koho to je?

A kam vy o stávce napíšete, když nemáte kam?

No jo. Buďme realisté, žádejme nemožné, příteli.

- Prosím tě, kde je Holeček? - [student] Támhle za tebou.

Luboši? Je tu novinář z Reportéra.

- Ten už přece nevychází, ne? - [Jan] A přece tu je.

[hra na kytaru...]

- [Eva slovensky] Prosím. - Díky.

- [Eva] Vypadáš unaveně. - [Helena] Už to trvá moc dlouho.

Něco ti přečtu.

"Každý národ přijímají ve světě tak, jak co ze sebe udělá.“

- To napsal kdo? - TGM.

- Čtete si? - [Helena] Ne, já jdu spát.

- [Jan] Dobrou. - [Eva] Dobrou.

- [Eva] A co to čteš? Masaryka? - [Jan] Hm.

[Eva] Mně se ještě nechce spát. Můžu si číst s tebou?

[hra na kytaru...]

- [slovensky] Co řekneme novinářům? - Průběh okupační stávky byl uspokojivý.

Až na to, že nás veřejnost zasklila. Odbory neráčily ani odpovědět.

Smrkovský si z nás dělal srandu.

[Lubomír] Z našeho hlediska byl uspokojivý.

Výuku přerušily všechny fakulty. I teologická.

V podstatě se za nás postavil i ministr školství,

když Dubček a ostatní mlčí. A "Reportér“ bude zase vycházet.

[Slovák] Ale "Kulturný život“ v Bratislavě ne.

[Lubomír] Vydáme prohlášení, že stávka ve stanoveném termínu končí.

[student] Nelíbí se mi výraz "končí“. Napiš, že je přerušená.

- Ať z nás mají ještě trochu vítr. - Ale my končíme.

[Lubomír] Proč jsme stávkovali? Aby se společnost přidala. A kdo se přidal?

- Všichni se na nás vysrali. - [kluk] Vzpomínáte, co jsme tu sepsali?

"Poprvé po dvaceti letech vystupujeme my, studenti, jako společenská síla,

se kterou je třeba počítat. Tato akce má prokázat naše odhodlání

a schopnost účastnit se politického života.“

A jak končíme? Ústupem z pozic!

[šustění muchlaného papíru]

Šťastné a veselé!

Proti nikomu jsme nebojovali.

Chtěli jsme lidi spojit, ale oni o to nestojí.

Zůstali jsme sami. A můžeme bejt rádi, že nás policajti zase nezmydlili,

protože mlácení do lidí asi přestal být opět problém.

[Lubomír] Uklidíme školu.

[Lubomír] Prozatím končíme.

[Jan] Luboši,

není právě proto, že lidi nic nedělají, čas na to něco udělat?

- [Lubomír] A co jako? - Čin. Akci.

[Jan] Americký tajný služby tomu říkají eskalace napětí.

Udělat něco, s čím nikdo nepočítá.

Obsadit rozhlas, vyšlápnout si na někoho z těch promoskevskejch.

[Lubomír] Hele, Honzo, brzdi! A tyhle názory nikde nevytrubuj.

To tě před měsícem zmlátili málo?

Ubezpečuju tě,

že i mezi námi ve stávkovém výboru jsou lidi, kteří donášejí policajtům.

Tak opatrně.

- Studenti donášejí? - Ano, studenti.

Já nevím kteří, ale jsou mezi náma práskači.

Nemám žádný přehnaný iluze, ale nejsem sebevrah.

Oni budou přitvrzovat. Začnou třeba stavět lágry.

Zkušeností na to mají dost a Rusům se to líbí.

Opatrně.

Studenti jsou naivní všude na světě stejně.

Pane profesore?

- Pane profesore? - Ano, tady jsem.

Dobrý den. Říkali mi, že vás najdu tady.

[profesor] Kolega Palach.

Zmatek, pane profesore, absolutní zmatek.

[Jan] Potřebuju se s váma poradit.

Poradit? O čem?

- Čtete ještě noviny? - [Jan] Samozřejmě.

Ozvala se stará garda soudruhů. Poslouchejte.

"Jsme odhodláni všemi silami pomáhat k normalizaci poměrů.

Přijde brzy doba, kdy se strana každého z nás zeptá:

,Soudruhu, co jsi dělal v roce šedesát osm?‘“

Vždycky je vedle vás skupina lidí, která svůj prospěch vidí v něčem jiném než vy.

To, že ji nějaký čas nebylo slyšet, ještě neznamená, že zmizela.

Takže to bylo všechno jenom jako?

To je ale absolutní rozpad všeho, co dávalo nějaký smysl.

Smrkovský! Vždyť měl tak silnou podporu!

Ustoupil.

Bude nás takových víc.

[Jan] Co budete dělat vy?

To, co ostatní.

Čekat.

Tak děkuju, pane profesore.

Tak moc jsem vás zklamal, Jane?

[Jan] Promiňte.

[Slovák] Trochu jsme si zablbli a od zítřka zase jako ovce,

slušný děti slušných rodičů.

- Taky na vás mohli poslat policajty. - [Slovák] Nebo na nás pustit plyn, ne?

[vrátný] Mladej, svoje jste si řekli, tak teď uklízejte.

Prosím vás, tudy nemůžete, východ je přes aulu, tady budu zamykat.

- [Jan] Klidně zamčete, projdeme zadem. - Jak myslíte, takže vracet se nebudete.

Prostě to zamknu a bude to. Stávka už žádná není, a furt couraj.

- To je jak ve zlým snu! - [Eva] Neblázni.

Proč jsme to vůbec psali?

[hluk padajících papírů]

Jendo, počkej. Počkej.

[jemná hudba...]

- Já už to nebudu. - [Helena] Hm.

- Prosím. - [Eva] Děkujeme.

- Prosím. - Díky.

Jano, zase ty "Zprávy“?

[Eva] Jsi asi jedinej člověk v celý republice, co to čte.

"Pozdrav ÚV KSSS.

Cílem komunistických stran je jednota.“

[Eva] "Ve vašich rukou je osud země.

Vydává redakční rada sovětských vojsk.“

Právě! Tváří se jako český noviny,

přitom tam nenajdeš jediný český jméno pod článkem.

- Vždyť to nikdo nebere vážně. - [Jan] Ale měli by!

Tady se píše, co nás čeká, a je to lež za lží. A vláda to nechá vycházet.

Jano, šťastné a veselé.

[Eva] A tobě, Helenko, blahopřeju, že jsi konečně úplně zdravá.

Nejsi ani její první, ani její poslední.

Já nejsem ničí!

Já nejsem ani žádnej první, ani žádnej poslední, rozumíš?

Já nejsem ničí.

- [bývalý spolužák] Nazdar, filozofe! - [Jan] Čau, kluci.

- Dáš nám vydělat? Kup si kapra. - Koupím dva.

- [býv. spolužák 2] Který chceš? Vyber si. - [Jan] Nějaký střední mi dej.

Já jdu koupit pomeranče.

- [býv. spolužák] Jak u vás na fakultě? - Stejně jak u vás.

- Takže držíte prapor, jo? - No.

[prodavač] Nesahejte na ty pomeranče. Až na vás přijde řada, já vám dám.

Pardon.

[šplouchání vody]

- Pozdravuj mámu. - [Jan] Ty taky.

- [Helena] Pozdravuj bráchu. - Ty taky.

- Hezký svátky. - Tobě taky.

- Chceš pomeranč? - Chceš kapra?

- Ozveš se mi? - Hm.

[zazvonění tramvaje]

- [Jan] Ahoj, mami. - [matka] Ahoj.

- [Jan] Tak jsme tady. - Kdo my?

- [Jan] Já a kapři. - Ukaž?

Pěkný. Tak prosím vem ještě tady to a já zavírám.

[matka] Ty sis zastávkoval jako hladoví dělníci za první republiky.

Studenti a stávka, protože se papaláši hádají o funkce?

Ať stávkuje, kdo pracuje, vy se máte učit.

[Jan] Jenomže, maminko, vy, co pracujete, stávkovat nechcete.

- [matka] Lidi maj politiky plný zuby. - [Jan] Zůstaneme sami, maminko.

[Jan] Jirka volal, že na Štědrý den nepřijedou.

[matka] Jo, mluvila jsem s ním. Malá má teprve pět měsíců a pokašlává.

[matka] Však nám bude dobře. Jendo, už jsi mi zůstal doma jenom ty.

[škvíření...]

- Mami, ty jsi mi zase rozbalila poštu? - Co říkáš?

Poštu žes mi zas rozbalila.

No, jestli tomu dobře rozumím, tak se ti balíček vrátil.

[matka] Asi toho tvýho kamaráda Rusáčka knížky nezajímají.

Já jsem mu poslal Čapka. Co se mu na tom nelíbí?

Dyť já ho mám rád. Byl tady u nás.

[škvíření oleje...]

Jendo,

třeba tvůj kamarád Rusáček nic neví, prostě mu to jednoduše nedoručili,

ale úplně přesně to stejný dělali tatínkovi.

Prosím tě, uvažuj logicky.

Kdyby mu to nedoručili, tak to nevrátí, ale zničí.

Se normálně bojí, protože chce být architekt.

Logika, jo? Jendo, žádná logika není.

Člověk se pořád jenom tady diví, co je možný.

Hm, diví.

Ty taky přitakáš všemu.

Ty si klidně vstoupíš do strany, která tátovi sebrala obchod.

On z toho potom umřel.

[Jan] Tebe mají jako důkaz, že seš jejich, že mají pravdu.

Jendo, já nejsem ničí.

Jsem vaše!

Nechali mi za to stánek na nádraží

a prostě nás neodstěhovali, jako to normálně dělali.

Ty s Jirkou můžete studovat a ty si sám můžeš dělat, co chceš.

Já jsem za to ráda. A co mi to tady vůbec povídáš?

Logika.

[píseň z TV] ♪Na tom pražském magistrátě bylo velké zděšení,♪

♪od koho tam přišla žádost, to nemáte tušení.♪

♪Na radnici žádostí je vždycky velká záplava,♪

♪ale tahle žádost byla od svatého Václava.♪

♪Slavný pražský magistráte, sděluji ti s bolestí,♪

♪že to déle nevydržím na Václavském náměstí.♪

♪Službu mít na Václaváku, to je práce nemilá,♪

♪mně už z toho zpitoměla i ta moje kobyla.♪

Jak tohle všechno mohl pan Hašler už tenkrát předvídat?

[píseň z TV] ♪My jsme ti Pražáci, vltavská krev...♪

[smích] Žárlivá holka jedna.

♪...třesem se na práci, každý jak lev.♪

♪My Prahu nedáme,♪

radši ji zbouráme.♪

♪Radši ji zbouráme,♪

♪zbouráme hned.♪

♪My jsme ti Pražáci,♪

♪vltavská krev.♪

♪Třesem se na práci, ♪každý jak lev.♪

♪My Prahu nedáme,♪

♪radši ji zbouráme.♪

Ahoj, Huberte, tady Honza Palach.

Prosím tě, nebudeš mít přes svátky cestu do Prahy?

Potřebuju s tebou nutně mluvit, nebo se zblázním.

Seš jedinej, komu to můžu říct, ale ne takhle po telefonu.

Dobře, tak o silvestru na kolejích.

Ne, jsem v pořádku.

V lednu spolu jdeme do divadla, nezapomněls?

No, na Vinohrady.

Dobře, děkuju. Měj se, ahoj.

Bůh se stal člověkem,

narodil se z ženy, tak jako bez výjimky každý z nás.

Žil jako my a zemřel strašnou smrtí.

Po jeho smrti však nenastal konec.

Právě naopak, otevřel se nový život.

A my smíme vejít dál.

Je to zvláštní situace. Smíme mít rádi svůj život

a současně se nemusíme bát své smrti.

Díky Kristu máme naději,

že zánik našeho těla

nezpůsobí konec Božího vztahu k nám.

Jak potřebujeme slyšet tahle slova.

Okusili jsme krásu svobodného života

a zdá se, že jen krátce.

[farář] Že krása svobody mizí pryč.

A my už tušíme, jaké to bude dál.

Divné a šedivé.

Jak dobře to známe, žít na půl plynu.

S palčivým pocitem marnosti, co všechno mohlo vykvést do krásy,

kdyby zůstal dostatek světla a naděje.

Narození Krista zvěstuje, že naděje zůstává a zůstane.

I vnitřní svoboda nám přece zůstává.

Tu nám nikdo nesebere.

[zpěv] ♪Radujme se vždy společně,♪

♪vzdávajíce chválu vděčně Bohu...♪

[farář] Platí slova Písma, ať žijeme, ať umíráme.

Kristu patříme.

Amen.

[zpěv] ♪Že již ráčil pohlédnouti,♪

♪milostí svou k nám se hnouti,♪

♪v tyto časy nebezpečné♪

♪zpívejme mu žalmy vděčné.♪

♪Vzbuzuje nám ku pomoci♪

♪vůdce věrné z bludu noci...♪

[student] Soudruzi, nevěřte nikomu nad šedesát.

- Kolik má Brežněv? - Tomu je přes šedesát.

[student] Tak, soudruzi, nevěřte nikomu nad sedmdesát.

To se ti tam nevleze. Svoboda, tomu je sedmdesát tři.

[student] Tak nevěřte lidem nad osmdesát.

A víte co? Nevěřte nikomu...

- [klepání] - ...anebo všem.

- Promiňte, neviděli jste Honzu Palacha? - Ne.

- A nevíte o něm něco? - Já jsem ho viděl někdy před Vánocema.

[Hubert] Neříkal, že má přijít? My jsme se tady měli sejít.

Ne. To ne.

[student] Soudruzi, americké studentstvo vám vzkazuje,

když vy neošukáte systém, tak systém ošuká vás.

[smích]

[pokračuje kostelní zpěv...]

[zpěv studentů] ♪Ať mír dál zůstává♪

♪s touto krajinou.♪

♪Zloba, závist, zášť, strach a svár,♪

♪ty ať pominou.♪

♪Ať už pominou.♪

♪Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých...♪

[muž] Tak na Silvestra!

[zpěv lidí] ♪Běž domů, Ivane,♪

♪tady tě holky nemilujou,♪

♪běž domů, Ivane,♪

♪čeká tě Nataša.♪

[jemná hudba...]

Ahoj. Simona tady není?

[studentka] Ty seš Honza, viď?

Mám ti vzkázat, že čeká v Holešovicích. Tam, co jste se jednou potkali.

Děkuju.

[muži] Gól!

[z televize komentář hokeje...]

[Jan] Nebudeš z toho mít problém? Nemůže na to někdo přijít?

Ale opatrně s tím.

- [muž] Jardo, neruš. - [žena] Co na tom pořád máte?

[z televize komentář hokeje...]

- [Simona] Vracíš se na kolej? - [Jan] Ne, jedu do Všetat. Umřel mi strýc.

[Simona] To je mi líto.

[řinkot tácků]

[z televize komentář hokeje...]

[hluk jedoucího vlaku...]

[Jiří] Jak v Praze?

Jo, zatím všecko dobrý. Co u vás?

Čekáme, co přijde z Prahy.

Teda vlastně z Moskvy, jak už to tak vypadá.

Nevím, jestli tady s malou vydržíme, bojím se, aby se nenachladila.

Celou dobu tady nemusíte být, nejdůležitější je malá.

- Ano. - [matka] Jendo!

[matka] Zapomněli jsme koupit klobouk!

Prostovlasý na pohřbu, taková neúcta.

To si zkus, tohle! Přijedu do Prahy a koupíme klobouk.

Chceš být dospělý, tak se tak chovej.

[Jan] Tak z mámy už je babička. To je dobře, těšila se na to.

Zas bude mít okolo sebe malý děti, to má ráda.

[smuteční zpěv...]

[šramocení]

- [matka šeptem] Jendo! - Ahoj.

Nedělej kravál, teta ještě spí.

A zavři okno, jde sem zima. Nech to bejt, já to potom uklidím.

Zejtra přijedu a koupíme ten klobouk.

Mami, víš, proč tě mám tak rád?

Svět se hroutí, a ty myslíš na můj klobouk.

Na strýčkově pohřbu s holou hlavou. Jako bychom neměli ani na klobouk.

Potichu, potichu.

[vrzání prstu po skle...]

- Ahoj, Honzíku. - Dobrý den, paní Krobová.

- Tak co teta, už je na tom líp? - [Jan] Je zničená, zůstala u nás.

Zase toho přivezli několik balíků. Ještě že to je zadarmo.

Ale ani zadarmo to nikdo nechce.

Ať si žvaněj, co chtěj. Odpoledne to hodím do sběru.

Tyhle si s dovolením nechám. Na shledanou.

Ahoj, Honzíku.

- Dobré ráno. - [spolužáci] Ahoj.

Proč jste sundali ten vtip?

[Slovák] V úterý přišli z kolejní správy. Muselo to jít pryč.

[Jan] Tak jim tam místo toho vylepte tohle.

Ty ještě pořád čteš "Zprávy“, jo?

- "Leninův reliéf letí na Venuši.“ - [smích]

"Záruka úspěšného boje za socialismus.“

Děkuju, nemusím. Hoši jsou v čím dál tím lepší formě.

Jo, hledala tě Helena, máš se jí ozvat.

[Jan] Jo, díky.

[Slovák] Honzo, seminář začíná v půl. Víš o tom?

- [Jan] Kdybych nepřišel, tak mě omluv. - [Slovák] Jasně.

[Janův vnitřní hlas] Tyto řádky můžou působit směšně,

ale ony jsou pravdivé.

Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly ve stavu beznaděje

a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest

a probudit lid této země následujícím způsobem.

Naše skupina se skládá z dobrovolníků,

kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.

Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku,

a tím jsem získal právo napsat tyto první dopisy

a nastoupit coby první pochodeň.

Naše požadavky jsou:

Okamžité zrušení cenzury. Zákaz rozšiřování "Zpráv“.

Jak je vidět, naše požadavky nejsou přemrštěné, spíš naopak.

Jestliže tyto požadavky nebudou splněny do pěti dnů

a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou našich požadavků,

to jest s časově neomezenou stávkou,

pak vzplanou další pochodně.

Uvědomte si, že mezi nimi mohou být právě vaši drazí.

Kolegové, svým činem vám dáváme do rukou nové trumfy.

Doufáme, já za sebe osobně ano,

že jich využijete náležitým způsobem.

P.S. Omluvte úpravu.

Věřím, že chápete mé duševní rozpoložení.

Stojí ještě za zmínku, že po... Ne.

[škrtání na papíře]

Stojí ještě za zmínku, že mezi následujícími pochodněmi

je i potomek, potomkyně dělníka z ČKD.

Pochodeň číslo jedna.

Věřím, že více světla potřeba nebude.

[matka] Jo, jo.

Zase.

- Prosím tě, neuklízej to. - [matka] Jo.

Nech ho, ať se to naučí.

Si celej život bude myslet, že ženská je služka.

[kohoutí kokrhání]

[matka] A kokrhá.

[šumění sprchy...]

[Janův hlas] Pan Hubert Bystřičan,

národní podnik Kablo Kladno.

Ahoj, Huberte,

z města nad Vltavou ti šle pozdrav

tvůj Hus.

[Hoffmanová] Maruško, kolik chtěl tý hadice?

- [Marie] Padesát. - [Hoffmanová] Padesát metrů.

[Marie] Dobrý den.

[Marie] Paní Hoffmanová, já mu řekla, že to nemáme, ale my to máme.

[Hoffmanová] To nevadí, on si to koupí někde jinde.

- [Hoffmanová] Kolik tam toho je? - [Marie] Asi tak dvacet kusů ještě.

[Hoffmanová] To je dobrý, to se prodá.

- [Hoffmanová] Všechno? - Ano, děkuju.

[Hoffmanová] Dvakrát osmnáct, třicet šest.

[Marie] Podívejte.

[Hoffmanová] Dobrý, dej to pod pult, ať na to nezapomeneme.

[Hoffmanová] Tak.

- [řidič] To je zavřený, jo? - "Přijdu hned.“

[řidič] To je tady furt. To je pumpa na hovno.

[auto odjíždí]

Čekáte na mě?

[pumpař] Jsem tady sám. Jsem musel do spořitelny.

Hned to bude.

- [pumpař] To máš do motorky? - Mám.

- Kolik se tam vejde? - Prosím?

Ale nic. Zkusíme.

No, dva litry.

Ale opatrně, jo?

A příště doraž radši rovnou s tou motorkou, ne?

Tak to dělá 8,80.

Hej! hej!

[výhybkář] Zavolejte sanitku!

[výhybkář] Zavolejte sanitku! Sanitku!

[výhybkář] Nesahejte si na hlavu! Nesahejte si na to!

Nesahejte si na to!

Položte si ty ruce.

Položte si ty ruce.

Lehněte si. Lehněte!

Lehněte si a dýchejte. Lehněte si!

[temná hudba...]

[rádio] Na tribuně stojí nový prezident republiky Ludvík Svoboda

a nový generální tajemník Komunistické strany Alexandr Dubček.

[Dubček] ...o spravedlivé uspořádání světa, zápasu o svět bez vojenských...

[šum z rádia]

[Smrkovský] Cenzura přestala, přátelé, existovat. Hurá.

[jásot, potlesk]

[temná hudba...]

[rádio] Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů.

Setrvejte u svých přijímačů, za malý okamžik budeme vysílat

mimořádně důležitou zprávu.

[rádio] V Moskvě reagovali občané na sdělení TASSu

o okupaci Československa klidně a jako by se jich to vůbec netýkalo.

[přelaďování stanic]

[temná hudba...]

[Ferdinand Peroutka] Povaha našeho národa je velmi složitá.

[jemná hudba...]

[rádio] Teprve historie bude slavit rozhodnutí poslanců.

[muž] Čtyři hlasovali proti, deset se zdrželo hlasování. Konstatuji...

[muž z Filmového týdeníku] Dělat pravdu podle mého názoru

lze nejúčinněji a nejlépe ve straně.

[český moderátor rozhlasu] Věřme, teď nám nic jiného nezbývá.

[2. český moderátor] A nenechat se vyprovokovat.

[slovenský moderátor] Verme, že pravda zvíťazí.

[znělka Československého rozhlasu]