Original subtitles

Jenom pravdu (1941)

MIAMI BEACH, FLORIDA.

...WALL STREET S KOKOSOVÝMI OŘECHY.

- Dobré ráno, šéfe. - Dobré ráno.

Dobré ráno, pane. Trhu se vede o něco lépe.

Dobré ráno. Karbid mírně zvýšil.

Jo.

Dobré ráno, pane Ralstone.

Dobré ráno, pane Ralstone.

- Dobré ráno. - Dobré ráno, pane Ralstone.

- Dobré ráno, T.T. - Dobré, Tome.

- Dobré ráno, pane Ralstone. - Dobré ráno, pane Ralstone.

T.T.

Co se všichni ksichtí? Co je tu k smíchu?

- Dobré ráno, pane. - Dobré ráno, pane Ralstone.

- Dobré ráno, pane Ralstone. - Jděte k čertu!

- Nazdar, šéfe. - Dobré ráno.

Dicku, mám špatné zprávy. Hochu, přijďte později.

- Co je? - Běžte, běžte!

Hej! Udělal mi jen jednu botu.

Co nejdříve se musíme zbavit dolu Lomas Quicksilver.

Z toho telefonování mám již květákové uši.

Ani nestačím dokončit jméno firmy a hned zavěsí.

Do toho zatraceného dolu jsem naházel 150 000.

- Musíme je vylovit ven. - Ale T.T.

Dnes všeho nech. Koneckonců, je to mé děťátko.

Ze všech dětí, co se tady objevily,

tohle jediné má kruhy pod očima.

- Je tady pan Van Dusen. - Haló?

- Nazdar, Vane. - Nazdar.

- Dobré ráno, T.T. - Dobré ráno.

- Máte poradu? - Vůbec ne. Chovej se jako doma.

- Cigaretu? - Ne, díky.

- Viděls, jak se vede karbidu? - Ano, pane. Jste muž na pravém místě.

Ty máš pěkné, pevné základy, Vane.

Teď mám pro tebe něco opravdu vzrušujícího.

Něco, s čím si můžeš pohrát.

- Opravdu? - Jasně.

- Něco k pití? - Je ještě brzy.

Je to můj osobní mazlíček.

Náhodou vlastním důl v Novém Mexiku.

Las Lomas Quicksilver.

Vezmu si láhev šampaňského.

Nezajímá mě, co jsi slyšel, je to skvělá investice.

Haló? Ano. Kdo?

Dejte mi ho!

Dobrý den, Bennette.

Ano.

Skvělá zpráva, Steve.

Ano. Očekávám vás co nejdříve.

V pořádku, po obědě.

Dobrá, hochu. Nashle.

To byl mladý Bennett, Steve Bennett.

Souhlasí. Přechází k nám do firmy. Včera jsem mu nabídl práci.

Znamenitá volba. Právě mu krachla vlastní firma.

Už dlouho jsem ho měl ve výhledu.

Otřese se. Je trochu konzervativní, potřebuje vedení,

ale má dobré kontakty.

Všichni jeho zákazníci by se vešli do zavařovací sklenice.

Ale mluví o něm příznivě.

Vezmeme-li jeho, dostanem i jeho zákazníky.

Právě takového teď potřebujeme.

- Hej hou, Quicksilver! - Proč ne? Prodá ho.

Neprosedí svůj život v tomhle křesle.

Víš, on není ženatý s mojí dcerou.

Vy se hádejte dále.

Já se jdu podívat, jestli už nejsem na mizině.

Ano, Same, opravdu jsem změnil fleka.

Už žádné starosti, žádná odpovědnost, žádné vředy.

Lidé o jeho akcie žebrají.

Jedinou mou prací bude ráno přijít,

vyložit nohy na stůl, rozhoupat křeslo a usnout.

Jednou za čas se otevřou dveře, klient vejde po špičkách dovnitř,

ze stolu vezme akcie, zanechá šek a po špičkách odejde.

Jo, ale kdo jim bude otevírat dveře?

To nevím, ale přetrhnout se nemíním.

Nač jsou vám všechny tyhle fotografie ze staré kanceláře?

Jsou strašně těžké.

Jaký má smysl jít na universitu, pokud z ní nemáš fotografie?

Kdo jsou ti chasníci s těma velkými lžícemi?

Lžícemi?

To jsou vesla. Můj veslařský oddíl.

Universitní mistři z roků '29, '30 a '32.

Co se stalo v roce '31?

Porotci zjistili, kam jsme skryli přívěsný motor.

Čmuchalové.

Tohle je kancelář podle mého gusta.

- Tádž Mahal s kalamáři. - Tádž Mah-co?

Dobrý den. Jsem pan Bennett.

Těší mě, pane Bennette. Už jste očekáván.

Pane Ralstone, přišel pan Bennett.

Vidíte? Nemají žádné fotografie.

- Vítejte, Steve. - Dobrý den, T.T.

- Nejdu pozdě? - Ne, ne. Je ohromné, že budete s námi.

Jsem ohromen, že budu tady, T2... T.T.

- Pojďte. Ukážu vám vaši kancelář. - Výborně.

Škoda, že mě fotografie alespoň na chvíli nepodrží.

Ani nevíte, jak jsem šťastný.

Společně uděláme velké věci.

Jakmile se zabydlíte, zavolejte mi.

Mám pro vás něco, z čeho se zblázníte.

Roztomilý obchůdek...

- Zralý a přesně do ruky? - Přesně tak.

Jako zralá hruška?

- Pane Ralstone? - Co je.

Volají z Nového Mexika.

- Pak vám o tom povím. Zavolejte. - Dobrá, T.T.

Skvělý chlapík.

Jméno chci tady. Pochromované.

A jsme tady...

Doufám, že je to jen prozatímní.

- Taky doufám. - Ne, myslím kancelář.

Nicméně, musí to být má kancelář. I telefonní budka je větší.

Tohle mi nedělej! Jako bych byl pohřben zaživa.

Hej, co to kecám! Tohle bude vedlejší kancelář.

Tak zde by se to pracovalo.

Makléři vždy podporují umělce. Jsou jako andělé.

Promiňte...

Pojďte dál. Jen pojďte, kámo.

Omlouvám se, pane...

Zlato... Slečno Grahamová, představuji vám pana Bennetta,

- jednoho z mých partnerů. - Tak partner?

Pan Donnelly mi již delší dobu slibuje, že mě s vámi seznámí.

Opravdu? To je od něj hezké. Jak se máte?

Když vám Dick Donnelly něco slíbí, tak to i dodrží.

Právě jsme mluvili o Zelené labuti.

Zelené?

Ovšem. Dickie vám nic neřekl?

A měl?

Myslíte, že jsem dost starý na to, abych ji viděl?

Mluví o svém představení.

Linda bude hlavní hvězdou.

Však víte, říkal jsem vám o něm.

- Miluje ji. - Jasně, labuť.

Ta část, kdy přicházíte s...

A ten chlapík běží s...

Já myslel, že umřu smíchy.

- Jde o vážnou hru. - Věřím vám. Tak se mějte.

Povězte mi, pane Bennette. Líbí se vám...

natolik, že byste do ní investoval nějaké peníze?

A jak se mu jen líbí!

Chce dát 15 tisíc.

To musím být do ní pořádný blázen.

Pane Bennette, jak vám jen poděkuju?

Nebudete toho litovat. Opravdu.

Na Broadway přineseme něco opravdu dobrého.

Šťastná to Broadway.

Už musím. Klient volá.

Bývají dost netrpěliví, takže...

Mohl by si poranit hlavu.

Tak...

na shledanou.

Ale, pane Bennette...

Hej, Samueli, sežeň nějaké cihly a maltu.

Musíme zacementovat tyto dveře.

Zatím tam naklaď pasti na krysy.

- Podívejte, co přinesl poslíček. - Už mi přinesli věci? Výborně.

Potřebuji seznam mých klientů.

Tady ho mám.

- Na shledanou. - Na shledanou.

- Dobrý den, Betty. - Dobrý den, slečno Saundersová.

- Líbí se mi váš účes. - Děkuju, slečno Saundersová.

- Dobré odpoledne. - Dobré odpoledne.

Slečno Saundersová?

Chci vám poděkovat za knihy, které jste Freddiemu poslala.

Jen nevím, jestli nejsou pro něj trochu dospělé.

Však on do nich doroste.

Hildo?

- Dobrý den. - Dobrý den.

Řekněte strýčkovi Cvalíkovi... panu Ralstonovi, že ho chci vidět.

- Je to důležité. - Jistě, slečno.

- Jak se máte? - Dobře.

Pane Ralstone, je tady vaše neteř.

Jéje. Už jste ji řekla, že jsem tady?

Ano, čeká u mě.

Řekněte jí, že mám tady plno lidí.

Je mu to líto, ale má tam plno lidí.

Opravdu? A co pan Donnelly?

Pane Donnelly, je tady slečna Saundersová. Mohu ji poslat dovnitř?

Ne, ne.

Namluvte jí cokoliv. Že jsem právě vyskočil z okna.

- Gwen je tady. - Vím.

Co chceš dělat?

Zapomněl jsem ucpat jednu díru v hrázi.

Dobrý den. J. P. Cartera, prosím.

Nazdar, J.P., tady T.T.

Byla u tebe moje neteř?

Nebyla. Dobře.

Joe, opět lítá v nějaký charitě.

Poslyš.

Ve slabé chvilce jsem jí slíbil, že jí zdvojnásobím sumu,

sežene-li do prvního alespoň 20 000 dolarů.

Šikovná nabídka. Zvlášť, když prvního je zítra!

Když se u tebe objeví, jen jí řekni,

že v současnosti nemáš čím přispět.

Jo, ostatní už to vědí.

Díky.

Mimochodem.

Chtěl bych se ti nějak revanšovat.

Slyšel jsi někdy o dole Las Lomas Quicksilver?

Haló, Joe? Joe!

Špatné spojení.

- Už nebudu čekat. - A co tak zajít za novým partnerem?

- Pan Bennett je už tady? - Sedí ve své kanceláři.

- Jaký je? - Těžko popsatelný.

Takové znám.

Ano, pane Hendricksi.

Vůbec nelituji, že jsem s tím skončil.

Byly to nervy drásající dny. Už je to za mnou.

Jasně, jen co se něco objeví, hned zavolám.

Dobrý den.

Už něco mám, nashle!

- Jsem Gwen Saundersová. - Velmi mě těší. Jsem Beve Stennett.

- Chci říct... Sten Beavet. Chci říct... - Bennett.

Jo, to je on. Ne, to jsem já. Neposadíte se?

- Mohu s vámi mluvit o samotě? - O samotě? Same!

Není třeba, abyste mě kvůli tomu praštil.

Na to je už pozdě. Padej!

Prosím, madam. Vyvěsil jsem fotky, tuhle loď maloval on.

Same!

Snad vám to nevadí.

Pššt. Mluvte potichu.

Vůbec mi to nevadí.

- Jsem v průšvihu. - V průšvihu?

Vás znám jen z doslechu. Strýček o vás hodně mluvil.

- Ale vězte, že vám důvěřuji. - To je od vás velmi hezké.

Omlouvám se, je to tak nečekané. Koneckonců, neznáme se.

Vy jediný mi ale můžete pomoci.

Jsem vám plně k službám.

Jde o nesmírně důležitou věc.

Ale musíte mi slíbit, že o tom nikomu neřeknete.

Nic neřeknu...

Hele! Nehrajete náhodou v hře Zelená labuť, že ne?

Cvalík a Dick se nesmějí o našem rozhovoru dozvědět.

Strýčka volám Cvalík.

Neznám nikoho, kdo by mi pomohl, kromě Vana, a ten to neudělá.

Nechce? To se mu podobá!

- Kdo je to? - Nikdo.

Nemusí vědět, že budeme partneři.

- Budeme partneři? - Ano. Vidíte tohle?

- Peníze? - Co myslíte, kolik toho je?

- Vidím tisíc dolarovou bankovku. - Je jich deset. 1, 2, 3, 4...

Nač je počítat. Jsme partneři.

Jémináčku.

- Omlouvám se. - Já ne.

Jsem tak rozrušená, že ani nevím, co dělám. Už 4 dny je nosím při sobě.

Cvalík o nich neví. Schovejte je.

Měla jsem je ve dvou bankách, v mém trezoru,

pod polštářem a v punčocháčích.

- Nebojíte se chmatáků? - Cože?

Chci říct, není nebezpečné...

Přirozeně. Dělám si strašné starosti.

Jak si můžete dělat starosti, když máte 10 000 dolarů?

O to právě jde.

- Chci, abyste je investoval. - Chcete, aby je firma investovala.

Ne, ne.

Nechci, aby ostatní o tom věděli.

Musím vydělat spoustu peněz co nejrychleji,

a myslím, že spekulace je ten nejlepší způsob, viďte?

Chci jen rychlý výtěžek, jak to Cvalík dělává.

Strýčka volám Cvalík. Neříkala jsem vám to už?

Každému vždy zdvojnásobí peníze. Říká mi, že mluvím příliš rychle.

- Vůbec to není poznat. - No není to hezké?

- Kde mám peníze? - Tady jsou. Nepanikařte.

Schovejte je, já je vždy ztratím.

Nemůžete tolik peněz nosit při sobě. Já to vůbec neznám...

nerad je mačkám a ohejbám.

Ve které kapse je chcete držet?

Nejlépe se budou vyjímat asi tady, co říkáte?

Jste samá sranda.

Ale dbejte na to, aby se nepromíchaly s vašimi.

To se nebojte. Pokud se zapletou s mými, poznám to.

- To je telefon. - Tenhle? Vybavím to.

Steve, můžete přijít ke mně?

- Cvalík. - Mohu?

Už jdu, Cval... T.T.

Už běžte. Já taky půjdu.

Nesmí nás vidět společně. Byl jste strašně laskavý.

- Jsem vám hrozně, hrozně vděčná. - Prosím.

Ještě moment! Jaký výnos čekáte?

Musíte je zdvojnásobit. Já vám to neřekla?

To je na tom to nejdůležitější.

- Je to pro dobrou věc. - Nepochybuji.

- Co? Zdvojnásobit je? - Jak to dělá Cvalík.

Jo, ale... chci říct, za jak dlouho?

Hned se na to vrhněte.

Máme jen tři dny.

- Ještě se uvidíme. Nashle. - Slečno Saundersová...

Pššt. Mějte se.

Ahoj.

- Dívko mých snů. - Vane.

Kde jsi byla?

- Slečno Saundersová. - ...celý den tě sháním.

- Vidím, že ti výlet šel k duhu. - Ty taky vypadáš báječně.

Opravdu?

Steve?

Můžete zajít ke mně? Promluvíme si.

Už jdu.

Pane Bennette?

Pane Bennette?

Potřebuju dva dolary. Musím zajít pro nějaké věci.

Teď nemám při sobě žádné peníze.

Víš, jak to chodí. Nemám...

Právě jsem je dostal. Nejsou moje. Seděl jsem...

Nejsem ti povinen nic vysvětlovat.

A nečum na mě!

Pojďte dál.

Chci vám představit Dicka Donnellyho.

Já... Nejsme...

- Vítejte u nás. - Ano, ale...

- Jo, díky. - Díky, kámo. Seš prima.

- Pití? - Dám si.

- T.T.? - Děkuju.

Na tři mušketýři.

Správně, pane.

Jsem si jistý, že nám to dlouho vydrží.

Steve, u nás zestárnete a zešedivíte.

Což může být už zítra.

Steve. O víkendu hostím na Flamingu pár přátel.

To je můj hausbót, víte.

S manželkou bych vás tam rád přivítal.

- Mockrát děkuji, T.T. - Ale jděte!

Teď jste jeden z nás. Pojďte se mnou.

Když uslyšíte, co jsem pro vás připravil, budete skákat radostí.

Jde o důl v Novém Mexiku.

Byl jsem jediný, kdo o něm věděl,

takže když jsem tam zašel...

- Posloucháte mě vůbec? - Ovšem, Cvalíku.

Chci říct, pane Ralstone. Jsem samé ucho.

Vynaložil jsem na něj 70 000 akcií.

Přednostních akcií! Byla by to ostuda, nechat je veřejnosti.

Už je.

- Nicméně, potřebujeme kapitál. - O jaký důl se jedná?

Las Lomas Quicksilver.

Las Lomas Quicksilver?

To je nejtišší skákání radostí, jaké jsem kdy slyšel.

Pane Ralstone.

Možná bych měl začít s něčím, co důvěrně znám,

jako například... výrobce pivních plechovek.

Ale, Steve...

- Dobrý den. - Ahoj, Barte. Jen pojď dál.

- Pana Bennetta znáš. - Velmi dobře.

- Gratuluji vám. - Děkuji, pane Pricharde.

- Získal jsi schopného člověka. - Já vím.

Pan Prichard koupil 5 000 akcií dolu Quicksilver.

Kvůli tomu jsem přišel. Omluvíte nás?

Myslím, že jsem se trochu ukvapil. Rád bych je...

Nesmysl. Zdvojnásobíme ti peníze.

Mluvil jsem s některými, a jsem trochu nervózní.

Pojď se mnou.

Něco ti povím.

Tady máš svůj šek.

- Budeš-li klidnější. - Tak jsem to nemyslel...

Zapomeňme na to. Co Ruthie a děti?

Někdy musíme společně povečeřet.

Měj se, Barte.

To bylo rychlé. Vůbec to nechápu.

Znám lidi, hoši.

Co nevidět zavolá,

a namísto 5 000, koupí 20 000 akcií.

Když jsem mu tak horlivě vrátil šek a ponechal si akcie,

bude si myslet, že jde o něco senzačního.

Jo, hoši. Jsem velký pozorovatel lidské povahy.

Taky bych to chtěl umět. Zatím jsem pořád učeň.

- Gwen? - Gwen? - Jo.

Vane, znáš Steva Bennetta, že? Tommy Van Dusen.

Už jsem ho viděl.

Chci říct... jeho. Venku u vodního automatu.

Chci říct... těší mě.

Zpět do práce! Vraťme se k dolu Quicksilver.

Říkám vám, zdvojnásobí jakékoliv investice.

Co je... Zdvojnásobí?

Jo.

Nemám moc peněz, takže...

Myslíte své peníze? Ne, ne. To není nic pro vás.

- Právě jste řekl panu Prichardovi... - To je klient.

Ano, ale pokud to není dobré pro mě, není to dobré i pro něj.

Ztrácíme čas. Chcete to prodat, nebo ne?

Klienti mi věří. Opravdu. Nedělám si legraci.

Nemohu jim cokoliv prodat, když tomu sám nevěřím.

Nebyl v soutěži "Věřte nevěřte?

Tak jo. Možná je ten důl k ničemu.

Ale někde tam musí být rtuť, a někdo ji musí najít.

Řekl jsem spoustu lží, které se nakonec ukázaly pravdivé.

Lež je totéž, co pravda, pokud je výsledek dobrý.

Nesouhlasím.

Podívejme, co říká manuál. V podnikání jde jedině o zisk.

A v tom našem je ziskem představa.

A ta jim prodává pravdu, v kterou tak doufají.

Svět pravdě nevěří.

Nevěřil, když Kolumbus objevil Ameriku.

Nevěřil, že má Bell doma telefon

nebo že člověk může létat.

Všichni říkali pravdu, a přesto je každý měl za blázna.

Já říkám, že určité lži jsou nezbytné.

Člověk si stejně dobře může vystačit s prostou pravdou.

- Ve všem? - Ve všem.

- Stále? - Jistě!

Na co si hrajete? Na pravdu a důsledky?

Novému partnerovi dáváme základní poučení o životě.

Snažíme se ho přesvědčit, že nedokáže říkat celý den jen pravdu,

aniž by nepřišel o přátele nebo o zaměstnání.

Pokud by se k tomu někdo propůjčil,

nedožil by se večera.

Ovšem. Všichni evropští diplomaté by museli dát výpověď,

- kdyby tomu tak nebylo. - A to je špatné?

Poslyšte. Ráno potkáte na ulici Smithe, a řeknete mu:

"Doufám, že jste se dobře vyspal."

Lžete! Nehodíte si mašli jen proto, že se dobře nevyspal.

Já jo. Je to příjemný chlapík.

Vzdejte to. Pravda bolí.

Atraktivní lež zní nesrovnatelně lépe.

Mám na to svůj názor. Pořád si myslím, že můžeme říkat pravdu.

- Kdo, já? - Ne vy. Já.

- Jak dlouho? - Když mohu mluvit pravdu hodinu,

nevidím důvod, proč bych ji nemohl říkat celej den nebo rok.

Tomu snad nevěříte?

Věřím. Je to otázka principu.

Jsem snad úzkoprsý?

Co takhle si trochu vsadit na ty vaše zásady.

Proč ne... Udělal bych to, ale...

Podívejme se, jak odvrací.

Vsadím jakoukoli částku, že se vám to během jednoho dne nepodaří,

natož celý rok.

Počítejte se mnou. Je to tutovka!

Vypadá to na snadný výdělek.

Já nevím.

Přemýšlej rychle, kamarádíčku.

Nebuď srab! Vsaď celých 50 centů.

Neprovokuj ho! Vidíš, že je nervózní.

Vsadíte peníze, skutečné peníze na to,

že 24 hodin nedokážu říkat pravdu?

Přesně tak.

Hele, když to dokázal on. Vsadím se.

- Kolik? - Vsadím...

- Kolik? - 10 000 dolarů.

- Kolik? - Blafuje. Kde jsou peníze?

Tak blafuji?

Tady jsou.

Opravdové peníze.

- 10 000. - S citem, lidičky.

- Hej! - Pozor, jsou křehké!

To chcete zahodit takové peníze?

Mám je, je tak? A nezahodím je, já vyhraju.

Řeknete pravdu všem, bez ohledu na to, co vám povědí?

- Vsadím 10 000 dolarů. - Já pět táců.

Já vsadím jen 10 000. Dnes.

- Taky chci mít z toho něco. - Hej, to není váš partner, on je náš.

Tak moment, hoši! Já ho najal, celý je můj.

Proč bych se ho měl vzdát? Chcete mi to vyčítat?

Ne... ano.

Jsem klient. Musíte mi přenechat všechny dobré investice.

- Mně taky. - Řeknu vám, co uděláme.

- Rozdělíme se na tři části. - Pokud vyhrajete.

Pokud zalžete za našimi zády, musíte se přiznat.

Jak za našimi zády? Bude spát se mnou.

To není součástí dohody.

Vane, teď za tebe zaplatím, pak mi to vrátíš na účet.

Dobře.

Na co čekáme, hoši? Čím dříve začneme, tím dříve dostanu peníze.

Měli bychom to dát na papír.

Už píšu.

Souhlasíte, že příštích 24 hodin ani jednou nezalžete.

Všem lidem, zvířatům, rostlinám a nerostům.

Budete odpovídat na všechny otázky. Pokud odmítnete, prohrajete.

Správně, kamaráde.

Nesmíte utéct a skrýt se, nebo se zavřít, kde nikdo nebude.

Budeme s ním, dokud neprohraje.

A nesmíte změnit návyky.

Musíte vést normální život.

- Ovšem. - Napiš "normální život" velkým písmem.

Pokud někdo zmíní sázku, nebo bude na ni narážet, prohraje ji.

Jeden z vás se zmíní, a prohrajete všichni.

Co je to za nápad?

Pokud se o sázce zmíníte lidem, budou mi klást otázky,

které by obvykle nepoložili.

Dej to tam.

Přiložíme i vaší fotku, jestli chcete.

Pamatujte, za žádných okolností nelze sázku odvolat.

Dovolte, spočítám je.

Tak moment, tady mám jen 9 000.

9 000? Měl jsem...

Tak ne! Je to deset.

Nevíte počítat, T.T.?

Pět, šest, sedm...

Hej, tady je 11 000!

Jedna, dvě, tři, čtyři...

Pět!

Jo. Pět a pět je deset.

Je to jen maličkost.

- Dejte to dohromady. - Máte obálku?

Slečno Turnerová. Kde je slečna Turnerová?

Musí tu být někde...

- Tady je jedna. - Děkuji.

Můžete mi ji podržet?

Zalepte ji.

- Dejte mi ji. - Já to udělám.

Kam jdete?

Vraťte se. Kam jdete s těmi penězi?

A je to!

Tady máte. Díky.

- Volal jste, pane Ralstone? - Ano, slečno Turnerová.

Dejte ji do trezoru. Jste svědkyně.

Nikdo se jí nesmí dotknout. Dokud nebudeme všichni přítomni.

- Ano, pane. - Skvělá spolupráce.

Kolik lidí zná kombinaci?

Rozumíte všichni podmínkám? 24 hodin jenom pravdu.

V pořádku.

Do čtvrté hodiny zbývají 3 minuty.

- Zbývá 5 minut. - Ne, 2 minuty.

Mýlíte se. Je 5 minut po čtvrté.

Zjistím přesný čas.

Tři, osm, jeden.

Haló, spojovatelka. Jste tam?

To je automat.

Po zaznění tónu, bude 03:59 a tři čtvrtě.

Nastavte si hodinky.

Přesně na čtvrtou.

Sázka začíná... teď!

Sázka začala ve čtyři,

a ve čtyři zítra končí.

- Správně? - Správně.

Jen žádné spolčování, hoši.

Jestli zalžete, udělejte to pořádně,

jinak vás to bude stát deset táců.

Na co se ho teď zeptáme?

Myslíte, že jste hezký?

Jsem. Mužným způsobem.

- Prohrál jste. - Během deseti sekund.

Neprohrál jsem. To je názor. Ne lež!

Kdybych řekl, že vy jste hezký, to by byla lež.

Na svůj názor má právo.

Teď já.

Když jsme mluvili o partnerství, řekl jste mi,

že za poslední rok jste zarobil 40 000. Je to pravda?

- Ne. - Tak kolik jste vydělal?

Nezdá se vám, že jde o soukromou otázku?

Tak kolik?

1 100.

Hrubého.

Paráda! Dostal jsem pěkné kvítko.

- Odkud máte těch 10 000? - Jo!

Tak odkud?

Na tohle neodpovím.

Myslím, že bychom měli nepatrně změnit dohodu.

Pokud odmítnete odpovědět, prohrál jste.

Jo!

Já...

Haló?

Kdo, pan Prichard?

Ne, tady Steve Bennett.

- Quicksilver? - Dejte mi ho!

Chce koupit 20 000 akcií.

20 000! Co jsem vám říkal?

Znám lidi.

Co si o tom myslím?

Není to dobrá koupě. Smrdí to!

Zbláznil jste se?

Vy...

Když vás chytím...

Haló. McCready? Quicksilver smrdí!

Sázka je jedna věc, ale tohle vám odplatím.

Vy podrazníku... Proč jste to řekl?

Přísahal jsem, že řeknu pravdu, celou pravdu a nic než pravdu,

tak mi pomáhej...

Smrdí!

Ale Hildo, opravdu?

No tohle...

Pak odkažte panu Bennettovi tohle...

Je to nesmírně důležité.

Řekněte mu, že se něco objevilo a že ty věci,

které jsem mu dala, aby s nimi něco udělal,

tak aby s nimi nedělal nic.

A že aby je měl u sebe,

protože je okamžitě potřebuju.

Je to jasné?

Nemyslím, že se dnes vrátí. Všichni odjeli na víkend.

Ale je to strašně důležité.

Slyšela jsem, že se nejdříve mají zastavit v hotelu pana Bennetta

v Miami Palms.

Miami Palms? Počkejte, pohledám tužku a papír.

Nač je vlastně potřebuju? Mohu si to pamatovat.

Hotel Miami Palms.

Děkuji, Hildo.

Jemine.

Jemináčku.

Hotel Miami Palms. Miami Palms, Miami Palms, Miami Palms...

Ale přátelé, můžeme se vidět jindy. Na lodi mívám mořskou nemoc.

Ale přijal jste mé pozvání ještě před sázkou.

Jo, a nezapomeňte na podmínku "normální život".

Ukradl jste někdy něco?

- Ano. - Co?

- Nějaké peníze. - Odkud?

Ze spořitelny.

Kolik?

Půl dolaru.

- Spořitelně jste ukradl půl dolaru? - Ano.

Jaké spořitelně?

Z prasátka mého mladšího bratra.

Takže jste ukradl půl dolaru z prasátka vašeho mladšího bratra.

- Nic víc? - Více v něm nebylo.

- Dobré odpoledne, pane Bennette. - Dobré.

Hej! Vy bydlíte tady?

- Ano. Proč? - Myslel jsem, že bydlíte v jiném.

Co máte s tímto hotelem?

Hej! Ta herečka ze Zelené labuti bydlí tady.

Nerad bych ji teď potkal, se šéfem za zády.

Možná jsem cvok, ale v hotelu této velikosti byste nikdy...

Promiňte.

Jsem cvok.

- To je ale překvapení. - Těší mě.

A pan Bennett. Přišel jste mě navštívit?

- Já tady bydlím. - Opravdu? Není to náhoda?

Ano, právě jsem chtěl jít nahoru...

No tak! My s Brunem jdeme na procházku, pojďte s námi.

- Nebude Bruno zklamaný? - Vůbec ne. Má svou vlastní cestu.

Jo, kdo by ho chtěl zastavit, že?

Slečno... nemám paměť na jména.

Slečno... slečno...

- Grahamová. - Ovšem. Grahamová.

Můj tchán, pan Ralston.

Velice mě těší.

- Jak se máte? - Pan Van Dusen.

- Těší mě. - Taky mě těší.

Slečna Grahamová je Steveho přítelkyně. Známe se z kanceláře.

Jasně! Potkali jsme se v kanceláři.

Proč si nezajít na večeři,

přečtu vám mou hru.

Hru? Investujete do umění, Steve?

Opravdu investujete do umění?

Zítra očekávám balík peněz.

- Opravdu? - Kolem čtvrté hodiny, abych byl přesný.

To je úžasné. Máme moře času.

Pak řeknu Charliemu, že je vše zařízené, je tak?

- Charliemu? - Jo, Charlie Pendergast.

Je autorem hry. Je vše zařízené, mám pravdu?

Charlie Pendergast? Ovšem, starý dobrý Charlie!

Znáte ho?

- Neznám. - Jste vy ale šprýmař!

- Deváté patro. - Pro mě.

Pane Bennette?

Mám pokoj 512. Zavoláte mi?

512? Snadno si ho zapamatuju.

- Na shledanou, pane Ralstone. - Na shledanou.

Ahoj, Dickie. ...pane Donnelly.

Ti lidé od divadla.

Jsou tak familiární.

Stejně dobře mohlo jít o spiknutí, hoši. Pojďte dál.

- Zdravím. - Už končím.

Kolik platíte za tenhle byt?

125 měsíčně.

Dlužíte za nájemné?

Jo. Tři měsíce.

- Nebude vám vadit, když... - Promiňte, pane Bennette. Už jdu.

Ne, jen pokračujte.

Steve, dal jste jí někdy tuzér?

Už jste se ji pokusil svést?

No tak, hoši!

Buďte džentlmeni!

Pokusil?

Pokud se počítá i tohle.

Neuvěřitelné!

To nesmíte... Ahoj, Same.

Víte, sázka je sázka, ale takhle mě nemůžete ztrapňovat.

Můžeme. Dalších 22 hodin. A to je jen začátek.

Promiňte.

- Musím s vámi ihned mluvit. - Pojďte dál.

Ne, hned přijdu.

Hoši. Mám návštěvu.

Bude to jen minutka. Soukromá záležitost. Omluvte mě.

Jemináčku!

Pane Bennette...

- To předtím mě mrzí. - Stala se strašná věc.

Víte, občas si spletu datum. Myslela jsem, že je 28., a opravdu bylo 28.

Jenže máme únor a měsíc končí.

Musíte mi okamžitě vrátit peníze.

- Chcete vrátit peníze? - Ano.

Přece jsem dobře slyšel.

- Už jste je investoval? - Ano.

Do čeho?

Pokud počkáte do zítřka, pokud mi budete věřit...

Věřím vám. Ale jde o 10 000. Bojím se o ně.

Já taky.

Je zde jedna nepříjemnost. Nejsou to mé peníze.

Já věděl, že v tom něco bude...

Nejsou? A koho jsou?

- Všech. - Všech?

Můžou si začít dělat starosti.

To je pan Bishop.

- Honem dovnitř! Otevřte mi! - Jasně.

- Kde se mohu skrýt? - Co se děje?

- Je tady. - Tuhle hru neznám.

- Povězte mu, že nejsem tady. - Dobře, povím mu to.

- Promiňte, nekoupím žádné časopisy. - Je u vás slečna Saundersová?

- Saundersová? - Ano, musím s ní mluvit.

Myslíte Saundersová s "AU", nebo prostě jen "A"?

- S "AU." - Tak...

Nemůže se mě dočkat.

- Proč by... - Kde je?

- Kde je? - Ano. Kde je?

Myslím, že...

bude za tou zástěnou.

- Hledá vás. - Právě jsem si upravovala punčochu.

Víte, pouštějí oka.

Ráda bych si s vámi pohovořila, ale jsme na odchodu. Spěcháme.

- Jdete ven? - Vezmu si alespoň kravatu.

To byl pan Bennett, nový partner mého strýčka.

Vaše pokojská mi řekla, kde vás najdu.

Opravdu?

Nač ty starosti? Směnku jsem podepsala, ne?

A na základě toho jsme pro dům připravili pozemek.

Teď bagry stojí.

Já za to nemohu.

Já se pouze zaručila za 40 000 dolarů.

Doteď jste vysbírala 10 000,

ale doposud jsme neviděli ani cent.

Snad vám nemusím připomínat, že jde o dobročinné peníze.

Dobročinné peníze.

- Koho tam má? - Nevím. Nezahlédl jsem ji.

Vždyť je to hloupost.

Mám je. Přesně řečeno, budu je mít.

Hned zítra.

Ve vlastním zájmu, slečno, stejně jak v našem,

doufám, že mluvíte pravdu.

- Dicku, jdeme! - Hledám nějaké tajemství.

Ještě dvě minuty.

Nedá se nic dělat. Teď ho nebudu podporovat v románku.

Kde se oblečete? Všechny pokoje jsou plné.

Buď hodně hlučný. Pan Ralston se nesmí dozvědět, že jeho neteř je tady.

Měl by kopu otázek. Pomoz mi. Dělej hluk.

Co to dělá?

Co to má být?

Bennette, co se to tady děje?

Zítra. Však mě znáte.

Velmi dobře, slečno. Uvidíme se zítra.

Ano.

Čekáme na vás už celé věky!

Ale no tak, to se nemůžete vykloktat na lodi.

Pojďte už, Steve. Nestrávíme tady celý víkend.

Počkejte! Vraťte se!

Tam nesmíte! Tam...

Proč nejdete dál?

Dáte si skleničku? Co tak doutníček.

Vím, vypadá to divně, ale měl jsem tady ženskou.

Bylo by jí to trapné.

Takže... jsem...

Same! Vítej, Same.

- Co je mu? - Vy jste ho najal.

Díky, Same.

Jsem připraven. Dones mi tašku.

Proč ještě nejdeme? Vypadněme odsud.

- Za chvíli půjdeme! - Na koho to řvete?

Chci, aby mě všichni slyšeli!

Hele, co jsem našel!

Už jste to někdy viděl?

- Viděl. - Čí je to?

- Hoši, jsou věci, které... - Nic takového. Čí je to?

- Moje. - Vaše?

Ale ale! Fíha!

Žádné fíha!

- Kdy to nosíte? V sobotu večer? - Léta jsem to neměl na sobě.

Dost žertům. Čí je to?

Jací chytráci. Je moje. Měl jsem to v jednom muzikálu.

Vidíte?

Já byl Mabel.

A žádné vtipy!

Který jste vy?

- Tady. - Kdo je to s vámi?

- To je padouch. - Padouch vás objímal, Mabel?

Žel, ano.

A co udělal pak?

Políbil mě.

- Ještě vás někdo políbil? - No tak...

Jo. Režisér.

Na zkoušce!

- Kdy jste začal chodit s holkami? - Myslím, že...

Jen se bavte, hoši! Však jste si za to zaplatili.

Gwen!

Ahojky.

Pomůžu vám.

Nazdar, strýčku Cvalíku. Já... víš...

Jo. Byli jsme...

- Víte... - Ano?

Co to má znamenat?

- Co tady dělá? - Šlo o charitu. Vlastně nešlo.

Tak šlo! Přišla za mnou,

abychom si popovídali o penězích na charitu.

Ne!

Tak o to jde.

Snažila se z vás vytáhnout nějaké peníze, co?

- Teda... - Je to pravda?

Jo! Kvůli tomu přišla.

- Ano! - Tak proč jsi se schovávala?

Myslela jsem, že by se ti to nelíbilo.

Nemyslím, že bys z něj vytáhla co jen cent.

Je málo pravděpodobné, že bude tomu nakloněn.

Víš, Gwen, před pár hodinami,

udělal velmi špatnou investici!

To se ví!

Pojďme si užít náš výnosný víkend.

Jo, jo.

Paní Ralstonová, měla jste skvělý nápad.

Takováhle velkolepá loď. Člověk se tady uvolní.

Několik měsíců jsme prosili Vana, aby vás přivedl.

Má pravdu, máti.

Když manžel je vždycky tak zaneprázdněn.

Jsme takoví peciválové.

Už bych ani rumbu neuměla.

Měl jste dnes dobrý den, T.T.?

Mimořádný. Podařil se nám výhodný obchod.

Očekáváme parádní zisk, tati, a já dostanu třetinu.

Pan Bennett v tom jede taky?

Na straně vítězů nebude.

Usadíte se tu natrvalo, doktore?

Drahá paní, u vás je tolik nemocných duší, jako v Bukurešti.

Ovšem tady je více peněz.

Paní Van Dusenová, vaše šaty jsou dokonalé!

Děkuji, drahá.

Můj manžel si myslí, že jsou pro mě příliš svěží,

ale jak říkám: "Když chce, ať zestárne, já nehodlám".

Máte kuráž!

Pane Bennette, někdo vám ukousl jazyk? Nic neříkáte.

Přitom jsem vás posadila mezi dvě nejpřitažlivější ženy v Miami.

Nesouhlasíte?

Máte pravdu.

Nemám co říct.

No tak, hochu.

Tahle vaše podivná zdrženlivost se vám nepodobá.

Přivádíte ho do rozpaků.

Kompliment paní Ralstonové patří Harriet, ale mně...

Hloupost, paní Van Dusenová!

Člověk by neřekl, že jste Vanova matka, že ne?

Jo, mají velmi podobné oči.

Oba dva.

Ne, ne! Míním tím, že vypadá maximálně na třicet, ne?

Víte, co říkají Španělé?

Ne. Co říkají?

Vy lichotníku!

Musíte mít zajímavou práci, doktore Zaraku.

Asi řešíte podivné případy.

Nedávno jsem slyšel o jednom smutném případě,

kde muž nosil ženské noční košilky.

Taky jsem o něm slyšel. Velice smutné.

Nosil černé, krajkové, lehké, že jo?

Ubožák.

Nejspíš je Rumplemeyer.

Rumplemeyer?

Promiňte. To je náš termín pro kategorii.

Pojmenován po známém případě, ke kterému došlo v Praze.

Nezvyklá utkvělá představa.

Sám sebe považoval za svou babičku.

- To muselo být poněkud matoucí. - Zejména pro jeho dědečka.

Tenhle chlapík si říkal Mabel.

Zeptejte se pana Bennetta. Ví o něm všechno.

Zajímavé. Kdo je ta Mabel?

Do toho, Steve! Povězte mu to.

- To jsem já. - Vy jste Mabel?

Pane Bennette, je mi vás tak líto.

Není se proč omlouvat. Vždyť je to směšné!

Já si nemyslím, že jsem moje babička.

A kterou babičku máte na mysli?

To je mé...

Jde o kostým! Měl jsem ho na vysokoškolském představení.

Nejsem Mabel. Jenom jsem ji hrál.

To není příliš legrační, Cvalíku.

Byl to jen vtip.

Je to tak?

Není to hezké, když jsou partneři tak spříznění.

Nepochybuju o tom, že si pan Bennett první den s vámi náležitě užil.

Nebo snad ne?

- Ne. - Ne?

Ne, bylo to hrozné. Příšerné!

No tohle!

T.T., máte štěstí.

Je opravdu těžké najít v této době čestného člověka.

Na toto téma mám svou oblíbenou teorii.

Minulý týden jsem o pravdě napsal úvodník.

Vanův otec je vydavatelem Miami Journal.

Líbí se vám?

Miami Journal? Jaké to noviny!

Děkuji.

- Četl jste můj úvodník? - Ano. Mohu dostat sůl?

Sůl? Nelíbí se vám?

Zbožňuju to! Solím si téměř všechno.

Dokonce si...

solím i sůl. Zato nesnáším pepř.

Pan Van Dusen se vás ptá, jestli se vám líbil jeho úvodník.

Líbil se mi začátek.

Velice pěkné.

- Copak se vám zbytek nelíbil? - Zbytek jsem nečetl.

Chcete říct, že jste odložil noviny, aniž jste dočetl můj úvodník?

To jsem neřekl. Já...

Proč to nedokončíte?

Já jsem...

...usnul.

Co to byl za půvabný kompliment,

který jste před malou chvílí věnoval paní Van Dusenové?

Úžasný dort!

A přitom je udělán jen z vajec, a takových různých věciček.

Měl jsem tetu, která pekla ty nejkrásnější piškotové dorty.

Vždycky jsem jí říkával...

Co jste jí říkával?

Řekl jsem: "Tetičko, jak je možné, že je tak lehký a nadýchaný?"

Nemluvte o tetičce. Povězte nám, co jste řekl mé matce.

Ne ve španělštině. Povězte to anglicky.

Obávám se, že jsem řekl, že nevypadá na třicet,

jedině, kdyby si dala papírový pytel přes hlavu.

No tohle!

Teď jste zašel příliš daleko.

Opravdu, chováte se jako spratek z předměstí.

A je zřejmé, z jakého předměstí.

Paní Van Dusenová, dnes nejsem ve své kůži.

Ať jste v jakékoli kůži, nejsem starý papírový pytel!

Sedni si, Vane. Co je to s vámi?

Říkám dnes věci, které bych obvykle neřekl.

Než promluvíte, měl byste pečlivě uvážit svá slova.

- To dělám. - Cože?

Pane Bennette, taky budu upřímná.

Začínám litovat, že jsem vás pozvala.

Já taky. Nechtěl jsem přijít.

Jakže? Tak proč jste přišel?

Měla byste mě požádat, abych odešel.

Okamžitě! Mé chování je ostudné.

Pochopím to. Hned odejdu.

Ne, ne, ne! Omluva se přijímá.

- Už jsme na to zapomněli. - Ale já ne.

Musíte ho chápat. Byl pod velkým tlakem.

- Jo. - Jeho firma šla do kytek a vše ostatní s ní.

Jasně. Co jste řekl matce, to nic nebylo. Zapomeňte na to.

Ale Vane, je to vaše matka! Starý papírový pytel!

Je to odporné! Bennette...

...nenacházím slov.

Proto máte potíže s úvodníkem.

Steve. To ne...

Pane Bennette, stěží nás znáte,

a přesto nám s potěšením ubližujete.

Tak proč to nedokončíte?

Pokračujte! Nevynechejte mě!

Co byste mi s radostí udělal?

Rád bych vás zlíbal, dokud by vám neodpadly uši.

Jen klid!

Musím přiznat, že je zvláštní.

To byl i Jack Rozparovač!

No tak, Vane.

Omlouvám se.

Tento mladý muž trpí neduhem, kterému říkáme "dementia cortical",

s abnormální "thalamic predicosis".

Co to znamená, doktore?

Je to blbec.

Slečno Saundersová?

- Slečno Saundersová? - Jděte pryč!

- Rád bych vám něco řekl. - Už jste toho řekl dost!

Omlouvám se za všechno, co jsem nahoře pověděl.

Kromě poslední věty, kterou jsem vám řekl.

Jste tak půvabná...

...hezčí než cokoli, co jsem doteď viděl.

Myslím...

Pokračování příště.

Myslíte to vážně?

Myslela jsem, že...

- Abys věděl, jdu mu něco říct! - Drahoušku, to nech na mně!

Vane, ne že ho uhodíš.

Domnívám se, že má nějaký problém.

Ty věci, co říká, to nemůže myslet vážně.

Podle mě je myslí vážně.

Ale teď mě nezajímá.

Rodiče plánují plavbu po Karibiku a myslí si,

že by bylo milé, kdybychom šli s nimi.

- To má být nabídka? - Jo, už potřetí.

Pokud se nemýlím.

Promiň, že to není romantičtější, ale...

...všechno jsem řekl už předtím.

Karibské ostrovy.

Jakmile budeme plout pod karibským měsícem,

žádné slova nebudu potřebovat.

Však mě znáš.

Co na to říkáš, drahoušku?

Miláčku?

Stalo se něco?

Neviděl jste děvče, s kterým jsem šel?

Kráčel jste sám, pane Van Dusene.

Ale ne! Kráčela se mnou!

Šla po mém boku.

- Nazdar. - Nazdar.

Chci si s vámi promluvit.

Jste tady jediná.

Strašně se na vás zlobím, jak jste se tam choval.

Povězte mi jediný důvod, proč jste všechny urazil.

Musel jsem.

Kdybych to neudělal, nadělal bych mnohem víc problémů.

Chcete říct, že kdybyste všechny nepourážel,

bylo by to ještě horší?

Mnohem horší. Byla by to katastrofa.

Gwen!

Gwen!

- Kde je Gwen? - Nevím.

- Kde je Bennett? - Bennett? Najdu ho.

Najde ho.

Není noc úžasná, pane Bennette?

Už se na vás nezlobím.

Je úžasná.

Kdybychom takhle mohli zůstat do zítřejší čtvrté hodiny.

Nebude vám vadit, když se zeptám na něco hodně osobního?

Opravdu to chcete?

Není to tak snadné. Vlastně je to dost těžké.

Mluvit o lásce a emocích...

...s mužem, kterého sotva znám.

Svěřte se mi.

Co myslíte, měla bych se provdat za Tommyho Van Dusena?

Všichni si to myslí.

Ale já jsem zmatená, a vy jste tak upřímný.

Myslím, že muž mužovi rozumí.

Nerad bych byl zlomyslný, ale když se mě ptáte,

představuju si k vám muže zcela odlišného.

Někoho více výraznějšího.

Dynamičtějšího, pravý typ Američana.

Vanovi tohle chybí.

- Chybí? - Jo.

Podívejte! Tváře se nám odrážejí ve vodě.

Jako ty legrační zrcadla v zábavních parcích.

Jsme tak pokřivení, až skvěle vypadám.

Jo!

Jako byste měl dvě hlavy.

Dvě jsou lepší než jedna.

Opravdu máte dvě hlavy.

Ale jedna není vaše.

Nevím, jestli dělám dobře, když vás sem vedu.

Same, neudělal jste pro pět dolarů spoustu věcí,

které jste udělat nechtěl?

A kolik.

Uvidíte, že Steve Bennett je mnohem zajímavější případ, než si myslíte.

Při první příležitosti bych mu položil otázku.

Holahou, Flamingo!

Někdy se zdá, že lidé, vypadající zdravě, jsou ve skutečnosti...

Jasně, doktore. Chci říct, nashle!

Mějte se, doktore!

Zdá se, že se mi tady bude náramně dařit.

Dveře byly zaseklé.

Musel jsem je potlačit.

Jak se máte? Brandy... a cukroví.

Není to světový?

- Pana Donnellyho, nebo pana Bennetta. - Ano, madam.

Můžete otočit!

Co se zas děje?

Překvapil jsem vás?

Spěchal jsem a dveře... vešel jsem dovnitř...

Nic se neděje. Dick vstoupil stejně.

- Trefa! - Skládám.

Vy dva se chováte, jako byste před někým utíkali.

Utíkali?

Nesmíte se schovávat. Jasně jsme se...

Jak to myslíš, že nesmí?

Všichni se dnes chováte nějak divně.

Ničeho jsem si nevšiml, má drahá.

Promiňte, slečna Grahamová hledá pana Bennetta.

Nebo pana Donnellyho.

Kolik je tady lidí.

Doufám, že neruším.

Ahojky, pane Ralstone.

Ahojky, pane Bennette.

Ahojky!

- Jak se máte, pane Donnelly? - Těší mě.

Slečno Grahamová, paní Donnellyová, moje žena.

- Velice mě těší. - Doktor Zarak.

K vašim službám.

- Pan a paní Van Dusenovi. - Těší mě.

Pana Ralstona znáte, a paní Ralstonová.

- Přinesu vám židli. - Děkuji.

Věřte, paní Ralstonová, nemám ve zvyku přepadávat lidi na hausbótech.

Je tak, pane Bennette?

Obvyklé to není.

Ale přece jen, sháníte-li někoho,

kdo se na něm nachází...

Prosím, nedejte se rušit.

Pane Bennette? Pane Bennette?

Ano?

Můžete na chvilku?

Chci si s vámi promluvit.

Nemohl bych vám zítra zavolat?

Povězme, tak po čtvrté hodině.

Slíbil jste, že mi zavoláte dnes večer.

Tak jsem čekala a nic. Charlie se zítra vrací do New Yorku.

Opravdu? Co se dá dělat!

Záleží jen na vás, vrátím-li se s ním, nebo ne.

Musíte jít s ním!

V tak velkém městě, jako je New York, by mu zajisté bylo smutno.

Vypadněme odsud.

My půjdeme tudy. Vy jděte se svým Charliem.

Chci říct, se svými kartami. Hrejte, hrejte!

Nazdárek! Už jste to slyšeli?

Charlie se vrací do New Yorku.

Neobyčejný člověk!

- Kdo to byl? - Proč se na to nezeptáte Steva?

Velice rád vám odpoví.

Kdo je to s ním? Kdo ji pozval?

To se doteď nezjistilo.

Vidíte? Jde o omyl. Nejsem žádný anděl.

Nemohu investovat do hry, i kdyby byla kvalitní.

Zelená labuť není jen dobrá. Je to skvělá hra!

Dovolte, předvedu vám jednu skvělou scénu!

Budete můj manžel, Humphrey.

Právě jsme se rozešli, ale stále vás miluju.

- Koho ho to milujete? - Tak je to ve hře.

A teď...

Odkud ji vzal?

"Miláčku, co jsem ti udělala?"

"Proč jsi mě vyloučil ze svého života?"

"Je-li to nutné, odprosím tě,"

"ale aspoň mi hoď pár odrobinek z tvé náklonnosti."

- No, já... - "Ne, ne!"

"Můj nejdražší manželi."

- Manžel? - "Vezmi mě zpátky."

"Dovol mi ohřát svou duši na ohništi tvého odpuštění."

Nemá to smysl. Nejsem žádný anděl.

Dovol jednu otázku.

Upřímně, Harriet, to jsem se mohl rovnou oženit s FBI.

Harriet.

Víš, kdo je ta ženská?

Jeho manželka!

- Manželka? - Přesně tak!

Manželka!

Koho je čí manželka?

Bennettovi. Žijí odděleně. Taková nestydatost!

- Věděl jsi o tom? - Měl jsem podezření.

Nebudu nečinně přihlížet, jak si dva milí lidé kazí život.

- Víte, co udělám? - Nevím. - Co?

Požádám je, aby spolu strávili noc.

- To nejde! - Proč ne?

Možná ji Bennett tady nechce.

Vím to na beton!

- Jdu spát. - Cože?

Jsem unavený. Dobrou noc. Pojď, andílku!

Pojďte, drahá, zeptáme se paní Bennettové.

Můžou spát v kajutě.

Takže, je to jeho žena.

Není divu, že Bennett investuje do její hry.

Do hry? Jemine!

Jemináčku!

Pan Bennett?

Pane Bennette, teď pozorně poslouchejte.

Okamžitě přijeďte do mé kajuty.

Ale ať vás nikdo nevidí. Nikdo!

Hned budu u vás.

Když říkám, že budu, tak budu.

- Telefon je úžasná věc. - Ani bych neřekl.

Nech mě snít. Máš můj župan?

- Ano, pane. - Dones mi ho. Odcházím.

Zajímalo by mě, proč jsem si nesbalil nějaké pyžamo pro sebe.

Co je s tím pruhovaným, které jsem ti dal minulý týden?

To bylo pyžamo? Myslel jsem, že jde o spodní prádlo.

Same, nechtěl bys už jít do důchodu?

Jen předstíráš, že nosíš oblek, přitom je to spací pytel.

Vlastně ani nemusíš předstírat. Seš pecivál.

Na takovéhle víkendy nejsem připravenej.

Pouze jsem stihl vzít opalovací olej.

Opalovací olej? Nač ti bude?

- Co s ním budeš dělat? - Pihovatím.

Hotovo! Jsem připraven.

- Nemusíte se obtěžovat. - Nesmysl, ráda to pro vás udělám.

Jste velice laskavé,

ale ve skutečnosti jsem neměla v úmyslu zde přespat.

Věřte nám. Víme, co děláme.

- Tady to máte. - Moc vám děkuji.

Mimochodem, pan Bennett spí hned vedle.

Máte pravdu. Žel, má pokažený zámek.

Musím to dát někdy opravit.

- Dobrou noc, drahá. - Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc. Je slaďoučká.

- Na minutku pojďte ke mně. - Ty mé bolesti hlavy.

- Kam jdete? - Snažíte se nám vyklouznout, co?

Nikdy bych něco takového neudělal. Proč bych to...

Náš přítelík se nám snaží zdejchnout.

Já ne!

Dobrou noc, chlapče. Frederick vám najde místo na spaní.

Tak jo. Pánové budou spát v posteli ve čtyřech?

- Cože? - Dobrou noc, pane.

Nezapomeňte si vzít lék.

- Jaký lék? - Na zvětšení postavy.

Vemte si hodně pilulek. My vám ji kapánek srovnáme.

Přistihnu-li vás 2 metry od slečny Saundersové...

Co byste řekl na jednu pecku do frňáku?

Co byste vy řekl na jednu pecku do frňáku?

- Jo? - Jo!

- To ale byla hádka. Nevím, co jste... - Svlékněte si ten župan.

Ne! Nemám...

Nyní se pojistíme, že nám neupláchnete.

Co to...? Proč mě sekýrujete?

Hej, tohle nedělejte!

Buďte zticha! Nemůžete na chvíli držet zobák?

- To není fér. - Ale je.

Pusťte mě!

Není to fér.

Mám jeho oblečení.

To je protiústavní. To nesmíte!

- Zmizte, hoši! - Jste banda zlodějů, za to zaplatíte.

Draze zaplatíte!

- Říkám vám... - Sklapni!

Teď aspoň víme, kde vás hledat.

Nikomu ani ň. Spinkej.

Dobrou noc.

Nezamykejte mě.

Konečně.

- Dobrý večer! - Dobrý večer. Mohl byste...

Nohslede!

Ale tohle.

- Kdo je to? - Teď ne!

- Pane Bennette! - Jen jdu kolem.

Promiňte. Zamkli mě, a vzali mi všechno oblečení.

Byli tři.

Ale pane Bennette, máte na sobě mé negližé!

Kdybych ho neměl, bylo by to mnohem horší. Vydržte!

Teď máme jistotu, že... Pane Bennette?

Ano, chystal jsem se... zamčený...

- Jdu sem. - Chápeme.

Jo, já vím...

Tak jim to přeju!

Pane Bennette! Tohle není dálnice!

Kéž by byla. Jen pokračujte, kde jste přestala.

Ano? Jo, už jdu.

- Proč si nepořídíte motocykl?! - Jen by mě zdržoval.

Promiňte, slečno!

- Jste v pořádku? - Ovšem!

Rumplemeyer!

Panenko skákavá! Co to...

Měl jsem hrozný...

Zavřete dveře!

To je župan mé tety...

Jo, líbí se vám? Půjčil jsem si ho. Přišel jsem o pyžamo.

- Kde ho máte? - Vzal mi ho Van.

Má vlastní.

Vím. Ale i tak mi ho vzal. Nechce, abych volně pobíhal.

Proč se neposadíte?

Připravím vám teplý šálek kakaa.

Alespoň jsem na to vhodně oblečen.

Nezůstanu dlouho. Musím se vrátit.

Nechci se vám do ničeho plést.

Nepletete se. Ale jdou po mně.

Hledají mě po celé lodi.

Nebojte, drahý, nikdo vám neublíží.

Drahý?

Když budete pít tohle teplé kakao,

chci, abyste si vzpomněl,

jestli jste nevrazil mé peníze do divadelní hry,

nebo je nedal své ženě.

Vy si myslíte, že jsem vaše peníze dal...

...mé manželce?

Slečně Grahamové.

Nebo to není vaše žena, nebo tak něco?

Vůbec ne! Ani žena, ani cokoliv jiného.

Přece bych nedal vaše peníze na nějakou hloupost.

Rozhodně ne na takovou šílenost.

To se mi ale ulevilo.

Doufám.

Měl bych si obléct spodničku.

Kdykoliv si odteď na vás vzpomenu, budu si vás takhle pamatovat.

Jo, ale pamatujte, mám i jiné vlastnosti.

- Vsadím se, že jo! - Jsem tomu rád.

Steve, chceme se vás zeptat...

Co se stalo?

- Je pryč! - Pryč?

Vždyť neměl oblečení. Kam mohl jít?

- Kam se může dostat na lodi? - Kde je ten námořník?

Rychle. Pojďte!

Myslíte, že vylezl z okna?

Vane, co tu všichni slídíte?

- Tvůj otec nemůže odpočívat. - Víš, máti...

Neviděla jste tu potulovat se pana Bennetta?

Ovšem! Ale já bych ho nerušila.

Je se ženou, kterou miluje.

Dobrou noc!

Jdeme!

Bez ohledu na vaši investici, strýček nakonec celou sumu zdvojnásobí.

Zdvojnásobí?

Už vidím jeho tvář, když zjistí, že jsem to udělal za vás.

Už vidím, jak si hledám jinou práci.

Gwen!

Gwen!

Ne, ne!

Gwen! Jsi v pořádku? Gwen!

Jdeme dovnitř.

- Mysleli jsme, že někoho slyšíme. - Hloupost. Kdo by tu byl.

Snad jste mě slyšeli telefonovat, nebo...

Jak je to možné? Nevzpomínám si.

- Byl to mužský hlas. - Chceš říct...

- Jen se ptám. - Nic nenaznačujeme.

Jen někoho hledáme. Zdálo se nám, že ho odtud slyšíme.

Mužský smích, který mohl patřit pouze jediné osobě.

Vyjděte ven, ať jste kdekoliv!

- Pokud mi nevěříte... - Je tam?

Nemá smysl o tom dále diskutovat.

Vůbec.

Jasně jsme slyšeli mužský hlas.

Opravdu? To bylo rádio.

Víš, vždy poslouchám rádio, když nemohu usnout.

- Slyšeli jsme spoustu smíchu. - Ovšem.

To byl Šťastný hasič Jack.

Má skvělý program. Počkej!

Kouknu se, jestli ještě vysílá.

"Šťastný Jack, Šťastný hasič Jack."

Jaksi nefunguje, co myslíte?

- Možná skočil do ohně. - A jéje! - Co je?

- Hej, co je tohle? - Co? - Co je to?

- Není zapojen! - Asi jsem ho vytáhla, když jsem otevřela dveře.

- Snad. - Jo.

Hej, počkej!

Dveře jsme otevřeli my!

Pak jste ho vy vytáhli!

Co se tady dělo?

Dvě šálky!

Vždy mám připraven druhý šálek.

- Že jo, Cvalíku? - Gwen.

Tak jo!

Je tady, skrývá se pod postelí!

Co na to říkáte?

- Nikdo tam není! - Neříkala jsem vám... není tam?

Ne!

Musí být někde na palubě.

- Neviděli jste tady někoho? - Ne, pane. Nikoho.

Chtěli jsme na ráno sehnat návnadu. Možná si budete chtít zarybařit.

- Dobrý nápad. - Bille, pomoz nám s návnadou.

- Dobře. - Zahákni.

Zvedni ji.

Asi jsme se zmýlili.

- Promiň. - Dobrou noc, má drahá.

- Dobrou noc. Jdu si lehnout. - Miláčku, je mi to strašně líto.

Teď ne, Vane. Dobrou noc.

Hej!

Nazdar, hoši!

Docela jsem se zapotil, než jsem je ulovil.

Nejenomže je Rumplemeyer,

ale také Sitzenflugel.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Dobré ráno, Samueli!

Nevstávejte. Kde jsou všichni?

Používám jejich prut. Zatím nikdo nevstal.

Chápu.

Jste u pana Bennetta dlouho?

Dlouho.

Má nějaký problém?

Nezdá se vám zvláštní?

Není ženatý, že ne?

Ne, až tak zvláštní není.

Děkuji, Samueli. Doufám, že chytíte velrybu.

Prosím.

Zdravím všechny!

- Jste vy ale dneska čiperka. - Viděly jste někdy takové ráno?

Dachi, drahoušku.

Zanechám ti v závěti 100 000 dolarů.

Bůh vám žehnej, Fredericku.

Chováte se, jako byste byla zamilovaná.

Opravdu?

Promiňte, slečno Gwen,

ale dnes ráno vám volal pan Bishop.

Zavolá-li znovu, bez ohledu na to, kde budu,

řekněte, že jsem si šla zaplavat.

Vím, kdo je tím druhým zamilovaným.

Tahle loď, zdá se, oplývá zvláštním kouzlem.

Máme opravdovou loď lásky.

Jak to myslíš, tetičko?

Teda...

Pan a paní Bennettovi se dali opět dohromady.

- Není to pěkné? - Je to úžasné.

Co?

A nepopírám, že v tom máme prsty.

Budete se divit.

Šlo o spiknutí. Vše jsme naplánovaly.

- Ale pan Bennett není ženatý. - My víme něco jiného.

Není to pravda. Prostě není ženatý.

Sám mi to řekl. A jeho sluha to potvrdil, a ten u něj slouží několik let.

Vždyť jsme je slyšely spolu mluvit.

Je mi jedno, co jste slyšely. Manželé nejsou.

Nic pro něj neznamená. Vůbec nic.

Sám mi to řekl.

Dobrotivé nebe!

A na naši lodi! Příšerné.

Co je příšerné?

Pan Bennett strávil noc v pokoji slečny Grahamové.

- Viděly jsme ho vejít dovnitř. - Měly jsme takovou radost.

Vždyť jsme to všechno upekly.

- Propánakrále! - Tetičko!

- Dobré ráno, Same. - Dobré ráno.

Celý záříš.

Jako by tě Gainsborough namaloval.

Ahoj!

Včera večer jsme se potkali.

S podivem, že nemáte zápal plic, když spíte s rybami.

Nač si dělat starosti s takovými maličkostmi. Kolik je hodin?

- Máš u sebe své přesýpací hodiny? - Mám.

Nevadí. Co je za den?

Malá ručička... Je deset hodin.

Deset hodin! Ne osm, sedm nebo devět. Je deset!

Ještě šest hodin, a budou Vánoce.

Vánoce? To prezident Roosevelt opět změnil svátky?

Vydrž, Same!

Jak se máte?

Má drahá slečno Saundersová, dobré ráno!

- Viděla jste už někdy takovéto ráno? - Ne, nikdy. Ani takovou noc.

Byla to zábava, ne? Co se děje?

Nic se neděje.

Proč neodejdete a neděláte, co máte dělat?

Chtěl jsem si s vámi posedět při šálku kávy.

Proč si ji nedáte se slečnou Grahamovou, která pro vás nic neznamená.

Ještě nevstala.

Proč bych měl snídat se slečnou Grahamovou?

Pane Bennette, jste nestydatý a naprostý lhář.

- To neříkejte! Tohle nikdy neříkejte! - Jste! Lhal jste mi!

- Prosím, tišeji! - Odpovězte mi na jednu otázku.

Byl jste včera večer v pokoji slečny Grahamové?

- Byl, ale... - To stačí.

- Děkuji. - Slečno Saundersová, chápejte...

Chápu dobře!

- Podívejte, slečno, co jsem chytil! - Jdi s tím do háje!

Hej, šéfe!

- Hej, šéfe, chytil jsem velikou... - Proč se nehodíš přes palubu?

To byly ale krátké Vánoce.

- Lindo? - Jdi pryč, Dicku.

Chceš vyhrát 3 333 dolarů?

Cože?

A 33 centů.

Odejdi.

Co takhle 6 666 dolarů?

A 66 centů?

Jo.

Vejdi!

Dobrý den.

- Mohl bys mě taky tady natřít? - Zajisté.

Tady máte volnou židli, pane Bennette.

Děkuji.

Nemusíte vstávat.

- Je tady...? - Je.

Máme nádherné ráno, co?

- Nějak se ochladilo. - Kde máte svou slečnu Grahamovou?

Mou? Nevím.

Je okouzlující. Kde jste se potkali?

V kanceláři. Podívejte se na Vana.

Musím si pamatovat, abych jedl více syrového maso.

Zdá se, že máte smysl pro poctivost.

Povězte mi.

Snažil se Dick skrýt před slečnou Grahamovou, když včera přišla?

Sám jsem se snažil ukrýt. Spousta lidí se schovává.

- Včetně mého manžela? - Už přichází Pepek námořník.

Promiň, zlato, jdu pozdě. Zkoušel jsem štěstí na zádi.

Měla jsi vidět tu rybu, co mi utekla.

Myslela jsem, že slečna Grahamová stále spí.

Pojďme se projít. Teď není vhodná doba...

- Právěže je vhodná doba. - Harriet, zlatíčko...

Jednou provždy to chci vědět. Co pro tebe znamená?

Už jsem ti to říkal, vůbec nic. Je to Bennettova přítelkyně.

To není pravda! Taky pro mě nic neznamená.

Nevěřím vám. Co jste dělal v jejím pokoji?

Musel jsem projít jejím pokojem, abych se dostal do vašeho.

Cože?

- Byl jste v jejím pokoji?! - Nebyl! - Byl jste?

- Byl. - Cože?

Jak jste se dostal do jejího pokoje? Neměl jste oblečení.

Měl jsem na sobě župan paní Ralstonové. Ten růžový s peřím.

- S peřím? - Jo!

Co jste tam dělal?

Pane Bennette, pokud prozradíte...

Až to prozradím, budete si přát, abych nepřišel.

- Co jste to řekl? Co? - Ani osel nehýká na pokyn.

- Proč jste šel do jejího pokoje? - Požádala mě! A pusťte mě.

- Gwen, nemohu tomu uvěřit. - Jak to můžete říct?

- Musím. Je to pravda! - Teď není na to čas!

- Teď je na to nejlepší čas! - Roztrhám vás na kusy!

Neubližuj mu!

Kdybych měl jen brýle.

Přestaň!

Co se to tu děje?

Zmlkněte, všichni! Vane!

- Co to děláte mému miláčkovi? - Miláčkovi?

Co mu to děláte? Manžílku můj!

Nejsem tvůj manžel! Nejsem ničí manžel!

Ovšem, manžel je jen slovo.

To nejsou rituály, které činí manželství.

Záleží jen na tom, co je v srdcích.

Naše se nikdy nepotkaly.

Ani nepotkají!

Jak chceš. Jdu!

Půjdu sama cestou života.

Ale malého Stevieho vezmu s sebou.

- Vem ho... - Malý Stevie!

- Stevie kdo? - Malý Stevie?

Vy jste ji na to navedl, Donnelly! Žádný malý Stevie neexistuje.

Mezi námi nikdy nic nebylo!

Znám ji od včerejška. Vy jste mi ji představil.

Chovejte se jako muž.

Harriet!

Sprosťáku!

Ze všech opovrženíhodných věcí, které jste vykonal, tohle je největší.

Rozbijete šťastný manželský pár, jen abyste si zachránil krk.

Nelžu!

- Také nás se snažíte rozeštvat! - Správně! Je tak?

Van je čestný muž. Ví, že jsem v tom nevinně.

Tedy...

Naše manželství bude založené na důvěře.

- Manželství? - Jo, manželství!

Jdeme, Vane!

Poslouchejte!

Pojď, drahá.

Díky.

Budova Biscayne, 310. Ordinuji od druhé do čtvrté.

Od druhé do čtvrté. Čtyři...

Pane času, hni sebou! Sundej ze mě to roucho!

Ať! Počkám.

- Co to děláš? - Zbývá necelá hodina.

S Vanem jsme upravili všechny hodiny na lodi,

- a Bennettovi jsme šlohli hodinky. - A proč?

Když si bude myslet, že sázka skončila, začne lhát, a bude náš.

Nejlepší nápad, jaký jste kdy měli.

Ve skutečnosti jde o jedinou myšlenku, co vás kdy napadla.

- Kde najdu slečnu Saundersovou? - Na horní palubě, pane.

- Počkejte tady. - Dobrá.

Snad máte pravdu. Nevím...

Pane Bennette, je tady pan Bishop!

- Kdo? - Pan Bishop. Nechci se s ním potkat.

Jinak bych se s vámi nebavila. Promluvte s ním!

Slíbil jste mi, že budete mít při sobě ty zelenkavé věcičky.

- Už jsou téměř čtyři hodiny. - Jo, ale...

- Jaké zelenkavé věcičky? - Však víte, ty zelenkavé.

Jaké zelenkavé věcičky budete mít o čtvrté hodině?

A neklamte!

- Tady je, pane. - Pane Bishope, vítejte!

Pane Bishope, to je pan Donnelly.

Pan Donnelly, pan Bishop.

- Kde je slečna Saundersová? - Slečna Saundersová?

Jo, s "AU." Kde je?

- Je támhle... - Šla tudy.

- Jak daleko? - Nedaleko.

Takže jak daleko?

Jak říká Einstein, vzdálenost je relativní.

- Vezměte si takovou housenku... - Hej, zkraťte to!

Odtud k slečně Saundersové by to pro housenku bylo asi 30 kilometrů.

Samozřejmě, s vámi je to jiné, vy nejste housenka, neměl byste

na sobě tenhle dvouřadový oblek. Mimochodem, je velice hezký.

Mladíku, vy jste blázen.

- Co se to tady děje? - Pane Van Dusene, pan Bishop.

- Pan Bishop, pan Donnelly... - Hej, T.T.!

- Pan Ralston! Pan Bishop. - Nechte toho!

- Bennette, marníte tady čas? - Ovšem!

- Jste strýc slečny Saundersové? - Jsem.

Jsem předseda výboru pro výstavbu pobřežních domů.

Vaše neteř podepsala směnku na 40 000 dolarů,

z nichž jsme neviděli ani cent.

- Zatím vysbírala 10 000. - 10 000!

Od té doby se mi vyhýbá,

a odmítá prozradit, co s nimi udělala.

Obávám se, že výbor nemá jinou možnost, než se obrátit na policii.

- Znamená to, že skončí ve vězení? - Pravděpodobně ano.

10 000... zelenkavé věcičky.

- Andersone, Stevensi! - Ano, pane?

Pojďte sem.

Jdeme, hoši. Ať se pan Bennett nehne z místa.

- Omluvíte nás, pane Bishope? - Pane Ralstone, spěchám!

My taky. Hned budeme zpátky.

- Pojďte od těch dveří. - 10 000?

- To budou Gwenine peníze. - Jasně!

Dala je Bennettovi a ten je vsadil.

To vysvětluje, proč byli tolik spolu.

A proč ji navštívil v pokoji!

Slíbil jsem ji dvojnásobek.

Když vyhraje, bude mě to stát 20 000.

Tak počkat!

- Je v pasti. Máme ho! - Jak?

Přinutíme Bishopa, ať se ho zeptá, co udělal s Gweninymi penězi.

Ovšem. Nemůže odpovědět, aniž by lhal, nebo vyzradil sázku.

Chytíme ho při činu. Jdeme!

Andersone, Stevensi,

zaveďte pana Bennetta do obývacího pokoje.

Co to má znamenat? Počkejte!

Pane Bishope, ten muž má vašich 10 000.

- Dala mu je slečna Saundersová. - Tomu šílenci? Vždyť je to magor.

- Mluvíte nám z duše. - Jen se ho zeptejte, kam je dal.

Jo, zeptejte se ho! Nenechte se odradit.

Ať vám poví, co s nimi udělal.

- Počkejte! Tohle je svobodná loď. - Litujeme, pane. Máme příkaz!

Nač to násilí. Taky mám bratra námořníka.

Ptejte se ho.

Mladíku, chápu správně, že máte mých 10 000?

Pane Bishope, pan Anderson.

- Pan Bishop, pan Stevens. - Jsme námořníci.

Doktor Zarak, pan Bishop. Pan Ralston, doktor Zarak.

- Už jsme se setkali! - Pan Donnelly, pan Bishop.

Doktor Zarak, námořníci.

- Pan Bishop... - Odpovězte na otázku.

Dala vám slečna Saundersová 10 000?

Odpovím vám.

Přišla...

Dobrý den! Ahoj, strýčku!

Pane Bishope. Vypadáte skvěle. Máte růžová líčka.

Byl jste plachtit?

- Slečno Saundersová... - Tak se ho už zeptejte!

Pane Bennette, máte mých 10 000?

- A vy ochutnáte první kousek. - Dík.

- Slečno Saundersová... - Doktore Zaraku.

To je ale úžasná kniha. Už jste ji četl, pane Bishope?

Nemohu se od ní odtrhnout.

Stačilo! Odpovězte mu na otázku.

- Co říkal? - Kde je mých 10 000?

Kde je 10 000, které vám dala slečna Saundersová?

- Kolik je hodin? - Čas na čaj! Podává se čaj!

Za chvilku budou čtyři hodiny. Je čas na čaj.

Čaj, T.T.?

- Nechceme žádný čaj! - Vemte mu někdo tu misku.

Sama vás obsloužím, pane Bishope.

Chci vědět, co udělal s mými...

Taková škoda. Promiňte!

To nic. Chci vědět, co jste udělal...

Znáte už paní Ralstonovou?

Paní Van Dusenová, pan Van Dusen, pan Bishop.

Jsem snad v cvokárně?

Téměř. Snad vám mohu pomoci.

- Držte hubu! - No dovolte? Je mým hostem.

- Odpovězte na otázku! - Sednout!

Co jste udělal s penězi od Gwen?

Samueli!

Podává se čaj!

- Jednu nebo dvě kostky? - Dvě a citron, prosím.

- Co říkáte? - Vemu si jeden koláček.

Koláček?

Tohle už zašlo daleko! Žádný koláček nechci!

Ale chceš. Lívance?

- Růžový koláček nebo bílý? - Růžový!

Lívance nelívance, buď odpovíte na mou otázku,

nebo zavolám policii, a obviním tuto dívku ze zpronevěry.

Před novináři to těžko utajíte.

V mých novinách to určitě bude.

- Cože? To neuděláte! - Tohle je zpráva!

Obchod je obchod, a zpráva je můj obchod!

Bennette, myslím, že teď najdu ta správná slova, při kterých neusnete.

Tak už to vyklopte! Co jste s nimi udělal?

- Opravdu to chcete vědět? - Musím to vědět!

A vy chcete, abych mu to pověděl?

Chceme!

- I vy to chcete? - Chceme!

- Chceme! - Chceme!

Odpovězte!

Pokud si to všichni opravdu přejete...

- Přejeme si to! - Tak se zeptejte pana Ralstona.

- Koho? Mě? Já nic nevím. - Lháři, jaké to je?

- Zeptejte se Vana! - Já nic nevím.

- A co Dick. - Nemám ponětí.

Steve.

Jde o vážnou věc.

Buď odpovíte ihned, nebo jste prohrál.

Podívejte, kdo je tady.

Dámy...

- Vítejte, dámy. - Co se to tu děje?

- Odpovězte! - Nejprve zvednu telefon.

- Nezvonil! - Proč čekat, až zazvoní.

- Co jste s nimi udělal? - Nejprve jsem je přepočítal.

- A poté? - Vložil jsem je do obálky.

- Pak, co pak? - Kdo, já? - Jo!

- Já... - Pospěšte si!

- Pak jsem je investoval. - V čem?

V úžasných obyčejných akciích,

které se do 24 hodin sami zdvojnásobí.

Nic z toho. Prohrál jste!

Vyhrál jsem!

Prohrál jste! Neměl jste to říkat.

- Ne. Neměl. - Je po čtvrté.

- Není! - Zbejvá ještě patnáct minut.

- Posunuli jsme hodiny dopředu. - Ale já je posunul zpět.

- A já je posunul napřed. - Znovu?

- To neplatí. - Platí!

V úmluvě se o tom nic nepíše. Tak jo, hoši...

Vysvětlí mi někdo okamžitě, co se tady děje?

Je nám to líto, kamaráde.

Prohrál jsem?

Prohrál.

To bude má vina, šéfe.

Neviděl jsem v tom nic špatného, když jsem si pohrál s hodinami.

Nevadí... Cos to řekl?

Když jsem tady před chvíli byl, zjistil jsem, že ty hodiny jdou napřed.

Tak jsem je posunul zpět o 15 minut.

Pokud jde o hodinky, jsem puntičkář.

Same!

Tak máme ten pravý čas!

Díky, hoši! Upřímnou soustrast!

Příště víc štěstí. Děkuju.

- Nevěděl jsem, že dělám něco špatného. - Tak moment! Jak víme...

Cvalíku, poslouchej.

Po zaznění tónu, budou čtyři hodiny a tři minuty.

- Slyšel jsi to? - Jo.

Samueli, koupím ti platinové hodinky.

- Do té doby mi půjčíš své staré. - Dobrá. V každém případě jsou vaše.

Pane Bennette, buďte tak laskav, vysvětlete nám to.

Zajisté.

Víte, vsadil jsem se... Neposadíte se?

Vsadil jsem se o 10 000 dolarů, že budu...

Budete?

...že následujících 24 hodin budu jen lhát.

Vím, hloupá sázka. Ale teď, když jsem vyhrál, je to taková úleva, říkat pravdu.

Paní Donnellyová, Dick předtím Lindu neznal.

- Neznal? - Ne, byla to má největší nehorázná lež.

Je to má dobrá přítelkyně.

Chodili jsme spolu do školy.

- Dicku, měla... - Určitě!

A milá spolužačko, osobně dohlédnu,

abys získala peníze na tvé představení.

Úžasné. Mnohokrát děkuji, paní Ralstonová.

Už se nemůžu dočkat, kdy to řeknu Charliemu!

Na shledanou!

Je do něho blázen.

Bennette, vy jste nelhal.

Nejsem tak naivní jako ostatní.

- Jaké akcie jste to koupil? - No...

Nešlo náhodou o akcie dolu Los Lomas Quicksilver?

No tak! Nemůžete mě obejít z dobrého obchodu.

- T.T. má na tom osobní... - Co na to řeknete, T.T.?

Je to vysoce spekulativní.

Mohu si dovolit riskovat. Pojďte, probereme to.

Výborně!

To nemuselo býti, T.T.!

Vidíte, pane Bishope? Dělal jste si obavy pro nic za nic.

Pan Bennett má teď 20 000.

Strýček je zdvojnásobí, to je 30. Ne, 40. Vidíte?

Výborně!

A pokud jde o vás, pane Bennette, můžete na chvilku ven?

To si pište!

Pane Bennette, mohu se...

Paní Van Dusenová! Víte, co jsem o vás řekl?

- Vím. - Tak jsem to nemyslel.

Vypadáte na osmnáct.

Tak na dvacet osm, a to i za jasného dne.

Vy lichotníku! Slyšela jste, má drahá?

A Vane, víte, co jsem vám řekl.

Myslel jsem to upřímně.

Takže jste se vsadil, že 24 hodin budete lhát.

Správně.

Pak jste to nemyslel vážně, když jste řekl, že byste mě rád zlíbal.

- Chcete slyšet ještě větší lež? - Jakou?

Nemiluju vás, a nechci vás zlíbat, dokud vám neodpadnou uši.

Za pokus nic nedáte.

To ne.

Tak nejen Sitzenflugel,

ale navíc ještě Volfenschnitz.

Překlad a úprava anglických titulků >il classico< 2019.