Original subtitles

Vždycky jsem si myslela, že když se vám zhroutí svět,

je to důsledek jediné fatální chyby.

Nebo nějaké nešťastné nehody.

Konec konců, byla jsem z města.

- Co já věděla o farmaření? - Sundej tu kočičku ze stolu.

Mami, ne.

Na, dělej taky něco.

- Jez už. - Nemám hlad.

- Je to hnusné. - No jistě.

Claire? Copak je?

Tak pojď, jdeme se oblékat.

Rána může přijít odkudkoliv a události se dají do pohybu tak zvolna,

že to ani nezaznamenáte.

Chci čerta!

Dobře.

Tak, a běž.

Aby se změnil směr vašeho života, jsou k tomu potřeba dvě,

ale většinou spíš tři věci.

- Promiň. - Nenávidím tě, mami!

Já vím, zlato.

Jsi blbá!

Pravda se kolem vás prosmekne jednou.

A pak znovu.

A možná ještě jednou.

A potom to přejde.

Mami!

- A vy máte pocit... - Mami!

... že jste se ocitli na dně propasti.

MAPA MÉHO SVĚTA

Dobré ráno.

Howarde.

Pojď se podívat!

Nechoď, nechoď, nechoď...

Dneska naposledy, a pak už budou prázdniny.

- Ano? - Nechoď, nechoď...

- Nechoď. - Claire.

Nechoď, nechoď, nechoď...

- Claire. Tak pojď'. - Nechoď, nechoď, nechoď...

Wilma je tu.

- Dobré ráno. - Dobrý dáno.

Stýskalo se mi.

- Wilmo, můžete se dneska zdržet? - Ne. Dneska ne.

- Edgar pojede na oční. - Co je, sakra?

Musím ho tam odvézt. Znáte ho, když jde k doktorovi,

dělá z toho vždy událost.

- To nevadí. - Příště mi to musíte dát vědět dřív,

protože mám holčičky moc ráda a ráda vám vyhovím.

Zapomeňte na to.

Ahoj!

A nezlobte!

Zamávej mamince.

Ahoj.

Zamávej hezky.

Půjdeme si hrát.

Tak...

A je to. Dobrý?

Můžeš jít.

Co máš dneska, Robbie?

- Opravdu to zvládneš? - To víš, že jo.

Vyzvednu holky a budeme u nás.

Myslela jsem, že dnes bude klid, ale ne.

Malej Macke mě asi připraví o nervy.

- Už zase? - To ta jeho matka.

Vráží přídavky na děti do sázek na koně.

Té bych zakázala mít děti.

Musím končit.

Co je mu?

Totéž, co ráno, když jste ho posílala do školy.

Prosím vás.

- Pojď', zlato. - Když už máte děti,

měla byste se o ně občas starat.

Hleďte se svojí práce.

Tohle je moje práce. Měla bych vám poděkovat.

Díky vám a vaší nedbalosti mám pořád co dělat!

- Mlčte! - Varuju vás, paní Mackessyová,

jestli příští rok přijde do školy nemocný, třeba jen jedinkrát,

nezbyde mi nic jiného, než vás nahlásit!

- My nahlásíme vás! - To jistě.

Odveďte mě odsud.

Konečně!

Někdy bych těm dětem ráda něco provedla.

Já tě nahlásím.

- Haló! - Ahoj, hned jsem dole.

- Chovej se jako doma. - Dobře.

- Můžeme? - Ano.

Připravit...

Pozor, teď'!

- Mami, hele, moje ruce. - Vám to náramně sluší, moje zlatíčka.

- Hele, mami! - No ty taky?

- Moc ti děkuju. - Nemáš za co.

- Thereso, tamhle máš prach. - Vážně?

- Lekla ses, vid'? - Opravdu moc vtipné. Dík.

Dej mi ruku.

- Tak holky, rozloučíme se. - Jedeme domů.

- Děkujeme za návštěvu, ahoj. - Ahoj.

- Nemáme večer něco přinést? - Jen skvělou rodinu!

Samozřejmě mi vůbec nedošlo, jak je ta šlehačka studená.

Tak si představte, jak jsem byla překvapená, když začal běhat po bytě

a při tom kvičet jako čuník.

A najednou se úplně smrsknul. Byl takhle maličký.

Alice, je tohle nutný?

Pak se naštval, protože nesnesl pomyšlení, že jsem utrácela peníze

za šlehačku, když jsem si mohla klidně ušlehat naši vlastní.

- Ještě jednu? - Já už mám dost.

Nebo jo. Je léto.

Nalej mi.

Řekni jim o kostkách ledu a o té kazetě.

Dane, ty zvrhlíku. Kazetu? To jsem netušila.

Někdo tu smrdí!

Kdopak to asi bude?

Snažíš se změnit téma hovoru?

- Pročpak? - Vyměň si plenku, smrdíš.

- To nejsem já. - To bude Lizzy.

Jsi hloupá.

Ty jsi hloupá!

- Tohle je nejhezčí věk. - Ale jdi.

Tomu nemůžeš rozumět.

- Nemáš doma Emmu. - Já vím.

- Je tak nezávislá. - Je spíš nemožná.

Někdy ji ani nemám ráda.

Podívej se na ty nohy.

- Má krásné nohy. - Myslíš?

A když je konečně venku, je to prostě nádhernej vůz.

- Howarde, mně to nechybí. - Nechybí?

- Nechybí. - Víš, co je zvláštní?

Vzpomínám si, jak včera večer někdo škemral, aby mi směl pomoct s dojením.

Howarde, dej mu pokoj.

Jemu to nechybí.

Můj manžel.... narodí se mu tele a je z toho vedle.

A co budeš dělat zítra?

- Holky, jedeme. - Co já vlastně budu dělat zítra?

Co si vzít vaše holky?

- Vážně? - No jistě, že jo.

- Přines je. - Ty jsi zlatíčko. Dobrou.

- Ahoj. - Ahoj.

- Máš tu místo? - Tak ty nespíš?

Bože, ta je horká. Proč si napouštíš vždycky tak horkou vodu?

Už roste...

Doufejme.

Mami, vstávej!

Mami, vstávej!

Dobré ráno.

Maminčin mazlíček.

Mami, bude Barnie? Bude dneska v televizi Barnie?

- Máma Barnieho nesnáší. - To není tím, že ho nesnáším,

- já jen... - Co to zase děláš?!

- Mami! - Nezlob se, já zapomněla.

- Proč mi to děláš, mami?! - Já ti nic neudělala.

Udělala!

Přestaň.

Počítám do tří, když nepřestaneš, půjdeš si sednout na židli.

Jedna... Emmo, já tě varuju!

Dvě... Máš poslední šanci.

Už dvě a půl!

Nech mě!

Říkám ti, pust' mě!

A zůstaň tu!

Medvídku, co jsi říkala?

- Claire? - Paní Slepičková!

Ani se nehni!

Ani hnout!

Dobrý den.

- Prosím. - Děkuju.

Já děkuju. Mějte se.

Moc vtipný.

Vítám tě.

Mami!

Co to děláš, zlato?

Co že to dělám? Škrtím tuhle kočku místo naší dcery.

To dělám.

Hned jsem doma.

Myslím, že se snažím, Howarde. Vážně si to myslím.

- Ahoj! - Kde je Emma?

- Ahoj Audrey. - Tady jsem.

- Ahoj, Lizzy. - Není to na dlouho, slibuju.

- Nové boty... - Líbí se ti?

- Moc hezký. - Díky, tady jsou plínky a plavky.

- Dobře. - Co se ti stalo?

To Emma. Chtěla by jinou matku.

- Nemáš zájem? - Já vím.

- To nevíš. - Pa, holky.

- To mi věř. - Už musím.

- On není v práci? - Však on se dneska nadře dost.

Ty máš ale štěstí. Půjčte si zase nějakou kazetu.

Možná to uděláme. Ale nějakou dobrou.

Tak si to užij.

Chovej se slušně. To se nemůžeš chovat slušně?

- Je tady Audrey? - Audrey a Lizzy čekají v obýváku.

A za malou chvilku půjdeme všichni společně plavat.

Ano? Tak se, prosím tě, chovej slušně.

- Co je vám k smíchu? - Pšoukla si!

Pšoukla si?

Pšoukla...

Dobře, najdu ti šašíka...

Koukej, namalovala jsem mámě princeznu.

- A koukej, co jsem nakreslila já. - Tak, holky...

Můžeme.

Co to máš?

Není to cent? Zlatíčko, dej mi to.

- To do pusy nepatří. - Vsadila jsem se s Emmou.

- Co to vyvádíš? - Vyhrála jsem.

Kde je Lizzy?

Holky, neviděly jste... kam šla Lizzy?

- Holky! - Ne...

Lizzy?

Lizzy!

Zůstaňte tu.

Lizzy, zlato.

Lizzy!

Lizzy?

Miláčku!

Kde jsi, zlato?

Lizzy?

Howarde, neviděl jsi Lizzy?

Howarde!

Howarde!

Howarde!

Můj bože.

Howarde!

Alice?

Už dýchá.

Ale nevědí, jak je poškozený mozek.

- Je v kritickém stavu. - Myslela jsem, že je v obýváku.

Nevím, jak mohla...

Claire měla v puse cent.

Řekla jsem jí, že půjdete plavat.

A řekla jsem, že je dobrá plavkyně.

- Můžu jít dovnitř? - Je mi líto, jen rodina.

Prosím...

Prosím...

Prosím...

Prosím...

Prosím, prosím...

Dětské oddělení Vstup zakázán

Jak jí je?

Odpoledne se jí chvěla víčka.

To je dobře?

Kde je Emma a Claire?

Zavolal jsem matce.

- Do New Yorku? - Do Minnesoty.

Ještě nedojela.

Komu jsem měl volat?

Přijdu domů hned, jak se Lizzy probere.

Platí?

Už musím jít. Ještě vám zavolám.

A poslouchejte babičku.

- Modlila ses? - Jestli jsem se co?

Modlila.

Aby se Lizzy uzdravila.

Otče, jsem Howard Goodwin. Jak jí je?

Všechno je v rukou božích.

To nám vážně pomůže...

Co je?

Alice, něco se děje.

Holky už spí, Alice.

Jak to dopadlo?

- Je po všem. - Můj bože.

- Co teď'? - Mami, nemohli jí zachránit.

Drahoušku, nemůžeš si vzít manšestrový oblek.

Je pětatřicet ve stínu.

Běž a kup si oblek.

Měl bys nějaký mít.

Když ho budeš mít, uvidíš, že se ti bude hodit.

Ahoj.

Víš, co všechno bych mohl podniknout s tou stovkou dolarů?

Díky, Nellie.

Vybereme něco hezkého.

Dobře.

Pospěš si.

Bůh vám pomáhej.

Ti lidé brzy dostanou úpal.

- Alice. - Co je?

Nemluv, prosím tě. Nic neříkej.

Prý trvala na tom, aby jí pohřebáci dali plínu.

Když jí chtěli obléknout kalhotky, začala matka ječet.

Je to strašné celá ta nehoda.

Byla u toho ta školní sestra. Je nějaká divná a její rodina taky.

- Podívej, tahle byla u toho. - Je to školní sestra.

Upřímnou soustrast, Thereso.

Díky.

- Tak pojď', Alice. - Nech mě být.

- Alice, pojď'. - Tak nech mě!

Nám se to stane taky?

Ne.

Leda až budete staré.

- Přece teď' nemůžu odjet. - My to zvládneme, mami.

Můžu jim zavolat a říct jim, že vás to...

Neboj se, mami, zvládneme to. Oni s tebou počítají.

- Už jsi vzhůru... - Musíte jet.

- Kam jedeš, babičko? - Jedu se starat o děti,

které nemají tolik štěstí jako vy.

- Hele, zapni nám to! - Zapni, zapni!

Nenávidím tě, mami! Nenávidím tě!

Emmičko, takhle s maminkou nesmíš mluvit.

Howarde, jděte.

Tak holky...

- Nechcete se trochu projet? - Můj párek!

- Tak jedeme. - Můj párek!

Alice, drahoušku, dělám si o tebe starosti.

Měla bys být více pozitivní.

Přestat mít ty černé myšlenky.

Musím na vzduch.

Thereso.

Nech mě být!

- Omlouvám se. - Dost!

Ted' mi to pomáhá.

- Já jsem... - Přestaň!

Není co říct. Je to hrůza.

- Nechci tě teď' vidět. - Já vím.

Ne, to nevíš.

Netušila jsem, kolik je v člověku pláče.

Já jsem se rozhodla urovnat si vzpomínky.

Na ni... A děsí mě, jak je jich málo.

A když už jsem se do toho dala,

najednou byly zpátky.

To, jak doktor jednou poslouchal její srdce stetoskopem.

A porod. Její první zoubek.

Všichni mi říkají: ´´Musíš jít pořád dál.

Osad' si zahradu. Vezmi si dovolenou.´´

Moje sestra mi pořídila štěně.

Dan vstává každý den ve 4 a pracuje a pracuje, jako by se nic nestalo.

A Audrey? Ta to z nás nese nejlíp. Pořád vykřikuje:

´´Má sestra je v nebi, má sestra je v nebi!´´

A já jím, koupu se

a jsem doma, protože si říkám:

´´Co kdyby se Lizzy vrátila

a nikdo nebyl doma?´´

- Kam jedete? - Já nevím.

Nejspíš do Gran Canyonu. Ale já nikam nechci.

Thereso.

Já vím, že je ti to líto. Vím, že tě to trápí.

Ale tohle mi vůbec nepomůže.

A neříkej Danovi, že kouřím.

- Ahoj, babi! - Ahoj, babi!

Ahoj!

Tak honem. Vstáváme.

- Tak honem, jdeme. - Nech toho.

Alice, já ti něco řeknu.

Jednou o tomhle budeš vyprávět.

Historku o strašné depresi, kdy tě tvůj manžel musel oblíkat.

A jak jsem ti musel oprášit nohy, než jsem ti navlíkl ponožky.

- No tak, prober se. - Nemůžu!

- Tak šup! - Ne!

Pojď' sem. Posad' se.

Claire se stýská a Emma zase trojčí.

- Prosím. - Dnes se schází školní rada.

Jde o pracovní smlouvu. Musíš tam.

- Ne! - Co se stalo, to se stalo.

Nemůžeš za to, a ty to víš.

Musíš se s tím vypořádat.

Tak šup.

Znám vaše názory a vím přesně, o co vám jde.

Ale naše situace vůbec není lehká.

A to i přes to, že se naše komunita rozrůstá.

Máme pořád velké potíže s rozpočtem.

A tak to je, vážení, nemůžeme s tím nic dělat.

Loyde.

Ahoj.

Paní Goodwinová?

Jsem detektiv Goganová z vyšetřovacího oddělení.

- Ráda bych si s vámi promluvila. - Se mnou?

Jen chviličku.

Poručík Melby.

Melby. Jako Marcus Melby...

Potřebujeme informaci o Robbiem Mackessym.

Není to váš oblíbenec?

- Dá se to tak říct. - Měla jste s Robbiem problémy?

- O co šlo? - Děti se většinou školní sestry bojí.

- Bojí? - Jsem velký člověk, co chodí s jehlou.

- No, už musím jít. - Jen pár otázek, prosím.

Čím více budeme o Robbiem vědět, tím více mu můžeme pomoct.

- A co má za potíže teď? - To vám nemůžeme říci.

Nevzpomínáte si na něco neobvyklého?

Ta jeho bláznivá matka ho pořád posílá do školy nemocného.

- A jak nemocného? - Třeba s angínou,

s ušní infekcí nebo s obyčejnou rýmou.

Se vším možným. Já už musím jít.

- Není vám špatně? - Není mi dvakrát dobře.

To mě mrzí, nechcete se posadit?

- Už to nebude trvat dlouho. - Víte, je mi zle.

- A vážně nemůžu... - Máme už jen pár otázek.

Chcete slyšet pravdu?

Pokouší se o mě nervové zhroucení a nikdo mi ho nechce v klidu dopřát.

Co se děje? Je vám špatně?

- Paní Goodwinová. - Všem jsem ublížila.

- Ahoj. - Ahoj.

- Jak to šlo? - Fajn.

- Vážně? - Jo.

Není ti nic?

Ne.

Ahoj.

Ahoj.

- Co je s tebou? - Nic.

Nic.

- Ahoj. - Ahoj.

- Přidali ti? - Ne.

Dobrý?

Co je ti k smíchu?

Je ti dobře?

Alice...

Ne!

Smůla, k jídlu nic nemáme.

Na stole je seznam.

A gratuluju ti k tomu, že jsi vstala.

Ne, miláčku. Ne.

Dělej něco, Alice. Už jen kvůli dětem něco dělej.

Nechceš kousnout?

Emmo, nastup do auta.

Nastup do auta!

Nastup do auta!

Ten seznam. Zapomněla jsem ten seznam.

Zůstaňte tady!

Dělej něco, Alice. Dělej něco...

- Paní Goodwinová? - Ano.

Máme na vás zatykač. Obvinění z obtěžování dětí.

Cože?

Půjdete s námi.

Prosím, pojďte do auta.

- Dejte ruce na kapotu. - Howarde!

- Máte právo na obhájce. - Howarde!

Pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen.

Alice!

Howarde, Robbie Mackessy o mně říká hrozný věci.

- Co se tady děje? - Jsem v průšvihu, Howarde.

- Přečti si ten zatykač. - Může mi někdo vysvětlit,

- co se tu děje? - Howarde.

Co je to? Nemám čas si to číst. Co to děláte?

Musíš se teď postarat o holky.

Já vám zavolám hned, jak se to vysvětlí.

- Paní. - Prosím, dejte mi chvilku.

- Pojedu s tebou. - Ne, Howarde,

holky!

Proč ji zatýkáte? Prosím, řekněte mi to.

Zlatíčka, nezlobte, ano?

- Poslouchejte tátu. - Tak jdeme.

Zůstaňte v autě!

- Máme právníka? - Nemáme. Jasně, že nemáme.

- Poslouchej. - Za co ji zavíráte?

Jmenuje se Reverdy. Theresa ho zná. Prý je nejlepší. Zavolej mu.

Slyšíš?

Já někomu musím zavolat.

Alice!

Tati!

Haló?

Haló?

Tati!

Maminka to tak nedělá.

- Haló? - Tohle je můj jediný telefonát.

- Cože? - To mě naučí, Howarde.

Četl jsi ten zatykač? Robbie Mackessy o mně říká hrozné věci.

Jeho matka mě léta nesnáší. Zeptala jsem se zástupce šerifa:

´´Neleze vám všechno to obtěžování dětí už krkem?´´

Vloni byl obviněn žák třetí třídy z obtěžování čtvrtýho stupně

za to, že stáhnul na hřišti kalhoty jinýmu klukovi.

Alice, proč? Proč ty?

Prostě jsem teď' tady a pravda nebude stačit na to, abych se odtud dostala.

- Sehnal jsi Reverdyho? - Má do čtvrtka dovolenou.

- Najdu jinýho právníka. - Já chci Reverdyho.

Zatím jsem tu mluvila s jedním místním právníkem.

- Musím tě vidět. - Ne, to nejde.

Nepustí tě ke mně. Každou chvíli mě zavřou.

Návštěvní hodiny naší skupiny jsou ve čtvrt na tři

- každou neděli. - V neděli?

Pokud neseženeš hlídání, tak nechoď.

Nechci, aby mě děti viděly tady.

- Není to televize? - Alice, poslouchej mě.

Nechci, aby se dívaly na televizi.

- Neboj se, bude to dobrý. - To je máma!

Víš, tohle je jen předzvěst věcí, které se stanou v příštím životě.

Já budu v pekle a ty budeš s holkama v nebi.

Za nesprávné chování, nedbalost a obtěžování dětí.

Zatčení přišlo krátce po nedávném utonutí dvouletého děvčátka

- na pozemku rodiny Goodwinových. - Howarde, žertovala jsem.

To byl vtip.

Ještě kávu?

Chvíli jsem pryč a tady se dějí věci. Školní sestra obviněna

ze sexuálního obtěžování.

- Ještě kávu? - Prosím.

Slečno, není vám nic?

Školní sestra

má být důvěryhodná osoba.

A všichni kolem se cítí podvedení, když zjistí,

že se ve své důvěře zklamali.

- Jak to myslíte? - Proto je kauce nehorázně vysoká.

- Kolik? - Rovných sto tisíc.

To pro vás nebude příjemné.

- Můj, můj! - Krásné děti.

- A co když zastaví farmu. - To by asi nepřijali.

Stejně si myslí,

že potom zmizíte.

- Cože? - Můžu zkusit pohádat se se soudcem.

A pokusím se, aby kauci snížili, ale 1400 rodičů se bude dusit vztekem,

s tím musíme počítat.

Už jsem něco udělal.

Šel jsem do práce za Carole Mackessyovou. Matkou toho kluka.

Vypadá trochu jako štětka a to je pro nás dobré.

Jenže snadno se rozbrečí a to už tak dobré není.

Ještě jedna věc. Řekněte mi o té holčičce, co utonula.

- Je ve vězení? - Ne, jen si ji spletli s někým jiným.

- A co podle nich udělala? - Já teď' potřebuju peníze.

Na kauci, aby ji pustili.

Ale proč bys měl něco platit, když jde o omyl?

Jde o 90 tisíc.

19 tisíc? Howie, víš, že teď mám skoro vyčerpané rezervy.

Mám ji ráda, ale někdy mi připadá, že si ty problémy sama vytváří.

Mami, už musím jít. Holky jsou ve vaně.

Neměj strach, nějak už to zvládneme.

Howie...

Mám hlad.

Tohle by máma nekoupila.

Neboj, je to dobrý.

Ahoj, Wilmo.

Ahoj, Wilmo. Edgare, jak je?

Nastupte si.

Táhněte do pekla.

Kdy se maminka vrátí domů?

- Brzy. - Kdy se maminka vrátí domů?

Brzy!

A prádlo třiď podle barev. Tohle je důležité.

Bavlnu nedávej do sušičky.

- Koupil jsem ti zákoník. - Ale já chci romány.

Chci Lauru lngals Widerovou. Dostojevského.

Zločin a trest.

To byl vtip. Už budu muset jít.

A fotku dětí, a taky tvoji fotku.

A nezapomeň... Ve čtvrt na tři.

Howarde, jsi tam?

- Jsem tady. - Nerada to znovu opakuju,

- ale... - Copak?

Nevod' sem děti.

Ano?

Asi jste slyšela o Alici.

Mohla byste pohlídat Emmu a Claire v neděli, asi tak...

Obávám se, že to nepůjde, a když mě omluvíte, zrovna jsem na odchodu.

Ahoj, tady Howard Goodwin. Jen tak trochu v tísni.

Chci, abyste věděli, že se za vás modlím. Modlím se za ty ubohé děti

i za vaši ženu, aby se z toho nedostala.

Nevím, jak byste s ní mohl žít, i kdyby se třeba...

Moje dcera říká, že vaše žena okukovala dívky, když se sprchovaly po tělocviku.

Prý je nutila zvedat ruce nahoru a...

Moje holčičky chtěly vědět, jestli vám tu můžou pomoct.

Moc se neznáme, ale vždycky se na vás těšily,

když jste k nám chodila.

Zaplatím vám.

Tak, holky, nezlobte!

Můžete dát tohle mý ženě, prosím? Je to ta s číslem čtyři.

Alice Goodwinová. Děkuju vám.

Vidíš tu holku vedle?

Nedívej se na ni tak okatě.

Je se mnou v cele. Zabila své děti.

- Cože? - Vůbec si nevšimla, že je těhotná.

- Porodila dvojčata. - Alice, co to...

Byli to černoušci. Zabila je, aby se to nedozvěděla její matka.

- Alice, co... - Dvě věci.

Nechtěj peníze po své matce, ano?

Prosím tě. Nechci, aby kvůli mně musela prodat nějaký svůj šperk.

A prosím tě, neprodávej žádnou půdu.

Já tě chci odsud dostat.

Do tří měsíců musí být soud. Za chvíli jsem doma.

Nic na mě nemají.

Nekoukej, jako bych se zbláznila. Nebo mi nevěříš?

Howarde, není ti nic?

- Vypadáš dost hrozně. - Lidi jsou...

- Jaký? - Jsou tak...

Co říkají lidi? Že jsem zlá ženská, která utíká z pohřbů

a mučí děti rektálním teploměrem?

Chci to vědět, abych se mohla hájit! Tak co říkají?!

Vsadila bych se, že něco řekla Darla Huntová.

Vzpomínáš, jak si Darlin kluk hrál s Emmou na doktora a svlékli si šaty?

Darla mě pak obvinila, že je náš dům plný sexu.

Není to dobrý, Howarde? Prý dům plný sexu...

Vysvětlila jsem jí, že jednou měsíčně zkoušíme misionářskou polohu.

Napíšu ti dopis. Nic mi tu nechybí.

A co holky? Jsou v pořádku?

Co dělají dnes odpoledne? A ještě něco.

Řekni jim pravdu. Řekni jim, že se stává, že lidé obviňují někoho jiného

ze svých vlastních chyb. A řekni jim, že doufám,

že se budou mít dobře. A...

Řekni jim, že je mám ráda.

Sherry, zpomal.

Pověz mi, jak může někdo, jako ty, vojet dítě?

Protože nevypadáš, že bys měla ptáka.

Nebo ho před náma schováváš?

To je teda šílený?

Co si myslíš o reakcích lidí z jejího okolí?

Ženy to často říkají. Říkáme to mnohem častěji než muži.

Co si o sobě myslí.

Oprah je prostě bezvadná.

Vidíš, ta jí to dala.

Nenechá si od nikoho nic líbit, proto ji mám tak ráda.

Kdybych já mohla bejt Oprah. Nebo ona já.

Ta se z ní snad podělá...

Ted' to přijde. Hele!

Hele, no tak koukej, sakra!

- Zavři už zobák! - Ty zavři zobák!

Ty si polib svůj aidsem prožranej zadek!

Dávej si na mě bacha, nebo tě do toho tvýho kousnu.

- Sklapněte už. - Goodwinová.

O tomhle pořád mluvím!

Ani se nepodíváte?

A můžu já?

Kdybych tak měla fotky mejch dětiček.

Kéž by tu bylo něco, čím bych se mohla zabít.

Nebreč, ty špekatej tlustoprde! Nebo se ti tady ta o tu tvou tlustou

mastnou pipinu postará.

- Dej nám pokoj. - Řekni mi.

Čím to děláš? Baterkou, smetákem, velkým starým banánem?

Obvinili mě ze sexuálního obtěžování. Stačí ti to?

- Obvinili? - Obvinili.

Nepovídej. Tak ty jsi nevinná.

Hele, poslouchejte, babička je nevinná.

- Já ji nesnáším. - Co?

Nesnáším tu černou hubu.

Přidaly se další tři děti.

Norman Freysure, Tommy Giddings a Dona Straková.

Co mi o nich můžete říci?

Na škole máme 700 dětí, snad si nemyslíte, že si všechny pamatuju.

Stačí tyhle.

Norman Freysure, tomu jsem trhala zub.

Dona Straková, jednou jsem v dívčích sprchách zjišťovala,

jestli nemá skoliózu. Jen jsem jí rukou přejela po zádech.

Požádal mě o to učitel tělocviku.

Já vím, jsem jen diplomovaná sestra.

A ten další, nepamatuji si to jméno.

Tommy Giddings.

Nenapadá vás ještě něco?

Končíme.

Dobře.

Prima.

Takže zítra.

Zítřejší slyšení je předběžné.

lnformativní. Jak víte, obhajoba tam získá

informace od obžaloby.

Tam poznáte, kdo je opravdu váš přítel, a kdo ne.

Mockrát děkuju.

Alice, dělám tuhle práci dlouho.

A musím říct, že to zatím nikdo nenesl tak dobře.

Jak to děláte?

Copak jste nikdy nechtěl od všeho utéct?

Ale já se tam musím dostat.

Povstaňte.

Alice Goodwinová.

Je ta, která zklamala naši komunitu.

Řekla: ´´Všem jsem ublížila.´´

Řekla: ´´Někdy bych těm dětem ráda něco provedla.´´

Říkala, že si mě najde, když to řeknu.

Prý za to nemůže...

Ta, co šuká děti, se vrátila.

- Je tady. - To je dobrý.

Jak to šlo?

- Nemůžeš stát klidně? - Vždyť stojím.

- Stůj klidně! - Vždyť stojím!

Haló? Je někdo doma?

Thereso. Ahoj.

Co se stalo, Howarde

Tati.

Dneska jsme přijeli a četla jsem noviny.

Tak pojď' dál.

- Jak se máš? - Dobře.

Alice vždycky říká, že si v prachu a špíně libuju.

Tati!

Už jdu. Je to skvrna od třešní.

- A já se ji snažím... - Ukaž.

Emmo, sundej si to, to vypereme. Howarde, dej vařit vodu.

Dobře.

Dneska jsme přijeli, nesnáším to tu.

Nejdřív se málem přerazím o noviny v hale, pak tam stojí, čtu a nahlas si říkám:

´´Cože?´´ Pak přišla Ketlin Brooksová,

aby se ujistila, že jsem to už slyšela.

Když řekla: ´´Robert Mackessy.´´, zavřela jsem jí před nosem.

Emmo, jdi se už oblíknout do pyžámka, jo?

Hodná.

Co se stalo?

Řekla: ´´Všem jsem ublížila.´´

To se mi na ní líbí, vždycky řekne, co ji napadne.

- Je to tak zábavné. - Já vím.

- Ale... - Umím si představit, proč to řekla.

Ty ne?

Ale co když to, co lidi říkají...

No tak, neblázni. To by nikdy neudělala.

- Dělej! - Ahoj.

Howarde, přivedu ti je po večeři.

- Ahoj holky. - Ahoj.

- Musíš opatrně. - Líbí se ti to?

Ano, moc hezké.

Jasně.

Toužím po tom číst jim poezii.

Ale asi by si na mě sedly a nacpaly mi do pusy toaletní papír.

Znáš ten sonet? ´´Ti, co mají sílu ubližovat,

- ale nedělají to.´´ - Cože?

Je to o tom, jak je skvělé nepodlehnout touze páchat zlo.

O tom, jak je ušlechtilé být silný a zároveň jemný.

Nezajímá tě, jak se mají holky?

- Jak se mají? - Jsou teď' často u Theresy.

Baví je to a myslím, že jim to prospívá.

Bezva, jak se Theresa má?

Nevadí jí hlídat naše děti?

Uvařila ti něco? Netvař se tak rozpačitě.

To ti ani nepřinesla sendvič s rostbeefem

a ten svůj vyhlášený ovocný salát?

Přinesla. Vidím ti to na očích. Přinesla ti ovocný salát.

Ano, jednou mi udělala oběd.

To jsem ráda. To jsem vážně moc ráda.

Aspoň vím, že dostáváš vyváženou stravu.

Promluvme si o tom, jak tě odsud dostat.

- Dobře. Víš, Reverd říká... - Je skvělý, že?

Jak mu zaplatíme?

Věříš tomu, že jsem nevinná, vid'?

Určitě věříš. Howarde, ty jsi tak tvrdohlavý.

Já si tu žiju jen ve svých myšlenkách.

Chtěla jsem, aby tahle návštěva byla perfektní.

Mluvíš jako starý prďola, Howarde.

Jako bys už vyrůstal s tím, že se z tebe stane prďola.

To je moc milé, že to říkáš.

Já to myslela jako poklonu. Vážně.

Bohužel už musím jít. Musím pracovat.

Ještě ti dám koláč. Pojď', Claire.

- Co je? - Pojď' sem.

Který chceš? Jablečný?

Nebo borůvkový?

Jablečný.

- Borůvkový. - Ano, správně. Borůvkový.

Borůvkový, borůvkový...

Ahoj, Dane.

- Ahoj. - Přišel jsi brzy.

- Omlouvám se. - Za co?

- Už musíme jít. - Zabalím vám koláč.

Tati, ten koláč.

No jo... Dobře, hned jsem zpátky.

- Miláčku, ty tomu nerozumíš! - Řekni mi, co tu pořád dělají!

- Nemají tu co pohledávat! - Jsou to naši nejlepší přátelé!

Ty to nechápeš, vid'? My už nemáme žádné přátele.

Neboj se. Jen pojď' dál.

Ahoj, Debbie. Já vím něco, co ty nevíš.

Připadá mi až neuvěřitelný,

že člověk na první pohled vůbec nic nepozná.

Párkrát jsem tady kolem Alice přešla. A připadala mi jako správná ženská.

Ted' se ukázalo, že je stejná jako ty. Je to taky vražedkyně dětí.

Co to má znamenat?

Ted' víš, proč tu jsem.

Potáhni si, neboj, nic to není.

A teď' nám Alice s Howardem předvedou předávání kouře z úst do úst.

Sleduj.

Skvělé.

- Dvě ´´T´´. - Správně, písmeno ´´T´´ je

- v tajence dvakrát. - Vidíte, to je ono.

To je ono!

Tady ve vězení je vzduch tak trochu jako v kostele.

A venku vzduch tak voní.

Brzo umřu.

Nevydržím ani do Vánoc.

Lidi nejsou jen maso a kosti, ale hlavně to,

co začne lítat vzduchem, když srdce přestane bít.

Ale Oprah, ta nás všechny přežije.

Proto je to moje hvězda.

- Běžíme! - To víš, že jo.

- Tak pojď'! - Tamhle je rybník. Běžíme.

Je to studený.

- Thereso! - Howarde, to je v pořádku.

Tak honem, pospěš si.

Zlatíčka, vaše obrázky jsou krásné.

Tam, kde jsem teď', se nedá malovat.

Ale v mém prádelníku je obrázek, který jsem kreslila pro svou maminku,

než mě musela opustit.

Je to mapa mého vysněného světa.

- To je pěkný. - Díky, vrat' mi to.

Jistě.

Jejda...

Může tu Audrey spát?

- Nejsem proti. - Dneska ne.

Dan je v Chicagu.

- Prosím. - Prosím.

Tak, víte co? Budeme tu déle.

Jo! Sláva!

Pořád mi chybí.

Ahoj.

Víte, že bílý holky si myslej, že nejsou rasistky,

protože koukaj na Oprah?

Dneska budeme mluvit o vražedkyních dětí.

A tou první je Debbie.

Uškrtila svoje černý miminka na zadním sedadle auta.

Vítej, Debbie.

- Kam jde? - Kam jdeš?

Co je, Debbie?

Je tam podezřele ticho.

Jo...

Dalším hostem je Alice.

Alice zase ráda topí děti ve vlastním rybníce.

- Alice, Alice! - Vítej, Alice.

Můžete tu ještě zůstat, pak ji odnesu.

Už bych měla jít.

Podívej se na ně.

To bude dobrý.

Kdy vám došlo, že jste vražedkyně dětí?

- No tak, odpověz. - Opakuju.

Kdy vám došlo, že jste vražedkyně dětí?

Víš, co se mi na tobě líbí ze všeho nejvíc?

Že všechno odmluvíš sama.

Víš, je to tak úlevný.

- Ta ji zabije. - Ty svině!

To je všechno.

Jak to, že už k nám Theresa nechodí?

Když se nám máma pořád nevrací, můžeme občas zajít za Theresou?

Je to tam moc hezký.

Má svoji vlastní rodinu.

Ale já chci Theresu.

- Já chci Theresu. - Já chci Theresu!

Já chci Theresu, já chci Theresu...

Ta vypadá...

Hele, viděli jste? Holky!

- Vítám vás zpátky. - Ahoj.

- Jak je ti? - Alice.

Pojďte, bolí vás to?

- Vypadáte hrozně. - Pojďte si odpočinout.

Úplná troska.

Ona neví, co ji praštilo.

- Kdo? - Dyshett. Holky říkají,

že vás Dyshett zmlátila,

ale já to viděla. Viděla jsem každej pohyb.

Zrovna, když na vás Dyshett vystartovala, tak vám ruplo v bedně.

A z ničeho nic jste praštila hlavou o stůl.

A potom jste spadla na zem dozadu.

Majzla jste se do hlavy o beton.

- Nic mi neudělala? - Ne.

Ublížila jste si sama.

Musíte zase načerpat sílu. Podej mi ten polštář.

Opřete se. Vypadáte, jako by vám někdo vyškubal vlasy.

Moment.

- Já jsem ti to říkala. - A co s tím mám jako dělat?

Dívejte se tamhle na to okno.

Ahoj.

Tak už pojďte.

Emmo! Claire!

Počkejte tady, ano?

Alice, zvedni telefon!

- Zvedni telefon. - Ahoj.

Co se ti stalo?!

- Nikoho tu neznám. - Tak co se ti stalo?

Co se stalo? Alice!

Tady nemůžete křičet.

Tak pojď'. Jdeme.

- Nemůže s náma mluvit. - Proč ne?

- Proč ne? - Je nemocná.

Není nemocná, jen nás nechce vidět.

- Kam zase jdeme? - Jen pojď'.

Ne, nechci se s tebou vrátit domů!

- Emmo, pojď' sem! - Nenávidím tě!

- Mlč už! - Nech mě! Tati, pust' mě!

- Bouchnula jsem se do hlavy. - Jděte, od bouchnutí byste neměla

- takové modřiny. - Je mi fajn!

- Co se stalo? - Je mi fajn.

Poslyšte, když mi neřeknete všechno, nemůžu vám pomoct.

Alice.

- Co je vám? - Nic.

Dobře, řeknu Howardovi, že jste v pohodě.

- Jak se má? - Co myslíte vy?

Já nevím, několik dnů se už neozval.

Něco se děje. Mám strach, že udělá nějakou velikou hloupost.

Pochází z Milwaukee. A chce tady otevřít centrum pro

chudé městské děti,

aby se měly kde bavit a kde si hrát.

- Mně je jedno, co tu bude. - No jistě,

ale bude třeba rozsáhlých úprav,

proto je její nabídka o tolik nižší.

Podívejte, sestra mi umírá na leukémii, takže určitě si umíte představit

- ty účty. - To je mi líto.

Hlavně, ať to jde rychle.

Mám vám to přečíst?

- Dobře. - Dík.

Drahá Alice, myslím, že prodávání aut mi půjde.

Přišel jsem totiž o to, co jsi považovala za moje kvality.

Už nejsem klidný a mírný. Dneska mi Emma řekla,

že jsem lhář.

Mrzí mě, že jsem holky přivedl. Byla to chyba.

Claire a Emma se naučily plakat jako dospělý.

Sedí ve svém pokoji a pláčou, aniž by vydaly hlásku.

Potřebujeme tě tady z mnoha důvodů, ale hlavně proto,

abys pomohla holčičkám setřást ten poslední rok

a aby se zase naučily vztekat.

Howard.

Hele, jaký máš děti?

Hrajeme karty.

- Co? - Jak se jmenujou?

Dyshette, říkám ti, že hrajeme karty.

Jak jsou starý?

Sakra.

Vám se stejská po dětech?

Debbie, přines kapesníky.

Bože...

Mně se taky stejská.

Já mám doma tři, ale hlídá mi je máma.

Ona má dvě. Dvě holčičky.

Neplačte, Alice.

Já mám taky dvě děti. Zrovna jako ty.

Promiň, že jsem tak dlouho nepřišla nebo nepozvala holky.

Ale byla jsem trochu zmatená.

Nechtěla jsem tě vidět.

Chápu.

Co Alice?

Tenhle týden denně píše. Bojí se, že prodám farmu.

- Ona to tuší. - Už tady nemůžeme zůstat.

l kdyby ji zprostili viny.

- Mám to tady rád? - Jo, to mám.

Ale teď' odsud potřebuju vypadnout.

Jsi hodný, Howarde.

To jsou krásný děti, vid'?

Máte je pěkně oblečený.

- Díky. - Tvé mají krásné oči.

To je bezva. Tady se mi bude skvěle jezdit na kole.

- Vy se máte. - Hlavně nedělej všechny

ty dlouhý obličeje, jo?

- Díky. - Dáte mi ji?

- Jo. - Díky.

Ne, paní Alice, je váš. Navíc ho potřebujete víc než já.

Honem.

Táta nám koupil domeček pro Barbie.

Pojď'.

To je krásná kytice.

Proč máš ten šátek?

Už nejsi hezká jako dřív.

- Kde je kočka? - Zákaz zvířat.

Aha.

Můžeme jít někdy za Theresou?

Musíme jí nejdřív zavolat.

A kdy?

Ted' někdy.

Je to nádhera.

Jaký to tam bylo?

Jako kdybys nacpala spoustu křečků do malý kovový klece.

Vážně?

Měly jste tam i kolotoče na běhání?

Ne.

Co se děje?

Jen se s mámou smějeme.

Tak to vás teda nebudu rušit.

Sladké sny.

Sladké sny.

Chyběla jsem ti?

Samozřejmě.

A já tobě?

Ahoj.

Další.

Tyhle děti nemají ani maminku, ani tatínka. Nikoho.

Ani domov, kde by mohly žít.

Kdy se na mě přijedete podívat, miláčkové?

Vy to nevíte? Nesmějí ze státu.

Já vím, že jsem to už říkala, ale tenhle dům se mi moc líbí.

Vám ne?

Alice, už tě někdy napadlo dát to křeslo pod okno?

Ne. Ani ne.

Tak já ti s tím pomůžu.

- Babičko, co to děláš? - Jen trochu přestavuju nábytek.

Mami, dej to zpátky.

Ahoj.

Víš, že tě moc ráda vidím?

Vypadáš tak pěkně. Tak úředně.

Řekni, nejsi rád, že ten tvůj experiment s farmou už skončil?

Matka Tommyho Giddinga a Carole Mackessyová jsou kolegyně.

Matka Normana Freysera je kadeřnice a matka Strakové je její kamarádka.

Jakmile jsem tuhle souvislost uvedl, všechny tři obvinění stáhly.

A to není všechno. Soudce schválil můj návrh

nezmiňovat se o Lizzy, o utonutí, o celé nehodě.

Nic. Je nepřípustná.

A jako moučníček,

máme paní Shepardovou. Ta se vám bude líbit.

Moc líbit!

Bude korunní svědkyní a její výpověd' bude cennější

- než vaše. - Bavíte se?

Nebyl bych dobrý právník, kdyby ne.

A můžete si být jistá, totiž víc než jistá,

že mě moc těší, že náš pravdivý příběh bude konečně znám.

Takže nejdřív rozepnula zip u kalhot a až pak knoflíky?

- Už nevím. - Máš rád přátele matky?

- Námitka. - Vaše televize má 64 kanálů.

- A ty se smíš dívat na všechno? - Jo.

- Zůstávají přátelé tvé matky přes noc? - Námitka.

Viděl jsi někdy v televizi nahé lidi?

Ty kapesníky platí obžaloba?

- Přivázala mě k židli. - Přivázala tě k židli?

- Řekla, že mě kousne. - A kousla tě?

Řekla, že mě kousne, když se hnu. Řekla, že poteče krev.

- Tvá krev? - Vždycky mi ubližovala.

Školní sestra tě přivázala k židli

- a ubližovala ti? - Jo.

- A kousla tě? - Jo.

Takže paní Goodwinová tě přivázala k židli, ubližovala ti a kousla tě.

Přestaňte, ubližujete mi!

- Ubližuju ti? - Říkám, že mi ubližujete!

Nemám dalších otázek, Vaše Ctihodnosti.

- Přál bych si... - Copak?

- Co bys chtěl? - Aby místo Lizzy

utonul Robbie Mackessy.

- Howarde, teď' ne. - Nebylo by to snad lepší?

Nikdy jsem nepotkal nikoho, jako je Reverdy.

Je mi z něj zle. Chce se mi z něj zvracet.

Dojdu pro holky, nebo zaplatíme další hodinu.

Ty mě nikdy neposloucháš!

Víš o tom?!

Howarde, já tě poslouchám.

Já nevím, co mám ještě říct. Robbie se neutopil.

Lizzy ano. Když ne Reverdy,

tak kdo? Měla jsem se přiznat a nechat se odsoudit?

To bys chtěl? Můžu po zbytek života každou minutu

říkat, že je mi to líto, a pořád to nebude dost.

Je mi líto Lizzy, je mi líto Robbieho. Je mi líto Theresy.

Je mi líto, že je ti z pana Reverdyho zle.

Ano, je mi líto tebe, Emmy a taky Claire.

Je mi to líto! Je mi to prostě strašně líto!

A možná mě z toho Reverdy vyseká.

A my pak můžeme začít znovu.

Nebo třeba ne.

Nejdřív jsem mu nevěřila, pak začal mít děsivé sny.

- Nechcete trochu vody? - Ne.

Pokračujte, prosím.

To mě znepokojilo. Pořád jsem se ho ptala

a on dokola opakoval totéž a totéž.

A já mu pořád nevěřila.

Pak se začal počůrávat.

Došlo mi, že se stalo něco strašného.

Takže vy jste tam šel za účelem sexuálního styku.

- Ano. - A potom, po styku,

zůstal jste tam přes noc?

- Ne. - A kde byl Robbie?

Když jste vy a jeho matka měli sexuální styk.

- To nevím. - Robbie u mě zazvonil.

Vypadal vyděšeně. Vzal mě za ruku.

Kam vás odvedl?

Odvedl mě k nim domů. Dolů do sklepa.

Není to pro mě lehké.

Je to důležité, paní Shepardová.

- Co jste viděla? - Byla tma.

Hrála nahlas hudba, ale poznala jsem ji.

Paní Mackessyovou.

Byla nahá, přivázaná k židli.

A za ní stál ten muž a kousal ji do krku.

Mám škodolibou radost.

Jednou za to zaplatím.

Ale teď' si nemůžu pomoct.

Mám radost.

Copak je, Alice?

Náš trumf.

- Byly jsme sousedky a přítelkyně. - Vaše děti si spolu hrály?

Velmi často. Několikrát týdně.

Podezírala jste někdy Alici Goodwinovou z nedbalosti

- nebo z úchylnosti? - Ne.

Opravdu jste si nikdy nevšimla nějakých varovných signálů?

- Nikdy. - A vaše dcera chodívala ke Goodwinům?

- Dcery. - Promiňte.

Chodívaly vaše dcery ke Goodwinům rády?

Ano, s nadšením.

A dovolila byste své dceři zůstat u Goodwinů bez vašeho dozoru

- i dnes? - Copak nechápete,

že Alice by nikdy nebyla schopná... Nic z toho přece neudělala.

- Námitka. - Odpovězte na otázku, prosím.

Paní Collinsová, dovolila byste

i dnes své dceři zůstat bez vašeho dozoru u Goodwinů?

Ano.

Sexuální obtěžování, ohrožení z nedbalosti, obtěžování dítěte.

- Cítíte se vinná? - Nevinná.

- Jak se vám líbilo ve vězení? - Námitka.

Vaše Ctihodnosti, domnívám se, že si má klientka

zaslouží říci pár vět o svém pobytu ve vězení,

ve kterém se ocitla díky tomuto obvinění.

Utrpěla tam tak vážná zranění, že musela být hospitalizována.

Můžete pokračovat.

Jak se vám líbilo ve vězení?

Byla jsem v šoku.

- Co jste byla? - Byla jsem v šoku z těch žen tam.

Takže zkušenost, kterou si netoužíte zopakovat.

Ne, ale...

Ve které z těch pětadvaceti návštěv, co tu jsou popsány,

paní Goodwinová, jste se dotknula Robbieho tím nepatřičným způsobem?

Promiňte, jak zněla otázka?

Dotknula jste se někdy Robbieho Mackessyho nepatřičným způsobem?

Ano.

Krucinál, Alice! Já nevím...

jak jste... nechápu, co to vyvádíte!

- Řekla jsem pravdu. - Řekla jste pravdu...

Pravdu, kterou jste odmítla říci mně.

Já nevím, co mám dělat, Howarde! Já vážně nevím, co mám dělat!

At' nás rozsoudí Oprah.

- Ježíši. - At' já, Robbie a paní Mackessyová

a Howard a Theresa a Dan, ať se všichni sejdeme v pořadu Oprah.

A ať studioví diváci rozhodnou.

Řekněte mi, co jste udělala tomu spratkovi.

Udeřila jsem ho do tváře.

Byla to facka. S Robbiem bylo těžké vyjít.

Neposlouchal a měl ke všemu osobní poznámky.

Jeho chování mě jednou natolik rozčílilo, že jsem mu dala facku.

Vím, že je to neomluvitelné.

A je facka Robbiemu součástí obvinění vznesených proti vám?

Ne.

Proč jste řekla, paní Goodwinová,

když jste mluvila s detektivem Groganovou a poručíkem Melbym

větu: ´´Všem jsem ublížila.´´

Co jste tím myslela?

Dvouletá dceruška našich sousedů se utopila v našem rybníku

- a já jsem... - Námitka!

- Tohle je nepřípustné! - At' žaloba a obhajoba přistoupí.

Vy si se mnou hrajete, Paule?

Řekněte mi to rovnou a já prohlásím řízení za zmatečné

a začneme to celé znovu.

Paní Durkinová, váš kolega vám teď' otevřel dveře,

takže té možnosti využijte.

Paní Goodwinová, jste si vědoma toho,

že pracovník školy nesmí bít děti?

Ano, jsem.

A přesto jste Robbieho Mackessyho udeřila?

Přesně tak.

- Hlásila jste to vedení? - Ne, nehlásila.

Takže jste žila s vědomím, že jste ublížila Robbiemu Mackessymu?

Stejně jako s vědomím vašich dalších prohřešků.

Držte se faktů.

´´Všem jsem ublížila.´´

To jste řekla poručíku Melbymu.

Co jste mínila tím ´´ublížit všem´´?

Udeřit dítě je někdy menší zlo, než když rodič nepodnikne

vůbec nic. Nebo když nedává pozor.

Když se otočí třeba jen na chvilku zády.

Nedrží dítě za ruku, když to potřebuje.

Vždyť každá minuta může být ta kritická.

Začal se mi hroutit svět po tom, co se Lizzy utopila.

S těmi policisty jsme vedli nezávazný rozhovor.

Nebyl to výslech. Tou větou jsem chtěla říct

to, že jsem ublížila všem svým nejbližším.

Řekla jste manželovi, že jste udeřila Robbieho?

Ne.

- Takže jste to prostě tajila. - Ano, tajila jsem to.

Trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila srovnat si v hlavě vzpomínky

na minulý rok.

Myslím, že jsme konečně tam, kam patříme.

Lidi z města se vrátili do města.

Holky, pojďte honem. Tatínek už čeká.

Honem, mami, pospěš si.

Chtěla bych říct Howardovi, že je spousta skvělých věcí

a když si nedáme pozor, můžeme o všechny přijít.

Podívejte se na ty krásné kravičky.

- Táta jde. - Ahoj, holky.

- Ahoj. - Ahoj, tati.

Tady ji máš.

Branka je otevřená.

Mějte se. Dáš mi klíčky od auta?

- Díky. Ahoj. - Pa.

Holky, užijeme si to.

Někdy mi připadá, že mě Howard nedokáže požádat ani o ty nejnepatrnější věci.

Zdá se mi, že nedokáže říct ani: ''Podej mi sůl, prosím tě.''

Za všechno může neschopnost odpouštět.

Uvědomila jsem si, že odpouštění je silné

a pevné jako vlákna pavučiny,

které se vinou kolem nás a drží nás.

Ráda tě zase vidím.

Už nejsme opravdoví přátelé, a přesto vím,

že každý z nás je součástí života toho druhého.

Podobně jako bývalí milenci nebo mrtví rodiče,

kteří jsou ve dne ukrytí jen kousíček za hranicí našeho vědomí.

A ve spánku za našimi zavřenými víčky.

Když jsem byla ještě malá, sedávala jsem před mapou svého vysněného světa

a představovala jsem si, jak žiju v ideální zemi

sama a v míru.

Kdybych měla možnost předělat svět a vytvořit z něj svět nový,

vypadal by přesně takhle.

Byla by v něm Emma, Claire, Howard a já.

Všichni společně. Trosečníci vytvářející dokonalý kruh.

A dej si ubrousek na klín.

Nezvrhni to.

- Máš velký hlad, Claire? - Jo.

To je hodná holka.

Podáš jí to, prosím, Howarde?